Kapitola 7.....léčba....
Aiko podrobně vypráví, co se stalo Ryomou. Schválně vynechá různé detaily jako její zvláštní schopnost atd. Vždy se řídila pravidlem, že upírovi se nesmí důvěřovat. Jedinou výjimkou jsou Kin s Ryomou. Arich si vše trpělivě vyslechl.
"Tak to je s ní určitě převelice vážné, doufám, že nepříjdem pozdě. Takto hrdinský čin se u upíra jen tak nevidí. Je to opravdu jedinečná osobnost. I když její až moc emocionální smýšlení se jednou musí stát osudným. Takto by se upíři chovat neměli"
Aiko se rozzlobí.
"Toto bych udělala taky. Ryomou a Kin bych chránila všemi možnými prostředky. A Kin by udělala to samé."
Arich se nachvíli odmlčí.
"To jistě ano...ale jelikož to Ryomou ví a určitě cítí vinu, že vás naučila vnímat svět láskou jako člověk, tak se za to musí cítit provinile. Upír by měl lásku vnímat jako využívací prostředek. Upír je silný tím, že je bezcitný. Sice já osobně nemám co říkat. Také se řídím emocemi, ale nevím jestli bych byl schopen obětovat svůj darovaný život upíra za lásku nebo přátelství, které nemůže vydržet tak dlouho jako samotný dlouhý život nestárnoucího jeidnce"
Aiko se vzpírá tomu, co řekl, ale po chvíli přemýšlení pochopí, že i přes ošklivost těchto slov je i podstatná upřímnost a pravda. Člověk žije jen zlomek toho jako žije upír. A ani mezi lidmi se jen tak jednoduše nenajde láska na celý život nebo přátelství. Upír žije o podstatně dělší dobu než člověk. Jak tedy u něj mohou obstát tyto pomíjivé city? Své temné myšlenky rychle zažene.
"Ačkoli máte z velké části pravdu.....budu se snažit mít víru v tyto city. Neexistovat mezi upíry, tak je již dávno konec světa. K čemu je žití upíra bez důvodu?"
Na to dá zase za pravdu Arich Aiko. Nakonec oba souhlasí s tím, že obojí je pravda ačkoli si to protiřečí. Takový je zkrátka život.
Mezitím Kin neustále pobíhá sem a tam. Běhá k potoku pro vodu, aby namočila jeden ze svých kusů oblečení a položila ho Ryomou na čelo. Při jednom návratu se Ryomou probere a začne vyvádět jako pomatená. Pokouší se zvednout, ale Kin jí okamžitě uzemní celou vahou svého těla.
"Panebože Ryomou!!!!!"
Zakřičí Kin. Před ní (Nebo spíš pod ní) už totiž není ta Ryomou, kterou tak důvěrně zná. Její oči žhnou....tento pohled zná. Je to pohled šílence. Nebo lépe řečeno....upíra toužící po lidské krvi. Náhle se pohled vrátí do původního stavu a Ryomou zavře oči.
"Aiko...kde jsi? Už jí nezbývá moc času...jestli je vůbec nějaká naděje...."
Promluví do prázdna Kin a hluboce si povzdychne. Nevědomky přesune svůj pohled na ošklivě raněnou Ryomou. Opět jí steče několik tenkých proužků slz z očí.
"Ryomou....jestli zemřeš, nikdy si to neodpustím!"
Zaplaťpánbůh za krátkou chvíli přiběhne Arich s Aiko na zádech. Aiko okamžitě seskočí a pozdraví Kin kývnutím ruky.
"Kohopak to tu máme.....tebe jsem neviděl ani nepamatuju"
Poznamená Arich směrem ke Kin.
"Já tebe taky ne, ale ted není čas na přátelské uvítání. Má už jen několik málo minut!"
Aiko se zhrozí až úlekem vyjekne. Arich se podívá na bezvládné tělo pod ním patřící Ryomou.
"Tak tohle je ta Ryomou o které si mi neustále vyrávěla. Je mi ctí, že ji konečně vidím, i když bych byl raději, kdyby to bylo za lepších podmínek."
Při těchto slovech se světoznalsky podrbe na hlavě.
"už od pohledu je zřetelné, že je to s ní velmi, ale opravdu VELMI vážné. Nikdy jsem tolik hlubokých ran na jednom těle neviděl. Musela stát na nohou neuvěřitelně dlouhou dobu. Křídla má naprosto rozcupovaná a bude trvat dlouho než se jí plně zahojí....asi tak tři měsíce je nebude moci vůbec vytáhnout. Naštěstí žádná rána nezasáhla oblast srdce. Nad tímhle děvčetem musí bdít anděl, jinak ani není možné, že ještě žije. Ačkoli anděl asi ne, když my jsme ďáblovy děti"
Vydedukuje Arich.
Aiko je šokována jeho diagnozou. Ještě Ryomou ani neprohlédl a už ví, jak moc je to zlé. Arich se skloní nad tělem a položí ruce na hrudník. Chvíli se ani nehne. Záhy ruce zvedne. Jeho pohled směřuje na Kin, která proti němu stojí a čeká, co řekne.
"Vyléčím ji...ale obávám se, že vám to nebude nic platné. Lidská krev už natolik očarovala její smysly, že se z ní stane podřadná bestie, toužící po lidské krvi. Takže ji budete stejně muset zabít. Je to jen otázka času, kdy ji to nadobro pohltí. Ze začátku tomu bude odolávat....možná tak měsíc, dva, ale nakonec tomu podlehne. Je mi líto"
Kin je jako smyslů zbavená.
"To je jedno. Vždy musím v beznaději hledat naději nebo se ztratím ve tmě. To mě naučila Ryomou a podle toho se budu řídit. Pokud dojde k nejhoršímu, zabiju jí vlastníma rukama. Dokonce jsem jí to už slíbila. Takže ji prosím uzdrav"
Aiko se podívá na Kin.
"To opravdu uděláš?"
"Budu muset Aiko...sliby se mají plnit"
Arich jejich rozmluvu ignoruje a pouští se do léčení. Nejhorší rány zacelí a pak se zabývá i těmi zbylými. Po celé hodině vyčerpaně lehne na zem.
"Tak a je to. Během pár hodin se probere. Měli byste jí vzít domů, at si pořádně odpočine."
Aiko i Kin naráz kývnou na souhlas. Kin vezme Ryomou do náručí a už se chystají k odchodu, ale Kin se náhle zastaví
"Počkej Arichu....přece tě nemůžeme nechat jentak odejít. Nechceš alespon doprovodit domů?"
"Ne Kin...jsi hodná, ale to opravdu nepotřebuju. Stejnak jsem se chystal na cestu. To víš chci obejít pár známých. Žít v samotě tak dlouho jako jsem žil já, je k bláznění. A chci to udělat starým lisdkým způsobem. Takže použiji rovnou lod, když už jsem tady u přístavu"
Kin se ale nedá obměkčit. Předá Aiko Ryomou a hluboce se ukloní.
"Tak ti chci alespon jménem Aiko, Ryomou a mě z celého srdce poděkovat. A pamatuj....jednou ti to oplatím."
Arich se upřímně usměje a též se ukloní.
"Kin....nemáš vůbec zač. Myslím, že má léčba vám nebyla nic platná. Spíše vám přinese problémy. Ale budiž. Tvůj slib si budu pamatovat."
Ještě se rozloučí a odběhne kamsi do dáli. Kin si převezme od Aiko Ryomou
"Můžeme tedy vyrazit?"
Ptá se Kin Aiko.
"No....je tu jeden problém. Jak se chceš dostat přes moře? Bez Ryomou se tam jen tak nedostanem. A jet lodí asi není úplně nejlepší nápad. Ryomou a její extravagantní vzhled by budil nežádoucí zájem lidí. Zvlášt, když ji bereme v náručí. A navíc nesmíme pozapomenout fakt, že kdyby se Ryomou probudila, nemáme jistotu, že se ovládne a nepozabije je tam"
Kin jí dá za pravdu.
"No jo....rozhodně nesmíme jed lodí s lidskou posádkou. Je tu ovšem velké štěstí, že zde jsem pobývala nějaký čas. A našla si tu pár známých. Ví tu o někom, kdo by nám mohl pomoci."
Aiko zpozorní.
"Kdo je to zas?"
Kin se pousměje.
"No je to tentokrát dívka. Nevím ani jakého původu je. Jediné, co vím, je to, že člověk to není a není to ani upír. Možná nějaká čarodějka či víla....fakt nevim. Svůj původ si hodně střeží. Každopádně vlastní spoustu věcí, kterými nás může vzít přes vodu. Jedním z nich je lod nebo horkovzušný balon. Je blázen do lidských přepravních zařízení. Vášnivá sběratelka. A ještě raději je využívá. Jmenuje se Iris"
Aiko skříží ruce.
"No tak nás poved. Já to tu neznám."
Kin tedy běží kupředu a Aiko hned za ní.
Aiko podrobně vypráví, co se stalo Ryomou. Schválně vynechá různé detaily jako její zvláštní schopnost atd. Vždy se řídila pravidlem, že upírovi se nesmí důvěřovat. Jedinou výjimkou jsou Kin s Ryomou. Arich si vše trpělivě vyslechl.
"Tak to je s ní určitě převelice vážné, doufám, že nepříjdem pozdě. Takto hrdinský čin se u upíra jen tak nevidí. Je to opravdu jedinečná osobnost. I když její až moc emocionální smýšlení se jednou musí stát osudným. Takto by se upíři chovat neměli"
Aiko se rozzlobí.
"Toto bych udělala taky. Ryomou a Kin bych chránila všemi možnými prostředky. A Kin by udělala to samé."
Arich se nachvíli odmlčí.
"To jistě ano...ale jelikož to Ryomou ví a určitě cítí vinu, že vás naučila vnímat svět láskou jako člověk, tak se za to musí cítit provinile. Upír by měl lásku vnímat jako využívací prostředek. Upír je silný tím, že je bezcitný. Sice já osobně nemám co říkat. Také se řídím emocemi, ale nevím jestli bych byl schopen obětovat svůj darovaný život upíra za lásku nebo přátelství, které nemůže vydržet tak dlouho jako samotný dlouhý život nestárnoucího jeidnce"
Aiko se vzpírá tomu, co řekl, ale po chvíli přemýšlení pochopí, že i přes ošklivost těchto slov je i podstatná upřímnost a pravda. Člověk žije jen zlomek toho jako žije upír. A ani mezi lidmi se jen tak jednoduše nenajde láska na celý život nebo přátelství. Upír žije o podstatně dělší dobu než člověk. Jak tedy u něj mohou obstát tyto pomíjivé city? Své temné myšlenky rychle zažene.
"Ačkoli máte z velké části pravdu.....budu se snažit mít víru v tyto city. Neexistovat mezi upíry, tak je již dávno konec světa. K čemu je žití upíra bez důvodu?"
Na to dá zase za pravdu Arich Aiko. Nakonec oba souhlasí s tím, že obojí je pravda ačkoli si to protiřečí. Takový je zkrátka život.
Mezitím Kin neustále pobíhá sem a tam. Běhá k potoku pro vodu, aby namočila jeden ze svých kusů oblečení a položila ho Ryomou na čelo. Při jednom návratu se Ryomou probere a začne vyvádět jako pomatená. Pokouší se zvednout, ale Kin jí okamžitě uzemní celou vahou svého těla.
"Panebože Ryomou!!!!!"
Zakřičí Kin. Před ní (Nebo spíš pod ní) už totiž není ta Ryomou, kterou tak důvěrně zná. Její oči žhnou....tento pohled zná. Je to pohled šílence. Nebo lépe řečeno....upíra toužící po lidské krvi. Náhle se pohled vrátí do původního stavu a Ryomou zavře oči.
"Aiko...kde jsi? Už jí nezbývá moc času...jestli je vůbec nějaká naděje...."
Promluví do prázdna Kin a hluboce si povzdychne. Nevědomky přesune svůj pohled na ošklivě raněnou Ryomou. Opět jí steče několik tenkých proužků slz z očí.
"Ryomou....jestli zemřeš, nikdy si to neodpustím!"
Zaplaťpánbůh za krátkou chvíli přiběhne Arich s Aiko na zádech. Aiko okamžitě seskočí a pozdraví Kin kývnutím ruky.
"Kohopak to tu máme.....tebe jsem neviděl ani nepamatuju"
Poznamená Arich směrem ke Kin.
"Já tebe taky ne, ale ted není čas na přátelské uvítání. Má už jen několik málo minut!"
Aiko se zhrozí až úlekem vyjekne. Arich se podívá na bezvládné tělo pod ním patřící Ryomou.
"Tak tohle je ta Ryomou o které si mi neustále vyrávěla. Je mi ctí, že ji konečně vidím, i když bych byl raději, kdyby to bylo za lepších podmínek."
Při těchto slovech se světoznalsky podrbe na hlavě.
"už od pohledu je zřetelné, že je to s ní velmi, ale opravdu VELMI vážné. Nikdy jsem tolik hlubokých ran na jednom těle neviděl. Musela stát na nohou neuvěřitelně dlouhou dobu. Křídla má naprosto rozcupovaná a bude trvat dlouho než se jí plně zahojí....asi tak tři měsíce je nebude moci vůbec vytáhnout. Naštěstí žádná rána nezasáhla oblast srdce. Nad tímhle děvčetem musí bdít anděl, jinak ani není možné, že ještě žije. Ačkoli anděl asi ne, když my jsme ďáblovy děti"
Vydedukuje Arich.
Aiko je šokována jeho diagnozou. Ještě Ryomou ani neprohlédl a už ví, jak moc je to zlé. Arich se skloní nad tělem a položí ruce na hrudník. Chvíli se ani nehne. Záhy ruce zvedne. Jeho pohled směřuje na Kin, která proti němu stojí a čeká, co řekne.
"Vyléčím ji...ale obávám se, že vám to nebude nic platné. Lidská krev už natolik očarovala její smysly, že se z ní stane podřadná bestie, toužící po lidské krvi. Takže ji budete stejně muset zabít. Je to jen otázka času, kdy ji to nadobro pohltí. Ze začátku tomu bude odolávat....možná tak měsíc, dva, ale nakonec tomu podlehne. Je mi líto"
Kin je jako smyslů zbavená.
"To je jedno. Vždy musím v beznaději hledat naději nebo se ztratím ve tmě. To mě naučila Ryomou a podle toho se budu řídit. Pokud dojde k nejhoršímu, zabiju jí vlastníma rukama. Dokonce jsem jí to už slíbila. Takže ji prosím uzdrav"
Aiko se podívá na Kin.
"To opravdu uděláš?"
"Budu muset Aiko...sliby se mají plnit"
Arich jejich rozmluvu ignoruje a pouští se do léčení. Nejhorší rány zacelí a pak se zabývá i těmi zbylými. Po celé hodině vyčerpaně lehne na zem.
"Tak a je to. Během pár hodin se probere. Měli byste jí vzít domů, at si pořádně odpočine."
Aiko i Kin naráz kývnou na souhlas. Kin vezme Ryomou do náručí a už se chystají k odchodu, ale Kin se náhle zastaví
"Počkej Arichu....přece tě nemůžeme nechat jentak odejít. Nechceš alespon doprovodit domů?"
"Ne Kin...jsi hodná, ale to opravdu nepotřebuju. Stejnak jsem se chystal na cestu. To víš chci obejít pár známých. Žít v samotě tak dlouho jako jsem žil já, je k bláznění. A chci to udělat starým lisdkým způsobem. Takže použiji rovnou lod, když už jsem tady u přístavu"
Kin se ale nedá obměkčit. Předá Aiko Ryomou a hluboce se ukloní.
"Tak ti chci alespon jménem Aiko, Ryomou a mě z celého srdce poděkovat. A pamatuj....jednou ti to oplatím."
Arich se upřímně usměje a též se ukloní.
"Kin....nemáš vůbec zač. Myslím, že má léčba vám nebyla nic platná. Spíše vám přinese problémy. Ale budiž. Tvůj slib si budu pamatovat."
Ještě se rozloučí a odběhne kamsi do dáli. Kin si převezme od Aiko Ryomou
"Můžeme tedy vyrazit?"
Ptá se Kin Aiko.
"No....je tu jeden problém. Jak se chceš dostat přes moře? Bez Ryomou se tam jen tak nedostanem. A jet lodí asi není úplně nejlepší nápad. Ryomou a její extravagantní vzhled by budil nežádoucí zájem lidí. Zvlášt, když ji bereme v náručí. A navíc nesmíme pozapomenout fakt, že kdyby se Ryomou probudila, nemáme jistotu, že se ovládne a nepozabije je tam"
Kin jí dá za pravdu.
"No jo....rozhodně nesmíme jed lodí s lidskou posádkou. Je tu ovšem velké štěstí, že zde jsem pobývala nějaký čas. A našla si tu pár známých. Ví tu o někom, kdo by nám mohl pomoci."
Aiko zpozorní.
"Kdo je to zas?"
Kin se pousměje.
"No je to tentokrát dívka. Nevím ani jakého původu je. Jediné, co vím, je to, že člověk to není a není to ani upír. Možná nějaká čarodějka či víla....fakt nevim. Svůj původ si hodně střeží. Každopádně vlastní spoustu věcí, kterými nás může vzít přes vodu. Jedním z nich je lod nebo horkovzušný balon. Je blázen do lidských přepravních zařízení. Vášnivá sběratelka. A ještě raději je využívá. Jmenuje se Iris"
Aiko skříží ruce.
"No tak nás poved. Já to tu neznám."
Kin tedy běží kupředu a Aiko hned za ní.
děkuji za komentář na mém blogu :-)