Kapitola 10.....sbohem domove.....
"COŽE! Tys zabila člověka? Jak?"
Křičí Kin.
Ryomou se zvedne.
"Já ani pořádně nevím jak se to stalo. Dneska jsem se vůbec chovala nějak divně. U stánku s dřevěnýma věcma jsem vyjela po obchodíkovi a toho málem taky zabila. Ta dívka mi chtěla poděkovat a pořád za mnou dolejzala a já se neovládla a zakřikla na ní. Ona se lekla až spadla na zem a odřela si koleno. No a já spatřila krev a vrhla se na ní a celou jí......"
rozbrečí se.
"....celou vysála...musíš mě zabít. Slíbilas mi to!!!"
"NE! Neudělám to....mrzí tě to a to je hlavní. Kdyby ti to bylo jedno, tak to bych to udělala. Já svůj slib dodržím, ale až to bude třeba"
Ryomou si povzdychne.
"Navíc tě potřebujeme. Bez tebe toho chlápka toužícího po moci ho neporazíme."
Připomene Aiko.
"Nemám strach, že byste ho neporazily Aiko. Máš výjimečnou schopnost. Tvá moc je dokonce výjimečnější než si myslíš. Tvůj upíří otec nebo matka museli být pořádní velikáni, že z nich vznikla takto výjimečná osobnost. A navíc. Ten chlápek chce mě a ne vás. Beze mě byste byli v bezpečí. I když...určitě si najde jiný způsob jak získat krvelačné upíry na svou stranu. Jenže alespon získáte nějaký čas než si ten způsob najde. Všechno hovoří jasně. Musíte mě zprovodit ze světa. Je otázkou času, kdy už to nebudu já"
Aiko zakýve hlavou.
"Jestli je má schopnost tak mocná, jak říkáš, tak určitě potřebuju někoho, kdo mi s ní pomůže. Kdo mi poradí jak jí probudit. A jedině ty o tom něco víš."
Ryomou si opět povzdychne. Aiko i Kin jsou trvdohlavé a nenechají si sebrat svůj názor. Nemá cenu odporovat ted už dvoum mezkům.
"Tak dobře....ale jen do doby, než už to se mnou nebude vážné. Jestli to neuděláte, budu vás za to nenávidět. Není totiž nic horšího než se stát tím, koho se tak urputně snažím zproodit ze světa. Nuže musíme opustit tohle doupě..."
Těžce polkne. Stal se to její druhý domov. Kdyt tu žila skoro dvanáct let! Kin pochopí její reakci.
"Je mi to líto, že to tu musíš opustit"
Aiko se pokusí Ryomou povzbudit.
"No tak....je to jenom skála. Najdeš si novou a mnohem lepší."
Ryomou se usměje na Aiko a kývne.
"Tak to bysme měli. Takže....jelikož nemohu moc využívat svojí superrychlost a už vůbec ne křídla musíme to udělat následovně. První půjde Kin. Tvá schopnost bránit se může hodit. Jakmile spatříš něco podezřelého okamžitě uděláš přes nás všechny ochranou bariéru. Aiko....ty budeš v prostředku a budeš taky samozřejmě pozorovat jestli se něco neděje. Pokud ano upozorníš a když se nepřítel dostane blíž, zasáhneš ho svými silnými pěstmi. Nemůžeme ještě spoléhat na tvou schopnost. A já budu vzadu. Jsem z vás v tento moment nejslabší, takže se při nejhorším případě obětuju....NECHCI SLYŠET ŽÁDNÝ VÝMLUVY! A jestli se mě budete pokoušet chránit, osobně vás vší silou odstranim z cesty ráně. Tentokrát se musíte chovat jako upíři. Neboli...každý sám za sebe. A myslim to smrtelně vážně! Nebojte. Nenechám se schválně zabít, ale pokud nebude jiná možnost...udělám to a NIKDO mi v tom nezabrání. Je vám to jasný?"
Obě dívky beze slova kývnou na souhlas. Nikdy ani jedna neviděla Ryomou takhle rozházenou. Vždycky byla klidná, ale ted její zuřivý pohled doprovázený hrůzostrašným tonem hlasu je doslova přibil do země. Ryomou se podívá na Kin a podá jí tašku.
"Na...tady jsem vám koupila nějaký oblečení. Včera jste kvůli mě nadobro zničily své oblečení a tak tady máte něco na sebe. Rychle obečte si to a vyrazíme."
Holky tedy až nadpozemsky rychle převlečou své, tedy vlastně půjčené oblečení za nové a přiběhnou ven, kde na ně už čeká Ryomou.
"Dík za oblečení"
poděkují dívky takřka současně. Ryomou jen kývne a zavelí k běhu.
"Počkej Ryomou a kam máme vlastně běžet?"
Ryomou si povzdychne.
"Sakra to jim musim vysvětlovat každou prkotinu?"
ptá se spíš sama pro sebe.
"Jděte rovnou za nosem. Budeme běhat třeba celý den. Dokud nenajdeme nějaký dobrý úkryt."
Kin a Aiko se chystají k běhu, když v tom si všimnou, že Ryomou nikam nejde.
"Copak s náma nejdeš Ryomou?"
Ptá se jí Aiko.
"Půjdu, ale ještě mám něco na srdci. Aiko mohla by si na chvíli?"
Aiko překvapeně kývne na souhlas. Ryomou ji odvede z doslechu Kin.
"Aiko....obě víme, že nemám příliš moc času. Brzy už nebudu tím, kým jsem. Tak po tobě chci dvě věci. Až se ze mě stane ta příšera, nesmíš zaváhat a zabij mě."
Aiko se jí snaží přerušit.
"Nepřerušuj mě. Chci aby sis moje slova vzala k srdci, tak mě nepřerušuj. Budu dělat vše, co bude v mých silách, abych vám pomohla. Ale až se ze mě stane krvelačná zrůda, chci abys mě zabila ty. Kin....ta na to nemá odvahu. Neudělá to i za cenu toho, že bych se na ní vrhla a chtěla jí zabít. Ona se příliš upíná na lidi na kterých jí záleží. Má v sobě víc lidskosti než ty a já dohromady. Možná to bude tím, že ona je jediná z nás dvou, která ví, co to je být člověkem. Nevím."
Aiko pozvedne obočí.
"Omlouvám se že tě přerušuju Ryomou, ale mám dotaz. Ryomou, kdybych tě já a nebo Kin požádala o to, abys mě zabila, když příjde na nejhorší, udělala bys to? A bud upřímná"
Ryomou se zamyslí nad tím, co řekla.
"Ne...neudělala bych to. Raději bych zemřela, než abych tebe nebo Kin zabila."
Aiko je na koni.
"No...tak JAK MŮŽEŠ BÝT TAK SOBECKÁ A CHTÍT TO PO MĚ NEBO PO KIN? Vím....děláš to pro naše dobro a dá se to pochopit, ale copak nechápeš, že k tobě cítíme stejné pouto jako ty k nám? Je hezké, že obětuješ vlastní krk, ale i my chceme ochranovat tebe...nám na tobě taky záleží...."
Ryomou na ní vykulí oči. Aiko vždy byla veselá dívka, která nikdy nekoukala tak hluboko do problému a ted na ní vyrukuje s tímhle. To jednoho šokuje.
"Máš pravdu. Není to ode mě správné, ale......ale...CO TEDA PODLE TEBE MÁM DĚLAT? Ani jedna z vás mi nedovolí spáchat sebevraždu a pak až dojde na nejhorší mě necháte, abych byla tím, koho se snažím zlikvidovat? To není úctyhodná památka, nemyslíš? Asi bych to taky udělala, kdyby došlo na nejhorší co se týče vás. vím, že byste mi totiž nikdy neodpustily. Ale o tom se ted nechci bavit.....prostě to udělejte až bude třeba."
Aiko nakonec souhlasí. Slíbí Ryomou, že to udělá, když Kin nebude schopná.
"Tak a ted mě dobře poslouchej Aiko. Nevím, kdo byli tví rodiče, ale stvořili dítě, které jest chybějícím článkem. Ti jejichž síla je věčná, postanou pouze za časů hlubokých temnot. Síla jejich pramení z jejich vůle, jež navrací ztracenou rovnováhu mezi dvěma nerovnovážnými světy. Rytíř v zelené zbroji uštědří moudrost a navrátí klid v duši, další vzduchem připluje a rozvane rozkvétající hněv. Předposlení avšak ne malomocný mocnou vlnou zaplaví nečistoty duše a poslední dosud ztracený zažehne naději v nás."
Dopoví Ryomou. Aiko na ní kouká jak kdyby na sobě měla hady.
"Co to je? Co to tu meleš?"
Ryomou pokračuje.
"Nemusíš ty slova chápat, ani já jim zcela pořádně nerozumím, ani mi není souzeno jim rozumnět. Ale vím, že ty jsi ten posední rytíř. Jsi ta, která uzavře kruh největší čtyřky upírů. Osobně jsem se z dalšíma třema nesetkala, takže ani nevím jak se k nim dostaneš nebo kde je najdeš. Ovšem já nejsem hodna toho tě učit tvé moci....ani nemohu. To můžeš jedině ty v době, kdy zjistíš, kým opravdu jsi a najdeš odpovědi. Tak to je vše, co jsem ti chtěla říct. Pamatuj si má slova."
Aiko bezeslova odejde za Kin.
"Tak co?"
Ptá se jí Kin.
"Asi máš jít za ní"
Odpoví Aiko duchem nepřítomná.
"Ryomou...cos jí prosímtě řekla, že je tak rozhozená?"
Zeptá se Kin sotva dorazí na místo, kde je Ryomou.
"To pro tebe není podstatné Kin. Důležitější je, proč jsem si sem zavolala tebe. Kin ty i já víme, že je to pořádnej (pardon za to slovo předem) průser. Samozřejmě vás povedu do týhle šílený bitvy, ale musí nadejít dříve nežli přejdu na jejich stranu. A já už mám sakra málo času. Takže je na čase mluvit na rovinu. Ted mě nepřerušuj a ani mi neříkej žádnej tvůj názor, chci jen abys věděla ten můj. Nikdy ani po těch deseti letech jsem si neodpustila, jak jsem k tobě byla neupřímná. Ano....mělo svoje opodstatnění, že jsem se skrývala i před tebou. Ale určitě to v tvých očích muselo vypadat jako bych ani tobě nevěřila. Bylo tolik času, kdy jsme byli sami a já ti mohla vysvětlit co se děje a proč narovinu. Mrzí mě to. Ovšem nechci abys mi odpouštěla, jen abys věděla, že mě to upřímně mrzí. A....nechci umřít s myšlenkou, že nejsme alespon přátelé."
Kin jen dychtivě čeká, kdy jí pustí ke slovu.
"Ryomou, ale já....já"
Ryomou jí zadrží přiložením prstu na ústa.
"Ne nechci nic slyšet.....řekneš mi to až příjde čas. Nechci, abys mi odpouštěla jen proto, že máš pocit jako kdybych o to žádala. Řekni mi to až to budeš cítit upřímně a nebo neříkej vůbec. Jen ne hned dneska. Všechno má svůj čas.....to jsem tě přeci dříve učila ne?"
Po proslovu se na ní usměje. Kin tedy zmlkne a usměje se taky.
"Tak to je snad vše, co jsem měla na srdci. Vyrazíme"
Zavelí Ryomou.
Běží přesně tak jak Ryomou řekla. První Kin, pak Aiko a nakonec Ryomou.
"Sakra...je to se mnou špatný. Běžim pomaleji než oni dvě....."
Ryomou se najednou zastaví. Aiko ani Kin si toho nevšimnou a běží dál.
"Sakra.....ta bolest začíná bejt nesnesitelná."
Zničehonic padne na zem. Podívá se na nebe a usměje se.
"Jo....takhle to bude lepší....vzdát ten předem prohraný boj se smrtí. Nikdy se tomu nevyhnu."
Nad Ryomou se objeví Kin a Aiko.
"Ryomou!!!!"
Zakřičí Aiko.
Kin jen mlčky kouká na Ryomou.
"Je na tom hůř než jsem si myslela. Pokud ta bolest skolila Ryomou, musí to být horší než to vypadalo"
A skloní se k Ryomou. Nakloní se přímo k jejím ústům a zhluboka jí koukne do očí. Ryomou to trochu vyvede z míry.
"O co se zase pokouší? Už jsem se smířila s tím, že jsme pouze přáteli a ona mě začne pokoušet a ještě k tomu, když jsem takhle bezbranná."
Pomyslí si Ryomou a pokusí se odvrátit pohled.
"Ryomou....bolí tě to hodně?"
Zeptá se lítostivě Kin. V tu chvíli se nebezpečně blízko přiblíží i Aiko a podívá se pozorně na Kin.
"Páni jsem v ráji"
Vzdychne potichu Ryomou. Jakmile si uvědomí, že jí v podstatě litujou a pokusí se vstát. Bohužel bez podpěry jí to nejde.
"Ryomou musíš odpočívat!"
Ryomou se zase pokusí něco namítat, ale obě dvě jí zacpou pusu.
"Přestan odmlouvat Ryomou. Máš právo si taky trochu odpočinout."
"No dobře, ale stejně ještě není žádný místo, kde bysme se mohli ukrýt"
Dívky i přes nesouhlas souhlasí.
"Takže běžte....doženu vás"
"Ale..."
Začne namítat Aiko.
"řekla sem BĚŽTE!!!!"
Kin vezme Aiko za rameno a zvedne jí.
"Poběž...ona nás dožene"
Aiko tedy poslechne i když se jí to vůbec nelíbí.
"Proč sme od ní museli pryč? Sama to přece nezvládne. A ty to víš!"
Řekne Aiko po chvíli běhu.
"Neznáš jí tak dobře jako já. Jedna z věcí je, že se nás snaží držet v bezpečí a proto se snaží o to od nás odtrhnout a druhá věc je, že nechce aby jí někdo litoval nebo hůř....pomáhal. Ted si už uvědomila, že jí prostě jen tak umřít nenecháme, bude bojovat. Bude bojovat sama se sebou i s bolestí svého těla. Je to nejsilnější osoba jakou jsem kdy potkala. A v tom je její kouzlo. Je stvořena proto být vzorem, hrdinou pro další lidi a proto umět je změnit, dát jim sílu. S naší pomocí bysme pošlapaly její hrdost. Bud to zvládne nebo ne. Nezbývá nám nic jiného než jí důvěřovat"
Vysvětlí Kin a dál bezeslova běží.
Mezitím Ryomou se snaží zvednout.
"Do prčic....zatracená vystřelující bolest do nohou. Kdyby to aspon bylo jenom břicho, ale i nohy? Musim....prostě se musim zvednout"
Zničehonic najde Ryomou sílu. Takovou jakou ještě nikdy nepocítila.....




