Třásk! Prásk! Buch! Všechno se bortí a tříští na kousky. Slam! Sklo na rodinné fotografii praská, porcelánový medvídek navždy ztrácí svou packu…
To všechno kvůli jedné obálce.
,,To není možné, někde tady byla!! Musí tady být!!!"V očích Saigo se zračí něco velmi podobného šílenství, vyhazuje do vzduchu všechno, co jí příjde do rukou, ve spáncích jí buší krev. ,,Kde jen ta zatracená obálka je??"
Když už prohledala každou píď svého pokoje nejmíň desetkrát, vyčerpaně se svalila na zem.
,,Co to ksakru má být?! Že by jí někdo…vzal?"Ta myšlenka jí vrtá v hlavě, ostrá jako dýka. Ten muž říkal, že kdyby se obsah obálky dostal do nepovolených rukou… Ale kdo by bral takovou obyčejnou obálku? Jediné, co na ní působilo zvláštně, byla rudá pečeť s hlavou čehosi, co vypadalo jako napůl lev, napůl kozoroh…
,,Jestli jí někdo vzal, musím jí ihned dostat zpátky!"Pomyslela si Saigo a vstala. S úklidem si prozatím hlavu nedělala, rodiče odešli na večírek a jentak se nevrátí a sestra má první rande…
,,Sestra! Musela to vzít Aiko! Ta malá kleptomanka! Až ji uvidím, tak…!"
Jakmile Saigo došla do pokoje své sestry, zastavila se očima na nočním stolku. Obálka tam ležela…otevřená!
Saigo rychle přiskočila a podívala se do obálky. Nic v ní nebylo!
,,Ach ne! Ta malá mrcha! Co asi udělala? Musím jí hned zastavit, nebo…!"
Vtom se ozval zvuk otvírajících se dveří.
,,Jsem doma, ségra!"Ozval se roztomilý pištivý hlásek Aiko. Ale tentokrát Saigo nepřipadal vůbec roztomilý.
Když se podívala na Aiko, viděla rudě. Malá dívenka se v tu chvíli zděsila, jestli před ní vůbec stojí její vlastní sestra, nebo démon.
,,Sestři…ááá! Nech toho!"
Saigo cloumala se sestrou sem a tam jako šílená. ,,Co jsi s tím udělala, hm? Ty malá zlodějko! Zabiju tě, když mi to hned neřekneš, rozumíš?!"
,,Au! Nech mě! To bolí, Saigo!"Aiko byla naprosto zaskočena jednáním své sestry, že ani nevnímala, co jí říká.
,,Odpověz mi na otázku!!!"Zařvala Saigo. ,,Co jsi s tím udělala??!!"
,,S čím?"Aiko už tekly po tvářích slzy.
,,S tím papírem v obálce, cos mi sebrala z pokoje, ty potvoro!!"
Aiko nemohla uvěřit svým uším. Její sestra k ní byla vždycky milá, nikdy jí nenadávala, ani jí neubližovala jako teď. Muselo to být něco opravdu důležitého, když najednou takhle zešílela.
,,Saigo, přísahám ti, v té obálce nic nebylo! Ano, neměla jsem ti ji brát, ale byla jsem…hek…zvědavá jestli to třeba není dopis od ctitele aotevřelajsemtoalenictamnebylo…"Aičina hlava se bezvládně zvrátila dozadu a v tu chvíli si Saigo teprve uvědomila, co udělala. Přestala s Aiko třást a pustila ji, ale rychle jí zase chytila, aby nespadla.
,,Aiko, Aiko…prober se!!"
Aiko mírně pootevřela víčka.
,,Promiň…"
,,Saigo…co se to s tebou…stalo?"
,,Já…já nevím…pojď si lehnout…"Řekla Saigo a pomalu odvedla svojí sestru do její postele.
,,Bolí mě ruce…"Stěžovala si Aiko.
,,Moc se omlouvám, Aiko…neřekneš to našim, viď?"Saigo se snažila, aby její sestra viděla, jak moc toho lituje.
A zabralo to.
,,To nic, Saigo…ale proč jsi tak vyváděla?"
,,V té obálce byl…byl tam skutečně dopis od ctitele. Nebo měl být. Poslal mi ho jeden kluk, který se mi líbí, ale asi to byl jen vtip. Moc jsem se unáhlila… Ale co tvoje rande? Proč jsi přišla tak brzo?"
,,Vypadá to, že ti kluci si dneska rádi tropí vtipy. Ten můj vůbec nepřišel. Nenapsal ani esemesku na omluvu. Volala jsem mu, ale má vypnutý mobil. Asi si našel něco lepšího…"
,,Třeba se to vysvětlí…"Řekla Saigo a pohladila sestru po rameni.
,,Au…"Zavyla Aiko.
,,Promiň…"
Tu noc se Saigo zdál podivný sen. Sen, který měla už mnohokrát předtím. Byla u Kami doma. Nikoho jiného tam neviděla. A pak se najednou Kami objevila ve dveřích. Prošla kolem ní jakoby jí vůbec neviděla a zastavila se před velkým zrcadlem v chodbě. Ze zrcadla najednou vyšlehl obrovský nachový plamen, z nějž vyšla temná postava. ,,Vezmi si mě…"Zašeptala Kami, téměř toužebně. Postava chytila Kami za ruku a už už jí táhla do zrcadla. Saigo rychle pospíchala za nimi, ale zdálo se, jakoby se čím dál víc vzdalovali a Saigo nemohla na Kami vůbec dosáhnout, ať se snažila sebevíc. ,,Kami! Vydrž!!" Křičela, ale Kami se pořád víc a víc nořila do zrcadla za tou tajemnou postavou, až tam zmizela docela. ,,Neeeeeeeeeeeeeee!!!" Saigo probudil vlastní křik.
Podívala se na hodiny. Bylo teprve pár minut po půlnoci, ale jí se už nechtělo spát. Místo toho otevřela svůj tajný šuplík. Měla v něm uloženo album s fotkami. Hned na první stránce uviděla fotku sebe společně s Kami. Vyfotily je tajně u lesa, když byly na škole v přírodě. Všem tehdy řekly, že jdou sbírat houby, ale celou cestu si jen povídaly, objímaly se a líbaly. Když pak s prázdným košíkem dorazily do tábora, řekly, že houby nerostou.
,,Vážně? Ale Yu s Karin přinesli plný košík!"Podivil se vedoucí.
,,No…asi jsme nebyly na správném místě…"Usmála se Kami rozpačitě.
Ukrývaly svůj vztah dlouho. Možná až příliš dlouho… Saigo si představovala, jaké by to bylo, kdyby o něm všem řekly. Byli by překvapení? Odvrátili by se od nich? Nebo by se jen zasmáli, že to celou dobu věděli?
Někdy to bylo jako na horské dráze, třeba když se líbaly na záchodcích a jen tak tak se stihly odtrhnout, než dovnitř přišla učitelka. Nebo když si tajně posílaly dopisy (samozřejmě zašifrované, spolužáci, po kterých se posílalo, je rádi otvírali a četli, ale byli moc hloupí na to, aby na jejich šifru přišli).
Ale teď, když nad tím Saigo přemýšlela, říkala si, jestli o něco nepřišly, jestli by tehdy skutečně nebylo lepší všem to říct. Kdyby to udělaly, ano, lidé by je možná soudili, ale mohly by se svobodně líbat na ulici, mohly by chodit na normální rande, nemusely by dělat všechny ty ústupky a bát se, že je ostatní odhalí.
A mimoto, všichni by Saigo brali jako Kaminu holku, a ne jen jako "kamarádku".
Asi by to bylo úplně jiné…ale to je jen kdyby.
Teď už na tom nezáleží. Kami je mrtvá, leží na hřbitově. A zbylo po ní jen…prázdné místo v srdci.
suprový bude pokráčko? doufám že jo ^^