Kapitola 5.....Aiko....
Aiko se skryje hluboko v lese hodně daleko od místa, kde se s Ryomou zřítily na zem. Utíkala co jí nohy stačily a ještě se stačila parkrát ohlédnout, aby viděla co se jejím idolům stalo. Ryomou nehybně ležela a Kin se s malými zraněními snažila vymanit ze sevření lidí s maskovanými obličeji. Naštěstí Aiko se díky pádu na Ryomou nic moc nestalo. Akorát si trochu hnula s rukou, ale jinak je v pořádku.
Hluboko v lese se konečně zastaví a začne konečně racionálně uvažovat.
"Co budu dělat? Ryomou i Kin jsou uvězněni a já ani nevím kde. Jsem jediná, kdo jim může pomoci! Ale já jsem budižkničemu. Ani neznám svou zvláštní schopnost."
Aiko se bezmocně zhroutí k zemi a rozpláče se. Absolutně si nevěří a je jí jasné, že právě ona je jejich jedinou nadějí. Náhle si ale vzpomene na povzbudivá slova, která jí Ryomou kladla na srdce předtím než se odlepili od země. V očích jí zaplápolá nové odhodlání a zvedne se.
"Nenechám je přeci, aby se jim něco stalo. Musím všem dokázat, že i já umím být silná."
Odejde z lesa a opatrně se vrátí na místo, kde se zřítily k zemi. Naštěstí už tam nikdo nebyl, což znamelo, že ani jeden z mužů si nevšiml, že s Ryomou a Kin byl ještě někdo.
"Paráda"
Zajásá Aiko.
"Tak ale co ted? Kdyt ani nevím, kam je odvedli.......počkat"
Aiko si vzpomene na okamžik, když jí Ryomou učila stopovat.
"Nezapomen Aiko na důležitou věc. Upír má zlepšené smysly. Zatímco člověk nevidí v noci, upír může v noci koukat jako kdyby byl den. Máme ovšem o něco lépe vyvinutý sluch, u tebe tedy vzácně suprově vyvinutý, ale taky čich a hmat. Sice tyto dvě nejsou nijak zvlášt vyvinuté....ale i přesto se nám mohou hodit...například na stopování. Pomocí hmatu můžeš zjistit jaká stopa je čerstvá a podle ní se vést.....nezapomínej ale také na to, že každý upír umí své stopy maskovat....jenže...né každý upír na tak důležitou věc pamatuje....a stejně tak je důležité je krýt i po sobě....já ovšem nemusím...protože má obrovská rychlost netvoří stopu...ale ta tvá ano...tak nezpomínej na to jak jsem tě to učila. Někdy se ti to může hodit..."
Aiko se usměje nad vzpomínkou. Ryomou jí to učila minutý týden, takže to má ještě živě v paměti.
"Děkuju Ryomou"
Promluví Aiko do němého prázdna a začne se soustředit. Pak ruku položí na zem, kde přistála s Ryomou.
"Páni....cítím to....tady je stopa po osobě, která ošklivě spadla z velké výšky a nějakou dobu tu ležela....hm...to je tím pádem přesně místo, kde sme s Ryomou spadli. A tady jsou stopy početné skupiny a vedou........super...nezamaskovali své stopy....pokud to bude takto jednoduše bude pokračovat, za chvíli jsem u nich"
A rozeběhne se směrem, kde je cítit stopa. Samozřejmě se snaží maskovat své stopy, přesně tak jak jí to Ryomou učila. Je to naprosto jednoduché...stačí se soustředit na to, aby tam stopy nebyli a nejsou tam.
Po hodinách běžení se Aiko unaveně zastaví před jeskyní vedoucí do temných zákoutí skály. Naštěstí upíři vidí krásně ve tmě, takže vidí až na samí konec.
"Dobrá...jsou tam stráže....spousta stráží, ale na ně jak tak koukám má síla postačí a dobrý sluch se mi bude hodit taky. Jen škoda, že neumím být tak rychlá jako Ryomou....to bych kolem nich přeběhla bez povšimnutí a za pár vteřin bych byla venku i s nimi."
Posmutní si Aiko a začne se soustředit na maskování stop a zároven na stopy poukazující na těžké tělo táhnoucí po zemi.
"Určitě to musela být bezvládná Ryomou....nevzali jí ani do náručí. Tím by si usnadnili cestu a nikdo by se nedozvěděl, kam ty dvě odtáhli."
Pomysí si Aiko a odebere se do jeskyně. Tam na ní okamžitě vybafnou dva strážníci. Ona jim uštědří dvě pořádné rány a oni bezvládně padají k zemi. Takhle jednoduše to pokračuje až k mřížím, kde se nachází právě KIn a Ryomou. Obě radostně zahvízdnou.
"Bacha Aiko"
Náhle zakřičí Kin.
"Mříže jsou pod kouzlem. Kouzlo zrušíš jedině tím, že je odemkneš, jinak se akorát tak ošklivě popálíš"
Dokončí Kin.
Aiko Kývne na souhlas a střážnýmu, který hlídal dívky uštědří pár nečekaných ran a vezme mu klíče. Odemkne dívkám obě s úlevným povzdychem vyběhnou ven. Ryomou se otočí směrem k Aiko.
"Vidíš holka? Máš netušené možnosti. Dovedeš využívat svých sil. Gratuluju ti."
A jemně a upřímně se usměje. Aiko zrudne jako rajče.
"Dělala jsem to pro tebe Ryomou...."
Vykoktá ze sebe Aiko a jakmile si uvědomí co řekla, zakryje si ústa v domněnce, že uschová další slova v puse. Ryomou si též uvědomí obsah jejích slov a spadne jí čelist. Není schopna slova...
"Co....c,c,co to má znamenat? Je snad do mě......né....co si to namlouvám...nejsem nějaká superhvězda, po které by měli toužit všichni, kdo se kolem mě zrovna motaj."
Promluví její vnitřní hlas.
Do všeho se vmíchá Kin.
"Hele nechci vás rušit vy dvě hrdličky, ale máme tu potíže"
Řekne zlostně Kin a ukáže na haldu mužů množící se u východu. Ryomou a Aiko se proberou z tranzu a stoupnou si do bojové pozice. Nedaleko za muži je slyšet rozzlobený hlas
"Hlupáci...jak ste jen mohli zanechat po sobě stopy...koukejte je chytit, jinak za to draze zapatíte."
Muži se vydají vpřed.
Ryomou, Kin a Aiko se každá brání po svém. Ryomou využívá své rychlosti a pomocí pěstí padá jeden za druhým (Ryomou ani Kin nemají své zbraně protože jim je před vstupem do vězení odebrali. A Aiko ještě nedošla tak daleko, aby mohla využívat nějakých zbraní), Kin pomocí svého kouzelného štítu odráží zbraně a pak jim též uštědřuje pořádné rány kopanci a Aiko díky své síle všechny odhazuje pryč.
Bojují takhle dlouho, ale mužů jako by neubývalo. Nakonec se jim povede tři dívky obklíčit. A natáhnou proti nim na luky se začarovanými šípy. Kin neváhá a kolem děvčat udělá velikou kupoli přes kterou se jen tak nějaká zbran nedostane.
"Tak a co ted?"
Zeptá se Kin.
"Nevím Kin"
řekne prostě Ryomou.
"Použij to své pohybování předměty, odhod jim pryč ty zbraně a přitáhni je k nám"
Navrhne Kin.
"Hele....seděla sis na uších, když jsem říkala, že tuhle schopnost nemám tak vyvinutou? Nedokážu se soustředit na tolik zbraní a tady v blízkosti žádná další zbran, kterou bych mohla přitáhnout není"
řekne uraženě Ryomou. Takhle se v kupoli hádají ještě pár vteřin až do všeho vstoupí Aiko.
"Puste mě ven z týhle bariéry"
Kin a Ryomou jí začnou věnovat pozornost.
"To v žádném případě Aiko...zabijou tě"
Aiko se prosebně podívá na Ryomou a dodá.
"Musíte mi věřit"
Z jejích očí srší odhodlání. Ryomou si toho všimne a kývne na souhlas. Kin chce ještě něco namítnout, ale Ryomou ji zarazí. Kin nakonec povolí a uvolní kousek, aby jím mohla Aiko proklouznout a nechá ho tam pro případ, kdyby si to rozmyslela.
Aiko se klepe strachy. Vlastně ani pořádně neví, co chce udělat. Jeden z nedočkavých mužů vystřelí šíp. Ale ne na Aiko, ale na pootevřenou kupoli, čímž kouzlo vyruší.
Jakmile kupole zmizí začnou střílet i ostatní. Ryomou neváhá ani vteřinu a svou rychlostí stáhne Aiko na zem společně s Kin. Okamžitě roztáhne svá křídla, díky jejich velikosti vytvoří improvizovnou kupoli z jejího vlastního těla. Jeden šíp za druhým se jí zařezává do těla.
"Jako by nestačili ty žebra"
řekne si spíš pro sebe Ryomou.
Kin a Aiko zděšeně hledí na Ryomou, která se nad nima usmívá i když to musí viditelně bolet. Zatím se doposud šikovně vyhýbá smrteným ranám. Ale je otázkou času, kdy už soustředění bude tou nejtěžší věcí na světě. Za pár minut Ryomou padá s nespočtem šípů na zádech a křídlech. Opravdu....žádná rána jí neuštědřila smrtelné zranění.
Zpod těla Ryomou se okamžitě vynořuje rohněvaná Aiko a během vteřiny odráží všechny muže pryč. Kin mezitím stihne udělat novou kupoli a chrání sebe a Ryomou. Kouká na neuvěřitelně rozhněvanou Aiko, které se po celém těle zničehonic objevilo tetování, které jasně září. Aiko právě hluboko ve svém těle objevila svou zvláštní schopnost. Kin nemůže odrhnout oči od Aiko.
"Páni....ona má nevídanou zvláštní schopnost....kdyt ona ovládá ohen!"
A skutečně.
Aiko z rukou a očí šlehají mocné plameny přímo na jejich neřátele, kteří při styku s ohněm bolestně křičí. Někteří z nich padají do bezvědomí a jiní podléhají obrovským popáleninám a na místě umírají.
"Teplota toho ohně musí být vyšší než má samotná sopka, když to zabije i upíra. Panebože to je naprosto úžasná schopnost"
Vypustí Kin z úst a neustále jako smyslů zbavená kouká na Aiko.
Po chvíli jsou všichni nepřátelé odstaveni. Aiko se otočí směrem ke Kin.
"Musíme zmizet Kin. Vem Ryomou do náručí, já vás budu ochranovat."
Kin poslechne. Za několik málo vteřin jsou z jeskyně venku. Na samém prahu jeskyně slyší jen poslední vykřiky velitele.
"Jste neschopní....za to budete pikat"
Ani jedna se neohlédnou a obě utíkají, co nejdál od jeskyně. Nakonec se zastaví v lese, kde se ukrývala předtím Aiko.
"Aiko! To bylo něco neuvěřitelného! rozumíš vůbec tomu, že takováhle moc přesahuje i sílu Ryomou?"
"Na to ted není čas Kin! Musíme zbavit Ryomou těch šípů.....tak se aspon rychleji uzdraví."
Kin kývne na souhlas a opatrně položí Ryomou na zem.
Aiko se skryje hluboko v lese hodně daleko od místa, kde se s Ryomou zřítily na zem. Utíkala co jí nohy stačily a ještě se stačila parkrát ohlédnout, aby viděla co se jejím idolům stalo. Ryomou nehybně ležela a Kin se s malými zraněními snažila vymanit ze sevření lidí s maskovanými obličeji. Naštěstí Aiko se díky pádu na Ryomou nic moc nestalo. Akorát si trochu hnula s rukou, ale jinak je v pořádku.
Hluboko v lese se konečně zastaví a začne konečně racionálně uvažovat.
"Co budu dělat? Ryomou i Kin jsou uvězněni a já ani nevím kde. Jsem jediná, kdo jim může pomoci! Ale já jsem budižkničemu. Ani neznám svou zvláštní schopnost."
Aiko se bezmocně zhroutí k zemi a rozpláče se. Absolutně si nevěří a je jí jasné, že právě ona je jejich jedinou nadějí. Náhle si ale vzpomene na povzbudivá slova, která jí Ryomou kladla na srdce předtím než se odlepili od země. V očích jí zaplápolá nové odhodlání a zvedne se.
"Nenechám je přeci, aby se jim něco stalo. Musím všem dokázat, že i já umím být silná."
Odejde z lesa a opatrně se vrátí na místo, kde se zřítily k zemi. Naštěstí už tam nikdo nebyl, což znamelo, že ani jeden z mužů si nevšiml, že s Ryomou a Kin byl ještě někdo.
"Paráda"
Zajásá Aiko.
"Tak ale co ted? Kdyt ani nevím, kam je odvedli.......počkat"
Aiko si vzpomene na okamžik, když jí Ryomou učila stopovat.
"Nezapomen Aiko na důležitou věc. Upír má zlepšené smysly. Zatímco člověk nevidí v noci, upír může v noci koukat jako kdyby byl den. Máme ovšem o něco lépe vyvinutý sluch, u tebe tedy vzácně suprově vyvinutý, ale taky čich a hmat. Sice tyto dvě nejsou nijak zvlášt vyvinuté....ale i přesto se nám mohou hodit...například na stopování. Pomocí hmatu můžeš zjistit jaká stopa je čerstvá a podle ní se vést.....nezapomínej ale také na to, že každý upír umí své stopy maskovat....jenže...né každý upír na tak důležitou věc pamatuje....a stejně tak je důležité je krýt i po sobě....já ovšem nemusím...protože má obrovská rychlost netvoří stopu...ale ta tvá ano...tak nezpomínej na to jak jsem tě to učila. Někdy se ti to může hodit..."
Aiko se usměje nad vzpomínkou. Ryomou jí to učila minutý týden, takže to má ještě živě v paměti.
"Děkuju Ryomou"
Promluví Aiko do němého prázdna a začne se soustředit. Pak ruku položí na zem, kde přistála s Ryomou.
"Páni....cítím to....tady je stopa po osobě, která ošklivě spadla z velké výšky a nějakou dobu tu ležela....hm...to je tím pádem přesně místo, kde sme s Ryomou spadli. A tady jsou stopy početné skupiny a vedou........super...nezamaskovali své stopy....pokud to bude takto jednoduše bude pokračovat, za chvíli jsem u nich"
A rozeběhne se směrem, kde je cítit stopa. Samozřejmě se snaží maskovat své stopy, přesně tak jak jí to Ryomou učila. Je to naprosto jednoduché...stačí se soustředit na to, aby tam stopy nebyli a nejsou tam.
Po hodinách běžení se Aiko unaveně zastaví před jeskyní vedoucí do temných zákoutí skály. Naštěstí upíři vidí krásně ve tmě, takže vidí až na samí konec.
"Dobrá...jsou tam stráže....spousta stráží, ale na ně jak tak koukám má síla postačí a dobrý sluch se mi bude hodit taky. Jen škoda, že neumím být tak rychlá jako Ryomou....to bych kolem nich přeběhla bez povšimnutí a za pár vteřin bych byla venku i s nimi."
Posmutní si Aiko a začne se soustředit na maskování stop a zároven na stopy poukazující na těžké tělo táhnoucí po zemi.
"Určitě to musela být bezvládná Ryomou....nevzali jí ani do náručí. Tím by si usnadnili cestu a nikdo by se nedozvěděl, kam ty dvě odtáhli."
Pomysí si Aiko a odebere se do jeskyně. Tam na ní okamžitě vybafnou dva strážníci. Ona jim uštědří dvě pořádné rány a oni bezvládně padají k zemi. Takhle jednoduše to pokračuje až k mřížím, kde se nachází právě KIn a Ryomou. Obě radostně zahvízdnou.
"Bacha Aiko"
Náhle zakřičí Kin.
"Mříže jsou pod kouzlem. Kouzlo zrušíš jedině tím, že je odemkneš, jinak se akorát tak ošklivě popálíš"
Dokončí Kin.
Aiko Kývne na souhlas a střážnýmu, který hlídal dívky uštědří pár nečekaných ran a vezme mu klíče. Odemkne dívkám obě s úlevným povzdychem vyběhnou ven. Ryomou se otočí směrem k Aiko.
"Vidíš holka? Máš netušené možnosti. Dovedeš využívat svých sil. Gratuluju ti."
A jemně a upřímně se usměje. Aiko zrudne jako rajče.
"Dělala jsem to pro tebe Ryomou...."
Vykoktá ze sebe Aiko a jakmile si uvědomí co řekla, zakryje si ústa v domněnce, že uschová další slova v puse. Ryomou si též uvědomí obsah jejích slov a spadne jí čelist. Není schopna slova...
"Co....c,c,co to má znamenat? Je snad do mě......né....co si to namlouvám...nejsem nějaká superhvězda, po které by měli toužit všichni, kdo se kolem mě zrovna motaj."
Promluví její vnitřní hlas.
Do všeho se vmíchá Kin.
"Hele nechci vás rušit vy dvě hrdličky, ale máme tu potíže"
Řekne zlostně Kin a ukáže na haldu mužů množící se u východu. Ryomou a Aiko se proberou z tranzu a stoupnou si do bojové pozice. Nedaleko za muži je slyšet rozzlobený hlas
"Hlupáci...jak ste jen mohli zanechat po sobě stopy...koukejte je chytit, jinak za to draze zapatíte."
Muži se vydají vpřed.
Ryomou, Kin a Aiko se každá brání po svém. Ryomou využívá své rychlosti a pomocí pěstí padá jeden za druhým (Ryomou ani Kin nemají své zbraně protože jim je před vstupem do vězení odebrali. A Aiko ještě nedošla tak daleko, aby mohla využívat nějakých zbraní), Kin pomocí svého kouzelného štítu odráží zbraně a pak jim též uštědřuje pořádné rány kopanci a Aiko díky své síle všechny odhazuje pryč.
Bojují takhle dlouho, ale mužů jako by neubývalo. Nakonec se jim povede tři dívky obklíčit. A natáhnou proti nim na luky se začarovanými šípy. Kin neváhá a kolem děvčat udělá velikou kupoli přes kterou se jen tak nějaká zbran nedostane.
"Tak a co ted?"
Zeptá se Kin.
"Nevím Kin"
řekne prostě Ryomou.
"Použij to své pohybování předměty, odhod jim pryč ty zbraně a přitáhni je k nám"
Navrhne Kin.
"Hele....seděla sis na uších, když jsem říkala, že tuhle schopnost nemám tak vyvinutou? Nedokážu se soustředit na tolik zbraní a tady v blízkosti žádná další zbran, kterou bych mohla přitáhnout není"
řekne uraženě Ryomou. Takhle se v kupoli hádají ještě pár vteřin až do všeho vstoupí Aiko.
"Puste mě ven z týhle bariéry"
Kin a Ryomou jí začnou věnovat pozornost.
"To v žádném případě Aiko...zabijou tě"
Aiko se prosebně podívá na Ryomou a dodá.
"Musíte mi věřit"
Z jejích očí srší odhodlání. Ryomou si toho všimne a kývne na souhlas. Kin chce ještě něco namítnout, ale Ryomou ji zarazí. Kin nakonec povolí a uvolní kousek, aby jím mohla Aiko proklouznout a nechá ho tam pro případ, kdyby si to rozmyslela.
Aiko se klepe strachy. Vlastně ani pořádně neví, co chce udělat. Jeden z nedočkavých mužů vystřelí šíp. Ale ne na Aiko, ale na pootevřenou kupoli, čímž kouzlo vyruší.
Jakmile kupole zmizí začnou střílet i ostatní. Ryomou neváhá ani vteřinu a svou rychlostí stáhne Aiko na zem společně s Kin. Okamžitě roztáhne svá křídla, díky jejich velikosti vytvoří improvizovnou kupoli z jejího vlastního těla. Jeden šíp za druhým se jí zařezává do těla.
"Jako by nestačili ty žebra"
řekne si spíš pro sebe Ryomou.
Kin a Aiko zděšeně hledí na Ryomou, která se nad nima usmívá i když to musí viditelně bolet. Zatím se doposud šikovně vyhýbá smrteným ranám. Ale je otázkou času, kdy už soustředění bude tou nejtěžší věcí na světě. Za pár minut Ryomou padá s nespočtem šípů na zádech a křídlech. Opravdu....žádná rána jí neuštědřila smrtelné zranění.
Zpod těla Ryomou se okamžitě vynořuje rohněvaná Aiko a během vteřiny odráží všechny muže pryč. Kin mezitím stihne udělat novou kupoli a chrání sebe a Ryomou. Kouká na neuvěřitelně rozhněvanou Aiko, které se po celém těle zničehonic objevilo tetování, které jasně září. Aiko právě hluboko ve svém těle objevila svou zvláštní schopnost. Kin nemůže odrhnout oči od Aiko.
"Páni....ona má nevídanou zvláštní schopnost....kdyt ona ovládá ohen!"
A skutečně.
Aiko z rukou a očí šlehají mocné plameny přímo na jejich neřátele, kteří při styku s ohněm bolestně křičí. Někteří z nich padají do bezvědomí a jiní podléhají obrovským popáleninám a na místě umírají.
"Teplota toho ohně musí být vyšší než má samotná sopka, když to zabije i upíra. Panebože to je naprosto úžasná schopnost"
Vypustí Kin z úst a neustále jako smyslů zbavená kouká na Aiko.
Po chvíli jsou všichni nepřátelé odstaveni. Aiko se otočí směrem ke Kin.
"Musíme zmizet Kin. Vem Ryomou do náručí, já vás budu ochranovat."
Kin poslechne. Za několik málo vteřin jsou z jeskyně venku. Na samém prahu jeskyně slyší jen poslední vykřiky velitele.
"Jste neschopní....za to budete pikat"
Ani jedna se neohlédnou a obě utíkají, co nejdál od jeskyně. Nakonec se zastaví v lese, kde se ukrývala předtím Aiko.
"Aiko! To bylo něco neuvěřitelného! rozumíš vůbec tomu, že takováhle moc přesahuje i sílu Ryomou?"
"Na to ted není čas Kin! Musíme zbavit Ryomou těch šípů.....tak se aspon rychleji uzdraví."
Kin kývne na souhlas a opatrně položí Ryomou na zem.