Kapitola patá:......chceš něco vědět, makej......
Kin je zahalena ve tmě. Sedí na posteli v podzemí a čeká až se její Mistr vrátí. Přemýšlí nad tím, co jí Ryomou řekla.
"Takže zvládnu to. Musím to zvládnout. Jestli se mi ten dnešní trénink nepovede, tak se nedozvím pravdu. Třeba Mistr ví. Třeba to ví.....třeba..." Kin si povzdechne. Jedinou nadějí, jediná bytost, která jí může říct pravdu je právě Ryomou. Je jedinou bytostí noci, které věří. Jestli to nebude vědět její Mistr, pak se to nedozví nikdy. Po nějaké době konečně příjde Ryomou.
"Tak...připravena?" Kin se mlčky zvedne. Ryomou je přemístí na nějaké místo a Kin začne okamžitě trénovat. Ryomou jen vyděšeně kouká na to, jak se Kin snaží. Nestojí jako včera a neptá se na to jak to má udělat. Je jako vyměněná. Kin tak usilovně trénuje. Vypadá to jako kdyby se chtěla sedřít z kůže. Ryomou se na to nadále nemůže koukat.
"Kin. Přestaň. Nenamáhej se tolik. Jinak se ,i přesto, že jsi upír, zabiješ. Já tu nechci koukat na upíra, který se tu stahuje z kůže. Který tu dělá šílené věci pro nic. Soustřeď se Kin" Ryomou už jí dál nemusí nic vysvětlovat. Konečně to pochopí. A hle. Během noci opravdu zvládne i zbytek.
"Ještě včera z ní byl upír bez známky sil a dnes tu přede mnou stojí upír. A to stačilo, aby to začala brát vážně." Pousměje se Ryomou a přistoupí ke své žačce.
"Tak Kin. Dokázala si to. A tak je čas na tvé otázky. Oprávněně sis je vybojovala. Ptej se Kin." Ryomou si sedne a pobídne Kin aby ji následovala. Ta poslechne a nadechne se.
"Jen dvě otázky vám mohu položit. Ono to vlastně stačí. Nemám jistotu v tom jestli budete znát odpověď.....pro mne jste jediná osoba, která může odpovědět. Uhm....mou první otázkou je.....co jste vlastně zač?" Položí Kin otázku a hledí na svého zahaleného mistra.
"Ah....přímé otázky. Čekala jsem, že jedna z těch dvou otázek se bude týkat mého původu. Nemohu ti říct přímo kdo jsem. Jelikož můj život jakožto člověk....vlastně...nikdy jsem nebyla tak úplně člověk. Ale aby si byla spokojená s odpovědí, řeknu ti to takhle. Prostě mým úkolem na tomto světě je jednoduchý. Mírnit běsnění upírů. Dál ti již na otázku nemohu odpovědět. Zbytek se dozvíš časem. Tomu věř." Odpoví Ryomou na první otázku. Kin vypadá spokojeně. Čekala, že jí Ryomou neodpoví přímo a úplně.
"Děkuji za odpověď. Tak a přejdeme k druhé otázce. Doufám, že jste znala Raylu Tamatzuki a její rodinu. V něčem mi musela Rayla lhát. Jelikož měla jakýsi dluh u upírů, kteří ji zabili. A já bych chtěla vědět, o co vlastně jde mezi rodinou Tamatzuki a upíry." Zeptá se Kin na druhou otázku. Ryomou se nad jménem Rayla rychle postaví a zbystří. Kin je svým způsobem ráda, jelikož tahle reakce jí dává naději. Naději, že Ryomou bude něco vědět.
"Rayla Tamatzuki říkáš? Hm....něco jsem o tom slyšela. Rodina Tamatzuki je jediná doposud žijící rodina, kde se dědí z generace na generaci geny elfů. Elfové jsou vymřelý lid. Jediní doposud žijící elfové jsou právě oni. Mezi upíry a rodinou Tamatzuki vznikla soukromá válka. Jenže všechno se změnilo v době, kdy se jejich upír zamiloval do Amiko Tamatzuki. Kvůli jejich lásce vznikl mír, ale měl podmínku. Až se jim narodí potomek, jež bude v sobě mísit dvě krve, bude přenechán upírům, jakmile nastane její chvíle. Všichni s tím souhlasili. V této době nastal v obou rodech klid. Až do doby kdy se jim opravdu narodil potomek. Pojmenovaly ji Rayla. Rayle neřekli ani slovo o tom, že je napůl elf a napůl upír. Vychovali ji jako elfa. Pak ale nastal den, kdy měla patřiti upírům. Ten den nastal zhruba před dvěma lety. Unesli ji.....další informace o ní a její rodině nemám." Kin se po slovech Ryomou skácí k zemi v slzách.
"Počkejte mistře. Takže ona je ještě možnost, že Rayla žije? To snad není možné. Proč za mnou nepřišla a neřekla, že žije? Sakra proč? Jestli žije a já věřím, že žije, tak proč mě nevyhledala?" Kříčí na Ryomou a bouchá jí pěstma do hrudníku.
"Zkus přemýšlet Kin.....Nevím jak to mezi vámi bylo. Ale určitě tě nechtěla vystavit nebezpečí. Určitě už několikrát toužila po tom tě vyhledat, ale měla strach. Že tě dostane do nebezpečí, že ji nepříjmeš. Jelikož pravda, kterou by ti řekla, by si nemusela přijmout. Nevím jestli tohle je to, kvůli čemu tě nevyhledala, ale rozhodně to má logiku. Tak se vzpamatuj Kin." Zaříčí na svou žačku Ryomou a přitom s ní třese. Kin se uklidní. Ryomou má pravdu. Kin unaveně spadne do náruče Ryomou.
"Ach mé dítě. Tolik bolesti v sobě nosíš. Kéž bych ti mohla být nápomocná." Promluví ke své žačce. Kin hlas Ryomou probudí a řekne.
"Ale vy mi můžete pomoci. Najdeme Raylu" Ryomou se podívá na svou žačku a řekne.
"Nemyslím, že je to dobrý nápad Kin. Vím co říkám. Kdyby měla možnost tě vyhledat, určitě by to už udělala. A navíc, teď máme jiné starosti. Musíš se stát upírem. Trénink je důležitější. Když nezvládneš trénink, stane se z tebe ten odporný krev sající upír, který nemá kapku slitování. A to snad nechceš ne?" Řekne Ryomou a nečeká na odpověď. Odejde s ní rovnou do jejich doupěte. Ryomou položí Kin na postel a přikryje jí. Podívá se jí do spících očí a prohodí.
"Holka doufám, že tvé trápení brzo zkončí" A odejde. Odejde na stejné místo jako vždy. Na střechu nejvyšší budovy ve městě, kde si sedne a pozoruje město. Při této činnosti jí vždy donutí něco přemýšlet. Sedí si tam a čeká. Jako šelma na svou kořist. Nenávidí upíry, kteří se neumí ovládat. Hlavně tu bandu chuligánů, kteří zaútočili na Kin a udělaly z ní upíra. Mezitím se Kin probudí. Rozhlédne se kolem sebe. Hned jí dojde co se stalo a zase si lehne.
"Zítra zase začne trénink. Co se bude dít dál? Až se všechno naučím. Nemohu zůstat u mistra. Musím najít Raylu. Dostala jsem naději, že ještě žije. Když ona nenajde mě, musím najít já jí." Řekne si svůj dosavadní slib. Dořekne to a zase se oddá spánku. Po další 19dní bude mít ještě spoustu práce, než získá svou schopnost.