Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Srpen 2009

It´s an ordi-na-ry life...

28. srpna 2009 v 16:32 | Keiko-chan |  Novinky
Ahooj!
Je tu pár věcí /lidí/ které nám přibyly... Máme novou spoluadminku! *vítám lady Chikaru:-)*. Taky jsem sem přidala novou kapitolku Piety *koukejte číst!* a můžete teď stahovat přímo tady na blogu z odkazů z Yurizoku, kam mi mangy přemístila milá Rinu:-) Ano, teď jsou moje přeložené mangy i na stránkách www.yurizoku.org ! Ale to ještě ještě není všechno! Při tom všem jsem si totiž ani nevšimla, že náš blog už běží celý jeden rok! První článek "Sen no Yuri" jsem napsala 26.7. 2008! Tak mu popřejeme hodně štěstí a doufejme, že to vydrží:-)

CUTEGIRLS2.jpg Anime Birthday Cake image by cookie_muncher123

P.S.Nevím teď, jak často se tu budu objevovat, neboť odjíždím za studiem do naší stověžaté almy mater...Takže vám přeju jen to nejlepší a uvidíme se příště:-)

Vaše Keiko-chan

Watashitachi no hoshi 9

25. srpna 2009 v 0:23 | Keiko-chan |  Shonen ai povídky
Domů jsem se vracel se sklopenou hlavou. Kroky, co se ozývaly za mnou, jsem uslyšel na poslední chvíli.

Projela mnou vlna strachu.

Sayoran? Yamamoto? Co je horší? Při vzpomínce na Sayorana jsem se uvnitř zachvěl. Připadalo mi, že už nikdy nebudu schopen s ním promluvit, nebo se mu jen podívat do obličeje. Předtím jsem mu chtěl něco říct, ale...všechno se točilo, v krku jsem měl knedlík a připadal jsem si asi tak velký jako ten nejposlednější mikrob na podrážce u boty. A taky bych se jím chtěl stát. Ano, zmizet. Aby mě už nikdy nikdo na světě nespatřil.

Jak se kroky stále přibližovaly, chtěl jsem se ohlédnout, ale také to mohl být jen někdo, kdo prochází kolem mě. Jenomže kolemjdoucí to nebyl.

,,Kineeeee!!!"Yoshiro mě svou vahou málem povalil na zem. Svými kostnatými rukami se mi obmotal kolem krku a když jsem se převážil dozadu, před očima se mi už už míhaly hvězdičky.

,,Co blbneš?! Chceš mě zabít?"

Yoshiro se zatvářil provinile. Dávno už se mě pustil a kráčel vedle mě. Já ještě popadal dech.

,,Jsi nějak zamračenej."Řekl Yoshiro.

,,No a co. Každej má někdy den blbec."Řek jsem a naznačil rukou, že mi straší ve věži a přitom se ušklíbl, i když jsem se cítil mizerně. Nemohl jsem vypadat vesele. Vlastně jsem si myslel, že už do konce života nebudu veselý. Ano, vstoupím nejspíš do kláštera, kde mi budou přezdívat "smutný mnich". Budu mít na sobě takové to oranžové roucho a svěšené koutky úst mi zůstanou do konce života. Možná ke mně zavolají doktora, jestli je to normální a ten se pokusí mi je zvednout, ale nepůjde mu to ani páčidlem, protože svaly na mé tváři budou strašně ztuhlé. Tak je to.

,,...a proto si myslím, že pan Kiniya o matice vůbec nic neví a hraje si na machra."Ajaj, mezitím, co jsem přemýšlel, Yoshiro spustil svůj obvyklý vodopád řečí. Mluvil obvykle o všem, co se toho dne stalo.

,,Kine, posloucháš mě?"

,,Hm."

,,Tobě fakt něco je!"Upřel na mě své velké moudré oči a na obličeji se mu vytvořil ten výraz, co užívá, když se mě snaží prokouknout. Jako tehdy, když se ptal, kdo snědl poslední kousek jeho narozeninového dortu. To nám bylo...šest? Známe se už tak dlouho, že skoro nemá smysl mu lhát.

,,Say!"Vykřikl Kin vítězoslavně. ,,Já to věděl! Že ty s ním něco máš!"

,,Yoshiro, neječ tolik!"Snažil jsem se rukou umlčet výskajícího poskakujícího Yoshira, ale on se mi hned vytrhl. ,,Náš Kiník má sladké tajemství!"Zatvářil se jako ďáblík. Někdy by mě zajímalo jak to dělá, že mi na očích vyčte přesně to, o čem přemýšlím.

,,No jo no jo ale pssst!! Nemusíš to ječet na celou ulici!"Chytl jsem Yoshira na rameno. Ten se nechápavě rozhlédl kolem sebe.

,,Vždyť tu nikdo není. A neboj, Kine, za tohle tě nemůžou zavřít. Teda aspoň jestli myslíš na to, na co myslím já. Jsi zamilovanej?"

Tohle na mě bylo moc. Kde vzal ty myšlenky?! Ale sklopil jsem hlavu. ,,Asi."

,,A on?"

,,Právě mi vyznal své city."

,,No to je žůžo! Ve škole je nový páreček! Pozveš mě na svatbu?"

,,Yoshiro, sklapni už!"

,,Počkej, to nechápu. Jestli ty miluješ jeho a on tebe a ty jeho a on...tak proč jsi smutný? Kine, to nevadí, že budeš tak ošklivá nevěsta, nejhorší šaty mívají přece družičky."

,,Yoshiro...já mu řekl...já..."Opíral jsem se o Yoshirova ramena, protože jsem měl pocit, že brzo upadnu.

,,Cos mu řekl?"

,,Já...nevím....co se to stalo..."

,,Kine, při všech čertech, cos mu to řekl???"

,,Že musím na velkou!!"

,,Co?!"Yoshira to očividně porazilo. Asi vteřinu čučel a jeho mozeček přitom pracoval na plné obrátky. Mohl jsem vidět ta soukolí, jak se otáčí. Pak se začal chechtat. ,,Bože, horší vyznání lásky jsem ještě neslyšel!"Vykřikoval a já se zase snažil ucpat mu rukou pusu. Beznadějně. Koukal jsem, jestli kolem náhodou nejede expres z blázince, abych tam Yoshira mohl uklidit, protože se smál jako šílený.

Když s tím konečně přestal, setřel si slzy u očí a promluvil:,,Tak proč teda nejdeš k němu domů a neuvedeš to na pravou míru?"

Uhýbal jsem zrakem. ,,Nechce se mi."

,,Na tak hloupou výmluvu ti neskočím. Pojď, půjdeme společně, jestli to nezvládneš, udělám ti morální podporu." Ale mě se stejně nechtělo. Jenomže Yoshiro se nedal odbít. Vzal mě za ruce a doslova odtáhl směrem k honosnému domu. Když jsme tam byli, uvědomil jsem si, že mi ještě nikdy nepřipadal tak obrovský.

Yoshiro mě dotáhl až ke dveřím a zmáčkl za mě zvonek.

Pak se na mě otočil:,,Přeji příjemnou zábavu, Kiníku."Zasmál se a pelášil pryč.

Hned na to se dveře otevřely. Bylo pozdě vzít nohy na ramena a utíkat taky.

Vzhlédl jsem nahoru.

Jenže ten, kdo se na mě z výšky díval, nebyl Sayoran. Byl to cizí kluk!

Help!!!

13. srpna 2009 v 22:38 | Keiko-chan |  Novinky

!!!---důležité hlášení---!!!


Jak asi nevíte, překládám na Mangačesky mangu Hana-Kimi a od té doby, co mě opustila moje skvělá editorka Irmy, s kterou jsme se prefektně doplňovaly a hecovaly do práce ("Hele, že vyeditnu tenhle díl dřív, než další přeložíš??"), s mangou se to táhne. No, má teď jinou práci, takže ačkoliv mám ještě pár kapitol přeložených, s editem se peru. A proto hledám někoho, kdo má čas a program (Irmě stačil Gimp) a je tak hodný hodný hodný, že je ochotný editovat Hana-Kimi a pomoci mi ji tak udržet v aktuálních mangách. Takže, kdybyste měli zájem, můžete se ozvat na můj mejl Angelina9@seznam.cz

Vaše Keiko-chan

---konec hlášení---

P.S.Hana-Kimi je shoujo manga o dívce, která se vydává za kluka, aby mohla chodit na chlapeckou školu a být tak na blízku svému idolovi:-)

Rukia-DickButt.jpg picture by Animacijky

K čemu to je a co z toho zbylo, když uznáš to sám...že nejlepší škola je ta se značkou život!

4. srpna 2009 v 1:01 | Keiko-chan |  Novinky
Koukám, že Reiko-chan tady ještě není *bezmocná*. Jak vidíte, překládala jsem, mám dokonce i něco málo napsanýho, ovšem, nedokončenýho *jako vždycky*. A navíc, právě jsem zjistila, že moje kámoška je yaoistka! *muhehe*

Mějte se hezky
*možná bych vás už konečně měla vyděsit svou tvorbou...*
Keiko-chan


SEEN

3. srpna 2009 v 0:51 | Keiko-chan |  Přeložené doujinshi
Další shoujo ai doujinshi, které jsem vyhrabala. Je o holce, která se chystá spáchat sebevraždu, ale do cesty jí příjde zvláštní cizinka. Něco na ní ji přiměje vyzpovídat se o svém životě.

1171693260_LHsVdz2N_D.jpg picture by Animacijky

1.stránka
Páni! Pěkný cigarety...zvláštní příležitost?

Hádám, že to je má poslední.

Končím s tím.

2.stránka
Ahoj! Hodně štěstí!

Díky.

Cejtim se trochu blbě...měla jsem...

říct ahoj...

3.stránka
Je pěkná noc...

Tak mírumil-

Chodíš sem často?

4.stránka
Čau.

Err....ahoj...

Máš rudý oči....

Brečelas...

J-jo.

Tak co?

5.stránka
Chystáš se skočit, že jo?

Jo.

Po poslední cigaretě.

Zakouřím si s tebou...nebude ti to vydit, že?

mmh...

Mezitím, promluvme si, hm?

Fajn.

6.stránka
Tak, proč to děláš?

Je to dlouhý příběh...

Tohle je dlouhá cigareta. Máme čas.

Asi začnu...

Od začátku...

7.stránka
Začalo to asi před dvěma lety...

K našim se nějak dostalo, že jsem lesbička...Když to zjistili...

Musela jsem odejít a neohlížet se zpátky.

Přesto jsem byla v pohodě...Nastartovala jsem univerzitu s vervou...

8.stránka
Udělala jsem si přátele...našla si dobrou práci...

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla být šťastnější...

9.stránka
Tak co se pokazilo?

Jmenovala se...Rosaline.

Potkaly jsme se v prádelně.

10.stránka
Heh...začalo to prádlem a skončilo láskou...

Nebo sebevraždou.

Oh, dobře...sorry...

To je v pořádku.

Pokračuj. Co se s ní stalo?

11.stránka
Časem jsme se do sebe zamilovaly. Byly jsme jedna pro druhou perfektní...kromě jedné věci.

12.stránka
Našeho zjevu.

13.stránka
Přestávka!

Polovina!! Hurá!!

Nazdar. Vítejte ve velmi potřebné přestávce.

Prázdno...jo.

Přestávka od pravítek a zápletky.

Sním o spánku.

Bohužel, 12 hodin je pryč.

Ale já to dokážu!!

Bolí to, když dýchám...

ZPÁTKY KE KOMIKSU!

14.stránka
Zjistila jsem, že mě podváděla s mužem...punkáčem jako byla ona...Všichni mí přátelé promovali a odešli. Ztratila jsem práci i stipendium. Ztratila jsem...Rosaline.

Nic mi nezbylo...

Nikdo nebude truchlit nad mou smrtí, mimochodem.

Já ano.

16.stránka
Ne, to nebudeš.

Jistě, že budu.

...ne, nebudeš.

Hmm...jo. Budu. Nezastavíš mě.

17.stránka
To je jedno, beztak jsi sem přišla zemřít...

...co?!

Nepřišla jsem sem zemřít.

Tak...proč tu jsi?

Jako obvykle, přišla jsem...

18.stránka
NAKRMIT KACHNY!

Myslí to vážně...

Já...nevidím žádné kachny...

Podívej se pozorněji...

19.stránka
Neuvěřitelné. /pohled zkázy/

...máš hlad?

Mooožná...proč?

Pojďme se tedy najíst! Je to na mě.

20.stránka
...fajn.

Děkuju za...víš, za všechno...

Mmh, to je v pohodě.

Chci ti to oplatit...ale nevím jak.

21.stránka
Nastěhuj se kě mě. Můj spolubydlící právě promoval.

Fakt?

22.stránka
Cítít, že někam patříš...je ten nejlepší pocit co existuje.

konec

23.stránka
Ok, teď patřím až moc.

Eeee!

Ne.

24.stránka
Jo, tak jsem vás podvedla. Není na tom nic cool, ale ráda bych věnovala poslední stránku tohoto /osobního pekla/ 24hodinového komiksu lidem, kteří mi ho umožnili. Díky Jamiemu za to, že mě krmil, a Tacovi za společnost. Bylo to milé. Díky Amelii, že mi kupovala jídlo a pití. -Díky tobě nejsem mrtvá (zatím). Díky za to, žes byla se mnou a krmila mě zlatíčko Patty. Díky Valerii za to, že se z ní ráno byla jen neužitečná hrudka. Díky Riz+Mandy. Dík Kacy za zavolání.
Elena D. Smith Martinez