Kapitola 11.....nové doupě...
Ryomou se zvedne až podivně lehce.
"Super....to je bezvadnej pocit. Cítím se jako ještě nikdy předtím. Sice nevím, kde se ta síla vzala, ale důležitý je, že ted se můžu pohybovat. Tak a ted ještě dohnat holky."
Rozeběhne se na své zubožené tělo rychle. Sice to není to samé jako když je zcela v pořádku, ale obstojné to určitě je. Dívky doběhne po nějaké chvíli. Kin ani Aiko tomu nevěnují pozornost, jen se na sebe usmějí a Kin si ještě neodpustí výraz "Já sem ti to říkala".
Běží dlouho, až do noci. Místo, které tak dlouho Kin s Ryomou znaly, část jejích vzpomínek, byla daleko za jejich zády. Nyní se před nimi objevilo zcela nové a ideální místo. Také bylo kousek od města. Ovšem toto místo je u lesa a je to temná a hluboká jeskyně.
"Musíme to zkrášlit a musim zjistit, jestli se tu najdou Tajní prodavači(lidé, kteří obchodují s upírským nářadím)"
Prohlásí Ryomou.
"Ne, ne, ne, ne...já se půjdu podívat do města. Bude to moje první samostatná mise"
Radostně mrkne Aiko a aniž by se ptala Ryomou rozeběhne se tam. Kin si jen povzdechne.
"Vskutku akční dívka"
Ryomou jí ale nevěnuje pozornost. Kouká někam do prázdna. Kin si toho všimne a zamává jí před obličejem rukou.
"Halooo....je někdo doma?"
Ryomou se vzpamatuje a podívá se na Kin. Ta se vyděsí, protože uvidí u Ryomou nepředstavitelně smutný výraz. Nikdy nic takového na Ryomou neviděla, takže jí to vyvede z míry. Ryomou si toho všimne.
"Kin už mi nezbývá moc času. Cítím novou sílu, která nepochází z mého těla. A čím víc své tělo zatěžuju, tím víc toužím po lidské krvi"
Kin posmutní. Ví, že není cesty zpět. Dívka stojící před ní bude muset zemřít. Stejně jako ví, že je to její vina. To ona měla mít víc odvahy a schovat Ryomou a Aiko pod své tělo. To ona se měla naučit více využívat svého obranného štítu, aby se nikomu nemuselo nic stát. A v první řadě....neměla jí do toho vůbec zatahovat. Nebýt jí, tak se nikdy Ryomou neoctne na pokraji jisté smrti. Vhrknou jí slzy do očí. Ryomou chytne Kin za bradu.
"Kin....neobvinuj se za to, co se stalo na tom ostrově. Ty za to nemůžeš! Nemohla si tušit, že nás takhle zajmou. Všechno se odehrálo ve zlomku vteřiny. A sama moc dobře víš, že to nemohlo dopadnout jinak. Nikdy bych nedovolila, aby ses ty nebo Aiko vrhaly do jisté smrti. Zarazila bych vás a udělala tu bláznivinu za vás. At už by byl začátek této kapitoly jaký chtěl, pokaždé by to dopadlo stejně. Na tom nic nemůžeš změnit, jasný?"
Kin při těchto slovech kouká Ryomou hluboko do očí.
"Jak si věděla na co myslím?"
"Znám tě snad už dost dlouho na to, abych si to odvodila ne?"
Usměje se Ryomou. Kin najednou zableskne v očích plamen.
"Ryomou....přece musí být nějaká naděje jak to potlačit? Kdyt Kein přece....ANO!!!....tvůj bratr Kein přece pil lidskou krev a přesto se z něho nestala krvelačná zrůda"
Ryomou si povzdechne.
"Ach jo....už je docela dlouho upírem, ale stále jsou věci o kterých nemá ponětí"
Řekne si Ryomou pro sebe.
"Kin...ty jsi asi plně nepochopila význam slova Krvelačný. Když se upír začátkem svého upírství stane okamžitě požívačem lidské krve...je z něj zrůda, která ani nemá v úmyslu uvažovat a takových je spousta. Ale pokud se napije upír se zkušenostma jako já nebo Kein....můžeme se jednoduše jen přidat na stranu, kde získám, co nejvíc lidské krve...na stranu vyššího zla...když to mám říct pohádsky"
Kin se ale nevzdává.
"Ale jsi přeci upír jen napůl...."
"Ano...ale v tomto případně rozhodně a neoblomně zvítězí pudy upíra. Upír je ve mě dominantní část mého já. Vlastně díky elfí části své já jsem získala jen zvláštní moc a je jich krapet víc, než mají normální upíři. Ale abys to pochopila....zkus si třeba představit, že se mulatské rodině narodí dítě....kolikrát se narodí bílé dítě? Hm? Málokdy....převládají geny černošské matky nebo otce, případně není tolik černé jako jeden z jeho rodičů. No a s křížením upíra a elfa se to má stejně. Ačkoli jsem kříženec převládá u mě dominantnější část genů a to upíří. Proto mám špičaté zuby a další upíří znaky."
Kin plamínek zase pohasne.
"Musí být nějaká šance. Přece tě nenechám umřít"
"Ted to neřeš Kin....nemá to cenu. Budeme to řešit až ta chvíle nastane. Až se přestanu ovládat. Dobře?"
Kin tedy nakonec kývne na souhlas. Beze slov začnou trochu zkrášlovat sídlo, pro které se rozhodly.
Aiko mezitím příjde s radostnou zprávou, že obchodníci tohoto typu se jich zde nachází více než v předešlém městě a rovnou něco nakoupila. Ryomou jí tam ale pošle nazpátek, aby zašla do obyčejných obchodů a nakoupila doplnky do jeskyně typu pohovka, spacáky(alespon prozatím) a další prozatimní věci než to tu plně obydlí. Aiko s radostí poslechne a vydá se zpět do města. Vrátí se o několikahodinovém vybírání vhodných věcí.
Kin a Ryomou byli mezitím hotový. Kin sebou plácne unaveně o zem, ale Ryomou běhá dokola.
"Fíha tolik síly jsem ještě nikdy necítila! To je super pocit."
Aiko si sedne vedle Kin a vykulí oči na Kin.
"co tohle má znamenat? Takovouhle jí neznám..."
"Víš Aiko....zdá se, že začíná působit ta lidská krev, kterou vypila."
Aiko ihned pochopí a v očích jí zableskne smutek.
"To s tím opravdu nelze nic dělat?"
"Ne...nebo žádné východisko se ještě nikdy nevymyslelo"
řekne Kin.
"Aiko půjdeme si lehnout jo?"
"Dobře jsem docela unavená"
Prohlásí Aiko a jdou si tedy lehnout. Ryomou si všimne toho, že jdou odpočívat a tak odejde trochu dál. Poměrně daleko od jeskyně si sedne na kámen a aniž by to očekávala, tak usne. Což byla samozřejmě největší chyba jaké se mohla dopustit. Ve zlomku vteřiny na ní spadnou speciální sítě, které ani upír nepřetrhne a obklíčí jí halda mužů v kápi. Ryomou se snaží vzdorovat, ale nemá to absolutně žádný smysl. Muži jí odnáší daleko od jeskyně až k moři.
"Aha....to mi taky mohlo dojít dřív. Vy ste od toho upírskýho mizery, který nás nechal zajmout"
Ani jeden z nich jí neodpoví. Převezou jí přes moře.
"A jsem zase tady. To je ironie....my se sem chystaly zítra. No alespon ste mi usadnily cestu. Jste fakt kavalíři"
Zase nepřichází žádné slovo. Jen rána do břicha. Konečně se dostanou na místo, díky kterému se z ní stala zrůda. Dovedou jí až před toho muže.
"Ryomou...dlouho sme se neviděly. Ty sis vážně myslela, že mi utečeš?"
"Alespon jsem se pokusila. Vím že nemá cenu od tebe utíkat. Ale snaha je snaha ne? Otče"....
Ryomou se zvedne až podivně lehce.
"Super....to je bezvadnej pocit. Cítím se jako ještě nikdy předtím. Sice nevím, kde se ta síla vzala, ale důležitý je, že ted se můžu pohybovat. Tak a ted ještě dohnat holky."
Rozeběhne se na své zubožené tělo rychle. Sice to není to samé jako když je zcela v pořádku, ale obstojné to určitě je. Dívky doběhne po nějaké chvíli. Kin ani Aiko tomu nevěnují pozornost, jen se na sebe usmějí a Kin si ještě neodpustí výraz "Já sem ti to říkala".
Běží dlouho, až do noci. Místo, které tak dlouho Kin s Ryomou znaly, část jejích vzpomínek, byla daleko za jejich zády. Nyní se před nimi objevilo zcela nové a ideální místo. Také bylo kousek od města. Ovšem toto místo je u lesa a je to temná a hluboká jeskyně.
"Musíme to zkrášlit a musim zjistit, jestli se tu najdou Tajní prodavači(lidé, kteří obchodují s upírským nářadím)"
Prohlásí Ryomou.
"Ne, ne, ne, ne...já se půjdu podívat do města. Bude to moje první samostatná mise"
Radostně mrkne Aiko a aniž by se ptala Ryomou rozeběhne se tam. Kin si jen povzdechne.
"Vskutku akční dívka"
Ryomou jí ale nevěnuje pozornost. Kouká někam do prázdna. Kin si toho všimne a zamává jí před obličejem rukou.
"Halooo....je někdo doma?"
Ryomou se vzpamatuje a podívá se na Kin. Ta se vyděsí, protože uvidí u Ryomou nepředstavitelně smutný výraz. Nikdy nic takového na Ryomou neviděla, takže jí to vyvede z míry. Ryomou si toho všimne.
"Kin už mi nezbývá moc času. Cítím novou sílu, která nepochází z mého těla. A čím víc své tělo zatěžuju, tím víc toužím po lidské krvi"
Kin posmutní. Ví, že není cesty zpět. Dívka stojící před ní bude muset zemřít. Stejně jako ví, že je to její vina. To ona měla mít víc odvahy a schovat Ryomou a Aiko pod své tělo. To ona se měla naučit více využívat svého obranného štítu, aby se nikomu nemuselo nic stát. A v první řadě....neměla jí do toho vůbec zatahovat. Nebýt jí, tak se nikdy Ryomou neoctne na pokraji jisté smrti. Vhrknou jí slzy do očí. Ryomou chytne Kin za bradu.
"Kin....neobvinuj se za to, co se stalo na tom ostrově. Ty za to nemůžeš! Nemohla si tušit, že nás takhle zajmou. Všechno se odehrálo ve zlomku vteřiny. A sama moc dobře víš, že to nemohlo dopadnout jinak. Nikdy bych nedovolila, aby ses ty nebo Aiko vrhaly do jisté smrti. Zarazila bych vás a udělala tu bláznivinu za vás. At už by byl začátek této kapitoly jaký chtěl, pokaždé by to dopadlo stejně. Na tom nic nemůžeš změnit, jasný?"
Kin při těchto slovech kouká Ryomou hluboko do očí.
"Jak si věděla na co myslím?"
"Znám tě snad už dost dlouho na to, abych si to odvodila ne?"
Usměje se Ryomou. Kin najednou zableskne v očích plamen.
"Ryomou....přece musí být nějaká naděje jak to potlačit? Kdyt Kein přece....ANO!!!....tvůj bratr Kein přece pil lidskou krev a přesto se z něho nestala krvelačná zrůda"
Ryomou si povzdechne.
"Ach jo....už je docela dlouho upírem, ale stále jsou věci o kterých nemá ponětí"
Řekne si Ryomou pro sebe.
"Kin...ty jsi asi plně nepochopila význam slova Krvelačný. Když se upír začátkem svého upírství stane okamžitě požívačem lidské krve...je z něj zrůda, která ani nemá v úmyslu uvažovat a takových je spousta. Ale pokud se napije upír se zkušenostma jako já nebo Kein....můžeme se jednoduše jen přidat na stranu, kde získám, co nejvíc lidské krve...na stranu vyššího zla...když to mám říct pohádsky"
Kin se ale nevzdává.
"Ale jsi přeci upír jen napůl...."
"Ano...ale v tomto případně rozhodně a neoblomně zvítězí pudy upíra. Upír je ve mě dominantní část mého já. Vlastně díky elfí části své já jsem získala jen zvláštní moc a je jich krapet víc, než mají normální upíři. Ale abys to pochopila....zkus si třeba představit, že se mulatské rodině narodí dítě....kolikrát se narodí bílé dítě? Hm? Málokdy....převládají geny černošské matky nebo otce, případně není tolik černé jako jeden z jeho rodičů. No a s křížením upíra a elfa se to má stejně. Ačkoli jsem kříženec převládá u mě dominantnější část genů a to upíří. Proto mám špičaté zuby a další upíří znaky."
Kin plamínek zase pohasne.
"Musí být nějaká šance. Přece tě nenechám umřít"
"Ted to neřeš Kin....nemá to cenu. Budeme to řešit až ta chvíle nastane. Až se přestanu ovládat. Dobře?"
Kin tedy nakonec kývne na souhlas. Beze slov začnou trochu zkrášlovat sídlo, pro které se rozhodly.
Aiko mezitím příjde s radostnou zprávou, že obchodníci tohoto typu se jich zde nachází více než v předešlém městě a rovnou něco nakoupila. Ryomou jí tam ale pošle nazpátek, aby zašla do obyčejných obchodů a nakoupila doplnky do jeskyně typu pohovka, spacáky(alespon prozatím) a další prozatimní věci než to tu plně obydlí. Aiko s radostí poslechne a vydá se zpět do města. Vrátí se o několikahodinovém vybírání vhodných věcí.
Kin a Ryomou byli mezitím hotový. Kin sebou plácne unaveně o zem, ale Ryomou běhá dokola.
"Fíha tolik síly jsem ještě nikdy necítila! To je super pocit."
Aiko si sedne vedle Kin a vykulí oči na Kin.
"co tohle má znamenat? Takovouhle jí neznám..."
"Víš Aiko....zdá se, že začíná působit ta lidská krev, kterou vypila."
Aiko ihned pochopí a v očích jí zableskne smutek.
"To s tím opravdu nelze nic dělat?"
"Ne...nebo žádné východisko se ještě nikdy nevymyslelo"
řekne Kin.
"Aiko půjdeme si lehnout jo?"
"Dobře jsem docela unavená"
Prohlásí Aiko a jdou si tedy lehnout. Ryomou si všimne toho, že jdou odpočívat a tak odejde trochu dál. Poměrně daleko od jeskyně si sedne na kámen a aniž by to očekávala, tak usne. Což byla samozřejmě největší chyba jaké se mohla dopustit. Ve zlomku vteřiny na ní spadnou speciální sítě, které ani upír nepřetrhne a obklíčí jí halda mužů v kápi. Ryomou se snaží vzdorovat, ale nemá to absolutně žádný smysl. Muži jí odnáší daleko od jeskyně až k moři.
"Aha....to mi taky mohlo dojít dřív. Vy ste od toho upírskýho mizery, který nás nechal zajmout"
Ani jeden z nich jí neodpoví. Převezou jí přes moře.
"A jsem zase tady. To je ironie....my se sem chystaly zítra. No alespon ste mi usadnily cestu. Jste fakt kavalíři"
Zase nepřichází žádné slovo. Jen rána do břicha. Konečně se dostanou na místo, díky kterému se z ní stala zrůda. Dovedou jí až před toho muže.
"Ryomou...dlouho sme se neviděly. Ty sis vážně myslela, že mi utečeš?"
"Alespon jsem se pokusila. Vím že nemá cenu od tebe utíkat. Ale snaha je snaha ne? Otče"....
Dobrý!A jako vždy se nemůžu dočkat pokráčka:P Poslední dobou je to nějak napínavý:D:D
Gambare!