Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Únor 2010

Stačí kapka krve 3

23. února 2010 v 13:46 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola třetí.....přeměna....

Yatsumi, tedy Kin po odchodu Ryomou skutečně usnne. Do hlubokého spánku se dostane asi do pěti minut. Je to zvláštní, protože když upadla do bezvědomí tak si docela dost odpočinula. Všechny sny, které ted produkuje její mozek jsou sny o krvi a o tom jak tu krev pije. Jsou to pouhé úlomky, střípky snů, ale příjemný jí to není.

Po hodině šílených snů nastane opravdu ta ukrutná bolest, jak říkala Ryomou. Začne jí hrozně bolet krk. Přesně v místě, kde ji Kein pokousal. Cítí svůj pulz, tak intenzivně. Cítí i tu krev. Tu zatracenou upíří krev.

Upírská krev se probourává lidskou krví. Kin se krev v žilách doslova vaří po styku s upíří krví. Je to jako kdyby vypařovala nežádoucí látky.

"Tak takhle ta proměna v upíra probíhá...takhle se člověk stane nemrtvým. Upíří krev doslova nechá vypařovat nežádoucí krev z těla a zbyde jen ta upírská, která se začne hromaždit. A jelikož člověk není zvyklý na složení této krve, tak prakticky zemře. Srdce přestane bít, aby mohlo zbytky lidské krve vyplivnout a nechat ji přeměnit na upírskou. Aby mohlo nadále pracovat. Díky tomu se obnoví všechny funkce a proto se stanu nemrtvým."

Kin začne během té šílené bolesti alespon přemýšlet nad tím jak to vlastně funguje. Tato myšlenka jí příjde logická. Teď je ovšem otázka, proč se přeměňují i oči a proč jsou upíři tak rychlí, silní a téměř nesmrtelní a proč jim vadí světlo.

Zabývá se tím, jelikož jí ta bolest nedá spát, a tak jí nezbývá nic jiného než aspoň nad něčím uvažovat.

"Tak proč upír nemůže chodit ven za světla by mohlo být docela logické. Zkrátka proto, že tato krev je nejspíš složená z něčeho čemu světlo extrémně vadí. Ale zvyknout si na to určitě jde. Proč jsou takřka nesmrtelní. To bude taky tou krví. Její hustota bude určitě natolik dokonalá, že pouze
určitý druh látky může být smrtelný. Rychlost získavá upír určitě díky tomu, že srdce pracuje klidně i i když běhá, takže se neudýchávají. Tlak zůstává stabilizovaný a krev je stále chladnou. Takže díky tomu asi mají výdrž, která se odráží i o rychlosti. Vše to vyžaduje trénink a ta síla. To je jediné na co si nedovedu odpovědět, ale možná, že každá má otázka zkrátka odpověď nemá."

Další myšlenky už jí hlavou projít nemohou, protože bolest už je až moc nesnesitelná. V hlavě už nemá nic jiného, než tu bolest. Cítí, jak upíří krev proniká dál a dál a jak zanechává pouze bolest v místech, kde už prošla.

"Jestli tohle přežiju....vlastně...kdyť já to nepřežiju"

Uvědomí si Kin a začne se tomu chtě nechtě smát.

Připadá si jako blázen. Svíjí se tu v bolestích a přitom se směje. Upíří krev už je ve velké části jejího těla. Bolest nabírá nejvyššího stupně bolesti. Tolik bolesti Yatsumi ještě nezažila. Připadá jí to jako středověké mučení. Jako kdyby do ní někdo bodal kuchyňské nožíky a jehly dohromady. Jako kdyby jí přitom sekali prsty u nohou a rukou. Sic neznala jak to bolelo středověké lidi, ale věřila tomu, že tohle bylo dost podobný.

Křečovitě při té bolesti drží polštář a zakousává se do něj. Nechce totiž křičet moc nahlas. V tomto stádiu je každá minuta jako týden.

Když už konečně bolest ustane tak Kin pocítí obrovskou úlevu. Leží zcela unavená. Začne pociťovat smrt. Je to zvláštní pocit. Tep jí pomalu utichává, srdce pomalu přestává bušit. V tuhle chvíli vnímá všechny zvuky. Každý výdech, každou ránu srdce. I přesto, že veškeré její funkce pomalu ustávaly, tak jej cítí.

Neustále kouká směrem nahoru a čeká, kdy ta chvíle příjde, kdy zemře. Vychutnává si poslední chvíli kdy je ještě člověkem. Pousměje se a pokouší se něco říct. Její tělo je ale už moc slabé. Pouhé pohnutí úst jí stojí obrovské úsilí. Obraz před očima se jí začíná rozmazávat.

"Tak takhle vypadá smrt"

Pomyslí si a pomalu a těžce zavře oči.

Něděje se nic. Srdce stále slabě buší. Yatsumi už přestává věřit tomu, že se něco stane.

Náhle pocítí poslední obrovskou bolest. Naposledy sebou škudne. A pak vše utichne. Srdce přestane bušit úplně, tep už je též necitelný. Yatsumi je již mrtvá.

Upíří krev si začíná po smrti hledat cestu k srdci a se pomalu shromažďuje. Srdcem ted proudí nová krev, ale málem se roztrhlo. Krev je stále hrozně horká. Srdce tuto krev přijímá. Až po celé hodině krev konečně schladne. Upíří krev je o poznání studěnější nežli lidská. Srdce krev přijme a začne zase pomalu bít.

Během chvilky se všechny funkce pomalu obnovují. V žilách už není ani stopy po předešlé krvi. Nyní už vše normálně funguje, avšak všechno je jiné. Yatsumi začne pociťovat, že obžívá. Velmi zvláštní pocit. Cítí se znovuzrozená.

Pomalu otevře oči. Všechno vidí rozmazaně. Chvilku jí trvá než si oči zase přivyknou. Pomalu zvedne ruce a podívá se na ně. Hned na to okamžitě vstane a rozhlíží se kolem sebe.

"Co-co se to děje? Já vidim ve tmě?"

A opravdu. Když byla člověkem neviděla vůbec nic. Jen tmu a popřípadě nějaké stíny. Teď vidí jako kdyby bylo ráno. Všechno je jasné a zřetelné.

"Takže už sem tedy kompletně upírem"

Řekne si pro sebe Yatsumi.

"Takže Yatsumi už je opravdu mrtvá, jak říkal Mistr. Teď jsem Kin"

Usměje se a zvedne se. Rozhlídne se po doupěti.

"Je to tu docela útulné"

Sedne si ke stolu a podívá se do zrcadla.

"Takže ty kecy o tom, že upíři nejsou vidět v zrcadle nejsou pravdivé..."

Podívá se na sebe pořádněji.

"Uáááááá....co..co to je..?"

Kin si začne prohlížet samu sebe. Vypadá to jako kdyby se neznala.

"Co..co to mám z očima...a co to mám v puse....uáááá"

Kin se na odraz v zrcadle vyjeveně kouká, jako kdyby ani nevěřila, že ten odraz je její. Ani neni divu. Její původně jasně modré oči se změnili na zlatavě žlutou a v ústech má ostré špičáky. Její vlasy trochu ztmavly. Nejsou už tak žluté. Dostaly nádech písčité barvy. A jejch konečky se zbarvily do černa.

"Sakra co se to stalo? Kdyť ten Kein měl modré oči a barva jeho vlasů se nijak nezměnila...tak co to má sakra znamenat? A navíc. Mistr říkal, že moje první skutečná přeměna proběhne až o úplňku"

Kin je z toho úplně na větvi.

"Ano, to jsem sice říkala, ale tys to špatně pochopila, Kin"

Kin se hrozně lekne. Zničehonic se za jejími zády objeví Ryomou.

"Jak..kdy?"

Kin ani neví jak se zeptat, ale Ryomou ví na co se chce zeptat.

"To není důležité jak a kdy. Je to moje specialita. Ani vy upíři si nedovedete všimnout kdy příjdu a ty teprve ne, když ještě nejsi čistokrevný upír. Ale zpět k té tvé přeměně. Tys to špatně pochopila. Řekla jsem, že dosáhneš kompletní změny až o úplňku. Jenže myslela jsem tím změnu v chování. Povaha se ti projeví až o úplňku. A tvé pravé schopnosti také. Tím nemyslím rychlost a sílu jakou ovládá každý upír. Každý upír dostane ještě zvláštní sílu navíc. Třeba takovej Kein. Ten se rozplyne v podobě několika netopýrů."

Ryomou se při vystvětlování tváří jako učitelka a naše milá Kin jako nechápající pako.

"Ale jakto že já jsem přeměná až takhle?"

Řekne Kin a ukáže směrem na oči. Ryomou si povzdechne.

"Takže....ty o upírech vážně nic nevíš viď?"

Kin jen kývne hlavou.

"Tak dobře, jelikož mezi ně patříš, měla bys vědět jak to mezi nima chodí. Takže jsou dva druhy upírů. Stejně jako u lidí Holky a Kluci. U každého z nich probíhá změna trochu jinak. U holek je to intenzivnější a bolestivější. Kluci tu bolest skoro necítí. Ale zase holky jsou potom vyspělejší po upírské straně nežli kluci. Po přeměně je mezi nimi taky rozdíl. Zatímco klukům se mění pouze barva očí a dost často je to právě modrá a popřípadě zelená a opravdu vyjímečně červená, tak u každé holky je to unikát. Každá je naprosto rozdílná. Změní je jim barva očí, vlasů. Dokonce se i některým objeví na některých místech tetování a některým se změní i délka vlasů. Kluci bývají povětšinou silnější než holky a někdy i rychlejší, ale holky zase získávají lepší zvláštní schopnosti. Jo a ještě jedna věc. Kluci svou barvu očí mohou měnit. Buď na jejich lidskou neboli původní a nebo na jejich novou. Takže je horší v nich zprvu rozpoznat upíra. Oni se totiž mohou měnit buď do formy lidské nebo upíří. Holky to nemohou dělat. Proto vypadáš neustále takhle a takhle to taky zůstane. Ale co se týče tebe tak tys měla stěstí. Mezi lidmi se objevovat klidně můžeš bez masky, jelikož tvé zuby nejsou tak obrovské."

Dovysvětlí vše Ryomou.

"Aha. Takže já své pravé schopnosti objevím až o úplňku....takže. Nerozumím čeho mě tedy chcete učit, když ty síly získám až za tři týdny."

Stále nechápe Kin.

"Ach jo. S tebou to bude pěkně těžké že jo?"

Usměje se Ryomou a pokračuje dál

"Takže po dobu tří týdnů tě naučím plně užívat tvé rychlosti a síly. A pokusím se tě navyknout na něco jiného než na lidskou krev. Bude se ti to zdát ze začátku jednoduché. Ze začátku ano. Postupem času, tedy konkrétně, čím víc se bude blížit úplněk, tím větší bude tvá touha po lidské krvi. A bude záležet jen a jen na tvé vůli, Kin. Protože jestli to neustojíš, budu nucena tě zabít. Jenže tyto podmínky už znáš. Jestli to ustojíš, tak se staneš kompletně mým učněm. Pokud tedy budeš chtít. Pomůžu ovládat tvé pravé síly a naučím tě zacházet se zbraněmi."

Kin už konečně plně pochopila co se po ní vlastně chce. Zvědavost jí nedá a začne se ptát dál.

"Ehm....mistře? Mám ještě takovou malou otázku. Co vy ste vlastně zač?"

Ryomou se na ní podívá a s posměchem řekne

"Myslím, že ještě nejsi v pozici, aby ses ptala jakýho je tvůj mistr původu, Kin. A navíc. Příliš se ptáš"

Kin se omluví se slovy

"Omlouvám se mistře máte pravdu"

"Takže Kin. Má práce je nyní u konce. Půjdu si odpočinout."

"Ale mistře. Předpokládám, že je již ráno. Neměli bysme začít trénovat?"

Zeptá se podiveně Kin.

"Ty jsi opravdu hloupoučká, Kin. Copak nevíš, že denní světlo může upíra na úrovni jako jsi ty zabít? Na denní světlo tě budu navykat opatrně a na to ještě nejsi připravená. Trénink začne až večer."

Kin se zastydí nad tím co právě řekla.

V očích svého mistra musí vypadat jako naprosto nezkušená. I když ona se o upíry nikdy nezajímala a hlavně by ji nenapadlo, že by mohli existovat. A to málo co o nich ví nemusí být ani pravda.

"Takže jestli se ti nechce spát tak si to zde prohlídni. Já si půjdu odpočinout."

Řekne Ryomou a zalehne do postele.

"Takže zítra večer to začne."

Řekne Kin a vyrazí vstříc temným místům skály.....


Moje tvorba 2

18. února 2010 v 22:51 | reiko-chan |  Obrázky
Jelikož jsem tu dlouho nebyla, je vám asi jasné, že se rozrostla i moje tvorba.....XD...no nevim, co dál dodat...moc se nezhrozte:D

No...tak tento obrázek je jeden z těch novějších.....

Moje hraní s tuží (máma to má nalepený v obývaku...achichXD

Tohle jsem kreslila....čistě z nudy....

člověk málokdy narazí na vlkodlaka, kterej by byl nešťastnej z toho kým je.....a pro mě to byl zajímavej námětXD

Kdo koukal na pokemoni, či měl karty, ví, co je toto za zvíře;-) (nemyslete si, že ty karty ještě mám...má je sestra...mě se ten obrázek pouze líbilXD

(nehrozte se lesknoucím objektem....bylo to vyfoceno, jak to visí na zdiXD...jinak nevím, co k tomu dál dodatXD

Stačí kapka krve 2

15. února 2010 v 21:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola druhá:....po dvou letech....

Uplynuly dva roky. Yatsumi se přestěhovala do jiného bytu. Vyměnila svou oblíbenou práci za práci sekretářky. Vyhýbá se lidem. Každý, kdo ji někam pozve je zdvořile odmítnut. Každý kdo jí vyzná lásku, je jen odbyt. Ani po dvou letech se Yatsumi nevzpamatovala ze smrti Rayly.

Občas, když prochází kolem lesa, kde s Raylou trávila volný čas, ukápne jí slza. Milovala jí, opravdu jí moc milovala.

Po její smrti již ani Yatsumi nežije. Pouze přežívá. Dokonce si nechala ostříhat vlasy. Vyhodila celý svůj starý šatník. Vyhodila naprosto vše co by jí mohlo připomínat chvíle s Raylou. To vše udělala jen proto, aby mohla začít nový život. Ale ani tohle jí nepomohlo. Kdyby se chtěla nadobro zbavit, těch vzpomínek, musela by je nějak vymazat.

Yatsumi se ale nezměnila pouze ve stylu v oblékání. I její povaha se změnila. Již není už vůbec ta optimistická a nevinná duše. Každý večer ji nespatříte nikde jinde než v baru, kde se nalévá whiskou a když nemá peníze na takové drahé pití tak pouhým rumem. Každý pátek chodí do stryptýzového klubu v němž pracuje jako stryptýzová tanečnice. Všechno tohle by jí v životě nenapadlo. Nikdy by jí nenapadlo, že klesne tak hluboko.

Po smrti Rayli jí to ale všechno je nějak jedno. Jen ať si tyhle chlípní chlápci sahají na její tělo. Je jí to všechno jedno.

Jednoho pátku se v klubu objeví dva podivní chlápci. Yatsumi si jich nijak zvlášť nevšímala, ale jakmile se jeden z těch dvou usmál, naskočila jí husí kůže. Chvilku je ještě sledovala. Rozhlíželi se kolem sebe. Jakmile si prohlédli lidi v klubu odešli. Yatsumi se značně ulevilo. Měla z nich divný pocit. Jakmile odešli, začala se zase nerušeně plně zabývat svou prací zde.

Mezitím ti dva chlápci vyšli z klubu a začali rozhovor..

"Hele myslíte si, že tam byla...?"

Zeptá se jeden z nich.

"Ty seš asi slepej ne..? Jak někdo jako ty může patřit k nám.? Copak ty si jí neviděl..? Ona zde pracuje jako stryptérka a přišli jsme zrovna, když tancovala ona, hlupáku!!!!"

Zanadává druhý.

"Tak promiňte..nejsem v této branži tak dlouho a ještě nemám tak dobré smysly jako vy, pane"

Řekne omluvně druhý...

"Sakra, ty si mezek...kolikrát ti mám říkat, že nesnáším formality, nehledě na to, že jsem o celé čtyři stupně nad tebou. Ačkoli si zelenáč, tak si prosimtě odpusť ty hloupá oslovení, jasný..?!!!"

Opět zaburácí ten druhý.

"Jistě pa....eeee....Kein-sama"

Odpoví "zelenáč".

"Ty si s těma formalitama nedáš pokoj, že..?...ale budiž. Raději budu Kein-sama než pán....ble vyslovuje se mi to tak špatně. Pán-fuj....no nic. Zpět k našemu plánu."

Ti dva začali plánovat jak to vlastně všechno udělají. Jakmile zkončí, schovají se do stínu klubu a vyčkávají.

Yatsumi konečně dokončí svůj tanec. V šatně se převlékne a pak ještě nachvilku zajde k baru, aby si dala něco k pití.

"Yatsumi jako vždycky..?"

zeptá se barman.

Ona pouze kývne a zdvihne dva prsty. Okamžitě mu dojde, že chce dvojitou. Dvojitou whisky. Starý barman má Yatsumi hodně rád a je mu jí líto. Ona se jemu, jako jedinému svěřila. Stali se z nich víceměné přátelé.

Jakmile ji přinese tu whisky, okamžitě jí do sebe celou nalije. A takhle to pokračovalo ještě nějakou chvíli. Nakonec zaplatí, oblékne si letní kabátek (jelikož bylo létoXD) a odejde.

Cestou domů jde poměrně rychle. Má totiž pocit, že jí někdo sleduje. A také se nemýlila.

Jakmile dojde k lesu, přes který prochází každý pátek, skočí k ní dva muži. Posouší se o točit na podpadku a utéct. Ale sotva se otočí, muži stojí před ní.

"Co ode mě chcete..?"

Začne Yatsumi vyděšeně křičet.

"ooohh....my jsme ti to neřekli do toho telefonu, před dvouma rokama..?"

Yatsumi se vyděšeně podívá. Okamžitě se jí vybaví ten telefonát s tím mužem, ten jeho smích a ten jeho hlas. Ten muž stojí přímo před ní. Tím si je naprosto jistá.

"Ty-ty jsi ten co....Raylu...."

Jakmile si na to vzpomene, odvrátí od nich zrak.

"Ano jsem to já. A ty jsi další nařadě. Je mi to líto, ale přesto, že s tím nemáš nic společného...budeme tě muset do toho zatáhnout. Protože už víš až moc.....Ty...zelenáči zůstaň tady a dívej se jak se to dělá."

Řekne ke svému kolegovi.

"A-ano pa....Keine-sama".

Yatsumi se ani nevzpamatuje a Kein ji už drží v pevném sevření.

"Co ode mě sakra chceš..? Zabít mě..?"

Yatsumi se začne vymaňovat z keinova sevření. Bezvýsledně. Co se týče síly sevření. Je to až nelidsky obrovská síla.

"To uvidíš sama holčičko. Trvalo nám dva roky, než jsme si zjistili, co jsi zač, kde pracuješ a odkuď pocházíš. A kdyby si tolik nezměnila styl svého života. Tohle by se ani nemohlo stát. Díky tvému chození po barech a nočních klubech se z tebe stal pro nás jednodušší terč, ale i tak nám to dalo zabrat maličká"

Kein se začne hrozně smát. Yatsumi zase dostane z toho smíchu husí kůži.

"To je smích hoden ďábla"

Pomyslí si pro sebe. Yatsumi je zvědavá na to co se bude dít. Čím jí hodlá ten magor zabít?

"Ale, počkat."

Řekne si v duchu Yatsumi.

"Nikde nevidím žádnou zbraň, kterou by mě mohl zabít. Nikde žádná pistole, žádný nůž. Vůbec nic".

Yatsumi nechápe o co tomu muži jde. Drží ji opravdu pevně, takže není úniku. Jinak nežli nějakou zbraní jí takovýmto způsobem zabít nemůže.

"Jak tak koukám...ty si asi myslíš, že jsi právě ted v bezpečí že..? Všiml jsem si jak si se rozhlížela a hledala kde mám zbraň. Och jak pošetilé, moje milá. Tobě to nedochází, že..? No, nedá se nic dělat. Budeš to muset na vlastní oči vidět, abys pochopila."

Keinův úsměv se rozšíří. Teprve teď Yatsumi poznala, jak strašidelně se tento muž umí usmívat. Stále ale nechápe co vlastně myslí tím, "uvidíš to na vlastní oči".

Zničehonic se jeho sevření zmírní. Yatsumi mu vystrašeně kouká do očí. Jeho tmavě hnědé oči začnou světlat. Yatsumi nevěří vlastním čím začne se myslet, že se jí to jenom zdá. Promne si tedy oči. Jakmile s tím přestane, jeho oči dosáhnou definitivní přeměny. Hnědá byla tatam. Při přeměně je má zářivě modré. Nechápavě se na Keina dívá. Z Yatsuminýho pohledu je Keinovy jasné, že toto stále nebylo dost přesvědčivé. Že stále neví, co se děje. Otevře tedy ústa do tvaru obrovského úsměvu. Yatsumi se nestačí divit.

"Ty...co jsi zač..?"

Zeptá se k smrti vyděšená Yatsumi.

"Není to jasné...?"

Odpoví prostě Kein.

"To...to mi chceš říct, že jsi.....že...že JSI UPÍR..?"

"Já už se bál, že ti to nedojde. Jo určitě jsem první, kterého vidíš, že..? Takže ti prominu tu neznalost...a mimochodem, jmenuji se Kein."

Usměje se Kein na Yatsumi. Yatsumi ted vůbec ničemu nerozumněla...co se mohlo odehrávat mezi rodinou Rayly a upíry..? Kdyby to byli vrazi, tak to pochopí. Je běžným problémem se zadlužit vyděračům. Ale upíři..? Tomu Yatsumi nedokáže pochopit.

Kein se začne přibližovat k jejímu krku. Teď už bylo jasné jak jí chce tento muž zabít. Vysaje jí jednoduše krev. Pomalu se přibližuje k jejímu krku, vychutnává si tuto chvíli. Po dlouhé době zase ochutná pořádnou dívčí krev.

Yatsumi se nebrání. Ví, že je její osud zpečetěn. Upíři podle knih jsou nadlidsky silní a rychlí. A ona tomu věří.

Kein se pomalu zakousne do krku a čeká až z rány začne vytékat krev. Yatsumi při kousnutí jen sykne bolestí. Kein konečně začne pít. Tak bezcitně vysává Yatsuminu krev z krku jako kdyby týden nejedl.

Yatsumi už je se svým koncem zcela smířená..............................

"Nechte tu nebohou holku napokoji, vy hlupáci"

Ozve se zničehonic. Kein přestane pít a jeho kolega se začne rozhlížet.

"Sakra, kdo se mě opovažuje vyrušovat při večeři..?"

Vzteká se kein.

Znenadání se před ním objeví postava. Má na sobě bílý kabát s kápí. Osobě není vidět do očí. Ne, jen proto, že má na sobě kápi, ale také díky tmavým lyžařským brýlím. Ústa a nos má zakrytou šátkem, jež ozdobuje velká lebka. Na kabátě je dole našitý drak, který je vlastně lemováním spodní části kabátu a na zádech je obrovký čínský znak znamenající "Drak". Kalhoty osoby jsou posetými kapsami a barvu a jejich barva připomíná barvu tmavé krve. Ruce a hruď svázanou obvazy. Nemá žádné tričko, jen ty obvazy. Přes hruď převázaný černý opasek, na jehož zadní části je pochva od samurajského meče. A v pochvě samozřejmě meč. Rukojeť je nádherně zdobená. Kalhoty jsou také připevněny opaskem. Též černým. A za opaskem další dvě pochvy se samurajskými meči menšího vzrůstu. Ovšem ty nejsou tolik zdobené jako ten první.

"Ah..to jsi ty....ochránce bezbranných a vražedkyně upírů. Dívka bezejména. Dívka přezdívající se Ryomou"

Představí Kein Dívku, která stojí před ním.

"Je mi ctí se s tebou konečně vidět. Ani si neumíš představit jako moc sem toužil potom vidět tě a teď tu stojíš přímo přede mnou."

Řekne Kein.

Ani nestačí postřehnout kdy se to stalo, ale dívka, která před ním stála najednou zmizí. Podívá se, kam se vypařila a jakmile jí zahlédne, nemůže uvěřit tomu, co se právě stalo.

Ryomou stojí za jeho kolegou. Stojí klidně a tiše. Už chtěl dát rozkaz kolegovi, aby ji zabil, ale kolega se náhle skácí k zemi-mrtvý.

Kein nemůže uvěřit svým očím.

"Slyšel jsem o tvé rychlosti. O rychlosti, jež konkuruje upírům, ale jak je možné, že si dokonce rychlejší než my..?"

Ryomou se pouze usměje a zase zmizí. Objeví se za Keinem s mečem přiloženým k jeho krku.

"Bejt tebou okamžitě pustim tuhle holku a vypadnu odsud dříve než se přestanu ovládat."

Pošeptá Keinovi do ucha. Ten okamžitě pustí Yatsumi. Ryomou obrovskou rychlostí vrátí meč do pochvy, aby uvolnila cestu Keinovi. Jakmile ho pustí, tak neváhá ani na vteřinu a okamžitě vezme nohy na ramena. Při útěku ještě zakřičí.

"Až se znovu sejdeme Ryomou, tak budu připraven a zabiju tě."

Tohle Ryomou pobaví.

"Jen se připrav, budu se těšit. Konečně bude nějaká zábava."

Řekne si pro sebe a podívá se na Yatsumi ležící před ní.

"Vy...chcete mi ublížit..?"

Zeptá se naprosto bezvládná Yatsumi.

"Ne. Já tu nejsem ta zlá. Mě se bát nemusíš. Ale teď nemluv. Jen klidně lež. Odvedu tě odsud."

Yatsumi se usměje a upadne do bezvědomí. Díky Keinovy ztratila mnoho krve. Ryomou ji vezme do náruče a rychlostí blesku zmizí na střechu jednoho z domu.

Skáče ze střechy na střechu bez jakéhokoli problému. Z jedné střechy seskočí dolů a zajde do temného koutku mezi uličky domu. Její kroky zkončí u kontejneru. Opře Yatsumi o zeď a s lehkostí odstrčí kontejner. Na místě kde byl kontejner se Ryomou ohne a vytáhne ze země pár dlaždiček, které ukrývají její doupě. Vezme znovu Yatsumi do náruče a skočí s ní dovnitř. Pomocí nějakého zaklínadla se dlaždičky vrátí na své místo a kontejner též.

Uvnitř je vcelku dost útulno. Vypadá to jako obydlená jeskyně. Celé místo je pokryto krásnými obrazy. V rohu je postel krvavé barvy plné polštářů. Uprostřed velké skály je piano temně modré barvy. Na druhém rohu od postele je stolek se židlí. Nad stolkem je polička na meče. To ale není všechno. Skála je pouze zčásti obydlená. Pokračuje dál. Je to jakási podzemní chodba, která je pravděpodobně velká jako samotné město.

Ryomou položí Yatsumi na postel. Odloží zbraně na své místo. Sundá si kápi. Její vlasy jsou dlouhé, svázané bílou páskou. Vlasy má zbarvené do černa.

Sedne si k piánu a začne hrát. Hraje skladbu, ze kreré je slyšet smutek, samota, ale také naděje. Je v ní slyšet i....šílenství.

Uprostřed skladby přestane hrát a odebere se k Yatsumi. Podívá se na dívku dřímající na její posteli. Začne si jí prohlížet. Odhrne jí vlasy, které zakrývaly místo pokousání.

Pořádně si prohlídne ránu. Yatsumi pootevře oči a podívá se na Ryomou. Ta praví

"Ten hlupák do tebe ještě stihl vpravit svou krev. A teď je již pozdě na to tě vyléčit. Je mi líto maličká. Ale z tebe se během této noci stane kompletně upír. Za hodinu tě bude doprovázet bolest, jelikož se začne tvá lidská krev mísit s tou jeho upíří. Pak bolest ustane a ty zemřeš. Jelikož tvá krev se kompletně zmení v upíří. Staneš se nemrtvou. Je mi líto, není návratu. Kdyby byla jeho krev vpravená do tebe vysáta okamžitě, šlo by to. Jenže....na to je už pozdě."

Yatsumi z jednoho oka steče jedna slza. Takto si svůj život nepředstavovala. Původně chtěla pokojně žít se svou milovanou Raylou, adoptovat si dvě děti (pokud by to šlo, kdyby ne....poprosily by nějakého muže, aby jí oplodnil), mít psa a pokojný život. Dala by svým dětem veškerou lásku i péči a Rayla by byla jako takový tatínek, který by měl všechny pod kontrolou, jako správná hlava rodiny. Teď je ale zde, Rayla je mrtvá a zní se stává upír.

"A ještě jedna věc. Musím s tebou uzavřít jistou dohodu."

Odtrhne od přemýšlení Yatsumi Ryomou. Yatsumi jen oddaně řekne:

"Jakou dohodu..?"

"Tvoje první úplná přeměna v upíra začne o prvním úplňku. Ta první přeměna rozhodne o tom, co s tebou bude nadále. Jakmile projdeš touto změnou tak, že zabiješ člověka, tak se to s tebou navždy potáhne. Jakmile projdeš první proměnou, tak se budeš moci proměňovat kdykoli budeš chtít. Úplněk je přesně za tři týdny. Po dobu třech týdnů tě budu já trénovat. Naučím tě ovládat tvé choutky a naučím tě používat nové schopnosti, které získáš během této noci. Budu se tě snažit zbavit tě tvých choutek, ale bude to hlavně záležet na tobě a tvé vůli. Nezaručuju ti, že to výjde. Málokterý upír to zvládnul. Ale upozorňuju tě. Pokud tvá změna, proběhne zabitím člověka. Přestanu tě nadále trénovat. Staneš se mou obětí a já budu nucena tě zabít. Ovšem....své touhy a choutky po člověku musíš držet na úzdě navždy"

Pronese s povzdechem Ryomou. Yatsumi jen přikývne a řekne.

"Stejně mi nic jiného nezbývá. Kdy začneme s tréninkem..?"

Zeptá se ještě Yatsumi.

"No. Dnes to ještě nemá smysl. Jsi stále ještě víceméně človekem. Začneme hned zítra. Teď si odpočiň. Teda jestli to přes tu bolest bude možné. Já mám ještě něco na práci. Zatím se měj....eeeeh"

"Jmenuji se Yatsumi"

Prohodí, aby mohla Ryomou dokončit větu.

"Yatsumi.......hm....omyl....nyní se jmenuješ Kin....třeba...bude to tvé krycí jméno. Yatsumi je už mrtvá. Já se jmenuji Ryomou. Samozřejmě taky mé krycí jméno"

Usměje se ještě na Yatsumi-teď už Kin Ryomou.

"Nesejde na tom jak se jmenujete. Budu vám říkat mistře"

Řekne Kin a zavře oči. Ryomou se naposledy otočí na Kin, věnuje jí poslední pohled a pak se rozeběhne vstříc svému každovečernímu úkolu. Zabíjení upírů a chránění bezbranných.


Stačí kapka krve 1

14. února 2010 v 11:17 | Reiko.chan |  Shoujo ai povídky
Tak dlouho sem se tu neobjevila, ale konečně můžu s platností říct....MÁM INTERNET!!! Za tu dobu, co jsem neměla moc šancí vám sem něco dát....nemyslete si že jsem lenivěla...sice sem nemohla shánět obrázky, ale místo toho mám spoustu dokončených a ještě nedokončených povídek...snad se budou líbit....začínám tedy s první a zatim nejdelší povídkou Stačí kapka krve;-)


Úvod: Yatsumi žije spokojený život po boku své přítelkyně Rayly. Její lásky z dětství. Vše se ale zvrtne během jedné jediné noci......od oné noci se Yatsumi život obrátí zcela naruby.....S čím se musí Yatsumi vypořádat? A co se všechno stane během jejího "nevšedního" dobrodužství? To se dozvíte během následující kapitolovky "Stačí kapka krve"

Žánr: Shoujo-ai až yuri, Dobrodužné....prvky komedie a romantiky
postavy: Yatsumi, Rayla, později se přidají další

Kapitola první:.....všechno se mění.....

"Bylo mi dvanáct. Pouhých dvanáct let, když už její hlas přesahoval veškeré bariéry. Její neskutečně nádherný hlas se vinul celou naší třídou o hudební výchově. Záviděla jsem jí ho. Ten hlas se ani nedá popsat. Možná, že ani není člověk. Takový hlas nemůže mít lidská bytost. Nebo ano..?................."

Dívka si vzpomíná na léta na základní škole. Všude kolem ní je jen tma.....a hvězdy. Je venku a kouká na nebe. Při vzpomínkách na léta na základní škole jí donutí se usmívat. Z jejích myšlenek jí ovšem vyruší dívka, která leží vedle ní.

"Nad čím přemýšlíš Yatsumi..?" Zeptá se dívka vedle ní.

Ano...je to ta úžasná zpěvačka. Chodí spolu už od druháku. Vše se to seběhlo velmi rychle. Yatsumi své vysněné zpěvačce předala dopis, v němž jí vylila srdce. Už si ani nepamatuje jak, ale náhle byli spolu. Bok po boku. Ruku v ruce. Yatsuminým citům vyšla vstříc a ráda.


Yatsumi nevěděla, jestli jí Rayla miluje. V té době. Po čase jí bylo jasně ukázano, že láska je oboustranná. Jsou nejšťastnější na světě.

"Přemýšlím nad vším možným Raylo" Odpoví jí prostě Yatsumi.

Rayla se jen pousměje a zvedne se.

"Už bysme měli jít, je čas..."

Yatsumi okamžitě pochopí oč se jedná a následuje svou družku až k autu (Pozn. autora: Dívky mají nyní rok po maturitě, obě mají svojí práci a řidičák mají samozřejmě takyXD)
Řídí Rayla. Trochu spěchá. Zajedou na veliké parkoviště, kam Rayla zaparkuje.

"Tak a jako vždycky Yatsumi. Tady se rozdělíme. Nechci aby nás viděli spolu, však víš jak to myslím viď..?"

Yatsumi jí bezeslova poslechne a vyleze z auta. Jakmile Rayla odejde, vydá se stejným směrem, ale o něco pomaleji. Jde pár metrů a nezastavuje se, dokud se před ní neobjeví místo, kde se dnes koná koncert. Raylin koncert. Rayla se totiž svým překrásným hlasem živí. Proto nechce, aby jí a Yatsumi někdo viděl. Obě si své soukromí velmi hlídají a nejsou zvědavé na nějaké hlupáky. Yatsumi vejde dovnitř. Naštěstí jí Rayla sehnala místo někde vepředu, aby mohla všechno pořádně vidět a slyšet. Rajón, kde se má odehrávat ta velká show, je již přeplněný lidmi. Někteří hlasitě křičí:

"Raylááááá, naše hvězda"

jiní dokonce...

"Miluju tě Raylo"

Jakmile tohle uslyší Yatsumi, dá se do smíchu. Vždy si pro sebe řekne.

"Dámy a pánové, tahle holka je MOJE a já jí nikomu nedám..."

Chvilku před tím, než se Rayla objeví na pódiu si Yatsumi konečně sedne na své V.I.P místo. Učinkující uvítají fandy a představí tu, na kterou všichni čekají

"A přichází naše velmi očekáváná a stejně tak i oblíbená, královna všech hlasů, Rayla Tamatzuki".

Lidé okamžitě na její jméno reagují a začnou jásat jako blázni. Po chvíli se na scéně objeví Rayla. Ach jak ona je krásná. Její krátké temně fialové vlasy jsou jako bouře. Jako kdyby sami žili. Nikdy je nepotřebuje ráno upravovat. Všichni jí tak znají. Všichni se jí chtěli podobat. Díky Raylinýmu rozcuchu přišla mezi jejími fanoušky nová móda s názvem Ranní rozcuch. Nejjednodušší věc vůbec. Stačí po ránu vlasy nechat tak, jak jsou. Co se týče jejích očí...tak to je její nezaměnitelný poznatek, díky kterému jí každý okamžitě pozná. Jsou totiž až krvavě červené. Její pohled je dábelský. A i to se odráží od jejího hlasu. Ona ho nemá andělsky čistý, ale takový dábělsky hrubý a zároveň měkký. Slovy se to opravdu nedá popsat.

Koncert začíná. Rayla velmi sebevědomně chodí po pódiu, tancuje a zpívá písničky, jenž si skládá ona sama.

"Ona je opravdu krásná a tak moc sebevědomá, nevím co na mě vlastně vidí"

Pomyslí si vždy na koncertě její lásky.

Yatsumi je taková docela obyčejná dívka. Ale i v obyčejnosti je krása, což si nikdy nepřizná. Vždy je Rayla ta, která je krásná, pro svou vyjímečnost. Ovšem ta jí to vždy vymlouvá. Rayla miluje Yatsuminy dlouhatánské žlutě zbarvené vlasy. Ráda si s nimi po večerech hraje. Její oči jsou tak průzračně modré. Připomínají Rayle moře. Rayla miluje její optimismus, který vyzařuje jak z jejího zevnějšku tak z vnitřku. Yatsumi to ale vždy bere jako pouhý kompliment. Nikdy si moc nevěřila. Při pohledu na Raylu, si připadá......až téměř bezvýznamná. Ale i přesto, že je obyčejná, tak jí miluje. A to Yatsumi dává dávku sebevědomí.

Nad svými úvahami se vždy pousměje a začne se plně věnovat hlasu své vyvolené.

Koncert trvá něco přes hodinu. Po ukončení koncertu se někteří lidé odeberou k východům a jiní tam ještě chvilku tak stojí a ten zbytek největších nadšenců se za ní okamžitě rozeběhne a dělají vše proto, aby se jim podepsala na jejich tričko, fotku, CD a případně i na část těla. Celé tohle po nějaké dlouhé době zkončí a Rayla může konečně odejít. Její práce tady, ale povětšinou nikdy zdaleka nekončí. Stejně jako každý den má ještě spousty zařizování okolo. Dnes zrovna je na řadě focení. Což je pro Raylu i pro Yatsumi o něco příjemnější. Yatsumi totiž je profesionální fotografkou.

Yatsumi si už ani nepamatuje, kdy dostala fotoaparát poprvé do ruky. Příjde jí jako kdyby s ním vyrostla. Veškerou práci mají konečně hotovou a můžou odejít zpátky k autu. Nebo takhle. Yatsumi jde do jejich auta a jede s ním domů. Raylin důvěrný kamarád z branže jí odváží nenápadným autem před dům. Opravdu chtějí mít své soukromí obě dvě a dělají pro to skutečně maximum.

Yatsumi je vždy doma dříve nežli Rayla. Rayla přijíždí kolem druhé ráno, protože povětšinou se se svým kamarádem zdržuje v jejich oblíbeném podniku, kde si povídají a dají si panáka. Nikdy nepříjde domů opilá, jelikož ví, že Yatsumi nemá ráda, když se její láska opije. Yatsumi vždy připraví Rayle večeři (či snídani, na tom nesejde) a jde si lehnout. Pokaždé je to stejné. Rayla odveze svého povětšinou opilého kamaráda domů a dojde pěšky. Doma se nají, vykoupe se, převlékne se do pyžama a zalehne k Yatsumi. Tentokrát to je ale jiné. Yatsumi se dnes neprobudí v náručí Rayly. Vysvětlí si to tak, že třeba někam musela odjet. Jenže....to by zanechala aspoň dopis na lednici, nebo aspoň by své jídlo snědla. Rayla je zodpovědná žena a ví, jaký by mohla mít Yatsumi strach, kdyby jí neoznámila, kam se ráno vypařila. Yatsumi je tedy jasné, že Rayla domů ani nepřišla. Má z toho divný pocit...něco se muselo stát. Rayla by se jí ozvala. Nijak extrémně si tím ale hlavu neláme. Věří aspoň v to, že jí třeba zavolá.

Ráno vystřídá dopoledne, dopoledne odpoledne a odpoledne večer a Rayla se stále neozvala. Yatsumi už je strachy bez sebe. Hvězdy jako je Rayla mají nebezpečný život. Může se najít někdo kdo by ji mohl unést, znásilnit, nebo......na poslední možnost nemá ani odvahu pomyslet, natož to vyřknout nahlas.

Zapne si tedy televizi. Když má čas, tak kouká na večerní zprávy. A dneska má výjimečně volno. Při zprávách začne usínat. Náhle jí ale probudí jistá zpráva.

"V hospodě Pod vodou na kraji města, kde bydlí známá zpěvačka Rayla Tamatzuki došlo k děsivému krveprolití. Počet mrtvých je kolem osmi a mezi nimi je i jeden velmi blízký přítel z branže a také manažer Rayly Tamatzuki. Policie předpokládá, že Rayla Tamatzuki byla na místě činu také, ale nyní se pohřešuje."

Yatsumi to okamžitě probudí. Vypne televizi a snaží se zavolat Rayle.

"NO tak, zvedni to, zvedni...prosímtě, hlavně ať jsi v pořádku."

Na poprvé jí to nevýjde. Prozvání a volá jí asi dvě hodiny. Až to konečně zvedne.

"Raylo, kde jsi ? Proč ses mi neozvala...? Měla jsem strach..? Víš o tom, že...."

Yatsumi náhle polkne. Z telefonu se ozývá strašidelný smích. Tenhle smích Rayle rozhodně nepatří.

"Ale, ale, ale...tady se někdo o naší mladičkou hvězdičku hrozně bojí...chlapi...věděl někdo z vás, že má kamarádku..? Nebo snad dokonce i přítelkyni..?"

V telefonu se ozývá smích několika mužů.

"K-kdo jste..?"

Yatsumi je strachy bez sebe. V očích se jí třpytí slzy. Bojí se nejhoršího.

"Kdo jsme..?...My nejsme nic. Ani nikdo. Nechceme ani výkupné, nechceme nic. To, co jsme chtěli už máme. Dluh byl kompletně splacen. A o ní se neboj. Nebolelo jí to. Ale už jí bohužel v životě neuvidíš."

Yatsumi je okamžitě jasné o co se jedná. Oni jí ZABILI!!!!!

"Proč..? Proč ste to udělaly..? PROČ..?"

Yatsumi už nemůže dál bránit slzám, které měla doposud nakrajíčku.

"Proč jsme to udělaly..? Jak sem řekl. Bylo to splacení dluhu, který u nás její rodina už nějakou dobu má. Teď je již všechno splaceno. A myslím, že již není důvod ti to vysvětlovat. Měj se."

Yatsumi vypne telefon a odhodí ho kamsi do dáli. Chvilku jen tak kouká do stropu. Nohy se jí šíleně klepají. Skácí se k zemi a začnou jí tryskat další vodopády slz. Dokola neustále říká.

"Proč, Raylo proč..?"

Byla tam takhle asi další dvě hodiny. Po hodině už má tak vysušené a tak rudé oči. Jen leží a kouká před sebe. Vypadá jako polomrtvá. Kus, velká část jejího srdce zemřelo společně s Raylou. Takhle tam je následující hodinu načež únavou usne.

Mezitím, kdesi v temných místech. V těch nejvíce tmavých místech tohoto města stojí asi deset mužů v černých pláštích s kápí a přemýšlejí nad oným telefonátem.

"Hele, co když řekla o svých problémech a dluzích té holce se kterou si mluvil Keine..?"

Zeptá se jeden z přítomných mužů.

"Pokud opravdu tohle všechno ví....ale co když to neví..? Každopádně, nic nesmíme nechat náhodě. Budeme se jí muset zbavit. Nesmíme udělat chybu. Pokud to ví, můžeme udělat chybu tím, že jí necháme naživu. Bude muset zemřít."

Řekne Kein a začne se znovu šíleně smát.....