Kapitola 13.....vynahrazení, aneb Ryomou se nám ukazuje v jiném světle- 1.část...
Ryomou má dilema. Kam pozvat upíra? Na jídlo..? To už jí dávno nechutná.....někam do města..? Ještě dostane chut na lidskou krev......což taky není dobré....tak kam pozvat upíra....? kdyby aspon Kin byla člověk....bylo by to o něco jednodušší...ale upír..?..
Vycházejí ze svého úkrytu......Jdou po temné ulici, obě naprosto beze slov....Ryomou už to začíná vadit. Je zvyklá na ukecanou Kin. Ona je tady přece od mlčení. Pak jí to konečně dojde....je jedna možnost, jak pobavit upíra.
"Hele Kin....je nějaká země, kam by ses chtěla podívat..?"
Kin se najednou vzpamatuje z mlčícího a přemýšlícího maratonu a rozkecá se jakoby tu dobu, kdy mlčela, chtěla nějak dohnat.
"Ale Ryomou kdyt přece....jak se tam dostanem? Ty máš nějaký peníze? Ale....ale"
Ryomou náhle na Kininy ústa přiloží prst.
"Kin...já nechtěla aby si mi odpověděla otázkou....prostě mi řekni...kam by ses chtěla podívat a zbytek nech na mě...jo?"
A pustí její ústa. Kin začne přemýšlet.
"Mno....vždycky sem se chtěla podívat...no upřímně je mi to jedno.....ale jelikož jsem upír, tak pravděpodobně nemůžu moc mezi lidi. Myslím, že by to mělo být místo, kde jich tedy moc není."
Ryomou přemýšlí a přemýšlí.
"Hele Kin...můžu tě vzít prakticky kamkoli.....v každé zemi se najde místo, kde můžeme být sami a nebo najít nějaké další upíry. Stačí jen říct....chceš radši teplo, moře, palmy a nebo krásnou přírodu....hm?"
Kin vyskočí na jednu střechu. Ryomou jí následuje a čeká na odpověd. Kin si na střeše toho domu sedne a začne intenzivně a chvilkama i nahlas přemýšlet. Ryomou se opře o jednu stěnu a ruce si dá křížem.
Po zhruba hodině horlivého přemýšlení se kin konečně rozhoupe.
"Ryomou...já.....chtěla bych se podívat do Irska.....tam sice není moc teplo...ale zato tam mají dokonalou přírodu a určitě se tam najde i místo, kde by byl klid."
Ryomou se ke kin přiblíží.
"To je dobrý nápad. Irsko je nádherný místo a mám tam dokonce i pár známých upírů. Tak dobře...hurá do Irska"
Kin se ještě oboří do Ryomou.
"No....a jak se tam chceš dostat? Dneska už žádný letadlový spoj do Irska nechytíme"
Ryomou se začne smát.
"Kin, kin, kin.....o upírech a jiných havětích se musíš ještě hodně učit. Umíš toho mnohem víc.....bohužel věci, kterými budeš ojedinělá se musíš naučit sama....a nejlépe v praxi. O mě toho ještě příliš nevíš. Znáš mojí rychlost.....to ale zdaleka není všechno. Kin ustup trochu"
Poslechne.
Ryomou si sundá plášt a dá ho Kin do ruky. Vůbec nechápe o co jde. Ryomou uvidí Kinin nechápavý výraz.
"Kin podívej se mi na záda......snad pochopíš"
Kin tedy udělá, co se po ní žádá. Podívá se Ryomou na záda. Uvidí jak se pod obvazy začne něco hýbat.
"Hele Kin...tam, kde se to pohybuje nejvíc, tak odtrhni obvazy.....prosím"
Kin trochu znervozní, ale udělá co se po ní chce. Odtrhne obvazy. Při tomto se jí naskytne vskutku ošklivý pohled. Ty pohyblivé věci jsou totiž žilky a cévky, které nabíhají a nejvíce právě na místě, kde kin obvazy odrhla. Na druhou stranu Kin dostala též i příležitost podívat se na skoro celý záda ¨Ryomou.
Celá záda jsou potetovaná jakýmisi blesky a docela svalnatá. Po chvíli se cévky a žilky zastaví. Přesně na tom místě, kde to Kin roztrhala. Objeví se tam dvě velké boule. Ryomou začne v tu chvíli křičet bolestí. Kin vůbec neví, co má dělat. Nikdy neviděla Ryomou takhle na křičet bolestí. Boule se začnou zvětšovat a tím i křik se zintenzivní. Ryomou se podlomí kolena a spadne na všechny čtyři. To už Kin donutí reagovat. Chytne Ryomou za ruku....
"Co se děje Ryomou? Co to je?".
Ryomou nestihne odpovědět, protože přijde další vlna bolesti.
Kin se podívá, co se děje. Ty boule na zádech se začnou drát ven a protože jsou pod kůží, musí ji protrhnout. Kin zděšeně kouká na ven drásající se boule.
Vzápětí se kůže roztrhne a vytryskne z rány spoustu krve. Ze dvou děr na zádech vzrostly dvě temně černá křídla. Jelikož byli pod kůží, jsou mokré a celé od krve. Kin nemůže uvěřit svým očím.
"Ryomou...to je nádhera!!!! Takže ty umíš i lítat? To...to je super!!!"
Ryomou setře kapky potu z čela.
"Jo...Kin....ale používám je pouze v případě nutnosti. Takováhle bolest zato nestojí. Proto si to neviděla."
Kin kouká na ty přenádherná křídla. Jsou modročerná, dalo by se říct havraní. Mohutná a opravdu neuvěřitelně velká. A protože jsou ještě slizké a od krve, tak jimi Ryomou lehce protřepe a vše odstraní, čímž se křídla ještě zkrásní. Kin z nich nedovede spustit oči.
"Tak...ted už vím, jak se tam dostaneme.....ale....umíš s nima lítat?"
Ryomou se trochu urazí.
"Hele cvičila jsem to dost dlouho a protrpěla kvůli tomu spoustu bolesti. Bohužel to bolí pokaždý, když je vyndám a i když je zandám. Na druhou stranu je nemusim mít vidět a vydržím s nima dost velké dálky i se zátěží."
Kin se jí omluví za podcenování.
"Kin sedni si mi na záda a můžeme letět do toho Irska."
Kin tedy nasedne na záda.
Ryomou se rozeběhne a vzlétne.
Šum křídel je tichý a pro Kin až uklidnující.
"Kin hlavně neusni....ještě spadneš"
Tohle jí trochu vylekalo. Někdy má pocit, že jí Ryomou snad čte myšlenky.
Pořádně se chytne a vychutnává si noční oblohu.
"Ryomou....já...proč tohle děláš? Vlastně si mi ještě neodpověděla na to, proč zrovna já"
Zeptá se zničehonic Kin.
"Kin....já....už jsem ti to vysvětlovala....já prostě"
Ryomou neustále Kin překvapuje. Když se jí na to zeptala poprvé, tak dobře....zaskočilo jí to. Ptá se jí na to podruhé a stejná reakce.
"Ona mě snad....nééé...to není možný. Kdyt mě ani neznala, když mi pomáhala. Ale....co když mě sledovala....? Už jsem vážně paranoidní. Jenže ta reakce na mou otázku."
Zatřepe hlavou v pokusu, že tuhle myšlenku zažene.
"Kin....už tam skoro budem."
Prohlásí Ryomou.
"cože tak brzo? To přece není možné"
"Kin...to sis nevšimla jak rychle sme letěli? Člověk by se na mě v tý rychlosti neudržel. Víš....umim rychle běhat a tak i rychle lítat....co na to říct?"
Usměje se Ryomou a slítne dolů.
"Uhm....jak dlouho tady chceš být?"
Kin jí sleze ze zad a prohlásí
"No...moc dlouho ne....máme před sebou spoustu úkolů....vlastně celou horu problémů"
Přistáli na krásném místě. Kolem nich se vinuly nádherné kopce a kopečky, kousek od nich šumí malý potůček.
"Musíme najít čistě upírský místo, ale předtím než začnem hledat musím se zbavit těch křídel"
Znovu se opakující bolest akorát vše pozpátku.
"Tohle vysvětluje proč Ryomou nenosí trička, ale obvazy"
Řekne si Kin pro sebe.
"Tak Kin...pojd za mnou"
Kin, ale výjimečně neudělá to, co se po ní chce. Zůstane stát na místě. Ryomou se poohlédne za sebe.
"c...co se děje Kin? Proč...proč nejdeš?"
Podívá se na svou dejme tomu bývalou mistryni.
"Ryomou...může se upír opít? A můžeš se opít ty?"
Ryomou se vrátí zpátky ke Kin
"Ale ovšemže může. Musí to být ovšem něco silnějšího. Jako třeba slivovice nebo absinth a nebo whisky. Copak ty se chceš dnes zbourat?"
Řekne trochu s posměchem. Kin se na ní ale podívá fakticky vážně.
"Ryomou....já si chci připadat dneska jako člověk. Chci zapomenout na všechny ty starosti kolem. Chci si zase užívat jako dřív. Doufám, že piješ alkohol."
Ryomou Kin chápe. Člověk se jen ztěží vyrovnává s takovouhle přeměnou. Ze dne na den musíte změnit životní styl. A už ani vy nejste to, co jste byli. Vše se to stalo ve zlomku vteřiny. Když se upír tak narodí, zná to už odmalička, ale lidi přeměnění náhle v upíry se s tím většinou nevyrovnají a stanou se z nich bud krvelačné zabíjecí bestie a nebo terče brzké smrti.
"Jo...občas se napiju...tedy dřív..ted v poslední době ne. Hele Kin dnešek je celej na tobě. Co chceš, to dneska udělám. Starosti odhodíme do dáli."
Kin se zvedne
"Ryomou...chci najít nějakou osamocenou chatku, kde bysme byli sami s alkoholem u nějakýho krbu. Nechci lidi. Ani upíry"
"Dobře Kin dobře. Počkej tady. Já najdu nějakou tu hospodu a pak společně najdeme nějakou chatku"
Nabídne jí. Ta zakroutí hlavou na nesouhlas.
"Půjdu s tebou Ryomou. Chci jít s tebou"
Na to Ryomou nic neřekne a začne se chystat k chůzi.
"Sakra...já mám nápady. Chci jí snad opít, abych jí zlomila a zjistit o ní víc? Přece není pitomá. Bude si na to dávat pozor. Jí hodně záleží na tom aby nikdo nevěděl, jak vypadá. Otázkou je....proč to vlastně tolik tají? Jaká je její minulost?"
Zamyslí se Kin. Jí nikdy asi nedá pokoj ta maska Ryomou. Nadruhou stranu jí to tajemno....trochu jí to vzrušuje. I když je silnější touha vidět Ryomou do obličeje. Od té doby, co jí viděl Kein, tak pomalu už nemyslí na nic jinýho, než na tvář dívky se kterou tráví tolik času. Samozřejmě, že i na Raylu. Bohužel má pocit, že už je nereálné se spolu setkat. Co když už je na čase zapomenout a začít znovu žít? Jenže....tohle je všechno tak komplikované. Tyto myšlenky trápí Kin již nějaký ten pátek.
Společně dojdou k jakési hospodě. Při jejich štěstí to byla zrovna upíří hospoda. Jak se to pozná? Každá taková hospoda je totiž na místě, kam se člověk jen tak nedostane a je opravdu dosti vzdálená od civilizace.
Vejdou dovnitř. Hospoda typicky zmlkne a podívá se na cizince, který narušil jejich pravděpodobně denodenní oslavování ničeho.
Kin se trochu pozastaví. Znervoznují jí ty pohledy. Dlouho nebyla mezi tolika lidma. Vlastně ve společnosti tolika upírů nebyla nikdy.
Ryomou si všimne jejích rozpaků a udělá něco, co donutí jí zrudnout jako rajče. Ryomou chytne Kin za ruku. Pro Kin by to nic neznamenalo jenže Ryomou není na takovýhle tělesný seznamování. Dotýká se jí jen v případě nutnosti.
Ryomou to bere s ledovým klidem a táhne Kin vedle sebe až k baru.
"Ehm....barmane. Vezmeme si sebou dvě flašky toho nejsilnějšího, co máte a abychom neurazily, tak i vaší irskou whiskey"
Barman bezeslova uposlechne, řekne cenu, Ryomou mu dá peníze. Otočí se směrem k upírům, ze kterých má Kin takový strach.
"Hele neví tady někdo z vás o nějaký osamocený chatce, kde bysme si tady s přítelkyní mohli užít tak trochu lidský večer ve dvou?"
"Přítelkyně? Lidský večer ve dvou? Ach můj bože....to zní jako....jako kdybysme spolu chodili!!!!"
Pomyslí si Kin a opět zrudne. Při pomyšlení na to, že by s ní chodila jí trochu rozhodila.
V hospodě panuje hrobové ticho. Pak se ale ozve jeden opilej upír.
"Jo...já bych o jednom věděl."
Zvedne se a začne směřovat směrem ke Kin a Ryomou. Podívá se na o hlavu menší Kin než je Ryomou.
"Ale....něco za něco."
A pokusí se Kin dotknout. Ryomou se nasupí.
"Hele chlapečku, ruce pryč nebo o ně přijdeš!!!!"
Upír se začne smát a pokusí se Ryomou praštit pěstí do obličeje. Ta mu ruku chytne a trhne tak, že s ním praští o zem.
"Máš štěstí, žes o tu ruku opravdu nepřišel. Ted mám ale návrh já pro tebe. Bud mi to řekneš a nebo si tvou smrt vychutnám jako ještě nikdy."
Začne mu Ryomou vyhrožovat. Jelikož je upír opilý tak se ani moc nezalekne a řekne
"A kdo jsi, že si můžeš klást podmínky?"
V tom se zvedne další upír.
"To je Ryomou ty idiote opilej. Omluvte ho Ryomou...je opilej. Navíc od nedávna je upírem. Já také vím o místě, které by se vám mohlo líbit. Je to odsud dosti daleko, ale pro vás to asi nebude žádný problém že?"
Ten upír Ryomou vysvětlí přesněji kde to je. Ta jen poděkuje a zamíří i s Kin ke dveřím.
"Jo...a jestli se někdo z vás pokusí nás překvapit nebo jakkoli potěšit návštěvou....poděkuju mu svým mečem v zádech je to jasný?"
Všichni jen přikývnou. I Kin v tu chvíli dostane husí kůži. Ryomou dokáže jen tónem hlasu vzbudit strach.
Zabouchne dveře a řekne ke Kin
"No....a zábava začíná....najdeme tu chatu a budeme si užívat opileckého stavu"
Kin jí ale nevnímá.
"Oni jí znají i tady? Co je ona sakra zač? Lovec upírů....asi musí být dost dobrou a obávanou lovkyní. Pořád mě nepřestane překvapovat"
Tahle myšlenka jí donutí chtě nechtě usmát.
Ryomou má dilema. Kam pozvat upíra? Na jídlo..? To už jí dávno nechutná.....někam do města..? Ještě dostane chut na lidskou krev......což taky není dobré....tak kam pozvat upíra....? kdyby aspon Kin byla člověk....bylo by to o něco jednodušší...ale upír..?..
Vycházejí ze svého úkrytu......Jdou po temné ulici, obě naprosto beze slov....Ryomou už to začíná vadit. Je zvyklá na ukecanou Kin. Ona je tady přece od mlčení. Pak jí to konečně dojde....je jedna možnost, jak pobavit upíra.
"Hele Kin....je nějaká země, kam by ses chtěla podívat..?"
Kin se najednou vzpamatuje z mlčícího a přemýšlícího maratonu a rozkecá se jakoby tu dobu, kdy mlčela, chtěla nějak dohnat.
"Ale Ryomou kdyt přece....jak se tam dostanem? Ty máš nějaký peníze? Ale....ale"
Ryomou náhle na Kininy ústa přiloží prst.
"Kin...já nechtěla aby si mi odpověděla otázkou....prostě mi řekni...kam by ses chtěla podívat a zbytek nech na mě...jo?"
A pustí její ústa. Kin začne přemýšlet.
"Mno....vždycky sem se chtěla podívat...no upřímně je mi to jedno.....ale jelikož jsem upír, tak pravděpodobně nemůžu moc mezi lidi. Myslím, že by to mělo být místo, kde jich tedy moc není."
Ryomou přemýšlí a přemýšlí.
"Hele Kin...můžu tě vzít prakticky kamkoli.....v každé zemi se najde místo, kde můžeme být sami a nebo najít nějaké další upíry. Stačí jen říct....chceš radši teplo, moře, palmy a nebo krásnou přírodu....hm?"
Kin vyskočí na jednu střechu. Ryomou jí následuje a čeká na odpověd. Kin si na střeše toho domu sedne a začne intenzivně a chvilkama i nahlas přemýšlet. Ryomou se opře o jednu stěnu a ruce si dá křížem.
Po zhruba hodině horlivého přemýšlení se kin konečně rozhoupe.
"Ryomou...já.....chtěla bych se podívat do Irska.....tam sice není moc teplo...ale zato tam mají dokonalou přírodu a určitě se tam najde i místo, kde by byl klid."
Ryomou se ke kin přiblíží.
"To je dobrý nápad. Irsko je nádherný místo a mám tam dokonce i pár známých upírů. Tak dobře...hurá do Irska"
Kin se ještě oboří do Ryomou.
"No....a jak se tam chceš dostat? Dneska už žádný letadlový spoj do Irska nechytíme"
Ryomou se začne smát.
"Kin, kin, kin.....o upírech a jiných havětích se musíš ještě hodně učit. Umíš toho mnohem víc.....bohužel věci, kterými budeš ojedinělá se musíš naučit sama....a nejlépe v praxi. O mě toho ještě příliš nevíš. Znáš mojí rychlost.....to ale zdaleka není všechno. Kin ustup trochu"
Poslechne.
Ryomou si sundá plášt a dá ho Kin do ruky. Vůbec nechápe o co jde. Ryomou uvidí Kinin nechápavý výraz.
"Kin podívej se mi na záda......snad pochopíš"
Kin tedy udělá, co se po ní žádá. Podívá se Ryomou na záda. Uvidí jak se pod obvazy začne něco hýbat.
"Hele Kin...tam, kde se to pohybuje nejvíc, tak odtrhni obvazy.....prosím"
Kin trochu znervozní, ale udělá co se po ní chce. Odtrhne obvazy. Při tomto se jí naskytne vskutku ošklivý pohled. Ty pohyblivé věci jsou totiž žilky a cévky, které nabíhají a nejvíce právě na místě, kde kin obvazy odrhla. Na druhou stranu Kin dostala též i příležitost podívat se na skoro celý záda ¨Ryomou.
Celá záda jsou potetovaná jakýmisi blesky a docela svalnatá. Po chvíli se cévky a žilky zastaví. Přesně na tom místě, kde to Kin roztrhala. Objeví se tam dvě velké boule. Ryomou začne v tu chvíli křičet bolestí. Kin vůbec neví, co má dělat. Nikdy neviděla Ryomou takhle na křičet bolestí. Boule se začnou zvětšovat a tím i křik se zintenzivní. Ryomou se podlomí kolena a spadne na všechny čtyři. To už Kin donutí reagovat. Chytne Ryomou za ruku....
"Co se děje Ryomou? Co to je?".
Ryomou nestihne odpovědět, protože přijde další vlna bolesti.
Kin se podívá, co se děje. Ty boule na zádech se začnou drát ven a protože jsou pod kůží, musí ji protrhnout. Kin zděšeně kouká na ven drásající se boule.
Vzápětí se kůže roztrhne a vytryskne z rány spoustu krve. Ze dvou děr na zádech vzrostly dvě temně černá křídla. Jelikož byli pod kůží, jsou mokré a celé od krve. Kin nemůže uvěřit svým očím.
"Ryomou...to je nádhera!!!! Takže ty umíš i lítat? To...to je super!!!"
Ryomou setře kapky potu z čela.
"Jo...Kin....ale používám je pouze v případě nutnosti. Takováhle bolest zato nestojí. Proto si to neviděla."
Kin kouká na ty přenádherná křídla. Jsou modročerná, dalo by se říct havraní. Mohutná a opravdu neuvěřitelně velká. A protože jsou ještě slizké a od krve, tak jimi Ryomou lehce protřepe a vše odstraní, čímž se křídla ještě zkrásní. Kin z nich nedovede spustit oči.
"Tak...ted už vím, jak se tam dostaneme.....ale....umíš s nima lítat?"
Ryomou se trochu urazí.
"Hele cvičila jsem to dost dlouho a protrpěla kvůli tomu spoustu bolesti. Bohužel to bolí pokaždý, když je vyndám a i když je zandám. Na druhou stranu je nemusim mít vidět a vydržím s nima dost velké dálky i se zátěží."
Kin se jí omluví za podcenování.
"Kin sedni si mi na záda a můžeme letět do toho Irska."
Kin tedy nasedne na záda.
Ryomou se rozeběhne a vzlétne.
Šum křídel je tichý a pro Kin až uklidnující.
"Kin hlavně neusni....ještě spadneš"
Tohle jí trochu vylekalo. Někdy má pocit, že jí Ryomou snad čte myšlenky.
Pořádně se chytne a vychutnává si noční oblohu.
"Ryomou....já...proč tohle děláš? Vlastně si mi ještě neodpověděla na to, proč zrovna já"
Zeptá se zničehonic Kin.
"Kin....já....už jsem ti to vysvětlovala....já prostě"
Ryomou neustále Kin překvapuje. Když se jí na to zeptala poprvé, tak dobře....zaskočilo jí to. Ptá se jí na to podruhé a stejná reakce.
"Ona mě snad....nééé...to není možný. Kdyt mě ani neznala, když mi pomáhala. Ale....co když mě sledovala....? Už jsem vážně paranoidní. Jenže ta reakce na mou otázku."
Zatřepe hlavou v pokusu, že tuhle myšlenku zažene.
"Kin....už tam skoro budem."
Prohlásí Ryomou.
"cože tak brzo? To přece není možné"
"Kin...to sis nevšimla jak rychle sme letěli? Člověk by se na mě v tý rychlosti neudržel. Víš....umim rychle běhat a tak i rychle lítat....co na to říct?"
Usměje se Ryomou a slítne dolů.
"Uhm....jak dlouho tady chceš být?"
Kin jí sleze ze zad a prohlásí
"No...moc dlouho ne....máme před sebou spoustu úkolů....vlastně celou horu problémů"
Přistáli na krásném místě. Kolem nich se vinuly nádherné kopce a kopečky, kousek od nich šumí malý potůček.
"Musíme najít čistě upírský místo, ale předtím než začnem hledat musím se zbavit těch křídel"
Znovu se opakující bolest akorát vše pozpátku.
"Tohle vysvětluje proč Ryomou nenosí trička, ale obvazy"
Řekne si Kin pro sebe.
"Tak Kin...pojd za mnou"
Kin, ale výjimečně neudělá to, co se po ní chce. Zůstane stát na místě. Ryomou se poohlédne za sebe.
"c...co se děje Kin? Proč...proč nejdeš?"
Podívá se na svou dejme tomu bývalou mistryni.
"Ryomou...může se upír opít? A můžeš se opít ty?"
Ryomou se vrátí zpátky ke Kin
"Ale ovšemže může. Musí to být ovšem něco silnějšího. Jako třeba slivovice nebo absinth a nebo whisky. Copak ty se chceš dnes zbourat?"
Řekne trochu s posměchem. Kin se na ní ale podívá fakticky vážně.
"Ryomou....já si chci připadat dneska jako člověk. Chci zapomenout na všechny ty starosti kolem. Chci si zase užívat jako dřív. Doufám, že piješ alkohol."
Ryomou Kin chápe. Člověk se jen ztěží vyrovnává s takovouhle přeměnou. Ze dne na den musíte změnit životní styl. A už ani vy nejste to, co jste byli. Vše se to stalo ve zlomku vteřiny. Když se upír tak narodí, zná to už odmalička, ale lidi přeměnění náhle v upíry se s tím většinou nevyrovnají a stanou se z nich bud krvelačné zabíjecí bestie a nebo terče brzké smrti.
"Jo...občas se napiju...tedy dřív..ted v poslední době ne. Hele Kin dnešek je celej na tobě. Co chceš, to dneska udělám. Starosti odhodíme do dáli."
Kin se zvedne
"Ryomou...chci najít nějakou osamocenou chatku, kde bysme byli sami s alkoholem u nějakýho krbu. Nechci lidi. Ani upíry"
"Dobře Kin dobře. Počkej tady. Já najdu nějakou tu hospodu a pak společně najdeme nějakou chatku"
Nabídne jí. Ta zakroutí hlavou na nesouhlas.
"Půjdu s tebou Ryomou. Chci jít s tebou"
Na to Ryomou nic neřekne a začne se chystat k chůzi.
"Sakra...já mám nápady. Chci jí snad opít, abych jí zlomila a zjistit o ní víc? Přece není pitomá. Bude si na to dávat pozor. Jí hodně záleží na tom aby nikdo nevěděl, jak vypadá. Otázkou je....proč to vlastně tolik tají? Jaká je její minulost?"
Zamyslí se Kin. Jí nikdy asi nedá pokoj ta maska Ryomou. Nadruhou stranu jí to tajemno....trochu jí to vzrušuje. I když je silnější touha vidět Ryomou do obličeje. Od té doby, co jí viděl Kein, tak pomalu už nemyslí na nic jinýho, než na tvář dívky se kterou tráví tolik času. Samozřejmě, že i na Raylu. Bohužel má pocit, že už je nereálné se spolu setkat. Co když už je na čase zapomenout a začít znovu žít? Jenže....tohle je všechno tak komplikované. Tyto myšlenky trápí Kin již nějaký ten pátek.
Společně dojdou k jakési hospodě. Při jejich štěstí to byla zrovna upíří hospoda. Jak se to pozná? Každá taková hospoda je totiž na místě, kam se člověk jen tak nedostane a je opravdu dosti vzdálená od civilizace.
Vejdou dovnitř. Hospoda typicky zmlkne a podívá se na cizince, který narušil jejich pravděpodobně denodenní oslavování ničeho.
Kin se trochu pozastaví. Znervoznují jí ty pohledy. Dlouho nebyla mezi tolika lidma. Vlastně ve společnosti tolika upírů nebyla nikdy.
Ryomou si všimne jejích rozpaků a udělá něco, co donutí jí zrudnout jako rajče. Ryomou chytne Kin za ruku. Pro Kin by to nic neznamenalo jenže Ryomou není na takovýhle tělesný seznamování. Dotýká se jí jen v případě nutnosti.
Ryomou to bere s ledovým klidem a táhne Kin vedle sebe až k baru.
"Ehm....barmane. Vezmeme si sebou dvě flašky toho nejsilnějšího, co máte a abychom neurazily, tak i vaší irskou whiskey"
Barman bezeslova uposlechne, řekne cenu, Ryomou mu dá peníze. Otočí se směrem k upírům, ze kterých má Kin takový strach.
"Hele neví tady někdo z vás o nějaký osamocený chatce, kde bysme si tady s přítelkyní mohli užít tak trochu lidský večer ve dvou?"
"Přítelkyně? Lidský večer ve dvou? Ach můj bože....to zní jako....jako kdybysme spolu chodili!!!!"
Pomyslí si Kin a opět zrudne. Při pomyšlení na to, že by s ní chodila jí trochu rozhodila.
V hospodě panuje hrobové ticho. Pak se ale ozve jeden opilej upír.
"Jo...já bych o jednom věděl."
Zvedne se a začne směřovat směrem ke Kin a Ryomou. Podívá se na o hlavu menší Kin než je Ryomou.
"Ale....něco za něco."
A pokusí se Kin dotknout. Ryomou se nasupí.
"Hele chlapečku, ruce pryč nebo o ně přijdeš!!!!"
Upír se začne smát a pokusí se Ryomou praštit pěstí do obličeje. Ta mu ruku chytne a trhne tak, že s ním praští o zem.
"Máš štěstí, žes o tu ruku opravdu nepřišel. Ted mám ale návrh já pro tebe. Bud mi to řekneš a nebo si tvou smrt vychutnám jako ještě nikdy."
Začne mu Ryomou vyhrožovat. Jelikož je upír opilý tak se ani moc nezalekne a řekne
"A kdo jsi, že si můžeš klást podmínky?"
V tom se zvedne další upír.
"To je Ryomou ty idiote opilej. Omluvte ho Ryomou...je opilej. Navíc od nedávna je upírem. Já také vím o místě, které by se vám mohlo líbit. Je to odsud dosti daleko, ale pro vás to asi nebude žádný problém že?"
Ten upír Ryomou vysvětlí přesněji kde to je. Ta jen poděkuje a zamíří i s Kin ke dveřím.
"Jo...a jestli se někdo z vás pokusí nás překvapit nebo jakkoli potěšit návštěvou....poděkuju mu svým mečem v zádech je to jasný?"
Všichni jen přikývnou. I Kin v tu chvíli dostane husí kůži. Ryomou dokáže jen tónem hlasu vzbudit strach.
Zabouchne dveře a řekne ke Kin
"No....a zábava začíná....najdeme tu chatu a budeme si užívat opileckého stavu"
Kin jí ale nevnímá.
"Oni jí znají i tady? Co je ona sakra zač? Lovec upírů....asi musí být dost dobrou a obávanou lovkyní. Pořád mě nepřestane překvapovat"
Tahle myšlenka jí donutí chtě nechtě usmát.
*____* Dalšíííí xDDD