close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Stačí kapka krve 2

15. února 2010 v 21:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola druhá:....po dvou letech....

Uplynuly dva roky. Yatsumi se přestěhovala do jiného bytu. Vyměnila svou oblíbenou práci za práci sekretářky. Vyhýbá se lidem. Každý, kdo ji někam pozve je zdvořile odmítnut. Každý kdo jí vyzná lásku, je jen odbyt. Ani po dvou letech se Yatsumi nevzpamatovala ze smrti Rayly.

Občas, když prochází kolem lesa, kde s Raylou trávila volný čas, ukápne jí slza. Milovala jí, opravdu jí moc milovala.

Po její smrti již ani Yatsumi nežije. Pouze přežívá. Dokonce si nechala ostříhat vlasy. Vyhodila celý svůj starý šatník. Vyhodila naprosto vše co by jí mohlo připomínat chvíle s Raylou. To vše udělala jen proto, aby mohla začít nový život. Ale ani tohle jí nepomohlo. Kdyby se chtěla nadobro zbavit, těch vzpomínek, musela by je nějak vymazat.

Yatsumi se ale nezměnila pouze ve stylu v oblékání. I její povaha se změnila. Již není už vůbec ta optimistická a nevinná duše. Každý večer ji nespatříte nikde jinde než v baru, kde se nalévá whiskou a když nemá peníze na takové drahé pití tak pouhým rumem. Každý pátek chodí do stryptýzového klubu v němž pracuje jako stryptýzová tanečnice. Všechno tohle by jí v životě nenapadlo. Nikdy by jí nenapadlo, že klesne tak hluboko.

Po smrti Rayli jí to ale všechno je nějak jedno. Jen ať si tyhle chlípní chlápci sahají na její tělo. Je jí to všechno jedno.

Jednoho pátku se v klubu objeví dva podivní chlápci. Yatsumi si jich nijak zvlášť nevšímala, ale jakmile se jeden z těch dvou usmál, naskočila jí husí kůže. Chvilku je ještě sledovala. Rozhlíželi se kolem sebe. Jakmile si prohlédli lidi v klubu odešli. Yatsumi se značně ulevilo. Měla z nich divný pocit. Jakmile odešli, začala se zase nerušeně plně zabývat svou prací zde.

Mezitím ti dva chlápci vyšli z klubu a začali rozhovor..

"Hele myslíte si, že tam byla...?"

Zeptá se jeden z nich.

"Ty seš asi slepej ne..? Jak někdo jako ty může patřit k nám.? Copak ty si jí neviděl..? Ona zde pracuje jako stryptérka a přišli jsme zrovna, když tancovala ona, hlupáku!!!!"

Zanadává druhý.

"Tak promiňte..nejsem v této branži tak dlouho a ještě nemám tak dobré smysly jako vy, pane"

Řekne omluvně druhý...

"Sakra, ty si mezek...kolikrát ti mám říkat, že nesnáším formality, nehledě na to, že jsem o celé čtyři stupně nad tebou. Ačkoli si zelenáč, tak si prosimtě odpusť ty hloupá oslovení, jasný..?!!!"

Opět zaburácí ten druhý.

"Jistě pa....eeee....Kein-sama"

Odpoví "zelenáč".

"Ty si s těma formalitama nedáš pokoj, že..?...ale budiž. Raději budu Kein-sama než pán....ble vyslovuje se mi to tak špatně. Pán-fuj....no nic. Zpět k našemu plánu."

Ti dva začali plánovat jak to vlastně všechno udělají. Jakmile zkončí, schovají se do stínu klubu a vyčkávají.

Yatsumi konečně dokončí svůj tanec. V šatně se převlékne a pak ještě nachvilku zajde k baru, aby si dala něco k pití.

"Yatsumi jako vždycky..?"

zeptá se barman.

Ona pouze kývne a zdvihne dva prsty. Okamžitě mu dojde, že chce dvojitou. Dvojitou whisky. Starý barman má Yatsumi hodně rád a je mu jí líto. Ona se jemu, jako jedinému svěřila. Stali se z nich víceměné přátelé.

Jakmile ji přinese tu whisky, okamžitě jí do sebe celou nalije. A takhle to pokračovalo ještě nějakou chvíli. Nakonec zaplatí, oblékne si letní kabátek (jelikož bylo létoXD) a odejde.

Cestou domů jde poměrně rychle. Má totiž pocit, že jí někdo sleduje. A také se nemýlila.

Jakmile dojde k lesu, přes který prochází každý pátek, skočí k ní dva muži. Posouší se o točit na podpadku a utéct. Ale sotva se otočí, muži stojí před ní.

"Co ode mě chcete..?"

Začne Yatsumi vyděšeně křičet.

"ooohh....my jsme ti to neřekli do toho telefonu, před dvouma rokama..?"

Yatsumi se vyděšeně podívá. Okamžitě se jí vybaví ten telefonát s tím mužem, ten jeho smích a ten jeho hlas. Ten muž stojí přímo před ní. Tím si je naprosto jistá.

"Ty-ty jsi ten co....Raylu...."

Jakmile si na to vzpomene, odvrátí od nich zrak.

"Ano jsem to já. A ty jsi další nařadě. Je mi to líto, ale přesto, že s tím nemáš nic společného...budeme tě muset do toho zatáhnout. Protože už víš až moc.....Ty...zelenáči zůstaň tady a dívej se jak se to dělá."

Řekne ke svému kolegovi.

"A-ano pa....Keine-sama".

Yatsumi se ani nevzpamatuje a Kein ji už drží v pevném sevření.

"Co ode mě sakra chceš..? Zabít mě..?"

Yatsumi se začne vymaňovat z keinova sevření. Bezvýsledně. Co se týče síly sevření. Je to až nelidsky obrovská síla.

"To uvidíš sama holčičko. Trvalo nám dva roky, než jsme si zjistili, co jsi zač, kde pracuješ a odkuď pocházíš. A kdyby si tolik nezměnila styl svého života. Tohle by se ani nemohlo stát. Díky tvému chození po barech a nočních klubech se z tebe stal pro nás jednodušší terč, ale i tak nám to dalo zabrat maličká"

Kein se začne hrozně smát. Yatsumi zase dostane z toho smíchu husí kůži.

"To je smích hoden ďábla"

Pomyslí si pro sebe. Yatsumi je zvědavá na to co se bude dít. Čím jí hodlá ten magor zabít?

"Ale, počkat."

Řekne si v duchu Yatsumi.

"Nikde nevidím žádnou zbraň, kterou by mě mohl zabít. Nikde žádná pistole, žádný nůž. Vůbec nic".

Yatsumi nechápe o co tomu muži jde. Drží ji opravdu pevně, takže není úniku. Jinak nežli nějakou zbraní jí takovýmto způsobem zabít nemůže.

"Jak tak koukám...ty si asi myslíš, že jsi právě ted v bezpečí že..? Všiml jsem si jak si se rozhlížela a hledala kde mám zbraň. Och jak pošetilé, moje milá. Tobě to nedochází, že..? No, nedá se nic dělat. Budeš to muset na vlastní oči vidět, abys pochopila."

Keinův úsměv se rozšíří. Teprve teď Yatsumi poznala, jak strašidelně se tento muž umí usmívat. Stále ale nechápe co vlastně myslí tím, "uvidíš to na vlastní oči".

Zničehonic se jeho sevření zmírní. Yatsumi mu vystrašeně kouká do očí. Jeho tmavě hnědé oči začnou světlat. Yatsumi nevěří vlastním čím začne se myslet, že se jí to jenom zdá. Promne si tedy oči. Jakmile s tím přestane, jeho oči dosáhnou definitivní přeměny. Hnědá byla tatam. Při přeměně je má zářivě modré. Nechápavě se na Keina dívá. Z Yatsuminýho pohledu je Keinovy jasné, že toto stále nebylo dost přesvědčivé. Že stále neví, co se děje. Otevře tedy ústa do tvaru obrovského úsměvu. Yatsumi se nestačí divit.

"Ty...co jsi zač..?"

Zeptá se k smrti vyděšená Yatsumi.

"Není to jasné...?"

Odpoví prostě Kein.

"To...to mi chceš říct, že jsi.....že...že JSI UPÍR..?"

"Já už se bál, že ti to nedojde. Jo určitě jsem první, kterého vidíš, že..? Takže ti prominu tu neznalost...a mimochodem, jmenuji se Kein."

Usměje se Kein na Yatsumi. Yatsumi ted vůbec ničemu nerozumněla...co se mohlo odehrávat mezi rodinou Rayly a upíry..? Kdyby to byli vrazi, tak to pochopí. Je běžným problémem se zadlužit vyděračům. Ale upíři..? Tomu Yatsumi nedokáže pochopit.

Kein se začne přibližovat k jejímu krku. Teď už bylo jasné jak jí chce tento muž zabít. Vysaje jí jednoduše krev. Pomalu se přibližuje k jejímu krku, vychutnává si tuto chvíli. Po dlouhé době zase ochutná pořádnou dívčí krev.

Yatsumi se nebrání. Ví, že je její osud zpečetěn. Upíři podle knih jsou nadlidsky silní a rychlí. A ona tomu věří.

Kein se pomalu zakousne do krku a čeká až z rány začne vytékat krev. Yatsumi při kousnutí jen sykne bolestí. Kein konečně začne pít. Tak bezcitně vysává Yatsuminu krev z krku jako kdyby týden nejedl.

Yatsumi už je se svým koncem zcela smířená..............................

"Nechte tu nebohou holku napokoji, vy hlupáci"

Ozve se zničehonic. Kein přestane pít a jeho kolega se začne rozhlížet.

"Sakra, kdo se mě opovažuje vyrušovat při večeři..?"

Vzteká se kein.

Znenadání se před ním objeví postava. Má na sobě bílý kabát s kápí. Osobě není vidět do očí. Ne, jen proto, že má na sobě kápi, ale také díky tmavým lyžařským brýlím. Ústa a nos má zakrytou šátkem, jež ozdobuje velká lebka. Na kabátě je dole našitý drak, který je vlastně lemováním spodní části kabátu a na zádech je obrovký čínský znak znamenající "Drak". Kalhoty osoby jsou posetými kapsami a barvu a jejich barva připomíná barvu tmavé krve. Ruce a hruď svázanou obvazy. Nemá žádné tričko, jen ty obvazy. Přes hruď převázaný černý opasek, na jehož zadní části je pochva od samurajského meče. A v pochvě samozřejmě meč. Rukojeť je nádherně zdobená. Kalhoty jsou také připevněny opaskem. Též černým. A za opaskem další dvě pochvy se samurajskými meči menšího vzrůstu. Ovšem ty nejsou tolik zdobené jako ten první.

"Ah..to jsi ty....ochránce bezbranných a vražedkyně upírů. Dívka bezejména. Dívka přezdívající se Ryomou"

Představí Kein Dívku, která stojí před ním.

"Je mi ctí se s tebou konečně vidět. Ani si neumíš představit jako moc sem toužil potom vidět tě a teď tu stojíš přímo přede mnou."

Řekne Kein.

Ani nestačí postřehnout kdy se to stalo, ale dívka, která před ním stála najednou zmizí. Podívá se, kam se vypařila a jakmile jí zahlédne, nemůže uvěřit tomu, co se právě stalo.

Ryomou stojí za jeho kolegou. Stojí klidně a tiše. Už chtěl dát rozkaz kolegovi, aby ji zabil, ale kolega se náhle skácí k zemi-mrtvý.

Kein nemůže uvěřit svým očím.

"Slyšel jsem o tvé rychlosti. O rychlosti, jež konkuruje upírům, ale jak je možné, že si dokonce rychlejší než my..?"

Ryomou se pouze usměje a zase zmizí. Objeví se za Keinem s mečem přiloženým k jeho krku.

"Bejt tebou okamžitě pustim tuhle holku a vypadnu odsud dříve než se přestanu ovládat."

Pošeptá Keinovi do ucha. Ten okamžitě pustí Yatsumi. Ryomou obrovskou rychlostí vrátí meč do pochvy, aby uvolnila cestu Keinovi. Jakmile ho pustí, tak neváhá ani na vteřinu a okamžitě vezme nohy na ramena. Při útěku ještě zakřičí.

"Až se znovu sejdeme Ryomou, tak budu připraven a zabiju tě."

Tohle Ryomou pobaví.

"Jen se připrav, budu se těšit. Konečně bude nějaká zábava."

Řekne si pro sebe a podívá se na Yatsumi ležící před ní.

"Vy...chcete mi ublížit..?"

Zeptá se naprosto bezvládná Yatsumi.

"Ne. Já tu nejsem ta zlá. Mě se bát nemusíš. Ale teď nemluv. Jen klidně lež. Odvedu tě odsud."

Yatsumi se usměje a upadne do bezvědomí. Díky Keinovy ztratila mnoho krve. Ryomou ji vezme do náruče a rychlostí blesku zmizí na střechu jednoho z domu.

Skáče ze střechy na střechu bez jakéhokoli problému. Z jedné střechy seskočí dolů a zajde do temného koutku mezi uličky domu. Její kroky zkončí u kontejneru. Opře Yatsumi o zeď a s lehkostí odstrčí kontejner. Na místě kde byl kontejner se Ryomou ohne a vytáhne ze země pár dlaždiček, které ukrývají její doupě. Vezme znovu Yatsumi do náruče a skočí s ní dovnitř. Pomocí nějakého zaklínadla se dlaždičky vrátí na své místo a kontejner též.

Uvnitř je vcelku dost útulno. Vypadá to jako obydlená jeskyně. Celé místo je pokryto krásnými obrazy. V rohu je postel krvavé barvy plné polštářů. Uprostřed velké skály je piano temně modré barvy. Na druhém rohu od postele je stolek se židlí. Nad stolkem je polička na meče. To ale není všechno. Skála je pouze zčásti obydlená. Pokračuje dál. Je to jakási podzemní chodba, která je pravděpodobně velká jako samotné město.

Ryomou položí Yatsumi na postel. Odloží zbraně na své místo. Sundá si kápi. Její vlasy jsou dlouhé, svázané bílou páskou. Vlasy má zbarvené do černa.

Sedne si k piánu a začne hrát. Hraje skladbu, ze kreré je slyšet smutek, samota, ale také naděje. Je v ní slyšet i....šílenství.

Uprostřed skladby přestane hrát a odebere se k Yatsumi. Podívá se na dívku dřímající na její posteli. Začne si jí prohlížet. Odhrne jí vlasy, které zakrývaly místo pokousání.

Pořádně si prohlídne ránu. Yatsumi pootevře oči a podívá se na Ryomou. Ta praví

"Ten hlupák do tebe ještě stihl vpravit svou krev. A teď je již pozdě na to tě vyléčit. Je mi líto maličká. Ale z tebe se během této noci stane kompletně upír. Za hodinu tě bude doprovázet bolest, jelikož se začne tvá lidská krev mísit s tou jeho upíří. Pak bolest ustane a ty zemřeš. Jelikož tvá krev se kompletně zmení v upíří. Staneš se nemrtvou. Je mi líto, není návratu. Kdyby byla jeho krev vpravená do tebe vysáta okamžitě, šlo by to. Jenže....na to je už pozdě."

Yatsumi z jednoho oka steče jedna slza. Takto si svůj život nepředstavovala. Původně chtěla pokojně žít se svou milovanou Raylou, adoptovat si dvě děti (pokud by to šlo, kdyby ne....poprosily by nějakého muže, aby jí oplodnil), mít psa a pokojný život. Dala by svým dětem veškerou lásku i péči a Rayla by byla jako takový tatínek, který by měl všechny pod kontrolou, jako správná hlava rodiny. Teď je ale zde, Rayla je mrtvá a zní se stává upír.

"A ještě jedna věc. Musím s tebou uzavřít jistou dohodu."

Odtrhne od přemýšlení Yatsumi Ryomou. Yatsumi jen oddaně řekne:

"Jakou dohodu..?"

"Tvoje první úplná přeměna v upíra začne o prvním úplňku. Ta první přeměna rozhodne o tom, co s tebou bude nadále. Jakmile projdeš touto změnou tak, že zabiješ člověka, tak se to s tebou navždy potáhne. Jakmile projdeš první proměnou, tak se budeš moci proměňovat kdykoli budeš chtít. Úplněk je přesně za tři týdny. Po dobu třech týdnů tě budu já trénovat. Naučím tě ovládat tvé choutky a naučím tě používat nové schopnosti, které získáš během této noci. Budu se tě snažit zbavit tě tvých choutek, ale bude to hlavně záležet na tobě a tvé vůli. Nezaručuju ti, že to výjde. Málokterý upír to zvládnul. Ale upozorňuju tě. Pokud tvá změna, proběhne zabitím člověka. Přestanu tě nadále trénovat. Staneš se mou obětí a já budu nucena tě zabít. Ovšem....své touhy a choutky po člověku musíš držet na úzdě navždy"

Pronese s povzdechem Ryomou. Yatsumi jen přikývne a řekne.

"Stejně mi nic jiného nezbývá. Kdy začneme s tréninkem..?"

Zeptá se ještě Yatsumi.

"No. Dnes to ještě nemá smysl. Jsi stále ještě víceméně človekem. Začneme hned zítra. Teď si odpočiň. Teda jestli to přes tu bolest bude možné. Já mám ještě něco na práci. Zatím se měj....eeeeh"

"Jmenuji se Yatsumi"

Prohodí, aby mohla Ryomou dokončit větu.

"Yatsumi.......hm....omyl....nyní se jmenuješ Kin....třeba...bude to tvé krycí jméno. Yatsumi je už mrtvá. Já se jmenuji Ryomou. Samozřejmě taky mé krycí jméno"

Usměje se ještě na Yatsumi-teď už Kin Ryomou.

"Nesejde na tom jak se jmenujete. Budu vám říkat mistře"

Řekne Kin a zavře oči. Ryomou se naposledy otočí na Kin, věnuje jí poslední pohled a pak se rozeběhne vstříc svému každovečernímu úkolu. Zabíjení upírů a chránění bezbranných.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sakura Jaganashi Sakura Jaganashi | E-mail | Web | 19. února 2010 v 15:25 | Reagovat

Dobře tý XD Jen tak dál:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama