Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Watashitachi no hoshi 2

30. července 2008 v 0:08 | Keiko-chan |  Shonen ai povídky
,,Jé promiň...není ti nic?"Ozval se jakoby z veliké výšky. Uvědomil jsem si, že na něj čumím jak debil, tak jsem radši hned vstal.
,,To je dobrý, je to moje vina. Nedával jsem pozor..."Vypadlo ze mě.
,,No...já taky ne..."Usmál se na mě a smířlivě mi podal ruku. ,,Jmenuju se Sayoran. Ale můžeš mi říkat Sayi...a jak se jmenuješ ty?"
,,Kin."Vyletělo ze mně.
Sayoran se na to rozesmál. ,,Taky bych chtěl mít takový hezký krátký jméno..."Řekl. A vtom se zpoza mě vynořil Yoshiro, vypuštěný a rozzářený jako sluníčko.
,,S kym si to tady povídáš, Kiníku?"Zeptal se, objal mě kolem krku a vyplázl jazyk. Zrudl jsem jako rajče. Někdy se choval fakt idiotsky...Radši jsem řekl Sayovi rychle čau a dovlekl Yoshira do jídelny. Měli jsme něco, co připomínalo pečené slimáky naložené ve slizu z housenek, ale já to poslušně jedl, snad abych nemusel hned odpovídat na vodotrysk otázek, který na mě vyvalil Yoshiro. Kdo to je? Jak jste se potkali? Je z města? Bla bla bla... Žvýkal jsem pomalu to jídlo, které nechutnalo o moc líp, než vypadalo, a představoval si ramen-hezky voňavý a lahodný, tak, jak ho umí moje mamka, tedy jak ho umí hezky ohřát, po tom, co ho koupí někde v obchodě. Tenhle blaf se s tím nemohl vyrovnávat. Proč musíme jíst něco takového? Proč nám taky neudělají ramen? A všechny ty otázky vlastně měly odvést pozornost od skutečné, závažné otázky.
,,On se ti líbí?"
,,C-c-cože?!"Málem jsem všechno to jídlo, které jsem si stihl za tu dobu nacpat do úst, vyprskl všude kolem sebe. To by byl pohled...!
,,Cos to řek?!"Skoro jsem měl chuť Yoshira uškrtit.
,,Co šílíš? Jasně že nemyslím líbí jakože líbí. Ale koukáš na něj jak na obrázek, tak za tim asi něco bude..."
,,Abys věděl, je to ten kluk, o kterým jsi ráno vyprávěl. Alespoň myslím, protože pracuje v supermarketu."Ujistil jsem ho.
,,Jo tak vy už jste stihli za tu chíli probrat i takovýhle věci?"Mrkl na mě Yoshiro a laškovně pozdvihl obočí.
Hodil jsem po něm jedním slimákem. On jen ladně uhnul. Obdivuju jeho reflexy.
,,Ne, potkal jsem ho tam. A jmenuje se Sayoran. Víc nevím."Odsekl jsem.
,,No fajn...moh jsi to říct hned..."Na oko se rozzlobil Yoshiro. Ale za chvilku už jsme si vyprávěli staré historky z tábora a chlámali se na celé kolo.
Ale cestou domů jsem pořád o tom, co Yoshiro řekl, musel přemýšlet. On měl takovou zvláštní vlastnost, že se dokázal zeptat se mě na otázku, kterou si buď kladu už dlouho, anebo na kterou se sám sebe zeptat neodvážím. Prostě na mě všechno nějak vycítil. Ale tohle byla přecejen podpásovka. Tak co je s tebou...Kine? Líbí se ti, nebo ne?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Glorilian Glorilian | Web | 30. května 2009 v 14:28 | Reagovat

Úsměvná toť povídka. =)

2 T!na-chan T!na-chan | Web | 2. července 2009 v 21:22 | Reagovat

úžasný,píšeš skvělě, neopakuješ ty smý slova a máš to takový pěkně pestrý, rozesmálo mě to, jak se ho ptal jestli se mu líbí :D

3 sonna sonna | 11. června 2010 v 17:20 | Reagovat

hej tak to jidlo muselo vypadat velmi zajimave :D

4 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 11. června 2010 v 18:18 | Reagovat

[1]:

[2]: Díky;-)

[3]: No, to jo...občas si to samé říkám u nás v jídelněXD Ale nechala jsem se inspirovat jednou knížkou od Jean Ure, tam to bylo vážně pěkně nechutně popsanéX)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama