Mno tohle je první příběh, který sem dávám....jak je asi jasné...nejsem hlavní majitel tohoto blogu, ale spolupracovník....budu tu pracovat pod jménem Reiko-chan....jméno, které používám už dost dlouho....tak ale k příběhu....je to krátké...dalo by se říci, že je to krátká jednorázovka.....
Je to hodně pocitové...lehce depresivní a hlavně....realistické....;-)
Prosím nekamenovat...je to vůbec první povídka, kterou takhle zveřejňuji...tekže ještě žádné zkušenosti nemám
Sedí v místosti a čte si příběhy na internetu.....už ji to moc nebaví.....každý den je stejný...probudí se v naději, že se ozve nějaký kamarád a zachrání ji....před čím..?....před bolestí, kterou cítí...před bolestí lhostejného dne, který jí každým dnem přináší jen šedé, nudné prohlížení na internetu....občas někomu napíše a nachvíli zapomene na tu bolest.....na tu samotu.....občas si sedne na okno a poslouchá své oblíbené zpěváky.....někdy mezi písničky, které si vybrala zabloudí i jedna smutná......při jejím poslechu někdy spadne i studená, ale opravdová slza....pomalu jí padá k srdci....k srdci, které je tak prázdné....ale přitom plné....plné bolesti, vzpomínek......nepláče, jen slzí.....její srdce, ale udusává nekonečná hlubina samoty, která každým dnem naplňuje její den......chybí jí....potřebuje to.....pohlazení, obejmutí, polibek....netušila, že jí může něco takového chybět....bohužel, je to přesně to, co by jí udělalo aspoň nachvíli skutečně šťasnou....je to tak dávno, kdy tě objala....kdy tě políbila, kdy se tě něžně dotkla.....tenkrát si ji milovala....teď už ne.....ale i přesto, že ti je láska tak vzdálená, tak tvé rty a náruč je jí neustále otevřená.....chce zase cítít její dech na svém těle....cítit její vůni a smět se dotknout jejích nádherných vlasů......ví, že i ona touží po doteku a láskyplném obejmutí, stejně jako ví to, že nechce být obejmuta od tebe....bolí jí to.....tahle samota je tak ukrutná....horší než neopětovaná láska....horší než cokoli jiného......skrývá to a vypadá šťastně....možná i je....šťastná...ale tato samota jí nedá pokoj.....každý den by nejradši vymazala, ale zemřít se jí ještě nechce.....a co teprve noc.....nostalgická jarní a letní noc, která voní romatikou....romantikou, kterou tak zbožňuje....romantikou, kterou už nikdy nezažije tak krásnou jako s ní....navždy bude uvězněná v této samotě...a ví, že jen ona tě může vysvobodit....ale ona to už nikdy neudělá.....její život bude zavánět prádnotou a nemalou touhou po jejím teplém objetí.....ona vždy bude tou první a pravou krásou, která se jí zjevila před očima tak náhle.....a ona si to uvědomuje....až moc dobře....její láska....její Ritsuka


















































