Kapitola šestá:.....ovládej se holka.....
Dva týdny uběhly jako voda a s Kin se stal opravdu silný upír. Rychlá je opravdu dost, ale na svého mistra nestačí. Sílu zase tak obrovskou nemá, ale Ryomou jí to vysvětlila tak, že vampírky holt tolik síly nepobraly.
Kin po dvou týdnech tréninku konečně může chodit i na denní světlo. Stále ji to trochu bolí, jenže rozhodně ne natolik, aby jí to zabilo.
Co se týče zbraní, tak to se Kin učila na různé. S mečem jí to vůbec nešlo. A vůbec. Boje na blízko nijak neovládala. V bojích nadálku byla ale téměř dokonalá. Díky této věci Ryomou opatřila své žačce zbraně, které by se jí mohli v boji na dálku hodit. Zprvu klasický luk a šípy. Pak jí opatřila i hvězdice a nožíky na házení. Vše to ovládala s ďábelskou přesností.
"Takže má milá žačko. Vše, co ses měla naučit již umíš. Ovládat základní schopnosti upírů a ovládat zbraně. Následuje poslední týden tvého tréninku. Poslední týden, jež bude nejtěžší. To, co jsi doposud dělala, co ses doposud naučila ti nebude nic platné. Tvoje fyzické schopnosti nabraly dokonalosti. Teď musíš trénovat svého ducha a sílu vůle. Doposud tvá touha po krvi nebyla nijak zvlášť silná. Tenhle poslední týden to začne. Krvavé sny, neskutečná touha po lidské krvi, jež si ještě neochutnala. Představy, jak ta krev chutná. Tohle vše tě bude doprovázet v době posledního týdne. Trénink se ti určitě bude zdát jednoduchý......opak je pravdou, má milá. Po dobu posledního týdne tě nechám zavřít na místo v jeskyni, které neznáš. Budeš připoutána řetězy. Řetězy, které nebude těžké přetrhnout. Kousek od tebe bude láhev a v ní opravdová lidská krev. Bude blízko od tebe, ale přitom dostatečně daleko. Bude záležet pouze na tobě. Já za tebou budu chodit každý den a jen se podívám jestli si splnila nebo ne. Držím ti palce Kin"
Dořekne Ryomou myšlenku a podívá se na Kin.
Vypadá rozhodně.
Od té doby, co ví o tom, že by mohla být Rayla živá, tak se snaží jak nejvíc to je vůbec možné.
"Ale tak tenhle trénink začíná až zítra. Dnes mám pro tebe jiné uplatnění Kin"
Řekne ke své žačce a ta okamžitě zbystří a prahne po dokončení Mistrovi myšlenky.
"Dneska chci vidět tvoje schopnosti v akci. Půjdeš se mnou na můj každovečerní noční lov...co ty na to?"
Tu poslední větu nemusela Ryomou ani vyslovovat. Kin se rozzáří oči a už se nemůže dočkat až konečně okusí své nové schopností na nějakém upírovi.
Začne noc a Ryomou se připravuje na svůj každovečerní lov. Podívá se na natěšenou Kin.
"Počkej, Kin. Mám Pro tebe malý překvapení. Stůj a zavři oči."
Kin ji poslechne.
Po nějaké době příjde Ryomou ke Kin. S hlasitým "už" ji vyzve, ať oči otěvře. Kin je nadšená. Před ní na posteli leží zelený kabát černé tričko a kalhoty. Vysoké černé boty. Dlouhá a krásná zelenožlutá šála. Co se ale nejvíce Kin líbí je její náčiní. Pouzdro na šípy je černé barvy z pravé kůže. Samotné šípy jsou krásně zdobené zlatavými nápisy. Jsou bílé barvy a hrot šípů není obyčejně z nějakého kovu, ale jejich hroty září krvavě rudou barvou. Luk je ale také krásný. Je také bílé barvy zdobený prozměnu rudými nápisy. Vrhací nože jsou speciálně zbroušené a jakmile je Kin vezme do ruky ucítí, jak moc jsou lehké a vyvážené. Co se týče hvězdic, ty jsou z jakéhosi modrého kovu.
Kin je unešená ze všech těch věcí a nechápavě kouká na Ryomou.
"Kin...přemýšlej trochu. Myslíš, že by obyčejné lidské zbraně zabily upíra? Tohle jsou speciálně vybroušené zbraně. Hvězdice modré barvy, jsou ze slitiny šíleně tajného složení. Speciální odlehčené a zbroušené vrhací nože jsou odlehčené proto, že když zapojíš upíří sílu, budou lítat vzduchem obrovskou rychlostí a přesností. Jejich složení je logicky ze stříbra a ještě nějaké smíseniny. A šípy na kterých jsou nápisy. To je zaklínadlo. Luk má druhou část zaklínadla. Když se spojí dohromady, neboli při kontaktu luku se šípama vytvoří zaklínadlo, které též zabíjí upíry. Chápeš? Nelze mít obyčejné zbraně při boji s upíry. Tak a teď si to obleč. Jdeme na lov"
A jak Ryomou poručí, tak se stane. Kin si to na sebe okamžitě oblékne a jdou. Jako vždy. Na nejvyšší místo ve městě. Kin tu je poprvé a Ryomou snad posté.
"Mistře? Bojím se, že tu týdenní zkoušku nesplním"
Prolomí chvilkové ticho mězi nimi Kin.
"Ty a ticho spolu nemáte nic společného vid?"
Zažertuje Ryomou a pokračuje.
"Strach? To je dobře. Aspoň to nebereš na lehkou váhu. Ti, co se tomuto úkolu vysmívají vždycky nesplnily. A Kin. Kdybych ti nevěřila, tak tě již od začátku odepíšu."
Řekne ke své žačce Ryomou.
Mezi nimi začíná panovat ticho. Ryomou pozoruje město a Kin čeká na nějaký rozkaz.
Zničehonic Kin zakřičí. To Ryomou vyleká a okamžitě vytáhne menší meč z pouzdra.
"Co se děje?"
Zeptá se Ryomou, když zjistí, že nepřítel je v nedohlednu. Kin se jen na svého mistra podívá. Ryomou se zhrozí, jelikož Kininy oči připomínají oči bestie. Podívá se na obrovské hodiny.
"A sakra je půlnoc. Tvoje krvelačnost se začíná probouzet. Musím tě okamžitě vzít do doupětě, nebo zabiješ nevinného člověka."
Jak Ryomou řekla, tak i udělala. Vezme Kin do náruče a běží směr doupě, co jí nohy stačí. Jakmile se dostane do doupěte, vpluje s ní do míst skály, kde to Kin opravdu v životě neviděla. Jdou jakousi chodbou, kterou osvicují jen slabě planoucí plamínky z loučí visející nad nimi. Dojdou na konec chodby, kde jsou obrovitánské dveře. Dveře, které vypadají velice mohutně a pevně. A taky že byli.
Ryomou je otevře a společně s Kin v náručí vejde dovnitř. Vyděšenou Kin přiváže celou řetězi.
"Kin, dneska ti sem ještě žádnou krev nedám. První den budeš celý zkrátka kontrolovat svou touhu. Nechci tě hned mučit, ale připrav se. Zejtra už to bude jen těžší a těžší."
Povzdechne si nad svými slovy Ryomou. Pohled na Kin je hrozný. Ryomou raději za sebou hned zavře a odejde. Lituje Kin. Nikdy ještě neviděla takovýhle pohled. Šílený a zároveň plný bolesti.
Ryomou sebou švihne na postel. Myšlenky se jí upínají ke Kin. Nakonec se usměje a řekne
"Ovládej se holka, tohle musíš zvládnout. Dostala si se opravdu daleko, ale ty jsi silná. Věřím v tebe. Už od samého začátku"
S těmito slovy se odebere k piánu a hraje svou každovečerní skladbu. Skladbu plnou emocí.
Dva týdny uběhly jako voda a s Kin se stal opravdu silný upír. Rychlá je opravdu dost, ale na svého mistra nestačí. Sílu zase tak obrovskou nemá, ale Ryomou jí to vysvětlila tak, že vampírky holt tolik síly nepobraly.
Kin po dvou týdnech tréninku konečně může chodit i na denní světlo. Stále ji to trochu bolí, jenže rozhodně ne natolik, aby jí to zabilo.
Co se týče zbraní, tak to se Kin učila na různé. S mečem jí to vůbec nešlo. A vůbec. Boje na blízko nijak neovládala. V bojích nadálku byla ale téměř dokonalá. Díky této věci Ryomou opatřila své žačce zbraně, které by se jí mohli v boji na dálku hodit. Zprvu klasický luk a šípy. Pak jí opatřila i hvězdice a nožíky na házení. Vše to ovládala s ďábelskou přesností.
"Takže má milá žačko. Vše, co ses měla naučit již umíš. Ovládat základní schopnosti upírů a ovládat zbraně. Následuje poslední týden tvého tréninku. Poslední týden, jež bude nejtěžší. To, co jsi doposud dělala, co ses doposud naučila ti nebude nic platné. Tvoje fyzické schopnosti nabraly dokonalosti. Teď musíš trénovat svého ducha a sílu vůle. Doposud tvá touha po krvi nebyla nijak zvlášť silná. Tenhle poslední týden to začne. Krvavé sny, neskutečná touha po lidské krvi, jež si ještě neochutnala. Představy, jak ta krev chutná. Tohle vše tě bude doprovázet v době posledního týdne. Trénink se ti určitě bude zdát jednoduchý......opak je pravdou, má milá. Po dobu posledního týdne tě nechám zavřít na místo v jeskyni, které neznáš. Budeš připoutána řetězy. Řetězy, které nebude těžké přetrhnout. Kousek od tebe bude láhev a v ní opravdová lidská krev. Bude blízko od tebe, ale přitom dostatečně daleko. Bude záležet pouze na tobě. Já za tebou budu chodit každý den a jen se podívám jestli si splnila nebo ne. Držím ti palce Kin"
Dořekne Ryomou myšlenku a podívá se na Kin.
Vypadá rozhodně.
Od té doby, co ví o tom, že by mohla být Rayla živá, tak se snaží jak nejvíc to je vůbec možné.
"Ale tak tenhle trénink začíná až zítra. Dnes mám pro tebe jiné uplatnění Kin"
Řekne ke své žačce a ta okamžitě zbystří a prahne po dokončení Mistrovi myšlenky.
"Dneska chci vidět tvoje schopnosti v akci. Půjdeš se mnou na můj každovečerní noční lov...co ty na to?"
Tu poslední větu nemusela Ryomou ani vyslovovat. Kin se rozzáří oči a už se nemůže dočkat až konečně okusí své nové schopností na nějakém upírovi.
Začne noc a Ryomou se připravuje na svůj každovečerní lov. Podívá se na natěšenou Kin.
"Počkej, Kin. Mám Pro tebe malý překvapení. Stůj a zavři oči."
Kin ji poslechne.
Po nějaké době příjde Ryomou ke Kin. S hlasitým "už" ji vyzve, ať oči otěvře. Kin je nadšená. Před ní na posteli leží zelený kabát černé tričko a kalhoty. Vysoké černé boty. Dlouhá a krásná zelenožlutá šála. Co se ale nejvíce Kin líbí je její náčiní. Pouzdro na šípy je černé barvy z pravé kůže. Samotné šípy jsou krásně zdobené zlatavými nápisy. Jsou bílé barvy a hrot šípů není obyčejně z nějakého kovu, ale jejich hroty září krvavě rudou barvou. Luk je ale také krásný. Je také bílé barvy zdobený prozměnu rudými nápisy. Vrhací nože jsou speciálně zbroušené a jakmile je Kin vezme do ruky ucítí, jak moc jsou lehké a vyvážené. Co se týče hvězdic, ty jsou z jakéhosi modrého kovu.
Kin je unešená ze všech těch věcí a nechápavě kouká na Ryomou.
"Kin...přemýšlej trochu. Myslíš, že by obyčejné lidské zbraně zabily upíra? Tohle jsou speciálně vybroušené zbraně. Hvězdice modré barvy, jsou ze slitiny šíleně tajného složení. Speciální odlehčené a zbroušené vrhací nože jsou odlehčené proto, že když zapojíš upíří sílu, budou lítat vzduchem obrovskou rychlostí a přesností. Jejich složení je logicky ze stříbra a ještě nějaké smíseniny. A šípy na kterých jsou nápisy. To je zaklínadlo. Luk má druhou část zaklínadla. Když se spojí dohromady, neboli při kontaktu luku se šípama vytvoří zaklínadlo, které též zabíjí upíry. Chápeš? Nelze mít obyčejné zbraně při boji s upíry. Tak a teď si to obleč. Jdeme na lov"
A jak Ryomou poručí, tak se stane. Kin si to na sebe okamžitě oblékne a jdou. Jako vždy. Na nejvyšší místo ve městě. Kin tu je poprvé a Ryomou snad posté.
"Mistře? Bojím se, že tu týdenní zkoušku nesplním"
Prolomí chvilkové ticho mězi nimi Kin.
"Ty a ticho spolu nemáte nic společného vid?"
Zažertuje Ryomou a pokračuje.
"Strach? To je dobře. Aspoň to nebereš na lehkou váhu. Ti, co se tomuto úkolu vysmívají vždycky nesplnily. A Kin. Kdybych ti nevěřila, tak tě již od začátku odepíšu."
Řekne ke své žačce Ryomou.
Mezi nimi začíná panovat ticho. Ryomou pozoruje město a Kin čeká na nějaký rozkaz.
Zničehonic Kin zakřičí. To Ryomou vyleká a okamžitě vytáhne menší meč z pouzdra.
"Co se děje?"
Zeptá se Ryomou, když zjistí, že nepřítel je v nedohlednu. Kin se jen na svého mistra podívá. Ryomou se zhrozí, jelikož Kininy oči připomínají oči bestie. Podívá se na obrovské hodiny.
"A sakra je půlnoc. Tvoje krvelačnost se začíná probouzet. Musím tě okamžitě vzít do doupětě, nebo zabiješ nevinného člověka."
Jak Ryomou řekla, tak i udělala. Vezme Kin do náruče a běží směr doupě, co jí nohy stačí. Jakmile se dostane do doupěte, vpluje s ní do míst skály, kde to Kin opravdu v životě neviděla. Jdou jakousi chodbou, kterou osvicují jen slabě planoucí plamínky z loučí visející nad nimi. Dojdou na konec chodby, kde jsou obrovitánské dveře. Dveře, které vypadají velice mohutně a pevně. A taky že byli.
Ryomou je otevře a společně s Kin v náručí vejde dovnitř. Vyděšenou Kin přiváže celou řetězi.
"Kin, dneska ti sem ještě žádnou krev nedám. První den budeš celý zkrátka kontrolovat svou touhu. Nechci tě hned mučit, ale připrav se. Zejtra už to bude jen těžší a těžší."
Povzdechne si nad svými slovy Ryomou. Pohled na Kin je hrozný. Ryomou raději za sebou hned zavře a odejde. Lituje Kin. Nikdy ještě neviděla takovýhle pohled. Šílený a zároveň plný bolesti.
Ryomou sebou švihne na postel. Myšlenky se jí upínají ke Kin. Nakonec se usměje a řekne
"Ovládej se holka, tohle musíš zvládnout. Dostala si se opravdu daleko, ale ty jsi silná. Věřím v tebe. Už od samého začátku"
S těmito slovy se odebere k piánu a hraje svou každovečerní skladbu. Skladbu plnou emocí.