Ředitel seděl ve svém modrém apartním sáčku za stolem z dubového dřeva a po jeho pravici byl postavený nějaký obrázek. Hm, asi jeho manželka...
,,No, jen pojď dál...Kine."Moje jméno musel hledat v paměti dlouho, hm, ještě že měl mojí studijní složku hned před sebou na stole. Postoupil jsem a zavřel za sebou dveře. Jeho strojený úsměv se mi zdál podezřelý. Kdybych něco udělal, tak by se na mě přece takhle nedíval....ne?
,,Posaď se, chlapče."Pokynul mi rukou na židli před stolem a já jsem se nejistě posadil. Pořád jsem nechápal, co to má znamenat.
,,Hmh...abych to zkrátil, Kine. Vím, že mě všichni berete jako ředitele téhle školy, to je v naprostém pořádku. Ale chci, abys věděl, že mě můžeš klidně považovat za jednoho z vás. A když máš problém, klidně se mi s ním můžeš svěřit..."
,,Eh...ano."Kam tím míří??!!
,,Takže, Kine. Chtěl bych vědět..nenastaly v poslední době nějaké problémy? Víš, třeba...se spolužáky. Někdy dokážou být krutí, víš. Taky jsem to za svých školských let poznal. Takže ne?"
,,Eh...ne."To snad není pravda! Že by se konečně začal zajímat o Yamamotovu bandu?
,,Kine...raději bys měl mluvit pravdu...uleví se ti."
,,Ne."Pronesl jsem rázně. Možná až moc rázně. V tu chvíli se rozletěly dveře a v nich stál očividně rozzuřený Yamamoto a jeho parta. A taky-Say!!
,,Sa..."Vypravil jsem ze sebe, ale ostatní hlásky zanikly v přívalu slov z Yamamotových úst. Mluvil tak nahlas, že by se mi v tu chvíli docela hodily sluchátka.
,,Pane řediteli, to, co vám navykládat ten kluk, není vůbec pravda! My mu nic neudělali, že jo, kluci?"Vrhl po mně nenávistným pohledem.
,,Ano? Tak se posaďte, chlapci. Támhle máte židle. A povězte mi svojí verzi, protože já slyšel něco jiného, než co tvrdíte."
Yamamoto a jeho banda se všichni posadili na miniaturní židličky podíl stěn. Say zůstal stát jako solný sloup a zíral na mě tak, že jsem z jeho očí nedokázal vyčíst vůbec žádné emoce. To mě vyděsilo. Něco neslyšně řekl, ale já jsem nevěděl co.
Yamamoto se rozvalil na židli a zaujal svůj obvyklý "drsňácký" postoj. ,,Pane řediteli, jestli jsme si z Kina někdy dělali prdel, tak to ještě neznamená, že ho šikanujem, ne?"
,,Ale tady Sayoran říkal, že jsi ho kopl do břicha."
,,Cože? Tak to teda pěkně lže!"
,,Kine, co ty na to? Je to pravda?"
Už jsem to nevydržel. Slzy mi lezly do očí. Proč to udělal?! Teď to bude ještě horší. Nenávidím ho, ksakru, nenávidím!! Myslel si, že něco spraví, ale nic se nestane!!!
Vůbec nic jsem neřekl. Jen jsem tak seděl a hlavou mi běžely všechny ty věci, které mi Yamamoto se svojí partou kdy udělali. Většinou mě nezranili až tak vážně, aby se na to přišlo, ale někdo to mohl vidět. Někdo to mohl říct. Proč se to nestalo? Všichni radši dělali, že nic nevidí, aby si zachránili krk. A dělali dobře! Věděli, co by jim Yamamoto udělal. Ale pak přišel tenhle kluk a tolik si dovolí. Už toho na mě bylo moc. Zvednul jsem se a pelášil z kanceláře pryč. Zastavil jsem se až na klučičích záchodcích. Uslyšel jsem za sebou kroky a doufal, že to není Yamamoto, nebo ten rádobykamarádský ředitel...
supr pospes si s pokrackem