Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Prosinec 2008

She loves me? She loves me not?

24. prosince 2008 v 0:22 | Keiko-chan |  Novinky
Druhá možnost je pravděpodobnější...
Páni! Už je Štědrý den! To je k neuvěřeníXD Nemohla jsem se věnovat blogu, protože se připravuju na talentovky (ano, jsem skutečně takový blázen, že to musím zkusit) a taky se zrovna nemám moc dobře. Myslím, že tyhle vánoce si budu pamatovat ještě hodně dlouho, protože jsou to ty nejhorší, co jsem kdy zažila...

Zdravím všechny lilie, přeji Šťastné a veselé!
P.S. Přejmenovala jsem tu rubriku, Reiko, opravdu nemůžeš dávat rubrikám tak dlouhé názvy! Mimochodem, my šťastlivci, kteří máme scenner, ale nemáme foťák (protože máme starý černobílý mobil) víme, jak úžasně vyniknou na obrázcích po naskenování všechny jejich nedostatky, takže z toho nebuď zas až tak špatná:-)
Mějte se

vaše Keiko (měla bych být "šťastné dítě"?)


moje tvorba 1

20. prosince 2008 v 19:05 | reiko-chan |  Obrázky
Takže založila sem novou rubriku, která sice nebude tak obsáhlá jako zbytek rubrik, které tu jsou.....takže jak je jasné...bude se jednat o mojí vlastní tvorbu, která je OPRAVDU mojeXD....prosím mějte se mnou slitování...není to nic moc...ale tak....prostě mám dneska náladu ukázat svoje čmáránice světu (určitě toho budu zachvíli litovatXD).....ale tak co...risk je zisk....zkusit se musí všechnio ne?XD....tak jdem na toXD


Momentík...ještě jedna malá poznámečka.....obrázky nebudou mít nějakou extra kvalitu...je to způsobeno tím, že je to nafocené telefonem a né skenerem, páč ten nemám....tak jen abyste věděliXD



tohle dílko sem dělala asi tejden po tom, co jsem přešla na středníXD....no jo....k začátku už se nudim

tak tohle dílko....upřímně...úplně sem zapomněla, že jsem něco takovýho dělala....vyhrabala sem to čistě náhodou...jediný, co vim, že to bylo o jedný strašně nudný hodině ve školeXD


tak tohle je nakreslený nedávno....poslední dobou mám chuť buď kreslit saďárny a nebo naopak chibi obrázky(mimochodem, taky nakreslený o tý nudný hodiněXD)

tohle vůbec nevim kdy jsem kreslila.....takže tim pádem už to bude nějakej ten pátek mno

tohle je taky děsně starý....vim, že ještě z prvákuXD

Nakonec jsem dám úplně nejnovější dílko.....je to postava z anime Hellsing a ta postava se menuje Integra van Hellsing (Má o něco dělší jméno...ale já si ho nepamatuju....to asi málokdoXD)

tak to je pro dnešek všechno.....dala bych víc, ale zkrátka chci trochu šetřit zásobou....XD a lidi....fakt nekamenujte....nejsem holt žádnej malíř, ale baví mě to a chci se o to podělit...né chlubit;-)

Naara 2

20. prosince 2008 v 10:31 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Takže tady je druhej díl......jo a mimochodem......v nejbližší době přibyde další kapitolovka.....mmntálně mám psavou. Takže....užíjte si to;-)

kapitola 2. ....ani zvíře ani člověk...
Naara rostla mezi vlky, jako jejich sestra ačkoli moc dobře věděla, že k nim nepatří...běhala po dvou, neměla žádné drápy...ale zase měla zuby, ocas a uši jako oni....nevěděla co je vlastně zač....nevěřila ani tomu, že její matka je skutečně její....roky plynuly a Naara rostla....její matka zemřela a Naara zůstala společně se svými vlčími bratry sama...nastal rok osmnáctý od jejího narození...rozhodla se tímto dnem se osamostatnit a odešla od svých bratrů...lovit uměla dobře, tak proč se neustále dělit o jeden úlovek....hledala v lese místo, kde by se jí líbilo a kde by mohla žít.....chodila v lese tak dlouho, až se objevila v místech, kde to neznala a kam měla zakázané od své matky, že to je pro ní příliš nebezpečné, že tam žijí příšery, které by jí mohli zabít i přes veškeré její schopnosti....jenže Naara byla prostě zvídavé stvoření a nepezpečí milovala....tak bez váhání šla dál....náhle uslyšela šustění a tak se rychle ukryla za mohutný strom....její sluch se nezmýlil, opravdu někdo šel...po lesní cestičce...nemohla uvěřit tomu, co to právě spatřila....byl to člověk....a protože si Naara myslela, že něco, co je podobné její matce neexistuje, tak ho začala sledovat....velmi opatrně....co když její matka myslela těmi příšerami, právě ty, co jí jsou tak podobní....to by přece kolem sebe měla celou smečku těhle oblud....pomyslela si Naara....díky tomu člověku se dostala až nakonec lesa....Naara nakonci lesa přestala člověka sledovat....bála se vyjít...byl to její domov a nemohla uvěřit tomu, že existuje i jiné místo než je právě les.....po dlouhém rozmýšlení nakonec vylezla, ale to neměla dělat....první člověk, který ji spatřil začal okamžitě křičet a zběsile utíkat....Křik Naaru také vyděsil a začala utíkat po celém městě....vyděsila tím spoustu lidí a jeden z nich na ní zavolal policii....Naara měla opravdu velký strach a tak vyskočila na střechu domu a utíkala co jí nohy stačily.....skákala ze střechy tak rychle, že policie nestíhala mířit puškama....nakonec tedy zavolali zkušeného lovce aby Naaru chytil....po chvilce tam lovec přišel a byl překvapen tím, jaký unikát má ulovit....bylo mu jasné, že něco takového zabít prostě nemůže, a tak si dal do své zbraně uspávací náboje....řekl policajtům ať ji nějakým způsobem naženou na místo, kde bude ukryt a že jí pak střelí.....policajti ho poslechli a nahnali jí tam...zkušený lovec jí střelil do nohy....Naara se začala vztekat...zuřila tak, že vrčela jak vlk a snažila se to z nohy vyndat.....lovec poznal, že tohle jí opravdu stačit nebude tak jí střelil ještě do druhé nohy a do ruky...aby měl jistotu....Naara se začala motat...a pochvilce padla do hlubokého spánku.....Policie lovci poděkovala a zeptala se, co s ní bude dělat....řekl
"Asi jí prodám nějakému krotiteli zvěře...myslím, že tohle bude vskutku zajímavá atrakce, ale předtím než jí prodám si trošku ověřím, co by tohle stvoření mohlo být zač....zabíjet jí nebudu...uznejte sami..byla by škoda zabít takovýto unikát"
Policie mu dá za pravdu....poděkuje a odejde....Lovec si Uspanou Naaru strčí do klece a odjede s ní z města k sobě domů.....Hodí jí do své velké domácí klece na lvy a tygry.....a nandá jí elektrický obojek.....Naara se po chvíli vzbudí....jak je v šoku z uspávácího prášku, rozeběhne se na narazí hlavou do klece....spadne, otřepe a udělá takhle ještě třikrát....
"Já jsem uvězněná..? Ale...proč..?"
Říká si pro sebe...Naara si sedne a kouká ven.....Po hodině za ní přijde ten lovec...
"ale, ale....Ty už jsi vstala..? Neboj se...když budeš hodná, tak ti neublížím...ale všechno to záleží na tobě"
Naara se na něj podívá a opet se rozěhne a narazí do klece....
"Hmm...asi to s tebou nebude tak jednoduchý....ale ať už jsi cokoli, tak já si s tebou poradím...každé zvíře pod mou pevnou rukou dovedu zkrotit....a ty nebudeš vyjímka"
Naara se na něj podívala s velmi zoufalím výrazem a z očí jí začli téct slzy.....lovec je uchvácen...
" Ty...co jsi vůbec zač....jsi zvíře, nebo člověk..?"

Keiko-chan is back!

20. prosince 2008 v 0:49 | Keiko-chan |  Novinky
Konban waaaa!!!(nebo snad Ohayo?)
Dlouho jsem tu nebyla, měla jsem spoustu práce (heh). Dneska jsem měla spešl filmovej večer s tématem anime, takže jsem se koukala celej večír na anime a asi to nějak rozdráždilo moji fantazii, protože jsem napsala krátkou povídku...jsou to spíš takové jakoby myšlenky...(plus, mám ještě něco na papíře;-))

Mery kurisumas-mina saaan!!

P.S. "Sans merci" znamená ve francouzštině "Nemilosrdný" (mělo by)

Sans merci

20. prosince 2008 v 0:44 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
Tady jsou místa, kterými chodila…vidím její stopy všude po zemi, i když už je dávno smyl čas…Procházím zelenými parky s překrásnými květinami, ke kterým si s takovou oblibou a něžností čichala. Vidím fontánu, kde se cákala v létě jako malá a já ji prosila, ať přestane, lidé se přece koukají, ale ona mě jen popadla za ruku a shodila do vody. A já ji pak pocákala a ona mě a nakonec jsme si obě hrály jako malé děti…
Ne, nevadilo jí, že se lidé dívají. Bylo pro ni naprosto přirozené mě objímat a líbat a hladit, když kolem chodily davy lidí, z nichž se na nás někteří dívali.
V zimě jsme si zalezly do naší tajné sněhové pevnosti, kde jsme byly jen my dvě, schované před celým světem. Chtěla jsem tam zůstat navždy…jen s ní.
Když hrála na flétnu tu smutnou melodii, kterou prý slýchávala ve snech, aniž by se jí dříve učila, sledovala jsem její hebké prsty a její soustředěný výraz a obdivovala jsem nejen hudbu.
Cítím její vůni, mám ji ve vlasech, všude…je ve vánku, v růžových listech, v sametových rukavičkách ranní rosy.
Slyším její smích. Hlasitý a upřímný. A přesto tak dětinský a bezstarostný, jako kdyby na světě neexistovalo nic hezčího, než prostě žít…
Vidím její oči. Na nebi…a ve hvězdách. Dívají se na mne a já se dívám na ně. A kdykoliv mám potíže, zdá se mi, že něco nezvládám, mám při pohledu na nebe pocit, že ona je tu. Směje se a říká ,,To bude dobré, neumřeš."
Ale ona už tu není. K čemu jsou mi všechny ty stopy, vůně a smích, který tu po sobě zanechala? Není to ona, ztratila se kamsi do dáli a nedala mi na sebe zpáteční adresu. Ani jsem jí nestačila říct sbohem, a kdybych tenkrát věděla…ach! Kdybych věděla…ale já nemohla. Nevědomost je naším největším nepřítelem. Nic vlastně nevíme jistě. Proč a jak tu jsme, proč milujeme, proč umíráme.
A proč zemřela ona? Můj anděl, moje světlo? Nestačí mi její oči, ani její vůně, její stopy v trávě, nebo její němý smích…já chci ji! Chci její tělo a její duši, její myšlenky a názory a bezstarostnost a něhu…a lásku. A nic z toho už nikdy, nikdy nebudu mít, protože ona odešla na místo, odkud není cesty zpět.
A jakkoliv se budu ptát proč, proč lidé, které tolik milujeme, musí i přes naši lásku umírat…a jakkoliv z toho budu zoufalá a budu se snažit najít odpověď, nikdy ji nedostanu.
A co mi zbyde? Jen prach a vzpomínky a vybledlé fotografie, které vyvolávají slzy. Můžu si představovat, že je tu stále se mnou, ale nikdy nebudu jistě vědět, že je to pravda. Můžu zkusit navázat s ní kontakt pomocí těch pochybných spiritistických nástrojů, ale jak mohu vědět, že získané odpovědi nejsou jen moje výmysly, jen autosugesce?
A pak taky…mohu jít za ní, ale to bych tu nechala všechny své milované a způsobila bych jim bolest, což já nechci.
Jedinou možností je pokračovat, ale jak? Řekněte jak, když v každém člověku, ke kterému se budu pokoušet přiblížit, budu vidět ji? Když kdykoliv budu líbat jinou ženu, budu myslet jen a jen na ni? Když kdykoliv ucítím vůni růží, začnou se mi drát slzy do očí?
Jsem snad zbabělec? Nebo slaboch? Nemohu pokračovat dál, ale zároveň nemohu zůstat na stejném místě, tak kam tedy? Kam, řekněte…
Ach, kéž bych dokázala zastavit čas, vrátit se do vzpomínek a žít v nich zcela ztuhlá jako mumie. Byla bych navždy šťastná…ale čas neúprosně běží a vybírá si svou daň. Chceš jít? Chceš pospíchat? Chceš utíkat jako o život? Dobře! Hlavně nestůj, hlavně nezmrzni v čase, protože to nejde, to je proti zákonům a žít v minulosti se také nesmí.
Avšak říká se, že čas hojí rány. Tak snad někdy…budu moci vyjít na ulici a ucítit vůni růží bez toho hrozného svíravého pocitu v hrdle. Ale teď ne…Teď ne…
Dojdu až k hrobu a položím na ni dvě nádherné rudé růže. Avšak její kráse by se nikdy nemohly vyrovnat. Pokleknu k její vybledlé náhrobní fotografii, sledována párem kamenných andělských očí.
A tady jednou skončí všichni…
Bez vyjímky…

Naara

11. prosince 2008 v 17:32 | Reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Och ano....je tu další povídka a ještě předtím moje výřečnost...XD....takže....K této povídce....vzhledem k tomu, že tato povídka bude opravdu dlouhá (nevím jak moc dlouhá) tak její konec zde bude za hooodně dlouho......tento námět mě napadl, když jsem tak nějak uvažovala nad otázkou(což já uvažuju nad různýma otázkama dost často) Je příroda skutečně tak dokonalá..?...díky této otázce, má povídka název celým jménom Naara:Dítě, jenž se neumí narodit.....

Další důležité upozornění....dlouhou dobu se tam Shoujo-ai neobjeví....je to kapitolovka asi nejdelší jakou v životě napíšu....takže se vše bude postupně rozvíjet...(jasně, já vím, že je to jasné, ale holt je lepší upozornit, nikdy nevíte, kdo se na blogu objevíXD)

Ps: .....povídku nemám ještě dokončenou ani na počítači.....a proto jí dávám sem, abych měla motivaci psát dál....takže komentíky přijdou vhod, páč nepotěší autora nic více nežli pochválení, či upomínky.....XD

Pps: Abych nezapomněla momentálně mám rozdělanný ještě dvě docela rozsáhlé povídky....jedna bude doprovázena upíry a temnou atmosférou(Nápad díky snu, který jsem mělaXD) a druhá bude o andělech....takže za nějakou dobu to tu bude slušně nabitý...jen se k tomu dokopat...A k tomu potřebuju vás a vaše komentyXD

Tak ale už opravdu k příběhu

život....každý nový život si příroda vynahradí tím, že někdo zemře...každou smrt si vynahradí životem.....život člověka za smrt člověka....něco za něco....taková je příroda...spravedlivá...všechno to vypadá dokonale....JE to dokonalé....jenže i příroda může udělat chybu....stejně jako člověk...kdyby nedělala chyby nikdy by nedovolila člověku se narodit, vyvinout a žít.....my si myslíme, že není chyba že žijeme.....berme to jako fakt....jednou za tisíc let příroda udělá velkou chybu....ano..nahradí smrt za život...ale....myslíte si, že vždycky udělá správnou výměnu...? To uvidíte sami....
Kapitola 1. ....ne každé dítě se umí narodit
...
Naturafeur....město velice poklidné a krásné....žije zde jen pár lidí, kteří nepotřebují žít ve středu společnosti....mezi nimi je i pár zamilovaných....Sharaken a Azilia...mají maličkou chatičku na počátku lesa a lidi je mají opravdu rádi.....Jednoho dne Azilia oznámí svému milému skvělou novinku.....
"Miláčku...čekáme miminko"
Sharaken byl štěstím bez sebe a okamžitě to šel oznámit celému městěčku....Každý den k nim přišel minimálně jeden gratulant...Azilia a Sharaken byli těmi nešťastnejšími na celém světě.....Po několika měsících se od doktora z města dozvěděli, že budou mít holčičku.....Azilia a Sharaken ji dali jméno Ritsuka...oboum se to jméno totiž líbilo....Když Azilie byla na počátku devátého měsíce těhotenství, něco se s ní dělo....Změnila se....k horšímu...a ukrutné bolesti v břiše to ještě víc podtrhovaly...Sharaken nevěděl co dělat....bál se o dítě...myslel, že umírá....Odvezl Azilii do vzdáleného velkého města, k pořádnému doktorovi....Doktor oznámil, že dítě je naprosto v pořádku a že nevidí nikde žádnou chybu...To Sharakena trochu uklidnilo jenže.....Azilia stále sténala bolestí a rozmlátila vše, co jí přišlo do cesty....její milý a vlídný pohled se změnil na pohled krvelačné bestie....Po týdnu Azilia utekla z domu kamsi do lesa....Sharaken jí hledal všude možně.....Až k ránu našel svou milou spát ve staré chatce uprostřed lesa....Přiběhl k ní....A vzal ji do náruče s tím, že jí odvede domů.....Azilii začala téct krev z úst...Sharaken se hrozil...
"Azilie, co se ti stalo???"
Azilia se krátce po Sharakenovu výkřiku vzbudila.....
"Promiň Sharakene, ale.....musíš zemřít....dcerka si to přeje.......
O čem to mluvíš Azi------"
Azilia probodla svého milého dýkou, kterou měla ukrytou pod oblečením......jakmile ji Sharaken pustil a mrtvý se skácel k zemi, tak Azilila vyběhla z té chaty ven a podpálila ji....utíkala co jí jen nohy stačily....nevěděla proč a kam utíká....ale věděla, že běží správným směrem...uvnitř ní ji radilo kudy se vydat.....náhle se zastavila před doupětem...snad opuštěným.....vlezla dovnitř a uviděla vlčata....strachy rychle vyběhla ven...venku spatřila postřelenou vlčici, která byla už pár hodin mrtvá. Došlo jí, že se jedná o matku těch malých, a tak se zase vrátila do doupětě....koukala na ty mladá vlačata s mateřskou láskou a lítostí a rozhodla se, že se o ně bude starat....zuby už naštěstí měly, takže měli šanci, že přežijí....v doupěti pobývala pár týdnů....vlčata si jí oblíbila a přilnuli k ní jako k matce....i ona si připadala jako kdyby jí skutečně patřila....už si nepřipadala jako člověk.....ale ani jako zvíře.................Když se jednoho dne probudila mezi těmi mladými vlky, tak ucítila mokro mezi nohama....praskla jí voda...Ritsuka už chtěla jít na svět....Vlčata věděla, co se děje jejich nové matce a udělali jí místo....Azilia každým jejím výkřikem cítila, jak dítě čím dál víc buduje cestu ven........po hodině úmorného rodění nastal poslední výkřik.....a pak pláč....pláč nově narozeného dítěte...vlčata dítě očistili svými jazýčky a ohřívali dítě svými těly dokud se unavená matka neprobudila...po probuzení, Azilia poděkovala vlčkům za to, že ji ohřívaly a vzala si maličkou holčinu do ruky.....Dítě na ni otevřelo oči a usmálo se....Azilila se lekla....Děťátko nemělo černé, hnědé, modré či jiné lidské odrudy barvy očí....dětátko se narodilo se žlutýma očkama,vlčíma ouškama a malinkym ocáskem.....Chvilku nevěřila tomu, co to drží právě v ruce, jestli drží člověka, nebo malé vlčátko.....pak jí to ale dojde...
"Takže já byla vyvolená....já měla počít....dítě jenž se neumí narodit....ne..tím pádem nejsi Ritsuka...To je příliš obyčejné jméno, pro neobyčejné děvče....ty se budeš jmenovat...Naara..."
...A tak se narodilo dítě, které se neumělo narodit......


ještě poznámka nakonec: Pokud vás příběh jóó pobaví, či něco podobného a budete trvat na tom, jak vypadá Naara....není problém........XD...její obrázek už mám zpracovaný a dvakrát....takže....jak chceteXD

picty...aby se neřeklo, že nic nedělámeXD

11. prosince 2008 v 17:19 | Reiko-chan |  Shoujo ai obrázky
tak a abyste si nemysleli, že jsme na náš blog pozapomněly....dávám sem předvánoční porci obrázků...