close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Stačí kapka krve II-kapitola 13

20. září 2010 v 14:26 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 13.....otcovo sérum.....

    "Sakra...co to dělám?"

    Ptá se sama sebe Ryomou.

    Otec jí přinesl spostu lidský krve a ona se do toho bezmyšlenkovitě pustila. Jako kdyby sto let nejedla. Otec měl jen skřížené ruce a usmíval se.

    "Ohhh...nečekal jsem, že se tak rychle podvolíš. Každopádně mám z tebe radost dítě moje."

     A odešel.

     Ryomou jen pila a pila až všechno vypila. A ted, když se z toho šílenství probudila si to vyčítá.

    "Sakra....co to se mnou je?"

     A začne se šíleně vztekat. Ze vzteku vráží do klece....bez ohledu na to, že její zranění je bolestivé a bez ohledu na to, že klec je pod kouzlem, který ublíží tomu, kdo se jich dotkne. Při jejím šílenství jí přistihne jeden z mužů a okamžitě to nahlásí jejímu otci. Ten přiběhne se spoustou jeho dalších krvelačných bestií a vezmou Ryomou do tajné laboratoře. Ryomou se na to podívá.

    "Co..co to tady krucinál je?"

     "No....víš....tady jsem vytvořil speciální směsici krve...říkám tomu nadliská krev. Je to mísenina nejlepší lidské krve...tedy krve dítěte a krve mojí se špetkou krve mladistvýho člověka. Dávám to všem upírům a představ si...potom mě poslouchají na slovo. Stačí jim to dát jenom jednou jedinkrát. Samozřejmě sou v tom i nějaký ty kouzelný kraviny od těch největších geniálů, kteří taky vymyslely způsob, jak porazit upíra. Vidíš? Proto jsem musel být pro všechny mrtev. Usnadnilo mi to pátrání po těch lidech a měl jsem volnou cestu ke svým tajným výzkumům. A jelikož to dělám nerad Ryomou...nezbývá mi nic jinýho než ti to vpravit taky. Omlouvám se, ale jsem od přírody nedůvěřivý. Kvůli tvým citovým závazkům bys mě mohla zradit a to nemohu dovolit"

     "Ty hajzle!!!"

     Otec se podívá s ledovým klidem.

    "Ale...takhle se s tátou přece nemluví. Chlapi, držte jí pevně a vás ji drží alespon šest. Ted je plná energie po tý krvi a mohla by se vysmeknout. Musim jí vpravit trochu týhle tekutiny přímo do krve"

     Ryomou sebou začne škubat, kopat kolem sebe, kousat, škrábat. Bohužel...všechno bezvýsledně. Otec jí do těla vpraví tu tekutinu.

    "Tak ted jí můžete zase odvézt zpět do cely...za pár hodin budeš jenom má"

     Mezitím Kin a Aiko se dostali až ke břehu moře.

    "Tak a co ted?"

     Zeptá se Kin bezradně.

    "A nešlo by třeba zkusit běžet po vodě?"

    Kin se nad tím zamyslí.

    "No to by možná šlo, teda určitě bysme mohli běžet po vodě, ale museli bysme běžet maximální rychlostí a ani nachvíli se nezastavit, protože jakmile bysme spadli do vody, už bysme se nedostali nadruhou stranu. Plavat rychle neumím a předpokládám, že ani ty ne. Myslíš, že bys dokázala běžet celou cestu na plný výkon?"

     Aiko se nad tím taky zamyslí. Přecijen přes moře běžet na plný výkon bude trvat minimálně půl hodiny.  Aiko nemá ani ponětí jak dlouho by zvládla běžet na plný výkon.

    "Bojím se, že to nezvládnu. Nikdy jsem nezkoušela svůj limit v běžení na plný výkon. Ach jo...být jako Ryomou zvládnu to bez obtíží....."

     Náhle si uvědomí, co právě řekla.

    "NE!!! Ted tu není čas na fnukání. Ryomou by to nikdy nevzdala!!!"

     Kin se uměje. Toho si samozřejmě povšimne Aiko.

    "Čemu se směješ?"

     "To nic...nevšímej si toho. Já....jen mi připomínáš mě před nějakým časem. No...to je jedno. Ted je tu důležitější věc a to je Ryomou. Musíme podstoupit tohle riziko,  právě kvůli ní"

     Aiko nic neodpoví, jen odhodlaně dá ruce v pěst. Kin pochopí její odhodlání. Kdyt je jí tolik podobná. Zažene myšlenky na kamarádky. Až tohle všechno zkončí, vrátí se tam odkud přišla.

    "Tak Aiko...tři, dva, jedna....jdem na to"

     A běží.

    Kinin první krok na vodě byl trochu nejistý, málem spadla, ale už bez problémů běží po vodě. Aiko si dává trochu na čas. Zhluboka se nadechne a vběhne na vodu. Po chvíli doběhne Kin.

    "Tak tohle je paráda! Nikdy mě nenapadlo běhat po vodě. Je to neuvěřitelný pocit. Vůbec to nedokážu popsat!"

     V tom se Aiko začne pomalu propadat do vody. Znervozní.

    "Aiko! Soutřed se na běhání a nepanikař. Pokud znervozníš nebo se přestaneš soustředit spadneš!"

     Aiko se pokusí Kin poslechnout. Místo toho se propadne víc do vody. Začne opravdu panikařit.

    "Sakra, kruci, KIN!"

     Kin si jen povzdychne, chytne Aiko za ruku, vytáhne jí z vody a chytne do náručí.
   
    "Co...co to děláš Kin?"

     "Hele nebyl jinej způsob jak zabránit tomu, abys nespadla do vody. S tebou ted nebudu moct běžet na plný výkon dostatečně dlouho, tak se koukej vzpamatovat a uklidnit. Jinak spadnem obě do vody, jasný?!"

     Aiko se zhluboka nadechuje a snaží se, co nejvíce uklidnit. At dělá, co dělá, nejde jí to. Už jednou ztratila rovnováhu a to jí pořádně vykolejilo.

    "Dělej Aiko! Už to dlouho nevydržim!"

     "Jo, já se snažím, ale nejde to, když na mě tak tlačíš"

     "Netlačila bych, kdyby to nebylo třeba. Pokud skončíme obě ve vodě, tak už nebude cesty zpět!"

     Aiko začne rychle přemýšlet.

    "Tak mě pust, Kin. Alespon jedna z nás se musí dostat na druhou stranu."

     "To v žádným případě!!! Nemůžu tě tu nechat. Ted když tu nemáš Ryomou, mám tě pod dohledem já. Chápeš to! Tak dělej Aiko...zkus se vzpamatovat"

     Sotva to dořekla, zpomalí, protože už dál opravdu nemůže. Obě spadnou do ledové mořské vody a protože jsou takřka uprostřed moře, nemají ani tu nejmenší šanci na záchranu. Ke vší smůle se obě nalokaly vody, jelikož spadly do vody tak náhle a nečekaně. Obě dvě unaší proud kamsi do neznáma......

    "Přivedte mi jí!"

     Poručí otec po několikahodinovém čekaní. Ryomou ve své kleci leží zcela klidně a nehybně. V očích se jí lesknou slzy a pohled má zcela nepřítomný, chladný, absolutně bez citu. Přijdou za ní muži a otevřou klec.

    "Tak pojdte Ryomou. Otec vás chce vidět."

     Ryomou se beze slov a bez kapky odporu zvedne a následuje muže.

    "Tak co Ryomou...budeš zlobivá holčička?"

     Ryomou se na něj podívá a odplivne si.

    "JO!!! JEŠTĚ POŘÁD NEJSEM TVOJE!!!! Myslíš si, že jsem snad nějakej obyčejnej upír kterej se jen tak nechá ovládat? Sám si řikal, že jsem víc"

     "Omlouvám se....podcenil jsem tvojí obrovskou pevnou vůli. Ovšem....to se brzy změní! Chlapy...dejte tady Ryomou můj speciální přistroj. Můžeš být podctena Ryomou....budeš zcela první, kdo to vyzkouší"

     Ryomou se se zbytky svých sil snaží jakkoli odporovat. Dokonce se z nouze pokusí vytáhnout svá křídla, ale bohužel má stále jedno nefunkční, takže jí to akorát způsobí takovou bolest, až omdlí.

    "Ona je opravdu hrdinka co? Nevzdává se, i když ví, že nemá absolutně žádný smysl odporovat. Není ve formě, nemůže se rychle pohybovat, nemůže použít zbraně, nemůže nic. Ted je prakticky stejně bezbranná jako malý červíček mezi rybami. Až mi bude absolutně věrná, tak už budu prakticky neporazitelný."

     Společně se svými muži, jež drží jeho dceru se přesunou zpět do laboratoře. Po nějaké době přijde Ryomou k sobě všimne si hadiček připojených na svých prstech. Pokusí se zvednout, ale další hadičky připojený k páteři a hlavě jí to nedovolí.

    "Co to ksakru je? A proč mě tak bolí hlava? Je to jako kdyby mi někdo chtěl vyndat mozek z hlavy"

     Pomyslí si Ryomou. Vlastně se ani moc nemýlí. Další hadičky má napojený přesně do páteře a přímo hluboko v hlavě.

    "Ryomou, být tebou moc se nehýbu. Kdybys to vytrhla rychle tak by se z tebe mohl stát dementík. Dvě trubičky máš totiž připevněný na myšlenkovou a pocitovou část tvého mozku."

     "No a k čemu tahle blbost je?"

     "No je v tom obrovský elektrický napětí a jakmile to napětí spustím.....mno...proč bych ti měl všechno dopodrobna vysvětlovat? Nejsem žádný super vědec, takže ani pořádně nevím, jak to funguje. Ví to jen můj nejlepší vědecký génius, který už je bohužel mrtev. No jo byl to člověk a když už mi nebyl nic platnej....prostě jsem neodolal a vysál ho. Nestál za nic. Ale zpět k tomuhle přístroji. Prostě jakmile to spustim a píchnu ti další dávku toho séra. Bude to na tebe působit okamžitě a nezabrání tomu ani tvoje vůle...dost keců tak do toho chlapi pustte to."

     Ryomou začne křičet bolestí. Otec jí bezcitně píchne velkou injekci do žíly a zvýší dávku elektřiny do jejího těla. Po pár minutách to vypne. Ryomou vyčerpaně spustí hlavu dolu a snaží se popadnout dech.

    "Tak co...budeš pořád odporovat?"

     "Já...."

     Zakucká se.

    "Já...."

     "No? Copak mi řekneš dítě moje? Budeš mě už konečně poslouchat?"

     Ryomou se marně pokusí zvednout hlavu. Už je natolik vyčerpaná. Je už skoro mrtvá a už zcela nemá svojí vůli. Elektřina, která jí projela hlavou jí absolutně omámila a ještě k tomu dostala konskou dávku toho zvláštního séra.

    "Budu....tati"

    Její otec se usměje a přijde až k Ryomou.

    "Tak se mi to líbí Ryomou...."

     A pohladí jí láskyplně po tváři.

    "Tak ted v klidu sed a já ti sundám ti hadičky."

     Ryomou poslechne na slovo.

    Otec jí sundá hadičky a řekne chlapům, aby jí odvedli do jejího pokoje, aby si pořádně odpočinula. Za dva dny přece začne absolutní krvavá revoluce upírů.

    "Už se nemohu dočkat!!!"

     Ryomou následuje muže do jejího pokoje. Ona si lehne na postel, přikreje se. V hlavě absolutní prázdno. Pomalu ani neví, kdo je nebo kým byla. A už vůbec neví, kdo je Aiko...jen zná její jméno. To samé platí i pro Kin. To samé platí pro cokoli. Jako kdyby se znovu narodila.

    Pomalu začne zavírat oči ke spánku. Jsou totiž tři věci, kterými si je naprosto jistá: má ukrutné bolesti po celém těle, je šíleně unavená a šílenou touhu zabíjet. Jakmile konečne spojí víčka k sobě ucítí úlevu. Veškerá fyzická bolest utichne ke spánku. Ovšem je tu ještě jedna bolest......a ta jí donutí k poslední a naprosto osamocené slze. Možná k poslední slze, která vyplaví i poslední špetku citu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama