Předmluva: Titul téhle krátké povídky je taky název jedné písničky, která mě inspirovala k napsání téhle povídky. Pokusila jsem se projednou napsat něco vtipného a doufám, že to nakonec nebude působit nějak špatně. A ještě jedna rada: Tohle nikdy nezkoušejte doma ani na veřejných prostranstvích. A teď už do toho;-)
Vždycky mě vzrušovala představa lásky, která nebere ohledy vůbec na nic. Lásky, která vás přinutí se k tomu druhému připoutat i za cenu, že by si s vámi dělal cokoliv chtěl. Takové vášně, že byste pro ni mohli klidně i na místě zemřít a zmizet v oblaku dýmu. Něco takového se mi stalo...
,,Ayako-chaaaan...už mě odpouteeeej..."Pobledlá dívka menšího vzrůstu s dlouhými myšími hnědými vlasy se courala za svojí "vůdkyní", vysokou blondýnou, které se dařilo držet ladný krok i když ji ono individuum připoutané k jejímu zápěstí stále strhávalo k zemi.
,,Ne. Říkalas, že mě miluješ, Mio. Říkalas, že se mnou chceš žít navždy. Podej mi důkaz."Prohlásila blondýnka rezolutně.
,,Ale já mám hlad a chce se mi čůrat!"Hekala dál brunetka.
,,To vydržíš! Jestli se mnou chceš vážně tak moc bydlet, musíš se naučit se mnou vydret alespoň jeden den! Tak a teď jdeme nakupovat!!"Zavelela blondýnka.
Brunetka se ještě chvilku zmáhala k nějakému odporu.
,,Haha! Tím mě chceš jako zastavit? Vážíš pětačtyřicet kilo i s postelí. Jen se přiznej. Na mě nemáš. Klidně bys mohla být můj pejsek a já bych tě mohla nosit v náručí!"
,,Nejsem žádnej pes!"Zavrčela drobná brunetka a už si sama sebe představovala s čumákem a ušima.
Po cestě se jí v hlavě odehrávaly neobvyklé události minulého dne. Její naprosto imbecilní domovník jí potřetí zvýšil nájem a tak se rozhodla optat svojí přítelkyně, se kterou je už dva roky, jestli by nemohla bydlet u ní.
,,Dobře."Řekla Ayako.
,,Skvělé!"Zajásala Mia. Ale ještě nic nebylo vyhráno. Ayako sáhla do tašky a v ruce se jí zablýskl nějaký lesklý předmět. Mia se ani nestihla vpamatovat a už byla jednou rukou připoutaná k Ayako.
Začala si říkat, jestli to s tím bydlením byl dobrý nápad.
Cestou do obchoďáku je kolemjdoucí coby dvě nejspíše v nějakém zápalu sadomasochismu spoutané dívky bombardovali znechucenými obličeji a k tomu ještě Ayako chvátala a miu za sebou skoro táhla.
,,Pospěš si. Za chvilku zavírají!"
,,Za chvilku?"Protestovala Mia.,,Zavírají za dvě hodiny, jak dlouho tam chceš být?!"
Ayako se ďábelsky pousmála. ,,Pospěš!"
Hned v prvním patře vklouzly do malého obchůdku s oblečením Ayačiny oblíbené značky. Prodavačka si je změřila přísným pohledem.
,,Přejete si?"
,,Jo...já chci..."Ayako zašmátrala rukou kolem sebe a hodila po Mie několik kousků oblečení.
,,Kde jsou kabinky?"
Prodavačka se na chvilku zatvářila, jako kdyby dostala otázku co měl Roosevelt jako poslední jídlo k večeři nebo co se odehrálo ve 135. kapitole Naruta. Pak ukázala prstem kamsi dozadu.
,,Támhle...ale..."To už ale Ayako táhla Miu směrem ke kabinkám.
,,To myslíš vážně?!"Zaúpěla Mia.
,,No jasně!"Odpověděla Ayako, jako kdyby převlékání se s nějakým člověkem připoutaným k sobě byla úplně běžná věc.
I když kabinky vypadaly opravdu malé, nakonec se do jedné kupodivu nasoukaly obě dvě.
První problém nastal se svlékáním.
,,Tak mi sakra pomoz!"Zavelela Ayako, když se snažila si pomocí zubů přetáhnout triko přes hlavu. Mia se rozhodla neodporovat a svlékla Ayace tričko, takže jí za jeden rukáv zůstalo viset na připoutané ruce.
Pak Ayako vzala do ruky růžové tričko s nápisem a zoufale se snažila narvat si ho přes hlavu, takže v něm nakonec zůstala namotaná jako nějaká housenka. Mia trpělivě vzala za jeden konec trička a strhla ho z ní tak nečekaně, až Ayaka ztratila schopnost rovnováhy a povalila se na Miu. Obě tak skončily na zemi.
V tom se otevřela záclona a dovnitř nakoukla nějaká dáma středního věku s kudrnatými šedivými vlasy a brýlemi ve tvaru půlměsíce. Jakmile zahlédla ty dvě na zemi, nejdříve vypoulila oči, po tom postupně zrudla a nakonec odešla mumlajíc si něco jako:,,No tohle, do tohohle obchodu už nikdy nevkročím..!"
,,Děláš rozruch."Zašeptala Mia zatahujíc závěs.
,,A to vadí?"Usmála se Ayaka.
,,Už tě sem nikdy nepustí."Řekla Mia s úšklebkem. V tu chvíli se pod záclonou objevily něčí nohy.
,,To už by stačilo! Oblékněte se a ven!"Zaječel prodavaččin hlas.
A tak raději poslechly.
,,Fajn, tak tenhle obchod bude lepší příště vynechat..."Povzdechla si Ayaka na cestě ven se supící prodavačkou za zády.
,,Ayako...nemyslíš si, že už je čas nás odpoutat?"Zeptala se Mia nesměle.
,,V žádném případě! Teď se vrhnem na nákup plyšáků!"Zavelela Ayaka a strhla Miu prudce na stranu, což nebohá dívka málem zaplatila pádem na zem.
,,Hmm..tohohle ne...tohohle ne...a tohohle taky ne..."Ayaka se prohrabovala hromádkou plyšáků, zatímco Mia se snažila za jejími zády předstírat, že se vůbec nic neděje, že jsou jenom dvě dívky stojící velmi blízko sebe. Ale podle řečí prodavaček se to nedařilo.
,,Co to má být...Nějaký fetišismus?"
,,Nejsou to trestané vězeňkyně?"
,,Máte pravdu! Co když utekly z vězení...nebo z léčebny...neměly bychom někoho zavolat?"
,,Ayakooo...."
,,Co je psisko?"
,,Nejsem tvoje psisko!"
,,A jsi a jsi!"
Mia chvilku přemýšlela. ,,A co jsem za rasu?"
,,Čokl. Čistokrevnej otravnej čokl."
,,Proč jsi tak zláá..."
,,Podívej! Tohle jsem hledala!"Řekla Ayaka a vyzvedla nad hlavu vítězoslavně plyšového pejska. Mia si ho vzala.
,,To mám být já?"Mia si pejska pozorně prohlédla. Byl malý, hnědý, hebký a z tlamy mu žertovně vykukoval růžový jazyk. Rasa se dala jen ztěží určit. Nejspíše pouliční směs.
,,Když mě budeš zlobit, můžu na něm pořádat voodoo..."
,,Neee! Vždyť je tak rozkošný!"Mia si přitiskla drobného psíka k hrudi.
,,Dělám si srandu...Tak už pojď zaplatit, zdá se mi, že ta ženská vytáčí číslo psychiatrické léčebny."
Po nákupu plyšáka se konečně dostaly do druhého patra a uchýlily se do jednoho fastfoodu, aby se navečeřely. Objednaly si dvojité hranolky a kuřecí křidýlka. Mia krmila jednou rukou Ayaku a Ayaka krmila sebe.
,,Tak co? Už si myslíš, že bys mě mohla odpoutat?" Řekla Mia s nadějí v hlase.
,,To nevím..."Prohlásila Ayaka s pusou plnou hranolků.
,,Prosíím...vidíš, i pejsek se za to přimlouvá." Na stolku před nimi oddaně seděl plyšový pejsek. Ayaka mu dala jméno Mio.
,,Ještě pořád se mnou chceš bydlet?"
,,Jistěže ano..."
Ayaka se zakoukala dolů na desku stolu. ,,Někdy jsem nesnesitelná. Myslela jsem, že když tě k sobě připoutám, všechno si rozmyslíš."
,,Ale já na tom trvám."Usmála se Mia.
,,Vážně?"
,,Prosímtě...někdy máš fakt neuvěřitelně praštěný nápady, jsi sobecká, hnidopišská, někdy se zdá, že miluješ jenom sama sebe..."
,,Díky."Odfrkla si Ayaka.
,,Ale přes to všechno jsi i hodná, krásná, upřímná a já tě miluju."Mia se naklonila k Ayace ale ta ucukla.
,,Co je?"
,,Počkej chvilku."Ayaka obrátila pejska Mia tak, aby k nim směřoval zády.
,,Už můžeš."
A tak skončil jeden bláznivý den v životě Ayaky a Mii.
Konec
To je dokonalý ♥_♥