Zubil se na mně ve své růžovo-oranžové havajské košili a elegantních brýlích se zelenými obroučkami. Krátké, blonďaté vlasy mu spadaly do očí, které měl jasně zelené, a ležérně se opíral o rám dveří. A já tam stál a civěl na něj jak sůva z nudlí.
,,Čauves, ty asi jdeš za S, co?"Řekl s maličko americkým přízvukem. Přikývl jsem. Podal mi ruku. ,,Moc mě těší." Jakmile jsem jeho ruku stiskl, trhl se mnou a přitáhl si mě k sobě blíž. Vyjekl jsem. Byl jsem v šoku a nemohl jsem nic dělat.
,,Say má vkus..."Na ta slova jsem se začervenal jako přezrálé rajče a polil mě pot. Kdo to k sakru je?!
V tom se ale objevila má záchrana. Přes rameno toho chlapa na mě vykoukl Say!
,,Hej, pusť ho, Steve, nebo ti přísahám, že tvojí sbírku hentai už nikdy neuvidíš!"
,,Hentai?!"Steve se zamračil. Pak mě s trhnutím překvapivě pustil. ,,Jestli mi sáhneš na moje videa, tak...!"
Say si ho ale dál nevšímal. Přistoupil ke mně a tvářil se, jakoby se nikdy nic nestalo.
,,Omlouvám se, Kine. Tohle je můj bratranec, Yoshimitsu, ale zabil by tě, kdybys mu tak řekl. Co je v Americe, nechá si říkat Steve, je míšenec, jeho matka je Američanka a žije ve Washingtonu. Občas je trochu podrážděný, tak si z toho nic nedělej..."
,,Podrážděný?! Dávej si pozor na pusu, když žiješ v mym domě, bratránku!"Ozval se Steve.
,,Tohle je tvůj kluk?"Ukázal na mě. Červeň, o které jsem byl přesvědčený, že mi už slezla, se mi teď znova vehnala do tváří.
,,Steve, první návštěva a už jsi nezdvořilý?"
,,No snad se ptám, ne?"
,,Neboj, nenechám tě zatnout drápky i do něj, Steve, je to kamarád."
Steve si odfrkl.
Potom šel Say do kuchyně připravit nějaký čaj. Zůstal jsem se Stevem sám. V domě, kde Say bydlí, na měkkoučké béžové pohovce před stolkem, na kterém byly poházené všechny možné věci od propisek po Playboye. Byly Stevovy, jelikož je všechny začal házet do své brašny.
,,Soráč, bejval bych si uklidil, kdybych věděl, že nás čeká taková návštěva..." Omluvil se Steve.
Pak se zničehonic zvedl.
,,No nic, já pádim. Jdu na pěnovou párty. Rád jsem tě poznal, Kine." Ještě houkl do kuchyně:,,Do čtyř do rána mě nečekej, bráchanče!" A odešel.
Když dveře zaklaply, zůstal jsem tam sedět na měkké pohovce, úplně sám. Say vyšel z kuchyně a držel v ruce dva šálky čaje.
,,Ten prevít. Tohle udělá vždycky. Neřekne nic předem a pak se najednou zdejchne."Zavrčel Say.
Podíval se na mě.
Nevím, co se to najednou stalo. Díval jsem se na něj provinilým pohledem a on vypadal, jakoby nic nechápal. To napětí mezi námi bylo téměř hmatatelné. Když jsem se zadíval do jeho očí, srdce mi začalo rychle tlouct. Dva hrnky s čajem ťukly o skleněnou desku a já se ocitl na polštáři. Naprosto blažený, pod přílivem Sayových polibků.