Saigo šla a šla, ale pak se její kroky postupně zrychlovaly až se dala do běhu. Už to nevydrží! Musí jí mít!! Chce ji zpět!!!
Vřelo to v ní už dlouho, jako nezničitelný oheň, který nikdy nepřestává pálit. Svíralo jí to hrdlo tolik, až skoro nemohla dýchat!
Ach, Kami! Konečně budem spolu! Už se nemůžu dočkat!
Jak tak běžela, rychle se blížila k hřbitovní zdi. Vrata byla ještě pořád otevřená, připravená přijímat návštěvníky non stop.
Kami! Konečně poznáš, jak moc tě miluju! Tohle všechno jsem udělala jen pro tebe! Jen pro tebe! A už brzy budem spolu…
Už brzy…už brzy… Ta slova jí neustále běžela hlavou. Společně s obrázkem smějící se Kami. Chtělo se jí roztáhnout ruce a křičet radostí. Chtělo se jí celému světu říct, jak moc Kami miluje.
A tak proběhla branou a už už se blížila ke hrobu Kami, když v tom ji něco zastavilo.
Nebyla na hřbitově sama. U hrobu stál Ještě někdo.
Nemohla ho dost dobře rozeznat v té tmě. Jen věděla, že je to mužská postava. Tak se přiblížila co nejvíc to šlo a schovala se za jednu vysokou hrobku.
Ten muž něco říká! Nastražila pozorně uši.
,,Ach, Kami, Kami. Neměla ses hrabat v těch dokumentech, ty malá děvko. Vidíš, jak jsi skončila…"Muž se zlověstně zasmál.
Saigo nemohla věřit svým uším. Jak jí to oslovuje? A co je s nějakými dokumenty??
,,Myslela sis, že mě zastavíš, že jo! Ale to ses přepočítala. Ano, možná bych tě ušetřil, kdybys byla moje dcera, ale to ty nejsi. Protože tvoje matka byla Děvka! Stejně jako ty!! Ach ano, byla. V té její blonďaté makovince se asi něco porouchalo a ona si najednou spočítala, že mě může dost dobře vydírat. Začala si účtovat peníze, jenomže to nevěděla, jakej dokážu být." Znovu se zasmál. ,,Takže jsem ti přišel říct, že ti sem brzy přibude nová společnice. Zemřela nešťastnou náhodou, přirozeně. Asi tak jako ty! A já budu chvilku hrát zhrouceného otce a manžela, možná si zařídím i psychologa. Ale obchody pořád budou klapat a nakonec se vyšplhám tak daleko, že mě všichni budou obdivovat!! Ha! Ha! Ha! Ach, abych nezapomněl…mám pár přátel, kterých se potřebuju zbavit a hodím to všechno na ně, takže promiň, ale.." Najednou se rozmáchl velkou pálkou, kterou třímal celou dobu v ruce a urazil jednomu andělovi hlavu! Pak mlátil do náhrobku znova a znova a šíleně se přitom smál.
Saigo se při pohledu na tu scénu zhrozila. Nikoho vyvolávat nebude! Teď musí hlavně zavolat policii!
Opatrně couvala dozadu mezi hroby. Snažila se být co nejtišší, ale pak zakopla o kámen, kterého si nevšimla a upadla!
To bohužel udělalo takový rachot, že si toho Kamin "otec" všiml.
Okamžitě zanechal ničení a obrátil se dozadu, snažíc se zaměřit zdroj hluku.
Saigo věděla, že je zle. Pomalu se plížila mezi hroby, jenomže Kamin otec se dal do pohybu a mířil jejím směrem!
,,Hej ty!"Ne! Všiml si jí!
Už nemělo cenu se plazit. Zvedla se ze země a utíkala, co jí nohy stačily. Přitom se snažila vyhýbat hrobům.
Jenomže Kamin otec byl rychlejší. Stále cítila, jak se k ní přibližuje. Jediný způsob bylo se mu ztratit. Utekla proto za křoví.
Tam byla druhá část hřbitova. Ta starší a opuštěnější. Všude se tyčily jen mohutné často polorozpadlé kamenné hroby, které vypadaly jako kdyby je nikdo nenavštívil roky.
Saigo se za jedním z nich schovala a přitom se snažila najít něco, čím by se mohla eventuálně bránit.
Zanedlouho uslyšela šustot křoví a pomalé kroky.
,,Saigo! No tak, já vím, že jsi to ty. Byly jste s Kami vždycky tak nerozlučné…řekl bych…neuvěřitelně nerozlučné. Jako sestry. Vím, jak moc ti na Kami záleželo… Ale tohle je jen mezi mnou a mojí rodinou. Když se mi ukážeš, slibuju ti, že ti neublížím. Dokonce ti možná i dám něco na umlčenou. Už nechci další oběti… No tak Saigo…Neblbni…"
Říkal blahosklonným hlasem, když procházel mezi náhrobky. Saigo ale ani nepípla. Když jí srdce bušilo tak nahlas, že si byla jistá, že se to v hřbitovním tichu nedá přeslechnout.
,,Jak chceš."V tom se rozmáchl pálkou a Saigo slyšela, jak se něco tříští nedaleko od ní. Poblíž nohou jí přistála bílá porcelánová soška smutného andělíčka se sepjatýma rukama. Skoro jakoby prosil o milost.
,,No tak ukaž se, Saigo. UKAŽ SE, ty mrcho!"
Saigo si vzala ze země sošku andělíčka a v tom samém zlomku vteřiny, co jí Kamin otec spatřil, utíkala pryč.
,,Mě neutečeš!!" Křičel za ní. ,,Nikdy! Jsem velký zvíře, tak se mi říká. Myslíš, že když dokážu zabít svojí manželku a dítě, že nezabiju takovýho malýho fracka, jako jsi ty, hm?!"
Saigo mu neustále kličkovala mezi hroby, ale on jí byl pořád v patách. Slyšela jeho hrůzostrašný zrychlený dech a téměř cítila v jeho rukách pálku, kterou jí mohl kdykoliv vzít po hlavě a zabít. V zoufalství si zalezla za další z náhrobků.
,,No tak děvče. Nehraj to na mě. Vidím tě." Šel přímo za ní. Ale nespočítal si to. Dřív, než stačil cokoliv udělat, vylezla zpoza náhrobku a praštila ho soškou andělíčka plnou silou po hlavě. To ho na chvíli ochromilo a jí se podařilo získat náskok.
Utekla do přilehlé kapličky a zavřela se tam.
Místnost byla plná andělů a svatých symbolů. Za jiných okolností by vypadala idylicky, ale teď, když měla Saigo za zády psychopata, to bylo jedno malé vězení.
Věděla, že se nejdřív bude chtít dostat dovnitř dveřmi. Tak vzala židli a zaklínila je. Jenomže v tom se ozval zvuk tříštícího se skla a malým okýnkem se dovnitř snažil protáhnout několikametrový muž. Saigo připadal nejméně jako zlý obr. A ona byla Alenka, vydaná obrovi napospas.
Musela něco udělat, musela ho dostat za každou cenu! Rozhlídla se kolem sebe a první, co uviděla, byla
pozlacená soška pany Marie s malým Ježíškem.
pozlacená soška pany Marie s malým Ježíškem.
Kamin otec už se dostal dovnitř. Teď, nebo nikdy. Vší silou těžkou sošku nadzvedla a praštila s ní muže do hlavy. Tomu nejprve klesly koutky úst, pak upustil pálku a začal se sesouvat na ramena. Než spadl na zem úplně, stačil říct jen:
,,Ty dd…"
A pak těžce dolehl do kaluže vlastní krve, která mu prýštila z hlavy. Saigo jen nevěřícně všechno sledovala a pak si klekla.
,,Ach panebože! Zabila jsem člověka! A zmrzačila vlastní sestru! Co jen jsem to provedla!"Zašeptala. A v tom jí cosi pohladilo po tváři.
Nic neviděla, ale byla si docela jistá, že je to Kami.
A v uších uslyšela její slova:,,Nech mrtvé odejít…miluji tě…"
Pak omdlela.
Probrala se v nemocnici. Řekli jí jako korunnímu svědkovi všechno o případu. Kamiin otec vedl jisté ilegální obchody. Kami na to přišla a řekla to policii, jenomže jí nikdo nechtěl věřit. Než stačila sehnat důkazy, otec ji zavraždil a pak i její matku.
Saigo si říkala, že by asi měla cítit jakési zadostiučinění, že zabila vraha její přítelkyně, ale nebylo tomu tak.
Vlastně necítila vůbec nic. Jen obrovskou zlost, že to mohla dohnat tak daleko.
Tajemný list pravděpodobně skončil někde na hřbitově, ale už se ho nikdy nepodařilo najít. Možná ho odvál vítr, ale Saigo považovala za pravděpodobnější, že si ho zase odnesl onen tajemný muž.
Vztahy Saigo a její sestry se zase urovnaly, i když to chtělo nějaký čas. A Aiko dostala od rodičů na uzdravenou nové koťátko (měla totiž jednu ruku zlomenou a druhou značně namoženou, protože v noci byla náměsíčná a nejspíš si nějakým způsobem ublížila.)
Saigo už přestala na hřbitov tolik chodit. Snažila se řídit radou, aby nechala mrtvé na pokoji, i když čas od času se zastavila u Kamina hrobu a povídala si s ní a četla jí z její oblíbené knížky a pak na nově udělaném náhrobku s novými andělíčky (tentokrát veselými) nechala její nejoblíbenější květiny. Někdy také zašla do druhé části hřbitova. Dala na opuštěné hroby květiny a svíčky a sošky, snad jako jakési poděkování za záchranu života.Od té doby už nezbyl žádný hrob zcela opuštěný…
krása ^^