Kapitola 18.....rozhodující bitva.......
Podívá se zpátky na tělo Ryomou. Už jí neteče ani nejmenší slza. Nyní je její obličej bez výrazu. Jakoby slzy vyplavily její emoce. Podívá se na skrytý obličej Ryomou.
"Ne....nemohu. Nechám její tajemství tajemstvím. Nebudu odhalovat její tvář. Chtěla jsem, aby se mi ukázala sama. Nechám její tajemství být."
Promluví a vezme nehybné tělo do náručí. Opatrně ho položí za kámen, aby nebylo vidět.
"Pak se pro tebe vrátím. Ted mám něco na práci. Dokončím to, co jsme společně načali"
A jde.
Celou cestu nepřemýšlí o ničem jiném než o tom, jak si vychutná prolití keinovy krve. Několikrát jí myšlenky zabloudí do toho, že se jeho krve napije, ale okamžitě to zavrhne. Upíří krev není pro upíra chutná. A ona by prakticky pila svou krev. Přecijen je Kein její stvořitel. Zničil jí život a zabil....jak se zdá, její další milovanou osobu.
"Proč mě vždycky připraví o lidi, který mám tak ráda? Nejdřív Rayla, pak zničí život i mě a ve finále zabije i bytost, která se mě ujala. Proč....co tenhle Kein proti mě má?"
Ptá se spíše sama sebe.
Kolem ní se pořád dokola točí to samé. Tma, kapky vody kapající z nedozavřených uzávěrů vodovodních trubek a zatuchlý smrad zachlé krve, jak Kin poznala....lidské.
"Hm...takže tady Kein určitě koná jatka a hony na lidi pro upíra dokonalé místo. Pořád tma a vlhko. Kein je zvrhlé prase"
Zanadává si opět.
Krysy, kterých se normálně bojí, jí ted připadají jako milí společníci. Potřebuje po smrti Ryomou vidět kolem ní nějaký život. I když jsou to zvířata, kterými opovrhuje. Samu sebe překvapila ve chvíli, když se jedna krysa málem utopila ve vodě z kanálu a ona jí pomohla. Prostě to promočené a smradlavé zvíře vzala opatrně do ruky a položila na římsičku. Krysa na ní chvíli koukala, pak se oklepala a utekla. Kin, i když je nemá ráda, měla pocit štěstí.
"Aspon, tebe sem dokázala zachránit."
A po této myšlence se opět rozbrečí. Vzpomene si na naprosto nehybnou Ryomou. Už si sama myslela, že vybrečela veškerý smutek. Nikoli....pořád se pár kapek probouralo přes nateklé a krví podlité oči.
Fyzicky Kin vypadá velmi špatně. Očima skoro nevidí. Oblečení má celé zablácené a mokré. Jenže...co se týče psychické stránky je fyzická nic. Je vyčerpaná, rozzuřená a smutná. Kombinace, kterou neví jak skloubí dohromady až se objeví tváří v tvář Keinovy.
Po několikahodinové chůzi uslyší malé zašustění. Rychle se schová. Kolem ní projdou dvě chapiska.
"Keinovy nocshledi. To už budu blízko jeho doupěte"
Pošeptá potichu.
Počká až odejdou. Sice chce prolévat co nejvíce krve dnes, jelikož vzteky ji tiká v oku, ale není sebevrah. Upír musí být přecijen opatrný. Upír totiž nesmrtelný zdaleka není. Je POUZE těžké ho zabít. Stačí mít správnou zbroj. A z upírů ji má každy. Kin se chce dostat ke Keinovi a zabít ho. Ne způsobit rozruch a být zabita aniž by se s keinem setkala.
Jakmile hlasy utichnou a zmizí hluboko v temnotě, tak vyleze z úkrytu a pokračuje dál. Snaží se být opatrnější. Najednou se před ní objeví dva další muži. Tentokrát ale už bohužel nestihne se schovat. Rychle se ozbrojí několika hvězdicemi, na nic nečeká a vystřelí. Oboum zasadí smrtelnou ránu. Jenže náhle je obklopema několika upírama. Je v pasti.
"Sakra....tohle sem přesně nechtěla"
řekne si pro sebe a ozbrojí se vrhacími noži.
"Hm....nedá se nic dělat....když zemřít...."
zastaví se uprostřed věty a usměje se.
".....tak se ctí a se vší důstojností.....tohle je za tebe Ryomou..."
A začne se chystat do boje.
"DOST"
Zakřičí kdosi za horou upírů.
Všichni se přestanou hýbat a složí zbraně. Jen Kin ne. Ví, co ted příjde. Upíři udělají místo osobě, která jim rozkázala.
"Kein"
špitne kin.
Kein si prohlídne Kin od hlavy až k patě.
"ááááhh....ty jsi ten poskok Ryomou, ten její ocásek. Kdepak máš Ryomou?"
Řekne Kein jako by se nechumelilo. Kin se podívá do země a řekne.
"Ryomou? Hloupá otázka....Ryomou.....už....není"
Vysouká ze sebe a podívá znechuceně na Keina.
"ooooo....a já myslel...že jí tato dávka nezabije. No...zdá se, že pokaždé se upír netrefí přesně do toho kolik druhý vydrží. Co se dá dělat no.."
řekne Kein a začne se smát jako vždy tím svým úsměvem stylu "drakula". Kin má obvykle z tohohle smíchu mráz po zádech, ale tentokrát jí narostl vztek na maximum. Kein se přestane smát a pokračuje v monologu.
"No...a co tu děláš ty? Copak ti ještě nedošlo...že na mě nemáš?"
Tak tohle už Kin donutí k reakci.
"Možná nemám...ale pokusit se můžu. Už proto, že to ted dlužím Ryomou"
Kein se zase zasměje.
"Ach ta láska. No nic....Když jsem tě stvořil.....můžu tě i zlikvidovat"
A rozeběhne se proti ní. Kin mu zabodne nůž do ruky. On jí nic neudělal, jelikož se mu šikovně vyhla. Kein si bolestně, ale rychle vytáhne nůž z paže.
"Zdá se, že tě přecijen něco Ryomou naučila."
Pochválí ji Kein a bez sebemenšího upozornění zaútočí znova. Tentokrát ovšem Kin sekne. Přímá trefa do hrudníku mečem, který mu hodil jeden z bodyguardů při útoku na ní. Kin sykne bolestí a padne na kolena.
"Hm....naučila tě jen bránit se čekaným útokům co?"
Kin se rozčílí, zvedne se a vší silou se rozeběhne proti němu a strhne ho na zem.
Ted už jsou moc blízko od sebe, aby stihli vyndavat nože a jiné zbraně. Ted nechávají promlouvat své ostré zuby a nehty. Boj trvá několik minut. Trval by i déle, kdyby Kin neudělala chybu, díky které se Kein z jejího sevření dostane. Neváhá, popadne meč a namíří ho Kin rovnou na místo, kde má srdce.
"Sbohem....švábe!"
Zakřičí Kein a vymrští meč proti Kin. Kin jen napřáhne ruce a zavře oči. Vtom se z jejích rukou se vymrští energie, která ji uzavře do jakési ulity. Kvůli světlu, které energie vyzařuje otevře Kin oči. Žije....žije protože se ukázalo, že ta energie je silovým polem, které nic dovnitř nepropustí. Ani smrtelnou ránu.
"aha...tak proto to tetování zádech. Škorpion vypadá jako v brnění, jako rytíř, kterého nic nemůže zničit. Ryomou by na mě byla pyšná."
A ukápne jí slza.
Kein je vteky bez sebe. Do silového pole dává čím dál větší údery, ale nic se neděje.
"Promin Keine....už jednou jsem umřela. Tentokrát nesmím."
Jenže Kein nepřestává. Nakonec dá takovou ránu, až Kin pohne rukou, čímž zruší veškerou sílu a všechno zmizí. Nemá absolutně žádnou obranu a jelikož to použila poprvé, tak ztratí i veškeré síly.
"Jak jsem řekl.....sbohem švábe!"
A napřáhne se.
Kin se pokouší utéct, ale nějak jí přestali poslouchat nohy.
"Sakra....takhle to nesmí skončit"
řekne si pro sebe a na poslední chvíli uskočí. No...na poslední chvíli od smrtelný rány. Dostane to totiž do nohy.
"Zatraceně....sama víš, že to nemá žádnej smysl, tak co děláš? Chceš snad odejít stím, že ses pokoušela do posledního dechu? Prosimtě...i Ryomou ví, že si určitě k ničemu, tak na to kašli. Už ted nemáš žádnou šanci. Vyčerpala jsi všechno co si mohla."
Kin se pokusí odplazit pryč. Kein k ní příjde a vyndá meč z její nohy.
"Tak a ted už přestan delat forky a chípni"
Pomalu zase zdvihne meč nad hlavu.
"Tak do třetice všeho....." nedokončí.
Místo proslovu padne pomalu na kolena a rozhlídne se.
"Jak si to udělala ty děvko?"
Kin se navzdory bolesti posadí.
"Ale....tohle jsem nebyla já Keine. Jak bych mohla..."
Více zaostří na Keina. Z hrudě mu trčí hrot šípu. Jejího šípu.
"Já přece luky a šípy vytratila už na začátku bitvy"
dořekne.
Za Keinem se objeví stín, který rychle zmizí. Kein padne k zemi-mrtvý. Ostatní se rozhlížejí, co se tady děje. Jsou zmateni.
Stín při tom zmatku vezme Kin na záda a vyskočí s ní velmi vysoko.
"Keine....ty nebojuješ čestně, tak já taky ne. Tímto je od tebe navždy pokoj"
řekne stín a uteče společně s Kin.
Dostatečně daleko od doupětě začne osoba Kin ošetřovat.
"Kdo jste?"
zeptá se po chvíli Kin.
"Hloupá otázka"
Promluví osoba. Kin tedy pořádně zaostří(moc jí oči neposlouchají, jelikož jí bolí šíleně hlava) .
"To....to není možné....ty jsi přece............................................................pokračování příště :3
Podívá se zpátky na tělo Ryomou. Už jí neteče ani nejmenší slza. Nyní je její obličej bez výrazu. Jakoby slzy vyplavily její emoce. Podívá se na skrytý obličej Ryomou.
"Ne....nemohu. Nechám její tajemství tajemstvím. Nebudu odhalovat její tvář. Chtěla jsem, aby se mi ukázala sama. Nechám její tajemství být."
Promluví a vezme nehybné tělo do náručí. Opatrně ho položí za kámen, aby nebylo vidět.
"Pak se pro tebe vrátím. Ted mám něco na práci. Dokončím to, co jsme společně načali"
A jde.
Celou cestu nepřemýšlí o ničem jiném než o tom, jak si vychutná prolití keinovy krve. Několikrát jí myšlenky zabloudí do toho, že se jeho krve napije, ale okamžitě to zavrhne. Upíří krev není pro upíra chutná. A ona by prakticky pila svou krev. Přecijen je Kein její stvořitel. Zničil jí život a zabil....jak se zdá, její další milovanou osobu.
"Proč mě vždycky připraví o lidi, který mám tak ráda? Nejdřív Rayla, pak zničí život i mě a ve finále zabije i bytost, která se mě ujala. Proč....co tenhle Kein proti mě má?"
Ptá se spíše sama sebe.
Kolem ní se pořád dokola točí to samé. Tma, kapky vody kapající z nedozavřených uzávěrů vodovodních trubek a zatuchlý smrad zachlé krve, jak Kin poznala....lidské.
"Hm...takže tady Kein určitě koná jatka a hony na lidi pro upíra dokonalé místo. Pořád tma a vlhko. Kein je zvrhlé prase"
Zanadává si opět.
Krysy, kterých se normálně bojí, jí ted připadají jako milí společníci. Potřebuje po smrti Ryomou vidět kolem ní nějaký život. I když jsou to zvířata, kterými opovrhuje. Samu sebe překvapila ve chvíli, když se jedna krysa málem utopila ve vodě z kanálu a ona jí pomohla. Prostě to promočené a smradlavé zvíře vzala opatrně do ruky a položila na římsičku. Krysa na ní chvíli koukala, pak se oklepala a utekla. Kin, i když je nemá ráda, měla pocit štěstí.
"Aspon, tebe sem dokázala zachránit."
A po této myšlence se opět rozbrečí. Vzpomene si na naprosto nehybnou Ryomou. Už si sama myslela, že vybrečela veškerý smutek. Nikoli....pořád se pár kapek probouralo přes nateklé a krví podlité oči.
Fyzicky Kin vypadá velmi špatně. Očima skoro nevidí. Oblečení má celé zablácené a mokré. Jenže...co se týče psychické stránky je fyzická nic. Je vyčerpaná, rozzuřená a smutná. Kombinace, kterou neví jak skloubí dohromady až se objeví tváří v tvář Keinovy.
Po několikahodinové chůzi uslyší malé zašustění. Rychle se schová. Kolem ní projdou dvě chapiska.
"Keinovy nocshledi. To už budu blízko jeho doupěte"
Pošeptá potichu.
Počká až odejdou. Sice chce prolévat co nejvíce krve dnes, jelikož vzteky ji tiká v oku, ale není sebevrah. Upír musí být přecijen opatrný. Upír totiž nesmrtelný zdaleka není. Je POUZE těžké ho zabít. Stačí mít správnou zbroj. A z upírů ji má každy. Kin se chce dostat ke Keinovi a zabít ho. Ne způsobit rozruch a být zabita aniž by se s keinem setkala.
Jakmile hlasy utichnou a zmizí hluboko v temnotě, tak vyleze z úkrytu a pokračuje dál. Snaží se být opatrnější. Najednou se před ní objeví dva další muži. Tentokrát ale už bohužel nestihne se schovat. Rychle se ozbrojí několika hvězdicemi, na nic nečeká a vystřelí. Oboum zasadí smrtelnou ránu. Jenže náhle je obklopema několika upírama. Je v pasti.
"Sakra....tohle sem přesně nechtěla"
řekne si pro sebe a ozbrojí se vrhacími noži.
"Hm....nedá se nic dělat....když zemřít...."
zastaví se uprostřed věty a usměje se.
".....tak se ctí a se vší důstojností.....tohle je za tebe Ryomou..."
A začne se chystat do boje.
"DOST"
Zakřičí kdosi za horou upírů.
Všichni se přestanou hýbat a složí zbraně. Jen Kin ne. Ví, co ted příjde. Upíři udělají místo osobě, která jim rozkázala.
"Kein"
špitne kin.
Kein si prohlídne Kin od hlavy až k patě.
"ááááhh....ty jsi ten poskok Ryomou, ten její ocásek. Kdepak máš Ryomou?"
Řekne Kein jako by se nechumelilo. Kin se podívá do země a řekne.
"Ryomou? Hloupá otázka....Ryomou.....už....není"
Vysouká ze sebe a podívá znechuceně na Keina.
"ooooo....a já myslel...že jí tato dávka nezabije. No...zdá se, že pokaždé se upír netrefí přesně do toho kolik druhý vydrží. Co se dá dělat no.."
řekne Kein a začne se smát jako vždy tím svým úsměvem stylu "drakula". Kin má obvykle z tohohle smíchu mráz po zádech, ale tentokrát jí narostl vztek na maximum. Kein se přestane smát a pokračuje v monologu.
"No...a co tu děláš ty? Copak ti ještě nedošlo...že na mě nemáš?"
Tak tohle už Kin donutí k reakci.
"Možná nemám...ale pokusit se můžu. Už proto, že to ted dlužím Ryomou"
Kein se zase zasměje.
"Ach ta láska. No nic....Když jsem tě stvořil.....můžu tě i zlikvidovat"
A rozeběhne se proti ní. Kin mu zabodne nůž do ruky. On jí nic neudělal, jelikož se mu šikovně vyhla. Kein si bolestně, ale rychle vytáhne nůž z paže.
"Zdá se, že tě přecijen něco Ryomou naučila."
Pochválí ji Kein a bez sebemenšího upozornění zaútočí znova. Tentokrát ovšem Kin sekne. Přímá trefa do hrudníku mečem, který mu hodil jeden z bodyguardů při útoku na ní. Kin sykne bolestí a padne na kolena.
"Hm....naučila tě jen bránit se čekaným útokům co?"
Kin se rozčílí, zvedne se a vší silou se rozeběhne proti němu a strhne ho na zem.
Ted už jsou moc blízko od sebe, aby stihli vyndavat nože a jiné zbraně. Ted nechávají promlouvat své ostré zuby a nehty. Boj trvá několik minut. Trval by i déle, kdyby Kin neudělala chybu, díky které se Kein z jejího sevření dostane. Neváhá, popadne meč a namíří ho Kin rovnou na místo, kde má srdce.
"Sbohem....švábe!"
Zakřičí Kein a vymrští meč proti Kin. Kin jen napřáhne ruce a zavře oči. Vtom se z jejích rukou se vymrští energie, která ji uzavře do jakési ulity. Kvůli světlu, které energie vyzařuje otevře Kin oči. Žije....žije protože se ukázalo, že ta energie je silovým polem, které nic dovnitř nepropustí. Ani smrtelnou ránu.
"aha...tak proto to tetování zádech. Škorpion vypadá jako v brnění, jako rytíř, kterého nic nemůže zničit. Ryomou by na mě byla pyšná."
A ukápne jí slza.
Kein je vteky bez sebe. Do silového pole dává čím dál větší údery, ale nic se neděje.
"Promin Keine....už jednou jsem umřela. Tentokrát nesmím."
Jenže Kein nepřestává. Nakonec dá takovou ránu, až Kin pohne rukou, čímž zruší veškerou sílu a všechno zmizí. Nemá absolutně žádnou obranu a jelikož to použila poprvé, tak ztratí i veškeré síly.
"Jak jsem řekl.....sbohem švábe!"
A napřáhne se.
Kin se pokouší utéct, ale nějak jí přestali poslouchat nohy.
"Sakra....takhle to nesmí skončit"
řekne si pro sebe a na poslední chvíli uskočí. No...na poslední chvíli od smrtelný rány. Dostane to totiž do nohy.
"Zatraceně....sama víš, že to nemá žádnej smysl, tak co děláš? Chceš snad odejít stím, že ses pokoušela do posledního dechu? Prosimtě...i Ryomou ví, že si určitě k ničemu, tak na to kašli. Už ted nemáš žádnou šanci. Vyčerpala jsi všechno co si mohla."
Kin se pokusí odplazit pryč. Kein k ní příjde a vyndá meč z její nohy.
"Tak a ted už přestan delat forky a chípni"
Pomalu zase zdvihne meč nad hlavu.
"Tak do třetice všeho....." nedokončí.
Místo proslovu padne pomalu na kolena a rozhlídne se.
"Jak si to udělala ty děvko?"
Kin se navzdory bolesti posadí.
"Ale....tohle jsem nebyla já Keine. Jak bych mohla..."
Více zaostří na Keina. Z hrudě mu trčí hrot šípu. Jejího šípu.
"Já přece luky a šípy vytratila už na začátku bitvy"
dořekne.
Za Keinem se objeví stín, který rychle zmizí. Kein padne k zemi-mrtvý. Ostatní se rozhlížejí, co se tady děje. Jsou zmateni.
Stín při tom zmatku vezme Kin na záda a vyskočí s ní velmi vysoko.
"Keine....ty nebojuješ čestně, tak já taky ne. Tímto je od tebe navždy pokoj"
řekne stín a uteče společně s Kin.
Dostatečně daleko od doupětě začne osoba Kin ošetřovat.
"Kdo jste?"
zeptá se po chvíli Kin.
"Hloupá otázka"
Promluví osoba. Kin tedy pořádně zaostří(moc jí oči neposlouchají, jelikož jí bolí šíleně hlava) .
"To....to není možné....ty jsi přece............................................................pokračování příště :3
Next! xD Zázraky se dějí, že? :-)