Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Červenec 2010

Něco o nás-Úvod

28. července 2010 v 17:42 | reiko-chan |  Něco o nás
Víte....tak nějak jsem uvažovala nad tím, co bysme mohli dát na náš blog.....pořád jsem si říkala, že nám tu něco chybí a pak mi to došlo.....toto sice je blog hlavně Shoujo-ai a Yuri, ovšem.....příjde mi tento blog trošku neosobní. Prostě si myslím, že by možná bylo fajn, kdybyste také věděli něco málo o nás.

Ale jen chci vědět, jestli vůbec o něco takového máte zájem. Jestli chcete vědět něco o nás a byla bych ráda, kdybyste se vyjádřili do komentářů.....jo a doufám, že s tím i ty Keiko souhlasíš, protože tu o sobě nechci psát jenom já samaXD

Vaše Reiko-chan :3

ShizNat 4

22. července 2010 v 17:47 | reiko-chan |  Shoujo ai obrázky
dfsfs
fgdfg
hggfhfg
jkhjkjlo
lku
rtette
dtztru
fhgfrt
m,nm,
pink
mnjhhg
hjzti
jkhjm,
j
nhgdf
f
t
s
erztdf
r
gfj

Jaro, léto, podzim, zima (Zaou Taishi & Eiki Eiki)

21. července 2010 v 22:05 | Keiko-chan |  Přeložená manga
Fuyuka má problém. Chtěla by být se svojí dívkou nějakou dobu o samotě, ale nepřejí jí v tom všudypřítomní rodiče, kteří by kdykoliv mohli otevřít dveře pokoje. Její kamarádka však nalézá řešení. Vyjedou si s přítelkyněmi na romantický výlet k moři.

Upozornění: Erotické scény, 15+

cheatStahuj zde

Stačí kapka krve II-kapitola 6

21. července 2010 v 20:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 6....musíme rychle jednat!....

    "Sakra, sakra, sakra"

     říká neustále Kin.

    "Co se děje?"

     Ptá se Aiko.

    "je to moc, moc špatné Aiko. Jestli nenajdeme nějakého doktora, Ryomou může zemřít!"

     Odpoví nervozně Kin.

    Dost dlouhou dobu věnovali tomu, aby jí vytrhli všechny šípy. Kvůli tolika ranám Ryomou nemůže zraněná křídla stáhnout zpět. Po vytrhnutí posledního okamžitě Kin udělala první pomoc a dosáhla tohoto verdiktu.

    "Copak není ani a nejmenší možnost, jak jí pomoci?"

     Ptá se Aiko se slzami v očích.

    "No....domů se nestihneme dostat. Ryomou má asi tak necelou hodinu. Ztratila totiž spoustu krve během utěku z jeskyně. Prodloužíme jí ovšem tu hodinu na tři pokud jí rány zadusíme"

     řekne Kin.

    "Tak na co čekáme?"

     Mluví až hystericky Aiko....v tom jí to dojde.

    "Počkat...to není všechno vid? Má to ještě nějaké ale"

     Kin se začne zabývat trháním svého oděvu a dusit Ryomou ty vůbec nejošlivější rány.

    "Ano Aiko. A bohužel je to dost závažné. Pokud jí do těla nevpravíme alespon šest litrů lidské krve, nemá naprosto žádnou šanci"

     Aiko vykulí oči.

    "Cože? Lidskou krev? Ale to se z ní stane zrůda!"

     Kin si povzdychne.

    "Ano...to riziko tu bohužel je. Ale u někoho jako je Ryomou je přecijen malá pravděpodobnost, že se z ní bezduchá krvežíznivá bytost nestane. Nic jiného nám nezbývá Aiko. Lidská krev je totiž jediná, která se může přemenit na upíří. To je důvod proč mezi upíry nikdy nenajdeš zvíře."

     Najednou i Kin do očí vrhknou slzy. Má o Ryomou obrovský strach.

    "Aiko musím tě poprosit, abys šla a našla dva lidi a dopravila je sem do čtyřiceti minut...jinak Ryomou zemře. Já tu musím zůstat a udržovat jí při životě jak nejdéle to půjde. Předpokládám, že ty jsi neabsolvovala čtyřleté studium o první pomoci upíra. Až přineseš ty lidi musíš nalézt lékařskou pomoc"

     Aiko rychle zamrká.

    "Ty chceš, abych přinesla dva lidi? Copak jsem vrah? A jak nám doktor může asi tak pomoci?"

     Kin se vztekle a bezmocně oboří na Aiko.

    "Jestli nepřineseš ty dva lidi, tak Ryomou zemře! Zachránila ti život, pamatuješ? Nebýt jí tak jsi mrtvá. Vsadím cokoli, že hněv, který objevil tvou zvláštní schopnost, byla kvůli tomu, že si viděla Ryomou bezvládně ležet na zemi. Očekávala bych, že takovou obet aspon přineneš. Vím, že to není nic příjemného, ale je to jediná možnost! A normálního doktora ne. Upírskýho doktora. Je jich na světě málo, ale přece tu jsou. Jejich zvláštní schopností je právě léčit ostatní. Jeden naštěstí žije zde v této zemi. Ale je to daleko. Musíš běžet co ti nohy budou stačit. A ted běž pro ty lidi. Nemůžeme otálet!"

     Aiko si povzdychne, ale poslechne. Co může dělat? Rozeběhne se ven z lesa směrem k městu, které je nedaleko. Doběhne do města a sleduje místní lidi.

    "Koho mám vybrat? Ženy určitě ne. Mohou mít doma děti, kteří na ně čekají s otevřenou náručí. Děti už vůbec ne, protože mají celý život před sebou. Takže mi zbývají...muži....ne to taky nejde. Co když jsou jedinými živiteli početné rodiny? Tak koho mám proboha vzít?"

     Mezitím Kin si neustále trhá jeden kus oblečení za druhým, aby zadusila rány. S oblečení ji se jí pomalu stávají cáry. Ryomou náhle otevře oči. Kin uvidí tupý pohled Ryomou, neudrží slzy a začne plakat. Ryomou se na ní usměje a chytne ji za ruku, kterou trhá oblečení.

    "Přestan Kin...nemá to cenu"

     řekne tichým, zesláblým hlasem Ryomou.

    "Ne! Máme naději....Aiko běžela pro lidi"

     křičí Kin.

    "Víš moc dobře co to znamená Kin....to mě raději nech zemřít. Nechci být krvežíznivá bytost toužící po krvi. Nechci být tím kým pohrdám a kdo je mou kořistí. Asi už nadešel můj čas. Jsem s tím smířená...smiřte se taky."

     Kin kroutí nevěřícně hlavou.

    "Ne! Hrdinů je na světě málo Ryomou. Je navíc naděje, že se z tebe nestane ta krvežíznivá bytost."

     Slzy se mění v zával pláče.

    "Navíc....dala si mi....slib...kdysi před lety....že mi tohle už nikdy neděláš. Vzpomínáš si na to?"

     Ryomou se usměje.

    "Stejně ti to nerozmluvím vid? Ale slib mi Kin....slib mi, že jestli se ze mě stane krvežíznivá obluda, vlastnoručně mě zabiješ. Bud ty a nebo Aiko. Na tom už nezáleží kdo."

     Kin souhlasí.

    Ryomou upadne s úsměvem na tváři do dalšího bezvědomí, ale ještě předtím stačí říct

    "Sbohem"

    Po půl hodině se Aiko vrátí se dvěma polomrtvými muži.

    "Jsou to vrazi....nemají rodinu, děti ani nikoho jiného, komu by chyběli."

     Prohodí Aiko a položí je před Kin.

    "Dobrá práce. Taky je mi to proti srsti Aiko...ale pro Ryomou to hodlám podstoupit. Chápeš mě?"

     Aiko kývne na souhlas a všimne si Kininých červených očí. Jasná stopa po tom, že proronila slzy. Aiko si klekne před tělo Ryomou.

    "Mohu taky něco udělat?"

     "Vlastně ano Aiko....otevři Ryomou pusu a nadzvedni jí. Krev se jí musí dostat do oběhu a přeměnit se."

     Aiko udělá, co je po ní žádáno. Velmi opartně zvedá Ryomou, aby jí uštědřila, co nejmín bolesti a nějak jí neublížila. Kin se zakousne do jednoho z mužů, přímo do velké tepny na krku a vsrkne co nejvíce krve do úst. Velmi ztěží odolává tomu polknout. Krev totiž neskutečně voní a navíc ji má v ústech. Stejné pokušení prožívá i Aiko, ale alespon krev nemá v ústech a nemusí její chut cítit na jazyku. Kin se vzepře své chuti a přitiskne svá ústa na ústa Ryomou a vpraví jí krev do úst. Ryomou se okamžitě probudí a velkou část krve vyplivne.

    "Jen klid Ryomou a v klidu pij."

     Kin zopakuje předchozí činnost. Ryomou tentokrát vypije všechno. Takto se to opakuje ještě třikrát a nakonec nalezne dost síly na to, aby chytla tělo muže a vysála z něho veškerou krev. U druhého muže už jen ztěží pije, protože jelikož Ryomou zpravidla pije zvířecí krev a jen, když je to nezbytně nutné, tak už náhlé množství krve je jí proti srsti (představte si, že máte žízen a vypijete toho více, než vaše tělo chtělo.....pak máte takovej těžkej žaludek a více do sebe už nemůžete vpravit. Pokud ste tohle zažili, tak víte jak se zhruba cítí Ryomou:-). Nakonec, ale vše vypije. Aiko ji položí opatrně na zem. Ryomou si otře ústa a krev olízne i z rukou. Aiko i Kin na ní koukají.

    "To abych pro vás neměla tak přitažlivé rty"

     Kin s Aiko to pochopí a pokusí se úsměv. Ryomou zase zavře oči. Tentokrát neupadá do bezvědomí, ale unaveně usíná. Kin se okamžitě obrátí na Aiko.

    "Tak a ted musíš co nejrychleji utíkat za doktorem. Jmenuje se Arich."

     Kin jí více upřesní, kde se nachází. Aiko pozorně poslouchá aby něco nezapomněla.

    "Nezapomen mu říci jak se co stalo. Bud stručná a jasná, ale přesná, jasné?"

     Aiko Kývne na souhlas a bezeslova a vší silou se vydá směrem, kterou jí Kin uvedla.

     Běží přes několik měst, takovou rychlostí, že jí lidé jen sotva zahlédnou.

    Po hodině šíleného běhu se zadýchaně zastaví.

    "Chtělo by to rychlost jakou ovládá Ryomou....to už bych tam byla. Ne! Nesmím ted říkat co zvládnu a co ne. Pokud to nezvládnu, tak Ryomou zemře. Nesmím ted o sobě zapochybovat!"

     A znou se rozeběhne. Po dvaceti minutách je na místě. Před ní se trčí velký útes, kde přímo pod ním má své útočiště Arich. Skočí dolů a spatří před sebou domek s bílou fasádou.

    "To je krása! Asi má rád lidské stavby"

     "Ano...to vskutku mám"

     Za jejími zády se objeví urostlý muž s bílými vlasy, dlouhými až po konec zad, staženými so culíku a jasně modrýma očima.

    "Vy jste Arich?"

     "Jistě to je mé jméno a kdo jsi ty a co ode mě potřebuješ?"

    Zeptá se Arich se zamračeným pohledem a skříženýma rukama.

    "Mé jméno je Aiko...jsem upír. Posílá mě za vámi Kin....prý ji znáte. Potřebujeme vaši pomoc."

     Arichův škleb se změní ve vstřícné uvítání.

    "ááá...ty jsi známá Kin. To je má dobrá přítelkyně. Prosila mě tenkrát o to, abych ji naučil první pomoc pro upíry. Je dobré znát první pomoc. Nikdy nevíš kdy se ti může hodit."

     "Ano...ale nemáme času nazbyt. Pokud budeme otálet, může Ryomou zemřít"

     Arich pozvdvihne jedno obočí

    "Ryomou? Ta světoznámá lovkyně krvežíznivých upírů? Tak to je vážné. Kin mi o ní neustále vyprávěla. A co se jí stalo?"

     Aiko se snaží být stručná, přesně jak jí řekla Kin.

    "Má několik hlubokých ran od začarovaných šípů. Vytáhli jsme je všechny a udusily je, ale ztratila mnoho krve. Krev jsme nahradili lidskou krví, abychom jí uštědřili více času. Ale pokud nepohneme, stejně zemře."

     Arich se zhrozí.

    "Doufám, že víte, co děláte. Lidská krev ji může navždy změnit. Ale pomohu vám. Nuže zbytek mi povyprávíš po cestě. Chci znát podrobnosti."

     Aiko souhlasí.

    "Jistě, ale nevím, jestli zvládnu cestu zpátky, jsem vyčerpaná. Víte rychlé běhání ještě plně neovládám"

     Arich pochopí a vezme ji na záda. Aiko se vzpírá, ale uvědomí si, že na to není čas a společně se rozeběhnou směrem k lesu, ve kterém se nachází Kin a Ryomou.



Stačí kapka krve II-kapitola 5

10. července 2010 v 21:55 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 5.....Aiko....

    Aiko se skryje hluboko v lese hodně daleko od místa, kde se s Ryomou zřítily na zem. Utíkala co jí nohy stačily a ještě se stačila parkrát ohlédnout, aby viděla co se jejím idolům stalo. Ryomou nehybně ležela a Kin se s malými zraněními snažila vymanit ze sevření lidí s maskovanými obličeji. Naštěstí Aiko se díky pádu na Ryomou nic moc nestalo. Akorát si trochu hnula s rukou, ale jinak je v pořádku.

    Hluboko v lese se konečně zastaví a začne konečně racionálně uvažovat.

    "Co budu dělat? Ryomou i Kin jsou uvězněni a já ani nevím kde. Jsem jediná, kdo jim může pomoci! Ale já jsem budižkničemu. Ani neznám svou zvláštní schopnost."

     Aiko se bezmocně zhroutí k zemi a rozpláče se. Absolutně si nevěří a je jí jasné, že právě ona je jejich jedinou nadějí. Náhle si ale vzpomene na povzbudivá slova, která jí Ryomou kladla na srdce předtím než se odlepili od země. V očích jí zaplápolá nové odhodlání a zvedne se.

    "Nenechám je přeci, aby se jim něco stalo. Musím všem dokázat, že i já umím být silná."

     Odejde z lesa a opatrně se vrátí na místo, kde se zřítily k zemi. Naštěstí už tam nikdo nebyl, což znamelo, že ani jeden z mužů si nevšiml, že s Ryomou a Kin byl ještě někdo.

    "Paráda"

     Zajásá Aiko.

    "Tak ale co ted? Kdyt ani nevím, kam je odvedli.......počkat"

     Aiko si vzpomene na okamžik, když jí Ryomou učila stopovat.

    "Nezapomen Aiko na důležitou věc. Upír má zlepšené smysly. Zatímco člověk nevidí v noci, upír může v noci koukat jako kdyby byl den. Máme ovšem o něco lépe vyvinutý sluch, u tebe tedy vzácně suprově vyvinutý, ale taky čich a hmat. Sice tyto dvě nejsou nijak zvlášt vyvinuté....ale i přesto se nám mohou hodit...například na stopování. Pomocí hmatu můžeš zjistit jaká stopa je čerstvá a podle ní se vést.....nezapomínej ale také na to, že každý upír umí své stopy maskovat....jenže...né každý upír na tak důležitou věc pamatuje....a stejně tak je důležité je krýt i po sobě....já ovšem nemusím...protože má obrovská rychlost netvoří stopu...ale ta tvá ano...tak nezpomínej na to jak jsem tě to učila. Někdy se  ti to může hodit..."

     Aiko se usměje nad vzpomínkou. Ryomou jí to učila minutý týden, takže to má ještě živě v paměti.

    "Děkuju Ryomou"

     Promluví Aiko do němého prázdna a začne se soustředit. Pak ruku položí na zem, kde přistála s Ryomou.

     "Páni....cítím to....tady je stopa po osobě, která ošklivě spadla z velké výšky a nějakou dobu tu ležela....hm...to je tím pádem přesně místo, kde sme s Ryomou spadli. A tady jsou stopy početné skupiny a vedou........super...nezamaskovali své stopy....pokud to bude takto jednoduše bude pokračovat, za chvíli jsem u nich"

     A rozeběhne se směrem, kde je cítit stopa. Samozřejmě se snaží maskovat své stopy, přesně tak jak jí to Ryomou učila. Je to naprosto jednoduché...stačí se soustředit na to, aby tam stopy nebyli a nejsou tam.

    Po hodinách běžení se Aiko unaveně zastaví před jeskyní vedoucí do temných zákoutí skály. Naštěstí upíři vidí krásně ve tmě, takže vidí až na samí konec.

    "Dobrá...jsou tam stráže....spousta stráží, ale na ně jak tak koukám má síla postačí a dobrý sluch se mi bude hodit taky. Jen škoda, že neumím být tak rychlá jako Ryomou....to bych kolem nich přeběhla bez povšimnutí a za pár vteřin bych byla venku i s nimi."

     Posmutní si Aiko a začne se soustředit na maskování stop a zároven na stopy poukazující na těžké tělo táhnoucí po zemi.

    "Určitě to musela být bezvládná Ryomou....nevzali jí ani do náručí. Tím by si usnadnili cestu a nikdo by se nedozvěděl, kam ty dvě odtáhli."

     Pomysí si Aiko a odebere se do jeskyně. Tam na ní okamžitě vybafnou dva strážníci. Ona jim uštědří dvě pořádné rány a oni bezvládně padají k zemi. Takhle jednoduše to pokračuje až k mřížím, kde se nachází právě KIn a Ryomou. Obě radostně zahvízdnou.

    "Bacha Aiko"

     Náhle zakřičí Kin.

    "Mříže jsou pod kouzlem. Kouzlo zrušíš jedině tím, že je odemkneš, jinak se akorát tak ošklivě popálíš"

     Dokončí Kin.

    Aiko Kývne na souhlas a střážnýmu, který hlídal dívky uštědří pár nečekaných ran a vezme mu klíče. Odemkne dívkám obě s úlevným povzdychem vyběhnou ven. Ryomou se otočí směrem k Aiko.

    "Vidíš holka? Máš netušené možnosti. Dovedeš využívat svých sil. Gratuluju ti."

     A jemně a upřímně se usměje. Aiko zrudne jako rajče.

    "Dělala jsem to pro tebe Ryomou...."

     Vykoktá ze sebe Aiko a jakmile si uvědomí co řekla, zakryje si ústa v domněnce, že uschová další slova v puse. Ryomou si též uvědomí obsah jejích slov a spadne jí čelist. Není schopna slova...

    "Co....c,c,co to má znamenat? Je snad do mě......né....co si to namlouvám...nejsem nějaká superhvězda, po které by měli toužit všichni, kdo se kolem mě zrovna motaj."

     Promluví její vnitřní hlas.

    Do všeho se vmíchá Kin.

    "Hele nechci vás rušit vy dvě hrdličky, ale máme tu potíže"

     Řekne zlostně Kin a ukáže na haldu mužů množící se u východu. Ryomou a Aiko se proberou z tranzu a stoupnou si do bojové pozice. Nedaleko za muži je slyšet rozzlobený hlas

    "Hlupáci...jak ste jen mohli zanechat po sobě stopy...koukejte je chytit, jinak za to draze zapatíte."

     Muži se vydají vpřed.

     Ryomou, Kin a Aiko se každá brání po svém. Ryomou využívá své rychlosti a pomocí pěstí padá jeden za druhým (Ryomou ani Kin nemají své zbraně protože jim je před vstupem do vězení odebrali. A Aiko ještě nedošla tak daleko, aby mohla využívat nějakých zbraní), Kin pomocí svého kouzelného štítu odráží zbraně a pak jim též uštědřuje pořádné rány kopanci a Aiko díky své síle všechny odhazuje pryč.

    Bojují takhle dlouho, ale mužů jako by neubývalo. Nakonec se jim povede tři dívky obklíčit. A natáhnou proti nim na luky se začarovanými šípy. Kin neváhá a kolem děvčat udělá velikou kupoli přes kterou se jen tak nějaká zbran nedostane.

    "Tak a co ted?"

     Zeptá se Kin.

    "Nevím Kin"

     řekne prostě Ryomou.

    "Použij to své pohybování předměty, odhod jim pryč ty zbraně a přitáhni je k nám"

     Navrhne Kin.

    "Hele....seděla sis na uších, když jsem říkala, že tuhle schopnost nemám tak vyvinutou? Nedokážu se soustředit na tolik zbraní a tady v blízkosti žádná další zbran, kterou bych mohla přitáhnout není"

    řekne uraženě Ryomou. Takhle se v kupoli hádají ještě pár vteřin až do všeho vstoupí Aiko.

    "Puste mě ven z týhle bariéry"

     Kin a Ryomou jí začnou věnovat pozornost.

    "To v žádném případě Aiko...zabijou tě"

     Aiko se prosebně podívá na Ryomou a dodá.

    "Musíte mi věřit"

     Z jejích očí srší odhodlání. Ryomou si toho všimne a kývne na souhlas. Kin chce ještě něco namítnout, ale Ryomou ji zarazí. Kin nakonec povolí a uvolní kousek, aby jím mohla Aiko proklouznout a nechá ho tam pro případ, kdyby si to rozmyslela.

    Aiko se klepe strachy. Vlastně ani pořádně neví, co chce udělat. Jeden z nedočkavých mužů vystřelí šíp. Ale ne na Aiko, ale na pootevřenou kupoli, čímž kouzlo vyruší.

    Jakmile kupole zmizí začnou střílet i ostatní. Ryomou neváhá ani vteřinu a svou rychlostí stáhne Aiko na zem společně s Kin. Okamžitě roztáhne svá křídla, díky jejich velikosti vytvoří improvizovnou kupoli z jejího vlastního těla. Jeden šíp za druhým se jí zařezává do těla.

    "Jako by nestačili ty žebra"

     řekne si spíš pro sebe Ryomou.

    Kin a Aiko zděšeně hledí na Ryomou, která se nad nima usmívá i když to musí viditelně bolet. Zatím se doposud šikovně vyhýbá smrteným ranám. Ale je otázkou času, kdy už soustředění bude tou nejtěžší věcí na světě. Za pár minut Ryomou padá s nespočtem šípů na zádech a křídlech. Opravdu....žádná rána jí neuštědřila smrtelné zranění.

    Zpod těla Ryomou se okamžitě vynořuje rohněvaná Aiko a během vteřiny odráží všechny muže pryč. Kin mezitím stihne udělat novou kupoli a chrání sebe a Ryomou. Kouká na neuvěřitelně rozhněvanou Aiko, které se po celém těle zničehonic objevilo tetování, které jasně září. Aiko právě hluboko ve svém těle objevila svou zvláštní schopnost. Kin nemůže odrhnout oči od Aiko.

    "Páni....ona má nevídanou zvláštní schopnost....kdyt ona ovládá ohen!"

     A skutečně.

    Aiko z rukou a očí šlehají mocné plameny přímo na jejich neřátele, kteří při styku s ohněm bolestně křičí. Někteří z nich padají do bezvědomí a jiní podléhají obrovským popáleninám a na místě umírají.

    "Teplota toho ohně musí být vyšší než má samotná sopka, když to zabije i upíra. Panebože to je naprosto úžasná schopnost"

     Vypustí Kin z úst a neustále jako smyslů zbavená kouká na Aiko.

    Po chvíli jsou všichni nepřátelé odstaveni. Aiko se otočí směrem ke Kin.

    "Musíme zmizet Kin. Vem Ryomou do náručí, já vás budu ochranovat."

     Kin poslechne. Za několik málo vteřin jsou z jeskyně venku. Na samém prahu jeskyně slyší jen poslední vykřiky velitele.

    "Jste neschopní....za to budete pikat"

     Ani jedna se neohlédnou a obě utíkají, co nejdál od jeskyně. Nakonec se zastaví v lese, kde se ukrývala předtím Aiko.

    "Aiko! To bylo něco neuvěřitelného! rozumíš vůbec tomu, že takováhle moc přesahuje i sílu Ryomou?"

     "Na to ted není čas Kin! Musíme zbavit Ryomou těch šípů.....tak se aspon rychleji uzdraví."

     Kin kývne na souhlas a opatrně položí Ryomou na zem.


Pozor! Hlášení!

10. července 2010 v 0:48 | Keiko-chan |  Novinky
Milí zlatí!
Myslím, že už vám konečně můžu prozradit, že jsme se společně s Reiko-chan úspěšně infiltrovaly do Shoujo-ai linie Advíku 2010. Naše povídky by měly vyjít brožuře. (Jaj!!! <^.^>) Držte nám palce a doufám, že se tam s některými z Vás setkámX)

Vaše rozčarovaná
Keiko vetřelec-chan

nh

Forever Blue

6. července 2010 v 23:36 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
Zkoušela jsem takový experiment, jestli když si jen tak sednu bez absolutního nápadu, dokážu nahned  napsat povídku...tohle z toho vzešlo...:-)

Moje adoptivní sestra je asi nějaká divná. Dobře, teď si řeknete, tohle si říkají všichni teenageři, co poslouchají mainstream, nosí značkové oblečení a myslí si, jakým jsou nepohnutelným středem vesmíru, když v tom jim do cesty spadne nějaká umrňouskaná ufňukaná slečna s brejličkama až někam k bradě a řekne se jim, že je to dcera máminy nejlepší kamarádky, která byla osamělou matkou a nedávno zemřela na zlou chorobu, takže ano, jistě že zůstane u nás a jistě že ji adoptujeme, vždyť všichni její příbuzní sedí buď za katrem nebo v Bohnicích. Ono, proč ne, dobré skutky by se měly plnit, obzvláště, když chcete mít dobrou karmu, ale to, co provádí Dulcinea, to je prostě moc. Ano, četli jste správně, Dulcinea, její máma ji tak pojmenovala podle postavy z její nejoblíbenější knížky (asi víte z které, co?), ona byla opravdu dost sečtělá, ale Dulcinea není jen sečtělá, ona je doslova knihomol, bibliofil, šprt, do mého jediného pokoje si natahala tunu knih a teď hups s nima na mojí (!) postel a že si bude číst až do halleluyah nebo co.

Trpělivě jsem jí vysvětlila, že ona spí na palandě, kterou tam přistavili rodiče, že já na téhle posteli spím už od čtyř let a nehodlám se jí vzdát a ona zakoulela těma kukadlama a skoro neslyšitelně pronesla:
,,Já mám strach z výšek."
Málem jsem hodila sovu o náš novej fíkovanej koberec s modrými okraji. Bojí se výšek?! Vždyť palanda je dobrý metr a půl nad zemí!

Začala jsem se s Dulcineou hádat, ale v tom přikvačili moji (!) rodiče a povídají, že bych se neměla s Dulcineou hádat, že je to křehké děvče a zažila si své a ať že prý si vezmu palandu, že změna je život.

Dobře. Ustoupila jsem. Se zuby navrh hlavy ale ustoupila. Ale aby toho nebylo dost, je noc, zapínám rádio, naladím svou oblíbenou stanici a Dulcinea hned, že tohle ne, že za hluku se jí špatně čte, tak jsem vybuchla a dala rádio co nejvíc nahlas a Dulcinea začala natahovat moldánky a vrazili dovnitř moji (!) rodiče a že prej ať se začnu konečně chovat dospěle a zabavili mi rádio a dali mi zaracha na  týden.

,,Dobře, máš cos chtěla!"Zařvala jsem div že Dulcinea nevyskočila dvacet metrů vysoko (chudinka by se bála) a pustila si aspoň něco do sluchátek. Minula druhá hodina a ta holka teprve odkládá knížku a brejličky na stoleček a přeje mi dobrou noc a přitom ručičkou ani nezavadí o vypínač. Dám si teda tu práci vypnout lampičku sama a ona hned začne křičet, že se bojí tmy.

(Její mámu asi klepla pepka, když viděla účet za elektřinu.)

,,Svému strachu se musíš postavit!!"Řekla jsem a nehnula se z místa. A Dulcinea už natahuje moldánky a už už přikvačí rodiče a napaří dalšího zaracha a zakážou televizi a zapnou světlo a daj zapínač od lampičky z mýho dosahu, takže kdybych chtěla vypnout světlo, musím přes Dulcineu.

Spim a spim a najednou se ozve "Chrrrrrr!" jak Brno, běžim běžim dolů ze schodů a mlaskám jako šílená nic nezabírá tak majznu Dulcineu polštářem páč toho mám dost a pak....najednou...ztuhnu...

Vidím totiž spící Dulcineu...bez těch příšerných brýlí. Vypadá jako nějaká bohyně...možná...

,,Co je...?"Porobouzí se a mne si oči. Její smysly jsou stále ještě otupené.

Neudržím se a vlepím jí pusu. Jen abych věděla, jaké to je.

Kouká na mě, svoje velké krásné oči doširoka otevřené.

***

Když jsem přišla o mámu, ujala se mě rodina máminy kamarádky. Říkali, že mají stejně starou dceru, doufala jsem, že se skamarádíme. Ale všechno bylo jinak.

Přišla jsem se svými knihami k ní do pokoje a zeptala se jí, jestli je ta postel dole volná a jestli jí nevadí, že tam budu. Právě měla na uších sluchátka, vrhla na mě krátký pohled a udělala pohyb, který jsem považovala za pokývání. Tak jsem si na postel položila jednu knihu, kterou jsem si právě chtěla číst, ale ona hned vybuchla vzteky, strhla si sluchátka z uší, hudba v nich hrála tak nahlas, že jsem to slyšela, bylo to nějaké techno.

,,Tohle je moje postel! Spím na ní už od čtyř, tak koukej vysmahnout na palandu!"Ukázala na mě prstem.

,,To se ale omlouvám, nechtěla jsem ti zabrat postel, ale bojím se výšek a spaní na palandě mi nedělá moc dobře tak jsem chtěla..."

V tom do pokoje vrazili rodiče. Uslyšeli Joliin křik (tak se jmenuje). Nelíbilo se jim, jak se ke mě chová a byli na ní pěkně naštvaní protože neudělala něco, co udělat měla. Nakonec jí vykázali na palandu. Říkala jsem jí, že klidně budu spát na palandě, ale to už měla sluchátka na uších. A navíc mě okřikla, abych sklapla.

Večer Jolie zapla rádio, chvíli ho ladila a pak ho dala hodně nahlas. Říkala jsem jí, aby to ztlumila, že mě z toho bolí hlava, ale ona to dala ještě víc nahlas, přiběhli rodiče a zase jí dali trest.

,,Dobře, máš cos chtěla!"Zařvala na mě. Bylo mi líto, že se na mě zlobí a doufala jsem, že se zase udobříme.

Četla jsem dlouho do noci a pak zjistila, že už jsou dvě. Obrátila jsem se nahoru k Jolie a řekla jí, že mám bohužel rýmu, takže budu asi v noci chrápat, ale že kdyby potřebovala, může si v mojí růžové taštičce vzít špunty do uší, nové, nepoužité. Něco zamručela, tak jsem si myslela, že to chápe. Pak jsem taky řekla, že ráda spím se zapnutým světlem a jestli jí to nevadí. Zase něco zamručela. Šla jsem tedy spát, ale za chvilku někdo zhasnul světlo.

Myslela jsem, že to vydržím, ale po chvíli mě zachvátil strach.

,,Jolie...nemohla bys...rozsvítit světlo...alespoň dokud neusnu..."

Nic se neozývalo.

,,Jolie?"Začala jsem se překotně hrabat po vypínači, s představou pařátů, které se kdykoliv mohou vynořit ze tmy. V tom jsem ale shodila nějakou z mých knih a ta s hlasitým žuchnutím dopadla na zem.

To probudilo mojí novou mámu. Snažila jsem se Jolie zastávat, že ona nic neudělala, ale její rodiče pořád opakovali, že se od ní nemám nechat zastrašit, že je od přírody prohnilá a oni že jí znají jako zlámanou grešli...snažila jsem se pak Jolie omluvit, ale ona mě nechtěla poslouchat. Nakonec jsem přeci jenom usnula.

Probudila mě nějaká tíha, která mi svírala hrdlo, až se mi špatně dýchalo. Otevřela jsem oči a nade mnou uviděla Jolie.

,,Co je...?" Nic víc jsem nestačila říct, protože mě Jolie políbila. K mému překvapení se mi to líbilo. Dokonce jsem slyšela něco ve mě volat "Víc!"

***
Seděla jsem na ní, polštář pořád ještě v ruce a divoce oddechovala. Ona se na mě dívala. Neřekla ani slovo.

Nějakou dobu jsme zůstaly v té divné poloze, naprosto beze slova. Bylo to strašné, její vůně mi pořád rezonovala v nose. Bylo to jako levandule smíšená s jemnou vůní papíru. Pak jsem se odhodlala a udělala to slovu. Políbila jsem ji. Tentokrát se zapojila i ona a chytla mě za temeno hlavy, aby si  mě k sobě ještě víc přitáhla.

Začala jsem jí rozepínat tu starosmilskou modrou noční košili, co měla na sobě. Nebránila se. Naopak, když jsem s košilí byla hotová, pomohla mi sundat tu moji...
***
Ráno u večeře jsme si sedly vedle sebe, bok po boku, tak, jak jsme přečkaly celou noc. Musely jsme vypadat jako dva usměvaví andílci. I máma, když nám podávala naše porce palačinek s javorovým sirupem, se podivila, jaký zázrak se asi stal, že jsme se my dvě smířily...:-)

ShizNat 3

4. července 2010 v 23:46 | reiko-chan |  Shoujo ai obrázky
Takže.....jelikož tu dlouho nic jako obrázky nebylo....tak jsem se to rozhodla změnitXD Pokud se tu něco bude opakovat, tak se omlouvám...mám v obrázcích menší nepořádekXD

shiznat
shiznat2
shiznat3
shiznat4
shiznat5
dfsdf
ghfgh
ghgfhgf
dfsdfs
no jo....konecXD

jukhjkj
tzutzututu
gjhkhjkjio
guk


fgdfg
huki
cbn
sdfghj
dfgfdg
ghj
fgh

Stačí kapka krve II-kapitola 4

4. července 2010 v 23:29 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 4.....vězení....

    Ryomou se probudí na chladné zemi. Pokusí se vstát, ale Kin jí zadrží.

    "Nehýbej se Ryomou. Máš zlomenných šest žeber....byl to opravdu ošklivý pád."

     Ryomou se chytne za hlavu a zůstane ležet.

    "Kde to jsme?"

     zeptá se.

    "No vypadá to, že jsme ve vězení Ryomou. A bohužel se z něho nedá dostat. Je pod nějakým kouzlem."

     Ryomou se i přes zákaz a bolest zvedne a opatrně šáhne na vězenské dveře.

    "No jo...tady si to někdo dobře naplánoval. Z toho nás nevysekám ani já. Ted nám pomůže jedině zázrak."

     Náhle se jí zamotá hlava a padá k zemi. Kin se jí snaží pomoci, ale Ryomou jí odstrčí....

    "Sakra nepomáhej mi. Musela jsem si bez tebe poradit před tím, zvládnu to bez tebe i ted"

     To Kin naštve.

    "Tak fajn...poradte si slečno netykavko."

     Ryomou se taky rozzlobí...

    "Hele.....nevím kdo tu má právo bejt naštvanej..."

     Jakmile to ale dořekne, tak se sesype a celá zpotí. Kin za ní vyděšeně přiběhne.

    "Neboj zmizím zase až tohle všechno zkončí"

     řekne Kin.

    "Aha...jako bych o to stála....no to je jedno. Zjevně už má někoho jinýho a nebo to prostě jen vymizelo? Jak jen mohla. Já....no počkat....vlastně sama nevim, jestli na ní zuřim a nebo co"

     Pomyslí si Ryomou.

    V následujících chvílích ani jedna nepromluví. Kin sedí na samém kraji klece a Ryomou leží na druhé straně.

    V tom k nim příjde maskovaná postava. Chvíli si je prohlíží jako kdyby za mřížemi stál bílohřívý lev.

    "Dobrý den milé dámy....vůbec nemohu uvěřit, že bylo tak jednoduché vás chytit"

     Slova se okamžitě chytá Ryomou, která pomine bolest a s lehkostí si stoupne.

    "Co od nás chcete?  Pokud máte zájem o naše služby....stačilo zavolat nebo se s námi nějak skontaktovat....jenže vy určitě o naše služby nestojíte že?"

     Neznámý se začne smát.

    "Ryomou....jako vždy rozvážná a zná odpověd na všechny otázky.....nebo snad mám říci Raylo?"

     Ryomou přestane až dýchat. Z jejího pohledu je vidět nejistota. Neznámý to vyčte z jejího pohledu.

    "Vím o tobě všechno.....je to zvláštní, že sis nevšimla mých zvědů, kteří tě pozorovali. A tebe taky Kin. I tobě ušla přítomnost mých zvědů. Omlouvám se Ryomou, ale pleteš se....to víš, že mám zájem o vaše služby....ale ne o ty, které by sis možná myslela. Nechci od vás zabití neovladatelného upíra. Chci abyste z neovladatelných upírů a beznadějných případů udělali vojáky s disciplínou a krvežíznivou povahou"

     Na to okamžitě zaareaguje Ryomou.

    "K čemu ti taková banda bude? A proč si to neuděláš sám?"

     Zahalený mž se začne smát.

    "Ryomou...mé dovednosti nesahají do učitelských schopností. Ty to však umíš. Máš na to zvláštní talent. K čemu je potřebuji? Chci zničit veškerou konkurenci. Chci udělat z lidí otroky, aby nám byli pouze posilou k vládnutí. Potřebujeme lidi a jejich krev, ale k ničemu jiném zde na světě nejsou. Nejsou hodni vládnout této Zemi. My jsme silnější a mocnější než oni. Tak proč bysme jim být podřízení?"

     Ryomou se přiblíží ke kleci.

    "Tak za prvé. Kdyby upíři vládli Zemi byl by to její konec....to by si snad mohl vědět. Jejich ničemná povaha a touha po zabíjení by zničila celý život na této planetě a navíc....neuměli by se kontrolovat, kdyby pili lidskou krev. A jelikož i ty budeš upír tak i tohle bys mohl vědět."

     Zahalený promluví svým klidným hlasem.

    "Ale no tak....konec světa možná, ale to klidně hodlám podstoupit. Je potupné být podřízen takto nedokonalým bytostem. A kdo řekl, že z nich nechci mít krvežíznivé zrůdy. Díky lidské krvi budou hloupý a budou klidně poslouchat mé rozkazy. Chci po tobě, aby byli schopni mě poslouchat a aby měli přeci jen nějakou disciplínu a když toto uděláš věnuji ti vše o čem jen zatoužíš. Klidně můžeš být druhým vládcem a věnuju ti půlku gardy těchto upírů. Jsi vyjimečná dívka a zasloužíš si víc než být jen zabíječka upírů. Vidím v tvých očích touhu po moci a vraždě. Jsi z části upír a toužíš po krvi jako každý z nás a neříkej že ne."

     Ryomou podivně potemní oči a vzdálí se od mříží. Do celého rozhovoru vpadne rozhorčená Kin, která doposud jen tiše mlčela.

    "Ryomou taková není. Není to vražedkyně, ale ochránkyně. Bohužel někdy kvůli tomu musí i zabít."

     "Ale prosímtě Kin. Ochránkyně je jen maska k tomu aby mohla zabít. Koukala si jí někdy do očí, když vraždila? Já ano. Jednou jsem se podíval na to jak si Ryomou vede v boji a v jejích očích bylo vidět....uspokojení. Když drží svůj meč v ruce a zabodává ho těla, tak její pohyb ruky připomíná tanec štěstí. Copak jsi tak slepá?"

     Kin se pokusí opět něco namítnout, ale náhle si uvědomí, co se děje. Ryomou se nabrání. Tiše sedí v nejtemnějším rohu vězení a hlavu má svěšenou dolů.

     "Ryomou..je to pravda?"

     Zeptá se Kin s nadějí v hlase.

    "Jak jen jí to mám vysvětlit? Ona se na mě ještě zlobí, kvůli té lži před deseti lety...i když jsem neměla na výběr....jenže až se dozví i tuto část...tak mě bude doslova nenávidět. Ona tomu dokázala odolat....ani neví jak moc silná je. Není z ní krvelačná bytost....ale já...já...."

     Ryomou nedokončí svou tichou rozjímku a zvedne se.

    "Co když tvou nabídku odmítnu? A k čemu ti tu je Kin? Chceš mě pokud vím a ne ji"

     Kin se zmateně kouká chvilkama na Ryomou a na neznámého.

    "Myslíš, že jsem na to nepomyslel? Že odmítneš mou velmi štedrou nabídku? No a od toho je tu Kin. Pokud odmítneš mou nabídku, zabiju jí. Vím, že je tvou slabinou"

     Ryomou se začnou objevovat plamínky v očích.

    "Není mojí slabinou...už ne"

     "No dobře, ale určitě bys nechtěla aby zemřela....nebo snad ano?"

     Ryomou udělá dlouhou odmlku.

    "Co mám dělat? Proč vždycky všichni útočí na tyhle emociální slabiny? No jasně chtějí dosáhnout svého...ach jo co mám dělat?"

     Pomyslí si Ryomou.

    Bezmocně se chytne za hlavu a se smutkem v očích plné beznaděje odpoví.

    "Nemám na výběr.....udělám to...ale pust Kin"

     "Nedělej to Ryomou! To přece nesmíš!!!"

     Křičí na ni Kin.

    Ryomou ji okřikne at mlčí.

    "Nemohu ji pustit hned. Nejdříve se musím předvědčit o tom, že to uděláš...jakmile splníš to, po čem žádám slibuji ti, že jí pustím"

     "A jak mohu věřit tvému slibu?"

     "Možná to bude znít absurdně, ale vážím si tvé osobnosti a jsi mým vzorem...splním ti to"

     "Nuže dobrá...stejně mi nezbývá nic než věřit"

     Neznamý se usměje a spokojeně odkráčí pryč. U masivních dvěří se zastaví a naposledy se otočí směrem k věznici.

    "Hned zítra s tím začneme"

     A odejde.

     Sotva odejde Kin hned začne vyčítat Ryomou její úmluvu s tím mužem.

    "Jak si jen mohla nabídnout své služby. Chápeš, co to znamená? Kvůli tvé citové slabosti ted zemře spousta nevinných lidí. Tohle ti nikdy nezapomenu!"

     "Sakra Kin....Ten chlap zapomněl na jednu důležitou věc. Sice je to malá naděje, ale přeci jen to nějaká naděje je."

     "A co to je?"

     Ptá se nedočkavě Kin.

    "To ti povím až budu mít jistotu, že nás neodposlouchávají"

     Prohodí zlostně Ryomou a podívá se na šikovně skrytou kameru.


Stačí kapka krve II-kapitola 3

1. července 2010 v 17:50 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 3....past....

    "Aiko....Kin...Koukejte vstávat. Sakra tolik toho nenaspí ani normální člověk! Spali ste už více jak osum hodin...koukejte vstávat"

     Rozčiluje se hned po ránu Ryomou. Ani jedna z dívek se ale nechystá k poslechnutí.

    "Sakra vás by bylo tak jednoduchý zabít ve spánku. Jeden tu huláká jak na lesy a s váma to ani nehne. Vy ste mi ale lovkyně upírů"

     A sama se nad svými slovy musí pozastavit. Tyto dvě dívky zrovna ležící před ní vypadají tak nevinně a roztomile, když spí.

    "Sakra nad čim to uvažuju?"

     Pomyslí Ryomou a protřepe hlavou ve snaze zapomenout na takové úvahy.

    Dívky se po nekolika minutovém lomcování konečně proberou.

    "No už bylo na čase. Sakra holky...nebaví mě vás budit....řikám vám ještě jednou a přísáhám, že vás to bude mrzet!"

     Obě dívky jen ospale kývnou a jdou se převléci. Všechny konečně připravené se vydáváj společně z doupětě ven.

    "No kam ted Kin?"

     Zeptá se okamžitě Aiko.

    "Aiko doufám, že ovládáš alespon rychlost. Ted je to důležité. A Ryomou ty se naopak se svou rychlostí krot. Nestíhali bysme ti."

     Ryomou hned kývne na souhlas, ale Aiko se trochu zakucká.

    "Rychlost ovládám, ale není to nic moc....bojím se, že vám stíhat nebudu"

     Posmutní si.

    Ryomou jen vzdychne.

    "Ano...Aiko bohužel moc nezvládá. Prakticky celý svůj život, i přesto, že je upír už od mala, tak se prakticky po světě potulovala aniž by své schopnosti používala. Jediné, co má vyvinuté je síla."

     Aiko její neschopnost vrhne slzy do očí.

    "Omlouvám se vám....ted vás budu zdržovat"

     Ryomou dá očima povel Kin, aby je nachvíli nechala o samotě. Kin poslechne a vzdálí se. Hned jak odejde, položí Ryomou ruce na ramena Aiko.

    "Aiko...ted mě pořádně poslouchej. Ano...jistě...neumíš moc ovládat rychlost, ale zato máš sílu a ušima slyšíš víc než já a Kin dohromady. Nejsi zde navíc jasný? Navíc máš ještě zvláštní schopnost, která se co nejdřív dostaví. Rychlost se naučíš ovládat a pak budeš jistě rychlá stejně jako Kin. Věřím v tebe a určitě z tebe bude skvělý lovec.....jen si nepřestávej věřit!"

     Aiko se uklidní a poděkuje Ryomou za povzbuzující slova. Náhle přijde Kin.

    "Tak jste připraveni? Bude to vskutku dlouhá cesta. Musíme ale přes moře"

     "V tom nevidím problém"

     Řekne bez ostychu Ryomou.

    "Myslíš, že nás obě uneseš?"

     Zeptá se Kin. Aiko vůbec neví o čem je řeč.

    "Určitě Kin. Nebyla si jediná, kdo během deseti let zlepšoval své síly"

     řekne Ryomou pyšně. Zničehonic vytáhne Ryomou svá leskle černá obrovská křídla. Kin i Aiko vykulí oči.

    "Páni...ty máš překrásná křídla"

     Vychrlí Aiko a nepřestává zírat na pár pernatých křídel.

    "Jakto, že tě to nebolelo Ryomou?"

     "No....potlačovat bolest je těžký, ale dá se to naučit. Díky tomu je ted můžu vytáhnout o něco rychleji a zmizím z dohledu dřív než si někdo vůbec všimne, že jsem nějaký křídla vytáhla. A je tu ještě jedna výhoda.....jelikož jsem napůl elf a napůl upír mám krapet víc schopností. Ultrarychlost je první a ta křídla druhá, je tu ovšem ještě jedna....schopnost pohybovat předměty. To ovšem neníí nic ultranskýho"

     Na to Kin obdivuhodně hvízdne.

    "No tak já jsem vylepšila svoji schopnost ochranného pole. Dovedu ho zhmotnit a udělat z něj štít. Sice není neprůstřelný, ale zato účinný"

     Na to zas Ryomou hvízdne. Aiko si před nima připadá jako pouhé pako.

    "No nic...alespon, že to víme....co kdo umí. Aspon se dá vymyslet strategie až bude nejhůř"

     Usměje se Ryomou a bez upozornění chytne Aiko kolem pasu. Ta se hrozně lekne.

    "Neboj Aiko....takhle nikoho nebudeš zdržovat"

     A usměje se na ní. Obě se vznesou nahoru. Ryomou ještě zakřičí na Kin.

    "Ved nás Kin"

     A kin se tedy rozeběhne. Běží dlouho. U moře se Kin zastaví a žádá Ryomou o pomoc. Ryomou se snese dolu, Kin nasedne na záda a naviguje Ryomou kudy má letět. Jelikož Ryomou zrychlí let přes moře se dostanou neskutečně rychle.

    "Tak Ryomou můžeš mě zase pustit. Dál to doběhnu"

     Ryomou Kin poslechne a postaví jí na zem. Běží a běží. A Ryomou a Aiko letí a letí :-D

    Náhle začnou lítat vzduchem šípy. Je jich neskutečně moc. Tak moc, že sem jim ani Ryomou nedovede vyhýbat. Jelikož cítí, že to nezvládne, tak rychle schová Aiko na záda, kde jí přecijen nehrozí smrtelná rána. Ryomou by se nebála, kdyby jeden ze šípů nechytla a nezjistila, že jsou začarované. Takže dokážou zabít i upíra.

    Po krátkém balancování po vzduchu strefí Ryomou hned čtyři rány. Naštěstí ani jednu smrtelnou, ale dvě z toho do křídla. Obě dvě se řítí neuvěřitelnou rychlostí dolů. Ryomou rychle zakřičí na Aiko aby se na jejích zádech pevně držela. Aiko poslechne a vyděšeně zavře oči.

    Jakmile je otevře všimne si, že už jsou na zemi. Jí se nic nestalo, protože spadla do měkého. Zato Ryomou se nemůže ani hnout.

    "Aiko..utíkej co ti nohy stačí. Zdá se, že někdo na nás nastražil past. Uteč a zachran se alespon ty."

     Aiko okamžitě poslechne a utíká co jí nohy stačí do nejbližšího lesa.

    Ani Kin na tom není o moc lépe. Je obklopená haldou mužů, kteří mlátí svými meči do její ochranné bariéry. Brání se do posledních sil, ale nakonec muži zvítězí a ona vyčerpaně padá k zemi. I nad Ryomou se objeví halda mužů. Ryomou je bezmocná a padá do bezvědomí. Muži vezmou Ryomou s Kin a vlečou je někam do neznáma.