close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Stačí kapka krve II-kapitola 14

25. září 2010 v 11:20 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 14...Naprosto bez své vlastní vůle...

    Aiko a Kin vyplaví jedna velká vlna na břeh. Obě dvě měli obrovské štěstí. Sice jsou nemrtvé, ale voda v plicích by je....no dá se říct zabila. Jako první se probudí Aiko.

    "uuu...bolí mě hlava...může vůbec upír mít bolest hlavy? No zdá se, že ano."

    Podívá se na Kin.

    "Hej Kin prober se. Nemáme času nazbyt, tak tu nechrn"

    A začne do ní nemilosrdně strkat, aby se probrala. Jenže s Kin to ani nehne. Aiko začne mít strach.

    "sakra....tohle mi nedělej. Já...já nevim co mám dělat. Jak se dělá první pomoc? Na to si přece odborník ty. No dobře. Viděla jsem pár lidských filmů, kde dělaly první pomoct. No...takže...jak to tam dělaly. Jo...zkoušely jestli osoba dýchá...ale jak? Oh...už vím"

     Aiko teda zkousí všechno, co v televizi viděla. Dotkne se hrudníku, jestli dýchá a tak dále.

    "No a co ted? Jo...dýchání z úst do úst...HEH?!"

     Uvědomí si, co právě řekla.

    "Já jí mám dát dýchání....Z ÚST DO ÚST?!!! Bože!!! Co mi to děláš? Proč to není Ryomou??? To bych klidně dělala až do skonání světa"

     Zasní se Aiko.

    "No jo..nedá se nic dělat. Pokud budu zdržovat umře. Tak jen našpulim pusu, otevřu tu její a....A!!!!"

     No a tak Aiko dá Kin dýchání z úst do úst. Kin vykašle vodu. A podívá se na Aiko....

    "áááááááááá.....co..co se stalo? Ty...NE!!! Tys mi dala dýchání z úst do úst?!"

     "Hele Kin a co jsem podle tebe měla asi tak dělat? Nezbývalo mi nic jinýho. A měla bys mi spíš poděkovat a ne na mě křičet"

     Kin se zvedne.

    "Promin...děkuju ti mockrát. No...ted musíme zjistit, kde jsme"

     Aiko se zvedne a mrkne.

    "Měly jsme neuvěřitelný štěstí...zdá se, že nás vlny odnesly na správný ostrov"

     "Ano...ale jsme na jiným konci ostrova.....chvilku bude trvat než se tu zorientujeme. Nuže...jdeme"

     Na jiném konci ostrova se konečně probouzí osoba, kvůli které sem Kin a Aiko přišli. Celý dva dny spala a v době jejího spánku nabrala spoustu sil, ale nesnaží se utéct, nesnaží se o žádný odpor. Otec za ní příjde.

    "Tak jak ses vyspala???"

    "Skvěle....ale mám hlaaad"

     Otec je pyšný. Konečně je Ryomou taková jakou si jí přeje mít.

    "Ale ovšem dítě moje...ale musíš ještě chvilku počkat. Potřebuju si s tebou promluvit"

     Ryomou si sedne a gestem svého otce poprosí, aby pokračoval.

    "Řekni mi všechno o sobě"

     Ryomou se nadechne.

    "Jmenuju se Rayla, ale používám krycí jméno Ryomou. Narodila jsem dvoum rozdílným rasám, upírovi a elfovi. Má schopnost je běhat rychleji než obyčejný upír a stejně tak rychle dovedu i létat. Umím trochu pohybovat předměty, ale to není nic zásadního. Mezi zbraněmi nejlépe ovládám zbraně na blízko v podobě jakéhokoli druhu meče."

    Otec je štastný...mluví úplně jiným tonem než před pár dny.

    "No a kdo jsem já?"

    "Ty jsi můj táta a tátu se musí poslouchat"

    Úsměv mu hraje na tváři ještě víc.

    "Tak...to je správně... víš co by tvůj tatínek po tobě chtěl?"

     Ryomou se podívá na svého otce. V jejím pohledu není nic jiného než touha po lidské krvi. Její pohled, plný rozvážnosti a moudrosti nahradil krvežíznivý pohled, který nemá daleko k pohledu šílence.

    "Nevím, ale at už je to cokoli...udělám to, když ti to udělá radost"

     Otec si přisedne ke své dceři

    "Chtěl bych abys po mém boku velila četě těch nejlepších a nejvěrnějších upírů. Společně ovládneme tento svět a lidi uvrhneme do otroctví. Budou nám servírováni přímo na stůl. Už mám dost toho věčného parazitování. Nechci je lovit jako nějakou zvěř. Nejsme přeci zvířata, ale jsme nad nimi. My jsme na vrcholu potravního řetězce. Není jim hodno vládnout tomuto světu. Ale pozor...jistě se objeví i nějací upíří protestanti a ty musí být nemilosrdně zabiti. Vím, že zabít upíra...našeho bratra či sestru je špatné. Ale upíři, kteří nechápou mé ideály, nejsou hodni být upíry. Tak co mé dítě, budeš po boku svého otce až toto všechno začne?"

     Ryomou se zvedne a stoupne si naproti svýmu otci. Před ním si klekne a pravou ruku si přiloží na hrudník.

    "Ovšem otče a můj veliteli. Jsem ti oddaná celým svým srdcem....pokud ovšem tuto větu může říci nemrtvý. Udělám, co bude v mých silách"

     Otec jí položí ruku na rameno.

    "Znamenitě dcero! Přineste mé dceři zbroj a at si ve zbrojovně vybere meč, který bude chtít. Pak dostaneš něco k zakousnutí"

     Otec odejde a Ryomou následuje ted už i své muže.

    "Tak co Kin...už víš, kde jsme?"

     "Jasně....zachvilku tam budem, ale měli bysme vymyslet nějaký plán"

     Obě dvě se nachvíli zastaví a začnou přemýšlet. Nakonec obě naráz zakřičí.

    "Improvizace!"

    Podívají se na sebe a zasmějou se.

    "No...stejně je improvizace v tuto chvíli asi nejlepším řešením. Prostě se pokusíme najít Ryomou a utýct"

     řekne nakonec Kin a znovu se rozeběhnou vstříc svému osudu. Aiko a Kin se zastaví až před skálou, ve které je Ryomou vezněná.

    "Tak...vpadnem dovnitř...budem sekat hlava nehlava až k Ryomou...super plán ne?"

     Usměje se Aiko a odhodlaně stiskne meč pevněji.

    "Jo....lepší stejně nevymyslíme"

    řekne Kin a taky se odhodlaně chopí zbraně.

    "Tak jdem na toooo"

    zakřící obě a vtrhnou dovnitř. Začnou se bít jako lvi. Jakmile omráčí posledního strážnýho zakřičí Aiko.

    "ZA RYOMOU!!!"

    Kin to zakřičí taky.

     Dostanou se opravdu daleko. Bijí se s neskutečným odhodláním. Dostanou se až za veškerou ostrahu. Až doběhnou do jakési dlouhé chodby.

    "Ale, ale, ale....co vám tak dlouho trvalo? Těch mužů přece tolik nebylo"

     Kin a Aiko se zastaví.

    "Co od nás chceš?"

    zeptá se Aiko.

    "Vrat nám Ryomou a nikomu se nic nestane"

     řekne Kin.

    Osoba na druhém konci chodby se začne smát.

    "Ale no tak holky....já od vás přece nic nechci. A jak vám asi mám vrátit Ryomou...."

     další smích.

    "Když..."

    Osoba se k nim přiblíží tak blízko, až osobě uvidí do tváře.

    "Když Ryomou jsem já"

    Aiko vykulí oči. Kin ani moc překvapená není. Měla zvláštní pocit, že už je pozdě. Smítko naděje jí ovšem šimralo v žaludku.

    "R...Ryomou? Co to pro kristapána sakra děláš za divadlo? Pojd...půjdeme domů"

    řekne Aiko a zasune meč do pochvy.

    "Ty bídný červe!!!! Já....já sem doma tady! A opravdu mě mrzí, že musím dvě ženské vampýrky zabít...ale ten, kdo se postaví mému otci, bude za to pykat nejvyšším trestem"

     A rozeběhne se proti nim. Proti někomu, kdo jí v životě byl nejbližší.....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Futachi Futachi | 26. září 2010 v 18:53 | Reagovat

Ajaj... T_T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama