close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Nejlepší kamarádky 2/3

13. září 2009 v 2:17 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
Jednou večer jsi mě přimněla jít na jednu z těch vašich "úpe super pařeb". Už ve dveřích jsem se otřásla. Na pódiu ječel (ano, ječel) nějaký napůl opilý týpek s vlasy nabarvenými na modro-zeleno, na kterém snad nebyl jediný centimetr čtverečný nepotetovaný a bez piercingu. Na parketu se kroutil zástup všelijakých lidí, kteří se dost často podobali zpěvákovi (ani zbytek kapely nevypadal jinak, kytarista zrovna zkoušel co to udělá mlátit do bicích místo paličkou svojí kytarou). Ale vy jste se usmívali. Všechno pro vás bylo naprosto cool a free. Odtáhla jsi mě k baru, Aki si šel popovídat s párkem známých a Luk se urputně pokoušel sbalit barmanku.

Po pár vodkách už jsi to nebyla ty. Taky jsem se napila, ale spíš jsem pomalu usrkávala. Táhla jsi mě na pódium a smála ses.

,,Koukej se trrrochu odvázat...hyk...Suzuuuuu!!"Chvíli jsem s tebou tančila, ale připadala jsem si naprosto směšně. Asi jako prase v kurníku. Teď jsem byla zase já z jiného světa. Bylo mi hloupě, trapně, naprosto neodvázaně, usedle a taky se mi dělalo zle. Mým největším odvazem bývaly narozeninové párty a přišlo opravdu hříšné, když někdo na školní večírek propašoval cigára a holky na záchodech kouřily. Nabízely mi taky. Co to kecám, nenabízely, strkaly mi cigáro přímo do pusy.

,,Nemusíš ani natahovat...no tak!"Zrovna v tu chvíli ale vtrhla na záchody učitelka a zatímco ostatní pohotově zareagovaly, hodily cígo na zem a zašláply (ale nepomohlo jim to-copak jste to právě házely na zem, holky? Saro? Není to kouř, co ti vychází zpod těch gumových podrážek?), já tam prostě jen tak stála s cigárem ležérně naloženém v puse a civěla na učitelku jako vyvoraná myš na nikotinu. Samozřejmě jsme všechny byly po škole, musely uklízet po večírku a pak jsme měly až do konce školního roku službu na úklid, ale co teprve když si pozvali naše rodiče!!

A teď jsi to byla Ty. Jedna z těch tváří ze záchoda, holek, které si myslely, že jsou děsně cool, když ve třinácti hulí, se proměnila v Tebe. Měla jsi červené oči a zvláštní výraz ve tváři...až mě to děsilo. A v tom cígu nebyl tabák, ale marjánka.

Přitiskla jsi mě k sobě a mě se na chvíli robušilo srdce jako o závod. Pak jsem ale ucítila tvůj odér a udělalo se mi ještě hůř. Bezděky jsem se trochu odtáhla.

,,Co je? Suzzzzu? Je ti blbě? Možná ti tohle udělá líííp." Podávala jsi mi cigaretu.

Nevzala jsem si.

,,Suchar...ty jsi takovej sucharrrr Suzzzzuuuu, ty náš sucharrreee."

A pak ses smála a tančila jsi až do rána. Venku bylo světlo, když jsme tě s Akim tahali ven (Luk byl bůhvíkde). Brblala sis pod fousy něco o tom, že ten z***** Santa Claus by se měl rychle přestěhovat, oholit se a změnit si jméno a možná i pořídit si zbrojní pas, protože ty ho jednou dostaneš a až se tak stane, byla bys ráda, kdyby šlo o rovný boj. Pak jsi taky říkala, jak nesnášíš koledy a proč nemůžou být Vánoce když jsou v obchodech slevy.

Položily jsme tě na pohovku, Aki asi tak dvě vteřiny potom padnul na zem, až se jeho boa zavlnilo a usnul tam. Klekla jsem si k tobě. Dodnes nevím, jak je možné, že jsem neusla taky. Místo toho jsem pozorovala tvou andělskou tvář.

Otevřelas najednou oči a podívala jsi se na mě.

,,Suzzzzuuu..."Řekla jsi přiopilým hlasem. ,,Mussííím ti něco řřříííct."

,,Ano?"V jednu malou chvíli jsem doufala, že řekneš... (Panebože co to máš za myšlenky, Suzume, co se to s tebou stalo, je to jen tvá kamarádka jen kamarádka jen kamarádka a nic víc.)

,,Suzzzuuu..."Chytila jsi mě za límec a přitáhla k sobě, takže jsem mohla cítit vodku, která z tebe táhla.,,Já vim, žžžže mi Aki krade dárrrky. Proto ho musimmm zastřřřelit tou pistolí, co sem vyhrála v loterrrrii. Ale neboj, nikddddo se to nnnnedozzzzví prrrotttožžžže miii E. T. poskytne alibi."

,,Samozřejmě, Kano. A teď už spi."Nevěděla jsem, co jiného bych na to mohla říct.

,,Ale slib, žžže to neřřřekneš Akimu. On by byl sssmutnej."

,,Nic neřeknu, slibuju. A už spi." Ale ty ses na mě nepřestala dívat. V tom tvém odpuzujícím děsivém opilém výrazu jsem našla něco...něco jiného.

,,Suzu."

,,Co je?"

,,Suzu, slušelo by ti to v Santově obllleku....fakt."

,,Díky."

,,Proč mi pořřáád někdo krade dárky?"

,,To nevím."

,,Ty bysss mi je nekradla, viď?"

,,Nikdy."

,,Suzzu...ještě jsi mi nedala dárrrek. Na naše shledání."

,,A co bys chtěla?"

,,Pusu."

Je opilá. Je strašně namol. Je namolnamolnamol.

,,Koukni si lehnout a spi. Když hezky budeš spinkat, zítra ti prozradím recept mojí mamky na kocovinu, ju?"Dělala jsem jakobych nic neslyšela a natáhla ruku, abych Ti přitáhla deku. A v tom...jsi mě políbila! Chvilku jsem vzdorovala, ale nakonec jsem proti tomu nenamítala vůbec nic.

Ráno jsem se probudila na koberci. Vlasy jsem měla od coly (??) a zvratků. Ty jsi nikde nebyla. Za to Luk přišel domů. Když se zjevil ve dveřích, vypadal přepadle, ale jakmile mě uviděl, na tváři se mu rozhostil ďábelský úsměv.

,,Nonono...cos to v noci prováděla, mhmmm??"

,,Cože??"Nechápala jsem. Pak jsem si toho všimla. Chvilku mi trvalo, než jsem se vymotala z mojí podivné pozice hada, který se zamotal do vlastního těla. Měla jsem roztrhané oblečení! No, nebylo to nic hrozného, jen vršek byl nahoře úplně rozpáraný a mě vykukovalo něco.

,,Ty úchyle!!!"Rychle jsem strhla z pohovky deku a zabalila se do ní, jakoby mi byla arktická zima.

Luk se chechtal na celé kolo a nemohl zadržet. Teď už nevypadal ani trochu na to, že by v noci někde flámoval. No...možná jen podle těch kruhů pod očima. Hned na to jsi vyšla z koupelny s bílým ručníkem omotaným kolem těla. Vypadala jsi ještě zpustleji než Luk.

,,Hele, jen se na ni podívej!"Uchechtl se Luk a ukázal na mě, červenou jako řepu.

,,Hm."Odpovědělas zombiekovským tónem.

,,Páni, ty taky vypadáš! Vy jste se mi, holky, pořádně rozjely!"V tom se ve vchodových dveřích objevil ještě Aki. (No bezva, a trojka je kompletní, pomyslela jsem si.) Byl celý růžový. Doslova. Ještě jsem neviděla někoho růžovějšího. Stál tam, přiblble se usmíval a kolem těla měl obmotané fialové boa.

,,Čau Aki! Tady slečny si to pěkně užily, že jo? Ty jo, Su, já jsem si říkal, že budeš takovátaslušnáslečinka a zatím tohle! Pamatuješ si aspoň jeho jméno?"Uchichtl se znovu Luk.

Byl na vás vážně bizarní pohled. Ty jsi tam stála celá mokrá, s obřími kruhy pod očima a dělalas, že se tě nic na tomto světě, v této sluneční soustavě a vůbec v celé galaxii, v celém vesmíru netýká, Luk se pobaveně šklebil a vypadal jakoby každou chvíli měl propuknout v další salvu smíchu (což by ovšem nejspíš nevydrželo jeho tričko, které bylo tak průhledné, že by docela dobře na horní polovině těla nemusel mít nic a efekt by se o moc nezměnil) a Aki se klimbal ze strany na stranu, oči obrácené na strop a na tváři blažený výraz, který naznačoval, že je pořád ještě na tripu na jiné planetě.

,,Fajn."To bylo všechno, co jsem řekla. Chtěla jsem podrážděně něco na Luka zakřičet, výraz, který ho odkáže do patřičných míst, ale něco ve mně vědělo, že by ho to ještě víc pobavilo, tak jsem prostě vstala a odešla do koupelny.

O další týden později jsem seděla nad jídlem, dívala se na svůj zdeformovaný obraz na povrchu vidličky a přemýšlela. Myslí na mě? Nemyslí? Co když jsem jí ukradená? Co když mě nenávidí? Byla jsem v tom až po uši. Až po kořínky vlasů. Vlasů... Zazvonil mi mobil. Poznala jsem v něm Akiho hlas.

Když jsem tentýž večer zvonila na tvé dveře, celá jsem se třásla tak, že jsem se nesmírně bála, aby to na mně nikdo nepoznal. Ještě před odchodem jsem provedla zkoušku s papírem položeným na natažených rukách a on mi po pár vteřinách zmateného poskakování spadl na zem. Nervy mi běhaly na plné obrátky. A přesto, když Aki, nalíčený a vpasovaný do role přemiloučké ženy jako obvykle, mi otevřel dveře, našla jsem v sobě sílu nasadit příjemný nemocvlezlý úsměv a pozdravit ho.

,,Čekali jsme tě, Su. Pořád pracuješ..."Pracuji. Pracuji, abych vydělávala peníze. Copak oni vůbec nikdy nechodí do pořádné práce? Aki si mě poměřoval svýma super extra řasyprodlužující řasenkou namalovanýma očima od hlavy k patě a viditelně mu to šrotovalo v hlavě. ,,Su!"Vydal nakonec. To už ale přišel i další člen party.

,,Su! Tobě to ale sluší!"Luk.,,A tvoje vlasy..."

,,Suzu je tady?"Ozvalo se z pokoje. Bylo to jako lavina. Najednou jste tam višichni tři stáli a rentgenovali jste mě svými pohledy. V tu chvíli jsem si pomyslela, jestli vůbec víte, co to je zdvořilost a pár komplimentů, které naprosto vrchovatě stačí. A měla jsem navíc nutkavý pocit, že se začínám zmenšovat.

,,Ach, Suzu!"Po té trapné chvíli jsi promluvila jako první.,,Ty už nejsi blondýna!!"A vrhla ses mi kolem krku. Uměla jsem počítat. Párty teprve začala a z tebe už byl cítit alkohol. Ale přešla jsem to.

,,Jsou ve stejné barvě, jako když jsi byla malá! Tak, jak si tě pamatuju! A ten tvůj účes! To je skoro jako lokny!"

,,Jen takový vlnky. Lokny jsi přece nosila ty." Pípla jsem.

,,Jsem tak ráda, Suzu..."Říkalas, když jsi obmotávala pramínkem mých vlasů svůj prst.,,...že tady jsi."

Ta vaše party! Nevím, proč jsem si myslela, že to bude jiné. Vzala jsem si své nejlepší džínové šaty a po pár minutách jsem je měla polité vínem! Ale ne, nechci tě kárat. To vůbec ne. Prostě už taková jsem. Nedokážu se odvázat. A tehdy jsem se vážně bála, že do vašeho světa nikdy nezapadnu.

Zvlášť když ses chovala takhle...

,,Pojď si zatančit, Suzu!! Trochu se odvaž, Suzu!! Na, třeba ti tohle pomůže, je to travička dobrá, hm... Hej, Suzu, odkdy máš dvojče?"Podávala jsi přitom ruku imaginárnímu dvojčeti.,,Ahoj, jak se menuješ? Suzu tě zatajovala, viď?"

Nic jsem si nevzala. Ale měla jsem strach o tebe. Oprávněný. Postupem času, jak hosté mizeli a zanechávali za sebou spoušť, ještě větší než jak to bylo předtím, jsem si uvědomovala, že tvoje oči jsou stále rudější a nepřítomnější a tvoje nálada se nebezpečně blíží k bodu mrazu. Nakonec ses už jen tak motala, jako zombie. Vypadalo to, že o sobě ani nevíš. Vylila sis na šaty víno, ale nevšímala sis toho. Pořád jsi v nich stála, celá mokrá. Požádala jsem Akiho o pomoc (Lukovi někdo schoval jeho kalhoty, tak je všude hledal) a oblékli jsme tě. Pak jsme tě uložili ke spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ||Kelly-hime|ケリー姫|| ||Kelly-hime|ケリー姫|| | Web | 13. září 2009 v 2:25 | Reagovat

awoj. máš hezu blog. neceš spriateliť? ak hej tak anpíš na blog čo chceš na diplom

2 Nea Kizaki Amano ^^ Nea Kizaki Amano ^^ | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 0:27 | Reagovat

Ah! Ako som písala predtým!Tento štýl písania je uplne dokonalý!*_* dokonca (dúfam že ti to nevadí ^^) som si to vytlačila do zbierky príbehov..občas totiž keď sa nudím si to vytiahnem a čítam..a ja verím že k tomuto príbehu sa isto vrátim...nenormálne ma okúzlil ♥
A navyše,ten humor ktorý tam dávaš sa mi páči ^^

3 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 17. srpna 2010 v 18:26 | Reagovat

[1]:Awoj. Necu. Spřátelujeme jen se shoujo ai blogy:-)

[2]: No to je dobrý mít takovou sbírkuX)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama