close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Stačí kapka krve II-kapitola 6

21. července 2010 v 20:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 6....musíme rychle jednat!....

    "Sakra, sakra, sakra"

     říká neustále Kin.

    "Co se děje?"

     Ptá se Aiko.

    "je to moc, moc špatné Aiko. Jestli nenajdeme nějakého doktora, Ryomou může zemřít!"

     Odpoví nervozně Kin.

    Dost dlouhou dobu věnovali tomu, aby jí vytrhli všechny šípy. Kvůli tolika ranám Ryomou nemůže zraněná křídla stáhnout zpět. Po vytrhnutí posledního okamžitě Kin udělala první pomoc a dosáhla tohoto verdiktu.

    "Copak není ani a nejmenší možnost, jak jí pomoci?"

     Ptá se Aiko se slzami v očích.

    "No....domů se nestihneme dostat. Ryomou má asi tak necelou hodinu. Ztratila totiž spoustu krve během utěku z jeskyně. Prodloužíme jí ovšem tu hodinu na tři pokud jí rány zadusíme"

     řekne Kin.

    "Tak na co čekáme?"

     Mluví až hystericky Aiko....v tom jí to dojde.

    "Počkat...to není všechno vid? Má to ještě nějaké ale"

     Kin se začne zabývat trháním svého oděvu a dusit Ryomou ty vůbec nejošlivější rány.

    "Ano Aiko. A bohužel je to dost závažné. Pokud jí do těla nevpravíme alespon šest litrů lidské krve, nemá naprosto žádnou šanci"

     Aiko vykulí oči.

    "Cože? Lidskou krev? Ale to se z ní stane zrůda!"

     Kin si povzdychne.

    "Ano...to riziko tu bohužel je. Ale u někoho jako je Ryomou je přecijen malá pravděpodobnost, že se z ní bezduchá krvežíznivá bytost nestane. Nic jiného nám nezbývá Aiko. Lidská krev je totiž jediná, která se může přemenit na upíří. To je důvod proč mezi upíry nikdy nenajdeš zvíře."

     Najednou i Kin do očí vrhknou slzy. Má o Ryomou obrovský strach.

    "Aiko musím tě poprosit, abys šla a našla dva lidi a dopravila je sem do čtyřiceti minut...jinak Ryomou zemře. Já tu musím zůstat a udržovat jí při životě jak nejdéle to půjde. Předpokládám, že ty jsi neabsolvovala čtyřleté studium o první pomoci upíra. Až přineseš ty lidi musíš nalézt lékařskou pomoc"

     Aiko rychle zamrká.

    "Ty chceš, abych přinesla dva lidi? Copak jsem vrah? A jak nám doktor může asi tak pomoci?"

     Kin se vztekle a bezmocně oboří na Aiko.

    "Jestli nepřineseš ty dva lidi, tak Ryomou zemře! Zachránila ti život, pamatuješ? Nebýt jí tak jsi mrtvá. Vsadím cokoli, že hněv, který objevil tvou zvláštní schopnost, byla kvůli tomu, že si viděla Ryomou bezvládně ležet na zemi. Očekávala bych, že takovou obet aspon přineneš. Vím, že to není nic příjemného, ale je to jediná možnost! A normálního doktora ne. Upírskýho doktora. Je jich na světě málo, ale přece tu jsou. Jejich zvláštní schopností je právě léčit ostatní. Jeden naštěstí žije zde v této zemi. Ale je to daleko. Musíš běžet co ti nohy budou stačit. A ted běž pro ty lidi. Nemůžeme otálet!"

     Aiko si povzdychne, ale poslechne. Co může dělat? Rozeběhne se ven z lesa směrem k městu, které je nedaleko. Doběhne do města a sleduje místní lidi.

    "Koho mám vybrat? Ženy určitě ne. Mohou mít doma děti, kteří na ně čekají s otevřenou náručí. Děti už vůbec ne, protože mají celý život před sebou. Takže mi zbývají...muži....ne to taky nejde. Co když jsou jedinými živiteli početné rodiny? Tak koho mám proboha vzít?"

     Mezitím Kin si neustále trhá jeden kus oblečení za druhým, aby zadusila rány. S oblečení ji se jí pomalu stávají cáry. Ryomou náhle otevře oči. Kin uvidí tupý pohled Ryomou, neudrží slzy a začne plakat. Ryomou se na ní usměje a chytne ji za ruku, kterou trhá oblečení.

    "Přestan Kin...nemá to cenu"

     řekne tichým, zesláblým hlasem Ryomou.

    "Ne! Máme naději....Aiko běžela pro lidi"

     křičí Kin.

    "Víš moc dobře co to znamená Kin....to mě raději nech zemřít. Nechci být krvežíznivá bytost toužící po krvi. Nechci být tím kým pohrdám a kdo je mou kořistí. Asi už nadešel můj čas. Jsem s tím smířená...smiřte se taky."

     Kin kroutí nevěřícně hlavou.

    "Ne! Hrdinů je na světě málo Ryomou. Je navíc naděje, že se z tebe nestane ta krvežíznivá bytost."

     Slzy se mění v zával pláče.

    "Navíc....dala si mi....slib...kdysi před lety....že mi tohle už nikdy neděláš. Vzpomínáš si na to?"

     Ryomou se usměje.

    "Stejně ti to nerozmluvím vid? Ale slib mi Kin....slib mi, že jestli se ze mě stane krvežíznivá obluda, vlastnoručně mě zabiješ. Bud ty a nebo Aiko. Na tom už nezáleží kdo."

     Kin souhlasí.

    Ryomou upadne s úsměvem na tváři do dalšího bezvědomí, ale ještě předtím stačí říct

    "Sbohem"

    Po půl hodině se Aiko vrátí se dvěma polomrtvými muži.

    "Jsou to vrazi....nemají rodinu, děti ani nikoho jiného, komu by chyběli."

     Prohodí Aiko a položí je před Kin.

    "Dobrá práce. Taky je mi to proti srsti Aiko...ale pro Ryomou to hodlám podstoupit. Chápeš mě?"

     Aiko kývne na souhlas a všimne si Kininých červených očí. Jasná stopa po tom, že proronila slzy. Aiko si klekne před tělo Ryomou.

    "Mohu taky něco udělat?"

     "Vlastně ano Aiko....otevři Ryomou pusu a nadzvedni jí. Krev se jí musí dostat do oběhu a přeměnit se."

     Aiko udělá, co je po ní žádáno. Velmi opartně zvedá Ryomou, aby jí uštědřila, co nejmín bolesti a nějak jí neublížila. Kin se zakousne do jednoho z mužů, přímo do velké tepny na krku a vsrkne co nejvíce krve do úst. Velmi ztěží odolává tomu polknout. Krev totiž neskutečně voní a navíc ji má v ústech. Stejné pokušení prožívá i Aiko, ale alespon krev nemá v ústech a nemusí její chut cítit na jazyku. Kin se vzepře své chuti a přitiskne svá ústa na ústa Ryomou a vpraví jí krev do úst. Ryomou se okamžitě probudí a velkou část krve vyplivne.

    "Jen klid Ryomou a v klidu pij."

     Kin zopakuje předchozí činnost. Ryomou tentokrát vypije všechno. Takto se to opakuje ještě třikrát a nakonec nalezne dost síly na to, aby chytla tělo muže a vysála z něho veškerou krev. U druhého muže už jen ztěží pije, protože jelikož Ryomou zpravidla pije zvířecí krev a jen, když je to nezbytně nutné, tak už náhlé množství krve je jí proti srsti (představte si, že máte žízen a vypijete toho více, než vaše tělo chtělo.....pak máte takovej těžkej žaludek a více do sebe už nemůžete vpravit. Pokud ste tohle zažili, tak víte jak se zhruba cítí Ryomou:-). Nakonec, ale vše vypije. Aiko ji položí opatrně na zem. Ryomou si otře ústa a krev olízne i z rukou. Aiko i Kin na ní koukají.

    "To abych pro vás neměla tak přitažlivé rty"

     Kin s Aiko to pochopí a pokusí se úsměv. Ryomou zase zavře oči. Tentokrát neupadá do bezvědomí, ale unaveně usíná. Kin se okamžitě obrátí na Aiko.

    "Tak a ted musíš co nejrychleji utíkat za doktorem. Jmenuje se Arich."

     Kin jí více upřesní, kde se nachází. Aiko pozorně poslouchá aby něco nezapomněla.

    "Nezapomen mu říci jak se co stalo. Bud stručná a jasná, ale přesná, jasné?"

     Aiko Kývne na souhlas a bezeslova a vší silou se vydá směrem, kterou jí Kin uvedla.

     Běží přes několik měst, takovou rychlostí, že jí lidé jen sotva zahlédnou.

    Po hodině šíleného běhu se zadýchaně zastaví.

    "Chtělo by to rychlost jakou ovládá Ryomou....to už bych tam byla. Ne! Nesmím ted říkat co zvládnu a co ne. Pokud to nezvládnu, tak Ryomou zemře. Nesmím ted o sobě zapochybovat!"

     A znou se rozeběhne. Po dvaceti minutách je na místě. Před ní se trčí velký útes, kde přímo pod ním má své útočiště Arich. Skočí dolů a spatří před sebou domek s bílou fasádou.

    "To je krása! Asi má rád lidské stavby"

     "Ano...to vskutku mám"

     Za jejími zády se objeví urostlý muž s bílými vlasy, dlouhými až po konec zad, staženými so culíku a jasně modrýma očima.

    "Vy jste Arich?"

     "Jistě to je mé jméno a kdo jsi ty a co ode mě potřebuješ?"

    Zeptá se Arich se zamračeným pohledem a skříženýma rukama.

    "Mé jméno je Aiko...jsem upír. Posílá mě za vámi Kin....prý ji znáte. Potřebujeme vaši pomoc."

     Arichův škleb se změní ve vstřícné uvítání.

    "ááá...ty jsi známá Kin. To je má dobrá přítelkyně. Prosila mě tenkrát o to, abych ji naučil první pomoc pro upíry. Je dobré znát první pomoc. Nikdy nevíš kdy se ti může hodit."

     "Ano...ale nemáme času nazbyt. Pokud budeme otálet, může Ryomou zemřít"

     Arich pozvdvihne jedno obočí

    "Ryomou? Ta světoznámá lovkyně krvežíznivých upírů? Tak to je vážné. Kin mi o ní neustále vyprávěla. A co se jí stalo?"

     Aiko se snaží být stručná, přesně jak jí řekla Kin.

    "Má několik hlubokých ran od začarovaných šípů. Vytáhli jsme je všechny a udusily je, ale ztratila mnoho krve. Krev jsme nahradili lidskou krví, abychom jí uštědřili více času. Ale pokud nepohneme, stejně zemře."

     Arich se zhrozí.

    "Doufám, že víte, co děláte. Lidská krev ji může navždy změnit. Ale pomohu vám. Nuže zbytek mi povyprávíš po cestě. Chci znát podrobnosti."

     Aiko souhlasí.

    "Jistě, ale nevím, jestli zvládnu cestu zpátky, jsem vyčerpaná. Víte rychlé běhání ještě plně neovládám"

     Arich pochopí a vezme ji na záda. Aiko se vzpírá, ale uvědomí si, že na to není čas a společně se rozeběhnou směrem k lesu, ve kterém se nachází Kin a Ryomou.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 waka-chan;-}} waka-chan;-}} | 23. července 2010 v 19:20 | Reagovat

kruci,pár dní jsem pryč a už je tu nová kapitolkaXDDoufám,že Ryomou bude v pořádku...;3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama