Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Červen 2009

I´ll forever stay your perfect enemy

28. června 2009 v 0:20 | Keiko-chan |  Novinky
Jak tak koukám, dost jsem se flákala, co? Chtěla jsem to alespoń napravit těmihle obrázky, které jsem našla při hledání wallpu (nakonec tam mám Amy Lee, ha!) a novým dílem Watashitachi no hoshi. Což je ostuda, páč mě právě nenapadá žádný shoujo ai ani yuri, co bych sem mohla dát...
A tak, jestli jste něco napsali a chcete to prezentovat tady, nezapomeňte, že mi to můžete posílat na mail Angelina9@seznam.cz Mělo by mi to přijít, pokud nebudu mít zrovna schránku zahlcenou nabídkami viagry...

Vaše Keiko-chan
(která opět ponocujeXD)

Watashitachi no hoshi 8

28. června 2009 v 0:12 | Keiko-chan |  Shonen ai povídky
,,Say...Sayi..."Šeptal jsem. Najednou jsem nemohl vůbec mluvit. V krku jsem měl sucho, srdce mi bušilo tak, až jsem si myslel, že to Sayoran musí slyšet.

Najednou se ode mě odtáhl. Pohled na něj mě překvapil. Tvář mu plála sytě červenou barvou, asi takovou, jakou teď hořely tváře i mě. Díval se na zem a chvíli nic neříkal. Jen se drbal za uchem.

Po chvíli promluvil. ,,Kine...já...moc jsem toho v životě nedokázal. Utek jsem od rodičů, protože jsem nesnášel jejich pravidla. Uškemral jsem svýho bratrance, co je dlouho na studiích, abych mohl bydlet v jeho domě a chodit tady do školy. Chtěl jsem od všeho utéct. Žít sám a dělat si, co chci. A pak..."

Chvíli se odmlčel. ,,Co pak?"Už jsem to nevydržel. Ta dvě kraťoulinká slova jsem ze sebe vypískl jako mylá vyděšená vyvoraná myš.

,,Pak jsem se zamiloval...do někoho. A zjistil jsem, že už nechci být jen sám. Chtěl jsem už navěky být s mou milovanou osobou. Ale bál jsem se, že mou lásku nikdy nepřijme."

Rozbušilo se mi srdce. Tak Sayoran je zamilovaný do nějaké holky! Tohle byla varianta, která mě radši ani nenapadla. Určitě se červenal protože mu přišlo hloupé objímat se na záchodě s nějakým klukem, když přitom myslí jen na tu svou. Myšlenkami mi probíhaly obrázky nejkrásnějších holek na škole (tedy aspoň těch, o kterých si štěbetají Yamamoto a jemu podobní o přestávkách prasárny, protože já se o holky nijak zvlášť nezajímám), ale přišlo mi, že žádná není dost dobrá pro Sayorana. Zlomí mu srdce. Nebo si to jen namlouvám.

,,Tak jí to řekni!"Sayoran zvedl hlavu a udiveně se na mě podíval. Teď zase úplně zbledl.

,,Cože?"

,,Řekni jí to! Třeba se jí taky líbíš! A když ne, na světě je spousta dalších, s tím si nemusíš dělat hlavu."

Sayoran na mě pořád vyjeveně civěl.

,,No...já..."Očividně byl vyveden z míry.

Pak ke mně přistoupil blíž. Tak blízko, až jsem téměř cítil jeho dech. Dokonce se ke mně i sklonil, protože byl nejmíń o deset cenťáků vyšší.

,,Kine, jak už jsem řekl. Nikdy jsem nic nedokázal. A víš proč? Protože jsem od všech problémů utíkal. Byl jsem moc tupý a líný na to, abych se jim postavil a moc lhostejný na to, abych uchopil svou šanci. Ale to chci teď změnit. Musím něco udělat..."

A pak se k mému velkému překvapení naklonil přímo ke mně a políbil mě!! Přitom mě jemně vzal za ruce. Byl to ten nejúžasnější polibek, jaký jsem kdy zažil (a taky první). Když se po té nádherné chvíli odtáhl, díval se mi přímo do očí.

,,Chci být s tebou, Kine."Řekl. ,,Protože...jsi to nejroztomilejší a nejmilejší stvoření na světě."

Úplně jsem ztuhl. Co mám říct? Co mám dělat? Co když to zkazím? Co když něco řeknu a on to špatně pochopí? Co když ho naštvu? Co když se mnou už v životě nepromluví? Co když si vyrobí mou voodoo panenku a bude do ní píchat připínáčky? V hlavě mi to šrotovalo nadzvukovou rychlostí, ale já jsem tam stejně dobré dvě minuty stál jak debil a nic neříkal.

,,Kine?"Sayoranovi se to nezdálo. Asi si myslel, že mu dám košem.

A pak mi v kuřecím mozečku zacvakalo a já...jsem udělal totální pitomost.

,,Promiň ale...chce se mi na velkou."Vyhrkl jsem ze sebe, otočil se a nakráčel do kabinky, nechajíc za sebe udiveného Saye.

Chce se mi na velkou? Bože! Já jsem ale tupectupectupectupec!!!

,,Eh...mám počkat venku?"

,,Ne, ne to je dobrý, jen běž na hodinu!"

K sakru! Teď to vypadá, že ho vyháním!

Čekal jsem ještě dalších patnáct vteřin, než dveře od záchoda zaklaply a já zůstal v kabince...docela sám.

Neko love

27. června 2009 v 23:46 Shoujo ai obrázky
Jsou roztomilé, tak proč by nemohly být spolu? Dnes to rozjedeme v neko stylu!

jj
,
,,
,,,