close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Memento Mori-část 3.:Vzpomínky

16. února 2009 v 23:20 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
Tak čtyři části mno...:-)

A ty oči se pořád dívají…ty kamenné oči andělů. Jako kdyby říkaly:"Zmiz! Tady nemáš co dělat!" Ale ona tam stejně pořád chodí. Tráví tam co nejvíc volného času a mluví s Kami. Slibuje jí, že už brzy budou spolu…



Prohledávala obálku-znovu a znovu. Nic v ní nebylo. Vůbec nic. Možná ten muž lhal, možná si z ní jen vystřelil. I když…on nevypadal na ten typ, co by si dělal legraci.

Saigo nad tím pořád přemýšlela. Přece by jí nedal prázdnou obálku! Mělo v ní být něco, čím by přivolala Kami. Možná jí lhala Aiko? To je ono! Ta ničemná mrcha! Určitě všechno jen hrála a list papíru si někam založila! Ale ne…co si to myslíš? Proč by takové malé děcko, jako je Aiko, kradlo pro ni úplně bezcenný kus papíru a pak ho někam schovávalo? Kdyby ho našla, nejspíš by si myslela, že je to vtip a nebrala by to vážně…ale přece jen. Červíček pochybností hlodal Saigo v hlavě. Už nemohla na nic jiného myslet. Kami, ona…ach, co by jen dala za to, znovu Kami obejmout! Ucítit její vůni! Jen jednou… Právě proto vyhledala muže, zabývajícího se nekromantií. Místní mu říkali "Fantom", nikdy nezjevoval svou tvář. Mezi lidmi kolovala zpráva, že mu jí kdysi zohyzdila jedna zombie, kterou vyvolal. Od té doby nosí kápi a pod ní roušku. Není mu vůbec vidět do obličeje, ven chodí jen v noci. A právě od něho dostala list, s jehož pomocí by mohla Kami probudit zpět k životu. Říká se, že láska nikdy neumírá…možná je to pravda. Ale musí to udělat rychle, do týdne od Kaminy smrti, pak už je příliš pozdě. Ale když se jí to podaří, budou zase spolu…a utečou někam daleko, hodně daleko…


Nejdřív ale musela vymyslet plán, jak dostat lístek do svých rukou. A pak jí něco napadlo.

V noci šla normálně spát, jakoby nic, do svého pokoje. Ale ve skutečnosti číhala přímo u dveří a klíčovou dírkou pozorovala, co se děje venku.


Nic neobvyklého. Rodiče si dali dobrou noc. Rodiče šli spát. Aiko šla spát. A pak byla tma…a tma…a pořád nic…


Po půl hodině už se Saigo začínala pomalu nudit, když v tom uslyšela, jak se otvírají nějaké dveře a Cosi se blížilo přímo k jejímu pokoji! Než stihla uhnout, dveře jí praštily do hlavy a ona spadla.

Někdo rozsvítil.


,,Jé…promiň. Já nevěděla, že jsi…co jsi tady vlastně dělala?"

Nad ní stála Aiko.


,,Já…já…"Rychle! Vymysli něco! ,,…jsem prostě náměsíčná."


,,Aha."


,,A co tady děláš ty?"Saigo se snažila skrýt podezíravý tón ve svém hlase.



,,Nemohla jsem usnout, pořád musím myslet na toho hulváta. Tak jsem si psala do deníčku a pak jsem si vzpomněla, že jsem si u tebe nechala mobil. Mám tam nastavený budík. Nechci, aby tě tady ráno rušil, když vstávám dřív."To byla pravda. Aiko měla ráno gymnastický trénink jako každou středu. A v pokoji u Saigo byla pořád, protože tam měly televizi. Klidně si tam ten mobil mohla nechat…


Saigo proštrachala stolek a mobil tam skutečně byl. Podala ho sestře.


,,Dík. Dobrou."Řekla Aiko a zavřela za sebou dveře.


´Nemohla usnout…no jasně, když má něco v plánu.´Pomyslela si Saigo. A pak se pevně rozhodla celou noc neusnout, i kdyby to bylo k ničemu. Udělala si pořádný hrnek kafe a pokračovala ve sledování, tentokrát opatrněji. Až do půl dvanácté všechno vypadalo normálně. Ale pak se znovu ozval zvuk otvírajících se dveří. Vyšla z nich Aiko. Ale tentokrát nemířila do pokoje Saigo, ale ven!

A to byla příležitost, na kterou Saigo čekala. Strhla ze sebe župan, pod kterým měla schované oblečení na ven, vzala si bundu a pomalu, nenápadně vyrazila za Aiko.



,,Kami, miluješ mě?"


,,Miluju."


,,Vážně?"


,,Jo pořád!"


,,Tak proč mi neřekneš, co s tebou poslední dobou je! Dřív jsi byla tak veselá a všechno ale teď
jsi zamlklá a pořád zamračená."


,,Prostě mi…není úplně dobře, no. Rodiče mezi sebou maj pořád nějaký neshody a tak…znáš to."


,,Neznám. Jaký neshody? Něco ohledně peněz? Hádaj se?"


,,Hele, přestaň mě pořád vyslýchat!"Kami vyskočila z lavičky, na které doteď obě dvě seděly. Byl krásný letní den a sluníčko svítilo na její božské vlnivé blonďaté vlasy.


,,Mám tě ráda, Saigo. Vážně. Miluju tě! Ale jestli se mě budeš pořád takhle vyptávat…ani nevim, jestli ten vztah má cenu."A pak utekla.


,,Kami! Počkej! Nechtěla jsem se tě dotknout!!" Křičela Saigo, ale marně.



Kroky Aiko skončily na zahradě. Najednou se tam zastavila a dívala se na zem. Saigo ji sledovala z povzdálí z bezpečného úkrytu stromu. V měsíčním světle se zaleskl nažloutlý kus papíru, který Aiko držela v ruce. Takže je to pravda!


Najednou Aiko začala cosi říkat.


,,Z hlubin temnot tě svolávám, duše. Jako symbol krve ti dávám tyto jeřabiny…"Aiko začala svojí jemnou ručkou házet jeřabiny z pytlíku na zem. ,,Vzívám tě…ááá!!!"


,,Ty malá zlodějko!!! Lhářko!!!"Saigo svou sestru pevně držela pod sebou na zemi a dávalo jí to hodně přemáhání, aby ji znovu nezmlátila.


,,Saigo! Promiň! Všechno ti vysvětlím! Všechno!!"


,,Jak chceš vysvětlit, že jsi chtěla vyvolávat ze země nějakou mrtvolu, zombie a hrát si s černou magií!"


,,A ty snad ne?! Saigo, já vím, co je ten papír zač. Nejdřív jsem ho chtěla jen zničit, ale pak jsem si řekla…"


,,Co?!"


,,Že bych…chtěla kočičku…"


Najednou to Saigo všechno docvaklo. Právě ležely na hrobečku jejich kočičky Kitty, která zemřela asi před rokem. Byla to Aičina nejlepší kamarádka a ta její smrt špatně snášela. Prosila rodiče o další kočičku, ale oni už žádnou nechtěli. Prý možná až později…

Saigo svou sestru pustila. Aiko brečela.


,,Já…promiň. Netušila jsem, že tě to tak vzalo…"


,,Já…já myslela.."

¨
,,Ty trumbero! Tohle není žádný kouzelnický fígl, je to vážná věc! Spousta lidí z toho zešílelo! A navíc-to kouzlo musíš provést nejdéle týden po tom, co ten, koho chceš oživit zemře, jinak vyvoláš zombie, nebo ještě horší-démona."


,,To…to jsem nevěděla."Kuňkala Aiko. Byla ještě dítě. Myslela si,že všechno je hrozně jednoduché, jenomže se přepočítala…


,,A koho jsi chtěla vyvolat ty?"Saigo se stačila na svou sestru jen podívat, aby se dovtípila, jak jí to šrotuje v hlavě. Kdo zemřel před méně než týdnem?


,,Kami? To jste byly až takové kamarádky?"


,,Poslyš, Aiko…ale nesmíš to nikomu říkat, jo?"


,,To je jasný."


,,Dobře. A teď mi dej ten list."


,,Ne."


,,Prosímtě, Aiko. Jen ho vrátím tomu, od koho ho mám a zapomenu na to."Žadonila Saigo.


,,Ne. Nevěřím ti. Určitě bys vyvedla nějakou pitomost. Vyvolala bys Kami a pak bys třeba…utekla nebo tak něco. A nebo by se něco zvrtlo. Vyvolala bys zombie a ta by sežrala půlku města!"


,,Prosímtě, Aiko!"Uchichtla se Saigo. ,,To je přeci směšné! Moc se koukáš na horory…dej mi ten list!"


,,Ne! Nedám!"


,,Dej mi ho!"


,,Ne!!!"


Když to nešlo slovy, rozhodla se Saigo zmocnit se receptu silou. Hbitě zkroutila svojí mladší setře ruce za zády, až Aiko zakřičela bolestí. Ještě chvilku kladla odpor, ale pak už bylo snadné list získat. Saigo měla nad svojí sestrou převahu.

Ale teď stála nad ní a Aiko se na ni dívala, jakoby ani nebyly sestry. Jakoby ji nepoznávala. A přitom jí po tvářích tekly slzy bolesti a ruce měla rudé a nateklé.


,,Saigo…"Vypravila ze sebe a pak zavřela oči a ztěžka dýchala. ,,Saigo, to fakt…"

Ale Saigo už neposlouchala. Odvrátila se od své sestry a šla tmou za svým cílem. Směr-hřbitov.


,,…to fakt bolí…"Pípla Aiko do němé tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama