Kapitola 2.....po dvou týdnech......
Celý týden byla Aiko od rána do večera na nohou. Ryomou se dozvěděla, že opravdu nejlépe umí používat pěsti. S mečem jí to jde podstatně lépe než to šlo Kin, ale bude potřeba dost trénovat. A jinak zvláštní schonosti se ještě neobjevili. Při jednom z tréninku.
"Ale no tak Aiko...soustřed se.....nesmíš jen útočit, ale musíš se i bránit. Měla by si větší úsilí dávat do obrany a né do útoku. Kolikrát ti to mám říkat."
Po chvilce zase.
"Jéžiš Aiko....musíš si představit, že třeba budeš bojovat proti přesile"
a zase
"AIKO.....ne ze shora, ale ze spoda....upír není člověk"
A takhle to pokračuje až do večera. Vyčerpaná Aiko nakonec lehne na zem a ani se nehne. Ryomou jen dá ruce v bok.
"Ach jo...ta dnešní mládež nic nevydrží....vstávej Aiko....trénink je namáhavý, ale taky důležitý....."
"Ale já už se nemůžu ani pohnout....svaly mi to prostě nedovolí. Silný duch, slabý tělo"
řekne Aiko na svou obhajobu.
Aiko se snaží ještě nějak omluvit, ale Ryomou jí zarazí.
"Aiko bud tiše....někdo nás pozoruje"
A jakmile domluví, dá se do útočné pozice.
"Ať jsi kdo jsi...koukej vylézt ven"
Zakřičí Ryomou do prázdna. Aiko jen tiše pozoruje.
Náhle někdo rychle vyskočí ze stromu a rozeběhne se proti Ryomou. Má na sobě bílou masku a bílé kimono s červeným lemováním. Ryomou se usměje
"Ha...konečně nějaká zábava...to vypadá na pořádnýho neřítele....Aiko schovej se někam...Nemá cenu abys tu byla na ráně"
Aiko okamžitě poslechne.
Osoba se rychle přibližuje k Ryomou. Ta rychle vytáhne meč. Dojde k souboji. Po chvíli ale končí a zamaskovaná osoba končí na zemi. Ryomou jí přiloží meč na hrud.
"Tak....a ted mi pěkně řekni, co tu chceš"
řekne Ryomou s ledovým klidem.
Aiko bez dechu pozoruje jak její učitel vyřídil nepřítele s takovou lehkostí.
"Ani zdaleka se nenaučím tolik co umí Ryomou"
Posmutní si.
Zamaskovaná osoba se dá do smíchu.
"Mohla bys ode mě dát pryč to ostří?"
Řekne zamaskovaná.
Ryomou poslechne a pomůže jí vstát. Zamaskovaná si sundá masku. Aiko i Ryomou vykulí oči.
"Co....tady děláš Kin?"
zeptá se Ryomou.
Aiko taky vyleze z úkrytu. Kin otázku naprosto ignoruje a okamžitě se podívá na Aiko.
"Tak se ti to povedlo Aiko....jsi žákyní legendy...."
Aiko jen radostně přikývne.
Ryomou tedy přejde na tuhle hloupou hru a začne Kin ignorovat taky.
"Nebudu ze sebe dělat chudinku, která čekala až se vrátí...i když je to pravda"
pomyslí si Ryomou.
"Pojd Aiko...půjdeme"
Kin náhle zastaví Ryomou.
"Počkej Ryomou....chci si s tebou promluvit."
Ryomou se otočí směrem k ní.
"Tak mluv...."
"Chci s tebou mluvit o samotě"
Aiko to okamžitě pochopí.
"Ryomou....budu kdyžtak v doupěti"
Ryomou jen kývne. Jakmile Aiko odběhne, začne Kin mluvit.
"Poslyš Ryomou....."
Ale Ryomou jí zadrží.
"Ne Kin...ty poslyš...nechci nic slyšet. Vsadím boty, že tu nejsi proto, abys mi cokoli jakkoli vysvětlovala. To už bys přišla dávno....takže přejdi rovnou k věci. Co ode mě potřebuješ?"
Kin udělá smutný pohled...
"No.....máš pravdu...ted ani není čas ti to vysvětlovat, ale to je taky jeden z důvodů proč jsem tady. Ale to je ted nežádoucí. Ryomou blíží se hrozná hrozba ze strany upírů. Chtějí si podmanit lidi a mít je v chovu jako zvířata na porážku. Sama si s tím neporadím. Potřebuju tvojí pomoc!!!"
Ryomou přestane přemýšlet nad věcmi jako je "Mám jí políbit, nemám jí políbit" a okamžitě začne reagovat
"Jak si se o tom dozvěděla?"
"Jak? No nějaký čas jsem je pozorovala....cítila jsem z jejich strany nějaké nebezpečí a tak jsem se mezi ně vplížila. Chtěla sem si s nima poradit sama, ale na tohle já opravdu nestačím"
Ryomou neustále pozoruje Kin.....
"Páni.....hrozně se změnila...už to není ta Kin-Yatsumi, která čeká až ji někdo vězme za ručičku...ted se ubrání sama....ale kdy se z ní stala taková silná osobnost?"
Pomyslí si Ryomou. Kin tak nějak vycítí, na co Ryomou asi myslí.
"No dobře Ryomou...myslím, že přecijen je třeba něco si ujasnit"
Ryomou nechápavě nakloní hlavu a pobídne kin, aby pokračovala.
"....no jak jsem od tebe utekla...tak jsem neustále trénovala. Náhle nebyl nikdo, kdo by mě chránil, a tak mi nezbývalo nic jiného než trénovat i s mečem. Sice to neumím tak dokonale jako ty, ale přecijen jsem něco pochytala od tebe. Náhle můj cíl byl jasný-chci být taky lovcem upírů. Sice vlastně neustále musím žít ve tvém stínu, ale mezi upíry jsem přecijen docela dost uznávaná....už nejsem malé dítě Ryomou....nakonec...bylo načase dospět"
Dořekne Kin a obrátí se k Ryomou zády. Pak se nečekaně zase otočí a dopoví.
"Jo a Ryomou....to, co se mezi námi před lety stalo....ber to jako minulost. Deset let je deset let....i Vampýr o čase zkrátka zapomene."
Ryomou se zatváří jako že jí to vůbec nevadí a že už taky dávno zapomněla.
"Kin se neuvěřitelně změnila....zdá se, že láska je jednostranná...NE...dost. Ona zapomněla já zapomenu taky!"
A přestane přemýšlet nad svými city.
"Hele Kin....a co mám podle tebe udělat s Aiko? Ona ještě nezná ani svou zvláštní schopnost....a v boji je úplně nemožná. Ještě je moc brzo na to, aby se mohla ubránit. Nemůžu jí vzít sebou, ale zase jí nemůžu říct, že je moc nezkušená na to, aby šla se mnou..."
Kin se usměje.
"Ale, ale Ryomou...odkdy řešíš něco takového. Byla jsem taky naprosto neschopná a brala si mě sebou.....protože si věděla, že pokud se neubránim vysekáš mě z toho ty....to už si vyšla ze cviku?"
Ryomou si povzdechne a v klidu a vyrovnaně řekne.
"Yatsumi.....znala jsem tě ještě předtím než si se stala upírem, pokud vim. Věděla jsem, že ti stejně nic nevymluvim. Tvoje trvdohlavost nezná mezí. Ale třeba je Aiko přecijen rozumnější"
Jenže to Ryomou řekla, tak tak vlastně nemyslela. Sice Aiko nezná, ale zato jí připomíná Kin až nebezpečně moc...takže věří že i její tvrdohlavost bude bezmezná. Možná proto si jí taky vzala pod ochranná křídla.
"Kin...je ještě něco, co bych měla vědět než půjdeme do doupěte?"
"Ne není"
řekne Kin a obě beze slova odběhnou do doupěte.
Uvnitř už na ně čeká Aiko. Jakmile příjdou nadšeně k nim přiskočí.
"Páni...dvě největší lovkyně po dlouhé době zase spolu. Mistr a její žák"
A s těmito slovy kolem nich vesele poskakuje.
"No tak Aiko...klid...takhle se přece upír nechová. Asi ti přidám lekce chování"
Aiko okamžitě poklesne úsměv a rychle si klidně sedne.
"Ne Ryomou prosím ne. To mě nebaví. Proč vlastně musím lekci v chování?"
Kin se pousměje.
"Ty jí dáváš lekce v chování?"
Na to se Ryomou narovná a dá si ruce v bok.
"No jo. Je do dítě ulice...zná jen neohrabané chování upírů bez manýrů. Jenže pokud se z ní stane lovec upírů a bude nucena stejně jako ty jít mezi smetánku upírskou, tak se tam bude muset umět chovat. Tohle u tebe nebyl problém Kin."
A spokojeně si odhrkne. Odpověděla totiž dostatečně oboum naráz. Aiko se okamžitě chopí slova.
"Proč tu vlastně jsi Kin?"
"No zkrátka potřebuju pomoc tady od Ryomou"
Aiko se zatváří chápavě, i když to vůbec nechápe. Ryomou to nějak z jejího výrazu vycítí.
"Aiko...potřebuje mě, protože musíme zničit nějakou bandu upírů, která chce dělat to, co by dělat neměla"
Aiko ted konečně pochopí.
"Takže půjdu s dvěma největšíma esama do akce? BOMBA!"
Na to si Ryomou povzdychne.
"No....tak to nevím....myslím si, že nejsi dostatečně připravená na to, aby si s náma šla do tak nebezpečné mise"
Aiko se ale zatváří odhodlaně a uraženě
"Ryomou....sama pořád říkáš, že nejlépe se naučíš při praxi"
"Ano...ale tohle je moc těžké na začátečníka"
Snaží se ještě přesvědčit Aiko, i když ví, že to nemá cenu.
"Ne Ryomou....půjdu s vámi at se ti to líbí nebo ne. Sakra budete tam vy dvě....tak přeci dokážete uhlídat takovýho ocasa jako jsem já ne?"
Přesně takovou reakci Ryomou čekala. Otočí se bezeslova ke Kin
"No a kdy chceš vyrazit?"
Kin, která se do ted bavila tím, že Ryomou přesvedčuje trvdohlavou osobu se vzpamatuje a odpoví.
"No tak čím dřív tím líp"
Ryomou se napřímí.
"Dnes to nemá cenu. Obě jste naupíry velcí spáči...takže si dnes odpočime a vyrazíme hned zítra"
Celý týden byla Aiko od rána do večera na nohou. Ryomou se dozvěděla, že opravdu nejlépe umí používat pěsti. S mečem jí to jde podstatně lépe než to šlo Kin, ale bude potřeba dost trénovat. A jinak zvláštní schonosti se ještě neobjevili. Při jednom z tréninku.
"Ale no tak Aiko...soustřed se.....nesmíš jen útočit, ale musíš se i bránit. Měla by si větší úsilí dávat do obrany a né do útoku. Kolikrát ti to mám říkat."
Po chvilce zase.
"Jéžiš Aiko....musíš si představit, že třeba budeš bojovat proti přesile"
a zase
"AIKO.....ne ze shora, ale ze spoda....upír není člověk"
A takhle to pokračuje až do večera. Vyčerpaná Aiko nakonec lehne na zem a ani se nehne. Ryomou jen dá ruce v bok.
"Ach jo...ta dnešní mládež nic nevydrží....vstávej Aiko....trénink je namáhavý, ale taky důležitý....."
"Ale já už se nemůžu ani pohnout....svaly mi to prostě nedovolí. Silný duch, slabý tělo"
řekne Aiko na svou obhajobu.
Aiko se snaží ještě nějak omluvit, ale Ryomou jí zarazí.
"Aiko bud tiše....někdo nás pozoruje"
A jakmile domluví, dá se do útočné pozice.
"Ať jsi kdo jsi...koukej vylézt ven"
Zakřičí Ryomou do prázdna. Aiko jen tiše pozoruje.
Náhle někdo rychle vyskočí ze stromu a rozeběhne se proti Ryomou. Má na sobě bílou masku a bílé kimono s červeným lemováním. Ryomou se usměje
"Ha...konečně nějaká zábava...to vypadá na pořádnýho neřítele....Aiko schovej se někam...Nemá cenu abys tu byla na ráně"
Aiko okamžitě poslechne.
Osoba se rychle přibližuje k Ryomou. Ta rychle vytáhne meč. Dojde k souboji. Po chvíli ale končí a zamaskovaná osoba končí na zemi. Ryomou jí přiloží meč na hrud.
"Tak....a ted mi pěkně řekni, co tu chceš"
řekne Ryomou s ledovým klidem.
Aiko bez dechu pozoruje jak její učitel vyřídil nepřítele s takovou lehkostí.
"Ani zdaleka se nenaučím tolik co umí Ryomou"
Posmutní si.
Zamaskovaná osoba se dá do smíchu.
"Mohla bys ode mě dát pryč to ostří?"
Řekne zamaskovaná.
Ryomou poslechne a pomůže jí vstát. Zamaskovaná si sundá masku. Aiko i Ryomou vykulí oči.
"Co....tady děláš Kin?"
zeptá se Ryomou.
Aiko taky vyleze z úkrytu. Kin otázku naprosto ignoruje a okamžitě se podívá na Aiko.
"Tak se ti to povedlo Aiko....jsi žákyní legendy...."
Aiko jen radostně přikývne.
Ryomou tedy přejde na tuhle hloupou hru a začne Kin ignorovat taky.
"Nebudu ze sebe dělat chudinku, která čekala až se vrátí...i když je to pravda"
pomyslí si Ryomou.
"Pojd Aiko...půjdeme"
Kin náhle zastaví Ryomou.
"Počkej Ryomou....chci si s tebou promluvit."
Ryomou se otočí směrem k ní.
"Tak mluv...."
"Chci s tebou mluvit o samotě"
Aiko to okamžitě pochopí.
"Ryomou....budu kdyžtak v doupěti"
Ryomou jen kývne. Jakmile Aiko odběhne, začne Kin mluvit.
"Poslyš Ryomou....."
Ale Ryomou jí zadrží.
"Ne Kin...ty poslyš...nechci nic slyšet. Vsadím boty, že tu nejsi proto, abys mi cokoli jakkoli vysvětlovala. To už bys přišla dávno....takže přejdi rovnou k věci. Co ode mě potřebuješ?"
Kin udělá smutný pohled...
"No.....máš pravdu...ted ani není čas ti to vysvětlovat, ale to je taky jeden z důvodů proč jsem tady. Ale to je ted nežádoucí. Ryomou blíží se hrozná hrozba ze strany upírů. Chtějí si podmanit lidi a mít je v chovu jako zvířata na porážku. Sama si s tím neporadím. Potřebuju tvojí pomoc!!!"
Ryomou přestane přemýšlet nad věcmi jako je "Mám jí políbit, nemám jí políbit" a okamžitě začne reagovat
"Jak si se o tom dozvěděla?"
"Jak? No nějaký čas jsem je pozorovala....cítila jsem z jejich strany nějaké nebezpečí a tak jsem se mezi ně vplížila. Chtěla sem si s nima poradit sama, ale na tohle já opravdu nestačím"
Ryomou neustále pozoruje Kin.....
"Páni.....hrozně se změnila...už to není ta Kin-Yatsumi, která čeká až ji někdo vězme za ručičku...ted se ubrání sama....ale kdy se z ní stala taková silná osobnost?"
Pomyslí si Ryomou. Kin tak nějak vycítí, na co Ryomou asi myslí.
"No dobře Ryomou...myslím, že přecijen je třeba něco si ujasnit"
Ryomou nechápavě nakloní hlavu a pobídne kin, aby pokračovala.
"....no jak jsem od tebe utekla...tak jsem neustále trénovala. Náhle nebyl nikdo, kdo by mě chránil, a tak mi nezbývalo nic jiného než trénovat i s mečem. Sice to neumím tak dokonale jako ty, ale přecijen jsem něco pochytala od tebe. Náhle můj cíl byl jasný-chci být taky lovcem upírů. Sice vlastně neustále musím žít ve tvém stínu, ale mezi upíry jsem přecijen docela dost uznávaná....už nejsem malé dítě Ryomou....nakonec...bylo načase dospět"
Dořekne Kin a obrátí se k Ryomou zády. Pak se nečekaně zase otočí a dopoví.
"Jo a Ryomou....to, co se mezi námi před lety stalo....ber to jako minulost. Deset let je deset let....i Vampýr o čase zkrátka zapomene."
Ryomou se zatváří jako že jí to vůbec nevadí a že už taky dávno zapomněla.
"Kin se neuvěřitelně změnila....zdá se, že láska je jednostranná...NE...dost. Ona zapomněla já zapomenu taky!"
A přestane přemýšlet nad svými city.
"Hele Kin....a co mám podle tebe udělat s Aiko? Ona ještě nezná ani svou zvláštní schopnost....a v boji je úplně nemožná. Ještě je moc brzo na to, aby se mohla ubránit. Nemůžu jí vzít sebou, ale zase jí nemůžu říct, že je moc nezkušená na to, aby šla se mnou..."
Kin se usměje.
"Ale, ale Ryomou...odkdy řešíš něco takového. Byla jsem taky naprosto neschopná a brala si mě sebou.....protože si věděla, že pokud se neubránim vysekáš mě z toho ty....to už si vyšla ze cviku?"
Ryomou si povzdechne a v klidu a vyrovnaně řekne.
"Yatsumi.....znala jsem tě ještě předtím než si se stala upírem, pokud vim. Věděla jsem, že ti stejně nic nevymluvim. Tvoje trvdohlavost nezná mezí. Ale třeba je Aiko přecijen rozumnější"
Jenže to Ryomou řekla, tak tak vlastně nemyslela. Sice Aiko nezná, ale zato jí připomíná Kin až nebezpečně moc...takže věří že i její tvrdohlavost bude bezmezná. Možná proto si jí taky vzala pod ochranná křídla.
"Kin...je ještě něco, co bych měla vědět než půjdeme do doupěte?"
"Ne není"
řekne Kin a obě beze slova odběhnou do doupěte.
Uvnitř už na ně čeká Aiko. Jakmile příjdou nadšeně k nim přiskočí.
"Páni...dvě největší lovkyně po dlouhé době zase spolu. Mistr a její žák"
A s těmito slovy kolem nich vesele poskakuje.
"No tak Aiko...klid...takhle se přece upír nechová. Asi ti přidám lekce chování"
Aiko okamžitě poklesne úsměv a rychle si klidně sedne.
"Ne Ryomou prosím ne. To mě nebaví. Proč vlastně musím lekci v chování?"
Kin se pousměje.
"Ty jí dáváš lekce v chování?"
Na to se Ryomou narovná a dá si ruce v bok.
"No jo. Je do dítě ulice...zná jen neohrabané chování upírů bez manýrů. Jenže pokud se z ní stane lovec upírů a bude nucena stejně jako ty jít mezi smetánku upírskou, tak se tam bude muset umět chovat. Tohle u tebe nebyl problém Kin."
A spokojeně si odhrkne. Odpověděla totiž dostatečně oboum naráz. Aiko se okamžitě chopí slova.
"Proč tu vlastně jsi Kin?"
"No zkrátka potřebuju pomoc tady od Ryomou"
Aiko se zatváří chápavě, i když to vůbec nechápe. Ryomou to nějak z jejího výrazu vycítí.
"Aiko...potřebuje mě, protože musíme zničit nějakou bandu upírů, která chce dělat to, co by dělat neměla"
Aiko ted konečně pochopí.
"Takže půjdu s dvěma největšíma esama do akce? BOMBA!"
Na to si Ryomou povzdychne.
"No....tak to nevím....myslím si, že nejsi dostatečně připravená na to, aby si s náma šla do tak nebezpečné mise"
Aiko se ale zatváří odhodlaně a uraženě
"Ryomou....sama pořád říkáš, že nejlépe se naučíš při praxi"
"Ano...ale tohle je moc těžké na začátečníka"
Snaží se ještě přesvědčit Aiko, i když ví, že to nemá cenu.
"Ne Ryomou....půjdu s vámi at se ti to líbí nebo ne. Sakra budete tam vy dvě....tak přeci dokážete uhlídat takovýho ocasa jako jsem já ne?"
Přesně takovou reakci Ryomou čekala. Otočí se bezeslova ke Kin
"No a kdy chceš vyrazit?"
Kin, která se do ted bavila tím, že Ryomou přesvedčuje trvdohlavou osobu se vzpamatuje a odpoví.
"No tak čím dřív tím líp"
Ryomou se napřímí.
"Dnes to nemá cenu. Obě jste naupíry velcí spáči...takže si dnes odpočime a vyrazíme hned zítra"
No teda!!!Po nějaké době sem zase nakouknu a co tady nenajdu?-novou kapitolku XD
Jsem moc zvědavá a nemůžu se dočkat,jak to bude pokračovat.Tak rychle další,další,prosííím.:3