Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Duben 2010

Stačí kapka krve 13

29. dubna 2010 v 19:00 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 13.....vynahrazení, aneb Ryomou se nám ukazuje v jiném světle- 1.část...

    Ryomou má dilema. Kam pozvat upíra? Na jídlo..? To už jí dávno nechutná.....někam do města..? Ještě dostane chut na lidskou krev......což taky není dobré....tak kam pozvat upíra....? kdyby aspon Kin byla člověk....bylo by to o něco jednodušší...ale upír..?..

    Vycházejí ze svého úkrytu......Jdou po temné ulici, obě naprosto beze slov....Ryomou už to začíná vadit. Je zvyklá na ukecanou Kin. Ona je tady přece od mlčení. Pak jí to konečně dojde....je jedna možnost, jak pobavit upíra.

    "Hele Kin....je nějaká země, kam by ses chtěla podívat..?"

     Kin se najednou vzpamatuje z mlčícího a přemýšlícího maratonu a rozkecá se jakoby tu dobu, kdy mlčela, chtěla nějak dohnat.

    "Ale Ryomou kdyt přece....jak se tam dostanem? Ty máš nějaký peníze? Ale....ale"

     Ryomou náhle na Kininy ústa přiloží prst.

    "Kin...já nechtěla aby si mi odpověděla otázkou....prostě mi řekni...kam by ses chtěla podívat a zbytek nech na mě...jo?"

     A pustí její ústa. Kin začne přemýšlet.


    "Mno....vždycky sem se chtěla podívat...no upřímně je mi to jedno.....ale jelikož jsem upír, tak pravděpodobně nemůžu moc mezi lidi. Myslím, že by to mělo být místo, kde jich tedy moc není."

     Ryomou přemýšlí a přemýšlí.

    "Hele Kin...můžu tě vzít prakticky kamkoli.....v každé zemi se najde místo, kde můžeme být sami a nebo najít nějaké další upíry. Stačí jen říct....chceš radši teplo, moře, palmy a nebo krásnou přírodu....hm?"

     Kin vyskočí na jednu střechu. Ryomou jí následuje a čeká na odpověd. Kin si na střeše toho domu sedne a začne intenzivně a chvilkama i nahlas přemýšlet. Ryomou se opře o jednu stěnu a ruce si dá křížem.

    Po zhruba hodině horlivého přemýšlení se kin konečně rozhoupe.

    "Ryomou...já.....chtěla bych se podívat do Irska.....tam sice není moc teplo...ale zato tam mají dokonalou přírodu a určitě se tam najde i místo, kde by byl klid."

     Ryomou se ke kin přiblíží.

    "To je dobrý nápad. Irsko je nádherný místo a mám tam dokonce i pár známých upírů. Tak dobře...hurá do Irska"

     Kin se ještě oboří do Ryomou.

    "No....a jak se tam chceš dostat? Dneska už žádný letadlový spoj do Irska nechytíme"

     Ryomou se začne smát.

    "Kin, kin, kin.....o upírech a jiných havětích se musíš ještě hodně učit. Umíš toho mnohem víc.....bohužel věci, kterými budeš ojedinělá se musíš naučit sama....a nejlépe v praxi. O mě toho ještě příliš nevíš. Znáš mojí rychlost.....to ale zdaleka není všechno. Kin ustup trochu"

     Poslechne.

    Ryomou si sundá plášt a dá ho Kin do ruky. Vůbec nechápe o co jde. Ryomou uvidí Kinin nechápavý výraz.

    "Kin podívej se mi na záda......snad pochopíš"

     Kin tedy udělá, co se po ní žádá. Podívá se Ryomou na záda. Uvidí jak se pod obvazy začne něco hýbat.

    "Hele Kin...tam, kde se to pohybuje nejvíc, tak odtrhni obvazy.....prosím"

    Kin trochu znervozní, ale udělá co se po ní chce. Odtrhne obvazy. Při tomto se jí naskytne vskutku ošklivý pohled. Ty pohyblivé věci jsou totiž žilky a cévky, které nabíhají a nejvíce právě na místě, kde kin obvazy odrhla. Na druhou stranu Kin dostala též i příležitost podívat se na skoro celý záda ¨Ryomou.

    Celá záda jsou potetovaná jakýmisi blesky a docela svalnatá. Po chvíli se cévky a žilky zastaví. Přesně na tom místě, kde to Kin roztrhala. Objeví se tam dvě velké boule. Ryomou začne v tu chvíli křičet bolestí. Kin vůbec neví, co má dělat. Nikdy neviděla Ryomou takhle na křičet  bolestí. Boule se začnou zvětšovat a tím i křik se zintenzivní. Ryomou se podlomí kolena a spadne na všechny čtyři. To už Kin donutí reagovat. Chytne Ryomou za ruku....

    "Co se děje Ryomou? Co to je?".

    Ryomou nestihne odpovědět, protože přijde další vlna bolesti.

    Kin se podívá, co se děje. Ty boule na zádech se začnou drát ven a protože jsou pod kůží, musí ji protrhnout. Kin zděšeně kouká na ven drásající se boule.

    Vzápětí se kůže roztrhne a vytryskne z rány spoustu krve. Ze dvou děr na zádech vzrostly dvě temně černá křídla. Jelikož byli pod kůží, jsou mokré a celé od krve. Kin nemůže uvěřit svým očím.

    "Ryomou...to je nádhera!!!! Takže ty umíš i lítat? To...to je super!!!"

     Ryomou setře kapky potu z čela.

    "Jo...Kin....ale používám je pouze v případě nutnosti. Takováhle bolest zato nestojí. Proto si to neviděla."

     Kin kouká na ty přenádherná křídla. Jsou modročerná, dalo by se říct havraní. Mohutná a opravdu neuvěřitelně velká. A protože jsou ještě slizké a od krve, tak jimi Ryomou lehce protřepe a vše odstraní, čímž se křídla ještě zkrásní. Kin z nich nedovede spustit oči.

    "Tak...ted už vím, jak se tam dostaneme.....ale....umíš s nima lítat?"

     Ryomou se trochu urazí.

    "Hele cvičila jsem to dost dlouho a protrpěla kvůli tomu spoustu bolesti. Bohužel to bolí pokaždý, když je vyndám a i když je zandám. Na druhou stranu je nemusim mít vidět a vydržím s nima dost velké dálky i se zátěží."

     Kin se jí omluví za podcenování.

    "Kin sedni si mi na záda a můžeme letět do toho Irska."

     Kin tedy nasedne na záda.

    Ryomou se rozeběhne a vzlétne.

    Šum křídel je tichý a pro Kin až uklidnující.

    "Kin hlavně neusni....ještě spadneš"

    Tohle jí trochu vylekalo. Někdy má pocit, že jí Ryomou snad čte myšlenky.


    Pořádně se chytne a vychutnává si noční oblohu.

    "Ryomou....já...proč tohle děláš? Vlastně si mi ještě neodpověděla na to, proč zrovna já"

     Zeptá se zničehonic Kin.

    "Kin....já....už jsem ti to vysvětlovala....já prostě"

     Ryomou neustále Kin překvapuje. Když se jí na to zeptala poprvé, tak dobře....zaskočilo jí to. Ptá se jí na to podruhé a stejná reakce.

    "Ona mě snad....nééé...to není možný. Kdyt mě ani neznala, když mi pomáhala. Ale....co když mě sledovala....? Už jsem vážně paranoidní. Jenže ta reakce na mou otázku."

     Zatřepe hlavou v pokusu, že tuhle myšlenku zažene.

    "Kin....už tam skoro budem."

     Prohlásí Ryomou.

    "cože tak brzo? To přece není možné"

     "Kin...to sis nevšimla jak rychle sme letěli? Člověk by se na mě v tý rychlosti neudržel. Víš....umim rychle běhat a tak i rychle lítat....co na to říct?"

     Usměje se Ryomou a slítne dolů.

    "Uhm....jak dlouho tady chceš být?"

     Kin jí sleze ze zad a prohlásí

    "No...moc dlouho ne....máme před sebou spoustu úkolů....vlastně celou horu problémů"

     Přistáli na krásném místě. Kolem nich se vinuly nádherné kopce a kopečky, kousek od nich šumí malý potůček.

     "Musíme najít čistě upírský místo, ale předtím než začnem hledat musím se zbavit těch křídel"

     Znovu se opakující bolest akorát vše pozpátku.

    "Tohle vysvětluje proč Ryomou nenosí trička, ale obvazy"

     Řekne si Kin pro sebe.

    "Tak Kin...pojd za mnou"

     Kin, ale výjimečně neudělá to, co se po ní chce. Zůstane stát na místě. Ryomou se poohlédne za sebe.

    "c...co se děje Kin? Proč...proč nejdeš?"

     Podívá se na svou dejme tomu bývalou mistryni.

    "Ryomou...může se upír opít? A můžeš se opít ty?"

     Ryomou se vrátí zpátky ke Kin

    "Ale ovšemže může. Musí to být ovšem něco silnějšího. Jako třeba slivovice nebo absinth a nebo whisky. Copak ty se chceš dnes zbourat?"

     Řekne trochu s posměchem. Kin se na ní ale podívá fakticky vážně.

    "Ryomou....já si chci připadat dneska jako člověk. Chci zapomenout na všechny ty starosti kolem. Chci si zase užívat jako dřív. Doufám, že piješ alkohol."

 Ryomou Kin chápe. Člověk se jen ztěží vyrovnává s takovouhle přeměnou. Ze dne na den musíte změnit životní styl. A už ani vy nejste to, co jste byli. Vše se to stalo ve zlomku vteřiny. Když se upír tak narodí, zná to už odmalička, ale lidi přeměnění náhle v upíry se s tím většinou nevyrovnají a stanou se z nich bud krvelačné zabíjecí bestie a nebo terče brzké smrti.

    "Jo...občas se napiju...tedy dřív..ted v poslední době ne. Hele Kin dnešek je celej na tobě. Co chceš, to dneska udělám. Starosti odhodíme do dáli."

    Kin se zvedne

    "Ryomou...chci najít nějakou osamocenou chatku, kde bysme byli sami s alkoholem u nějakýho krbu. Nechci lidi. Ani upíry"

     "Dobře Kin dobře. Počkej tady. Já najdu nějakou tu hospodu a pak společně najdeme nějakou chatku"

     Nabídne jí. Ta zakroutí hlavou na nesouhlas.

    "Půjdu s tebou Ryomou. Chci jít s tebou"

     Na to Ryomou nic neřekne a začne se chystat k chůzi.

    "Sakra...já mám nápady. Chci jí snad opít, abych jí zlomila a zjistit o ní víc? Přece není pitomá. Bude si na to dávat pozor. Jí hodně záleží na tom aby nikdo nevěděl, jak vypadá. Otázkou je....proč to vlastně tolik tají? Jaká je její minulost?"

    Zamyslí se Kin. Jí nikdy asi nedá pokoj ta maska Ryomou. Nadruhou stranu jí to tajemno....trochu jí to vzrušuje. I když je silnější touha vidět Ryomou do obličeje. Od té doby, co jí viděl Kein, tak pomalu už nemyslí na nic jinýho, než na tvář dívky se kterou tráví tolik času. Samozřejmě, že i na Raylu. Bohužel má pocit, že už je nereálné se spolu setkat. Co když už je na čase zapomenout a začít znovu žít? Jenže....tohle je všechno tak komplikované. Tyto myšlenky trápí Kin již nějaký ten pátek.

    Společně dojdou k jakési hospodě. Při jejich štěstí to byla zrovna upíří hospoda. Jak se to pozná? Každá taková hospoda je totiž na místě, kam se člověk jen tak nedostane a je opravdu dosti vzdálená od civilizace.

    Vejdou dovnitř. Hospoda typicky zmlkne a podívá se na cizince, který narušil jejich pravděpodobně denodenní oslavování ničeho.

    Kin se trochu pozastaví. Znervoznují jí ty pohledy. Dlouho nebyla mezi tolika lidma. Vlastně ve společnosti tolika upírů nebyla nikdy.

    Ryomou si všimne jejích rozpaků a udělá něco, co donutí jí zrudnout jako rajče. Ryomou chytne Kin za ruku. Pro Kin by to nic neznamenalo jenže Ryomou není na takovýhle tělesný seznamování. Dotýká se jí jen v případě nutnosti.

     Ryomou to bere s ledovým klidem a táhne Kin vedle sebe až k baru.

    "Ehm....barmane. Vezmeme si sebou dvě flašky toho nejsilnějšího, co máte a abychom neurazily, tak i vaší irskou whiskey"

     Barman bezeslova uposlechne, řekne cenu, Ryomou mu dá peníze. Otočí se směrem k upírům, ze kterých má Kin takový strach.

    "Hele neví tady někdo z vás o nějaký osamocený chatce, kde bysme si tady s přítelkyní mohli užít tak trochu lidský večer ve dvou?"

     "Přítelkyně? Lidský večer ve dvou? Ach můj bože....to zní jako....jako kdybysme spolu chodili!!!!"

     Pomyslí si Kin a opět zrudne. Při pomyšlení na to, že by s ní chodila jí trochu rozhodila.

    V hospodě panuje hrobové ticho. Pak se ale ozve jeden opilej upír.

    "Jo...já bych o jednom věděl."

     Zvedne se a začne směřovat směrem ke Kin a Ryomou. Podívá se na o hlavu menší Kin než je Ryomou.

    "Ale....něco za něco."

     A pokusí se Kin dotknout. Ryomou se nasupí.

    "Hele chlapečku, ruce pryč nebo o ně přijdeš!!!!"

     Upír se začne smát a pokusí se Ryomou praštit pěstí do obličeje. Ta mu ruku chytne a trhne tak, že s ním praští o zem.

    "Máš štěstí, žes o tu ruku opravdu nepřišel. Ted mám ale návrh já pro tebe. Bud mi to řekneš a nebo si tvou smrt vychutnám jako ještě nikdy."

     Začne mu Ryomou vyhrožovat. Jelikož je upír opilý tak se ani moc nezalekne a řekne

    "A kdo jsi, že si můžeš klást podmínky?"

     V tom se zvedne další upír.

    "To je Ryomou ty idiote opilej. Omluvte ho Ryomou...je opilej. Navíc od nedávna je upírem. Já také vím o místě, které by se vám mohlo líbit. Je to odsud dosti daleko, ale pro vás to asi nebude žádný problém že?"

     Ten upír Ryomou vysvětlí přesněji kde to je. Ta jen poděkuje a zamíří i s Kin ke dveřím.

    "Jo...a jestli se někdo z vás pokusí nás překvapit nebo jakkoli potěšit návštěvou....poděkuju mu svým mečem v zádech je to jasný?"

     Všichni jen přikývnou. I Kin v tu chvíli dostane husí kůži. Ryomou dokáže jen tónem hlasu vzbudit strach.

     Zabouchne dveře a řekne ke Kin

    "No....a zábava začíná....najdeme tu chatu a budeme si užívat opileckého stavu"

     Kin jí ale nevnímá.

    "Oni jí znají i tady? Co je ona sakra zač? Lovec upírů....asi musí být dost dobrou a obávanou lovkyní. Pořád mě nepřestane překvapovat"

     Tahle myšlenka jí donutí chtě nechtě usmát.


Stačí kapka krve 12

25. dubna 2010 v 18:29 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 12.....lhala si mi...

    Kin se neohroženě rozeběhne proti těm dvoum, který sraz s Ryomou opět odrazil kamsi do dáli. Kin nemá žádný plán. Jediné, co je pro ní důležité je to, že musí tentokrát být ona, kdo je z toho vyseká. Její vinou je teď Ryomou v bezvědomí.

     Její prozatimní plán je zbavit se nějak želízek, které má bohužel neustále na sobě. Oba muži se rychle zvednou a začnou s ní bojovat. Pomocí těch zvláštních rukavic, chtějí Kin praštit, ale nejde to. Kin se během výuky s Ryomou naučila i ohebnosti, ve které jí Ryomou chválila. Teď se jí to vyplatí. Ti dva sice jsou velcí a mohutní, ale zato neohrabaní. Díky své ohebnosti si oba navzájem uštědřili několik pěstí do obličeje.

    Hameko mezitím zase přiběhne zpátky a uvidí ty svoje paka jak se snaží zničit Kin pomocí rukavic.

    "Vy idioti. Takhle akorát pobijete sebe a jí se nestane nic. Vemte si své zbraně."

     Oba poslechnou a z rukavic se stanou zbraně.

    Jeden má Sekeru a druhý má zvláštní kosu. Toho Kin znova využije a díky nim se osvobodí od svých pout.

    Hameko celá rudá vzteky křičí na své sluhy. Oni je slepě mířejí jen aby se pokusily Kin zasadit aspoň jeden zásah. Ale nevede se. Místo toho Kin odběhne od nich kousek dál a použije proti nim své nože, které má naštěstí neustále u sebe. Jednomu hned na první úder zasadí smrtelnou ránu a on se skácí mrtvý k zemi. Ten druhý je přecijen trochu více ohebnější než předchozí a jen taktak se vyhýbá nožům a hvězdicím. Hameko využije situace a popadne bezmocnou Ryomou a přiloží svou zbraň ke krku.

    "Hele Yatsumi vzdej se nebo Ryomou zemře."

     Kin spatří Hameko jak drží Ryomou a okamžitě se vzdá.

    "Hameko....vzdávám se....ale je tu jedna věc, která by mě opravdu zajímala. Proč tak moc toužíš po mé smrti. Do vašeho plánu jsem se vám nepletla a ani se plést nebudu. Tak proč?"

     Hameko se podívá stranou a řekne.

    "Že nemotala? Nebejt tebe, tak je Rayla pořád s námi a my bysme vyhráli nad upíry, nebejt tebe tak, tak....."

     Kin se podívá na Hameko.

     Hameko odvrátí od Kin pohled, protože nechce, aby spatřila slzy.

    "Takže ty jsi Raylu milovala? Ale kdyť je to tvá sestřenice."

     Hameko se vztekle podívá na Kin

    "Ano. To byla. Ale byli jsme si vždycky bližší a já se do ní v pozdějších letech zamilovala. Pak se objevíš ty a navždy nás od sebe rozdělíš."

     Kin usoudí, že má teď opravdu právo na to se na ní zlobit. Neřekne dál nic.

    Hameko si setře slzy a chladně se zvedne, pustí Ryomou a zvedne meč nad hlavu Kin. V tom se Ryomou probere a jakmile uvidí, co se kolem ní děje zakříčí

    "Přestaň Hameko. Když jí necháš žít, tak....tak ti povím, kde jsem naposledy Raylu viděla. Jestli jí zabiješ, nic ti neřeknu a vy příjdete o možná poslední šanci jak ji najít."

     Hameko se otočí k Ryomou.

    "Doufám, že nelžeš. Já si tě najdu Ryomou jestli budeš lhát."

     Ryomou se navzdory bolesti zvedne a pokračuje

    "Rayla byla před pár dny u našeho doupěte, Kin vám to může dosvědčit. Slyšela její zpěv. Ale jakmile vyběhla ven, tak zmizela. Trochu delší dobu se zajímám o to, kde by mohla být už tady kvůli Kin. Naposledy jsem jí spatřila nedaleko odsud. Nevím kam šla ani proč tady byla. Jedno vím ale jistě. Pokud jí chcete najít musíte Kin nechat žít. Myslím, že ona je vaše jediná možná stopa."

     Hameko se zamyslí nad těmito slovy a nakonec souhlasně kývne.

    "Dobře. Necháme jí naživu a necháme ti jí nadále pod dohledem. Ale mám podmínku. Tak či tak ste se do toho nechali zatáhnout. Takže i vy budete hledat Raylu. Pokud jí nenajdete do dvou měsíců, tak si pro Kin přijdeme a bude pěkne naší."

     Ryomou nezbyde nic jiného než souhlasit.

    Pustějí tedy Kin a zmizí. Ryomou si oddychne. Zato Kin je rozčilená.

    "Proč jsi jim to řekla? Rayla je kvůli tobě teď v nebezpečí. Jak jsem ti jen mohla věřit."

     Ryomou se skácí k zemi a řekne

    "Mysli si o mě co chceš, ale pamatuj a opravdu tomu i věř. Raylu nemůžou nikdy najít a ani my dvě ne. Ona je v bezpečí....teda jak se to vezme. My máme dva měsíce na to, abysme zabili Keina. Když ho zabijeme už Raylu potřebovat nebudou. Teda až na Hameko. Ta po tobě půjde."

     Kin si k ní přiklekne

    "Kde bereš tu jistotu, že Raylu nenajdeme? Copak ty se s ní nějak znáš?"

     "Hele Kin....je dost věcí, které o mě nevíš. Je to pro tvoje dobro. Raylu znám dobře, ale přitom jí neznám vůbec. Nesnaž se to pochopit. Jen mi prosím věř."

     Ryomou už veškerou sílu vložila do posledních slov na kterých si dala záležet a opět upadne do bezvědomí. Kin jí vezme do náručí a ještě si pošeptá pro sebe

    "Promiň Ryomou, ale já už ani nevím čemu a komu mám věřit. Pravděpodobně skrýváš víc, než jsem si původně myslela."

      A pomalu s ní odchází od míst bojiště.

    Dojde s ní až nakonec lesa, kde odloží Ryomou. Musí si odpočinout.

    "Jak to ta Ryomou jen dělá? Už mě tolikrát musela odnést v náručí. Já jí beru poprvé a dá mi to pořádně zabrat. Asi ještě moje moc není tak vyspělá jako ta její."

     Kin takhle posedává ještě nějakou chvíli. Pak s hlasitým Uff vezme Ryomou zpátky do náručí a rozeběhne se do jejich doupěte. Otevře skrýš jako Ryomou už snad stokrát a skočí dolů. Ryomou pomalu položí na postel a on sama si sedne k pianu. Podívá se na ten modře zbarvený hudební nástroj, otevře ho, stiskne pár kláves a zase ho zavře.

     "Hm....poprosím Ryomou jestli mě někdy nenaučí hrát na piáno. Tedy pokud vůbec ještě bude někdy příležitost."

     Otočí pohled směrem k Ryomou a hlasitě vzdychne.

    "Ach jo....mám strach. Vůbec nevím, co budeme dělat. Mohu jen doufat v to, že Ryomou ví, co dělá. Vždy si věděla rady, tak proč by to teď měla být výjimka. I když.....takhle bezmocnou jsem jí ještě neviděla. Mám opravdu veliký strach."

     Po těchto myšlenkách se zvedne rozloží si peřinu na zem a problémy neproblémy okamžitě usne.

    Druhý den k poledni se Ryomou konečně probudí. Kin je překvapivě na nohou už dvě hodiny. Chodila po jeskyni a koukala se na místní krásy a když se vrátila zpět, Ryomou se akorát probírala.

    "Kin....potřebuju s tebou mluvit."

     Kin s nadějí napne uši. Očekává vysvětlení. Ať už jakékoli. Jaksi ale zapomněla na jednu věc. Toto je Ryomou. A ta nikdy nemluví narovinu, ale v hádánkách. Kin i přesto doufá.

    "Poslouchám"

     Vydechne Kin.

    "No Kin...k tomu včerejšku. Nějak.....nemám ti k tomu co říct"

     Tohle Kin namíchne. Má snad právo na vysvětlení, aspoň minimální.

    "Jak nemáš co říct? Zasloužím si vysvětlení, nebo snad ne? Vzájemně si důvěřujem. Nikdy jsem po tobě nechtěla přesné vysvětlení o tom, co jsi zač.  Tohle se tebe netýká!!!! Mám právo vědět, kde je Rayla. Sama si mi slíbila, že mi jí pomůžeš najít, tak proč mi to teď zatajuješ?"

     Ryomou si stoupne.

    "Kin...krucinál...co jsem jim podle tebe měla říct..? Nic..? A nechat tě umřít? Jo dobře vim něco o Rayle, ale prostě ti to nemohu říct. Nemůžu tě vystavit nebezpečí a ani nechci."

     Povzdechne si a pokračuje v proslovu.

    "Poslyš Kin....zabijeme Keina a pak sami uvidíme co dál ok? Chci s tebou mluvit o něčem jiném. Myslím, že je na čase si trochu dáchnout. Takovej menší odpočinek....Co zejtra někam zajít a užít si trochu život...hm?"

     Kin nemůže uvěřit svým uším....zdá se jí to, nebo jí právě teď zve Ryomou na rande? Kin se rychle vzpamatuje, dokonce se přestane i zlobit.

    "Tak dobře...myslím, že nám to oběma prospěje, ale mám otázku. Proč nejdeme už dnes? Máš snad něco na práci?"

     Ryomou kývne jakože nemá a vydají se ven si dáchnout.


!!Emergency

23. dubna 2010 v 17:54 | Keiko-chan |  Novinky
Dostala jsem takový nápad, když jsem se koukala kde jsou jaké srazy, yaoistky (yaoisti) se setkávají celkem často, ale nenarazila jsem na žádný yuri cosplayový sraz.Co vy na to? Byli jste na nějakém? Chtěli byste nějaký? Myslíte, že by to šlo? Prostě mi to teď vrtá hlavou....

Páčko
Vaše Keiko

Stačí kapka krve 11

20. dubna 2010 v 14:15 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 11......unesená....

    Srazí Ryomou na zem a dál nerušeně spí. Ryomou si povšimne pár zvláštností, když se k ní Kin přibližovala.
   
    "Je snad náměsíčná?"

     Říká si pro sebe.

     Ryomou spící Kin opatrně položí na zem a přikryje ji.

    "Zatracená holka!"

     Křičí si v duchu Ryomou.

     Zvedne se a odejde kamsi do neznáma.

     Snad přemýšlet někam opodál, aby byla z dosahu Kin, ale taky né tak daleko, aby jí mohla v nejhorším případě pomoci.

    Kin mezitím stále tvrdě spí. Nerušeně pochrupuje.

    Zničehonic se před ní objeví dva temné stíny.

    Chodí tak potichu a tak jemně, že si jich ani samotná Ryomou-velká lovkyně nevšimne. 

    Stíny se nepozovaně míhají a nebezpečně přibližují ke Kin, kterou pohyby stínů nijak neruší. Stíny se za svitu měsíce začnou rýsovat v postavy v černých kabátech s kápí. Bleskovou rychlostí chytí Kin. To jí samozřejmě probudí, ale než se stačí vzpamatovat a zavolat Ryomou na pomoc, tak postavy zmizí.

    Ryomou si ovšem téměř okamžitě všimne, že něco nehraje a přiběhne na místo, kde má Kin spát. Jakmile spatří pouze vyleželé místo, tak začne hledat stopy po pachatelích. Je jí jasné, že se Kin jen tak nesebrala a neodešla. Nemůže to být nic jiného než únos. Téměř okamžitě stopu najde a po ní se vydá.

    Mezitím zahalení odvedli Kin na místo určené. Spoutají jí a pokleknou před právě přicházející osobou.

     Přicházející se postava se podívá na spoutanou Kin před sebou. Kin uvidí postavě do obličeje.

     Někoho takového jaktěživ neviděla. Postava se ukázala býti ženou většího vzrůstu s temně zelenýma a bílýma vlasama sahajíc až na kolena. Na sobě má nějaké krásně zdobené kimono. A největší zvláštností, kterou Kin nejvíce zaujme je zvláštní znak pod okem. Ten znak se podobá blesku a draku dohromady.

    Osoba vzhlédne ke Kin a vidí její překvapený výraz.

    "Ty nevíš, kdo jsem Yatsumi? Jak je možné, že mě nepoznáváš? Jmenuju se Hameko Tamatzuki, sestřenice Rayly. Zvláštní, že si mě nepamatuješ."

     Kin vykulí oči na Hameko.

    "Ty...ty si Hameko? No...nemůžeš se divit, že jsem tě nepoznala, když tě znám jako černovlasou holku s modrýma očima. Jak je možné, že vypadáš tak....tak jinak?"

     Hameko se na ní podívá s posměchem.

    "Rayla ti určitě neříkala, že náš rod má takovou jednu zvláštnost. Do dospělosti vypadáme jako obyčejní lidé, ale jakmile dosáhneme dospělosti, což je u každého jiné, tak každý znás se změní do své dalo by se říct pravé podoby. Rayla to má jinak, protože není čistokrevná. Nikdo z našeho rodu ještě její pravou změnu neviděl, ale vsadím všechno na to, že jí právě teď používá, jelikož je na útěku. Vlastně ty jsi teď jediná, kdo nám může pomoci, Yatsumi"

     Kin se nevěřícně podívá na Hameko.

     Hameko odežene pryč ty dva, aby zůstali společně s Kin osamotě.

    "Poslyš Kin...vsadím se, že už tě Rayla nějakým způsobem vyhledala a že ty víš, kde je. Když mi to řekneš, tak tě pustím a nechám tě odejít. Ty jsi jediná, komu Rayla kdy věřila. Jediná její slabina."

     Kin se podezřívavě podívá a prohodí.

    "Nevím, kde je. Možná tě to překvapí, ale ani mě ještě nekontaktovala a zdá se, že se k tomu ani nijak neschyluje. Je mi líto. Abych ti pravdu řekla, taky jí hledám"

     Hameko se zvedne a praští Kin do obličeje.

    "Lžeš! Dělej koukej mi říct, kde Rayla je nebo zemřeš!!!!"

     Kin dostala takovou ránu až ji to povalilo na zem. Vyplivne krev z úst a neohroženě si zase sedne.

    "Proč to tak moc potřebuješ vědět? Kdyť už se vašeho rodu netýká. Teď jí přeci chtějí dostat upíři"

     Hameko se trochu uklidní a sedne si vedle ní.

    "Ty husičko! Ať už ti kdokoli řekl cokoli o naší dohodě s upírama zmýlil se. Řeknu ti tedy jak to doopravdy je. Řeknu ti totiž něco, co ani naše milá Rayla neví. Jak asi víš mezi naším rodem a rodem upírů běsnila válka. Skončilo to svatbou mojí tety a jednoho od nich. Jenže tady to láska ze strany Amiko vlastně vůbec nebyla. Do svatby byla donucena naším rodem. A ta dohoda s upíry. Že dostanou dítě dvojí krve, které se jim narodí. Ano. Sice jsme jí uzavřeli, ale jen kvůli tomu, aby válka zase nevypukla. Aspoň do doby než se dítě opravdu narodí a než o ní nezačnou usilovat, jsme s tím souhlasili. Raylu náš rod hýčkal a tak trochu i rozmazloval, aby od upírů v pozdějším věku utekla a vrátila se k nám. S její pomocí by sme upíry zničily. Ona je něco nového. Je mocnější než oba rody dohromady. Jenže to všechno dopadlo jinak. Rayla si ze všeho nejvíce zamilovala smrtelníky. Zvlášť když se zamilovala do tebe. Nemohli jsme to nijak ovlivnit. No a jak plány naše, tak plány upírů se zmařily. Rayla utekla a nepřidala se ani k jednomu rodu. Teď je bůhví kde. Už dost vysvětlování. Kde je Rayla dělej mluv!!!!"

     Kin se bezmocně obrátí a koukne se kamsi do dáli.

    "Já opravdu nevím kde je. A upřímně bych to taky ráda věděla. Prosím věř mi"

     Hameko tyhle slova konečně pochopí a řekne

    "Tím pádem mi už nejsi k ničemu"

     Tyto slova se Kin ani vůbec nelíbí. Zvlášť ve chvíli, kdy povolá svoje sluhy a řekne

    "Zabte jí!"

     Snaží se vymanit z pout, ale bezvýsledně.

    Pouta jsou vyrobena z látky, kterou nemůže zničit upír.

    Oba sluhové si vezmou na ruce železné rukavice. Kin se přestane bránit. Nemá to cenu. Smrt už má jistou. Ve chvíli, kdy napřáhnou ke Kin ruku a snaží se jí uštědřit pořádnou a smrtelnou ránu, tak se něco stane.

    Kin to něco neviděla, protože měla zavřené oči. To něco odrazí oba sluhy jako kus hadru.

    Hameko se podívá na své sluhy a řve na ně

    "Vy hlupáci! Co se tu válíte! Koukejte se jí zbavit, dřív než se tu objeví Ryomou!"

     V tom má Hameko přiložený meč u krku.

    "Nemluvil tu někdo náhodou o mě?"

     "Ryomou!"

     Pozná Kin hlas a otevře oči.

    "Promiň Kin, že jdu pozdě"

     Omluví se Ryomou. Kin je teď úplně jedno, že byla unesená. Je tu Ryomou a zachrání ji. Jako vždy.

    "Ale, ale, ale. Naše legendární Ryomou si přišla zachránit holčičku před smrtí. Jak šlechetné. Jenže i přesto, že jsi opravdu rychlá, tak všechny tři zabít nemůžeš. Jeden z nás Yatsumi určitě zabije."

     Usmívá se Hameko a navelí svým nochledům, aby se rozeběhly proti Kin a zabili jí bez milosti.

    "Hehe....ty si myslíš, Hameko, že Kin je nějakej začátečník. Ona už mojí pomoc více méně ani nepotřebuje"

     Slova, která Ryomou právě vypustila z úst, řekla klidně a vyrovnaně. Ovšem není si jistá tím, jestli Kin už je na takové úrovni, aby mohla využít své pravé síly.

    Ryomou drží neustále meč u Hameko a doufá jen, že si Kin nějakým způsobem poradí.

     Kin jen zděšeně kouká na nic nedělající Ryomou a strachy úplně ztuhne.

    "Kin....použij svou sílu. Dokážeš to, já ti věřim."

     Zakřičí Ryomou, když už přestává věřit.

     Oba bodyguardi už jsou opravdu malý kousek od ní a už opět napřahují ruce.

    Jenže teď je Ryomou svým rychlím pohybem neodhodí. Ryomou už se na to nemůže koukat.

    Odhodí Hameko, co nejdál dovede a veškerou svou rychlost použije k tomu, aby ještě stihla zabránit smrtelnému úderu. Ta rychlost je neuvěřitelná. Dokáže ještě zabránit úderu na Kin, ale svým vlastním tělem. Ani Ryomou nedovede být tak rychlá, aby stihla ještě v téhle rychlosti tasit meč. Je vůbec ráda za to, že to stihla.

    Rána, kterou ji uštědřili se zachvíli ukáže jako opravdu ošklivá rána na břiše a na ruce.

    Kin jen zakřičí jméno svého zachránce a z hrůzou zjistí, že Ryomou je v bezvědomí. Teď je všechno na ní. Ona, která ještě neumí téměř nic proti třem zkušeným........Náhle si vzpomene na to, že Ryomou v ní vkládá naděje a věří jí. Kin si tedy stoupne a rozeběhne se vstříc boji, který právě teď začíná.......



Stačí kapka krve 10

12. dubna 2010 v 21:07 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola deset.....Kdo jsi Ryomou?....

    Kin strnule stojí a nemůže uvěřit tomu, co právě vidí. Ryomou má odhalenou tvář. Jak tam strnule stojí tak z ní najednou vypadne

    "Ryomou ty jsi....ty jsi.........odhalená a já ti nevidím na obličej zatraceně!!!!!"

     V tu samou chvíli se Kein podívá zblízka na tu, kterou odhalil....

    "Cože???!!!! Ty???!!! Já myslel, že už nežiješ sakra"

     Kein je překvapen.

     Nemůže uvěřit, že právě spatřil toho, koho spatřil. Díky nepřítomnosti Keina se Ryomou dostane ze spárů jeho goril a dostane se ven z klece. Bleskovou rychlostí si nasadí na obličej brýle a šátek přes pusu, kterou sebere Keinovi.

    Kin je také mimo. Neviděla sice své mistyni do obličeje, takže stále neví, kdo se skrývá pod maskou, ale překvapila jí Keinova reakce. Nikdy se nezajímala o to, kdo je její mistr a jak vlastně vypadá, ale teď jí to začalo zajímat až nebezpečně hodně.

    Ryomou ví o přítomnosti Kin, tak jí okamžitě vezme do náruče a odpeláší s ní pryč. Kin se za dobu, kdy se ocitne v náruči své mistrové se snaží vidět aspoň trochu do jejího obličeje. Ryomou s ní doběhne až nakonec lesa a tam Kin postaví na nohy.

    "Uhm....mistře? Já...Kdy mi řeknete kdo jste? A proč byl Kein tak překvapený, když vás viděl?"

     Ryomou přesně tuto otázku čekala, tak klidně odpoví

    "Kin.....já myslím, že můj obličej neuvidíš nikdy. Svou identitu si hlídám jako oko v hlavě víš? Mám k tomu své důvody. Kein byl překvapen, protože jsme staří známý a teď musí zemřít, když ví, kdo jsem. Musí zemřít, co nejdřív."

     Kin se trochu zamyslí

    "Hm....ale stejně by mě zajímalo jak vypadáte. Čistě ze zvědavosti. Ale nebudu vás nutit, to říct,  stejně s vámi přemlouvání nepohne"

     Ryomou jen kývne na souhlas a dál se o tom raději nebaví.

    Mezi nimi vznikne nepříjemné a trapné ticho. Ryomou se ho snaží prolomit

    "Hele, mrzí mě, že si se ho nemohla na nic zeptat a teď se už asi nezeptáš. V zájmu bezpečí mého a tvého musí zkrátka zemřít. Snad se o Rayle dozvíš něco někde jinde."

     Kin si uvědomí pravdu, kterou Ryomou vypustila z úst a trochu posmutní. Holt se nedá nic dělat. Může teď jenom věřit v jedno-Rayla se jí musí ukázat sama. Když to neudělá, tak ani nemá cenu se jí snažit hledat, jelikož zjevně už nemá zájem. Tuhle myšlenku, ale zamítá.

    Někde uvnitř v srdci věří, že se zase setkají a budou šťastní až na věky věků. Zní to naivně, ale právě tato naivní a dětská myšlenka jí dává sílu a odhodlanost, díky které dokázala překonat začáteční zkoušky upíra.

    "Mistře? Já...jen se chci zeptat....vlastně...už nic"

     Kin se hlavou tak rychle míhaly myšlenky, že jejicch rychlosti vůbec nestíhala.

    "Neboj se Kin a ptej se"

     Kin se trochu váhavě podívá na Ryomou a přemýšlí jestli se má zeptat a nebo ne. Mezitím konečně doběhnou na konec lesa a sednou si na ten největší strom, který spatřily. Kin se konečně odhodlá k otázce...

    "Proč mi vlastně pomáháte, Ryomou?"

     Ryomou se podívá docela překvapeně. Tuto otázku vskutku nečekala.

    "No...já...řekněme, že se ve mě probudily jakési pudy chránit tě, nevím proč sem to udělala. Holt některé lidské unáhlené rozhodnutí bude upír dělat celý život"

     Doufala, že tyto slova Kin uspokojí, naneštěstí se tomu tak nestane, následuje další otázka.

    "Hm...aha....já si myslím, že to není pravda. Proč zrovna já? Určitě si takovýhle situacích zažila spousty, teda pokud jsem nebyla jediná koho sis vzala do pěče, ale pokud ano, proč zrovna mě?"

     Ryomou teď je úplně na větvi. Neví, opravdu neví co říct. Kin bohužel na odpověď čeká a nenechá se odradit.

    "No, já...jsi první koho jsem si vzala do péče...udělala jsem to proto, že....totiž já.....Kin prosím, nemůžem to nechat na jindy? Abych pravdu řekla, musím se nad tím zamyslet."

     Kin tedy souhlasí. Co jí zbývá? Vidí Ryomou poprvé v rozpacích a příjde jí to docela roztomilé a to jí prozatím stačí.

    "Tak...asi bysme měli jít Kin. Je čas zmizet. O Keina se postaráme jindy."

     Kin opět pouze zavrtí hlavou na souhlas. Jakmile souhlasila obě zmizeli rychlostí blesku. Kin běží směrem k úkrytu, ale Ryomou jí zadrží.

    "Dneska přespíme někde pod hvězdama, co říkáš? Je docela hezky a myslím, že když najdeme skvělé místo, kde nás nikdo nenajde, nebude třeba se něčeho bát."

     Ryomou nečeká na odpověď a běží rovnou za nosem.

    Kin nezbývá nic jiného, než jít za ní. Nikdy si to ještě neuvědomila, nebo spíše tomu nevěnovala pozornost, ale když byla Ryomou po jejím boku, tak se cítila tak nějak v bezpečí. V myšlence, že je Ryomou nablízku se jí lépe spí. Má svojí mistryni moc ráda, ale jak moc je tenhle cit velký?

     Náhle se Kin hlava zaplní myšlenkama na Ryomou. Nikdy si nevšimla, že něco takového by jí mohlo vůbec napadnout. Zahalená a temná osoba, o které vlastně nic neví. Zní to nebezpečně, ale právě to jí na Ryomou tak nějak přitahuje.

    "Bože, na co to myslím? Já a Ryomou? A kdeže. Přece miluju Raylu."

         Říká si v duchu Kin.

    Jenže se těmito slovy nijak nepřesvědčí.

     Chtě-nechtě si začne rozebírat plusy a mínusy Rayly a Ryomou.

    "Takže Raylu znám opravdu dobře. Miluju jí už od základky. Nikdy pro mě nikdo jiný neexistoval. Teda počkat...jak moc vlastně Raylu znám? A znám jí vůbec? Tak nevím. Dále...je šíleně malá pravděbodobnost, že jí ještě někdy uvidím, ale až jí uvidím, co se vlastně stane? Budu jí milovat, tak jako před dvěma lety? Tak to by byla Rayla a teď Ryomou...Ryomou je se mnou pořád. Když jsem s ní, tak na Raylu tak nějak zapomínám. Chrání mě a dělá pro mě vše, co se dá. Otázkou ale zůstává, kdo je ona zač a jak vůbec vypadá. Jenže mě tohle k ní tak nějak sedne víc než k Rayle. Jako temnou a zahalenou osobu jsem jí poznala a jako takovou jsem si jí i zamilovala. Miluju jí? Nebo mi na ní jenom a pouze záleží? Ne....I když má Ryomou víc kladů než Rayla, tak si myslím, že stále miluju Raylu. Jo miluju Raylu."

     Dokončí v hlavě svojí analýzu, ale upřímně: Výsledkem si není moc jistá. Mezitím Ryomou najde konečně místo, kde by se mohli usadit. Přiběhne ke Kin a ukáže jí místo, které vybrala. Kin se místo opravdu líbí.

    Je to velký les na konci města. Uprostřed lesa se rozléhá obrovký palouček s přenádherným výhledem na hvězdy.


     "Líbí se mi tu, ale budeme tu v bezpečí?"

     S otázkou se obrátí směrem k Ryomou.

    Ta jen se zahaleným úsměvem na tváři prohlásí.

    "Hele o bezpečí se postarám já jo? Stejně mi stačí tak hodina spánku denně, narozdíl od tebe. Budu držet stráž. Vyspím se až odpoledne."

     Kin se tedy usměje a s klidem se uvelebí na zem. Ryomou jí následuje. Bezeslov koukají na hvězdy a užívají si klidné a krásné noci.

    Kin usne a Ryomou si jí začne prohlížet. Přesvědčí se, že Kin opravdu spí. Sundá ze sebe šátek a pomalu se přiblíží ke Kin.

    "Bože, co to dělám? Tohle bych dělat neměla. Doufám, že se neprobudí, nemohu si už pomoci."

     Říká si v duchu Ryomou a začne se přibližovat ke Kininým ústům. Přibližuje se opravdu pomalu a nervózně. Doufá, že se Kin neprobudí.

    Přiblíží se natolik až ucítí horký dech z úst Kin. V tom náhle Kin sebou cukne. Ryomou se lekne a oddálí se od ní. Nasadí si masku zpět na sebe a povzdychne si.

    Celou noc už jen kouká na hvězdy a neodvažuje se to zopakovat. V tom se Kin náhle zvedne a namíří si to přímo k Ryomou.

    Ryomou je trochu překvapená, co se děje, ale v klidu sedí dál. Kin už je přímo před Ryomou, ale nezastavuje se. Srazí překvapenou Ryomou na zem a...................................................pokračování příštěXDXD


Stačí kapka krve 9

6. dubna 2010 v 12:31 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola devět.....ten zvuk, aneb příběh se už konečně rozjíždí:)...

    Kin okamžitě zpozorní při uslyšení toho zvuku....vlastně to nebyl zvuk, ale hlas, konkrétně řečeno zpěv. Zpěv odněkud z venku.

    Chvilku uvažuje nad tím, kdo by mohl mít tak nádherný hlas. Příjde jí totiž až nemožně známý. Náhle zpozorní a zakřicí

    "RAYLA"

     a téměř okamžitě vyběhne ven a hledá Raylu nebo aspoň majitele hlasu.

    Pro její smůlu. Nikde nikdo.

    Se smutkem v očích se vrátí zpátky. Pár metrů od ní se někdo usmívá ve skrytu nejtemnějšího stínu a řekne

    "Jednou Yatsumi ten den nastane"

     a ještě s větším úsměvem zmizí.

     Mezitím se Kin v hlouby jeskyň snaží najít své nové síly a nemyslí  přitom na nic jiného než na ten hlas. Ryomou se konečně vrátí zpátky. Teda konečně. Byla pryč až do rána.

    Kin za celou noc nezamhouřila oko.

    Neustále myslí na ten hlas a ten jí nutí nespat.

    Okamžitě jak přijde Ryomou celá unavená do úkrytu, tak za ní přijde Kin a začne jí vyprávět to, co slyšela, ale že nikoho neviděla. Ryomou si znuděně sedne a praví

    "Sakra Kin. Po každé, když přijdu, tak se něco děje. Buď se mě začneš vyptávat, nebo začneš něco vyprávět. Je zajímavý, že si tak zvědavá. Nadruhou stranu. Stala si se upírem tak náhle. Nic o tomhle světě nevíš, takže se nedivim, když se věčně na něco ptáš, ale nemám ve zvyku na všechno odpovídat. No nic. Musim si, co se týče tvého případu zvykat co?"

     Kin to vůbec nevmíná a řekne Ryomou své neunáhlené rozhodnutí.

    "Už vím, co budu dělat. Půjdu hledat Raylu. S vámi nebo bez vás. Chci jí najít, chci jí zase vidět, chci slyšet její hlas !"

     Ryomou se po těchto horlivých slovech napřímí a vztekle řekne

    "Kin, proboha, přemejšlej trochu sakra! Když jde o toto téma, tak si jak devítiletá. Přitom dokážeš i myslet inteligentně a logicky. V tomhle případě ti to ale vůbec nejde. Kdyby tě chtěla vidět, tak by to už dávno udělala a neskývala se! Pravděbodobně tě nechce vystavit nebezpečí nehledě na to, že jsi upír, což už stoprocentně ví. Pochybuju zkrátka o tom, že to bude mít nějaký smysl. Jenže i přesto, co tu říkám, tak nemám právo ti zasahovat do rozhodnutí. Přecijen jsi už dospělá žena a umíš se rozhodovat sama. Ačkoli dospělá žena, nikoli vyspělý upír"

     Poslední větu si Ryomou raději nechala pro sebe.

     Kin si sedne tiše na zadek a zabere se do svých myšlenek. Jednu z nich řekne nahlas

    "No. I když sem slyšela její hlas, mohla to být slyšina a je možný, že je taky mrtvá. To vyloučit nemohu."

     Ryomou si povzdechne a jemně si přisedne ke své studentce.

    "Víš Kin...tuto myšlenku můžeš vyloučit. Vím z důvěryhodného zdroje, že Rayla žije. Neptej se od koho a jak to vím. Slíbila jsem dotyčnému anonimitu, stejně jako jsem mu slíbila, že ti to povím, až nastane správný okamžik."

     Kin se v tu chvíli rozzáří oči.

    Celé dva roky žila v domnění, že její láska již nežije a učila se s tím žít. Tahle situace všechno mění. Rayla žije. Opravdu žije. Plamínek v jejích očích zhasne v okamžiku jak nemožné je najít jí.

    "Rayla určitě chce, aby si všichni myslely, že je mrtvá včetně mě. Je jednodušší být mrtvou nežli živou a skrývat se. Takto se může ukrývat mnohem lépe. Žije někde pod novým jménem v domnění, že ji nikdo nenajde. Takhle nemám ani tu nejmenší šanci jí najít. A když už se mi to povede, bude mě ta banda upírů, co po ní jdou pronásledovat. Takhle bych je zavedla přímo k ní. To je jejich plán. Na to vsadím vše. Ach bože. Jaktože mě to nenapadlo dříve!!!! Ale co ten zpěv, který jsem slyšela. Jsem si jistá, že to nebyla pouhá slyšina. to by všechny moje úvahy naprosto rozbilo."

     Kin si myslela, že jen přemýšlí, ale myšlenky se přeměňovaly bezmyšlenkovitě ve slova, která Ryomou slyší. Samozřejmě, že na to okamžitě reaguje. Nerada vidí Kin v beznaději.

    "Promiň, že se ti vmisuju do monologu o kterém možná ani nevíš, že ho vedeš, ale možná ti moje slova pomohou. Někdy i ta nejlogičtější úvaha může být naprosto chybnou. Člověk zkrátka někdy může dělat naprosto nelogické věci, jež nedávají smysl. Teda nedávají smysl do doby, než ti své úmysly sám neřekne. Rayla tu mohla být, ale taky nemusela. Záleží na tom, čemu budeš věřit ty, Kin. Myslím, že již nemá cenu se o tom dál bavit. Nemůžem koukat do hlavy někomu, jehož úmysly neznáme. Půjdeme si lehnout a tím i odpočinout. Večer tě chci vzít sebou na průzkum. Mám totiž už delší dobu spadeno na Keina a jeho partu.  Kdybys zapomněla, Kein je ten, který z tebe upíra udělal. Mám totiž možná i jistotu o tom, kdo jim poskytnul útočiště a kde by se mohli nyní ukrývat. Třeba se od něj něco dozvíš více a třeba taky ne. To se uvidí. "

     Kin kývne na souhlas a lehne si. Ryomou si výjimečně lehne taky a obě zabořený ve svých myšlenkách usnou.

    Další den večer, pro Kin den D, ono vlastně i pro Ryomou jelikož na Keina má opravdu spadeno hrozně dlouho.

    Obě dvě se rozeběhnou na vstříc jejich jedinému příteli-noci.

    Odběhnou do lesa, který Kin nezná a trochu ji popadne strach. Temné lesy nikdy neměla ráda a to, že je upír na tom nic nemění. Trochu přidá do kroku a snaží se zapomenout na to, kde zrovna je.

    Ryomou náhle zastaví.

    Kin dá dost práce zabrzdit při tak obrovské rychlosti, Ryomou jí ovšem pomůže tím, že ji zatáhne sebou do křoví. Pošeptá ji do ucha plán a nakonec si řeknou potiché

    "Vzhůru do toho!"

      Rozejdou a začnou prohledávat okolí pro případ, že by už v lese měl Kein svoje upíří gorily.

     Nenajdou nic a nikoho. Opratrně dojdou až před skrýš a celou jí začnou dost důkladně prohledávat.

    Po tom, co nikoho nenajdou vejdou trochu nesmělým krokem dovnitř.

    Skrýš je liduprázná (nebo vampíruprázdná??:), což Ryomou dost znervózňuje. Přemýšlí jestli to není nějaká.........

"Kin, je to past dělej utíkej, co ti nohy stačí a nezapomínej! Upíři jsou taky rychlý!!!!!!!!!!"

     Zakříčí Ryomou hned, jak uvidí odlesk zbraní.

     Utíkají opravdu rychle.

     Ryomou už by byla venku díky své nepřirozeně obrovské rychlosti, ale musí Kin krýt záda, jelikož jí dobíhají upíří gorily našeho milého Keina. Doženou jí až před východem ze skály.

    Ryomou nezbývá nic jiného než bojovat s těma opicema. Vyýchod se začne uzavírat speciální mříží, kterou jen tak upír nestrhne.

    Kin se rozeběhne ještě rychleji navzrory zavírajícímu východu. Podívá se na Ryomou a když jí uvidí obklopenou spoustou upírů, tak se rozebehne zpátky.

    Ryomou jí ale zastaví.

    "Utíkej kin, nebo tě taky chytí. BĚŽ!!!!!"

     Kin poslechne.

     Jakmile vyběhne, tak se za ní mříže zavřou. Stihla to opravdu o fous. Zastaví se a podívá se dovnitř. Ryomou je poražena. Vlečou jí dál do skrýše. Kin jen zakřičí....

    "RYOMOU!!!!"

     Jenže bezvýsledně.

     Ryomou jí neslyší. Je totiž v bezvědomí. Kin tam ještě chvilku je a kouká dovnitř. Bleskově si uvědomí, že by měla utěct nebo ji taky chytnou. Uteče daleko do lesa.

    "Mistře zachráním vás!!!! Dlužím vám to a chci to udělat! Ačkoli nevím jak, tak vám pomůžu. To je slib, který vám dávám já Yats....teda vlastně Kin....hm.....upírka Kin"

     A vyčkává na chvíli, kdy by to tam mohlo být klidné.

     Mezitím se Ryomou probudí z bezvědomí.

    Zjistí, že je zavřená v kleci. S velkým a hrozivým úsměvem k ní přijde velice známá tvář. Kein.

    "Áhój, Ryomou!!! Vidíš splnil jsem svůj slib. Chytil jsem tě...hahá. Jaké je to být v kleci jako nějaký uvězněný ptáček? Hm?"

     "Co ode mě chceš? Zabít mě? Tak směle do toho!"

     Řekne bez váhání Ryomou a plivne mu do obličeje.

    "Hm. Trochu zastaralý způsob pohrdání ne?"

    Řekne s posměchem Kein a otře si místo, kde byl "pokřtěn".

    "Hm...já myslela, že ty zastaralý způsoby rád! Klec politá posvěcenou vodou je taky dost zastaralej způsob. A v tomto případě jsem se řídila tvým mottem: Zastaralé? Možná, důležitější je, že to stále funguje, nehledě na věk jejího činění"

     Řekne prozměnu s posměchem Ryomou.

    Kein se jen rozzáří ještě víc.

    "Hele Ryomou nehodlám tě zabít, chci udělat mnohem větší a krutější hrůzu. Vím, že se to na upíra nesluší, ale to mě nezajímá. Jsem dost silný na to, abych mohl prohlašovat, že pravidlem a povinností jsem JÁ"

     Ryomou se začne bát nevyřčeného plánu. Tuší, co chce udělat.

    "Asi ti to došlo co? Ryomou je totiž chytrá holčička, takže ví, co chci udělat nebo má aspoň tušení. Ale pro případ, kdybys nevěděla, chci udělat to, co si každý, nebo co jsi vůbec zač,hlídá ze všeho nejvíc. Svojí identitu, neboli identitu doby, kdy byl člověkem. Je mi líto Ryomou, ale hodlám to udělat. Nehledě na to, že upíři mají před sebou respekt a až po smrti se podívají na skrývaného, pokud skrývaný je."

     Ryomou se snaží vzpírat. Kein se jen dál směje. Poručí své bandě otevřít klec a Ryomou přizemnit tak, aby se nemohla hýbat. Kein k ní přejde a vychutnává si tuto chvíli, což je na něm také vidět!

     Mezitím se Kin odhodlá přejít zpět ke skrýši. Jednoduše a potichounku se zbaví stráží a vběhne dovnitř.

    Uvnitř uslyší nějaké hlasy. Rozhodne se to vzít trochu jinou cestou. Jde a jde a hlasy sílí, což jí dokazuje, že jde správně. Náhle se za ní objeví záda spousty mužů. Porozhlédne se a mezi tím davem spatří Keina a Ryomou. Chce k nim okamžitě jít, ale dojde jí, že to ještě není ta pravá chvíle. Kein se přestane bavit bezmocí Ryomou a přejde k akci. Sundá Ryomou veškeré doplňky skrývající její obličej. Trochu pozorněji se podívá do obličeje. Najednou zakřičí

    "COŽE?!!!! To přece není možné. To nemůžeš být ty!!!!"

     Kin zpozorní po těchto slovech a snaží se podívat pořádně. A jakmile uvidí, co uvidí řekne současně s Keinem    

    "Cože???!!!! Ryomou ty jsi....ty jsi............no a to až příště XD


Moje tvorba(Keiko-chan)

4. dubna 2010 v 22:45 | Keiko-chan |  Obrázky
Abych nezůstala pozadu (a neměla deprese, že jsem už dlouho nic neposlala), rozhodla jsem se dát sem z mého blogu (na který stejně nikdo nechodí) svoje obrázky...se shoujo ai ani yuri sice nemají nic společného ale aspoň nebudou pořád někde v šupletiX)

ville
cc
ag
p
gw
am
g
A když už je to tvorba, začala jsem fušovat do šperkařiny a stvořila pár recyklovaných šperků:-)

srdicka
Srdčíka vystříhaná z PETkyX)

ovečky
A ovečky z obalu od šampónu...*všimněte si té kompromitující pozice*

flitry
A tahle je z flitrů, mám zatím jen jednu, protože jsem nepočítala s tím, že  při tvorbě nějaké flitry omylem zničím...

Tak teď vidíte, co dělá Keiko-chan, když se nevěnuje yuri:-)

Moje tvorba 3

4. dubna 2010 v 14:44 | reiko-chan |  Obrázky
Dneska jsem nějaká akční....takže je třeba toho využítXD.....

Fénix
Obrázek trochu mimo moje klasiky....tohle je můj první a poslední fénixXDXDXD

natsuki
Tak..jsem milovník Natsuki a Shizuru....co bych to byla za fandu, kdybych si jednu z nich nenakreslila že?XDXDXD

tetování
tak....jestli jednou budu mít tetování.....tak chci si ho alespoň sama vymyet....možná, že tohle bude jeden z kandidátůXD

werewolf
Mám ráda vlkodlaky, vlky a všechno, co má něco s vlkama něco společnýho.....fascinuje mě toXD

shoujo-ai
ták.....jelikož jsme na Shoujo-ai stránce.....XD....no jo...první pokus....takže nic moc....mám jich víc....dodám později....


shoujo-ai2
Mno a ještě něcoXD


Ták a konec děcká....další dodám....uvidíme kdy:D

ShizNat

4. dubna 2010 v 13:20 | reiko-chan |  Shoujo ai obrázky
Takže.....od teď na nějakou dobu končím s obrázkama s různýma postavama....jelikož mám několik složek v počítači, kde je jen jeden pár.....tak a máme tu první....velmi známý pár Shizuru a NAtsuki


as
ëhz
dfhgf
fhgfh
zujtzu
ghukghjk
dfgdfgdf
zjgui
xfgfhfghgfhgf
rthgfh
zhzutz
sdfsdf
cbfcvbv
dgfdfgdg
Nakonec dám obrázek, který se mi hrozně líbí....neřeknu vám proč.....prostě mě nějak oslovil:D

dfgdfgdtzu

APRÍÍÍL!!

2. dubna 2010 v 0:47 | Keiko-chan |  Novinky
Muhehe, jestli jste si na chvilku mysleli, že Sennoyuri se mění na sennoyaoi, podlehli jste aprílovému žertíku od Keiko-chan!!! *devil smile* Žijete všichni?X) Takže pokud jste toužili po více yaoi na našich stránkách, na apríla se vám toho dostalo:-) Navíc, jak vidíte, máme nový design, usoudila jsem, že zimní už se k venkovnímu počasí vážně nehodí, takže jsem zvolila svou oblíbenou fialovou, mystickou barvu mísící dva protiklady-červenou a modrou a nastolující jejich rovnováhu. A abych byla extra tajemná, v podobném duchu bude možná moje příští povídka:-)

Jsem ráda že jste s námi

Zůstaňte věrni yuri;-)

Yuri není nikdy dost!!

Vaše Keiko-chan

bb

stačí kapka krve 8

1. dubna 2010 v 20:01 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
tak a máme tu Apríl....a když už je teda ten svátek...tak jsem přihodím další kapitolku:D

Kapitola osmá.....úplněk...

    Ryomou neúnavně budí svojí milou studentku, ale ta ne a ne se probudit. Trochu ji to už rozčiluje a tak Kin probere šílenou fanfárou. Kin po drastickém probuzení chce okamžitě buditeli darovat pár dosti neslušných slov, ale jakmile ji dojde, komu by nadávky patřily, tak jí okamžitě sklapne. 

    "Kin pohni se, za pár hodin získáš svou sílu a staneš se naplno upírem, tak se už neválej a poď. Teda! Na to, že jsi upír, tak si až nevídaně a neuvěřitelně spavá"

     Kin svého mistra poslechne a zvedne se z postele. Ryomou jí podá oblek a zbraně, chytne jí okolo pasu a s obrovskou rychlostí je přemístí na místo, kde by mohli mít klid na rituál.

    Kin je nedočkavá. Přešlapuje z místa na místo, běhá sem a tam, háže hvězdice a vrhací nože do terče, který si vyřezala do stromu. Bohužel i přes tyto činnosti se půlnoc ne a ne dostavit. Tak si Kin sedne vedle Ryomou a pozoruje s ní hvězdy.

     Hodinu před půlnocí se Kin zeptá proč vlastně museli vyjít tak brzo, když se všechno to pozdvižení bude dít až o půlnoci. Ta jí jednoduše odpověděla

    "Ráda koukám na hvězdy"

     Tohle Kin dopálí a raději se začne věnovat předešlým věcem.

     Pět minut před půlnocí jen Ryomou křikne na svou studentku, že to zachvíli začne. Kin náhle popadne strach a nervozita. Nemá vůbec ponětí o tom, co se bude dít, jak to bude vypadat, jestli to bolí a tak dále. Přesune se k Ryomou a vyčkává.

    Největší nervozita na ní spadne ve chvíli, kdy její mistr začne odpočítavat každou minutu, každou vteřinu před událostí.

    Stojí v záři obrovského měsíce. Stojí tiše a trpělivě. Nohy se jí klepou tak intenzivně, až to v ní budí pocit, že brzo spadne.

     Je půlnoc. Měsíc nabere rudý nádech. Kolem Kin a Ryomou se objeví clona, která kolem nich jen líně proplouvá. Clona se nakonec omotá kolem Kin. Její tělo zeslábne a všechny její smysly, nehledě na to, že je upír, se jí otupí. Neslyší nic jiného než svůj vlastní dech a zvuk clony, nevidí vůbec nic krom bílé barvy všude kolem ní. Nemůže pohnout ani jednou končetinou. Kinino bezvládné tělo se začne díky cloně vznášet vysoko nad zem. Clona se pomalu měnila v rubínově rudou záři.

     Náhle začne Kin bolet celé tělo. Má pocit, jako kdyby jí někdo chtěl přetrhnout vejpůl. Celé její tělo bylo až krutě napjaté. V tuto chvíli se rudá barva omotávající její tělo zhmotní do milionu maličkých jehliček. Svými hroty nemilosrdně začnou trhat veškeré její oblečení. Jakmile dosáhnou svého a Kin se ocitne úplně nahá ve vzduchu, tak se všechny jehly odeberou do prostroru zad a způsobují jí bezprodlení bolest právě tam. Kin to už tu bolest neztrpí. Její křik se začne rozhléhat po celém okolí.

    Ryomou to ze spoda všechno pozoruje a řekne

    "No tak Kin! Zvládla si i větší bolest a utrpení"

     Jehly i přes křik Kin nepřestávájí a nerušeně dál pářou její záda. Mezi tou spoustou krve už pomalu ani ty jehly díky své barvě nejsou vidět. Až dosáhnou svého, tak přestanou nadále týrat Kinina záda.

    Všechny se prozměnu shromáždějí u hrudníku. Ty maličké jehly se k sobě namáčknou blízko, tak blízko až se začnou slučovat až do poslední fáze přeměny-do obrovitánské harpuny. Jakmile naberou svojí konečnou podobu, zabodnou se Kin přímo do srdce.

    Po styku s tělem se harpuna rapidně změnší. Snad i o celou polovinu. Kin tuhle bolest už psychicky nezvládne a nervově se zhroutí. 

    Harpuna, ale nepřestává se svou činností. Oddálí se od těla a s poměrně velkou rychlostí se zabodne znova. Tentokrát terč není srdce ani záda, ale hlava.

    Po tomto incidentu se harpuna kompletně rozplyne. Kolem Kin se opět objeví bílá clona a pomalu jí snáší na zem přímo do náruče Ryomou. Ta jí okamžitě chytne a pomalu jí položí na zem. Sundá si svůj kabát a přikryje jím to bezvládné holé tělo ležící přímo pod ní. Odvede ji do úkrytu. Při odchodu pootevře Kin oči a podívá se na svou zahalenou mistovou. Ryomou se jen usměje. Kin to pozná a i přes její zahalenou tvář a úsměv jí opětuje načež zase zavře oči.

    "Zvládla si to dítě, ale tohle je jen začátek. Teď teprve poznáš co to je být upír"

     Kin se probudí až druhý den ráno v poledne. Opět oblečená a umytá. Chvilku se rozkoukává a přemýšlí, co se vlastně stalo a co se děje, zkrátka je zcela mimo.

    Pak si ale vzpomene na včerejšek.

    Okamžitě si začne prohmatávat místa, kde jí jehly způsobily nejvíce bolesti.

     Nenajde nic, vůbec nic. Nikde žádná jizva, žádná bolístka. Přesto jí ty místa hrozně bolí. Hlavně záda. Jakmile spatří Ryomou zrovna přicházející z kdehosic, tak se jí začne vyptávat jako obvykle. Ryomou ovšem nechce všechno vysvětlovat. Tohle je tak trochu složitější téma a bylo by to na dlouho. Ryomou nerada mluví dlouho. Raději stručně a jasně. 

    "Jsou věci, které nám zůstanou navždy zatajeny Kin. Smiř se s tím. Ale to, že tě jehly bodaly do zad mělo svůj smysl. A ačkoli to tvé ruce necítí, stopu to zanechalo. Stačí se podívat do zrcadla."

     Kin se konečně podívá.

    "Panebože ! T-to....to.....je...................TETOVÁNÍ???!!!"

    Zakřičí zcela zaskočená Kin.

    A opravdu.

     Celá záda jsou ozdobena nádherným tetováním obrovského štíra. Ryomou na její reakci okamžitě zareaguje.

    "Ano, ano je to tetování. A nemysli si, že ani toto nemá význam. Všechno, čím tě obdaří příroda ,a tohle je přírodní úkaz, má nejaký smysl. Máš tam štíra. To musí mít nějakou souvislost s tvojí novou silou. Hm....štír. Má jedový bodec a klepeta. Možná něco v souvisloti s jeho zbraněmi ho máš jako svůj smybol, ale také to může být absolutně něco jiného. Na to přijdeš až zjistíš, co umíš. Víc ti bohužel neřeknu. Je tu ale teď něco důležitějšího. Jak jistě víš, tak teď nyní už si opravdovým upírem. Vím, naše dohoda zněla, pokud zvládneš budu tě dál trénovat. Pokud nezvládneš zemřeš, ale ta první podmínka obnáší ještě jednu věc. Všechno to záleží na tobě. Nyní již nejsem tvým mistrem. Učiníš ho ze mě jedině tvým rozhodnutím. Nemusíš tu nadále zůstávat."

     Dokončí svou myšlenku s velkými starostmi.

    Jestli se Kin rozhodně odejít, tak se o ní bude dosti bát. Ještě není připravena stát se samostatnou, ale byla povina jí to říct. Ryomou zabalená v myšlenkách odejde pryč.

    Kin také začne přemýšlet.

    Co teď bude dělat? Jak se má rozhodnout? Z přemýšlení jí vytrhne zvuk....zvuk připomínající.....to až příště XD


Vítejte na sennoyaoi!

1. dubna 2010 v 14:18 | Keiko-kun |  Novinky
Vítejte na sennoyaoi! České stránce zkoumající vztahy mezi mužským pohlavím a mužským pohlavím. Vemte si s sebou na cestu pop corn a pěkně se bavte.

Zdraví vá vás průvodce
Gay
Keiko-kun

Co je to yaoi?

1. dubna 2010 v 14:16 | Keiko-kun
Yaoi, opak Yuri, je nebezpečná sekta mladých mužů posedlých růžovou barvou a čtením Top Dívky. Některé zdroje dokonce uvádějí, že tomuto trendu propadli i dospělí muži. Nakolik jsou naše informace pravdivé, těžko posoudit. A kde vůbec vznikl tento název? Prý ze zvláštního pozdravu mezi členy této skupiny. ,,Yamete! Oshire ga itai!"

YukiXShuichi (Gravitation)

1. dubna 2010 v 14:09 | Keiko-kun
Yuki-chladný a nepřístupný spisovatel s temnou minulostí, Shuichi-lehkovážný vysmátý zpěvák s růžovými vlasy. Tenhle páreček se během série Gravitation, čítající dvanáct dílů, neustále rozchází a schází. Co vy na to? Myslíte, že jim to vydrží navždy?

shuichi.jpg Shuichi image by animedude2426

Shounen ai pics

1. dubna 2010 v 14:00 | Keiko-kun
102.jpg 102 image by Yuichi_Nakashima_bucket
wmuhyo7or.jpg shonen ai image by FiniaY
1188818390036.jpg KyoTama image by Minoko_Inuzuka
081.jpg kaiba_jounouchi image by sikipidib