Já si opravdu nemůžu pomoci. Soi Fong a Yoruichi mi nějak přirostly k srdciXD. Možná právě proto, že se k sobě tolik hoděj. Já opravdu nevím. Škoda jen, že v Bleach jejich vztah je založen na přátelství....i když u Soi Fong by se o tom mohlo DOST diskutovat XD. No nic přejdeme už k druhé fanfiction, která je věnována právě těmto dvoum.
Žánr: Drama
Toto fanfiction nebude komedie jako předešlé. Ostatně..uvidíte sami ;-)
Jedno století. Hrozně dlouhá doba. Už je tomu jedno století co odešla. Tenkrát zmizela zničehonic. Nerozloučila se, nevysvětlila to. Prostě byla pryč. Soi Fong na svoji velitelku neustále vzpomíná. I po sto letech na ni nezapomněla. Byla pro ní bůh, kterého uctívala, uznávala a chtěla chránit. Boha, kterého milovala nade vše. A pak náhle, byla pryč. Soi Fong to zlomilo. Připadala si zrazena. Kvůli tomu den ode dne usilovně trénovala, jen aby mohla zesílit. Z lásky, úcty a uznání se stala zášť a nenávist. "Nenávidím vás Yoruichi-sama....NE....vy si hodnost sama ani nezasloužíte!!!!" Vzteká se jednou při tréninku Soi Fong. Její síla rostla den ode dne. Bylo to proto, že chtěla zesílit, aby jednou svoji velitelku....omyl...bývalou velitelku jednou porazila a osobně zatkla za útěk. Byla tím natolik oslepena. Lidi okolo ní neměli žádnou hodnotu. Její milý úsměv a nesmělé chování se změnily v aroganci, pohrdání. Ano. Tohle všechno z ní udělala Yoruichi. Svým útěkem natolik Soi Fong zničila. Soi Fong nastoupila jako kapitán místo své velitelky a tím se stala také velitelem druhé divize. Každý den chtivě čekala až nastane hodina H. Chvíle, kdy Yoruichi zase spatří a....co se vlastně stane až po takové době uvidí svoji bývalou velitelku? Ovšem. Nenávidí jí, takže budou bojovat. Ale pokud vyhraje Soi Fong, co se bude dít? Zmizí všechna bolest a utrpení a tím Yoruichi odpustí? Co z toho vlastně Soi Fong bude mít? To nevěděla ani ona. Ačkoli chtěla zatknout a v nejhorším případě i zabít Yoruichi, nijak by jí to nepomohlo. Možná jen chce mít nějaký cíl. Možná. Soi Fong se za těch sto let prohnalo hlavou tolik myšlenek, že už jí z toho po nocích bolí hlava. Den střídal den a nastala slibovaná hodina H. "Ty....ty jsi....Yoruchi"řekne překvapeně Soi Fong. "Dlouho jsme se neviděli, Soi Fong" s úsměvem řekne Yoruichi. Soi Fong čekala cokoli. Čekala, že jakmile Yoruichi uvidí, tak se rozčílí a bude jí chtít roztrhat na kousky. Čekala jakýkoli projev zloby. Jenže nic takového nepřicházelo. Soi Fong ve skrytu duše byla hrozně ráda, že zase vidí Svou milovanou Yoruichi-sama. "Tak to ne, tohle nesmím dopustit. Celých sto let usilovně trénuju a čekám na tento den. Den, kdy porazím Yoruichi." Pomyslí si Soi Fong a radost skryje kamsi do nejtemnějších hlubin svýho srdce. "Dnes si ověříme kdo je silnější Yoruichi" řekne arogantní bývalá žačka své učitelce. Yoruichi se nestačí divit. Takovouhle Soi Fong neznala. Vždy to byla milá a hodná dívka a taková i roztomilá. A teď. Teď už je z ní dospělá žena. Roztomilost byla fuč a hodná už zřejmě také nebyla. Začala bitva....obrovská bitva mezi Studentem a učitelem. (Nebudu rozepisovat dění bitvy....kdo to chce vidět, tak ať se podívá na bleachXD). Soi Fong vyhrávala. Přišlo jí to až komicky snadné. Jenže Yoruichi jí pouze nehchtěla ublížit. Nakonec byla Soi FOng poražena. "Tak a co teď? Snila jsem o tom, že ji porazím a brala to jako jasnou a již vyřízenou věc. A já prohrála" Soi Fong se i přes tyhleto myšlenky v duchu smála. Prohrála, protože Yoruichi, je její bůh. Nad někým takovým ona nemůže vyhrát. Soi Fong náhle popadne žal. Z očí se jí probojovávají slzy. Vytrysknou jich vodopády. Yoruichi jen nečinně přihlíží. "Proč....Proč ste mě nevzala s sebou, Yoruichi-sama?" po těchto slovech se Soi Fong kácí celá ubrečená k zemi. Yoruichi na ní chvilku kouká. Soi Fong se z toho nátlaku na ní udělá špatně a omdlí. To už ji Yoruichi vezme do náruče a odběhne s ní někam daleko od místa bojiště. Zastaví se na paloučku. Tam Soi Fong opatrně položí na zem a přisedne k ní. "Proč jsem tě nevzala sebou? Soi Fong....omlouvám se" řekne Yoruichi bezvědomé dívce do jejích zavřených očí a pohladí ji po obličeji. "Uplynulo sto let a ty máš stále hebkou tvář jako kdysi" Yoruichi tyto slova, která právě vypustila z úst donutí se usmát. Soi Fong se po pěti minutách probere a okamžitě vstane. "Jen klid, ještě se ti udělá zase špatně, Soi Fong". "Ehm...Yoruichi-sama....já...ani si neumíte představit jaké to tu bez vás bylo." začala vyprávět Soi Fong. Yoruichi se na ní podívala. "Je z tebe teď opravdu silný protivník. Myslím, že všechno zlé je pro něco dobré a zdá se ,že ti to pomohlo. Mnohdy se totiž člověk nejvíce snaží v době, když se chce pomstít." řekne zase Yoruichi. "To je sice pěkný, ale já bych raději byla s váma a slabší než sama a silnější. Bohužel ta druhá možnost se stala" Yoruichi začíná pomalu docházet, proč je vlastně Soi Fong tolik naštvaná. "Soi Fong. Uplynulo sto let. Sto let jsme se neviděli, ale v tobě proudí vztek, jež tě popohání dál. Nevěřím tomu, že je to z pomsty. Tobě způsobilo obrovskou ránu něco jiného, že? Řekni mi, proč se na mě vlastně tolik zlobíš? Dosáhla si hodnosti kapitána a obrovské síly. A určitě si i sama po čase zjistila, že díky mému utěku si vlastně začala více trénovat. Tvá zloba v tobě i přesto zůstala. Řekni, co je pravý důvod toho, že se tolik zlobíš?" Soi Fong si pomalu sedne a hlavu si schová mezi kolena, aby Yoruichi nespatřila její nově tekoucí slzy. "Pravý důvod? To jsem tak lehce k přečtení? Yoruichi-sama pravý důvod mojí zloby je ta....zkrátka mohla ste se se mnou aspoň rozloučit." Soi Fong již nadále při těchto slovech nedovede zahnat obrovskou vlnu slz. "Soi Fong, vím, že na tebe tlačím, ale lžeš. Rozloučení není také pravý důvod tvé zloby. Po čase a zvlášť po tak dlouhém čase zapomeneš." Soi Fong po slovech své velitelky zvedla hlavu. Už jí bylo naprosto jedno jestli Yoruichi uvidí slzy nebo ne. "Yoruichi-sama.....Proč se mě ptáte na něco, co již už víte? Copak to chcete slyšet z mých úst? Je viditelné, že míříte do určitého bodu. Vy to chcete slyšet, že?" Yoruichi po slovech Soi Fong jen mírně kývne hlavou na souhlas a ještě k tomu dodá "Soi Fong. Je jistá možnost, která by to vysvetlovala, ale tomu odmítám věřit. Prostě tomu neuvěřím dokud se o tom nepřesvědčím" Soi Fong se začala hrozně klepat. "Soi Fong....myslela sis, že tomu utečeš, že? Myslela sis, že to zamaskuješ za nenávistí. Vedlo se ti skvěle. Bohužel ani těch sto let ti nestačilo k úplnému pohlcení, aby se z toho stala čistá nenávist. Stačil ti jeden pohled na ní. Jedno jediné dotknutí při souboji a jedna jediná prohra a je zase vše zpátky a mhohem intenzivnější než kdysi. Vše se to nahromáždilo na jednom místě a teď to všechno vyplulo na povrch. Jestli jí to neřekneš tak vybouchneš" říká si Soi Fong pro sebe. Spíš jí to řiká její vnitřní já. A také, že mělo pravdu. Soi Fong byla na pokraji nervového zhroucení, jak se to na ní všechno sesypalo. Musí jí to říct. Spadne z ní ta obrovská tíha. Uleví se jí. "Dělej, Soi Fong teď nebo nikdy,dělej, NO TAK DĚLEJ!!!" Okřikuje se neustále Soi Fong. "Dělej, sakra.....DOBŘE....no tak dobře" okřikne se naposledy. Nadechne se. Jde jí to ztěžka. Srdce jí buší jako o závod. Tak rychle, že nestíhá dýchat. I přesto, že jí to bolí se nadechne. A řekne "Yoruichi-sama....já...vás......" Zkončí v tom nejdůležitějším, jelikož se musí znovu nadechnout a pokračuje dál. "Miluji vás, Yoruichi-sama" doslova zakřičí. Po těchto slovech z ní opravdu spadla vešlerá ta tíha, skutečně se jí ulevilo. Chvilku tam tak mlčky sedí. Yoruichi nemá slov. Nevěděla, co říct, jak se zachovat. Soi Fong to ticho po čase začalo hrozně tížit a znervózňovat. "Ehm....Yoruichi-sama....myslím, že půjdu. Vyhrála jste, já prohrála. Musím nést následky. Nemohu vás zatknout. Sbohem Yoruichi-sama" Soi Fong se zvedla a pomalu odcházela. Nechala tam Yoruichi samotnou. Cítila se dobře. Řekla jí to. Konečně dokázala říct, co vlastně cítí. Šla klidně a pomalu. Neměla kam spěchat. Yoruichi mezitím seděla a mlčky koukala do nebe. Soi Fong jí udělala v hlavě guláš. "Takže Soi Fong mě miluje. Myslela jsem si to, ale nechtěla jsem tomu věřit. Nyní chápu proč se cítila tak zrazena. Musela být opravdu opuštěná. Chudák malá" Přesně takovéto myšlenky se jí honily hlavou. Upřímně. Nikdy pořádně nevěděla, co ke své žačce cítí. Přátelství to nebylo. Když jí byla Soi Fong po boku, tak měla ochranářské pudy. Chtěla jí učit. Tolik touhy v životě nezažila. Upřímně k lásce to nemělo daleko. Ale byla to láska? Jak to poznat? Je jen jediný způsob. Yoruichi se zvedne a začne se soustředit. Na duševní napětí. Mezi velkým počtem různých napětí ihned rozpozná tu, jež patří Soi Fong. Chce si s ní promluvit. Neměla ji nechat jít. Soi Fong od ní moc daleko není. Opatrně k Soi Fong přiběhne. Spatří jí sedět na stromě hledíc na nebe. Je tolik zabraná do vlastních myšlenek, že si ani nevšimne Yoruichi a už vůbec ne jejího duševního napětí. Yoruichi k ní přiskočí a podívá se Soi Fong do očí. Jakmile se setkají ty kočičí oči s temně černýma vznikne mezi nimi zvláštní druh napětí. U Soi Fong je normální, že je nervózní po boku Yoruichi. Zvlášť, když jí kouká do očí. Tento pocit ovšem v tuto chvíli zažívá i Yoruichi. Nikdy své žačce tak hluboce do očí nekoukala. Do těch temně zbarvených očí. Koukala do nich už tisíckrát. Byli tolik známé, ale i přesto jsou dnes úplně jiné. Jako kdyby koukala do úplně jiných očí. Vidí v nich tolik lásky. Nikdy to v žádných očí neviděla. Úplně ji ty oči plné lásky spalují. A ta láska je k ní. K Yoruichi. Zdá se to být romantické. Vše jim hrálo do karet. Sedí na voňavém a květoucím stromě a ptáci zpívají romantické písně. Chybí jen západ slunce. Mezi provoněnou jarní krajinou jsou jen oni dvě. Soi Fong zrudne jako krásné zralé rajče. A Yoruichi není pozadu. Sice nepatrně, ale zato viditelně také zrudne. Pocity štěstí, strachu, nervozity se mezi nimi střídá jako májové počasí. Yoruichi se náhle přestane ovládat. Přibliží se k Soi Fong. Jakmile se přiblíží k jejímu uchu pošeptá "Nikdy jsem nic takového nezažila....co jsi to se mnou provedla? Soi Fong" Soi Fong se usměje. Při Yurichiných slovech zavírá oči. Ten její hlas. Miluje ho. A ještě k tomu Yoruichin horký dech dopadal na její krk. To ji doslova vzrušovalo. Yoruichi se odtáhne od jejího ucha a začne se přibližovat ke rtům Soi Fong. "Jestli se teď probudím, tak to budu brát už jako zákon schválnosti" pomyslí si Soi Fong. Naštěstí se nic takového nestalo. Yoruichi jejich rty opravdu propojí. Soi Fong je v tu ránu v sedmém nebi. Dělají se jí mžiky před očima. Vždy toužila po této chvíli a nyní se to skutečně odehrává. Yoruichi si uvědomí co právě dělá a rychle se odtáhne. "Sakra co to dělám? Je to snad těma jejíma očima? Jakto že to pociťuji až teď? Že by snad její vyznání mělo takovou moc až otevřeli mé doposud zavřené oči?" Yoruichi se zabere do svých myšlenek natolik, že nechá po tom, co se odehrálo nechápající Soi Fong napospas otázek. I ona se díky tomu zabere do svých myšlenek "Proč Yoruichi-sama přestala? Ne. Takhle to nemůže nechat zkončit. Jsem už strašně blízko." Soi Fong se doslova přestane ovládat. Popadne nevnímající Yoruichi za ramena a přitáhne si jí k sobě. Yoruichi se nijak nebrání. Tentokrát spojí jejich rty Soi Fong. A aby se Yoruichi hned zase neodtáhla, tak ji Soi Fong pevně držela. Yoruichi nemá v úmyslu přestat. Naopak. Prohloubí polibek a hladí Soi Fong po celém těle. A Soi Fong se přidá. Vše jí vrací a zapojí do toho i tak dlouho skrývanou touhu. Odtrhnou se od sebe až po nějaké době. Obě se na sebe podívají. Yoruichi chytne svojí žačku do náručí. Soi Fong není proti a tak se nechá Yoruichi přitáhnout. Užívají si tak jedna druhé ještě dlouho.........dokud nenastal čas se zase od sebe oddělit a netrpělivě čekat na den, kdy se znovu shledají....THE END
No tak doufám, že vám to na čas bude stačit:-D