Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Březen 2010

Stačí kapka krve 7

23. března 2010 v 19:51 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola sedmá....týden plný utrpení.....

Kin tak sedí, připoutaná ke zdi. Sedí tam se smíšenýma pocitama.

"Jakou chuť má krev? Vždy když jsem si jako malá cucala pořezaný prst, z než tekla krev, tak mi to nechutnalo. Přesto upíři.....pro ně to je jako nejlepší jídlo na celém světě. A pro mě teď jak tak koukám taky. Chci, chci krev. Lidskou krev. Ochutnat jí. Aspoň trošku, maličko. Jen namočit jazyk do té rudé tekutiny. Jestli to ovšem udělám, tak už nikdy nebudu moci najít Raylu. Bez pomoci Ryomou budu ztracená. Sice ze mě udělala upíra. Jenže i přesto jsem jím teprve pár týdnů a někteří upíři jsou tady už stovky let. Ty mě rozhodně bez problémů porazí. Pokud okusím krev před úplňkem, pokud vůbec okusím, budu zrůda. Jenže ta krev tak krásně voní, cítím jí až sem a ta barva. Ne, prostě nesmím. Ale, ALE.....áááááááááááááááááááááá"

Přesně takto se dohaduje každý den. Od té doby, co je na tomto místě. Na místě o jedněch mohutných dveřích, železech na kterých je připevněna a o krvi, jež je zrovna před ní. Je tu už pátý den a její choutky se zvýšily o 100%. Je to poprvé v životě, co cítí tak obrovskou chuť. Je to skoro jako touha okusit drogu. Chce a přitom nesmí. Nebo, ono se nedá říct, že nesmí. Může ji okusit když bude chtít. Ty pouta pro ní nejsou problémem. Jenže ona má cíle takové, které jí přímo zakazují to udělat.


Kin se mučí. Celých pět dní jen kouká na krev. Kolem úst se jí tvoří chvílema pěna a ta jí stéká po bradě dolů. Kdyby za ní nechodila každý den Ryomou, netušila by, jak dlouho je na místě poslední zkoušky.

Za celých pět dní nezamhouřila oko. Stále koukala na jedno místo. Naprosto nehybně a klidně. Občas jen zakřičela a nebo si zanadávala za své myšlenky. Kvůli nespavosti má oči podlité krví a obrovské kruhy pod očima. Tělo jí vybledlo ještě více než normálně, šaty napodobovaly šacení bedomovce, špinavé, zpocené a roztrhané. Kin je po celých pěti dních naprosto vyčerpaná. Unavená fyzicky a psychicky. Je na pokraji nervového zhroucení.

Zanedlouho konečně příjde Ryomou a oznámí, že je již šestý den tady. Konečně. Zbývá poslední den a bude vysvobozená. Přečkala to celých šest dní. Není možné, že poslední den to nepůjde.

To se bohužel pořádně zmýlila.

Ryomou odejde a Kin pocítí chuť dvojnásobně horší a větší než přešlé dny. Ta chuť se stává tak neskutečnou, že nevědomky zpřetrhá řetězy a okamžitě ,ačkoli nechtíc, se odebere až ke krvi. Už skoro smočí jazyk. Naposlední chvíli se zastaví a profackuje.

"Sakra, co to vyvádím?"

Nachvilku se uklidní. Pak tohle udělá ještě třikrát. Pokouší se běhat kolem dokola a nemyslet na tu krev. Očima stejně vždycky sklouzne ke krvi. Toto jí nepomáhá. Nakonec se začne mlátit do hlavy o zeď. Mlátí se hrozně dlouho. Z hlavy tryská krev, ale ona nepřestává. A nepřestane, dokud nebude v bezvědomí. Tuto činnost provádí dlouho. Tak dlouho, až nakonec přijde Ryomou a oznámí jí, že je již sedmý den a ona splnila úkol. Kin se usměje a unaveně se skácí k zemi. Ryomou k ní zhrozeně přiběhne a řekne

"Pane bože! Ty ses ale zřídila. Splnila si úkol, ale za jakou cenu. Takhle se zmlátit. To jsem jaktěživ ještě neviděla. Ach Kin"

Povzdechne si a vezme jí do náruče.

Odebere se s ní do místních vod, kde ji vysvleče a pomalu položí na hladinu vody, aby z ní omyla veškerou špínu a krev. Pomalu stárá zcelého bezvládného těla vše, aby byla čistá. Trochu ji to znervózňuje. Má v ruce bezvládnou mladou a ještě k tomu všemu nahou dívku, teda vlastně vampírku. Ale i tak. Musí se dotýkat každičké části Kininýho těla, jelikož krev a špína se dostala úplně všude. Dostane se k čištění intimních míst. Kin při této činnosti začne potichoučku sténat. Ryomou z Kininý reakce zrudne a znervózní ještě víc. Pokud by ovšem neočistila Kin kompletně, tak by mohla dostat zánět a bolelo by jí to ať už je upír nebo ne.
¨
Upíří tělo se totiž nemůže zahojit v případě, když si ubližují sami. Lidské zbraně jim neublíží, ale oni sami si ublížit mohou a díky tomu získat nepříjemné zaněty.

Ryomou konečně očistí Kin, obleče jí do čistého oblečení a opatrně ji položí na postel.

"Zasloužíš si odpočinek"

Usoudí Ryomou a nechá jí odpočívat.

Sama si sedne k piánu a pozoruje dřímající vampýrku. Kouká takhle na ní už hodinu. Přemýšlí nad vším možným.

Kin se probere až druhý den k večeru. Mezitím stihla Ryomou zajít na svůj každodenní noční lov a též si trochu odpočinout na pohovce. Kin se po probuzení okamžitě chytne za hlavu. Přesně na místo, kde její hlava schytala nejvíce bolesti. Ryomou se na ní podívá a řekne

"Dobrá práce, je vidět, že i dokážeš plnit i téměř nesplnitelné úkoly, ač dosti krutě až brutálně, ale i tak.....splnila si poslední zkoušku."

Kin se na Ryomou usmála a řekla

"No jo, ale touhu po krvi mám pořád!"

"Já, vím....toho se nikdy nezbavíš, věř tomu má milá"

A nadále již nemluvili a zabývali se jen svými myšlenkami.


Stačí kapka krve 6

21. března 2010 v 19:15 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola šestá:.....ovládej se holka.....

Dva týdny uběhly jako voda a s Kin se stal opravdu silný upír. Rychlá je opravdu dost, ale na svého mistra nestačí. Sílu zase tak obrovskou nemá, ale Ryomou jí to vysvětlila tak, že vampírky holt tolik síly nepobraly.

Kin po dvou týdnech tréninku konečně může chodit i na denní světlo. Stále ji to trochu bolí, jenže rozhodně ne natolik, aby jí to zabilo.

Co se týče zbraní, tak to se Kin učila na různé. S mečem jí to vůbec nešlo. A vůbec. Boje na blízko nijak neovládala. V bojích nadálku byla ale téměř dokonalá. Díky této věci Ryomou opatřila své žačce zbraně, které by se jí mohli v boji na dálku hodit. Zprvu klasický luk a šípy. Pak jí opatřila i hvězdice a nožíky na házení. Vše to ovládala s ďábelskou přesností.

"Takže má milá žačko. Vše, co ses měla naučit již umíš. Ovládat základní schopnosti upírů a ovládat zbraně. Následuje poslední týden tvého tréninku. Poslední týden, jež bude nejtěžší. To, co jsi doposud dělala, co ses doposud naučila ti nebude nic platné. Tvoje fyzické schopnosti nabraly dokonalosti. Teď musíš trénovat svého ducha a sílu vůle. Doposud tvá touha po krvi nebyla nijak zvlášť silná. Tenhle poslední týden to začne. Krvavé sny, neskutečná touha po lidské krvi, jež si ještě neochutnala. Představy, jak ta krev chutná. Tohle vše tě bude doprovázet v době posledního týdne. Trénink se ti určitě bude zdát jednoduchý......opak je pravdou, má milá. Po dobu posledního týdne tě nechám zavřít na místo v jeskyni, které neznáš. Budeš připoutána řetězy. Řetězy, které nebude těžké přetrhnout. Kousek od tebe bude láhev a v ní opravdová lidská krev. Bude blízko od tebe, ale přitom dostatečně daleko. Bude záležet pouze na tobě. Já za tebou budu chodit každý den a jen se podívám jestli si splnila nebo ne. Držím ti palce Kin"

Dořekne Ryomou myšlenku a podívá se na Kin.

Vypadá rozhodně.

Od té doby, co ví o tom, že by mohla být Rayla živá, tak se snaží jak nejvíc to je vůbec možné.

"Ale tak tenhle trénink začíná až zítra. Dnes mám pro tebe jiné uplatnění Kin"

Řekne ke své žačce a ta okamžitě zbystří a prahne po dokončení Mistrovi myšlenky.

"Dneska chci vidět tvoje schopnosti v akci. Půjdeš se mnou na můj každovečerní noční lov...co ty na to?"

Tu poslední větu nemusela Ryomou ani vyslovovat. Kin se rozzáří oči a už se nemůže dočkat až konečně okusí své nové schopností na nějakém upírovi.

Začne noc a Ryomou se připravuje na svůj každovečerní lov. Podívá se na natěšenou Kin.

"Počkej, Kin. Mám Pro tebe malý překvapení. Stůj a zavři oči."

Kin ji poslechne.

Po nějaké době příjde Ryomou ke Kin. S hlasitým "už" ji vyzve, ať oči otěvře. Kin je nadšená. Před ní na posteli leží zelený kabát černé tričko a kalhoty. Vysoké černé boty. Dlouhá a krásná zelenožlutá šála. Co se ale nejvíce Kin líbí je její náčiní. Pouzdro na šípy je černé barvy z pravé kůže. Samotné šípy jsou krásně zdobené zlatavými nápisy. Jsou bílé barvy a hrot šípů není obyčejně z nějakého kovu, ale jejich hroty září krvavě rudou barvou. Luk je ale také krásný. Je také bílé barvy zdobený prozměnu rudými nápisy. Vrhací nože jsou speciálně zbroušené a jakmile je Kin vezme do ruky ucítí, jak moc jsou lehké a vyvážené. Co se týče hvězdic, ty jsou z jakéhosi modrého kovu.

Kin je unešená ze všech těch věcí a nechápavě kouká na Ryomou.

"Kin...přemýšlej trochu. Myslíš, že by obyčejné lidské zbraně zabily upíra? Tohle jsou speciálně vybroušené zbraně. Hvězdice modré barvy, jsou ze slitiny šíleně tajného složení. Speciální odlehčené a zbroušené vrhací nože jsou odlehčené proto, že když zapojíš upíří sílu, budou lítat vzduchem obrovskou rychlostí a přesností. Jejich složení je logicky ze stříbra a ještě nějaké smíseniny. A šípy na kterých jsou nápisy. To je zaklínadlo. Luk má druhou část zaklínadla. Když se spojí dohromady, neboli při kontaktu luku se šípama vytvoří zaklínadlo, které též zabíjí upíry. Chápeš? Nelze mít obyčejné zbraně při boji s upíry. Tak a teď si to obleč. Jdeme na lov"

A jak Ryomou poručí, tak se stane. Kin si to na sebe okamžitě oblékne a jdou. Jako vždy. Na nejvyšší místo ve městě. Kin tu je poprvé a Ryomou snad posté.

"Mistře? Bojím se, že tu týdenní zkoušku nesplním"

Prolomí chvilkové ticho mězi nimi Kin.

"Ty a ticho spolu nemáte nic společného vid?"

Zažertuje Ryomou a pokračuje.

"Strach? To je dobře. Aspoň to nebereš na lehkou váhu. Ti, co se tomuto úkolu vysmívají vždycky nesplnily. A Kin. Kdybych ti nevěřila, tak tě již od začátku odepíšu."

Řekne ke své žačce Ryomou.

Mezi nimi začíná panovat ticho. Ryomou pozoruje město a Kin čeká na nějaký rozkaz.

Zničehonic Kin zakřičí. To Ryomou vyleká a okamžitě vytáhne menší meč z pouzdra.

"Co se děje?"

Zeptá se Ryomou, když zjistí, že nepřítel je v nedohlednu. Kin se jen na svého mistra podívá. Ryomou se zhrozí, jelikož Kininy oči připomínají oči bestie. Podívá se na obrovské hodiny.

"A sakra je půlnoc. Tvoje krvelačnost se začíná probouzet. Musím tě okamžitě vzít do doupětě, nebo zabiješ nevinného člověka."

Jak Ryomou řekla, tak i udělala. Vezme Kin do náruče a běží směr doupě, co jí nohy stačí. Jakmile se dostane do doupěte, vpluje s ní do míst skály, kde to Kin opravdu v životě neviděla. Jdou jakousi chodbou, kterou osvicují jen slabě planoucí plamínky z loučí visející nad nimi. Dojdou na konec chodby, kde jsou obrovitánské dveře. Dveře, které vypadají velice mohutně a pevně. A taky že byli.
Ryomou je otevře a společně s Kin v náručí vejde dovnitř. Vyděšenou Kin přiváže celou řetězi.

"Kin, dneska ti sem ještě žádnou krev nedám. První den budeš celý zkrátka kontrolovat svou touhu. Nechci tě hned mučit, ale připrav se. Zejtra už to bude jen těžší a těžší."

Povzdechne si nad svými slovy Ryomou. Pohled na Kin je hrozný. Ryomou raději za sebou hned zavře a odejde. Lituje Kin. Nikdy ještě neviděla takovýhle pohled. Šílený a zároveň plný bolesti.

Ryomou sebou švihne na postel. Myšlenky se jí upínají ke Kin. Nakonec se usměje a řekne

"Ovládej se holka, tohle musíš zvládnout. Dostala si se opravdu daleko, ale ty jsi silná. Věřím v tebe. Už od samého začátku"

S těmito slovy se odebere k piánu a hraje svou každovečerní skladbu. Skladbu plnou emocí.



What if I wanted to break...laugh it all out of your face...what would you do?

14. března 2010 v 2:51 | Keiko-chan |  Novinky
Píšu svůj první článek v novinkách tento měsíc O.O No, co se vlastně nového událo... Vrátila se Reiko-chan *záchrana* *.* Jinak asi nic moc....Teď když skončilo Watashitachi no Hoshi, skoro mám chuť se pustit do další shonen ai povídky (vážně mám?) Už se mi v hlavě zrodily nějaké nápady...Je dobré, když občas napíšu něco na pokračování, ne moc dlouhého jako jsou mé obvyklé povídky, nemusím se pak spoléhat, že mi dlouho vydrží moje psací nálada a je to taky tak nějak...napínavějšíXD

Jinak, náš blog už funguje od roku 2008 a já jsem vážně ráda, že jsme tohle všechno ustály a dokázaly si najít trpělivost...a snad už tu bude i víc těch článků, když se Reiko vrátila X)

Bye, Vaše Keiko

P.S.Neznáte náhodou název nějakého dobrého Drama/Dorama na téma shoujo ai? Vážně teď ujíždím na takových věcech a bylo by to dozajista zajímavé:-)

Cosi inspirované Mateuszem Skutnikem

14. března 2010 v 2:23 | Keiko-chan |  Obrázky
Měla jsem zrovna období, kdy jsem kreslila hodně věci z kovu, nakreslila jsem toho víc, ale bohužel jsem našla jen tohle, ostatní obrázky z mých sešitů jsou tak hrozné, že se s nimi radši ani vytahovat nebudu <-.->" Jo a pokud nevíte, kdo je to Mateuzs Skutnik, možná znáte internetovou logickou hru Submachine-on je jejím stvořitelem:-)

Kdybyste chtěli vidět další mojí tvorbu, mám ji na stránce- http://cccorone.blog.cz/rubrika/moje-cmaranice ;-)

Stačí kapka krve 5

13. března 2010 v 18:55 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola patá:......chceš něco vědět, makej......

Kin je zahalena ve tmě. Sedí na posteli v podzemí a čeká až se její Mistr vrátí. Přemýšlí nad tím, co jí Ryomou řekla.

"Takže zvládnu to. Musím to zvládnout. Jestli se mi ten dnešní trénink nepovede, tak se nedozvím pravdu. Třeba Mistr ví. Třeba to ví.....třeba..." Kin si povzdechne. Jedinou nadějí, jediná bytost, která jí může říct pravdu je právě Ryomou. Je jedinou bytostí noci, které věří. Jestli to nebude vědět její Mistr, pak se to nedozví nikdy. Po nějaké době konečně příjde Ryomou.

"Tak...připravena?" Kin se mlčky zvedne. Ryomou je přemístí na nějaké místo a Kin začne okamžitě trénovat. Ryomou jen vyděšeně kouká na to, jak se Kin snaží. Nestojí jako včera a neptá se na to jak to má udělat. Je jako vyměněná. Kin tak usilovně trénuje. Vypadá to jako kdyby se chtěla sedřít z kůže. Ryomou se na to nadále nemůže koukat.

"Kin. Přestaň. Nenamáhej se tolik. Jinak se ,i přesto, že jsi upír, zabiješ. Já tu nechci koukat na upíra, který se tu stahuje z kůže. Který tu dělá šílené věci pro nic. Soustřeď se Kin" Ryomou už jí dál nemusí nic vysvětlovat. Konečně to pochopí. A hle. Během noci opravdu zvládne i zbytek.

"Ještě včera z ní byl upír bez známky sil a dnes tu přede mnou stojí upír. A to stačilo, aby to začala brát vážně." Pousměje se Ryomou a přistoupí ke své žačce.

"Tak Kin. Dokázala si to. A tak je čas na tvé otázky. Oprávněně sis je vybojovala. Ptej se Kin." Ryomou si sedne a pobídne Kin aby ji následovala. Ta poslechne a nadechne se.

"Jen dvě otázky vám mohu položit. Ono to vlastně stačí. Nemám jistotu v tom jestli budete znát odpověď.....pro mne jste jediná osoba, která může odpovědět. Uhm....mou první otázkou je.....co jste vlastně zač?" Položí Kin otázku a hledí na svého zahaleného mistra.

"Ah....přímé otázky. Čekala jsem, že jedna z těch dvou otázek se bude týkat mého původu. Nemohu ti říct přímo kdo jsem. Jelikož můj život jakožto člověk....vlastně...nikdy jsem nebyla tak úplně člověk. Ale aby si byla spokojená s odpovědí, řeknu ti to takhle. Prostě mým úkolem na tomto světě je jednoduchý. Mírnit běsnění upírů. Dál ti již na otázku nemohu odpovědět. Zbytek se dozvíš časem. Tomu věř." Odpoví Ryomou na první otázku. Kin vypadá spokojeně. Čekala, že jí Ryomou neodpoví přímo a úplně.

"Děkuji za odpověď. Tak a přejdeme k druhé otázce. Doufám, že jste znala Raylu Tamatzuki a její rodinu. V něčem mi musela Rayla lhát. Jelikož měla jakýsi dluh u upírů, kteří ji zabili. A já bych chtěla vědět, o co vlastně jde mezi rodinou Tamatzuki a upíry." Zeptá se Kin na druhou otázku. Ryomou se nad jménem Rayla rychle postaví a zbystří. Kin je svým způsobem ráda, jelikož tahle reakce jí dává naději. Naději, že Ryomou bude něco vědět.

"Rayla Tamatzuki říkáš? Hm....něco jsem o tom slyšela. Rodina Tamatzuki je jediná doposud žijící rodina, kde se dědí z generace na generaci geny elfů. Elfové jsou vymřelý lid. Jediní doposud žijící elfové jsou právě oni. Mezi upíry a rodinou Tamatzuki vznikla soukromá válka. Jenže všechno se změnilo v době, kdy se jejich upír zamiloval do Amiko Tamatzuki. Kvůli jejich lásce vznikl mír, ale měl podmínku. Až se jim narodí potomek, jež bude v sobě mísit dvě krve, bude přenechán upírům, jakmile nastane její chvíle. Všichni s tím souhlasili. V této době nastal v obou rodech klid. Až do doby kdy se jim opravdu narodil potomek. Pojmenovaly ji Rayla. Rayle neřekli ani slovo o tom, že je napůl elf a napůl upír. Vychovali ji jako elfa. Pak ale nastal den, kdy měla patřiti upírům. Ten den nastal zhruba před dvěma lety. Unesli ji.....další informace o ní a její rodině nemám." Kin se po slovech Ryomou skácí k zemi v slzách.

"Počkejte mistře. Takže ona je ještě možnost, že Rayla žije? To snad není možné. Proč za mnou nepřišla a neřekla, že žije? Sakra proč? Jestli žije a já věřím, že žije, tak proč mě nevyhledala?" Kříčí na Ryomou a bouchá jí pěstma do hrudníku.

"Zkus přemýšlet Kin.....Nevím jak to mezi vámi bylo. Ale určitě tě nechtěla vystavit nebezpečí. Určitě už několikrát toužila po tom tě vyhledat, ale měla strach. Že tě dostane do nebezpečí, že ji nepříjmeš. Jelikož pravda, kterou by ti řekla, by si nemusela přijmout. Nevím jestli tohle je to, kvůli čemu tě nevyhledala, ale rozhodně to má logiku. Tak se vzpamatuj Kin." Zaříčí na svou žačku Ryomou a přitom s ní třese. Kin se uklidní. Ryomou má pravdu. Kin unaveně spadne do náruče Ryomou.

"Ach mé dítě. Tolik bolesti v sobě nosíš. Kéž bych ti mohla být nápomocná." Promluví ke své žačce. Kin hlas Ryomou probudí a řekne.

"Ale vy mi můžete pomoci. Najdeme Raylu" Ryomou se podívá na svou žačku a řekne.

"Nemyslím, že je to dobrý nápad Kin. Vím co říkám. Kdyby měla možnost tě vyhledat, určitě by to už udělala. A navíc, teď máme jiné starosti. Musíš se stát upírem. Trénink je důležitější. Když nezvládneš trénink, stane se z tebe ten odporný krev sající upír, který nemá kapku slitování. A to snad nechceš ne?" Řekne Ryomou a nečeká na odpověď. Odejde s ní rovnou do jejich doupěte. Ryomou položí Kin na postel a přikryje jí. Podívá se jí do spících očí a prohodí.

"Holka doufám, že tvé trápení brzo zkončí" A odejde. Odejde na stejné místo jako vždy. Na střechu nejvyšší budovy ve městě, kde si sedne a pozoruje město. Při této činnosti jí vždy donutí něco přemýšlet. Sedí si tam a čeká. Jako šelma na svou kořist. Nenávidí upíry, kteří se neumí ovládat. Hlavně tu bandu chuligánů, kteří zaútočili na Kin a udělaly z ní upíra. Mezitím se Kin probudí. Rozhlédne se kolem sebe. Hned jí dojde co se stalo a zase si lehne.

"Zítra zase začne trénink. Co se bude dít dál? Až se všechno naučím. Nemohu zůstat u mistra. Musím najít Raylu. Dostala jsem naději, že ještě žije. Když ona nenajde mě, musím najít já jí." Řekne si svůj dosavadní slib. Dořekne to a zase se oddá spánku. Po další 19dní bude mít ještě spoustu práce, než získá svou schopnost.

Toto nejsou slova, toto je láska

4. března 2010 v 14:59 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Heh....jsem se nějak rozjela....no ale co...mám toho ještě dost napsanýho i nenapsanýho....takže nevaXD Tak tady je zase trochu jiný styl vyprávění.....je to příběh dívky, která se snaží vypsat své pocity....někam a někomu.....upozornění a toto prosím ČTĚTE:Není to mé vypsání pocitů, je to jen součástí námětu!!!!XD jen pro pořádek:D

Toto nejsou slova, toto je láska Každý den se ukrutně mučím. Ale tohle každý z vás určitě zažil. Asi mé pocity nikoho z vás nezajímá, ale já to potřebuji někam napsat. Omlouvám se, že to musíte číst...prostě....potřebuju to ze sebe dostat.

Proč jen jsem musela být seznámena s tímto výjimečným člověkem? Předtím nebyl nikdo, kdo by mě nechtěl. Na koho jsem si ukázala, ten byl můj. Tohle je prostě paradox. Poprvé v životě se doopravdy a vášnivě zamiluji a ten "někdo" se to nesmí za žádnou cenu dozvědět. Navíc....občas mívám pocit, že mě z celého srdce nenávidí a pohrdá mnou.

Proč se to nesmí dozvědět? Raději budu snášet pohrdání a nenávist, než posměch. Dalším důvodem je ten, že již už má ve svém srdci někoho, koho, jak vidím, velmi miluje. Avšak vůbec nemá ponětí, co za člověka vlastně miluje. Asi....ne ROZHODNĚ....největším problémem je to.....že....no.....jsem zamilovaná do....dívky. Dívka, která má přítele a miluje ho nade vše. Vidím jí to na očích. Kéž by jen věděla, co mí posílá její přítel za SMS-ky. Kéž by věděla, kam její přítel každý pátek chodí. Tohle všechno já vím, stejně jako vím fakt, že zrovna mě by nevěřila. Myslí si totiž, že chci jejího přítele. Spalují mě její plamínky žárlivosti, které má v očích, když se nachomejtnu (čistě náhodou) do blízkosti jejího milýho. Jak jí ale mám vysvětlit, že chci jí a ne jeho? Strach mi to nedovolí. Stejně by ani nemělo smysl říct pravdu.

Proč se sakra musím zamilovat zrovna do ní? Jenže..............já jí vidím v jiném světle než její přítel. Pokaždé, když je bez něj, tak je uvolněnější. V partě a k partě se potom chová úplně jinak. Je opravdu vtipná. Máme společný smysl pro humor. Hrozně roztomilá je, když se napije. Začne povídat takové hlouposti a celá přitom rudne. Mě to všechno příjde tak hrozně roztomilé. Nejhorší chvilku jsem ovšem zažila v době, kdy se před námi zcela sesypala. V ten okamžik měla podezření, že jí přítel podvádí (kdyby jen věděla:( Chtěla jsem jí vzít do náručí a chránit jí. I přesto, že je to holka od rány a já spíš ten jemný typ dívky.

Ach jo....jediné čím žiji je chvíle, kdy ji mohu zase vidět. Jsem na ní doslova závislá. Každičkou noc se mi o ní zdá stejný sen. Jak příjde ve svých černých džínách, černé košili a černém kabátě ke mě domu. Já ponořená v hlubinách temnoty, schoulená v klubíčku a s očima opuchlýma od slz zdvihnu hlavu a vzhlédnu k právě přicházející postavě. Ona ke mě přijde, natáhne svou jemně opálenou ruku a řekne "Pojď.....je na čase jít" a já se zvednu a ponořím se do její náruče. Začne mě výskat po vlasech a rukou mi jemně otírá právě tekoucí slzu. Nakonec mě jemně políbí. Je to hloupý sen. Žiji ale pouze tím. Je to má realita. Tam ona patří jen mě a nikomu jinému. Ach bože. Chci se jí dotýkat, být v jejím teplém a upřímném objetí a připadat si v něm v bezpečí. Chci proplétat mezi svými prsty její vlasy. Chci cítit její zrychlený dech na holé kůži. Chci se dotknout jejích od pohledu horkých a jemných rtů. To je mé jediné přání, které mám. Navždy nesplnitelný sen.

Kéž by tak její přítel věděl, jaký neuvěřitelný poklad má. On jí jen zneužívá. Zneužívá její upřímné lásky. Malý příklad: Jednou si chtěla ostřhat vlasy. On jí to zakázal a pohrozil dokonce tím, že se s ní rozejde, když to udělá. Chudák holka už není kvůli němu tím, kým by měla a určitě i chtěla být. Sama sebou. Já osobně si myslím, že s krátknýma vlasama by byla dokonalost sama.

Ale to je můj názor zamilovaného proti názoru muže, kterého miluje ona. Vím, že kdybych jí řekla, že by jí krátké vlasy slušely, tak by si jen typicky (dokonale:) odfrkla, prohododila by vlasy, zavřela oči a řekla by: "Jasně....abys měla jednodušší cestu k mýmu příteli co? Zapomeň zlato" A já bych se jen usmála, omluvila se a utekla plakat někam do kouta, protože by mě typicky bolela myšlenka, že si myslí, že chci jejího přítele a že chci z ní udělat ošklivku. No...ale co...nezmůžu nic, ani tímhle vypsaním. Možná jen potřebuji s někým otevřeně mluvit o svých problémech. Na nikoho ze svých známých se spoléhat nemohu, protože moji známí jsou i její známý a jsem jistá, že by si tohle nikdo nenechal pro sebe. Proto píši sem. Proto vás nutím a otravuji svými problémy. Protože nemám nikoho jiného než své čtenáře...

Sokyně

3. března 2010 v 21:49 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Tak trochu si odpočineme od kapitolovky ne?:3 Dávám sem takovou jednu povídku, která mě napadla, když jsme jeli večer domů a začalo zapadat Slunce.....snad se bude líbit;-)

Omlouvám se za chyby.....jsem nějak ve skluzu a nestíhám....no dobře...na opravování chyb jsem lemraXD.....omlouvám se na sto tisíckrátXD (Chyby opraveny-s pozdravem Keiko:-)

Už jste někdy přemýšleli o tom, jaké by to asi mohlo být, kdyby se do sebe zamiloval den a noc? Že je to nemožné??? Copak vy jste neviděli vykukovat měsíc a slunce zároveň? Copak oni nejsou nositeli dne a noci? Zkuste uvažovat.....

komu se uvažovat nechceXD....může si přečíst mojí představu o takové lásce, tak směle do tohoXD

Sokyně


Od dávných věků, tak starých jež ani lidská doba nepamatuje, se zrodily dva naprosto odlišné světy. Dvě planetky, které jsou pro náš život tak důležitý. A na těch planetkách žijí obyvatelé. Vlastně obě dvě planety mají jen jednoho jediného obyvatele.

Ti dva obyvatelé se starají o správné fungování své planety. Začalo se jim říkat strážci. Na zrodu jejich země byli i oni pouze malými existencemi. Postupem času získali svou moc, úlohu i pohlaví. Ano...obě jsou dívky....sokyně.

Strážkyně větší planety (U nás sice pojmenována jako velká hvězda) je rozpačitá, výbušná a horkokrevná stejně jako její svěřenec Slunce. Její kůže je pokryta zvláštním neviditelným štítem, který člověk neumí vyrobit. Ten štít je tak silný, že odolává žhavému Slunci. Dívka má vlasy dlouhé až na zem a jejich zbarvení je sopečná červeň s odlesky oranžové. Oči jsou krvavě červené a jsou v nich vidět plamínky. Její oblečení je ve veselých a pestrých barvách slunečních. Je hebké a lehčí nežli hedvábí ale přes svou křehkost je samotný materiál tak pevný že dokáže odolávát nemilosrdnému počasí Slunce. Její kůže kvůli nekonečnému žáru získala barvu žlutou s menšími odlesky hnědé. Dívka dostala vznešené jméno Sentaria od muže vznešenějšího nežli je ona sama....od bytosti u nás zvané jako Vyšší moc. Sentaria ovládala plameny a i Slunce samotné...jejím úkolem bylo především starat se o správné pracování Slunce.

Další dívkou-strážkyní starající se o něco menší planetu, ale neméně důležitou je Loriana...strážkyně měsíce. Aby mohla odolávat zimě měsíce má na sobě též neviditelný štít, který ji dokáže hřát. Loriana má vlasy naopak rovně střižené do mikáda a jejich barva je stříbrná jako samotný měsíc, ale její konečky jsou černé. I oči má černé jako temnota. Pohled do jejích očí by člověka naprosto pohltil stejně jako černá díra. Loriana nosí černé útlé kalhoty, temnou košili a přes košili dlouhatánský kabát zbarvený do studených barev. Její kůže kvůli neustálému chladu je temně modrá s odlesky fialové. Narozdíl od Sentarie je Loriana ledově klidná, chladná a rozvážná stejně jako Měsíc. Lorianina schopnost je ovládat mrazivě chladný led.

Obě dvě dívky musejí své svěřence hlídat i před jinými vjemy nežli je správné a už po staletí stejné užívání jejich sil na naši maku Zemi. Obě dvě musejí uhájit své postavení ve vesmíru. Tedy především se o to pokouší Sentaria. Jelikož Slunce je mocné..touží po moci i ona. Proto ačkoli měsíc a Slunce tvoří harmonii na Zemi(Noc střídá den bez jakkýkoliv bojů a válek) tak tyto dvě dívky se po tisíciletí neměli v lásce. Loriana nemohla vystát horkokrevnost Sentarie a Sentarie nemohla vystát chladné vystupupování Loriany.

Ani po hlasu se nemohly poslouchat. Sentaria měla hlas chraplavý, vysoko postavený a rázný a naopak Loriana zas hlas sametový, hluboký a tichý. Při souboji slov, kdy se dívky napadaly řečí již dávno lidmi zatracenou, to bylo jako souboj bouře se sněhem.

Jedna druhou nikdy nemohly pochopit. Jejich nenávist vůči druhé neznala mezí. Obě dvě ale moc dobře věděly, že vražda jedné z nich by mohla způsobit chaos a konec Země....což nesměly dopustit. Naštěstí se obě dvě viděly jen jednou za čas. Viděly se právě na Zemi v době, kdy se setkal Měsíc se Sluncem. Viděly se pouze za rozbřezku, kdy Měsíc předal službu Slunci a za soumraku, kdy tomu bylo naopak.

Postupem několika staletí se dívky nakonec poznaly tak dobře, že ze sokyň se staly dívky respektující jedna druhou. Stalo se to ještě v dobách, kdy člověk nebyl na světě. Na samém zrodu člověka nastal další zásadní zlom v jejich vztahu. Obě si ve stejnou chvíli uvědomily, že jejich nechápavost vůči druhé byla něčím vyjímečnějším a zásadnějším nežli si původně myslely. Člověk vytvořil již na počátku svého zrodu rčení platící dodnes "Co se škádlívá, to se rádo mívá" všichni ho známe....ale možná oním zrodem tohoto rčení jsou právě tyto dvě dívky. Zjistily totiž, že se od sebe zamilovaly. Doplňovaly se stejně jako Slunce a Měsíc neboli den a noc. V tu dobu obě dvě porušily přísná pravidla a sestupily ze svých svěřenců právě na onu Zemi.

Ten den asi lidé nikdy nezapomenou. Počasí bylo nepopsatelné....nadpřirozené, éterické. Obě dvě bezeslova šly zelenou tvávou, která pod Sentriiným krokem začala hořet a pod krokem Loriany samozřejmě mrznout. Šly naproti sobě a při setkání jedné s druhou ani minutu neváhaly obejmuly se a políbily. Při jejich polibku se stalo něco neskutečného. Smísilo se nesmísitelné. Led a oheň. Po polibku obě odešly se smutným pohledem zpátky tam kam patří.

Od té doby vznikla naprostá rovnováha mezi Měsícem a Sluncem. Obě dvě dívky se bezmezně milují dodnes a jedna na druhou nedá dopustit. Jejich láska je tak silná, že odolává naprosto všemu. Ovšem jejich osud je smutný.....není jim přáno být spolu. Mohly se vidět pouze za rozbřesku a za soumraku což je jen několik málo minut. Dříve radostná zpráva, že se vidí tak málo, je pro ně nyní trestem. Mají totiž právo opustit svého svěřence právě v tyto dvě krátké chvíle. Vědí, že to nikdy nebude lepší....ale ony se své lásky nikdy nevzdají. Ony totiž umí milovat tak, jak neumí žádný člověk......měli bysme jim jejich věrnost lásce závidět a ne jich litovat.......protože navzdory nepřízni jejich lásky se jedna druhé nevzdá....na věky věků....tak až ted uvidíte na nebi z jedné strany měsíc a z druhé strany slunce...vzpomeňte si na tyto dvě dívky a zkuste si představit jejich radost v tuto chvíli......a buďte štastni i vy.

Stačí kapka krve 4

1. března 2010 v 21:44 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola čtvrtá:...trénink začíná...1.zkouška....běhej....

Pozdě v noci.

"Hej, kde jsi? Sakra....nemám čas tě hledat celej den"

Ryomou hledá Kin, ale bezvýsledně.

"Jak jsem jen mohla někomu jako je ona navrhnout, aby se šla podívat po tomto podzemním místě, když nemá žádné lokalizační smysly?"

Začíná si myslet, že je to již beznadějené.

V tom uslyší křik. Kin křičí z plných plic

"Mistřéééééé"

Ryomou okamžitě zbystří, jelikož Kinin hlas zní opravdu vyděšeně.

Jakmile k ní doběhne, začne se nenuceně smát. Kin utíkala před poměrně velkym pavoukem. "Neboj se Kin....tohle je Siba, můj mazlíček. Rád si hraje na honěnou. Je překvapující jak brzo tě přijal. Když tě začne honit, znamená to, že tě má rád"

Řekne Ryomou.

Kin to ovšem nijak neuklidní. Rychle se schová za svého mistra a doslova prosí o to, aby se k ní nepřibližoval.

"Kin....to si říkáš upír?"

Promluví ke své žačce.

Otočí se k mazlíčkovi a řekne mu

"Promiň Sibo. Tento upír, jak jsi určitě poznal, je upírem krátkou dobu a jak se zdá, jakožto člověk neměl pavouky moc v lásce. Odeber se prosím zase na své místečko plné tvých dětiček a nezlob se na ní"

Siba odcupitá pryč.

Kin se ještě chvíli vzpamatovává z tohoto setkání.

"Takže já mám trénovat poseroutku. Super. Bude to složitější než se zdá. Pojď prosimtě, je noc....čas tréninku"

Promluví zas ke své žačce.

Kin se beze slova odebere směr východ. Ryomou jí však nečekaně chytne do náruče a přemístí se s ní ohromnou rychlostí na místo, které Kin nezná.

"Kde to jsme?"

Zeptá se Kin.

"To není důležité. Soustřeď se na trénink a nevyptávej se. Není důležité kde jsi, ale proč tu jsi. No, tak začneme"

Ryomou dohovoří a odebere se k nejbližšímu stromu, kde si sedne. Kin jen čeká, co se bude dít. Ryomou vůbec nic nedělá.

"Mistře....nemáme náhodou trénovat?"

"no tak na co ještě čekáš Kin? Trénuj!"

Rozkáže Ryomou Kin. Jenže ta neví co má dělat, a tak dál nechápavě stojí a nic nedělá. Ryomou si jen povzdechne a zvedne se.

"Sakra tobě se taky musí pořád něco vysvětlovat co? Dobrá, dobrá. Dnešní nocí začneme z úplně základníma schopnostma upírů. A dneškem tou úplně nejzákladnější. Naučíš se rychle běhat. Samozřejmě, že během dneška nedosáhneš své plné rychlosti. Jde o to, abys věděla jak se to dělá. Abys věděla jak se ta rychlost ovládá. Není to stejné jako u člověka. Když běžíš, tak ti začne zároveň hrozně rychle pracovat mozek. Aby ses stíhala vyhybat všem překážkám. Ty ovšem musíš také pracovat na tom abys donutila tělo se přestat hýbat kdy se ti zachce. Vše je to jen o tréninku. A na to tato noc bude stačit bohatě. A když ne, budeme pokračovat zítra. Více dnů na to mít nemůžeš. Největší úsilí tě bude stát nemít chuť na člověka."

Jakmile Ryomou jako obykle vysvětlí situaci, Kin se začne připravovat k běhu. A běží. Běží a zrychluje. Běží nadlidskou rychlostí, takovou rychlostí, že pomalu ani nevidí míhající se stromy.

"Tak Kin....a teď se zastav!"

Přikáže Ryomou.

Kin poslechne svého Mistra. A podaří se jí to. Ovšem né tak, jak chtěla. Zkončí totiž v popelnici nohama nahoru.

Jakmile tohle Ryomou uvidí zase se opět smát na účet Kin

"Hahaha výborně žačko. Tohle miluju. Nováčci jsou nejlepší, je s nima sranda."

Kin se vyhrabe z popelnice a s beznedějným pohledem se na Ryomou podívá.

"No tak dobře Kin, dobře. Pomohu ti. Stejně mám v plánu dneska něco jiného a nechci tady celou noc prodřebět a uchechtat se k smrti."

Řekne Ryomou.

"Ale Mistře. Jsem totálně nemožná. Musím být ten nejhorší upír v dějinách. Ostudou všech upírů. Již jako člověk jsem nestála za nic a upíří krev na tom nic nemění."

Kin si při svých slovech sedne a propadne síle beznaděje.

"Tak poslouchej Kin....ne Yatsumi. Poslouchej mě! Záčátky jsou vždy těžké. Když se přes toto přeneseš, pak teprve objevíš svůj úžasný talent, který v sobě máš. Pokud se budeš neustále podceňovat nedosáhneš toho. Důvěra sama v sebe je základ pro talent. Ani já to neměla ze začátku lehké, to mi věř. A ještě k tomu jsem na to byla sama. Naučit se používat ten obrovský meč s chirurgickou přesností a bleskovou rychlostí, naučit se být rychlejší než upír, naučit se zaklínadla. Nebylo to jednoduché. Ale ty Yatsumi, ty máš mě a já tě nenechám ve štychu."

Ryomou při těchto slovech koukala Kin přímo do očí. Kin to jen ztěží poznala, jelikož její Mistr má přes oči brýle.

"ehm....Mistře? Teď jste mluvila jako osoba, kterou jsem hrozně milovala."

Přizná Kin.

Ryomou to nijak neokomentuje.

Zvedne svou žačku a společně s ní se rozeběhne. Při tom jí učí jak se zastavit. Kin se to vše naučí během dvou hodin.

"Tak....Kin? Dnes ti dám jednu podmínku. Když zítra dokážeš i zbytek základních upírských mocí, tak mi můžeš položit dvě otázky, které tě zajímají. Nezáleží na tom k čemu se otázky budou vztahovat. A pokud si myslíš, že je nemožné se vše naučit během zítřka, pleteš se. Dokázala si poručit svým nohám přestat běhat již po dvou hodinách. To je rekordní čas. Podle mého, ale potřebuješ motivaci. V tomto je tvůj talent. Něco za něco. A já na to přistoupím, když to urychlí tvůj trénink....souhlasíš?"

Řekne Ryomou a napřáhne směrem ke Kin ruku. Kin ještě předtím než dá ruku svému mistrovi prohodí.

"Pokud otázka může být jakkákoli souhlasím s těmito podmínkami"

A podají si ruce.

"Dobrá tak zkusíme tvoje nohy. Proběhneme se po městě"

Nakáže Ryomou a rozeběhnou se vstříc nočnímu městu.