Šla jsem temnou ponurou nocí, nikde ani živáčka, jen noční zvěř a broučci mi dávali slabou útěchu, že nejsem sama. Kráčela jsem, nevědouc kam a v hlavě mi stále zněla ta samá slova.
,,Miluji tě."
Nemohla jsem uvěřit, že má dlouholetá nejlepší kamarádka, člověk, s kterým jsem sdílela svá nejtajnější tajemství, člověk, o kterém jsem si byla jistá, že by mě nějak zachránil, i kdybych třeba padala ze srázu, ke mě choval takové city.
,,Milujitěmilujitěmilujitě."
A znova jsem si v hlavě přehrávala scénu, která se odehrála ani ne před hodinou.
Měla jsem se bavit na plese. Měla jsem se seznámit. Měla jsem začít skutečný společenský život. Ale ona všechno pokazila.
Začala jsem se bavit s pár kluky a trochu jsme spolu blbli, všimla jsem si zamračeného výrazu Akame a hned jsem přiskočila k ní, abych se zeptala, co se děje.
,,Už se na to nemůžu dívat, Saki, každý týden jsi s jiným klukem, leze mi to na nervy."
,,Snad nežárlíš, Akame? Já nemůžu za to, že o mě kluci stojí!"
,,Ale vždyť si s nimi jen hraješ…"
,,No a? Baví mě to!"
Pak se rozbrečela. Prostě se rozbrečela.
,,Už to nevydržím. Musím ti to říct, nikdy jsem k tobě necítila to, co ke kamarádce, miluji tě!"
Proč?! Proč
mi to udělala?! Musela jsem utíkat, musela jsem utíkat pryč! Pryč před ní, před jejím káravým hlasem, před jejím zlomeným pohledem, někam daleko. Nejhorší ze všeho ale bylo, že…
mi to udělala?! Musela jsem utíkat, musela jsem utíkat pryč! Pryč před ní, před jejím káravým hlasem, před jejím zlomeným pohledem, někam daleko. Nejhorší ze všeho ale bylo, že…
,,Ale ale, co tak mladá slečinka dělá takhle sama v parku?"Přede mnou se náhle zjevil kluk, obtloustlý a vysoký jako hora. Na sobě měl frak, takže mi bylo hned jasné, že se taky účastní plesu.
,,Vůbec nic."Odsekla jsem a snažila se dělat, že si ho nevšímám.
,,Jaktože nic, krasavice? Dostala jsi snad kopačky nebo tak něco?"Nebezpečně se ke mně blížil. Jeho úlisný úsměv mě děsil.
,,Nech mě být!!"Zaječela jsem a snažila se utéct, ale on byl rychlejší. Chytl mě za obě paže a v tu chvíli jsem ucítila prudký závan alkoholu. On nešel na ples, ale z něj. A pořádně opilý.
,,Nech mě!!"
,,Ále, ale…ššš…"Položil mi svůj špinavý prst na rty. ,,Snad bychom se mohli trochu pobavit, ne? Oba dva sami, opuštění…Nepřijde ti to jako dobrý nápad?"
,,Pusť mě ty ožralo!!"Prskla jsem mu do tváře, ale to ho ještě víc rozlítilo.
,,Tak ty takhle!!"Shodil mě na zem takovou silou, až se mi při dopadu na zem prudce zatočila hlava. Byla strašná tma. Skoro nic jsem neviděla, jen jsem věděla, že je vážně zle. Cítila jsem, jak ze mě trhá spodničku.
,,Ne!!"Křičela jsem a snažila se ho nějak zranit, ale poblíž nebyl žádný kámen a on si mých útoků nehty vůbec nevšímal. "Teď mi něco udělá," říkala jsem si a děsila se toho víc než cokoliv jiného. Zuřivě jsem kopala nohama, ale nic nepomáhalo. Když už jsem si myslela, že je se mnou konec, ozvalo se:,,Hoří!"
Útočník vzhlédl nahoru a když uviděl lidi blížící se k parku, okamžitě se sebral a vzal do zaječích. Vyškrábala jsem se na nohy a podívala se směrem, z kterého jsem slyšela volání. Srdce mi prudce bušilo, drahé šaty jsem měla potrhané a obličej od bláta. Nejdřív jsem viděla jen siluetu, ale ta se ke mně hned rozběhla a tak se dostala pod světlo pouliční lampy.
,,Akame!!"Zvolala jsem a vrhla se jí do náručí, jako kdyby se mezi námi nikdy nic zlého nepřihodilo. Bylo mi to jedno. Protože ten ohromný strach, který jsem cítila před chvílí, najednou opadl. Objímala mě a utěšovala, kapesníkem mi otírala tvář. Mezitím k nám přiběhli někteří účastníci plesu.
,,Saki, není ti nic?"Ozvalo se z davu. Zakroutila jsem hlavou.
,,Díky, Akame. Ani nevíš, jak moc jsem ti vděčná! Proč jsi ale volala, že hoří?"
,,Nechtěla jsem, aby ti něco udělal. Takhle jsem ho zmátla a zároveň přilákala ostatní."
,,Akame."Svalila jsem se jí na rameno. ,,Odpusť mi, nenáviděla jsem tě, ale ty za to nemůžeš a asi jsem se taky sama bála…sama….sebe…"
,,Pojď dovnitř, Saki, holky ti půjčí náhradní šaty z kostýmového představení. A já ti ošetřím rány."
Tehdy, když přede mnou Akame klečela a potírala mi rány dezinfekcí, jsem si uvědomila, že jsem dlouho přehlížela něco opravdu důležitého. Jak skvělý člověk byla. A taky to, že jsem k ní vždy cítila něco víc než co bych cítila ke kamarádce, jen jsem nebyla schopná si to přiznat. A všichni ti kluci kterým jsem běhala do náručí, mě jen více utvrzovali v tom, že nedokážu k nikomu cítit tak hluboké city jako k ní.
,,Akame?"Vzhlédla ke mně. Pak jsem ji políbila.
krásná povídka