Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Watashitachi no hoshi 4

6. srpna 2008 v 0:58 | Keiko-chan |  Shonen ai povídky
Došli jsme až ke mně domů a mě se udělalo trochu líp. Nakonec jsem se dokonce dokázal postavit i sám na nohy. Ale nechtěl jsem, aby Sayoran odcházel, tak jsem ho "za odměnu za záchranu" poval dál na čaj. Vevnitř jsem zjistil, že naši jsou už pryč. Odjeli dneska dřív a zanechali mi jen vzkaz na ledničce..."Jídlo máš na stole, dej si takoyaki. Vrátíme se za týden. Máma a táta" No výborně, alespoň mi tu nechali jídlo. Sice mi hned došlo, že není vařené s láskou od mámy, nýbrž z nedaleké restaurace, vařené maximálně tak s láskou k penězům. Ušklíbl jsem se a začal vařit ten čaj. Sayoran si zatím prohlížel náš dům.
,,Máte pěkně velkej dům..."
,,Jo, to říkaj všichni..."
,,...ale já mám větší."Usmál se. Zaxichtil jsem se a připravil do starožitných, malovaných hrnků sáčky.
,,Tak to ho někdy budu muset vidět..."Odpověděl jsem.
,,Fajn, můžu tě tam kdykoliv zavést. Třeba zítra? To už bych tam neměl mít takovej bordel jako teď..."
Usmál jsem se. ,,Zítra." Kdyby viděl můj pokoj, pak by teprve poznal ten správnej bordel. Máma mě dřív nutila si uklízet, ale už nade mnou zlomila hůl. Jsem prostě nepoučitelný.
Usrkávali jsme čaj a moc nemluvili. Vyhýbal jsem se mu pohledem a cítil jsem, jak se až červenám, když je takhle blízko. Měl jsem strašnou chuť se ho dotknout, takhle působil jako neskutečně krásná socha za skleněnou vitrínou. Měl jsem chuť vytrýnu prorazit, ale odvahu jsem k tomu nenašel. Nakonec mlčení prolomil on.
,,Líbí se ti...na téhle škole?"Při slově "škola" jsem se otřásl odporem. To nebylo zrovna nejlepší téma hovoru.
,,Vůbec ne. Učitelé sou pruďasi a jedinej můj kámoš je Yoshiro, a to jen proto, že se naše rodiny znají, ostatní mě nesnáší. Nezapadám tam."
,,Hm, to znám..."Řekl Sayoran. ,,U nás mě měli jen za bohatýho synáčka. Ohrnovali nade mnou nos. Můj táta se znal s ředitelem a tak si na mě všichni ukazovali, že mám protekci. Kvůli tomu jsem vzal tu práci v obchoďáku. Už nechci být jen bohatej synáček, peníze mejch rodičů mě nezajímají, chci si vydělat vlastní a osamostatnit se. A zatím tu žiju v domě mýho bratrance, kterej je asi jedinej z rodiny, co mě chápe."Koukal jsem na něj jako spadlej z višně. Tolik lidí by chtělo mít bohatou rodinu, ale má to i stinné stránky. Je to něco jako V.I.P., kterému každý závidí. A Sayoranovi bylo vidět na očích, jak moc ho to trápí. Najednou mě něco popadlo. Chtěl jsem ho utěšit. Chytl jsem ho za ruku.
,,Sayorane..."
,,Prosím, říkej mi Sayi."Usmál se na mě a pak se mi upřeně zahleděl do očí. Najednou, ani nevím jak, byalo to strašně rychlé, jsem ucítil jeho rty na svých a jeho jazyk pomalu mi vnikající do úst. Přidal jsem se. A tak jsme tam stáli a líbali se. V tom zšeřelém, opuštěném domě. Dva opuštění lidé...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kitty kitty | E-mail | 13. září 2008 v 21:47 | Reagovat

pokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovatpokračovat

2 yaoi-ka yaoi-ka | E-mail | 14. září 2008 v 0:46 | Reagovat

Super!!! Rychle pridaj pokracko!!!

3 T!na-chan T!na-chan | Web | 2. července 2009 v 21:32 | Reagovat

krásnýý, konečně akce :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama