Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Pivoňky (Část II.)

2. září 2008 v 18:54 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
ČÁST II.-Někde mezi nebem a peklem
Celá ta událost mi neustále vrtala hlavou, takže když jsem jela do práce, málem jsem nezvládla řízení a narazila do sloupu. Naštěstí jsem se vyhnula, ale jen tak tak. Pracovala jsem v jedné Reklamní agentuře jako sekretářka. Mojí pracovní náplní bylo vlastně jen zvedat telefony a přepojovat je na šéfa. Všechno ostatní dělala naše "milá" Sharline, která se dostala do firmy jednoduše proto, že spí se šéfem. No mě to bylo jedno, hlavně že jsem dostávala plný plat, vadilo mi jen to, že jsem se celou pracovní dobu musela koukat na tu husičku, jak se před šéfem natřásá div že ho i nevykoupe a neoholí. Ale abych měla co dělat, kreslila jsem si obrázky, na kterých jsem mlátila Sharline hlava nehlava, když vtom zazvonil telefon. Zvedla jsem ho a ohlásila se, ale nikdo mi neodpověděl. Jen ticho…nějaké chrčení a mumlání, jako když se zadrhne páska na magnetofonu. Okamžitě mi přejel mráz po zádech a s telefonem jsem třískla tak, že to i Sharline zaznamenala. Divně se na mě podívala a já si v tu chvíli neuvědomila, že mám pořád na stole ty obrázky. Naneštěstí si jich všimla a pohotově jich pár chňapla do svých paciček s pečlivě nalakovanými rudými drápky jako kočka svou kořist. Chvíli na ně jen nevěřícně mrkala skrz svojí blond ofinu, než se vzpamatovala, sykla na mě "tohle si vypiješ" a běžela do kanceláře za šéfem.
A taky že jsem si to vypila. Se vším všudy. Nejenže mi šéf dal kázání a strhl pět procent z platu, ale také řekl, že když nemám co dělat, půjdu do skladu a tam budu pomáhat s nakládáním krabic. Cítila jsem se v tu chvíli jako nějaký otrok. Už jsem jen čekala, až na mě Sharline vyplázne jazyk! Domů jsem jela tak naštvaná, že jsem skoro zapomněla na ten telefonát. Cestou jsem si pustila rádio, abych se trochu uklidnila, hráli tam nějaký country. Začala jsem zpívat, ikdyž samozřejmě dost falešně. Po chvilce moje mizerná nálada přešla, ale ne nadlouho. Zase mi začal dělat starosti ten telefonát…telefonáty. Jestli si z nás někdo tropí žerty, tak zná nejen číslo k nám domů, ale i číslo do firmy. Což znamená, že možná ví i adresu… Ale no tak, Mayo. Nejspíš je to jen nějaký vtipálek, co si našel v telefonním seznamu pár čísel a teď je prostě zkouší…určitě…určitě. Ujišťovala jsem se o tom pořád dokola, ale stále jsem byla neklidná. Prostě mi nešla z hlavy myšlenka, že se něco zlého děje.
A najednou se rádio vyplo. Úplně samo od sebe. Zkoušela jsem ho zase zapnout, ale ozývalo se v něm jen šumění. To mě trochu znepokojilo. Pak jsem najednou cítila, jako kdyby za mnou v autě někdo seděl. Přejel mi mráz po zádech a donutila jsem se podívat do zpětného zrcátka. Najednou na mě civěl pár velkých, čokoládových očí lemovaných tlustou vrstvou černé tužky na oči. Tak jsem se lekla, že jsem přestala dával pozor na řízení a moje auto vyjelo ze silnice. Pak rána a tma.
Měla jsem divný sen. Moc divný. Hrála jsem si s jakousi malou holčičkou. Mluvila jsem s ní skrz panenku a ona se kouzelně smála. Její černé vlásky se třpytily v odpoledním světle jako temná vodní hladina v noci. Najednou na mě upřela svoje hluboké oči. ,,Já tě zabiju." Řekla a v očích se jí najednou zaleskl temný stín. Ihned jsem upustila panenku a odskočila od ní. A pak jsem se probrala.
,,Mayo! Ach, už jsi vzhůru!"Křičela na mě Elli.
,,C-co se stalo?"Ptala jsem se, protože v tu chvíli jsem si na nic nepamatovala.
,,Mělas autonehodu. Sjela jsi ze silnice a narazila do stromu. Naštěstí se ti nic nestalo. Lékaři říkali, že tě můžou pustit domů hned, pokud se na to budeš cítit."
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Skutečně jsem byla v nemocnici. Pokusila jsem se vstát, ale hlava mi třeštila.
,,Je ti něco? Mám dojít pro doktora?"
,,Ne…to…to je dobrý."Řekla jsem a co nejopatrněji vstala. Trochu se mi zatočila hlava a zakývala jsem se na svých vratkých nohou, ale ustála jsem to. Bylo mi jasné, že mě ta hlava nebolí od nárazu, jelikož jsem měla airbag. Bylo to kvůli té holčičce. Dostala se dovnitř mě těma svýma očima a teď mě pomalu ohlodávala zevnitř.
,,Je mi líto, slečno, ale nemůžeme vám pojistku vyplatit."
,,J-jakto?!"
,,Víte, vše nasvědčuje tomu, že jste do toho stromu narazila vědomě."
,,Vědomě? To jako že jsem strhla volant a vyřítila se na ten strom?! Proč bych to dělala?!"
,,To nevím, každopádně stopa auta tomu naznačuje."
,,Ale to je absurdní…vy chcete říct…"
,,Je mi líto, ale za těchto okolností vám peníze nedáme. Přeji hezký den." Usmál se agent a ukázal prstem ke dveřím. Já i Elli jsme jen neochotně vstaly.
,,To je ale idiot! Jak může říct, že bys udělala něco takového?! Určitě chce jen ušetřit!! Teď nebudem mít peníze na opravu…"Nadávala Elli, když už jsme byly v bezpečné vzdálenosti od pojišťovny.
,,Pusť to z hlavy. Časem něco našetříme. Zatím můžu jezdit třeba autobusem."
Ale Elli zavrtěla hlavou. ,,To ti zabere víc času i peněz."
,,Tak co mám dělat?!"Naštvala jsem se a když jsem se pak podívala na Elliin výraz, pochopila jsem, že jsem to trochu přehnala s hlasitostí.
,,Poslyš…ty si vážně nepamatuješ, co se stalo?"Zeptala se mě Elli.
Chvilku jsem přemýšlela. Nechtěla jsem to říkat a ještě víc ji znepokojovat.
,,Pamatuju. Do cesty mi vběhla srnka." Zalhala jsem. Po zbytek cesty autobusem už jsme o tom neprohodily ani slovo.
,,Já vím, co ti zlepší náladu!!"Vyhrkla Elli, jen co jsme dorazily domů. ,,Nějakej pěknej film! Máme tu spoustu dvd, co bys ráda viděla?"
,,Já nevím…možná nějakou pěknou komedii. Něco vyber.." Mrkla jsem na ni a šla si do kuchyně udělat kafe. Záznamník zase blikal. Nechala jsem ho být. Po chvíli už na mě Elli volala, že film už jede. Vzala jsem tedy svoje kafe a usadila se k ní.
,,Počkej-počkej! Ještě pop corn! Co by to bylo za film bez pop cornu?!"Řekla Elli a hned šla do kuchyně nějaký udělat…ta perfekcionistka.
Civěla jsem na ten film. Bylo to Scary movie 3. Některé scény byly fakt legrační, ale já se nesmála. Pořád jsem myslela na to, co se stalo. Na ty její strašné oči, co se mi provrtaly až do útrob…a ani jsem si nevšimla, že neslyším praskání pop cornu, ani že už je půlka filmu pryč a Elli nikde. Uvědomila jsem si to až když jsem chtěla jít na záchod. Okamžitě jsem vběhla do kuchyně. Okno bylo otevřené do kořán a po zemi rozsypaný pop corn. Mrkla jsem na záznamník na chodbě. Pustila si ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shin_ny/Saber-chan :3 Shin_ny/Saber-chan :3 | Web | 25. října 2008 v 15:14 | Reagovat

wáááw to je fakt jak z nákého hororu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama