Kapitola třetí.....přeměna....
Yatsumi, tedy Kin po odchodu Ryomou skutečně usnne. Do hlubokého spánku se dostane asi do pěti minut. Je to zvláštní, protože když upadla do bezvědomí tak si docela dost odpočinula. Všechny sny, které ted produkuje její mozek jsou sny o krvi a o tom jak tu krev pije. Jsou to pouhé úlomky, střípky snů, ale příjemný jí to není.
Po hodině šílených snů nastane opravdu ta ukrutná bolest, jak říkala Ryomou. Začne jí hrozně bolet krk. Přesně v místě, kde ji Kein pokousal. Cítí svůj pulz, tak intenzivně. Cítí i tu krev. Tu zatracenou upíří krev.
Upírská krev se probourává lidskou krví. Kin se krev v žilách doslova vaří po styku s upíří krví. Je to jako kdyby vypařovala nežádoucí látky.
"Tak takhle ta proměna v upíra probíhá...takhle se člověk stane nemrtvým. Upíří krev doslova nechá vypařovat nežádoucí krev z těla a zbyde jen ta upírská, která se začne hromaždit. A jelikož člověk není zvyklý na složení této krve, tak prakticky zemře. Srdce přestane bít, aby mohlo zbytky lidské krve vyplivnout a nechat ji přeměnit na upírskou. Aby mohlo nadále pracovat. Díky tomu se obnoví všechny funkce a proto se stanu nemrtvým."
Kin začne během té šílené bolesti alespon přemýšlet nad tím jak to vlastně funguje. Tato myšlenka jí příjde logická. Teď je ovšem otázka, proč se přeměňují i oči a proč jsou upíři tak rychlí, silní a téměř nesmrtelní a proč jim vadí světlo.
Zabývá se tím, jelikož jí ta bolest nedá spát, a tak jí nezbývá nic jiného než aspoň nad něčím uvažovat.
"Tak proč upír nemůže chodit ven za světla by mohlo být docela logické. Zkrátka proto, že tato krev je nejspíš složená z něčeho čemu světlo extrémně vadí. Ale zvyknout si na to určitě jde. Proč jsou takřka nesmrtelní. To bude taky tou krví. Její hustota bude určitě natolik dokonalá, že pouze
určitý druh látky může být smrtelný. Rychlost získavá upír určitě díky tomu, že srdce pracuje klidně i i když běhá, takže se neudýchávají. Tlak zůstává stabilizovaný a krev je stále chladnou. Takže díky tomu asi mají výdrž, která se odráží i o rychlosti. Vše to vyžaduje trénink a ta síla. To je jediné na co si nedovedu odpovědět, ale možná, že každá má otázka zkrátka odpověď nemá."
Další myšlenky už jí hlavou projít nemohou, protože bolest už je až moc nesnesitelná. V hlavě už nemá nic jiného, než tu bolest. Cítí, jak upíří krev proniká dál a dál a jak zanechává pouze bolest v místech, kde už prošla.
"Jestli tohle přežiju....vlastně...kdyť já to nepřežiju"
Uvědomí si Kin a začne se tomu chtě nechtě smát.
Připadá si jako blázen. Svíjí se tu v bolestích a přitom se směje. Upíří krev už je ve velké části jejího těla. Bolest nabírá nejvyššího stupně bolesti. Tolik bolesti Yatsumi ještě nezažila. Připadá jí to jako středověké mučení. Jako kdyby do ní někdo bodal kuchyňské nožíky a jehly dohromady. Jako kdyby jí přitom sekali prsty u nohou a rukou. Sic neznala jak to bolelo středověké lidi, ale věřila tomu, že tohle bylo dost podobný.
Křečovitě při té bolesti drží polštář a zakousává se do něj. Nechce totiž křičet moc nahlas. V tomto stádiu je každá minuta jako týden.
Když už konečně bolest ustane tak Kin pocítí obrovskou úlevu. Leží zcela unavená. Začne pociťovat smrt. Je to zvláštní pocit. Tep jí pomalu utichává, srdce pomalu přestává bušit. V tuhle chvíli vnímá všechny zvuky. Každý výdech, každou ránu srdce. I přesto, že veškeré její funkce pomalu ustávaly, tak jej cítí.
Neustále kouká směrem nahoru a čeká, kdy ta chvíle příjde, kdy zemře. Vychutnává si poslední chvíli kdy je ještě člověkem. Pousměje se a pokouší se něco říct. Její tělo je ale už moc slabé. Pouhé pohnutí úst jí stojí obrovské úsilí. Obraz před očima se jí začíná rozmazávat.
"Tak takhle vypadá smrt"
Pomyslí si a pomalu a těžce zavře oči.
Něděje se nic. Srdce stále slabě buší. Yatsumi už přestává věřit tomu, že se něco stane.
Náhle pocítí poslední obrovskou bolest. Naposledy sebou škudne. A pak vše utichne. Srdce přestane bušit úplně, tep už je též necitelný. Yatsumi je již mrtvá.
Upíří krev si začíná po smrti hledat cestu k srdci a se pomalu shromažďuje. Srdcem ted proudí nová krev, ale málem se roztrhlo. Krev je stále hrozně horká. Srdce tuto krev přijímá. Až po celé hodině krev konečně schladne. Upíří krev je o poznání studěnější nežli lidská. Srdce krev přijme a začne zase pomalu bít.
Během chvilky se všechny funkce pomalu obnovují. V žilách už není ani stopy po předešlé krvi. Nyní už vše normálně funguje, avšak všechno je jiné. Yatsumi začne pociťovat, že obžívá. Velmi zvláštní pocit. Cítí se znovuzrozená.
Pomalu otevře oči. Všechno vidí rozmazaně. Chvilku jí trvá než si oči zase přivyknou. Pomalu zvedne ruce a podívá se na ně. Hned na to okamžitě vstane a rozhlíží se kolem sebe.
"Co-co se to děje? Já vidim ve tmě?"
A opravdu. Když byla člověkem neviděla vůbec nic. Jen tmu a popřípadě nějaké stíny. Teď vidí jako kdyby bylo ráno. Všechno je jasné a zřetelné.
"Takže už sem tedy kompletně upírem"
Řekne si pro sebe Yatsumi.
"Takže Yatsumi už je opravdu mrtvá, jak říkal Mistr. Teď jsem Kin"
Usměje se a zvedne se. Rozhlídne se po doupěti.
"Je to tu docela útulné"
Sedne si ke stolu a podívá se do zrcadla.
"Takže ty kecy o tom, že upíři nejsou vidět v zrcadle nejsou pravdivé..."
Podívá se na sebe pořádněji.
"Uáááááá....co..co to je..?"
Kin si začne prohlížet samu sebe. Vypadá to jako kdyby se neznala.
"Co..co to mám z očima...a co to mám v puse....uáááá"
Kin se na odraz v zrcadle vyjeveně kouká, jako kdyby ani nevěřila, že ten odraz je její. Ani neni divu. Její původně jasně modré oči se změnili na zlatavě žlutou a v ústech má ostré špičáky. Její vlasy trochu ztmavly. Nejsou už tak žluté. Dostaly nádech písčité barvy. A jejch konečky se zbarvily do černa.
"Sakra co se to stalo? Kdyť ten Kein měl modré oči a barva jeho vlasů se nijak nezměnila...tak co to má sakra znamenat? A navíc. Mistr říkal, že moje první skutečná přeměna proběhne až o úplňku"
Kin je z toho úplně na větvi.
"Ano, to jsem sice říkala, ale tys to špatně pochopila, Kin"
Kin se hrozně lekne. Zničehonic se za jejími zády objeví Ryomou.
"Jak..kdy?"
Kin ani neví jak se zeptat, ale Ryomou ví na co se chce zeptat.
"To není důležité jak a kdy. Je to moje specialita. Ani vy upíři si nedovedete všimnout kdy příjdu a ty teprve ne, když ještě nejsi čistokrevný upír. Ale zpět k té tvé přeměně. Tys to špatně pochopila. Řekla jsem, že dosáhneš kompletní změny až o úplňku. Jenže myslela jsem tím změnu v chování. Povaha se ti projeví až o úplňku. A tvé pravé schopnosti také. Tím nemyslím rychlost a sílu jakou ovládá každý upír. Každý upír dostane ještě zvláštní sílu navíc. Třeba takovej Kein. Ten se rozplyne v podobě několika netopýrů."
Ryomou se při vystvětlování tváří jako učitelka a naše milá Kin jako nechápající pako.
"Ale jakto že já jsem přeměná až takhle?"
Řekne Kin a ukáže směrem na oči. Ryomou si povzdechne.
"Takže....ty o upírech vážně nic nevíš viď?"
Kin jen kývne hlavou.
"Tak dobře, jelikož mezi ně patříš, měla bys vědět jak to mezi nima chodí. Takže jsou dva druhy upírů. Stejně jako u lidí Holky a Kluci. U každého z nich probíhá změna trochu jinak. U holek je to intenzivnější a bolestivější. Kluci tu bolest skoro necítí. Ale zase holky jsou potom vyspělejší po upírské straně nežli kluci. Po přeměně je mezi nimi taky rozdíl. Zatímco klukům se mění pouze barva očí a dost často je to právě modrá a popřípadě zelená a opravdu vyjímečně červená, tak u každé holky je to unikát. Každá je naprosto rozdílná. Změní je jim barva očí, vlasů. Dokonce se i některým objeví na některých místech tetování a některým se změní i délka vlasů. Kluci bývají povětšinou silnější než holky a někdy i rychlejší, ale holky zase získávají lepší zvláštní schopnosti. Jo a ještě jedna věc. Kluci svou barvu očí mohou měnit. Buď na jejich lidskou neboli původní a nebo na jejich novou. Takže je horší v nich zprvu rozpoznat upíra. Oni se totiž mohou měnit buď do formy lidské nebo upíří. Holky to nemohou dělat. Proto vypadáš neustále takhle a takhle to taky zůstane. Ale co se týče tebe tak tys měla stěstí. Mezi lidmi se objevovat klidně můžeš bez masky, jelikož tvé zuby nejsou tak obrovské."
Dovysvětlí vše Ryomou.
"Aha. Takže já své pravé schopnosti objevím až o úplňku....takže. Nerozumím čeho mě tedy chcete učit, když ty síly získám až za tři týdny."
Stále nechápe Kin.
"Ach jo. S tebou to bude pěkně těžké že jo?"
Usměje se Ryomou a pokračuje dál
"Takže po dobu tří týdnů tě naučím plně užívat tvé rychlosti a síly. A pokusím se tě navyknout na něco jiného než na lidskou krev. Bude se ti to zdát ze začátku jednoduché. Ze začátku ano. Postupem času, tedy konkrétně, čím víc se bude blížit úplněk, tím větší bude tvá touha po lidské krvi. A bude záležet jen a jen na tvé vůli, Kin. Protože jestli to neustojíš, budu nucena tě zabít. Jenže tyto podmínky už znáš. Jestli to ustojíš, tak se staneš kompletně mým učněm. Pokud tedy budeš chtít. Pomůžu ovládat tvé pravé síly a naučím tě zacházet se zbraněmi."
Kin už konečně plně pochopila co se po ní vlastně chce. Zvědavost jí nedá a začne se ptát dál.
"Ehm....mistře? Mám ještě takovou malou otázku. Co vy ste vlastně zač?"
Ryomou se na ní podívá a s posměchem řekne
"Myslím, že ještě nejsi v pozici, aby ses ptala jakýho je tvůj mistr původu, Kin. A navíc. Příliš se ptáš"
Kin se omluví se slovy
"Omlouvám se mistře máte pravdu"
"Takže Kin. Má práce je nyní u konce. Půjdu si odpočinout."
"Ale mistře. Předpokládám, že je již ráno. Neměli bysme začít trénovat?"
Zeptá se podiveně Kin.
"Ty jsi opravdu hloupoučká, Kin. Copak nevíš, že denní světlo může upíra na úrovni jako jsi ty zabít? Na denní světlo tě budu navykat opatrně a na to ještě nejsi připravená. Trénink začne až večer."
Kin se zastydí nad tím co právě řekla.
V očích svého mistra musí vypadat jako naprosto nezkušená. I když ona se o upíry nikdy nezajímala a hlavně by ji nenapadlo, že by mohli existovat. A to málo co o nich ví nemusí být ani pravda.
"Takže jestli se ti nechce spát tak si to zde prohlídni. Já si půjdu odpočinout."
Řekne Ryomou a zalehne do postele.
"Takže zítra večer to začne."
Řekne Kin a vyrazí vstříc temným místům skály.....
Yatsumi, tedy Kin po odchodu Ryomou skutečně usnne. Do hlubokého spánku se dostane asi do pěti minut. Je to zvláštní, protože když upadla do bezvědomí tak si docela dost odpočinula. Všechny sny, které ted produkuje její mozek jsou sny o krvi a o tom jak tu krev pije. Jsou to pouhé úlomky, střípky snů, ale příjemný jí to není.
Po hodině šílených snů nastane opravdu ta ukrutná bolest, jak říkala Ryomou. Začne jí hrozně bolet krk. Přesně v místě, kde ji Kein pokousal. Cítí svůj pulz, tak intenzivně. Cítí i tu krev. Tu zatracenou upíří krev.
Upírská krev se probourává lidskou krví. Kin se krev v žilách doslova vaří po styku s upíří krví. Je to jako kdyby vypařovala nežádoucí látky.
"Tak takhle ta proměna v upíra probíhá...takhle se člověk stane nemrtvým. Upíří krev doslova nechá vypařovat nežádoucí krev z těla a zbyde jen ta upírská, která se začne hromaždit. A jelikož člověk není zvyklý na složení této krve, tak prakticky zemře. Srdce přestane bít, aby mohlo zbytky lidské krve vyplivnout a nechat ji přeměnit na upírskou. Aby mohlo nadále pracovat. Díky tomu se obnoví všechny funkce a proto se stanu nemrtvým."
Kin začne během té šílené bolesti alespon přemýšlet nad tím jak to vlastně funguje. Tato myšlenka jí příjde logická. Teď je ovšem otázka, proč se přeměňují i oči a proč jsou upíři tak rychlí, silní a téměř nesmrtelní a proč jim vadí světlo.
Zabývá se tím, jelikož jí ta bolest nedá spát, a tak jí nezbývá nic jiného než aspoň nad něčím uvažovat.
"Tak proč upír nemůže chodit ven za světla by mohlo být docela logické. Zkrátka proto, že tato krev je nejspíš složená z něčeho čemu světlo extrémně vadí. Ale zvyknout si na to určitě jde. Proč jsou takřka nesmrtelní. To bude taky tou krví. Její hustota bude určitě natolik dokonalá, že pouze
určitý druh látky může být smrtelný. Rychlost získavá upír určitě díky tomu, že srdce pracuje klidně i i když běhá, takže se neudýchávají. Tlak zůstává stabilizovaný a krev je stále chladnou. Takže díky tomu asi mají výdrž, která se odráží i o rychlosti. Vše to vyžaduje trénink a ta síla. To je jediné na co si nedovedu odpovědět, ale možná, že každá má otázka zkrátka odpověď nemá."
Další myšlenky už jí hlavou projít nemohou, protože bolest už je až moc nesnesitelná. V hlavě už nemá nic jiného, než tu bolest. Cítí, jak upíří krev proniká dál a dál a jak zanechává pouze bolest v místech, kde už prošla.
"Jestli tohle přežiju....vlastně...kdyť já to nepřežiju"
Uvědomí si Kin a začne se tomu chtě nechtě smát.
Připadá si jako blázen. Svíjí se tu v bolestích a přitom se směje. Upíří krev už je ve velké části jejího těla. Bolest nabírá nejvyššího stupně bolesti. Tolik bolesti Yatsumi ještě nezažila. Připadá jí to jako středověké mučení. Jako kdyby do ní někdo bodal kuchyňské nožíky a jehly dohromady. Jako kdyby jí přitom sekali prsty u nohou a rukou. Sic neznala jak to bolelo středověké lidi, ale věřila tomu, že tohle bylo dost podobný.
Křečovitě při té bolesti drží polštář a zakousává se do něj. Nechce totiž křičet moc nahlas. V tomto stádiu je každá minuta jako týden.
Když už konečně bolest ustane tak Kin pocítí obrovskou úlevu. Leží zcela unavená. Začne pociťovat smrt. Je to zvláštní pocit. Tep jí pomalu utichává, srdce pomalu přestává bušit. V tuhle chvíli vnímá všechny zvuky. Každý výdech, každou ránu srdce. I přesto, že veškeré její funkce pomalu ustávaly, tak jej cítí.
Neustále kouká směrem nahoru a čeká, kdy ta chvíle příjde, kdy zemře. Vychutnává si poslední chvíli kdy je ještě člověkem. Pousměje se a pokouší se něco říct. Její tělo je ale už moc slabé. Pouhé pohnutí úst jí stojí obrovské úsilí. Obraz před očima se jí začíná rozmazávat.
"Tak takhle vypadá smrt"
Pomyslí si a pomalu a těžce zavře oči.
Něděje se nic. Srdce stále slabě buší. Yatsumi už přestává věřit tomu, že se něco stane.
Náhle pocítí poslední obrovskou bolest. Naposledy sebou škudne. A pak vše utichne. Srdce přestane bušit úplně, tep už je též necitelný. Yatsumi je již mrtvá.
Upíří krev si začíná po smrti hledat cestu k srdci a se pomalu shromažďuje. Srdcem ted proudí nová krev, ale málem se roztrhlo. Krev je stále hrozně horká. Srdce tuto krev přijímá. Až po celé hodině krev konečně schladne. Upíří krev je o poznání studěnější nežli lidská. Srdce krev přijme a začne zase pomalu bít.
Během chvilky se všechny funkce pomalu obnovují. V žilách už není ani stopy po předešlé krvi. Nyní už vše normálně funguje, avšak všechno je jiné. Yatsumi začne pociťovat, že obžívá. Velmi zvláštní pocit. Cítí se znovuzrozená.
Pomalu otevře oči. Všechno vidí rozmazaně. Chvilku jí trvá než si oči zase přivyknou. Pomalu zvedne ruce a podívá se na ně. Hned na to okamžitě vstane a rozhlíží se kolem sebe.
"Co-co se to děje? Já vidim ve tmě?"
A opravdu. Když byla člověkem neviděla vůbec nic. Jen tmu a popřípadě nějaké stíny. Teď vidí jako kdyby bylo ráno. Všechno je jasné a zřetelné.
"Takže už sem tedy kompletně upírem"
Řekne si pro sebe Yatsumi.
"Takže Yatsumi už je opravdu mrtvá, jak říkal Mistr. Teď jsem Kin"
Usměje se a zvedne se. Rozhlídne se po doupěti.
"Je to tu docela útulné"
Sedne si ke stolu a podívá se do zrcadla.
"Takže ty kecy o tom, že upíři nejsou vidět v zrcadle nejsou pravdivé..."
Podívá se na sebe pořádněji.
"Uáááááá....co..co to je..?"
Kin si začne prohlížet samu sebe. Vypadá to jako kdyby se neznala.
"Co..co to mám z očima...a co to mám v puse....uáááá"
Kin se na odraz v zrcadle vyjeveně kouká, jako kdyby ani nevěřila, že ten odraz je její. Ani neni divu. Její původně jasně modré oči se změnili na zlatavě žlutou a v ústech má ostré špičáky. Její vlasy trochu ztmavly. Nejsou už tak žluté. Dostaly nádech písčité barvy. A jejch konečky se zbarvily do černa.
"Sakra co se to stalo? Kdyť ten Kein měl modré oči a barva jeho vlasů se nijak nezměnila...tak co to má sakra znamenat? A navíc. Mistr říkal, že moje první skutečná přeměna proběhne až o úplňku"
Kin je z toho úplně na větvi.
"Ano, to jsem sice říkala, ale tys to špatně pochopila, Kin"
Kin se hrozně lekne. Zničehonic se za jejími zády objeví Ryomou.
"Jak..kdy?"
Kin ani neví jak se zeptat, ale Ryomou ví na co se chce zeptat.
"To není důležité jak a kdy. Je to moje specialita. Ani vy upíři si nedovedete všimnout kdy příjdu a ty teprve ne, když ještě nejsi čistokrevný upír. Ale zpět k té tvé přeměně. Tys to špatně pochopila. Řekla jsem, že dosáhneš kompletní změny až o úplňku. Jenže myslela jsem tím změnu v chování. Povaha se ti projeví až o úplňku. A tvé pravé schopnosti také. Tím nemyslím rychlost a sílu jakou ovládá každý upír. Každý upír dostane ještě zvláštní sílu navíc. Třeba takovej Kein. Ten se rozplyne v podobě několika netopýrů."
Ryomou se při vystvětlování tváří jako učitelka a naše milá Kin jako nechápající pako.
"Ale jakto že já jsem přeměná až takhle?"
Řekne Kin a ukáže směrem na oči. Ryomou si povzdechne.
"Takže....ty o upírech vážně nic nevíš viď?"
Kin jen kývne hlavou.
"Tak dobře, jelikož mezi ně patříš, měla bys vědět jak to mezi nima chodí. Takže jsou dva druhy upírů. Stejně jako u lidí Holky a Kluci. U každého z nich probíhá změna trochu jinak. U holek je to intenzivnější a bolestivější. Kluci tu bolest skoro necítí. Ale zase holky jsou potom vyspělejší po upírské straně nežli kluci. Po přeměně je mezi nimi taky rozdíl. Zatímco klukům se mění pouze barva očí a dost často je to právě modrá a popřípadě zelená a opravdu vyjímečně červená, tak u každé holky je to unikát. Každá je naprosto rozdílná. Změní je jim barva očí, vlasů. Dokonce se i některým objeví na některých místech tetování a některým se změní i délka vlasů. Kluci bývají povětšinou silnější než holky a někdy i rychlejší, ale holky zase získávají lepší zvláštní schopnosti. Jo a ještě jedna věc. Kluci svou barvu očí mohou měnit. Buď na jejich lidskou neboli původní a nebo na jejich novou. Takže je horší v nich zprvu rozpoznat upíra. Oni se totiž mohou měnit buď do formy lidské nebo upíří. Holky to nemohou dělat. Proto vypadáš neustále takhle a takhle to taky zůstane. Ale co se týče tebe tak tys měla stěstí. Mezi lidmi se objevovat klidně můžeš bez masky, jelikož tvé zuby nejsou tak obrovské."
Dovysvětlí vše Ryomou.
"Aha. Takže já své pravé schopnosti objevím až o úplňku....takže. Nerozumím čeho mě tedy chcete učit, když ty síly získám až za tři týdny."
Stále nechápe Kin.
"Ach jo. S tebou to bude pěkně těžké že jo?"
Usměje se Ryomou a pokračuje dál
"Takže po dobu tří týdnů tě naučím plně užívat tvé rychlosti a síly. A pokusím se tě navyknout na něco jiného než na lidskou krev. Bude se ti to zdát ze začátku jednoduché. Ze začátku ano. Postupem času, tedy konkrétně, čím víc se bude blížit úplněk, tím větší bude tvá touha po lidské krvi. A bude záležet jen a jen na tvé vůli, Kin. Protože jestli to neustojíš, budu nucena tě zabít. Jenže tyto podmínky už znáš. Jestli to ustojíš, tak se staneš kompletně mým učněm. Pokud tedy budeš chtít. Pomůžu ovládat tvé pravé síly a naučím tě zacházet se zbraněmi."
Kin už konečně plně pochopila co se po ní vlastně chce. Zvědavost jí nedá a začne se ptát dál.
"Ehm....mistře? Mám ještě takovou malou otázku. Co vy ste vlastně zač?"
Ryomou se na ní podívá a s posměchem řekne
"Myslím, že ještě nejsi v pozici, aby ses ptala jakýho je tvůj mistr původu, Kin. A navíc. Příliš se ptáš"
Kin se omluví se slovy
"Omlouvám se mistře máte pravdu"
"Takže Kin. Má práce je nyní u konce. Půjdu si odpočinout."
"Ale mistře. Předpokládám, že je již ráno. Neměli bysme začít trénovat?"
Zeptá se podiveně Kin.
"Ty jsi opravdu hloupoučká, Kin. Copak nevíš, že denní světlo může upíra na úrovni jako jsi ty zabít? Na denní světlo tě budu navykat opatrně a na to ještě nejsi připravená. Trénink začne až večer."
Kin se zastydí nad tím co právě řekla.
V očích svého mistra musí vypadat jako naprosto nezkušená. I když ona se o upíry nikdy nezajímala a hlavně by ji nenapadlo, že by mohli existovat. A to málo co o nich ví nemusí být ani pravda.
"Takže jestli se ti nechce spát tak si to zde prohlídni. Já si půjdu odpočinout."
Řekne Ryomou a zalehne do postele.
"Takže zítra večer to začne."
Řekne Kin a vyrazí vstříc temným místům skály.....





