close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Memento mori-část 1.:Co se skrývá v lilii

10. února 2009 v 0:34 | Keiko |  Shoujo ai povídky
Tak další můj příběh, tentokrát poněkud záhrobní...snad se bude líbit:-)
(Má tři části, další dvě přidám, až je opravím.)

Scéna jako z hororu. Vysoký muž v tmavé kápi a mladá stroze oděná dívka stojí pod lampou v usedavém dešti. Říká se, "pod lampou největší tma" a je to pravda, protože kužel světla dopadající na tmavou vysokou postavu je ve všudypřítomné temnotě tak oslňující, že dívka nemá šanci spatřit mužovu tvář. Pokud je to muž…

,,Tady…"říká a podává dívce malou, žlutou obálku se starodávnou pečetí. ,,Ale užívej ji rozvážně, jinak se ti může přihodit něco velmi zlého…"
Dívka bere obálku do ruky. ,,Jak moc zlého?" Ptá se, téměř nezaujatě.

Muž se pod kápí lehce pousměje. Jeho drsný hlas zní jako skřípění zrezivělých dveří. ,,Toho, jenž s obsahem této obálky naloží špatně, čeká peklo na zemi. Věř mi, že žádné jiné utrpení na tomto světě se s tím nedá srovnávat. Ti, jenž to okusili, už o tom nikdy nepromluví, protože tou příšernou bolestí zešíleli a změnili se k nepoznání. Všechny, kteří obsahu této obálky předtím užívali, potkal takový osud. Ještě nikdo neunikl. Přesto však chceš toto riziko podstoupit?"


,,Ano."Kývla dívka.

,,Dobrá. Máš týden na to, abys obálku otevřela. Pak si pro ni přijdu. Nemusíš s ní však dělat vůbec nic, pokud si to rozmyslíš. Je to jen na tobě. Je to ve tvých rukou." Řekl ještě muž a pak lampa najednou zhasla. Když se po pár vteřinách znovu rozsvítila, už tam nebyl. Dívka mžourala do prázdné ulice. Potom pevně stiskla obálku v dlani a odešla.

Ve svých myšlenkách se vrátila do starých dobrých časů. Do časů, kdy ještě bylo všechno v pořádku. Přesně vidí každý detail tak, jako by se tahle dávná vzpomínka odehrávala teď, v současnosti.
Přišla do pracovny Kamina otce. Kami tam seděla u stolu a cosi si prohlížela. Jakmile ale přišla Saigo, vyskočila. Měla ve tváři tak vyděšený výraz, že si ho Saigo bude pamatovat do konce života…

,,Co to děláš?" Zeptala se jí.

Ale Kami jen zavrtěla hlavou: ,,Nic, nic.." A uklidila papíry rychle do šuplíku. Pak se narychlo, strojeně, usmála.


,,Tak vyrazíme?"

,,Nejdřív mi vysvětli, co to tu děláš."Nenechala se odradit Saigo. ,,Co je v těch papírech tak
zajímavého? Že by něco o oslavě tvých narozenin?"Snažila se vtipkovat.

,,Ale ne…jenom…úředničina."Dodala ještě a pak šla jakoby nic ven. Saigo se dodnes nemohla zbavit pocitu, že se jí leskly oči…

,,A jak vypadala?"

,,Eh…co?"Probrala se Saigo ze zamyšlení.

,,Ptám se tě, jak ta holka vypadala?"To s ní mluvila její kamarádka Megumi. Měla zálusk na jednoho kluka a Saigo jí vyprávěla, že ho viděla s nějakou holkou. Megumi chtěla přirozeně omrknout konkurenci.

,,Hmph…tak nějak…neurčitě…"Odfrkla si Saigo.

,,Neurčitě? Jakto neurčitě?"Megumi prudce rozmáchla rukama. ,,Nikdo přece nevypadá neurčitě! Měla nějakou postavu a oči a nos a pusu a vlasy-bože, řekni mi, že byla tlustá, plešatá a měla půlku zubů vypadaných!"Zlověstně se zasmála Megumi.

,,Ne, myslím, že tě zklamu, Megumi. Do tváře jsem jí moc neviděla. Měla brýle a baret, ale…koukaly jí vlasy. Dlouhý hnědý a hladký, myslim že promelírovaný."

,,Hmph…"Zamračila se Megumi. ,,Nějaká nóbl slečna…a já s mýma oříškovýma camfourama nemám šanci," Megumi si chytila do ruky pramen svých vlasů a začala ho kroutit kolem prstu,
,,kluci holt letěj na dlouhonohý…-posloucháš mě?!"

,,Eh…co?"

,,Vždyť to říkám, jsi myšlenkama vedle…hele, dej mi aspoň opsat tu matiku, ať úča zase neřádí."


,,Posluš si."Saigo odstrčila rukou svůj sešit z matematiky směrem k Megumi a pak vstala.


,,Ty už jdeš?"

,,Mám doučování."

,,Aha…tak teda čau…"Zabručela ještě Megumi a už se starala jen o svou matematiku.

Saigo vždycky každý druhý týden doučovala jednoho mladšího žáka. Docela dobře jí za to platili a nikomu nevadilo, že na tu poslední hodinu chybí ve škole, koneckonců byla premiant třídy. Ba dokonce nikdo v celém ročníku nedosáhl lepších výsledků. Ale Saigo nesnášela, když jí někdo považoval za šprta. Učila se, ale jen málo, protože všechno rychle chápala. A taky si snažila udržovat svou pozici školního idola. Spousta holek chtělo být jako ona. Kluci po ní letěli kvůli její výřečnosti taky dlouhým černým vlasům a nádherným modrým očím. Měla v sobě zkrátka nějaké zvláštní kouzlo, ale ona ho neuplatňovala k balení kluků. Kamarádila se s nimi, ale jakmile zašli moc daleko, patřičně je usměrnila. Jednou se jí nějaký kluk opovážil dát na Valentýna čokoládu, i když čokolády dávají vždycky holky, a jeho dar skončil společně s ním v koši. Ano, když byla potřeba, uměla se i prát, vždyť několik let navštěvovala kroužek karate, ale zatím to nikdy nepotřebovala.

Obecně byla ve škole za studený čumák. Holku, která odmítá všechny ty, někdy naprosto úžasné nápadníky, kteří se jí hrnou pod nos, ale jí se prostě nelíbili. Měla je ráda jako kamarády, nic víc. Ale ten, kdo si vysloužil její lásku, byla dívka. Jmenovala se Kami Takeuchi a byla rovněž školním idolem. Všichni obdivovali její vlnité lesklé blond vlasy a i když nebyla tak chytrá jako Saigo, byla alespoň bohatá. Její otec vlastnil velkou prosperující firmu. Společně s rodiči a starším bratrem bydlela Kami v té nejúžasnější a nejhonosnější čtvrti ve městě v obrovské bílé vile se dvěma bazény, kde se často scházela místní smetánka.
Ale Kami nikdy nebyla namyšlená, právě naopak, oplývala velikou skromností a úctou a to bylo
také to, co na ní Saigo velice obdivovala. Ne každý se nenechá zkazit penězi…
Obě dívky spolu chodily tajně. Usoudily, že to tak bude lepší vzhledem k rodinám a tak. Ale slíbily
si, že až nastane správný čas, všechno přiznají.
Jenomže ten nenastal nikdy. Kami srazil opilý řidič, který ani nevnímal realitu a ona teď leží na
hřbitově mezi mrtvými. Ale pro Saigo nikdy nebude mrtvá.
Dívka si cestou na doučování řekla, že nepůjde rovnou tam. Koneckonců, ještě má čas. Rozhodla se vzít to oklikou a stavit se na hřbitově. Byla tam rychleji, než předpokládala a když zjistila, kolik má ještě času, koupila u malého krámku naproti hřbitovu dvě bílé lilie a vydala se směrem ke
Kamině hrobu.


Nedal se přehlédnout. Vlastně to nebyl tak úplně hrob, ale spíše honosná bílá hrobka zdobená dvěma kamennými anděly. Kontrast k bílé tvořila černá náhrobní deska, kde bylo stříbrným písmem vyryto jméno, datum úmrtí a ještě nějaký latinský citát.
Saigo položila dvě lilie na chladný kámen. Bývaly to Kaminy nejoblíbenější květiny… Nikdy si
nepředstavovala, že by jí je dávala takhle.
Klekla si ke hrobu a zadívala se do očí těm dvěma bílým andělům. Byli tak chladní a bez života…a působili příšerně nelidsky. Místo andělů jí spíš připomínaly démony. Když už se nevydržela dívat do těch mrtvolných očí, sklonila hlavu a podívala se na fotku Kami. I když byla černobílá a nevynikaly na ní Kaminy velké modré oči, stejně tvořila nejkrásnější část náhrobku.

A zde leží… Jako kdyby říkala:,,Saigo, cožpak ty nechceš, abych se ti vrátila? Ty víš, co pro to musíš udělat…"

,,Kami, ty chceš…chceš se vrátit zpátky? Všechno by mohlo být jako dřív… my dvě…byly bychom spolu…jako kdyby se nic nestalo. Chceš?"Ale obrázek neodpovídá. To jen hlas v její hlavě něco neurčitě šeptá. Už ho neposlouchá. Stejně to není Kami. Není a nikdy nebude. Ale kdyby zase mohla obživnout, Saigo by pro to udělala snad cokoliv…tak proč váhá?
Je tu totiž to riziko. Kdyby to zpackala, nejenže by se Kami nevrátila, ale ona by se mohla zbláznit. Ale cožpak to bez Kami také není bláznovství? Ty noci bez toho, aby jí Kami šeptala do telefonu "dobrou noc", ty dny bez jejích něžných pohledů a polibků…jsou na nic. Jako ty lilie spočívající na jejím hrobě, ke kterým už nikdy nepřičichne, jejichž listy už nikdy nepohladí…
Ach! Je tady vážně co ztratit?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama