Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Květen 2010

Stačí kapka krve 20

30. května 2010 v 0:01 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Ták...má tu šťastné druhé kulatiny povídky Stačí kapka krveXD...ne, nebojte se, nebudu zde zdržovat nijak dlouhým proslovem, když nedychtíte po ničem jiném, než po dalším díleXD. Já....jen vám chci opravdu moc poděkovat za to, že se vám ta povídka líbí. Nečekala jsem takovýhle ohlas a vskutku mě to těší a popohání dál k dalšímu psaní. A to vše jen díky vám.....takže...MOC VÁM VŠEM DĚKUJI!! A doufám, že se vám budou líbit mé povídky i nadále....

Vaše Reiko-chan:3

Kapitola 20.....klan Tamatzuki....

    Kin vesele poskakuje kolem Ryomou. Vlastně ani neví proč je tak štastná. Snad ji změnil pohled na situaci fakt, že Ryomou, kterou chvíli považovala za mrtvou je živá a zdravá a nebo to zapříčil fakt, že mají jakýsi plán bé, který asi bude účinný? Nakonec to přeci, jak se zdá bude mít nějaké východisko.

    Kin bohužel klesne úsměv okamžitě v době, kdy jí zase v hlavě začnou trápit myšlenky, kterými se zabývá už poměrně dlouho. Tentokrát ale nevyudrží myšlenku a zeptá se Ryomou.

    "Ryomou...je jedna věc, která mě už trápí docela dlouho. Já vím, že nejsi vševěd, ale máš dost často velmi racionální řešení, které mě v osobních záležitostech chybí."

     "Pokračuj"

    řekne Ryomou aniž by se zastavila. Kin se tedy nadechne a zeptá se.

     "Až tohle všechno zkončí , a já doufám, že to zkončí dobře, co bude dál? Máš nějaký plán do budoucnosti? Já totiž osobně vůbec nevím, co po tomhle všem mám jít dělat...jsem z toho naprosto bezradná"

     Ryomou se zastaví a otočí se ke Kin. Měla už nějaký čas pocit, že Kin něco podobného trápí a jen čekala až se Kin zeptá.

    "Víš Kin....máš pravdu...nejsem vševěd....stejně jako jsem nečekala, že budu mít nějakou Kin jako žáka před pár týdny, tak stejně i ted netuším co se bude dít na samém konci této absurdní války. Mohu ti ted zjednodušeně říct, že osud, který si zvolíš je jen tvá kapitola příběhu....ale jak víme není to úplně tak. Jsou i jisté podměty, který jednoduše ovlivní naše rozhodnutí.....za dobu, co chodím po tomto světě jsem se naučila jeden poznatek, který ti snad pomůže. Nikdy nepřemýšlej nad novou kapitolou svého života, když si ještě nedokončila tu předchozí. Chápeš má slova?"

    Kin kývne a začne o těch slovech uvažovat. Pak jí ale myšlenky zabloudí někam jinam

    "Jak to ta Ryomou dělá, že vždy najde způsob jak mě pouhými slovy uklidnit?"

     Pomyslí si pro sebe Kin. Z přemýšlení jí náhle Ryomou vytrhne větou.

    "Tak a sme tu"

     Kin jen vyjeveně kouká na krásnou bílou bránu. Ryomou si všimne jejího pohledu.

    "Ale Kin...to se na dámu nesluší takhle koukat a navíc....tohle je též i dům Rayly, tak mi neříkej,že nevíš kde bydlela"

     Kin se okamžitě otočí na Ryomou.

    "Nevěděla Ryomou. O své rodině nikdy nemluvila. Znala jsem sice její matku a Hameko, ale to vždy když sme se náhodou někde potkali. Všichni se přede mnou chovali jako.....jako....."

     "Chceš říct lidi?"

     dořekne za Kin Ryomou. Ta jen kývne.

     "Chápu"

     prohodí Ryomou a raději zaklepe na dveře. Na druhé straně se hned ozve hrubým hlasem.

    "Kdo je tam?"

    Ryomou se nadechne.

    "Tady Ryomou-lovkyně upírů. Dovoluji si žádat vašeho pána o poslechnutí jistého návrhu"

     Obě dvě chvíli čekají.

    Nakonec se dveře otevřou. Vstoupí dovnitř, kde na ně čeká jeden ze sluhů. Vede je přímo do kanceláře jeho pána.

    Kin se nestačí divit tomu co právě vidí. Kolem ní je nádherně opečovávaná zahrada se spoustou květin různých barev a uprostřed toho všeho obrovská fontána.

    "Tak tohle je život Rayly. Ona patří ke šlechtickému rodu"

     Pošeptá Kin. Ryomou to uslyší.

     "Kin....klan Tamatzuki je velmi uznávaný rod. Nejen mezi noční havětí, ale i mezi obyčejnými lidmi."

    Kin je bez sebe. Připadá si jako ve středověké zámecké zahradě. Na samém konci překrásné zahrady je též i krásný zámek. Je celý bílý a vstupní dveře zdobí dva mohutné sloupy.

    I uvnitř je krásně. Velká okna prosvítají celý zámek a červené koberce s třásněma na konci tu krásu ještě více potrhují. Sluha je odvede až před dveře kanceláře.

    "Zde vás poprosím, abyste mi dali veškeré zbraně, které máte. Jinak vás nemohu pustit dále."

     Kin znejistí a podívá se na Ryomou. Ta v klidu odevzdává svůj meč. Kin jí tedy následuje.

     "Tak nyní můžete jít dál, ale nesmíte se zdržet déle než 30minut. Pána ještě čeká důležitá schůze"

     Ryomou jen kývne a zatuká. Ze vnitř se jen ozve "Dále". Obě vejdou dovnitř. Kin chce následovat Ryomou až ke stolu, kde sterý pán pracuje.

    "Ne Kin...zůstan zde u dveří. Není slušné abysme šli obě."

     Kin poslechne. Nezná zdejší etiku, tak je lepší nedělat neplechu.

     Ryomou přejde až k obrovskému skleněnému stolu a zdvořile poklekne.

    "Ale, ale, ale Kohopak to tu máme. Jen si stoupni Ryomou a řekni mi co bych pro lovce úpírů mohl udělat?"

     Ryomou se na přání zvedne

    "Pane myslím, že mám řešení vašeho dlouholetého sporu mezi vašimi rody. Jak jistě víte, díky Hameko jsme byli já a Kin připleteni do vaší otevřené války."

     "Pokračuj"

    pobízí starý muž Ryomou.

    "Myslím, že největším oříškem ze strany upírů je Kein. Ten jediný neustále touží po válce a chce zničit váš rod. Proč dále bojovat s upíry, když může nastat mír? Věřím, že už musíte být unavený z neustálé nejistoty. Věřím, že kdyby byl Kein mrtev, tak by i upíři souhlasili pro mír. Jistě i oni už chtějí mít klid. Ale co mohou dělat, když jim Kein velí."

     Strarý muž poslouchá se zájmem.

    "Ano má milá. To víš, že chci alespon do konce svého života ukončit i tuto nesmyslnou válku, ale jak jistě víš....nalézt Keina je velmi, velmi těžké. Je to takřka nadelfí úkol."

     Ryomou je ráda, že načal, zrovna to, kde chce v konverzaci pokračovat.

     "Ano...je to složité, ale my jsme ho už našli. A osobně ho zlikvidovali."

     "Tak na to mám pouze dvě prosté otázky má milá. Kde mám mít jistotu, že je Kein opravdu mrtev? A jak mohu věřit, že válka opravdu zkončí??"

    Kin po těchto otázkách znervozní. Nemají žádný důkaz, že by Keina opravdu zabili. Ryomou jí ale uklidní svým ledově klidným vystupováním.

    "Pane.....jsem světoznámý lovec upírů. Pokud znáte naší zásadu číslo jedna, tak určitě víte, že vám ted nelžu. Jsem vskutku zásadový lovec. Navíc, jsem ty zásady sama vydala a kdybych je nedodržovala, tak bych byla vskutku špatným příkladem pro začínající lovce upírů"

     Starý muž jen kývne a dodá.

     "Pravidlo číslo jedna každého lovce upírů: Nikdy nelže, co se týče zabití upíra. Vždy svou práci vykoná až do konce."

    Ryomou jen spokojeně kývne.

    "Tak to by vám mohlo jako důkaz stačit. A k druhé otázce se vyjádřím jednoduše. I když Raylu naleznete.....ona s vámi určitě spolupracovat nebude a nebude spolupracovat ani s upíry. Kdyby chtěla bojovat, tak už se na nějakou stranu dávno přidá a vsadím své brýle, že o válce už dávno ví. Navíc....alespon se můžete pokusit o mír."

     Starý muž začne uvažovat. Nakonec prohlásí.

    "Máš pravdu Ryomou.....můžeme se o to pokusit. Děkuji ti, ale bohužel Hameko se takto nesmíří s tímto východiskem. Budete s ní mít problémy."

     "Nemějte strach pane. My už si nějak poradíme."

     Ryomou se ukloní, poděkuje a rozloučí se. Starý pán Tamatzuki se zastaví pohledem na Kin.

    "Ach ty jsi Yatsumi vid? Prosím přistup blíž at si tě prohlédnu"

     Kin znervozní téměř okamžitě se podívá na Ryomou.

    "Neboj se Kin. Budu hned za dveřmi. Pokud se bude něco dít, tak křič"

     A odejde pryč.

    Kin se tedy přesune ke stolu a hluboce se ukloní.

     "Takže tahle tvářička nám zblbla Raylu. Tvá krása musí mít okouzlující moc, když k sobě přitáhla tak výjimečné dítě jako je právě moje vnučka."

     Kin se postaví.

    "Ano pane jsem to já. Dívka, která popletla vaší Rayle hlavu jak mi neustále vtlouká do hlavy Hameko"

    Starý pán se jen usměje.

    "Ale ted mi děvče pověz.....proč tolik usilujete o mír mezi námi. Vlastně se vás to vůbec netýká. Jediné, co mi Hameko řekla bylo, že Raylu najdete."

     Kin tedy zavře oči, nadechne se a začne starému muži vyprávět celý příběh. O tom jak se původně myslela, že Rayla je mrtvá, jak z ní Kein udělal upíra, jak se jí ujala Ryomou a zachánila jí před zkázou nezkušeného upíra, o dohodě s Hameko a nakonec proč jsou zde.

    "....Myslím pane, že by se Rayla mohla vrátit zpátky až zase nastane mír."

     Pán jen poslouchá každé její slovo.

    "Jsi velmi moudrá a milá dívka Yatsumi. Nyní chápu, co na tobě Rayla viděla, ale nyní už běž....mám ještě důležitou schůzi."

    Kin se znovu ukloní, poděkuje a odejde.

    Za dveřmi na ní čeká Ryomou. Kin už očekává nějaké otázky, ale Ryomou jde rovnou z domu pryč. Kin ji rychle následuje. Za branou zámku rodu Tamatzuki Kin okmamžitě promluví.

    "To bylo nějak podezřele jednoduché Ryomou"

    Ryomou se na ní beze slova otočí. Kin to dojde. Okamžitě si vzpomene na Hameko.

    "Kin.....Hameko se nevzdá a půjde po tobě. ted už své důvody nemůže skrývat za válkou mezi rody. Ted již nemá co ztratit a tak tě bude chtít zabít."

     Kin se zamyslí.

    "Proč to ale neudělala už když jsem byla člověkem?"

    "protože se všichni z klanu Tamatzuki zapřísáhli, že lidem své přednosti nikdy neukážou. Tají to před lidmi."

     Kin posmutní.

    "Takže ještě není konec"

     povdechne Kin.

    "Bohužel ne Kin"

     Zničehonic za nimi kdosi zakřičí.

    "Hej....počkejte!"

     Ryomou s Kin se otočí.

    "A hele....my o vlku..."

     Prohlásí Ryomou.

     Hameko rozzuřeně běží za nimi a pímo před Kin se zastaví.

    "Tak takhle by to nešlo.....pokud vím...dohoda zněla jinak. Najděte Raylu a vše se obejde bez potíží"

     Kin se uchopí slova

    "Ale my našli nanásilné řešení....my..."

     vtom jí do řeči vstoupí Hameko.

     "Co....zabili ste Keina....ale to měla udělat Rayla....vaším úkolem jí bylo pouze najít.."

     "Ale už jí nepotřebujete..."

    řekne Ryomou.

    "Ne rod možná ne...ale já ano. Jediný kdo ji byl schopný najít si byla ty Kin. Za tuhle zradu zaplatíš životem."

     "Hameko ale já s tebou nechci bojovat"

    zpozorní kin.

    "Na to je pozdě....nad tímhle si měla přemýšlet v době, kdy si naši úmluvu změnila"

     Dořekne a bez upozornění začne proti Kin tasit svůj meč.


One, two...we´re comin for you, three, four...lock your door...brokencyde will never die

29. května 2010 v 15:07 | Keiko-chan |  Novinky
Uf, uf...myslím, že takových tisíc let spánku by mi zrovna teď vůbec nevadiloXD Jen jdu oznámit, že Stačí kapka krve kapitola 12 už je na svém místě. Děkujeme za upozornění a přejeme příjemnou zábavu:-)

A teď se jdu zahrabat
Vaše Keiko-chan

Stačí kapka krve 19

26. května 2010 v 1:59 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 19......tohle mi nedělej....už nikdy.....

    "Jaktože jsi zde?"

    Zeptá se Kin osoby.

    "A kde bych měla jako být?"

    Odpoví na otázku otázkou.

    "Kde? Přece....přece"

     Kin konečně dojde co se kolem ní děje a rozbrečí se.

     "Ty....máš být mrtvá Ryomou. Jaktože jsi tady? Živá a zdravá"

     Ryomou chytne Kin do náručí a začne jí uklidnovat.

     "Víš....asi jsem byla mrtvá....nevím co se přesně stalo. Nějak to neumím vysvětlit. Prosímtě....už se netrap, jsem tu a budu tu. Mě se jentak nezbavíš."

     Při těchto slovech jí neustále hladí po vlasech. Kin se po chvíli uklidní.

    "Jsem tak ráda, že žiješ Ryomou. Víš jakej byl na tebe ošklivej pohled....? Opovaž se ještě někdy umřít....jasný? Už nikdy mi tohle nedělej..."

     Řekne Kin.

    Ryomou se usměje, zaváže si šátek přes pusu, který měla doposud Kin u sebe jako památku a řekne

    "Pokusím se příště neumřít...ted ale musíme vypadnout jinak nás tady zachvíli najde Keinova banda....."

     Ryomou nečeká na souhlas Kin a vezme ji do náruče. Kin je dost vyčerpaná na to, aby mohla bý schopná nějakého pohybu. Nejvyšší rychlostí jaké je jen Ryomou schopná vyběhnou ven z úkrytu a rychle zaklapnou víko a utíkají zase do svého úkrytu. Po tom, co vyskočí na jednu střechu domu, pustí Ryomou Kin na zem

    "Tak ted už bysme meli být v bezpečí. Kin tobě....no chci ti poděkovat."

     Kin se nechápavě podívá.

     "Ale no tak Kin neřikej mi že nevíš o co jde.....když jsem, dá se říct zemřela, tak si i přesto nevyužila situace a nepodívala ses mi do tváře...máš v sobě spousty cti a ještě k tomu jsi chtěla pomstít mojí smrt...díky čemuž si objevila své schonosti a musím říci, že jsi bojovala opravdu dobře.....dokázala si se až neuvěřitelně dobře se ubránit....kdyby si neměla tak málo zkušeností s bojem, tak si ho hravě porazila....u tebe je to otázkou času, kdy se dokážeš osamostatnit"

     Kin místo toho aby jako vždy typicky ztuhla a poděkovala tak smutně prohodí....

    "Jenže....co ted? Slíbili jsme Hameko, že najdeme Raylu....jak jí chceš najít..? Já vím...říkala si že Kein by mohl být východiskem, ale co když nebude...? Pak se s námi nebude mazlit!"

     Ryomou se pousměje....

    "Kin nemysli si že jsem to nepromyslela....neboj a věř mi...."

     "Počkej Ryomou tím chceš jako říct, že plán, který si mi řekla není tvým skutečným plánem..? Tys mi zase lhala...?"

     Začne se Kin zlobit.

    "Ne....ovšem že mým plánem bylo zabít keina a pak se modlit, že se klan Tamatzuki vzdá touhy po Rayle....a to víš, že jí nebudeme hledat. Jen je tu i určitý plán bé...který zatím není třeba nějak rozebírat.....doufám, že nebude zapotřebí plánu bé"

    Kin zmlkne a začne si vyčítat tu narážku, když Ryomou obvinila ze lži. Zmlkne taky proto, že ví.....nemá cenu z Ryomou nemá cenu dolovat odpovědi, když jí je předem jasně naznačeno, že to chce Ryomou utajit.

     Obě se odeberou do úkrytu. Kin se v úkrytu lehne do peřin, ale Ryomou jí hned vynadá.

    "Kin...ty čuně!!!! sme celý od špíny a smrdíme jako dvě krysy a ty se deš válet do peřin??? Musíme se jít očistit do podzemních vod"

    Kin tahle reakce trochu překvapí.

    "Kdyt se normálně po takovýhle akcích nechodíme koupat"

    Snaží se zachránit Kin....

    "To je sice hezký...ale zejtra navíc jdeme do významné čtvrtě a přece tam nemusíme vypadat jako čunata."

     "Počkej a kam jako jdeme a proč tam jdeme..?"

    Zeptá se Kin.

    "No....proč bysme čekali další měsíc na to, až si nás Hameko vyhledá, když můžeme zajít hned...a ještě k tomu...proč jít za Hameko...proč nejít rovnou za velitelem tohoto Rodu....za samotným dědou Rayly..? Hameko nemá žádné slovo mezi nimi...žádné postavení....a proto se musíme hodit do gala....a pokud se chceš zeptat na to, že máme načichlé, špinavé a roztrhané věci, tak v pohodě...už jsem nakoupila nějaké nové oděvy. Jo a pokud se chceš zeptat na to jak to že mám tolik peněz, že je rozhazuju....tak ti odpovím....pocházela jsem z bohaté rodiny a mám tučné konto a navíc...nerozhazuju za jídlo"

     Kin jen spadne čelist....nemá co říct....Ryomou úplně nádherně vystihla její případně vyřčené otázky.

    "Jo kin...už sme spolu tak dlouho, že zkrátka předem čekám tvojí reakci....samozřejmě že ne vždy..."

     A usměje se...

    "No nic....tak se půjdem už koupat ne...?"

     Nabídne Ryomou a Kin jen kývne na souhlas.

    Každá si vezme osušku, Ryomou ještě popadne oblečení, které koupila a odeberou se do místních vod. Jakmile tam dojdou....Kin něco dojde...

    "Ryomou....a to se budeme koupat jako.....spolu?"

     "No a to vadí?"

     Řekne s posměchem Ryomou....

    "No....ale když mi nechceš ukázat tvář, jak se chceš koupat..?"

     Řekne Kin a připadá si po tomto argumentu jako strašně chytrá osoba...bohužel Ryomou jí jako vždy sundá hřebínek

    "Neboj....já si poradim"

     Kin se dál tedy nezabývá tímto "Problémem" a trochu ostýchavě se začne slékat z oděvu, pak se skoro nahá podívá na Ryomou...ta už se čvachtá ve vodě s nově zahalenou tváří. Během doby než se Kin svlékala na sebe místo typických brýlí měla menší brýle a místo šátku s lebkou černou palestinu s krásným lvem zelené barvy. Palestina jí zakrývala i místa, která původně zakrývali veliké brýle. Hlavu jí místo obvyklé kápi zakrýval kovbojský klobouk též černé barvy se zelenými výšivkami.

    "Tak Ryomou zdá se....že jsi si poradila....s problémem utajení"

     Usměje se Kin a skočí do vody. Ačkoli jí je to trapné....neustále kouká na Ryomou.....nevidí jí do obličeje, zato jí vidí celé tělo....poprvé kompletně bez obvazů. Opravdu je celá potetovaná blesky, ruce a nohy má vypracované a sem tam jí kouká sval. Kin se její tělo hrozně líbí....ted už se ani nediví tomu, že vždy její náruč považovala za bezpečnou.

     Ryomou si jejího civění všimne a okamžitě zareaguje

    "Kin...co je? Proč na mě tak koukáš?"

    Kin si ted připadá ještě víc trapně. Vůbec jí nedošlo, že by si Ryomou mohla všimnout jejího vejrání. Beze slova a s rudýma tvářema okamžitě odvrátí zrak..

    Po koupání se přejde k oblékání. Ryomou si místo obvazů vezme černou košili a černé džíny a přes sebe hodí černý kabát....prakticky stejný jako nosí normálně, ale bez kapuce a usedlejší. Místo černého draka přes celou spodní šířku kabátu, draka zelého umístěného na pravé straně zad kabátu a čínsky znak má na jednom z rukávu. Pro tuto příležitost si bere i svůj nový meč. Je o něco tenčí než ten co normálně používá, ale je o něco delší. Je též tmavé barvy a pochvu má stejně krásně zdobenou jako ta předchozí, až na tu černozelenou barvu.

    Kin dostala oblečení stejné barvy. Překrásné černé a lesklé kimono s obrovským obrázkem škorpiona na zádech (samozřejmě zelené barvy). Pod kimonem se ukrývaly hvězdice a vrhací nože. Luk a šípy pro tentokrát Ryomou vynechala.

    Kin se konečně obleče do kimona a radostně a s vděkem se otočí k Ryomou. Jakmile jí spatří v jejím novém obleku tak zrudne.....

    "Páni...Ryomou tobě to ale sluší"

    pomyslí si Kin...to samé si pomyslí i Ryomou o Kin.

    "Tak a ted bysme si relativně  mohli zajít odpočinout, ale místo toho Kin rovnou zajdeme za klanem Tamatzuki...pokud teda nejsi silně proti a raději by si šla spát."

    Prohlásí Ryomou a čeká na reakci.

    "Ne....nechci si to pomačkat...takže jdeme rovnou za nimi"

     A jak řekne tak se stane.....obě dvě se vydají vstříc bohaté čvrti, kde se klan nacházel.



Art is my love ♥ (1. díl)

23. května 2010 v 17:23 | Keiko Julienn-chan |  Shonen ai povídky
Začalo to už když jsem byl malý. Měl jsem mladšího bratra. Raita. Bezmezně jsem ho miloval. Nebyl můj vlastní, narodil se mému americkému otci a jeho druhé ženě-Japonce a dělily nás od sebe tři roky, ale tehdy jsme si byli blízcí téměř jako dvojčata. Lidé si nás dokonce někdy pletli. Mysleli si totiž, že já jsem ten mladší bratr, protože jsem byl malý a roztomilý a Raito byl vysoký a silný. Ale nikdy mi to nevadilo.

Už od jeho narození jsem o něj měl veliký zájem. Všemožně jsem s ním matce pomáhal, fascinovalo mě, že už v tak útlém věku byl jaksi ctnostný a mnohem kultivovanější než ostatní děti. Plakal jenom když se mu něco opravdu nelíbilo.

Naši říkali, že už ve dvou letech jsem byl schopný udržet v ruce pastelky a něco si čmárat. Samozřejmě to byly nesmysly, ale když se narodil Raito, moje obrázky se často podobaly jemu a to i když jsem zkoušel nakreslit třeba králíčka. Naplňoval mou mysl tak jako nikdo jiný. Byli jsme bratři a zároveň nejlepší přátelé.

Postupem času se mé dovednosti zlepšily. Když mi bylo třináct, lidé hovořili o mém obrovském talentu. Vše co jsem nakreslil se podobalo skutečnosti natolik, že bych se s tím klidně mohl přihlásit na nějakou uměleckou školu. Také jsem si koupil hlínu. Zaujalo mě modelovat z ní trojrozměrné objekty. Obrazy byly sice krásné a živé, ale vadilo mi, že si na ně nemohu sáhnout. Když jsem vymodeloval z hlíny našeho králíčka a pak odjel na školní výlet, mohl jsem jeho figurku hladit po čumáčku kdykoliv, když se mi po něm stýskalo.

Někdy ve čtrnácti jsem si už troufl i na modelování lidí. Tenkrát mě to pohltilo dokonce ještě více než kreslení. Když jsem netrávil svůj čas s Raitem, vysedával jsem v garáži, kde jsem si zařídil provizorní ateliér a modeloval podle soch. Dodneška si pamatuji, jak se na mě máma rozčílila, když jsem ukradl trpaslíka ze zahrady naší sousedky, paní Akimichové, kterou jsem neměl rád, abych ho mohl modelovat. Jak jsem mohl vědět, že je ta ochuchule má spočítané?

Když jsem usoudil, že se mé výtvory dostatečně podobají skutečnosti, řekl jsem Raitovi, že mám pro něj překvapení k jeho narozeninám.

,,Vážně?! Co to je, Marcelli, co to je?"

,,Neřeknu."Zaculil jsem se a vytáhl z kapsy pásku. Raito se na mě nechápavě podíval.

,,Pojď se mnou!"Zavelel jsem po tom, co jsem mu páskou zavázal oči. Vůbec se nebránil. Důvěřoval mi.

,,No táák...Marcelli. Řekni mi, co pro mě máš za dárek."Přemlouval mě po cestě a co chvíli mě šťouchl.

,,Au...nech toho!Uvidíš, uvidíš!"

Zavedl jsem ho do ateliéru a posadil na stoličku.

,,Tak..."Rozvázal jsem mu oči.

Když si je protřel, tvář se mu rozzářila radostí.

,,My...myslíš to vážně? Ty mě chceš...?"

,,Ano...chci udělat tvojí podobiznu, Raito."Usmál jsem se.

,,Tak dobře."Souhlasil Raito a krásně se usmál. ,,Jsem si jistý, že budu vypadat ještě lépe než ve skutečnosti."Řekl šibalsky a vyplázl na mě jazyk.

Snažil jsem se pracovat co nejrychleji, aby Raito nemusel dlouho sedět. Tvar jeho hlavy jsem vymodelovat už předtím po paměti, zbyly jen detaily a úpravy.

,,Táák...A teď ti ještě trochu vydloubám hlavu..."

,,No tak Marcelli, vždyť já budu úplně dutej!"Zasmál se Raito.

,,Musím to udělat, aby se dobře vypálila."

Busta byla hotová.

,,Můžu se mrknout?"Žadonil Raito.

,,Ne. Teď ji dám vypálit a ukážu ti jí až ve čtvrtek o tvých narozeninách."

,,Prooosíííím..."Raito sepjal ruce a vykročil směrem ke mně.

,,Ukaž mi ji!"Sáhnul po bustě, takže jsem musel hbitě uskočit stranou, aby ji nezničil. Ale on kvůli tomu ztratil rovnováhu a spadl na zem.

,,Raito! Není ti nic?!" Položil jsem sochu rychle na podstavec a sklonil se k němu. Svíjel se na té studené zemi tolik, až jsem se bál, že jsem mu ublížil.

Když jsem se ale k němu dostal blíž, nečekaně mě chytil za límec. Z nosu mu tekla krev.

,,N...ne..."Byl v tu chvíli tak roztomilý, když se snažil překonat bolest a zakrýt slzy, které mu stékaly po tváři a být jako dospělý chlap. Na zemi neležel žádný koberec, lino, nic, co by mohlo zpomalit jeho pád. Byla tvrdá a studená. Věděl jsem, že to muselo dost bolet.

Všiml jsem si, že si taky odřel koleno o nějaký šroub, který se na zemi povaloval. Byl jsem mu tak blízko, že mi jeho krev zbarvovala kalhoty do červena.

,,Moc se omlouvám."Zašeptal jsem provinile.

,,To nic."Řekl Raito a sklonil se ke mně.

,,Pojď...pomůžu ti na..."

,,Ne...zůstaň ještě chvilku takhle...prosím..."

Položil mi hlavu na hrudník a já jsem ucítil, jak se mi zrychlil tep. Objal jsem ho jednou rukou a druhou mu otřel slzy.

,,Mám tě moc rád..."Zašeptal. ,,...víc než svého bratra."

V tu chvíli zvedl hlavu a hluboce mi pohlédl do očí. Měl krásné oči s drobnými černými řasami, hnědé jako karamel.

Věděl jsem, že se něco stane. Cítil jsem jeho dech mnohem blíže než kdy předtím. Voněl zahradou, květinami, vodou z bazénu a čerstvým venkovním vzduchem. Připadalo mi to jako ten nejkrásnější parfém, který jsem v životě cítil. Jeho obličej se pomalu přibližoval k mému a...

,,Kluci! Co se to děje?! Vy jste se prali?!"Do garáže vklouzla naše matka oblečená ve své růžové květované zástěře s vlasy staženými do síťky. Asi nás volala k obědu a my ji neslyšeli.

,,Proboha! Jste celí od krve!" Zvedla mě i Raita na nohy.

,,To nic není...Raito jen upadl."Nervózně jsem se zasmál. Ještě pořád jsem se nevzpamatoval z toho šoku. Miloval jsem svého bratra, ale pořád to byl jen bratr.

Odešli z garáže a já tam zůstal stát sám.

***

Večer jsem ho našel na půdě.

Přišel jsem tak tiše, že si mě ani nevšiml. Anebo byl příliš zabraný do své činnosti. Prohlížel si stará alba.

Jemně jsem zaťukal na trám, aby to nevypadalo, že ho tajně sleduju. Okamžitě vzhlédl a když mě uviděl, zrudnul jako rajče.

Nevěděl jsem co mám říct. Mám si nechat vysvětlit ten dnešek? ,,Ehm..."Odkašlal jsem si.,,Co to děláš?"

,,Ah! Já...jájá...tototiž..."Než to stačil dořeknout, už jsem mu stál za zády.

,,Hledáš tam něco?"

Raito chvíli zapřemýšlel. ,,Znal jsi svojí mamku?"

Ta otázka mě zarazila. Čekal jsem spíš něco jako "ále jen mám sentimentální náladu a prohlížím si fotky, jak ses koupal nahý v bazénku"

,,No...totiž...umřela když mi nebyl ani rok...ty to nevíš?"

,,To ano ale...myslel jsem si...jestli ji třeba někdy nevídáš ve snech nebo tak..."

Ta myšlenka mi přišla zatraceně dětinská. Jak bych si mohl něco takového pamatovat? ,,Ne." Odpověděl jsem stroze.

,,A...aha..."Raito se začervenal. ,,Táta o ní moc nemluví. Neříkal ti, jaká byla?"

,,Jo. Vyprávěl mi, že s ní začal chodit, protože si myslel, jaká je to milá a poctivá dívka, ale pak od něj utekla kvůli jinému muži a zanedlouho zemřela. Ani se o mě nemínila starat."

,,Třeba...třeby nejsi jeho syn...třeba nejsme..."

,,Co to tady vyprávíš, Raito?!"Vyjel jsem na něj za tu drzost a chňapl ho za ruku až vykřikl, ale pak jsem si uvědomil, jak se to vlastně chovám.

,,Promiň...když...když jsem se narodil...táta si chtěl být jistý, že jsem jeho a nechal udělat testy..."

,,Aha..."Raito sklonil hlavu. Věděl jsem, že pláče.

Ale neobjal jsem ho.

,,Tohle nesmíme..."

Rozplakal se ještě víc.

S rozervaným srdcem jsem sebral svoje poslední kousky odvahy a vykročil pryč, ale on mě zezadu objal a obtočil se kolem mě jako klíště.

,,Marcelli..."Vydechl.

Bylo to neuvěřitelně těžké, ale já jsem byl starší. Měl jsem mít rozum. Vymanil jsem se z jeho objetí a odkráčel pryč. Jeho vzlykot mi zněl v uších ještě když jsem večer pod peřinou potlačoval slzy...a Raito se nevracel.

Druhý den ráno jsem se jako obvykle nasnídal, oblékl svou školní uniformu, popadl brašnu a zamířil do školy. Máma se sháněla po Raitovi, ale ten nebyl k nalezení. Dělal jsem, že je mi to fuk a s těžkým srdcem se došoural k domovním dvěřím. Hned na verandě mě oslnil žhavý sluneční kotouč. Jeho paprsky mi pronikaly až na kůži a mě to bylo strašně nepříjemné. Ten pocit, ta vůně, trávník, květiny, čerstvý vzduch, ledová voda v bazénu...všude kolem byl cítit Raito. Raději jsem si tedy hodil batoh na ramena a rozhodl se utéct na zastávku autobusu. Pryč, pryč od té příšerné krásné lákavé vůně.

Ani jsem nekoukal na cestu, brzy se štěrk pod mýma nohama změnil na asfalt a pode mnou se míhaly bílé pruhy zebry jako v nějakém šíleném snu. Uslyšel jsem divoké zaburácení motorů a hlukot klaksonu. Potom mě cosi těžkého udeřilo zezadu a odmrštilo na chodník. Dopadl jsem tváří dolů a okamžitě ucítil palčivou bolest v dlaních, kolenou a na stehně. Když jsem vzhlédl, poznal jsem, co byla ta síla, která mě odrazila pryč od nebezpečí.

Ten den Raito zemřel pod koly nákladního vozu. Aby zachránil můj život.

Stačí kapka krve 18

23. května 2010 v 14:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 18.....rozhodující bitva.......

    Podívá se zpátky na tělo Ryomou. Už jí neteče ani nejmenší slza. Nyní je její obličej bez výrazu. Jakoby slzy vyplavily její emoce. Podívá se na skrytý obličej Ryomou.

    "Ne....nemohu. Nechám její tajemství tajemstvím. Nebudu odhalovat její tvář. Chtěla jsem, aby se mi ukázala sama. Nechám její tajemství být."

    Promluví a vezme nehybné tělo do náručí. Opatrně ho položí za kámen, aby nebylo vidět.

    "Pak se pro tebe vrátím. Ted mám něco na práci. Dokončím to, co jsme společně načali"

     A jde.

     Celou cestu nepřemýšlí o ničem jiném než o tom, jak si vychutná prolití keinovy krve. Několikrát jí myšlenky zabloudí do toho, že se jeho krve napije, ale okamžitě to zavrhne. Upíří krev není pro upíra chutná. A ona by prakticky pila svou krev. Přecijen je Kein její stvořitel. Zničil jí život a zabil....jak se zdá, její další milovanou osobu.

    "Proč mě vždycky připraví o lidi, který mám tak ráda? Nejdřív Rayla, pak zničí život i mě a ve finále zabije i bytost, která se mě ujala. Proč....co tenhle Kein proti mě má?"

     Ptá se spíše sama sebe.

    Kolem ní se pořád dokola točí to samé. Tma, kapky vody kapající z nedozavřených uzávěrů vodovodních trubek a zatuchlý smrad zachlé krve, jak Kin poznala....lidské.

    "Hm...takže tady Kein určitě koná jatka a hony na lidi pro upíra dokonalé místo. Pořád tma a vlhko. Kein je zvrhlé prase"

    Zanadává si opět.

    Krysy, kterých se normálně bojí, jí ted připadají jako milí společníci. Potřebuje po smrti Ryomou vidět kolem ní nějaký život. I když jsou to zvířata, kterými opovrhuje. Samu sebe překvapila ve chvíli, když se jedna krysa málem utopila ve vodě z kanálu a ona jí pomohla. Prostě to promočené a smradlavé zvíře vzala opatrně do ruky a položila na římsičku. Krysa na ní chvíli koukala, pak se oklepala a utekla. Kin, i když je nemá ráda, měla pocit štěstí.

    "Aspon, tebe sem dokázala zachránit."

     A po této myšlence se opět rozbrečí. Vzpomene si na naprosto nehybnou Ryomou. Už si sama myslela, že vybrečela veškerý smutek. Nikoli....pořád se pár kapek probouralo přes nateklé a krví podlité oči.

    Fyzicky Kin vypadá velmi špatně. Očima skoro nevidí. Oblečení má celé zablácené a mokré. Jenže...co se týče psychické stránky je fyzická nic. Je vyčerpaná, rozzuřená a smutná. Kombinace, kterou neví jak skloubí dohromady až se objeví tváří v tvář Keinovy.

    Po několikahodinové chůzi uslyší malé zašustění. Rychle se schová. Kolem ní projdou dvě chapiska.

    "Keinovy nocshledi. To už budu blízko jeho doupěte"

     Pošeptá potichu.

    Počká až odejdou. Sice chce prolévat co nejvíce krve dnes, jelikož vzteky ji tiká v oku, ale není sebevrah. Upír musí být přecijen opatrný. Upír totiž nesmrtelný zdaleka není. Je POUZE těžké ho zabít. Stačí mít správnou zbroj. A z upírů ji má každy. Kin se chce dostat ke Keinovi a zabít ho. Ne způsobit rozruch a být zabita aniž by se s keinem setkala.

    Jakmile hlasy utichnou a zmizí hluboko v temnotě, tak vyleze z úkrytu a pokračuje dál. Snaží se být opatrnější. Najednou se před ní objeví dva další muži. Tentokrát ale už bohužel nestihne se schovat. Rychle se ozbrojí několika hvězdicemi, na nic nečeká a vystřelí. Oboum zasadí smrtelnou ránu. Jenže náhle je obklopema několika upírama. Je v pasti.

    "Sakra....tohle sem přesně nechtěla"

     řekne si pro sebe a ozbrojí se vrhacími noži.

    "Hm....nedá se nic dělat....když zemřít...."

     zastaví se uprostřed věty a usměje se.

    ".....tak se ctí a se vší důstojností.....tohle je za tebe Ryomou..."

     A začne se chystat do boje.

    "DOST"

    Zakřičí kdosi za horou upírů.

    Všichni se přestanou hýbat a složí zbraně. Jen Kin ne. Ví, co ted příjde. Upíři udělají místo osobě, která jim rozkázala.

    "Kein"

    špitne kin.

     Kein si prohlídne Kin od hlavy až k patě.

    "ááááhh....ty jsi ten poskok Ryomou, ten její ocásek. Kdepak máš Ryomou?"

     Řekne Kein jako by se nechumelilo. Kin se podívá do země a řekne.

    "Ryomou? Hloupá otázka....Ryomou.....už....není"

     Vysouká ze sebe a podívá znechuceně na Keina.

    "ooooo....a já myslel...že jí tato dávka nezabije. No...zdá se, že pokaždé se upír netrefí přesně do toho kolik druhý vydrží. Co se dá dělat no.."

     řekne Kein a začne se smát jako vždy tím svým úsměvem stylu "drakula". Kin má obvykle z tohohle smíchu mráz po zádech, ale tentokrát jí narostl vztek na maximum. Kein se přestane smát a pokračuje v monologu.

    "No...a co tu děláš ty? Copak ti ještě nedošlo...že na mě nemáš?"

     Tak tohle už Kin donutí k reakci.

    "Možná nemám...ale pokusit se můžu. Už proto, že to ted dlužím Ryomou"

     Kein se zase zasměje.

    "Ach ta láska. No nic....Když jsem tě stvořil.....můžu tě i zlikvidovat"

    A rozeběhne se proti ní. Kin mu zabodne nůž do ruky. On jí nic neudělal, jelikož se mu šikovně vyhla. Kein si bolestně, ale rychle vytáhne nůž z paže.

    "Zdá se, že tě přecijen něco Ryomou naučila."

     Pochválí ji Kein a bez sebemenšího upozornění zaútočí znova. Tentokrát ovšem Kin sekne. Přímá trefa do hrudníku mečem, který mu hodil jeden z bodyguardů při útoku na ní. Kin sykne bolestí a padne na kolena.

    "Hm....naučila tě jen bránit se čekaným útokům co?"

     Kin se rozčílí, zvedne se a vší silou se  rozeběhne proti němu a strhne ho na zem.

    Ted už jsou moc blízko od sebe, aby stihli vyndavat nože a jiné zbraně. Ted nechávají promlouvat své ostré zuby a nehty. Boj trvá několik minut. Trval by i déle, kdyby Kin neudělala chybu, díky které se Kein z jejího sevření dostane. Neváhá, popadne meč a namíří ho Kin rovnou na místo, kde má srdce.

    "Sbohem....švábe!"

    Zakřičí Kein a vymrští meč proti Kin. Kin jen napřáhne ruce a zavře oči. Vtom se z jejích rukou se vymrští energie, která ji uzavře do jakési ulity. Kvůli světlu, které energie vyzařuje otevře Kin oči. Žije....žije protože se ukázalo, že ta energie je silovým polem, které nic dovnitř nepropustí. Ani smrtelnou ránu.

    "aha...tak proto to tetování zádech. Škorpion vypadá jako v brnění, jako rytíř, kterého nic nemůže zničit. Ryomou by na mě byla pyšná."

    A ukápne jí slza.

    Kein je vteky bez sebe. Do silového pole dává čím dál větší údery, ale nic se neděje.

     "Promin Keine....už jednou jsem umřela. Tentokrát nesmím."

     Jenže Kein nepřestává. Nakonec dá takovou ránu, až Kin pohne rukou, čímž zruší veškerou sílu a všechno zmizí. Nemá absolutně žádnou obranu a jelikož to použila poprvé, tak ztratí i veškeré síly.

    "Jak jsem řekl.....sbohem švábe!"

     A napřáhne se.

    Kin se pokouší utéct, ale nějak jí přestali poslouchat nohy.

    "Sakra....takhle to nesmí skončit"

    řekne si pro sebe a na poslední chvíli uskočí. No...na poslední chvíli od smrtelný rány. Dostane to totiž do nohy.

    "Zatraceně....sama víš, že to nemá žádnej smysl, tak co děláš? Chceš snad odejít stím, že ses pokoušela do posledního dechu? Prosimtě...i Ryomou ví, že si určitě k ničemu, tak na to kašli. Už ted nemáš žádnou šanci. Vyčerpala jsi všechno co si mohla."

     Kin se pokusí odplazit pryč. Kein k ní příjde a vyndá meč z její nohy.

    "Tak a ted už přestan delat forky a chípni"

     Pomalu zase zdvihne meč nad hlavu.

    "Tak do třetice všeho....." nedokončí.

     Místo proslovu padne pomalu na kolena a rozhlídne se.

    "Jak si to udělala ty děvko?"

     Kin se navzdory bolesti posadí.

     "Ale....tohle jsem nebyla já Keine. Jak bych mohla..."

     Více zaostří na Keina. Z hrudě mu trčí hrot šípu. Jejího šípu.

    "Já přece luky a šípy vytratila už na začátku bitvy"

     dořekne.

    Za Keinem se objeví stín, který rychle zmizí. Kein padne k zemi-mrtvý. Ostatní se rozhlížejí, co se tady děje. Jsou zmateni.

    Stín při tom zmatku vezme Kin na záda a vyskočí s ní velmi vysoko.

    "Keine....ty nebojuješ čestně, tak já taky ne. Tímto je od tebe navždy pokoj"

     řekne stín a uteče společně s Kin.

    Dostatečně daleko od doupětě začne osoba Kin ošetřovat.

     "Kdo jste?"

     zeptá se po chvíli Kin.

     "Hloupá otázka"

    Promluví osoba. Kin tedy pořádně zaostří(moc jí oči neposlouchají, jelikož jí bolí šíleně hlava) .

    "To....to není možné....ty jsi přece............................................................pokračování příště :3


Would you please stay with me...Malchik gay

21. května 2010 v 18:38 | Keiko-chan |  Novinky
Keiko-chan už zase oxiduje...XD
Takže, co se děje nového? Byla jsem v Neopalladku kouknout se po manze Gravitation a čirou náhodou mi do oka padla polička s názvem "Motivační knihy". To bylo počteníčko! Tucty knih o flirtování, svádění, randění, něvěře (že by inspirace pro povídky?XD) Například v příruce pro muže: Jaký jste typ? Ťunťa, šprt (šprtem nikdy nebuďte!), nebo totální zoufalec, hnusák a uslintanec?XDXDNěco bylo vážně vtipné. Ale když jsem se tak na tu poličku podívala, zakroutila jsem hlavou. Ty knížky jsou tak zoufale heterosexuální. Co to má jako být? Kde je polička s queer literaturou?! Uff...prostě mě to štve noXD Dobře...Co jsem stihla dalšího? Ušila si méďu, mám další představu o nové shonen ai povídce...shlédla jsem nějaké yaoi (XD) a nějaké shoujo ai (co se z toho Candy Boye vyklube?) A jdu zas o dům dál. Mějte se!

Vaše ukecaná Keiko

Stačí kapka krve 17

18. května 2010 v 13:18 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
kapitola 17.....vzpamatuj se, prosím......

    "RYOMOU"

    Zakřičí Kin. Přiběhne k Ryomou.

    "Panebože....to je šíp naplněnej jedem!!!!"

     Okamžitě jak tohle řekne, šíp vytáhne vší silou z krku.

    "Kin...to je v pohodě....budu v pořádku, neboj....."

     A pokusí se zvednout. V tom ji Kin zastaví.

    "Ne....musíš ležet...ještě se ti něco stane."

     Ryomou si povzdechne.

    "Bože Kin. Nemůžeme otálet. Musíme se okamžitě dostat ke Keinovi. Pokud to byl někdo od keina, tak se co nevidět budou chtít vzdálit a bude trvat zase několik týdnů než je vypátráme. Tolik času bohužel nemáme."

     A jako vždy po svém proslovu očekává odmlku a souhlas. Protentokrát Kin nenechá situaci takovou jako vždy.

     "Promin, že přerušuji tvůj proslov, ale dovolím si nesouhlasit. Kein určitě věděl, že jsem jednou příjdeš a nasadil jsem nějakýho specialistu na jedový šipky. Chápeš? Já myslím, že si tím chtěl usnadnit boj a jednodušeji tě porazit. Nevím...nevyznám se v upírech.....beru to pouze z lidské proradnosti"

     Ryomou chvíli mlčí. Pak ve všem dá Kin za pravdu. Kein je v podstatě stejně proradný jako člověk.

    "O to větší důvod vstát"

     Na což Kin nemohla nic říct. Je to pravda. Nadruhou stranu nemůže Ryomou dovolit bojovat ve stavu jakém je. Ryomou se potí od hlavy až k patě. Po chvíli jí začnou hrozné horečky. V tu chvíli si to Kin uvědomí. Ted je to jasné. Žádné jiné východisko není. Kin musí bojovat proti keinovi. Kin se rychle zvedne a ruce dá v pěst. Ryomou to okamžitě pochopí.

    "Kin....přestan...já ho porazim. Povedlo se mi zničit upíry i horšího kalibru než je Kein. On je pouze hůř tknutelnej, ale jinak je zranitelnej."

     Kin si sedne k Ryomou a vklidu promluví.

    "Ryomou sakra...jsem tvým žákem už dost dlouho. Nechci pořád jenom civět na to, jak mě zachranuješ. Projednou bych mohla tohle zkusit já ne? Dlužím ti to...navíc mám víc důvodů ho zabít než ty."

     Ryomou dlouho po jejím rozhodutí přemýšlí, ale nakonec řekne spíš pro sebe.

    "Hm...je stejně tvrdohlavá jako já. Takže nemá cenu jí to nějak zakazovat."

    Kin se znovu posadí

    "Jo.....ale tebe tu takhle taky přece nemůžu nechat"

     Ryomou se pokusí zvednout. Potlačí bolest a opravdu se zvedne.

    "Kin....o mě se nestarej..já se ooo...."

     Nedořekne myšlenku, protože ztratí balanc a začne padat. Kin ji rychle chytne a postaví ji.

    "cože si to chtěla říct Ryomou?"

    Prohodí Kin ironicky.

    "Hele Ryomou....nemusíš si přede mnou hrát na nelidskou bytost, která nezná bolest. Jéžiš Ryomou v mých očích už jsi hrdina....ocením, když se budeš občas chovat......mno....víc lidsky"

     Ryomou se nasupí

    "Já si přece na hrdinu nehraju.....myslíš, že zabíjení upírů je hrdinství? To je spíš závislost..... taky mám na ně vztek....a ve tvých očích hrdinou? Zkrátka tě nechci vystavit nebezpečí...to je vše"

     Kin pomalu posadí Ryomou posadí taky a povzdychne....

    Nastane chvíle ticha. Ticho vyruší Ryomou. Začnou jí šílené horečky. Kin běhá sem a tam, namáčí hadr (původně kus jejího kabátce) a dává ho Ryomou na čelo.

    "Bože Ryomou...celá hoříš..."

     Ryomou chytne Kin za ruku

    "kin....já....kdybych náhodou....nemohla dál ti pomáhat...Udělej to, co ti říkám......Zab Keina a promluv s Hameko...pak budeš mít určitě klid"

     Kin celou dobu jejího proslovu kýve hlavou na nesouhlas

    "RYOMOU....PŘESTAN TAKHLE MLUVIT!!!!!"

     Jenže Ryomou ji ignoruje a dál k ní promlouvá, co kdyby. A Kin dělá to samé. Nechce to poslouchat. Ryomou přece nezemře, nesmí. Tohle není možné. Ještě před chvílí jí vymlouvala vraždu Keina a ted jí říká, že by tady už nemusela být vůbec a nikdy.

    Ryomou se začne potit ještě víc. Už je na pokraji svých sil a přestane o tom, co má Kin dělat. Místo toho unaveně usne. Kin neustále brečí, křečovitě drží ruku Ryomou a pořád dokola opakuje

    "Ne....ty nezemřeš....ty nesmíš umřít...tohle mi nemůžeš udělat"

    Překontroluje hadr na čele. Rychle ho vezme a namočí nedaleko od nich. Přiběhne zpátky, přiloží ho na čelo. Takto to opakuje ještě asi hodinu. Při již už několikáté výměně uslyší výkřik. Samozřejmě patřící Ryomou. Přiběhne zpátky jak nejrychleji dovede. To, co spatří jí způsobí opravdu veliký šok. Ryomou sebou cuká a křičí.

    "R....ryomou...co....co je?"

    Rychle jí chytne do náruče a pokusí se jí uklidnit. Opravdu....Ryomou se uklidní. Kin jí znovu položí. Jenže něco jí nehraje. Rychle chytne ruku Ryomou. Po chvíli zakřičí.

    "NE.....tohle.....to....."

     Nakloní se k jejím ústům a odváže šátek. Začne naslouchat. Z úst nevychází ani slabý vánek dechu.

    "Ne Ryomou....ty prostě nemůžeš umřít. Nenechávej mě tu samotnou!!!"

    Rychle jí začne masírovat srdce. Když to nepomůže, tak okamžitě chytne její tváře a pokusí se jí dát dýchání z úst do úst.

    "Já ti vdechnu život zpátky. Ale musíš mi trochu pomoci. Bez tvý snahy to nezvládnu"

    A dá jí znovu dýchání z úst do úst.

    "NECH TOHO......SNAŽ SE RYOMOU, SAKRA!!!!!"

     Z beznaděje jí neustále tečou slzy, padající na prochladlé, mrtvé tělo Ryomou. Kin se pokusí Ryomou zachránit do té doby dokud jí nedojdou poslední síly. Nakonec chytne mrtvé tělo do náručí a hladí ho po tváři........za několik hodin neutišitelného pláče, konečně přestane. Položí Ryomou na chladnou podlahu a zvedne se.

    "KEINE.....TY HAJZLE.....ted teprv mám důvod ti rozdrtit všechny kosti v těle"

    A celá načuřená kouká na místo, kam se ted musí vydat. Na cestu nejtemější....na její možná poslední cestu.....

Doppelgänger I love you

16. května 2010 v 17:02 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
Předmluva: Titul téhle krátké povídky je taky název jedné písničky, která mě inspirovala k napsání téhle povídky. Pokusila jsem se projednou napsat něco vtipného a doufám, že to nakonec nebude působit nějak špatně. A ještě jedna rada: Tohle nikdy nezkoušejte doma ani na veřejných prostranstvích. A teď už do toho;-)

Vždycky mě vzrušovala představa lásky, která nebere ohledy vůbec na nic. Lásky, která vás přinutí se k tomu druhému připoutat i za cenu, že by si s vámi dělal cokoliv chtěl. Takové vášně, že byste pro ni mohli klidně i na místě zemřít a zmizet v oblaku dýmu. Něco takového se mi stalo...

,,Ayako-chaaaan...už mě odpouteeeej..."Pobledlá dívka menšího vzrůstu s dlouhými myšími hnědými vlasy se courala za svojí "vůdkyní", vysokou blondýnou, které se dařilo držet ladný krok i když ji ono individuum připoutané k jejímu zápěstí stále strhávalo k zemi.

,,Ne. Říkalas, že mě miluješ, Mio. Říkalas, že se mnou chceš žít navždy. Podej mi důkaz."Prohlásila blondýnka rezolutně.

,,Ale já mám hlad a chce se mi čůrat!"Hekala dál brunetka.

,,To vydržíš! Jestli se mnou chceš vážně tak moc bydlet, musíš se naučit se mnou vydret alespoň jeden den! Tak a teď jdeme nakupovat!!"Zavelela blondýnka.

Brunetka se ještě chvilku zmáhala k nějakému odporu.

,,Haha! Tím mě chceš jako zastavit? Vážíš pětačtyřicet kilo i s postelí. Jen se přiznej. Na mě nemáš. Klidně bys mohla být můj pejsek a já bych tě mohla nosit v náručí!"

,,Nejsem žádnej pes!"Zavrčela drobná brunetka a už si sama sebe představovala s čumákem a ušima.

Po cestě se jí v hlavě odehrávaly neobvyklé události minulého dne. Její naprosto imbecilní domovník jí potřetí zvýšil nájem  a tak se rozhodla optat svojí přítelkyně, se kterou je už dva roky, jestli by nemohla bydlet u ní.

,,Dobře."Řekla Ayako.

,,Skvělé!"Zajásala Mia. Ale ještě nic nebylo vyhráno. Ayako sáhla do tašky a v ruce se jí zablýskl nějaký lesklý předmět. Mia se ani nestihla vpamatovat a už byla jednou rukou připoutaná k Ayako.

Začala si říkat, jestli to s tím bydlením byl dobrý nápad.

Cestou do obchoďáku je kolemjdoucí coby dvě nejspíše v nějakém zápalu sadomasochismu spoutané dívky bombardovali znechucenými obličeji a k tomu ještě Ayako chvátala a miu za sebou skoro táhla.

,,Pospěš si. Za chvilku zavírají!"

,,Za chvilku?"Protestovala Mia.,,Zavírají za dvě hodiny, jak dlouho tam chceš být?!"

Ayako se ďábelsky pousmála. ,,Pospěš!"

Hned v prvním patře vklouzly do malého obchůdku s oblečením Ayačiny oblíbené značky. Prodavačka si je změřila přísným pohledem.

,,Přejete si?"

,,Jo...já chci..."Ayako zašmátrala rukou kolem sebe a hodila po Mie několik kousků oblečení.

,,Kde jsou kabinky?"

Prodavačka se na chvilku zatvářila, jako kdyby dostala otázku co měl Roosevelt jako poslední jídlo k večeři nebo co se odehrálo ve 135. kapitole Naruta. Pak ukázala prstem kamsi dozadu.

,,Támhle...ale..."To už ale Ayako táhla Miu směrem ke kabinkám.

,,To myslíš vážně?!"Zaúpěla Mia.

,,No jasně!"Odpověděla Ayako, jako kdyby převlékání se s nějakým člověkem připoutaným k sobě byla úplně běžná věc.

I když kabinky vypadaly opravdu malé, nakonec se do jedné kupodivu nasoukaly obě dvě.

První problém nastal se svlékáním.

,,Tak mi sakra pomoz!"Zavelela Ayako, když se snažila si pomocí zubů přetáhnout triko přes hlavu. Mia se rozhodla neodporovat a svlékla Ayace tričko, takže jí za jeden rukáv zůstalo viset na připoutané ruce.

Pak Ayako vzala do ruky růžové tričko s nápisem a zoufale se snažila narvat si ho přes hlavu, takže v něm nakonec zůstala namotaná jako nějaká housenka. Mia trpělivě vzala za jeden konec trička a strhla ho z ní tak nečekaně, až Ayaka ztratila schopnost rovnováhy a povalila se na Miu. Obě tak skončily na zemi.

V tom se otevřela záclona a dovnitř nakoukla nějaká dáma středního věku s kudrnatými šedivými vlasy a brýlemi ve tvaru půlměsíce. Jakmile zahlédla ty dvě na zemi, nejdříve vypoulila oči, po tom postupně zrudla a nakonec odešla mumlajíc si něco jako:,,No tohle, do tohohle obchodu už nikdy nevkročím..!"

,,Děláš rozruch."Zašeptala Mia zatahujíc závěs.

,,A to vadí?"Usmála se Ayaka.

,,Už tě sem nikdy nepustí."Řekla Mia s úšklebkem. V tu chvíli se pod záclonou objevily něčí nohy.

,,To už by stačilo! Oblékněte se a ven!"Zaječel prodavaččin hlas.

A tak raději poslechly.

,,Fajn, tak tenhle obchod bude lepší příště vynechat..."Povzdechla si Ayaka na cestě ven se supící prodavačkou za zády.

,,Ayako...nemyslíš si, že už je čas nás odpoutat?"Zeptala se Mia nesměle.

,,V žádném případě! Teď se vrhnem na nákup plyšáků!"Zavelela Ayaka a strhla Miu prudce na stranu, což nebohá dívka málem zaplatila pádem na zem.

,,Hmm..tohohle ne...tohohle ne...a tohohle taky ne..."Ayaka se prohrabovala hromádkou plyšáků, zatímco Mia se snažila za jejími zády předstírat, že se vůbec nic neděje, že jsou jenom dvě dívky stojící velmi blízko sebe. Ale podle řečí prodavaček se to nedařilo.

,,Co to má být...Nějaký fetišismus?"

,,Nejsou to trestané vězeňkyně?"

,,Máte pravdu! Co když utekly z vězení...nebo z léčebny...neměly bychom někoho zavolat?"

,,Ayakooo...."

,,Co je psisko?"

,,Nejsem tvoje psisko!"

,,A jsi a jsi!"

Mia chvilku přemýšlela. ,,A co jsem za rasu?"

,,Čokl. Čistokrevnej otravnej čokl."

,,Proč jsi tak zláá..."

,,Podívej! Tohle jsem hledala!"Řekla Ayaka a vyzvedla nad hlavu vítězoslavně plyšového pejska. Mia si ho vzala.

,,To mám být já?"Mia si pejska pozorně prohlédla. Byl malý, hnědý, hebký a z tlamy mu žertovně vykukoval růžový jazyk. Rasa se dala jen ztěží určit. Nejspíše pouliční směs.

,,Když mě budeš zlobit, můžu na něm pořádat voodoo..."

,,Neee! Vždyť je tak rozkošný!"Mia si přitiskla drobného psíka k hrudi.

,,Dělám si srandu...Tak už pojď zaplatit, zdá se mi, že ta ženská vytáčí  číslo psychiatrické léčebny."

Po nákupu plyšáka se konečně dostaly do druhého patra a uchýlily se do jednoho fastfoodu, aby se navečeřely. Objednaly si dvojité hranolky a kuřecí křidýlka. Mia krmila jednou rukou Ayaku a Ayaka krmila sebe.

,,Tak co? Už si myslíš, že bys mě mohla odpoutat?" Řekla Mia s nadějí v hlase.

,,To nevím..."Prohlásila Ayaka s pusou plnou hranolků.

,,Prosíím...vidíš, i pejsek se za to přimlouvá." Na stolku před nimi oddaně seděl plyšový pejsek. Ayaka mu dala jméno Mio.

,,Ještě pořád se mnou chceš bydlet?"

,,Jistěže ano..."

Ayaka se zakoukala dolů na desku stolu. ,,Někdy jsem nesnesitelná. Myslela jsem, že když tě k sobě připoutám, všechno si rozmyslíš."

,,Ale já na tom trvám."Usmála se Mia.

,,Vážně?"

,,Prosímtě...někdy máš fakt neuvěřitelně praštěný nápady, jsi sobecká, hnidopišská, někdy se zdá, že miluješ jenom sama sebe..."

,,Díky."Odfrkla si Ayaka.

,,Ale přes to všechno jsi i hodná, krásná, upřímná a já tě miluju."Mia se naklonila k Ayace ale ta ucukla.

,,Co je?"

,,Počkej chvilku."Ayaka obrátila pejska Mia tak, aby k nim směřoval zády.

,,Už můžeš."

A tak skončil jeden bláznivý den v životě Ayaky a Mii.

Konec

Stačí kapka krve 16

15. května 2010 v 17:53 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
kapitola 16....tajný úkryt.......

    Měsíc. Celý měsíc Ryomou hledala nové doupě než konečně jednoho dne přijde do úkrytu a řekne

    "Konečně....konečně toho holobrádka mám. Tentokrát se ukryli opravdu dobře"

     Kin je radostí bez sebe. Celý měsíc se Ryomou den co den, noc co noc snažila najít Keina. Kin si díky tomu usilovnému hledání užila několik dní samoty. Několik dní propadání se do depresí. Nebyl den, kdy by nepřemýšlela nad tím, co vlastně chce. Došla vždy ke stejnému závěru. Nedozví se to nikdy pokud Ryomou jednoho dne neopustí a nesrovná si myšlenky v hlavě.

      Mezi Ryomou a Kin v tomto měsíci došlo k obrovským změnám. Oddálili se od sebe. Skoro na sebe nepromluvili. Jediné, co je spojovalo a v podstatě spojuje je touha po smrti Keina. Kin se už nemůže dočkat až se ho zbaví. A co bude potom? To jí je v tento okamžik úplně jedno.

    "Kdy tam vyrazíme?"

     Zeptá se po dlouhé odmlce Kin. Ryomou se na ní podívá.

    "No...rozhodně co nejdřív. V zájmu své bezpečnosti se Kein neustále stěhuje někam jinam, aby nebylo tak jednoduché ho najít. Už kvůli rodu Tamatzuki. Oni ho také už dlouho hledají, aby se ho zbavili. Když se zbaví jeho, tak se vlastně zbaví i celého problému. On je totiž klíčem k nejsilnějším a nejvlivnějším upírům. Je to v podstatě nejznámější a nejnebezpečnější upírská mafie, která existuje a Kein ji vede. On je synem rodu upírů, kteří válčí proti rodu Tamatzuki. On je bratr Rayly."

     Poslední věta Kin zaskočí.

    "B...bratr? Jakto, že on také není namísený?"

     "Kein je totiž nemanželský syn. Je to bratr Rayly pouze z otcovi strany. Její starší bráška."

     Tohle už je na Kin krapet moc. V hlavě už má takhle naprostej guláš a tohle jí zrovna nepomáhá. Naprosto smyslů zbavená si sedne. Ryomou si všimne jejího rozpaku.

    "Kin....nedělej si hlavu z něčeho, co se tě až natolik netýká. Mezi těma dvěma rody vždycky bylo spousta problémů. Pochybuju o tom, že některý z rodů ještě vůbec ví, proč ta válka začala. Já vím, že Rayla to a tamto. Zkus ale uvažovat. Proč myslíš, že asi bude na útěku? Co když je to kvůli tomu, že chce nějak tu válku mezi nimi ukončit? Ona nepatří ani k jednomu rodu, když si to tak vezmeš. Je něco jako chybějící článek. Malicherností a touhou po smrti protějšího druhu vytvořili jí. Nikdo se jí na nic neptal a ona má být klíčem konce jednoho rodu. Jednou provždy. Já nevím, co je její plán, ale....zkus být na jejím místě. Tady jde o hodně víc než o tvoje bezpečí."

     Kin se tentokrát nezarazí jako obvykle. Tentokrát totiž má všechno promyšlený. Samozřejmě, že uvažovala i nad takovýhlema věcma. Měla na to celý měsíc.

    "Jo....a zničehonic příjdem my a řešení máme....co když smrt Keina stejně nic nevyřeší. Co když to naopak všechno jen zkomplikujeme?"

     Ryomou se naopak zamyslí. Kin ji zarazila.

    "Kin.....já mám důvod ho zabít. Ty taky....a navíc....nám nezbývá nic jiného než se pokusit. Neříkám, že je jisté na sto procent, že tohle je východisko, které nás zachrání. Jen je to ted jediná věc, kterou můžeme udělat. Jenže.....já si osobně myslím, že tyto oba rody už mají plný zuby vraždění. Jen Kein, jeho parta mafiánů v tom pořád lítaj. Chce totiž jít po šlápějích svýho otce stůj, co stůj. Jo a ještě Hameko a její nochledové. Ta, protože chce Raylu a udělá proto cokoli."

    Kin si touto odpovědí není moc jistá, ale co jí zbývá. Stejně opravdu jiné východisko není. Leda, že by našli Raylu.....ale to okamžitě zavrhne. Nemůže jí najít ani Kein a ani Hameko....jak by ji mohli najít oni dvě.

     "Už to neřeš Kin....jdeme se zbavit smetí.....a jestli se mnou nejdeš, tak půjdu sama. Já se ho totiž musím zbavit. S tebou nebo bez tebe."

     To už se Kin rozhodně zvedne. Nemají co ztratit.

    Vyjdou z doupětě a rozeběhnenou se. Kin jelikož neví kam, běží za Ryomou. Běží daleko za město až se zastaví na rozehlém poli.

    "No..tak kde je to doupě?"

     Zeptá se Kin skepticky.

    "Věř mi....zdá se to být hloupé vid? Kde by tedy mohli být.....jenže je to geniální....podívej"

     Ryomou ukáže jedno určité místo na poli. Kin bohužel nic nevidí a tak Ryomou vysvětluje...ostatně jako vždy.

     "Proto mi trvalo takovou dobu než jsem je našla. Podívej se na tohle místo. Je jiné než ty ostatní tady a víš proč? Sáhni si a uvidíš"

     Kin tedy poslechne a sáhne na místo, které Ryomou ukazuje.

    "To je....to je umělá tráva"

     Vydechne Kin. Ryomou kývne na souhla a ruce si dá křížem

    "Umělá tráva...správně. Co by dělala umělá tráva na takovém místě? Musí o být vchod do podzemního úkrytu"

     Kin se oddálí od místa, kde je umělá tráva a čeká co Ryomou udělá. Ta chytne do hrsti umělou trávu a opatrně trhne. Otevře se víko od dveří. díra pod trávou jim poskytne pohled na dlouhou chodbu táhnoucí se dolů.

    "Tak budeme muset skočit, nejsou tu žádné schody"

    řekne Kin.

     Ryomou jen lehce kývne hlavou a skočí dolů.

    "Hm....ta si neláme hlavu s tři, dva jedna ted nebo s hádkou, kdo skočí první"

     řekne Kin  s vtipem a skočí taky.

    Padá docela dlouho, nakonec spadne do měkkého.....spadne totiž přímo do náruče Ryomou. Zrudne a rychle sleze z její náruče. Ryomou se vzpamatuje z toho, co se právě stalo a řekne

    "Sakra Kin....mohla si aspon počkat na to až dám znamení. Nejsem zvyklá na to, že mi vampýrky skáčou přímo do náručí"

    Ta jen poděkuje za záchranu před pádem na trvdou zem a ještě dodá

    "No....tys taky skočila bez upozornění"

     To už, ale Ryomou je na cestě dlouhou a vlhkou chodbou. Kin jí po vzpamatování následuje.

    "Hm.....tohle asi dřív byla kanalizace.....dávej pozor Kin...zdá se, že tu budou krysy"

     Jestli si Ryomou myslela, že tím Kin nějak uklidní, tak se šíleně spletla. Kin přidá do kroku a nahlas a nervozně polkne. Rozlíží se všude kolem sebe. Představa, že by po ní lezla krysa ji dost zneklidnuje.

    Cesta je opravdu odpudivá. Na každém rohu je slyšet kapot vody, nad nimi i pod nimi je plísen od neustálého vlhka. Všude je tma. Tedy pro lidi je tam tma. Očima upíra je tato tma asi tak tmavá jako pro nás denní světlo. Kin se po dlouhé odmlce pokusí hodit řeč, ale Ryomou ji přiloží na ústa prst.

    "Kin...já vím, že ty prostě nerada ticho, ale Kein může být kdekoli. Lepší bude když se pokusíme bejt co nejtišejší a ne co nejhlasitější, jak máš....s prominutím....ve zvyku. Upíři, jak jistě víš, mají dobrý sluch."

     Kin pochopí a zmlkne. Připadá si trochu trapně. Tohle jí přece taky mohlo dojít.

    "Ach jo....stojím za nic i jako upír...."

     Pošeptá si pro sebe Kin. Ovšem tohle Ryomou uslyší. Chytne nicnetušící Kin za ramena a přitiskne ji ke zdi.

    "Hele Kin....přestan se neustále podcenovat. Jsi výjimečný upír. Už tím, že nepiješ lidskou krev si mi ukázala jak moc pevnou vůli vlastně máš. Víš kolik upírů tohle zvládne?  Dali by se spočítat na prstech. I kein je ta zrůda, která vraždí, aby mohl mít lidskou krev. A víš na co se ta bestie zaměřuje? Na desetileté děti. Tys to ale zvládla. Navíc....umíš si poradit. Zachránila si mi život. Jo jasně...nejsi ještě plně vyučená...jenže to tě naučí až čas. Za rok za dva, za deset a někomu výuka trvá až století. Ty nejsi zbytečnej upír. Proto jsem tě tenkrát zachránila před Keinem, protože v tobě dřímá něco neuvěřitelného. Něco, co ti srší z očí a popohání tě dál. Něco, co jsem v žádných očích ještě neviděla."

     Po tomto proslovu Ryomou odvrátí svou zakrytou tvář. Kin se odevzdaně a se slzami v očích podívá na Ryomou.

    "A co je to něco?"

     Zeptá se Kin.

    Ryomou tohle čekala, ale k odpovědi se nemá. Zachrání ji náhlý praskot. Ryomou se okamžitě připraví do útočné pozice a čeká. Kin popadne Luk a šíp. Z místa, kde byl ten zvuk vyběhne krysa. Kin dostane z pískotu krysy husí kůži. Krysa uteče kamsi do dáli a Kin své náčiní uklidí. Podívá se na Ryomou a řekne.

    "Tak, kde sme to zkončili?"

    Ryomou neodpoví. Neustále stojí v obranné pozici.

    "Kin....ten praskot nezpůsobila Krysa"

    pošeptá najednou Ryomou.

    "Jak tohle můžeš vědět?"

     Ryomou zase neodpoví. Místo toho se skácí k zemi.

    "RYOMOU!!!"

     Zakřičí Kin. V tom uvidí šíp trčíc Ryomou z krku.


Kashimashi: Girl meets girl

15. května 2010 v 16:17 | Keiko-chan |  Recenze
Našla jsem si čas a konečně si prohlédla Kashimashi. Už od začátku jsem věděla, že to bude bláznivé (právě proto jsem se na to taky dívala) a taky že bylo. Příběh se odehrává kolem trojice kamarádů Hazumu, Yasuny a Tomari. Po té, co Hazumu vyzná lásku Yasuně a je odmítnut, vrazí do něj obří vesmírná loď a promění ho v dívku. Hazumu se se svým novým tělem rychle vyrovnává a učí se žít holčičí život, vlastně se zdá, že jeho okolí je z jeho proměny víc v šoku než on. To ale zdaleka není všechno, na nějaký čas se totiž u něj doma zabydlí dva mimozemšťané, Sora a jeho dcera Jan-Poo a Hazumova učitelka, která je 35 let bez přítele a až příliš často padá z oken, zvětří svou příležitost.

Kashimashi vás dostane svojí vtipností, například scénami, ve kterém se Hazumův úchylný otec pokouší splnit svůj sen vykoupat se se svou dcerou, nebo vylomeninami Hazumovy učitelky. Ke konci se ale mezi třemi hlavními aktéry začíná vytvářet milostný trojúhelník a navíc se na světlo vyloupne ještě jedna bizarní skutečnost...

Je to bláznivá komedie, s kterou si užijete spoustu legrace.
kk
jjj

Kisess 3

14. května 2010 v 17:03 | Keiko-chan |  Shoujo ai obrázky
,,,
,,,
,,
,,,
kk
jj
jj
jjj
jjj
mm
mm
mm
mmm
mm
jj

Kisses 2

12. května 2010 v 0:59 | Keiko-chan |  Shoujo ai obrázky
,,,,
,,,
,,
,,
...
,,,
,,
,,,
,,,
,,

Stačí kapka krve 15

9. května 2010 v 16:22 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 15....Kdo je pro mě důležitější?....  tato kapitola bude převážně spíš myšlenková....

    Následující den se Kin probudí s obrovským bolením hlavy.

    "Uf....aspon by upíři nemuseli mít kocovinu...zatraceně"

     Vyhrabe se z peřin a začne se schánět po Ryomou. Nalezne ji venku sedět na kraji skály a koukat do dáli.

     Přibelhá se k ní. Pokusí se něco říct, ale místo slov se jí z úst vydoluje pouze slabý vánek vzduchu. Vzpomene si totiž na včerejší incident. Mezi nimi v tento moment zapanuje trapné ticho. Z toho Kin posoudí, že bude lepší nemluvit o včerejšku a rázem se pokusí o polehčující konverzaci, aby udusala ticho mezi nimi.

    "Dobré ráno...tedy...moc dobré není, jelikož mi není dobře, ale třeba pro tebe dobré je"

     Pokusí se o vtip. Ryomou však její snahu nijak neocení. Místo toho zasáhne rovnou do středu problému.

    "Hele Kin k tomu včerejšku. Byli sme opilí. Zvlášt já, když se napiju, tak jsem krapet víc......no dobře o hodně víc přítulná než normálně. Říkám to proto aby sis ten včerejšek nějak špatně nevyložila. Pravděpodobně obě prahneme po přítomnosti a objetí někoho, kdo nám tolik schází a snažíme se ho aspon nachvíli nahradit někým jiným."

     Kin se ted zarazí.

    "Že by Ryomou měla stejný problém jako já? Také přišla o někoho na kom jí záleželo? To by ledacos vysvětlovalo"

     Zamyslí se Kin. V tom jí z myšlenek utrhne Ryomou.

    "Kin...je čas vyrazit. Starostí máme až nad hlavu...."

    Kin jen kývne na souhlas a už automaticky se od Ryomou vzdálí. Krajinou se na nějakou dobu rozlehne bolestný křik. Roztáhne křídla, Kin nasedne na záda a odlétají zpátky do civilizace. Zpátky do míst vzpomínek a problémů....domů.

     Zpátky do města se vrátí až k večeru. Ukázalo se totiž, že ani Ryomou není dokonalá a kocovinu má taky, což se dosti odrazilo od rychlosti letu. Dokonce i několikrát museli zastavit.

    Po návratu je Ryomou tak znavená, že padne na postel a nachvíli si odpočine.

    Kin se mezitím oddálí od obydleného místa doupěte. Aby ji Ryomou náhodou nehledala, tak napsala na kus papíru vzkaz ve kterém stojí

    "Nehledej mě, musím si vše urovnat v hlavě. Kin"

     Dostane se až k podzemním vodám, kde ji Ryomou omývala. Sedne si ke břehu, sundá boty a začne si bosé nohy máčet ve vodě.

    "Takže si to shrnu. Musíme zabít Keina. Ryomou protože viděl její tvář a já protože jen díky tomu budu mít klid od Rayliný rodiny. Pak musim najít Raylu, kterou ani nevím kde je a ani nevím jestli mě ještě vůbec miluje. Hm...jak jednoduché..Ach jo to je život...."

     Podívá se do vody na svůj odraz ve vodě a začne k němu promlouvat.

    "Podívej se na sebe! Zatracenej Kein. Udělal ze mě upíra....jenže...kdybych se nestala Upírem....tak bych pravděpodobně byla pořád v tom baru a žila v myšlence, že už žádná Rayla není....."

     Zdvihne hlavu od svého odrazu

    "Rayla.....já už vlastně ani nevím, jestli jí vůbec chci najít. Vše je ted tak hrozně komplikované. Začínala jsem žít s tím, že už není a nebude. Ted musím žít s tím, že je, ale je na útěku. Miluju jí ještě vůbec? Když se nad tím tak zamyslím....tak....já vlastně ani nevím. Lhala mi o sobě, vlastně jí vůbec neznám. Žila se mnou život, který jí vlastně ani nebyl souzen. Chtěla bych zase ty časy, kdy jsem byla s ní. Vše bylo tak jednoduché, vše nám hrálo do karet. Milovali sme se, žili spolu. V podstatě spolu i pracovali. Otázkou asi zůstává jak dlouho by tato idea trvala. Rok? Dva? Pět? Deset? Jak dlouho by trvalo, než by mi o sobě řekla pravdu? A řekla by mi to vůbec někdy? Raylo...copak já vím jestli jsi pro mě pořád tak významná jako dřív? A navíc.....Ryomou....."

     Při myšlence na Ryomou se Kin nehorázně rozbuší srdce. Pozorně se podívá jestli se náhodou nepotlouká poblíž. Jakmile zjistí, že je vzduch čistý, začne pokračovat ve svém hlasitém přemýšlení.

    "Ryomou....dívka, která by byla schopná obětovat svůj život, kdyby to byla jediná možnost jak mě zachránit. Vždy je tu a v podstatě vím od samého začátku to, že nikdy o ní nebudu vědět všechno. K ní tajemno patří. Ona s ním žije, je s ním takřka sloučená. A to mě na ní přitahuje. Nemůžu si po večerním snění odpustit nemyslet na to jaké to je ochutnat její rty. Nedovedu se zbavit pocitu bezpečí a pohody, když jsem v jejím pevném sevření. A jak se dotkla mé ruky v Irsku. Ten pocit neskutečného tepla. Jenže za Ryomou je otazníků více nežli za Raylou. Kdo je ve skutečnosti Ryomou? A jaká je její minulost? KDyž o ní nevím takhle důležité věci tak je jasné, že tohle nemůže nikam vést. Po čase bych mohla o její minulosti zjistit spoustu věcí, které by nás oddalovali od sebe. Navíc...v podstatě, i když ne určitě se zmínila o někom, kdo byl a možná ještě je součást jejího života. A i kdybych tuhle zmínku vypustila.....Tak vlastně ani nevím jak Ryomou vypadá....Já bych nedokázala žít s myšlenkou, že nevím jak vypadá někdo s kým chci strávit zbytek života nebo vlastně smrti, když vezmu v úvahu, že už vlastně živá nejsem. Navíc ani pořádně nevím, co k Ryomou cítím. Upřímně...já ted ani nevím, co cítím k Rayle. Jak můžu ted vůbec chcít hledat Raylu, když nevím jak setkání dopadne? Co když už jí na mě nezáleží? A co když už mě nezáleží na ní? Jaký bych ted vlastně měla mít cíl? Najít Raylu nebo si zjistit více o Ryomou? Tyhle dvě věci mi příjdou obě stejně nemožné. Ach....připadám si jak v začarovaném kruhu. Jako malé dítě....vůbec nevím co chci. Možná bych měla někam odejít. Osamostatnit se. Naučit se žít jako upír a nespoléhat se na to až příjde Ryomou a zachrání mě. Třeba ve chvíli, kdy bude v nedohlednu jak Rayla tak Ryomou, tak si uvědomím na kom mi záleží a potom si určit cíl. Ted především zabít Keina a pak se uvidí....potom možná se sejdu s Hameko a pořádně si s ní promluvím. A pak? Někam se stáhnout. Někam na samotku. Žít.....i když nevím jestli pořád žít umím."

     Kin si po svém proslovu najednou uvědomí, co s ní tyhle myšlenky dělají. Celou dobu přemýšlení jí tečou slzy a ona si toho ani nějak nevšimla, až ted, kdy se dotkne své tváře  ucítí vlhkost na ruce. Slzy setře a usměje se. Ani neví proč.

     Není čemu se smát.....možná jí příjde vtipná ta její bezmoc...možná ta dětská nerozhodnost a možná spokojenost....

    V hlavě má ted absolutní tmu. Pro tento okamžik si připadá jak naprosto citů zbavená. Jen tak sedí a kouká na klidně vypadající vodu. Chvilkama si dokonce i připadá součástí té vody. Okolí pro ní neexistuje....realita ted realitou není. Je to jen pouhá iluze, jen pouhý časový úsek, jen minulost a budocnoust...nikoli přítomnost.

    S tímto pocitem se pomalu odebere zpátky do doupěte i když ví, že jakmile se vrátí zpět.....tento pocit zmizí společně i s úsměvem na tváři. Za krátkou chvíli se kousek od podzemní vody objeví postava, která se doposud ukrývala ve stínu. Podívá se na místo, kde původně seděla Kin. Na tváři se jí objeví letmý úsměv a řekne

    "Omlouvám se Yatsumi"

     A zmizí v dalším stínu skal......



Kisses <^.^>

8. května 2010 v 15:57 | Keiko-chan |  Shoujo ai obrázky
Při tvorbě videa jsem narazila na spoustu obrázků a byla by škoda nechat je ležet ladem ;-)

,,,

kkk
,,
,,
,,
,,
,,
,,,
,,

Shoujo ai-Kiss me

8. května 2010 v 14:29 | Keiko-chan |  Videa
Včera jsem narazila na tuhle písničku a i když jsem jí znala už dřív, znovu jsem si ji zamilovala a napadlo mě, že by k tomu sedla slideshow s shoujo ai obrázky...Našla jsem jich nakonec tolik, že jsem některé musela vyhodit a zbytek dohnat přechody, aby to stačilo na tu písničkuX) A za chvilku bylo hotové video. Snad se vám bude líbit, snažila jsem se, aby to nebylo až tak přeslazené a dala tam i pár vtipných obrázkůX)


Stačí kapka krve 14

5. května 2010 v 10:34 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 14....vynahrazení, aneb Ryomou se nám ukazuje v jiném světle-2.část...

    Chata je opravdu na místě, kam by se živá noha nedostala. Snad jen už zkušený upír, rozhodně ne člověk. Leda by měl helikoptéru.

    Dokonce i Ryomou musela zase vytáhnout křídla, aby se tam dostali. Měla totiž plný ruce alkoholu a Kin by se tam asi nedostala. Má moc málo zkušeností na to, aby se tam vyškrábala. Chata je totiž na strmém kopci a je až neskutečně vysoko. Pod kopcem se neohroženě a nebezpečně rozbíjely obrovské vlny o skálu. Pro zkušeného surfaře by tyhle vlny byli vražedné.

    Po bolestivém rozpětí křídel si Kin zase sedne na záda a obě vzlétnou směr chata. Nahoře Ryomou opět křídla zatáhne a zajdou dovnitř.

    "Ryomou...je tu docela zima"

     Zprozorní Kin a začne se klepat. Ryomou jí beze slov položí na ramena svůj kabát a vydá se ven. V tom  Kin chytne Ryomou za ruku.

    "Kam jdeš? Je tam zima!!!"

     Ryomou se k ní otočí.

    "Mě zima neni. Zůstan tady....dojdu pro nějaký dříví do krbu"

     Kin ji tedy pustí. Sedne si na gauč ke krbu.

    "Je to divné, ale cítím se skvěle. Jako....na letní chatě s....s"

     Nedopoví to. Místo toho se rozbrečí. Už dlouho nedala najevo své city. Pořád v sobě cítí ukrutnou bolest ze ztráty milovaného. Ona jí chybí. Do doby než Rayla zmizela bylo všechno.......jako v pohádce.

    "Proč jen všechno krásné končí tak brzo? Proč život nemívá štastný konce?"

     Nakonec propadne své bolesti úplně. Vše, co se doposud snažila zahnat, ted vyšlo najevo.

    Ryomou se vrátí chvilku předtim než začne pršet. Najde Kin zhroucenou na gauči.

    "co....co se děje?"

     Zakřičí Ryomou a přibehne ke Kin.

    "T-to nic....je toho na mě poslední dobou nějak moc a tak trochu sem si vzpomněla na......"

     A nedořekne to.

    "Na Raylu že?"

     Dořekne za ní Ryomou. Kin jen kývne.

    "Hele...Kin...já zatopim a pak se napijem a zapomeneme aspon pro dnes na starosti. Kdyt proto sme tu, ne?"

     A pohladí Kin po vlasech. Ta setře slzy a usměje se.

    Ryomou tedy zatopí, obě si sednou před krb dokud se místost trochu neohřeje. Ryomou se nakonec zvedne a dojde pro flašku s whiskou, kterou položila na stůl v kuchyni. Z kuchyně též vezme dvě skleničky (pro upíry panáky) a vrátí se s tím vším zpátky ke Kin. No a začnou pít.

    Kin krapet překvapuje, že Ryomou se v pití nijak nehlídá. Vlastně chvilku nevnímala nic jiného než ústa Ryomou, které má ted díky tomu, že pijou, odkrytá.

    "Ach kéžby ze sebe sundala i ty brýle. Jsou tak velké, že i když má odkrytá ústa, tak stejně nic moc vidět není. Jediného čeho si dá všimnout je fakt, že Ryomou je pravděpodobně potetovaná po celym těle, ale to je mé veškeré zjištění"

     Po nějaké době se už konečně obě docela dost opijí. Kin se jen nestačí divit. Ryomou se rozpovídala jako ještě nikdy. Začne vyprávět o tom jak se vlastně stala lovcem a další věci, ale co se týče její minulosti a nebo jejího obličeje, tak to nenakousne. Kin jen horlivě poslouchá....tedy. Poslouchat jí dává docela zabrat, jelikož sama je ještě více opilá nežli Ryomou. Takže se aspon v tomto opileckém stavu snaží poslouchat.

     "No....a tak jsem se stala tedy lovcem upírů. A jelikož moc lovců upírů mezi námi není, tak jsem dosti známá po celém světě. Před nějakým časem jsem totiž jezdila skoro po celém světě a zbavovala se těch nejhorších krvelačných bestií, které kdy byli vytvořeni. Ted jsem se na nějakou dobu usídlila, jelikož se chci po svých zkušenostech zabývat takovýma oříškama jako je třeba Kein. Ale tak dost o mě a vůbec dost povídání. Chtělo by to nějakou zábavu."

     Kin jen kývne, ale žádný návrh na zábavu neřekne.

    "Ale no tak Kin....nebud tak zticha. Nemám ve zvyku mluvit jenom já. Tedy aspon od té doby co......"

     Kin se v tuhle chvíli vzpamatuje a natáhne uši jak nejvíc to jde. Konečně se dostáváme k minulosti Ryomou.

    "Od té doby co?"

     Zopakuje pro jistotu Kin. Ryomou ale mlčí.

    "O tom....mluvit nemohu. Jednou pochopíš, proč se tolik tajím s minulostí. Ted stále není vhodná doba."

     Takže Ryomou je opilá, ale stejně ji to nijak nepřiměje k tomu aby mluvila o věcech z minulosti. To Kin krapet zklame.

    "Že já si husa vůbec dělala nějaký naděje"

     Pomyslí si Kin.

    "Já vím, že tě to asi štve. Nevíš o mě vlastně vůbec nic a já o tobě vše. Je to nespravedlivé.....já vím. Prosímtě jednou ti to stejně všechno dojde. Jednou se prostě nastane den, kdy ti dojde úplně všechno. Je to jen otázka času. Věř mi"

     Tato slova Kin trochu vykolejí. Je zvyklá na to, že Ryomou mluví v hádánkách, ale tohle jí začne sžírat. Začne jí zžírat zvědavost. Nepřeje si momentálně nic jiného než zjistit, kdo je Ryomou zač.

    Po další době, kdy už je veškerý alkohol pryč jsou obě tak mimo, že vylítnou ven a začnou křičet jak na lesy různé hlouposti. Pak se s obrovským výtlemem vrátí zpátky. Uvnitř ale moc dlouho nevydrží. Zase vyběhnou ven.

    "Ted se koukej Kin"

 Zakřičí opilá Ryomou a roztáhne křídla. Je tak opilá, že bolest moc nevnímá. Vzlítne až k mrakům a rozvíří je. Z jednoho udělá ovečku a z druhého srdíčko. Potom vzlétne zpět dolů a řekne ke Kin.

    "Dárek pro tebe"

     Řekne Ryomou. Kin zrudne.

    "To je nádhera.....děkuju ti"

     Mezi nimi nastane trapné ticho. Mlčky se přesunou dovnitř. Kin sebou praští na gauč a Ryomou taky. Jenže tak nešikovně až její tělo zkončí na Kininým. Tváří v tvář se ocitnou až nebezpečně blízko. Kin se nesměle dotkne těla Ryomou a přitom si neodpustí poznámku.

    "Ryomou ty...máš ale pořádný svaly"

     Načež se Ryomou usměje, ale neřekne nic. Místo slov se přiblíží ústy ještě blíž ke Kin. Jelikož má Ryomou zrychlený dech, tak Kin cítí každý výdech Ryomou na své holé kůži. Dělá se jí z toho husí kůže. Ryomou udělá ještě jednou tento pohyb a tím se přiblíží ke Kin ještě blíž. Nosy už se prakticky dotýkají. Kin už pomalu začne zavírat oči a oddávat se tomuto momentu. Ryomou se ale náhle zvedne.

    "T...tohle přece nejde. Jsme jen opilé. Jo to bude ono. No nic....půjdu si lehnout. Dobrou Kin."

     Řekne Ryomou a rychle odejde pryč. Kin se vzpamatuje o trochu delší dobu než Ryomou. Po tom co jí to všechno dojde si dá ruku před pusu.

    "Jéžiš....my jsme se málem políbily. Božínku ten alkohol opravdu dělá divy."

     Řekne Kin, otočí se na druhý bok a dlouho do noci uvažuje nad tím jaké to je políbit Ryomou-slavnou lovkyni upírů.


ShizNat 2

2. května 2010 v 20:11 | reiko-chan |  Shoujo ai obrázky
No tak si trochu oddychneme od těch povídek ne? A dáme si další várku těhle dvou;-)

dfgdfg
rzkj
ghjh
uztre
kjjjjjhgfds
mnbvcxy
jhgfdsay
njbvcx
mnhhhhhhhh
kkkkkkk
nnnnnnnnn
mnbvcdh
jkhgfds
Jestli se tu některé obrázky opakují....omlouvám se....

Další kapitola Stačí kapka krve tu bude příští týden

Reiko :3