Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Prosinec 2009

Veselé yuri vánoce!!

24. prosince 2009 v 23:55 | Keiko-chan |  Novinky
Přeji Vám všem veselé vánoce a spoustu yuri do nového roku 2010!!

2007-09-14-71218.jpg picture by AngelinaBe-be2
Vaše Keiko-chan :-*

Claudine (Riyoko Ikeda)-manga o muži (ženě) se srdcem na dlani

23. prosince 2009 v 0:21 | Keiko-chan |  Recenze
Claudine se narodila jako žena, ačkoliv se odjakživa cítí jako muž, chová se jako muž, obléká se jako muž a málokdo z přátel ji osloví jinak než Claude. To ovšem neznamená, že to má v milostných vztazích jednoduché. Ve většině svých lásek ztroskotá na faktu, že ho dívky vidí jako ženu a nechtějí s ním sdílet více než přátelství...A když konečně najde slečnu, která vypadá na to, že by mu mohla poskytnout konečně pravou lásku, ani teď se happy end nekoná.

Claudine naskytuje silný příběh o hledání lásky se smutným koncem...


Watashitachi no hoshi 11

5. prosince 2009 v 22:35 | Keiko-chan |  Shonen ai povídky
,,Takže, zopáknem si to."

Viděl jsem Yoshira před sebou, nohy měl obkročené okolo opěradla židle a díval se na mě s policajtským výrazem. Vsadil bych se, že kdyby měl lampičku, určitě by jí na mě namířil.

,,Jsi zamilovanej do Saye, potkali ste se v obchoďáku, Yamouš tě zřídil a von tě vzal k sobě domů, vyspali ste se spolu, ale furt ste neměli jasno v tom, co k sobě cejtíte. On se ti vyznal ze svejch citů a tys řek, že musíš kadit, pak si šel k němu domů se vomluvit, poznal jsi jeho napůl přiteplenýho bratrance, ten pak odešel a vy ste se se Sayem zase vyspali. Ráno, když si mu chtěl říct, jak moc ho miluješ, vzal jsi radši zase do zaječích-je to tak?"

,,Je."

,,Debile."

To slovo mi stouplo do hlavy jako rtuť v teploměru, který někdo vložil nad plamen ohně. ,,Jsem debil. Vím to. Ale Yoshiro, ty nic nechápeš!"

,,Chápu, že seš debil a to je docela slušný. Už ste se spolu dvakrát vyspali, ty jsi do něj zamilovanej a on do tebe a stejně se mu furt musíš vyhejbat?"

,,Ne, to ne. Já jen. Vždyť jsme oba kluci, k sakru! Nechci, aby na to někdo přišel. Umíš si představit, co by mu pak provedl Yamamoto?"Do očí se mi skoro draly slzy při té představě. A zase jsem dostal tu závrať, podivný tlak v žaludku, který se opakoval vždycky při pomyšlení na trápení od Yamamota. Yoshiro to všechno věděl. Ne, že by se mě nikdy nezastal, když měl tu možnost, ale byl oproti Yamamotově bandě jako vetché párátko a taky často dostával nakládačky. Chtělo se mi při pomyšlení na to všechno zvracet. Proč se jen věci tak zkomplikovaly?

,,My prostě nemůžeme být spolu, pochop to prosímtě, Yoshiro..."Řekl jsem slabě a po tváři mi stekla malá, těžko postřehnutelná slza. Těžko uvěřit, že by si jí nějaký smrtelník mohl všimnout, ale Yoshiro byl víc než to. Byl to opravdový přítel.

Vzal mi ruku do dlaní a jemně ji zvedl tak, abych se mu díval do očí. Na tváři měl pořád ještě zarputilý výraz.

,,Ty ani nevíš, jaký máš dar. Miluješ někoho, kdo miluje tebe, tak proč si to upírat? To, že jste kluci i Yamamoto je jen výmluva, protože ty se ve skutečnosti bojíš. Bojíš se a nechceš si to připustit."

,,Čeho bych se jako měl bát?"

,,Vašeho vztahu! Tolik se ho chceš dotknout ale zároveň příliš myslíš na to, co tomu řeknou ostatní. Projednou koukej nemít ohledy a jdi za svým štěstím!"

Nemohl jsem uvěřit svým uším. ,,Děkuju Yoshiro."

,,Tak a teď za ním hezky běž, nebo ti dám takovou facku, že ti uletí palice."Yoshirův nevinný výraz s vyplazeným jazykem při posledních slovech znamenal, že je to jen nevinný vtip. A já nemohl odporovat.

Ale přecijen jsem za ním nešel hned. Po škole jsem se vymluvil, že jdu pomáhat matce v zahradním výprodeji a protáhlo se to na déle, než jsem čekal.

Ale celou tu dobu jsem byla jako ve snách. Cítil jsem jeho polibky, horký dech a řasy, které mě lechtaly na krku. Prožíval jsem každý okamžik, kdy jsme byli spolu. Znovu a znovu.

Když už se stmívalo, řekl jsem mámě, ať jde domů, že zbývající věci uklidím. Byly mezi nimi dvě panenky, staré jak metuzalém. Patřily mé matce, když byla malá a ona se je každý rok znovu a znovu pokoušela prodat. Byly tak poničené, že si je nikdo nekoupil. Jedna měla dokonce rozpůlenou hlavičku od toho, jak do ní kousal pes.

Prohlížel jsem si ty panenky tak pečlivě, že jsem ani nezaslechl, jak se někdo blíží.

,,Ty si hraješ s panenkama?"

Vzhlédl jsem. ,,Sayi..."Ani jsem nevěděl jak, najednou jsem se rozbrečel. Panenky jsem rychle položil do bedny a rozběhl se k němu. A bez toho, že bych se bál, že nás někdo uvidí, ho políbil.

,,Jsem debil, Sayi. Miluju tě, miluju!"

,,Já vím."

A tak jsme tam stáli, v objetí.

Tehdy jsem ještě vůbec netušil, k čemu ten nevinný polibek povede...