close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Stačí kapka krve II-kapitola 8

20. srpna 2010 v 17:48 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Oh...Gomeeeeeenasai! Moc se omluvám, že jsem tu tak dlouho nebyla *limitovenej internet zašlápne tak hluboko do země, až se podívá do bran pekelných XD* Ovšem jsem v klidu, protože jak tak koukám, byla tu Keiko-chan :3....

No ale jelikož jsem tu dlouho nebyla, tak abych to nějak odčinila dám jsem dvojitou dávku týhle povídky....

Tak slastné čteníXD a čest Shoujo-aiXD

Kapitola 8....cesta domů....

    "Iris??? Jsi tu?"

     Křičí Kin na celé kolo. Zrovna stojí společně s Aiko a Ryomou v náručí v zahradě plné krámů a starožitností. Před ní se tyčí malý domek, který je také velmi starý a protože není opečovávaný, tak podle toho i vypadá. Fasáda má vybledlé barvy a místy opadává omítka. Někde jsou vidět i plesnivá místa.

    "Kdo je?"

     Mluví osoba za dveřmi.

    "Tady Kin....potřebuju od tebe pomoc"

     Chvíli je za dveřmi ticho, ale pak se s doprovodem nesnesitelného střípotu rozletí a za nimi stojí drobná bytůstka s takřka průsvitnou kůží.

    "Nemám čas Kin na nějaké hlouposti. Mám před sebou spoustu práce. Rozbil se mi jeden z mých milovaných strojů a pokud ho neopravím nebudu spokojená"

     Promluví Iris svým tenkým hláskem. Aiko od ní nemůže odrhnout oči. Sice už mezi upírama spatřila spoustu týpků, ale něco nebo spíš někoho takového ještě nespatřila. Osůbka je asi velká jako desetileté dítě, očí má nezvykle velké a celé černé (nemá ani bělmo) a ohraničují je husté řasy stejně temné barvy. Vlasy má krátce střižené a také černé a uši....to je to, co jí nejvíc zaujalo. Uši má tenké a špičaté. Ústa má tenké a ruce, vyčnívající zpod jakéhosi hnědého obnošelého hábitu hubenounké. Jeden měl chut si jí vzít domů a mít jí neustále v náručí.

    "Ale no tak Iris. Neprudila bych, kdybych nepotřebovala pomoc. Tady Ryomou potřebuju dopravit přes moře. Jen přes moře. Jsi naše poslední naděje."

     Iris se na ní podívá a dlouze a hluboce vzdychne.

     "No tak dobře. Nachvilku to přecijen počká. Navíc....stejně ti to dlužím."

     A pozve dívky dál. Ačkoli zvenku dům vypadá zanedbaně, uvnitř je to krásné. Až na to, že je všude spousta krámů jako třeba náhradní díly na auto apod. Odvede je až do místnosti se spoustou židlí a na jednu je usadí. Ryomou uloží na kanape nedaleko krbu.

    "No...takže"

     začne konverzaci Iris a jako poslední se stěmito slovy usadí na jednu ze židlí.

    "Jak rychle chcete být na druhé straně?"

     Slova se chopí Kin, protože Aiko neustále až neslušně civí na Iris. Předtím než promluví, bolestivě dloubne Aiko, aby se vzpamatovala. Aiko zaúpí a s omluvou odejde ke krbu za Ryomou.

    "Co nejrychleji to půjde. Ryomou si potřebuje odpočinout"

     Iris se zamyslí.

    "oooo...ano. Mám tu něco, co jsem nedávno dala do provozu. To tam budem cobydup. Ovšem má to jeden háček"

     Kin naprosto nevrušeně odpoví.

    "No jistě jak jinak. Všechno vždycky musí mít háček. Že mě to nepřekvapuje"

     Iris tuto poznámku ignoruje a pokračuje v načaté myšlence.

    "Jediný háček je, že jsem to ještě ani nevyzkoušela, takže nevím, jestli to bude správně fungovat. Jedná se o poměrně rychlé letadlo."

     Kin si unaveně promne spánky. Dnešní den byl opravdu až neuvřitelně nabitý a už je z toho unavená. Nejhorší na tom je, že ted už zase na nějakou dobu budou nabité všechny dny. Ryomou bude muset být neustále pod dohledem. Aiko má novou schopnost, kterou se musí naučit ovládat a navíc přichází nová hrozba v podobě toho maskovaného muže. Určitě si najde způsob jak bud získat Ryomou zpět nebo ovládnout upíry.

    "Iris....podstoupím cokoli jen abych už byla tam, kde se cítím v bezpečí. Dneska toho na mě bylo krapet moc. Nechápu jak Ryomou takovéhle hektické situace mohla řešit s tak ledovým klidem."

     Iris tedy kývne a odejde.

    "Kin....něco se děje!"

     zakřičí Aiko. Kin se okamžitě zvedne a podívá se na Aiko.

     "Co je?"

    promluví nervozně, ale Aiko jí nestačí odpovědět. Ryomou se totiž náhle zvedne. Okamžitě se chytne za hlavu.

    "Jau...moje hlava. Sakra co se stalo? Naposled si pamatuju, že jsme byli v kleci, Aiko nám odemkla, my bojovali a....."

    Nedokončí.

    "Sakra nemám bejt už náhodou mrtvá?"

     Kin jí položí ruku na rameno.

    "Ne Ryomou....já ti to všechno vysvětlím až budeme v doupěti jo?"

     Ryomou kývne. Vidí na Kin unavenost.

    "Dobře tak vyrazíme ne?"

     Aiko jí okamžitě zastaví.

    "Ne Ryomou. nemůžeš používat křídla a musíš se nějakou dobu šetřit. Poletíme letadlem."

     Ryomou nad těmito slovy mávne rukou a dodá.

    "Nemůžu si dovolit lemřit. Ne v době takového nebezpečí"

     A roztáhne křídla(zatáhly se sami od sebe v době, co je Arich vyléčil) ale okamžitě je s obrovským křikem vrátí zpátky.

    "Uhm....tak to asi nepude"

     řekne Ryomou. Aiko jen nevěřícně zakroutí hlavou

    "Ty jsi ale trvdá palice vid?"

     V tu chvíli se vrátí Iris.

    "Nastartovalo to! Myslím, že by to mohlo fungova...."

     Jakmile spatří Ryomou okamžitě se ukloní.

    "U všech nebeských bran...taky si mi Kin mohla říci, jak vzácnou návštěvu si to přinesla"

     Ryomou se vší silou pokusí vstát, ale nejde jí to. Z jedné strany jí pomáhá Aiko a z druhé Kin. Pomocí podpěry se tedy dobelhá k Iris.

    "Už mě nemusíš takhle formálně zdravit Iris. Už přeci nepracuješ pro naši rodinu a já se od ní vlastně taky odtrhla."

     "Ano...ale zvyk je železná košile. Navíc vaše dobré srdce je opravdu nezapomenutelné"

     Ryomou trochu zrudne

    "To je trapné. Musejí si o mě myslet, jak kdybych byla z marcipánu. Ach jo"

     pomyslí si Ryomou.

    "Iris já tě žádám....nechovej se takto formálně. Neměla jsem to ráda ani předtím a nemám to ráda ani ted, jasné?"

    Iris nakonec poslechne.

    "Iris...jaktože si mi neřekla o tom, že si pracovala pro Ryomou?"

     Iris se usměje.

    "Copak si se někdy ptala na to, že ji znám? To víš...tato dívka je známá takřka všude."

    A dál se tímto nezabývají. Iris odvede všechny tři až k letadlu. Nastoupí dovnitř a za okamžik vyletí vysoko do oblak. Letadlo letí opravdu rychle. Za zhruba dvě hodiny jsou na místě. Iris se s nimi rychle rozloučí a zase odletí. Aiko se pokusí vzít Ryomou na záda, ale ta odmítne a místo toho se rozeběhne směrem domů. Aiko se mlčky podívá na Kin. Ta pokrčí rameny a dodá.

    "to víš. Ona si prostě nedá říct"

     A rozeběhne se za ní.

    Aiko chvíli uspořádává myšlenky a nakonec se rozeběhne za nimi. V doupěti je Ryomou jako první. Lehne si tam okamžitě na postel a snaží se zbavit urputné bolesti v oblasti....no vlastně jí bolí celé tělo. Kin jakmile doběhne, tak jí za to vynadá, i když ví, že to nemá žádný smysl. Krátce po ní doběhne i Aiko. Všichni tři si unaveně lehnou každá na jednu postel (Ryomou tu během deseti let obstarala místo jedné velké postele tři a jednu pohovku).

    Ryomou snad poprvé v životě usne okamžitě, protože se její tělo nezvykle unavilo, Kin usne také okamžitě protože jí ty dnešní nervy opravdu vyčerpali a Aiko usne hned, protože dnes se naučila více než za celý život a spánek nejlépe uspořádá myšlenky. Zkrátka každá usne v téměř stejnou chvíli ale z jiného důvodu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama