Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Červen 2010

Stačí kapka krve II-kapitola 2

23. června 2010 v 17:50 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 2.....po dvou týdnech......

    Celý týden byla Aiko od rána do večera na nohou. Ryomou se dozvěděla, že opravdu nejlépe umí používat pěsti. S mečem jí to jde podstatně lépe než to šlo Kin, ale bude potřeba dost trénovat. A jinak zvláštní schonosti se ještě neobjevili. Při jednom z tréninku.

    "Ale no tak Aiko...soustřed se.....nesmíš jen útočit, ale musíš se i bránit. Měla by si větší úsilí dávat do obrany a né do útoku. Kolikrát ti to mám říkat."

     Po chvilce zase.

    "Jéžiš Aiko....musíš si představit, že třeba budeš bojovat proti přesile"

     a zase

    "AIKO.....ne ze shora, ale ze spoda....upír není člověk"

     A takhle to pokračuje až do večera. Vyčerpaná Aiko nakonec lehne na zem a ani se nehne. Ryomou jen dá ruce v bok.

    "Ach jo...ta dnešní mládež nic nevydrží....vstávej Aiko....trénink je namáhavý, ale taky důležitý....."

     "Ale já už se nemůžu ani pohnout....svaly mi to prostě nedovolí. Silný duch, slabý tělo"

     řekne Aiko na svou obhajobu.

    Aiko se snaží ještě nějak omluvit, ale Ryomou jí zarazí.

    "Aiko bud tiše....někdo nás pozoruje"

     A jakmile domluví, dá se do útočné pozice.

    "Ať jsi kdo jsi...koukej vylézt ven"

     Zakřičí Ryomou do prázdna. Aiko jen tiše pozoruje.

    Náhle někdo rychle vyskočí ze stromu a rozeběhne se proti Ryomou. Má na sobě bílou masku a bílé kimono s červeným lemováním. Ryomou se usměje

    "Ha...konečně nějaká zábava...to vypadá na pořádnýho neřítele....Aiko schovej se někam...Nemá cenu abys tu byla na ráně"

     Aiko okamžitě poslechne.

    Osoba se rychle přibližuje k Ryomou. Ta rychle vytáhne meč. Dojde k souboji. Po chvíli ale končí a zamaskovaná osoba končí na zemi. Ryomou jí přiloží meč na hrud.

    "Tak....a ted mi pěkně řekni, co tu chceš"

     řekne Ryomou s ledovým klidem.

    Aiko bez dechu pozoruje jak její učitel vyřídil nepřítele s takovou lehkostí.

    "Ani zdaleka se nenaučím tolik co umí Ryomou"

     Posmutní si.

     Zamaskovaná osoba se dá do smíchu.

    "Mohla bys ode mě dát pryč to ostří?"

     Řekne zamaskovaná.

     Ryomou poslechne a pomůže jí vstát. Zamaskovaná si sundá masku. Aiko i Ryomou vykulí oči.

    "Co....tady děláš Kin?"

     zeptá se Ryomou.

    Aiko taky vyleze z úkrytu. Kin otázku naprosto ignoruje a okamžitě se podívá na Aiko.

    "Tak se ti to povedlo Aiko....jsi žákyní legendy...."

     Aiko jen radostně přikývne.

    Ryomou tedy přejde na tuhle hloupou hru a začne Kin ignorovat taky.

    "Nebudu ze sebe dělat chudinku, která čekala až se vrátí...i když je to pravda"

     pomyslí si Ryomou.

    "Pojd Aiko...půjdeme"

    Kin náhle zastaví Ryomou.

    "Počkej Ryomou....chci si s tebou promluvit."

     Ryomou se otočí směrem k ní.

    "Tak mluv...."

     "Chci s tebou mluvit o samotě"

     Aiko to okamžitě pochopí.

    "Ryomou....budu kdyžtak v doupěti"

     Ryomou jen kývne. Jakmile Aiko odběhne, začne Kin mluvit.

    "Poslyš Ryomou....."

     Ale Ryomou jí zadrží.

    "Ne Kin...ty poslyš...nechci nic slyšet. Vsadím boty, že tu nejsi proto, abys mi cokoli jakkoli vysvětlovala. To už bys přišla dávno....takže přejdi rovnou k věci. Co ode mě potřebuješ?"

     Kin udělá smutný pohled...

    "No.....máš pravdu...ted ani není čas ti to vysvětlovat, ale to je taky jeden z důvodů proč jsem tady. Ale to je ted nežádoucí. Ryomou blíží se hrozná hrozba ze strany upírů. Chtějí si podmanit lidi a mít je v chovu jako zvířata na porážku. Sama si s tím neporadím. Potřebuju tvojí pomoc!!!"

     Ryomou přestane přemýšlet nad věcmi jako je "Mám jí políbit, nemám jí políbit" a okamžitě začne reagovat

    "Jak si se o tom dozvěděla?"

     "Jak? No nějaký čas jsem je pozorovala....cítila jsem z jejich strany nějaké nebezpečí a tak jsem se mezi ně vplížila. Chtěla sem si s nima poradit sama, ale na tohle já opravdu nestačím"

     Ryomou neustále pozoruje Kin.....

    "Páni.....hrozně se změnila...už to není ta Kin-Yatsumi, která čeká až ji někdo vězme za ručičku...ted se ubrání sama....ale kdy se z ní stala taková silná osobnost?"

     Pomyslí si Ryomou. Kin tak nějak vycítí, na co Ryomou asi myslí.

    "No dobře Ryomou...myslím, že přecijen je třeba něco si ujasnit"

     Ryomou nechápavě nakloní hlavu a pobídne kin, aby pokračovala.

    "....no jak jsem od tebe utekla...tak jsem neustále trénovala. Náhle nebyl nikdo, kdo by mě chránil, a tak mi nezbývalo nic jiného než trénovat i s mečem. Sice to neumím tak dokonale jako ty, ale přecijen jsem něco pochytala od tebe. Náhle můj cíl byl jasný-chci být taky lovcem upírů. Sice vlastně neustále musím žít ve tvém stínu, ale mezi upíry jsem přecijen docela dost uznávaná....už nejsem malé dítě Ryomou....nakonec...bylo načase dospět"

     Dořekne Kin a obrátí se k Ryomou zády. Pak se nečekaně zase otočí a dopoví.

    "Jo a Ryomou....to, co se mezi námi před lety stalo....ber to jako minulost. Deset let je deset let....i Vampýr o čase zkrátka zapomene."

     Ryomou se zatváří jako že jí to vůbec nevadí a že už taky dávno zapomněla.

    "Kin se neuvěřitelně změnila....zdá se, že láska je jednostranná...NE...dost. Ona zapomněla já zapomenu taky!"

     A přestane přemýšlet nad svými city.

    "Hele Kin....a co mám podle tebe udělat s Aiko? Ona ještě nezná ani svou zvláštní schopnost....a v boji je úplně nemožná. Ještě je moc brzo na to, aby se mohla ubránit. Nemůžu jí vzít sebou, ale zase jí nemůžu říct, že je moc nezkušená na to, aby šla se mnou..."

     Kin se usměje.

    "Ale, ale Ryomou...odkdy řešíš něco takového. Byla jsem taky naprosto neschopná a brala si mě sebou.....protože si věděla, že pokud se neubránim vysekáš mě z toho ty....to už si vyšla ze cviku?"

     Ryomou si povzdechne a v klidu a vyrovnaně řekne.

    "Yatsumi.....znala jsem tě ještě předtím než si se stala upírem, pokud vim. Věděla jsem, že ti stejně nic nevymluvim. Tvoje trvdohlavost nezná mezí. Ale třeba je Aiko přecijen rozumnější"

     Jenže to Ryomou řekla, tak tak vlastně nemyslela. Sice Aiko nezná, ale zato jí připomíná Kin až nebezpečně moc...takže věří že i její tvrdohlavost bude bezmezná. Možná proto si jí taky vzala pod ochranná křídla.

    "Kin...je ještě něco, co bych měla vědět než půjdeme do doupěte?"

     "Ne není"

     řekne Kin a obě beze slova odběhnou do doupěte.

    Uvnitř už na ně čeká Aiko. Jakmile příjdou nadšeně k nim přiskočí.

    "Páni...dvě největší lovkyně po dlouhé době zase spolu. Mistr a její žák"

     A s těmito slovy kolem nich vesele poskakuje.

    "No tak Aiko...klid...takhle se přece upír nechová. Asi ti přidám lekce chování"

     Aiko okamžitě poklesne úsměv a rychle si klidně sedne.

    "Ne Ryomou prosím ne. To mě nebaví. Proč vlastně musím lekci v chování?"

     Kin se pousměje.

    "Ty jí dáváš lekce v chování?"

     Na to se Ryomou narovná a dá si ruce v bok.

    "No jo. Je do dítě ulice...zná jen neohrabané chování upírů bez manýrů. Jenže pokud se z ní stane lovec upírů a bude nucena stejně jako ty jít mezi smetánku upírskou, tak se tam bude muset umět chovat. Tohle u tebe nebyl problém Kin."

     A spokojeně si odhrkne. Odpověděla totiž dostatečně oboum naráz. Aiko se okamžitě chopí slova.

    "Proč tu vlastně jsi Kin?"

     "No zkrátka potřebuju pomoc tady od Ryomou"

     Aiko se zatváří chápavě, i když to vůbec nechápe. Ryomou to nějak z jejího výrazu vycítí.

    "Aiko...potřebuje mě, protože musíme zničit nějakou bandu upírů, která chce dělat to, co by dělat neměla"

     Aiko ted konečně pochopí.

    "Takže půjdu s dvěma největšíma esama do akce? BOMBA!"

     Na to si Ryomou povzdychne.

    "No....tak to nevím....myslím si, že nejsi dostatečně připravená na to, aby si s náma šla do tak nebezpečné mise"

     Aiko se ale zatváří odhodlaně a uraženě

    "Ryomou....sama pořád říkáš, že nejlépe se naučíš při praxi"

     "Ano...ale tohle je moc těžké na začátečníka"

     Snaží se ještě přesvědčit Aiko, i když ví, že to nemá cenu.

    "Ne Ryomou....půjdu s vámi at se ti to líbí nebo ne. Sakra budete tam vy dvě....tak přeci dokážete uhlídat takovýho ocasa jako jsem já ne?"

     Přesně takovou reakci Ryomou čekala. Otočí se bezeslova ke Kin

    "No a kdy chceš vyrazit?"

     Kin, která se do ted bavila tím, že Ryomou přesvedčuje trvdohlavou osobu se vzpamatuje a odpoví.

    "No tak čím dřív tím líp"

     Ryomou se napřímí.

    "Dnes to nemá cenu. Obě jste naupíry velcí spáči...takže si dnes odpočime a vyrazíme hned zítra"


Web sennoyuri??!

20. června 2010 v 16:49 | Keiko-chan |  Novinky
Hele lidi, co byste řekli na web sennoyuri? Na blogu jsou povídky, to je sice dobře, ale chybí mi tu recenze, přehledné stahování přeložené mangy a doujinshi, tak jsem přišla s nápadem na web sennoyuri, kde by byly recnze a překlady yuri a shoujo ai (případně yaoi a shonen ai). Co vy na to? Připomínám, že kdokoliv se chce přidat a pomoci s překladem, recenzemi, čímkoliv (nebo i povídkami sem na blog), je srdečně vítán!

Vaše Keiko

P.S. A taky mě štve ten DEBILNÍ BLOG.CZ!!!

Art is my love ♥ (2.díl)

20. června 2010 v 16:38 | Keiko Julienn-chan |  Shonen ai povídky
Poznámky: Ok, ok, v tomhle díle poznáte moji oblíbenou postavu, kterou od teď budete vídat v mých shonen ai povídkách (tady má jen malou roli, příště mu věnuji více času). Je to Mr. Julienn-kun ♥ Trochu samolibý, sobecký, šarmantní (seme), mé klučičí alterego (od doby, co jsem shlédla Dairu jsem chtěla nějaké mít). Příběh je čistá fanfikce nezakládající se na skutečných lidech, místech či událostech. Enjoy it!;-)

Díval se z okna. Jeho nepřítomný pohled ho donutil vstát a jít za ním. Vzal ho za rameno. Tohle ještě nikdy předtím neudělal. Nikdy. Většinou kluka využil a odhodil jako papírek od bonbónu. Tak proč tu teď stojí a poslouchá to dlouhovlasé štěně?

Možná protože...Marcell je jedinečný. Mluví o svém bratrovi a přitom se mu z očí kutálí slzy.

,,No tak..."Řekl Julienn a sevřel jeho ramena ještě víc. Cítil, jak se mu pod rukama třese.

,,Zbyla mi jen...jeho podobizna..."Dodal Marcell, zalykajíc se slzami. V tom ho Julien zezadu objal.

Teď byla jeho vůně ještě intenzivnější. Na rukávech mu ulpívaly Marcellovy slzy.

Náhle se Marcell otočil čelem k němu, takže mu hleděl přímo do očí.

,,Ty víš co chci!"Zašeptal s tváří mokrou od slz.

,,Marcelli..."

,,Tak to udělej..."Dodal Marcell prosebným tónem a umlčel další Juliennova slova polibkem.

***
Po tom co Marcellovi zemřel bratr, jeho život šel od desíti k pěti. Jeho matka smrt svého milovaného syna neunesla, zbláznila se a ve svých pětatřiceti letech se oběsila. Marcellův otec s snažil vychovávat syna jak jen mohl, ale po tom, co zjistil jeho "zálibu" v nahých mužských tělech, nedokázal ho pochopit. Marcell tu scénu vídal před očima zcela jasně. Když chtěl, dokázal si ji vybavit v kteroukoliv chvíli.

,,Marcelli! Co tu dělá ten chlapec?!"

,,Tati, já..."

,,Vypadněte, vy špinavá zrůdo, pryč od mého syna!"

,,Zavolám ti..." Ušklíbl se chlapec a dal Marcellovi pusu na tvář. To otce rozlítilo ještě víc.

,,Tak a dost! Budeš mít domácí vězení! Žádné návštěvy! Dámské ani pánské! Žádná televize! Budeš mít určený denní řád, dokud se nevzpamatuješ!"

A tak Marcellovi začalo peklo. Bylo mu tenkrát šestnáct, jeho otec na něm visel a usmyslil si, že mu bude řídit život. Marcell musel vždycky na začátku školního roku předat otci svůj rozvrh, aby se otec mohl vždy v danou chvíli uvolnit z práce (byl ředitelem firmy) a dovést ho domů. Pak ho tam zamkl jako nějakého neposlušného psa. Nechal mu jen večeři a do večera, kdy se otec vracel z práce, byl Marcell docela sám.

,,Pokračuj dál, Marcelli..."Zašeptal Julienn. Marcell teď ležel na jeho nahé hrudi a tiše oddechoval. Jeho dlouhé vlasy se rozprostíraly všude kolem jako jemné černé pavučinky.

,,Nechci, aby sis o mě myslel, že jsem blázen..."

,,Nebudu, každý máme něco. No tak, povídej dál..."

,,Já...v té době...jsem si našel...přátele."

,,Přátele?"

,,Ano."Marcel přikývl. ,,Nebyli opravdoví, víš? Existovali jen na papíře. Kreslil jsem různé příběhy, obrazy...svoji dílnu jsem přesunul do pokoje pro hosty, abych mohl i sochat...Otec moje kresby musel vidět, protože jsem je později neměl kam dát a tak jsem je věšel na stěny, ale nijak na ně nereagoval...Vždycky jen přišel z práce a suše mi sdělil moje povinnosti pro další den...Jako kdyby....jako kdyby umřel...vevnitř..."

,,Měl jsi rád svého otce?"

,,Rád? Možná kdysi...ale postupem času jsem už zapomněl jaký je význam toho slova. Ve škole se  spolužáci příliš báli mého otce a tak se mi stranili. Báli se mi i podat tužku, aby jim otec nic neudělal...měl v naší škole veliký vliv, byl bohatý a tak zasponzoroval spoustu věcí, spolužáci věděli, že kdyby na mě stáhli ruku, nebo se mnou i jen promluvili, otec by se to okamžitě dověděl. A tak jsem nemohl mít živé kamarády, víš?"

Julienn nedokázal věřit svým vlastním uším. Slova m rezonovala v hlavě a on nechtěl uvěřit jejich významu...

,,Jak dlouho jsi takhle žil?"Zeptal se opatrně.

,,Dva roky. Pak jsem dosáhl zletilosti, opustil školu a utekl za svým tehdejším milencem. Byla to náhoda, že jsem ho poznal. Jednou nám odpoledne odpadlo vyučování, musel jsem mít samozřejmě podepsané od otce, že odejdu dřív, naše učitelka by ale poznala, kdybych si to podepsal sám. Tak jsem se rozhodl pro riskantní řešení. Zastihl jsem otce, když měl zrovna velkou spoustu práce, zamumlal jsem něco jako že chci podepsat petici na jídelní automaty ve škole a dal mu papír. V rychlosti se ani nedíval co je tam napsané a podepsal to. Tak jsem získal dvě hodiny volna. Potuloval jsem se po městě, jedl zmrzlinu a pak zašel do gay baru....no zbytek si asi domyslíš..."Usmál se Marcell a pohlédl Juliennovi do očí.

Julienn ho pohladil po vlasech.

,,Ale dlouho nám to nevydrželo..."

,,A teď jsi u mě..."

,,Ano, přestěhoval jsem se do jiného města a přihlásil se na uměleckou školu. Možná, že mě otec hledá, jsem si jistý, že má spoustu kontaktů, ale věřím, že mě nikdy nenajde."

,,Ty nechceš?"

,,Raději ne. Možná mu někdy budu schopen odpustit ale teď ne..."

***

Marcell si nikdy nedokázal pomoci, ale město mu přišlo jako jeden velký jinotaj. Holubi na střechách, voda zurčící v kašně, nikde nekončící roj lidí nesoucích svoje životní příběhy za sebou na neviditelných ranečcích. Některé z těch ranců jsou těžké a jiné dávají křídla.

Sedl si na kašnu a chvíli přemýšlel. Pak vytáhl náčrtník a začal kreslit budovu akademie umění naproti němu. Zanedlouho mu však jeho nákres zastínila něčí silueta.

,,Přejete si?"

,,Vy jste pan Marcell Sion?"

pokračování příště

Nová povídka????XD

20. června 2010 v 11:41 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Ehm....takže...slibovala jsem vám včera to, že jakmile se mi zrychlí internet, tak oficiálně započnu s novou povídkou....JENŽE....vlastně nic nového začínat nebudu. Víte.....důvod proč jsem z Ryomou udělala Raylu je ten, že jsem se těchto postav jaksi nedokázala zbavit a napsala jsem druhou řaduXD...

Stačí kapka krve 2

   Toto pokračování navazuje na předchozí díl až na časový skok dopředu. Obě dívky se setkávají po deseti letech naprostou náhodou. Objeví se na stejném místě ve stejný čas. Ani si nestačí pořádně promluvit a už na ně číhá nové nepezpečí. Je tu totiž šílenec, který se snaží využít Kin a Ryomou ke svým šíleným plánům. Kdo je ten šílenec? Jak se s tím holky vypořádají? A budou vůbec schopné spolu ještě spolupracovat jako před lety? A co jejich láska? Deset let je přeci jen dlouhá doba.....mohou být konečně štastné? Vše se dozvíte během naprosto nového dobrodužství obou dívek.....

Kapitola 1.....deset let samoty......

    Dnešní odpoledne je stejné jako každé jiné. Ryomou sedí na římse a hrozně se nudí. Už nějakou tu nemá nic na práci. Upíři jsou překvapivě klidní od té doby, co nastal mezi rodem Tamatzuki a upíry mír. Hlavně je tu klid od té doby, co odešla ona. Je tomu deset let, co Kin rozrušeně opustila Ryomou a zanechala jen dopis. Ryomou jí ale nikdy nevyhledávala...proč taky. Kin se sama osobně rozhodla opustit jí a mohla se kdykoli vrátit. Za celých deset let zatím nezměnila své doupě.

    "Ach jo....to je nuda....."
   
     Řekne si Ryomou pro sebe.

    Náhle se ale před ní objeví dívka s vyděšeným obličejem a hned za ní dva chlápci. Ryomou okamžitě zpozorní.

    "Ale dívka v nesnázích.....mohla bych jí pomoci."

     Seskočí dolů s římsy a bleskovou rychlostí zaterasí chlápkům cestu. Dívka se kouká na záda Ryomou. Oba chlápci chvíli zaostřují, ale jakmile zjistí, jaký neřítel před nimi náhle stojí před nimi, dají se na útěk.

    "Tak to bysme měli"

     A obrátí se směrem k dívce, které zachránila život. Dívka se klepe strachy.

    "Neboj se děvče...já ti neublížim. Víš ty vůbec jaké si měla štěstí, že jsem tě zachránila? Víš co byli ty chlápci zač?"

     Dívka se podívá na Ryomou.

    "Vím...upíři a ty jsi Ryomou....děkuju ti za záchranu"

     Ryomou se nakloní k dívce.

    "A co vlastně tady dělá děvče jako ty? A jak se vůbec jmenuješ?"

     Děvče se narovná

    "Jmenuju se Aiko...a vlastně hledám tebe Ryomou"

     "Vážně? A proč mě vlastně hledáš?"

     "No...jsi mezi upíry legendou....a já jsem tvůj velký fanoušek. Taky patřím mezi upíry a hrozně ráda bych stala tvojí žačkou. Chci být jako ty"

     To Ryomou polichotí.

    "No jo....ale já žáky nepříjímám Aiko...je mi líto"

     Aiko se naštve.
   
     "Jakto? Kin si přece učila nebo ne? Díky tvé výuce je ted z Kin taky velmi schopná lovkyně upírů."

     To Ryomou překvapí ještě víc.

    "Jakto že o tomhle nic nevím? A jak tahle holka ví o Kin?"

     Pomyslí si Ryomou.

    "Poslyš Aiko....Kin se stala mojí žačkou z velmi vyjímečných důvodů...nebýt jí tak...."

     Nedokončí protože to za ní do poví Aiko.

    "tak nenastolíš mír mezi klanem Tamatzuki a upíry"

     Ryomou se nestačí divit..

    "Jaktože toho tolik o mě a Kin víš?"

     Zeptá se Ryomou.
¨
    "Poslyš Ryomou.....vím toho o tobě hodně hlavně díky Kin samotné. Potkala jsem jí před dvěma lety. Vyprávela mi o hrdince, která jí změnila život, ale okolnosti jí donutily od tebe odejít...od té doby sem se o tobě chtěla dozvědět víc a najít tě. A povedlo se. Našla sem tě a pokorně tě žádám....mohu se stát tvým žákem?"

     Ryomou se nestačí divit. Nečekaně chytne Aiko za ramena.

    "Kde si viděla Kin Aiko, kde?"

     Aiko sevření setřese.

    "Slíbila jsem jí, že to nesmím nikomu říct"

     Ryomou se nadechne a otočí se k Aiko zády.

    "Hele děvče....nemám čas na to starat se o dalšího upíra"

     Aiko posmutní.

    "Ryomou....jenže já jsem bez tvé pomoci naprosto ztracená. Ani Kin mě nechtěla cvičit. Prakticky mi řekla to samé co ted ty."

     Ryomou se otočí zpátky k Aiko a silně si povzdechne.

    "Nuže....dobrá Aiko...můžeš se stát mojí učednicí....jak dlouho jsi upírem?"

     "Narodila jsem se jako upír....takže od samého počátku."

     Řekne Aiko.

    "Dobře o to více to bude jednodušší....umíš zacházet s nějakou zbraní?"

     "Trochu s mečem, ale opravdu minimálně. Nejvíce umím používat pěsti."

     řekne Aiko.

    "ach jo...tak fajn Aiko...ale jestli mě budeš zdržovat..."

     "Ne nebudu.."

     řekne okamžitě Aiko.

    "No tak dobře...pojd se mnou do mého doupěte"

     Aiko vypískne radostí a obejme Ryomou s obrovským dík. Ryomou jí bez váhání chytne do náruče a rychle s ní odběhne pryč.

    V doupěti je Aiko uplně vyřízená z jejích zbraní.

     "Páni Ryomou...tady je to nádherný. Máš vkus."

     Ryomou jí neodpoví. Místo toho je zabořená do svých myšlenek.

    "Takže Kin je ted obávaná lovkyně upírů...Sakra...uplynulo deset let a já na ní pořád musím myslet....to je hrůza. Zjevně už dávno má někoho jiného....dávno na mě určitě zapomněla....kdyby ne...tak by přece dávno za mnou přišla. Třeba už je konečně na čase začít znovu...mám přeci právo na to být štastná. Tahle Aiko by stála za hřích"

     Usměje se Ryomou nad svou vlastní myšlenkou. A má pravdu. Vampýrka, která je právě ted před ní je opravdu hezké děvče. Má dlouhé blond vlasy a oči smaragdově zelené. Aiko se podívá na Ryomou a spatří jak jí přeměřuje pohledem. Okamžitě zrudne a odvrátí zrak. Ryomou je to trochu trapné.

    "Musim rychle něco říct at nenastane to nesnesitelně trapný ticho"

     Už už se nadechuje k nějaké větě, ale předeběhne jí Aiko.

    "Ehm....Ryomou? Kdy začneme s tréninkem?"

     Ryomou se usměje....(Ryomou už nenosí masku. Rodina Tamatzuki jí už opravdu nehledá a upíři taky ne. Jako by se zájem o Raylu propadl do země)

    "Můžeme jít klidně hned zítra. Dneska už na to nemám chut"

     Aiko jenom kývne na souhlas.

    "To je dobře stejně jsem unavená jako štěně"

     Ryomou náhle dojde jedna věc, které se ještě nezeptala.

    "Aiko....ještě jedna věc předtím než si pudeš lehnout. Jaká je tvá zvláštní schopnost?"

     Aiko na ní vyjeveně kouká....

    "Cože? Jaká zvláštní schopnost? Copak mám něco jako zvláštní schopnost?"

    Ryomou na ní taky vykulí oči..

    "Aiko....copak tys o tom ještě nikdy neslyšela? Kde si to sakra žila, že ti nikdo neřekl o tvých schonostech?"

     Aiko se smutně posadí na postel.

    "Víš Ryomou...můj život nebyl tak super. Moji rodiče zemřeli, když jsem byla malá....náhodou jsem se dozvěděla, že jsem upír...ale jinak sem žila na ulici jako prašivej pes. Nakonec jsem se přidala k bandě upírů, kteří vraždili lidi. Příčilo se mi to, ale potřebovala jsem něco jako domov. Nevím...znalas Keinovu desátou četu?"

     Ryomou vykulí oči ještě víc...

    "Ano...byla to četa vrahů, která mu nosila oběti. Někdy živé někdy mrtvé.....tys mezi ně patřila?"

     Aiko jen přikývne.

    "Po tom co si zabila Keina, desátá četa se rozpustila a já dlouho bloudila po světě. Nakonec mě našla Kin na pokraji zhroucení a pomohla mi vzpamatovat se. Pak mi řekla o tobě a já konečně našla svůj životní cíl"

     Ryomou se chytne za bradu.

    "Tak to si měla velmi krutý osud děvče."

     Aiko opět jen přikývne.

    "Nuže dobrá...pokusíme se ti nějakým způsobem najít tvou schopnost"

     Aiko tiše poděkuje a vzápětí a nečekaně usne. Ryomou k ní přistoupí blíž a přikryje jí.

    "Ach jo....člověk si jednou začne stěžovat na nudu a najednou se objeví někdo jako byla Kin"

    A začne se smát.......


Stačí kapka krve 22

14. června 2010 v 16:02 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 22.....Odhalení Ryomou....

    Kin jen nehybně sedí a snaží se odhalenou Ryomou zaostřit. Bohužel má poranění na hlavě a krev jí teče do očí, takže si musí každou chvíli mnout oči.

    Ryomou se s ladnou chůzí přibližuje ke Kin. Kin buší srdce jako splašené. Je opravdu nervozní. Doufá jen, že se k ní Ryomou přiblíží natolik, aby mohla spatřit její tvář. Doufá, že se zase nezahalí, i když nemá čím, protože své krytí má zcela roztrhané a zničené. Nezdá se ovšem, že by se chtěla ukrýt.

    Přejde až ke Kin a klekne si. Opatrně jí z očí setře z očí krev a podívá se jí zhluboka do očí. Kin je jejíma očima doslova spalována, ale Ryomou jí nic neříká, neví, kdo to je. Každopádně je mnohem hezčí než si Kin myslela.

    "Ryomou....řekni mi prosím, kdo jsi? Všichni tě znají, ale mě tvá tvář....někoho mi připomínáš, ale nepamatuji se"

     Ryomou se lehce usmívá.

    "Ještě aby si mě v týhle podobě poznala. Všichni mě tak viděli až na tebe, ale snad ti tohle osvěží paměť....."

     Ryomou se napřímí, chytne se na místě kde má srdce a začne z plných plic..........ZPÍVAT! (pozn.autora: PŘEKVÁPKO:3, ne já vím, že je vám jásný už od začátku, kdo je ona zač:3)

    Kin vyvalí oči a zakřičí.

     "T-tohle není možný! Ty jsi....Rayla?!?!?"

    Odhalená Ryomou přestane zpívat a znovu si klekne před Kin.

    "Bingo, Kin! Ted už jistě víš, proč mě všichni, kteří mě odhalili, znají."

     V Kin se začnou mísit různé emoce dohromady. Radost, že jí zase vidí, zlost, že se před ní ukrývala a mnohé další. Také podle toho vypadá. Tečou jí slzy, mračí se a přitom se usmívá. Ryomou alias Rayla jí chytne beze slova do náručí a odebere se s ní do doupěte, aby mohla vyšetřit Kininy rány.

    Celou dobu v doupěti ani jedna nepromluví. Mají si toho tolik, co říct, tolik, co vysvětlit, ale ani jedna z nich nemá odvahu na to, aby nějak začala.

    Po vydenzifikování Kininých ran se Ryomou od Kin vzdálí a sedne si na postel. Kin kouká na zem a pokouší se něco říct. Vypadá to skoro, jako by měla strach něco říct. Zmůže se jen na prosté

    "Proč?"

    Rayla-Ryomou se na ní podívá a hlasitě vzdychne.

    "Kin....Yatsumi....chtěla jsem tě chránit. Musela jsem se skrývat před svými nepřáteli. Sama si se dozvěděla o mé minulosti....jsem napůl to a napůl ono. Jsem objekt touhy obou druhů a já nechci patřit ani k jednomu. Chci být....totiž..chtěla jsem žít zcela normální život jako všichni obyčejní lidi. Stejně jako ty. Až pozdě jsem si uvědomila, že...že prostě normální život já mít nemohu"

     Kin se prostě usměje, zvedne se a beze slov chytne Raylu za bradu. Všimne si jejích lesknoucích slz a setře jí je. Pomalu jí políbí na čelo a pak jí věnuje dlouhý polibek. Obě dvě dívky do polibku dají všechny své síly. Jako by měl být jejich poslední.

    Když se od sebe odtrhnou jsou pořádně udýchané. Ryomou se sladce usměje

    "Ehm....Yatsumi....já...ted musím jít pohřbít Hameko. Přecijen je to má sestřenice."

     Kin bezeslov kývne.

    Ryomou ač nerada, nechá Kin samotnou v doupěti. Jakmile se odebere pryč, tak si Kin sedne a chvilku se oddává myšlenkám. Překvapivě, aniž by sama chápala, co vlastně dělá, dostane Kin nehorázný vztek. Rozbije téměř všechno, co jí příjde do cesty. Náhle padne na kolena a rozbrečí se. Neví co má dělat. Tak dlouho žila s iluzí, že ona a Rayla jsou spřízněné duše. Pak jí málem vyrvali srdce z těla, když jí bylo doneseno, že je mrtvá. Má radost, že jí vlastně našla...ale....přece nemůže žít s někým, kdo jí vlastně celý život lhal....copak se vztah nezakládá na upřímnosti? Potřebuje čas........................

    Ryomou se vrátí zpátky do doupěte. Kin ale nikde není. Místo Kin je tedy jen kousek papíru, kde je ve spěchu napsáno pár řádek. Ryomou si to s roztřesenýma rukama vezme a začne číst:

Milá Raylo, Ryomou nebo jak ti mám vlastně říkat!

    Omlouvám se, že jsem tak zbaběle utekla a neřekla ti do očí, co mě trápí a místo toho jsem ti tu nechala tenhle nebohý kus papíru. Víš....jsem opravdu moc ráda, že jsem tě "našla" a mám neuvěřitelnou radost z toho, že žiješ a že jsem tě viděla živou a zdravou, ale musíš pochopit, že já takhle prostě žít nemohu. Už od tý doby, kdy jsme spolu začali chodit, jsi mi lhala a teď to bylo stejný. Mám sama ted obrovský zmatek v tom, co k tobě vlastně cítím. Zamilovala jsem se do Ryomou.....a zároven jsem milovala tebe....I když moje srdce asi patří Ryomou....jenže ted když vím, že Ryomou je vlastně Rayla, tak se nemůžeš divit tomu, že mám nepořádek ve svých emocích. Já potřebuju čas. Potřebuju si uspořádat myšlenky a vlastně celkově potřebuju nějak změnit svůj život......jestli mě miluješ, tak to pochopíš......promiň.....KIN-Yatsumi.......

    Ryomou to dočte se se slzami v očích papír spálí o pochoden. Unaveně si lehne do postele, ale nespí. Nemůže....Chtěla by za Kin běžet a chytit jí. Zastavit jí. Konečně mohli být zase spolu! Jenže nemůže....chápe Kininu zmatenost. Sama byla zmatená, když se dozvěděla o svém pravém původu.

    Ryomou se hlavou mísí spousta myšlenek, ale všechny nakonec zkončí ve stejném bodě....

    "Znovu jsem dokázala přijít o svou osudovou lásku.....a je to zase jen a jen MOJE CHYBA"

KONEC...

(Pozn.autora....možná jste počítaly s tím, že Ryomou je Rayla...vlastně je mi to úplně jasné, že jste s tím počítaly....věřte, že to byl i účel, abyste si to mysleli, protože původně mělo vyjít najevo, že Ryomou skutečně není Rayla, ale nakonec jsem teda Ryomou nechala tu čest a udělala z ní Raylu:3)

Stačí kapka krve 21

3. června 2010 v 0:33 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 21.......Hameko.......


     Hameko se bez slitování vrhne na Kin. Kin se ovšem šikovným úskokem do výšky vyhne úderu. Ryomou se chce pokusit zabránit souboji, ale jakmile si toho Hameko všimne svolá své služebné, kteří zaterasí Ryomou cestu. Ryomou si jen povzdychne a začne tasit svůj meč.

    "Nadruhou stranu....Kin už je dost zkušená na to, aby se dokázala, alespon vyhýbat smrtelným útokům. Doufám, že to vydrží, dokud se sváma nevypořádám"

    Při svých slovech se usměje a začne bojovat. Ryomou všechny rychle odrazí, jenže přicházejí další a další a tak jí nezbývá nic jiného, než se spoléhat na to, že si Kin poradí bez ní.

    Mezitím Kin se při úskocích snaží přemuvit Hameko aby s tím přestala. Hameko to ignoruje a zesiluje své údery. Kin to tedy nakonec vzdá a začne po ní házet hvězdice. Hameko se některým obratně vyhne a těm, kterým se nevyhne, tak ty odrazí svou zbraní. Kin velmi rychle dojde munice v podobě hvězdic, a tak hází vrhací nože. Bohužel ani ty nemají žádný účinek. Po chvíli nemá Kin už nic, co by po Hameko mohla hodit, což Hameko donutí se smát.

    "Došly ti zbraně vid? Konečně...po takové době....se konečně pomstím. Konečně potřísním krví svůj meč krví holky, která zblbla a přitáhla na svou stranu Raylu. Ani si neumíš představit, jak dlouho po tomhle okamžiku toužím. Tvou smrt si vychutnám. Bude to velmi pomalá a bolestivá smrt, ty jedna proradná bestie."

    Jakmile dokončí svůj proslov vší silou se pokusí uděřit Kin. Ta jen tak tak udělá silové pole, čímž odrazí úder. Ryomou si mezi obrovskou většinou služebných najde malou skulinku, aby viděla, jak si Kin vede. Když uvidí, že Kin je v pasti, tak rychle popadne zbran ze země, která spadla jednomu z mrtvých služebných a zakříčí.

    "Kin, chytej"

     A hodí zbran přímo Kin do ruky, čímž se zruší silové pole. Hameko toho okamžitě využije a opět se pokouší zasáhnout Kin. Kin se naštěstí včas vzpamatuje a zabraní úderu zbraní, kterou jí hodila Ryomou. Jak se ukáže, zbran je obrovská sekera, kterou by jen ztěží obyčejný člověk unesl.

     Začíná boj mezi Kin a Hameko zblízka. Kin se snaží ubránit a Hameko se zase snaží uštědřit Kin smrtelnou ránu přímo do srdce.

    Ryomou na tom je narozdíl od Kin skvěle. Jeden služebný za druhým padá k zemi bud omráčený nebo mrtvý. Jenže i přes to, že si vede dobře se stále nemůže ani přiblížit ke Kin a pomoci jí. Je jich stále moc. Tak moc, že ani její superrychlost nestačí.

    Kin zanedlouho ztratí veškeré síly a přijde o zbran. Tentokrát jí Ryomou nemůže hodit další zbran, protože je zcela zneprázdněná. Už docela dlouho neví, co se mezi Kin a Hameko odehrává.

    "Och Kin....nebo ti snad mám říkat Yatsumi? No ostatně to je fuk. Máš nějaký poslední přání než tě nadobro zprovodím ze světa?"

     Kin se na ní neohroženě podívá. Už tolikrát koukala smrti přímo do očí, že už ji nemohou žádné výhružky zastrašit. Navíc...už má dost toho, aby se stále krčila v koutku a čekala na záchranu. Neohroženě vstane a s klidným hlasem řekne.

    "Ale samozřejmě že mám.....chcípni Hameko!!"

     A bez varování se vymrští proti ní a zakousne se jí do ruky. Překvapená Hameko upustí zbran a chytne se za pokousanou ruku.

    "ty mrcho!!!"

    zasyčí Hameko.

    Ta si jen olízne rty a usměje se.

    "Víš...nechtěla jsem ti ublížit a snažila jsem se tě přesvědčit o tom, abys tohle nechtěla, ale...zdá se, že nemáš zájem o to se se mnou dohodnout...nuže fajn. Tak tedy začnem konečně bojovat ne?"

     Najednou se Kin sama nad sebou pozastaví.

    "Páni....kde se tohle ve mě jen bere? No když nad tím tak přemýšlím, už mám toho dost. Jsem upír, tak se podle toho budu chovat a nebudu se věčně spoléhat na to, že budu někým zachráněna"

     Z přemýšlení jí vyruší Hameko. Běží tak rychle jak jí jen nohy stačí. Kin nestihne úplně uhnout a meč se jí zabodne do břicha. Silně sykne bolestí a uskočí od Hameko, co nejdál to jde, aby meč, který má zabodnutý v břiše nestihla vytáhnout a uštědřit jí poslední ránu. Vyskočí vysoko na strom a s obrovskou bolestí meč vytáhne z břicha a odhodí ho, co nejdál. V tom se před ní objeví Hameko.

    "Ještě, že jsem se pojistila"

     A vytáhne dýku.
   
     Kin ztěží, ale přece skočí zase dolů ze stromu. Hameko nahoře zůstane.

    "Hele Kin...kde je ta tvoje odvaha ted? Nechtěla si náhodou začít konečně bojovat? Jestli tohle je tvůj styl boje, tak se omlouvám, ale já v něm nevidím žádný rozdíl. Myslíš, že ti to utíkání vydrží věčně? Ty jsi mi ale naivní. Brzy přijdeš o své síly, díky ztrátě krvi. Tak už zůstan chvilku na místě, at tě konečně zabiju. Akorát si nesmyslně prodlužuješ čas od tvé smrti. Ryomou tě tentokrát nezachrání."

     A seskočí dolů.

     Kin už se nedovede pořádně vyhýbat úderům. Jediné, co se jí daří je vyhýbání smrtelným ranám. Už to schytala do ruky a ramene a taky do nohy, ale přesto přeze všechno se snaží pořád stát. Hameko údery zesílí. Jeden Kin odhodí a srazí k zemi.

    "Tak co? Budeš ještě odporovat nebo konečně zemřeš?"

    řekne Hameko a přistoupí k ní.  Kin se z posledních sil pokouší o silové pole, ale nepovede se. Je naprosto vyčerpaná.

    "Myslím Kin, že tvojí smrt urychlím. Ty jsi se zbytečnou výdrží sama umučila. Ted už není cesty zpět. Říkala jsem ti to. Ryomou ti nemá jak pomoci. Moji služební jí jen tak lehce nepustí. Je mi líto Kin....je konec....velmi mě těšilo"

     A natáhne ruku s dýkou, aby konečně mohla uštědřit poslední ránu. Ryomou se v ten moment podívá co se děje s Kin a Hameko. Zhrozí se a zakříčí.

    "Hameko....nedělej to!!!"

     Hameko se natolik lekne, že na zlomek vteřiny ztratí balanc.

    "Je to má poslední možnost"

    řekne si v duchu Kin a z poslední sil se rychle zvedne a zakousne se Hameko přímo do krku.  Hameko zařve bolestí a vrazí Kin takovou facku, že jí Kin pustí a končí na zemi. Z krku Hameko tryská obrovská spousta krve. Kin se jí prokousla tepnu. Hameko se kácí k zemi a dělá všechno pro to, aby ránu zadusila. Kin se od ní odplazí jak nejdál je schopná a pokusí se posadit. Bezvýsledně....tělo ji naprosto neposlouchá.

    Mezitím Ryomou konečně zabije i posledního muže. Podívá se na Kin

    "PANEBOŽE!!! Kin jsi v pořádku?"

    A přiběhne k ní. Kin se na zemi usmívá.

    "Asi mě budeš muset odnést v náručí jako vždy Ryomou"

     Ryomou se taky usměje.

     "Dokázala si to....dokázala si zvítězit. Blahopřeju ti..."

     "Ne...ne tak docela"

    Uslyší vzápětí Ryomou za sebou. Okamžitě vytáhne meč, otočí se a zabodne ho Hameko  přímo do hrudníku. Hameko z posledních sil zabodne svou dýku do kousku odkrytého obličeje Ryomou.

    Hameko se pomalu kácí k zemi a s ní padá i palestina a brýle, které Ryomou kryly obličej. Kin vidí, co se odehrává, ale Ryomou je k ní otočená zády.

     "ÁÁÁÁÁÁ....Ryomou je odkrytá....to je možná moje poslední příležitost, kdy jí mohu vidět odkrytou."

    A pokusí se ze všech sil naklonit tak, aby na ní viděla. Zastaví se ovšem v době, kdy uslyší, že někdo z těch dvou pláče.

     "Ne...není to ten nejlepší okamžik"

    Pomyslí si Kin a odplazí se od nich, co nejdál je schopná. Nedostane se ovšem až tak daleko, aby neslyšela rozhovor mezi nimi.

    Za krátkou dobu zjistí, komu pláč patří. Je to Ryomou. Sesype se nad Hameko a začne křičet.

     "Já jsem to takhle nechtěla!!! Ale nebylo jiné cesty....snad mi někdy odpustíš"

    Hameko otevře ze všech sil oči a vykulí, jakmile si uvědomí, kdo nad ní naříká.

    "TY??? Takže ty jsi Ryomou-lovkyně upírů? No....to mi taky mohlo dojít"

      řekne Hameko. Tohle Kin doslova začne sžírat.

    "Sakra, kdo je ta zatracená Ryomou??? Zná jí i Hameko"

    Ryomou ještě dodá.

    "Tak ted už chápeš, proč veškerá tahle komedie začala?"

    Hameko jen kývne.

     Kin najednou docvakne o co se tu jedná.

    "Hameko je určitě ta osobu o které Ryomou mluvila. Ona...ona Hameko milovala!!! Jenže Hameko miluje Raylu. Proto Ryomou zná Raylu. Ted teprve všechno chápu. Jelikož zná Raylu, zná i mě. Ale proč začala pomáhat mě, když mohla pomoci Hameko....to je všechno tak zamotané. No...jednou mi to Ryomou určitě vysvětlí....Tohle je ale tak krutý....Ryomou musela zabít svou lásku!"

    Pošeptá si pro sebe Kin a začnou jí téct slzy.

    "Sbohem Hameko"

     řekne tiše Ryomou a zvedne se.

    "Sbohem"

    řekne ještě Hameko, zavře oči a zemře.

    "Sakra....proč? To je tak nespravedivý"

     řekne Kin potichu, ale Ryomou to uslyší.

    "Protože to tak muselo být Kin.....a ty za malou chvíli pochopíš proč"

     řekne Ryomou a začne se přibližovat ke Kin......