Tak trochu si odpočineme od kapitolovky ne?:3 Dávám sem takovou jednu povídku, která mě napadla, když jsme jeli večer domů a začalo zapadat Slunce.....snad se bude líbit;-)
Omlouvám se za chyby.....jsem nějak ve skluzu a nestíhám....no dobře...na opravování chyb jsem lemraXD.....omlouvám se na sto tisíckrátXD (Chyby opraveny-s pozdravem Keiko:-)
Už jste někdy přemýšleli o tom, jaké by to asi mohlo být, kdyby se do sebe zamiloval den a noc? Že je to nemožné??? Copak vy jste neviděli vykukovat měsíc a slunce zároveň? Copak oni nejsou nositeli dne a noci? Zkuste uvažovat.....
komu se uvažovat nechceXD....může si přečíst mojí představu o takové lásce, tak směle do tohoXD
Sokyně
Od dávných věků, tak starých jež ani lidská doba nepamatuje, se zrodily dva naprosto odlišné světy. Dvě planetky, které jsou pro náš život tak důležitý. A na těch planetkách žijí obyvatelé. Vlastně obě dvě planety mají jen jednoho jediného obyvatele.
Ti dva obyvatelé se starají o správné fungování své planety. Začalo se jim říkat strážci. Na zrodu jejich země byli i oni pouze malými existencemi. Postupem času získali svou moc, úlohu i pohlaví. Ano...obě jsou dívky....sokyně.
Strážkyně větší planety (U nás sice pojmenována jako velká hvězda) je rozpačitá, výbušná a horkokrevná stejně jako její svěřenec Slunce. Její kůže je pokryta zvláštním neviditelným štítem, který člověk neumí vyrobit. Ten štít je tak silný, že odolává žhavému Slunci. Dívka má vlasy dlouhé až na zem a jejich zbarvení je sopečná červeň s odlesky oranžové. Oči jsou krvavě červené a jsou v nich vidět plamínky. Její oblečení je ve veselých a pestrých barvách slunečních. Je hebké a lehčí nežli hedvábí ale přes svou křehkost je samotný materiál tak pevný že dokáže odolávát nemilosrdnému počasí Slunce. Její kůže kvůli nekonečnému žáru získala barvu žlutou s menšími odlesky hnědé. Dívka dostala vznešené jméno Sentaria od muže vznešenějšího nežli je ona sama....od bytosti u nás zvané jako Vyšší moc. Sentaria ovládala plameny a i Slunce samotné...jejím úkolem bylo především starat se o správné pracování Slunce.
Další dívkou-strážkyní starající se o něco menší planetu, ale neméně důležitou je Loriana...strážkyně měsíce. Aby mohla odolávat zimě měsíce má na sobě též neviditelný štít, který ji dokáže hřát. Loriana má vlasy naopak rovně střižené do mikáda a jejich barva je stříbrná jako samotný měsíc, ale její konečky jsou černé. I oči má černé jako temnota. Pohled do jejích očí by člověka naprosto pohltil stejně jako černá díra. Loriana nosí černé útlé kalhoty, temnou košili a přes košili dlouhatánský kabát zbarvený do studených barev. Její kůže kvůli neustálému chladu je temně modrá s odlesky fialové. Narozdíl od Sentarie je Loriana ledově klidná, chladná a rozvážná stejně jako Měsíc. Lorianina schopnost je ovládat mrazivě chladný led.
Obě dvě dívky musejí své svěřence hlídat i před jinými vjemy nežli je správné a už po staletí stejné užívání jejich sil na naši maku Zemi. Obě dvě musejí uhájit své postavení ve vesmíru. Tedy především se o to pokouší Sentaria. Jelikož Slunce je mocné..touží po moci i ona. Proto ačkoli měsíc a Slunce tvoří harmonii na Zemi(Noc střídá den bez jakkýkoliv bojů a válek) tak tyto dvě dívky se po tisíciletí neměli v lásce. Loriana nemohla vystát horkokrevnost Sentarie a Sentarie nemohla vystát chladné vystupupování Loriany.
Ani po hlasu se nemohly poslouchat. Sentaria měla hlas chraplavý, vysoko postavený a rázný a naopak Loriana zas hlas sametový, hluboký a tichý. Při souboji slov, kdy se dívky napadaly řečí již dávno lidmi zatracenou, to bylo jako souboj bouře se sněhem.
Jedna druhou nikdy nemohly pochopit. Jejich nenávist vůči druhé neznala mezí. Obě dvě ale moc dobře věděly, že vražda jedné z nich by mohla způsobit chaos a konec Země....což nesměly dopustit. Naštěstí se obě dvě viděly jen jednou za čas. Viděly se právě na Zemi v době, kdy se setkal Měsíc se Sluncem. Viděly se pouze za rozbřezku, kdy Měsíc předal službu Slunci a za soumraku, kdy tomu bylo naopak.
Postupem několika staletí se dívky nakonec poznaly tak dobře, že ze sokyň se staly dívky respektující jedna druhou. Stalo se to ještě v dobách, kdy člověk nebyl na světě. Na samém zrodu člověka nastal další zásadní zlom v jejich vztahu. Obě si ve stejnou chvíli uvědomily, že jejich nechápavost vůči druhé byla něčím vyjímečnějším a zásadnějším nežli si původně myslely. Člověk vytvořil již na počátku svého zrodu rčení platící dodnes "Co se škádlívá, to se rádo mívá" všichni ho známe....ale možná oním zrodem tohoto rčení jsou právě tyto dvě dívky. Zjistily totiž, že se od sebe zamilovaly. Doplňovaly se stejně jako Slunce a Měsíc neboli den a noc. V tu dobu obě dvě porušily přísná pravidla a sestupily ze svých svěřenců právě na onu Zemi.
Ten den asi lidé nikdy nezapomenou. Počasí bylo nepopsatelné....nadpřirozené, éterické. Obě dvě bezeslova šly zelenou tvávou, která pod Sentriiným krokem začala hořet a pod krokem Loriany samozřejmě mrznout. Šly naproti sobě a při setkání jedné s druhou ani minutu neváhaly obejmuly se a políbily. Při jejich polibku se stalo něco neskutečného. Smísilo se nesmísitelné. Led a oheň. Po polibku obě odešly se smutným pohledem zpátky tam kam patří.
Od té doby vznikla naprostá rovnováha mezi Měsícem a Sluncem. Obě dvě dívky se bezmezně milují dodnes a jedna na druhou nedá dopustit. Jejich láska je tak silná, že odolává naprosto všemu. Ovšem jejich osud je smutný.....není jim přáno být spolu. Mohly se vidět pouze za rozbřesku a za soumraku což je jen několik málo minut. Dříve radostná zpráva, že se vidí tak málo, je pro ně nyní trestem. Mají totiž právo opustit svého svěřence právě v tyto dvě krátké chvíle. Vědí, že to nikdy nebude lepší....ale ony se své lásky nikdy nevzdají. Ony totiž umí milovat tak, jak neumí žádný člověk......měli bysme jim jejich věrnost lásce závidět a ne jich litovat.......protože navzdory nepřízni jejich lásky se jedna druhé nevzdá....na věky věků....tak až ted uvidíte na nebi z jedné strany měsíc a z druhé strany slunce...vzpomeňte si na tyto dvě dívky a zkuste si představit jejich radost v tuto chvíli......a buďte štastni i vy.
komu se uvažovat nechceXD....může si přečíst mojí představu o takové lásce, tak směle do tohoXD
Sokyně
Od dávných věků, tak starých jež ani lidská doba nepamatuje, se zrodily dva naprosto odlišné světy. Dvě planetky, které jsou pro náš život tak důležitý. A na těch planetkách žijí obyvatelé. Vlastně obě dvě planety mají jen jednoho jediného obyvatele.
Ti dva obyvatelé se starají o správné fungování své planety. Začalo se jim říkat strážci. Na zrodu jejich země byli i oni pouze malými existencemi. Postupem času získali svou moc, úlohu i pohlaví. Ano...obě jsou dívky....sokyně.
Strážkyně větší planety (U nás sice pojmenována jako velká hvězda) je rozpačitá, výbušná a horkokrevná stejně jako její svěřenec Slunce. Její kůže je pokryta zvláštním neviditelným štítem, který člověk neumí vyrobit. Ten štít je tak silný, že odolává žhavému Slunci. Dívka má vlasy dlouhé až na zem a jejich zbarvení je sopečná červeň s odlesky oranžové. Oči jsou krvavě červené a jsou v nich vidět plamínky. Její oblečení je ve veselých a pestrých barvách slunečních. Je hebké a lehčí nežli hedvábí ale přes svou křehkost je samotný materiál tak pevný že dokáže odolávát nemilosrdnému počasí Slunce. Její kůže kvůli nekonečnému žáru získala barvu žlutou s menšími odlesky hnědé. Dívka dostala vznešené jméno Sentaria od muže vznešenějšího nežli je ona sama....od bytosti u nás zvané jako Vyšší moc. Sentaria ovládala plameny a i Slunce samotné...jejím úkolem bylo především starat se o správné pracování Slunce.
Další dívkou-strážkyní starající se o něco menší planetu, ale neméně důležitou je Loriana...strážkyně měsíce. Aby mohla odolávat zimě měsíce má na sobě též neviditelný štít, který ji dokáže hřát. Loriana má vlasy naopak rovně střižené do mikáda a jejich barva je stříbrná jako samotný měsíc, ale její konečky jsou černé. I oči má černé jako temnota. Pohled do jejích očí by člověka naprosto pohltil stejně jako černá díra. Loriana nosí černé útlé kalhoty, temnou košili a přes košili dlouhatánský kabát zbarvený do studených barev. Její kůže kvůli neustálému chladu je temně modrá s odlesky fialové. Narozdíl od Sentarie je Loriana ledově klidná, chladná a rozvážná stejně jako Měsíc. Lorianina schopnost je ovládat mrazivě chladný led.
Obě dvě dívky musejí své svěřence hlídat i před jinými vjemy nežli je správné a už po staletí stejné užívání jejich sil na naši maku Zemi. Obě dvě musejí uhájit své postavení ve vesmíru. Tedy především se o to pokouší Sentaria. Jelikož Slunce je mocné..touží po moci i ona. Proto ačkoli měsíc a Slunce tvoří harmonii na Zemi(Noc střídá den bez jakkýkoliv bojů a válek) tak tyto dvě dívky se po tisíciletí neměli v lásce. Loriana nemohla vystát horkokrevnost Sentarie a Sentarie nemohla vystát chladné vystupupování Loriany.
Ani po hlasu se nemohly poslouchat. Sentaria měla hlas chraplavý, vysoko postavený a rázný a naopak Loriana zas hlas sametový, hluboký a tichý. Při souboji slov, kdy se dívky napadaly řečí již dávno lidmi zatracenou, to bylo jako souboj bouře se sněhem.
Jedna druhou nikdy nemohly pochopit. Jejich nenávist vůči druhé neznala mezí. Obě dvě ale moc dobře věděly, že vražda jedné z nich by mohla způsobit chaos a konec Země....což nesměly dopustit. Naštěstí se obě dvě viděly jen jednou za čas. Viděly se právě na Zemi v době, kdy se setkal Měsíc se Sluncem. Viděly se pouze za rozbřezku, kdy Měsíc předal službu Slunci a za soumraku, kdy tomu bylo naopak.
Postupem několika staletí se dívky nakonec poznaly tak dobře, že ze sokyň se staly dívky respektující jedna druhou. Stalo se to ještě v dobách, kdy člověk nebyl na světě. Na samém zrodu člověka nastal další zásadní zlom v jejich vztahu. Obě si ve stejnou chvíli uvědomily, že jejich nechápavost vůči druhé byla něčím vyjímečnějším a zásadnějším nežli si původně myslely. Člověk vytvořil již na počátku svého zrodu rčení platící dodnes "Co se škádlívá, to se rádo mívá" všichni ho známe....ale možná oním zrodem tohoto rčení jsou právě tyto dvě dívky. Zjistily totiž, že se od sebe zamilovaly. Doplňovaly se stejně jako Slunce a Měsíc neboli den a noc. V tu dobu obě dvě porušily přísná pravidla a sestupily ze svých svěřenců právě na onu Zemi.
Ten den asi lidé nikdy nezapomenou. Počasí bylo nepopsatelné....nadpřirozené, éterické. Obě dvě bezeslova šly zelenou tvávou, která pod Sentriiným krokem začala hořet a pod krokem Loriany samozřejmě mrznout. Šly naproti sobě a při setkání jedné s druhou ani minutu neváhaly obejmuly se a políbily. Při jejich polibku se stalo něco neskutečného. Smísilo se nesmísitelné. Led a oheň. Po polibku obě odešly se smutným pohledem zpátky tam kam patří.
Od té doby vznikla naprostá rovnováha mezi Měsícem a Sluncem. Obě dvě dívky se bezmezně milují dodnes a jedna na druhou nedá dopustit. Jejich láska je tak silná, že odolává naprosto všemu. Ovšem jejich osud je smutný.....není jim přáno být spolu. Mohly se vidět pouze za rozbřesku a za soumraku což je jen několik málo minut. Dříve radostná zpráva, že se vidí tak málo, je pro ně nyní trestem. Mají totiž právo opustit svého svěřence právě v tyto dvě krátké chvíle. Vědí, že to nikdy nebude lepší....ale ony se své lásky nikdy nevzdají. Ony totiž umí milovat tak, jak neumí žádný člověk......měli bysme jim jejich věrnost lásce závidět a ne jich litovat.......protože navzdory nepřízni jejich lásky se jedna druhé nevzdá....na věky věků....tak až ted uvidíte na nebi z jedné strany měsíc a z druhé strany slunce...vzpomeňte si na tyto dvě dívky a zkuste si představit jejich radost v tuto chvíli......a buďte štastni i vy.
Krása *.* Připomíná mi to jednu větu ve Sputnik, má láska, kde hlavní hrdinka vypráví, že ona a její milovaná jsou jako vesmírná tělesa, která se neustále míjí, na malou chvíli se střetnou ale pak zase plují svou vlastní cestou vesmírem...