Kapitola 15....Ryomou už není....
Jakmile si Aiko uvědomí, že Ryomou už není ta, kterou bývala, vytasí zase meč a rozeběhne se naproti Ryomou. Kin jí ale vběhne do cesty a vytvoří silové pole, kolem nich. Stihne to akorát včas, protože Ryomou by Aiko zabila dřív než by stačila mrknout okem.
"Supr technika vampýrko! Alespon to nebude tak jednoduchý a já si pořádně užiju"
Začne kroužit kolem kupole, ve kterém jsou uzavřeni. Přiběhnou další muži.
"Vypadněte! Patolízalové...tyhle dvě jsou jen moji. S nima si hravě poradím. Mám přece právo na malou zábavu předtím velkým bojem ne?"
Muži jí na slovo poslechnou.
"Nějak tě posouchají Ryomou"
řekne sarkasticky Kin. Ryomou se usměje.
"Ovšem...oni musej. Jsem totiž jejich velitel....samozřejmě nejvyšším velitelem je můj otec"
Aiko vykulí oči.
"Tvůj otec? Kdyt má být mrtvý ne?"
"No...tak sme se všichni spletly.....žije a díky němu konečně chápu svůj úděl na tomhle světě"
Kin se zamračí.
"Hm...máš na sobě pěkný hadry...to ti taky věnoval tvůj tatík?"
"Och ano....na brnění sice nejsem zvyklá, ale je to bezva"
Ted vykulí oči i Kin.
"Počkej....ty si pamatuješ co si nosila? A víš kdo jsme my?"
Ryomou se podívá na ostří svého meče a lhostejně řekne.
"Jasně, že vim, kdo jste. Ty jsi Aiko...holka, která mi leze do zadku, protože je do mě zamilovaná. A ty jsi....Kin..."
Ryomou se náhle rozzlobí.
"ty si dívka, kterou jsem zase z celýho srdce milovala já....víš...stará Ryomou by ti to neřekla, ale já ti to řeknu, protože mi už na tobě ani trochu nezáleží. Víš, kdysi dávno....když jsme se seznámily a ty byla jen Yatsumi a já Rayla....ani nevíš jak jsem byla štastná, že si mi poslala ten zamilovaný dopis. Díky tobě jsem poznala co je to láska. Bez tebe bych zkončila....vlastně stejně jako ted. Hehe....no...jen díky tobě a důvěru v tvou lásku, jsem měla smysl žít, ale když jsi ode mě odešla....málem mě to zabilo! Celých deset let sem žila v naději, že se ke mě vrátíš....a pak si opravdu přišla...ale byla si tak ledově klidná. Pochopila jsem, že už ke mě nic necítíš a přijmula tě jako svou kamarádku....no....ale tohle všechno je už minulost. Vlastně ted mi větší radost neudělá nic jiného než tvá smrt. Láska, přátelství, naděje, důvěra....to jsou takový kraviny. Lidská vetešácká citová clona, kterou upír vůbec nesmí poznat. Z týhle citový narkozy mne probudil až můj otec, kterému jsem za to vděčná. No jo....rodině by se mělo věřit nejvíce. A ted dost keců....dokončíme tuhle nesmyslnou konverzaci nádherným a krvavým koncem."
Kin nějak neví, co má říct, jak se zachovat a stejnou potíž má i Aiko. Obě se dozvěděly vlastně něco, co by jim předchozí Ryomou v životě neřekla.
Ryomou začne mlátit vší silou do kupole. Aiko se probudí z tranzu.
"Pust mě ven Kin!!!"
I Kin se probudí z tranzu a bezeslova chytne Aiko do jedné ruky a v druhé zhmotní silový štít. Kin utíká, co jí nohy stačí. Ryomou ale za nimi neběží. V tom vrthne otec do chodby a kouká na Ryomou, která je nepronásleduje.
"Proč je necháváš jít Ryomou!!!! Jsou to naši nepřátelé a mě přece musíš poslouchat....jak si.."
Ryomou ho vyruší uprostřed věty.
"Ale otče....jen chci, aby přivolaly tu skupinu upírů, která se bude bouřit. Když se všichni sejdou..tak je všechny zabijeme a budeme to mít odbitý"
Otec je ohromen její chladnokrevností.
Mezitím Aiko a Kin vyběhnou ven. Běží daleko od jeskyně. V tom se Aiko zastaví.
"Proč si mi to neřekla? Že si něco měla s Ryomou? Já ti o sobě řekla, co k ní cítím...ale proč si mi to neřekla ty? Sakra tohle má být důvěra? Mezi přáteli"
Aiko se rozzlobeně posadí. Kin si sedne naprosti ní.
"Aiko...no...tak dobře...povím ti o sobě všechno. Když jsem ještě byla člověkem zamilovala jsem se do dívky, která uměla naprosto dokonale zpívat. Utápěla jsem se v depresi, protože jsem měla strach jí to říct. Nakonec jsem vzala veškerou odvahu a napsala jí dopis, ve kterém jsem jí vylila své srdce. Díky tomu jsme se sblížily a nakonec mi řekla, že mě taky miluje. Začaly jsme spolu chodit. Byly to nejkrásnější léta mýho života. Jenže celý tenhle vztah byl založen na lži. Žila jsem v představě, že Rayla je zcela obyčejný člověk, ale pak se objevil Kein a pořádně zamíchal s mým životem. Dva roky jsem žila v domnění, že Rayla byla zabita. Nebyl den, kdybych na to nemyslela. Po dvou letech si mě našel Kein, aby mě zabil, ale zachránila mě Ryomou. No...Kein do mě stihl ještě vpravit svojí krev, čehož si Ryomou nevšimla a tak se ze mě stal upír...a tak jsem se taky stala učněm Ryomou. No a abych tady nevyprávěla dlouho...trochu to zkrátím. Díky Ryomou jsem se postupně dozvídala tajnosti okolo Rayly a taky jsemsi začala uvědomovat, že mě Ryomou přitahuje. No a jak plynul čas došlo na poslední bitvu se sestřenicí Rayly Hameko. Ta byla poražena rukou Ryomou...a jak jsem taky v tu dobu zjistila rukou své vlastní sestřenice. Jak se totiž ukázalo...Ryomou byla vlastně Rayla. Celou tu dobu jsem jako idiot hledala někoho, kdo byl celou tu dobu po mém boku. Málem jsem navázala vztah se stejnou dívkou jako předtím a opět by to vlastně byl vztah ve lži.....já vím, já vím....chránila mě. Ale celou tu dobu, co jsem jí znala mi jen a jen lhala...nejde jen o lásku ve vztahu, ale taky o důvěru...a jak jsem mohla důvěřovat někomu, kdo mi lhal v podstatě pořád. Já....já...nikdy bych jí nezavrhla za to, že je upír a elf dohromady...kdyby mi to řekla, mohlo všechno dopadnout úplně jinak. A když k tomu pak měla druhou příležitost v podobě Ryomou...zase to neudělala....chápu, že mě chtěla chránit...ale...ale...to bych raději byla v nebezpečí než abych žila s někým, kdo mi o sobě lže. Já...proto jsem od ní odešla...."
Aiko přestane zuřit a Kin začne brečet.
"Tak...to je opravdu zajímavý příběh...."
"Ani nevíš jak ti závidím, že Raylu už od samého začátku znáš....že víš, co je ona zač..."
Aiko jí poděkuje a obejme jí.
"Kin...omlouvám se, že jsem na tebe vyjela...ted chápu proč si o tom nechtěla mluvit....ale..to už Ryomou ani trochu nemiluješ?"
Ale Kin neodpoví. Sotva je schopna nějakých slov, protože její pláč je natolik silný a intenzivní, že trvá ještě nějakou dobu. Navíc to přes svůj hysterický záchvat breku neuslyší. Nakonec jen lehce popotáhne.
"Ne...Aiko...to já děkuju tobě. Potřebovala jsem to dostat ven. Už dlouho v sobě dusím tyhle pocity a jsem ráda, že sis je vyslechla. Ale dost slz...musíme ted řešit jiné věci. Musíme shromáždit během dneška co nejvíc upírů, kteří se rozhodnou nám pomoci. Zajdeme za Arichem...on tu zprávu nechá poslat."
Aiko si náhle něco uvědomí.
"Kin...víš co musíme udělat vid?"
"Ted jsem to přeci řekla"
"Ne o to nemluvím Kin....sice se mi to příčí, ale nedá se nic dělat...mu...musíme Ryomou zabít...slíbily jsme jí to. Vidíš Kin? Ani mě není souzeno být s Ryomou....."
Kin se na ní podívá....
"Ano. To musíme udělat. Na památku staré dobré Ryomou"
Obě kývnou na souhlas a rozeběhnou se za Arichem. Jakmile se to Arich dozví rozešle zprávu svým známým a ti zase svým známým a tak dále.
Během dne a noci se začínají zbrojit Kin i Aiko. Převlékají se do brnění z lehkého a pevného kovu, by jim to nepřekáželo v pohybu. Kin se ozbrojí lukem a šípy, hvězdicemi a spoustou vrhacích nožů. Samozřejmě si vezme i meč. Sice s ním neumí zacházet, ale zbraně na dálku jednou dojdou a v ten moment chce být alespon připravená. Aiko se vyzbrojí mečem a dýkou. Dýkou, která patří jen jednomu srdci k probodnutí. Dýka, která je určena Ryomou. Je pevně rozhodnutá, že to musí být ona, kdo jí zabije.
Nejsou samozřejmě jediný, kdo se zbrojí. Mezi nimi je i Arich, který jim bude hodně užitečný, když je to léčitel. Dalšími známými je rodina Tamatzuki se svými sluhy. Ani oni nemohou dovolit, aby upíři vládly lidem. A v neposlední řadě je tu i dalších dva tisíce upírů, kteří nepatří mezi ty krvelačné bestie. Všichni tyto bytosti se připravují k boji. Vědí, že je jich málo, ale pokud se o něco nepokusí, budou si připadat jako srabi. Ke Kin náhle přistoupí jeden z členů Tamatzuki.
"Doslechli jsme se, že mezi nimi je i Rayla...je to pravda?"
Kin se otočí.
"Bohužel ano...a co hůř, ona je druhý velitel. Jejím nadřízeným je její vlastní otec"
Člen Tamatzuki klanu se zhrozí.
"Cože? Ale kdyt on je přece..."
"....mrtvý? Není...Rayla nám to sama řekla"
"Kin? Aiko? Můžete jít nachvíli se mnou?"
přeruší konverzaci Arich.
Dívky kývnou na souhlas a vydají se za ním.
"Holky...všichni jsme se dohodly na tom, aby tady Kin vedla tuhle armádu do poslední bitvy...co myslíš ty Aiko? Myslíš, že je to dobrý nápad?"
"Ne to není dobrý nápad...nemám žádné pořádné zkušenosti s válkami"
začne namítat Kin. Aiko se na Kin usměje.
"Kin...je to určitě nejrozumnější cesta. Ty z nás všech znáš Ryomou nejlépe. A ona je druhým velicím...."
Kin tedy nechotně kývne.
"Musíš ještě promluvit ke svým mužům Kin"
řekne záhy Arich. Kin jen polkne a odebere se na improvizované podium (stoupne si na střechu Arichova domu, kde si udělaly svou základnu).
"Milý upíří, elfové a další bytosti, kteří se nám pokoušíte pomoci...vím, že mě neznáte a vím, že neznáte ani jeden druhého, ale jedno máme společné. Chceme porazit krvežíznivé upíry, protože víme, že nadvláda upíra by znamela absolutní konec tohoto světa. Upřímně nemám žádné zkušenosti s bojem a válkami a taky se přiznávám k tomu, že mám strach, protože nás ani zdaleka není tolik, co jich...ale přecijen máme jednu výhodu. My máme svou hrdost a svou vlastní vůli. A to jim chybí. Převážná většina z nás, co tu ted stojíme, proti těmhle bytostem bojujeme každý den, takže víme jak na ně. Takže to řeknu takhle...nemohu vám zaručit výhru, ale mohu udělat cokoli proto, abysme se nezahanbily a ukázaly jim, že my jsme ti, kteří je umí porazit"
Obecenstvo jí zdvořile zatleská. A Kin díky tomu získá ztracené odhodlání.
Na druhém konci ostrova se připravuje druhý tábor. Všichni upíři se sytí lidskou krví a přitom se zbrojí. Hluboko uvnitř jeskyně sedí v temném pokoji na křesle Ryomou a pije svojí slíbenou dávku krve. Jakmile dopije opatrně se zvedne a pomalu se oblíkne do své zbroje a vezme si své zbraně. Ryomou má jediná trochu jinou zbroj než její muži či její otec. Kvůli křídlům má zcela neobrněná záda, aby je mohla kdykoli roztáhnout a vyrazit ze vzduchu.
"Tak...zítra nastává ten den....už se nemohu dočkat."
A začne se smát a její smích doléhá přes celou jeskyni až ven....každý, kdo by ten smích slyšel, tak by mu zamrazilo v zádech. Je to smích pravého vraha.
Jakmile si Aiko uvědomí, že Ryomou už není ta, kterou bývala, vytasí zase meč a rozeběhne se naproti Ryomou. Kin jí ale vběhne do cesty a vytvoří silové pole, kolem nich. Stihne to akorát včas, protože Ryomou by Aiko zabila dřív než by stačila mrknout okem.
"Supr technika vampýrko! Alespon to nebude tak jednoduchý a já si pořádně užiju"
Začne kroužit kolem kupole, ve kterém jsou uzavřeni. Přiběhnou další muži.
"Vypadněte! Patolízalové...tyhle dvě jsou jen moji. S nima si hravě poradím. Mám přece právo na malou zábavu předtím velkým bojem ne?"
Muži jí na slovo poslechnou.
"Nějak tě posouchají Ryomou"
řekne sarkasticky Kin. Ryomou se usměje.
"Ovšem...oni musej. Jsem totiž jejich velitel....samozřejmě nejvyšším velitelem je můj otec"
Aiko vykulí oči.
"Tvůj otec? Kdyt má být mrtvý ne?"
"No...tak sme se všichni spletly.....žije a díky němu konečně chápu svůj úděl na tomhle světě"
Kin se zamračí.
"Hm...máš na sobě pěkný hadry...to ti taky věnoval tvůj tatík?"
"Och ano....na brnění sice nejsem zvyklá, ale je to bezva"
Ted vykulí oči i Kin.
"Počkej....ty si pamatuješ co si nosila? A víš kdo jsme my?"
Ryomou se podívá na ostří svého meče a lhostejně řekne.
"Jasně, že vim, kdo jste. Ty jsi Aiko...holka, která mi leze do zadku, protože je do mě zamilovaná. A ty jsi....Kin..."
Ryomou se náhle rozzlobí.
"ty si dívka, kterou jsem zase z celýho srdce milovala já....víš...stará Ryomou by ti to neřekla, ale já ti to řeknu, protože mi už na tobě ani trochu nezáleží. Víš, kdysi dávno....když jsme se seznámily a ty byla jen Yatsumi a já Rayla....ani nevíš jak jsem byla štastná, že si mi poslala ten zamilovaný dopis. Díky tobě jsem poznala co je to láska. Bez tebe bych zkončila....vlastně stejně jako ted. Hehe....no...jen díky tobě a důvěru v tvou lásku, jsem měla smysl žít, ale když jsi ode mě odešla....málem mě to zabilo! Celých deset let sem žila v naději, že se ke mě vrátíš....a pak si opravdu přišla...ale byla si tak ledově klidná. Pochopila jsem, že už ke mě nic necítíš a přijmula tě jako svou kamarádku....no....ale tohle všechno je už minulost. Vlastně ted mi větší radost neudělá nic jiného než tvá smrt. Láska, přátelství, naděje, důvěra....to jsou takový kraviny. Lidská vetešácká citová clona, kterou upír vůbec nesmí poznat. Z týhle citový narkozy mne probudil až můj otec, kterému jsem za to vděčná. No jo....rodině by se mělo věřit nejvíce. A ted dost keců....dokončíme tuhle nesmyslnou konverzaci nádherným a krvavým koncem."
Kin nějak neví, co má říct, jak se zachovat a stejnou potíž má i Aiko. Obě se dozvěděly vlastně něco, co by jim předchozí Ryomou v životě neřekla.
Ryomou začne mlátit vší silou do kupole. Aiko se probudí z tranzu.
"Pust mě ven Kin!!!"
I Kin se probudí z tranzu a bezeslova chytne Aiko do jedné ruky a v druhé zhmotní silový štít. Kin utíká, co jí nohy stačí. Ryomou ale za nimi neběží. V tom vrthne otec do chodby a kouká na Ryomou, která je nepronásleduje.
"Proč je necháváš jít Ryomou!!!! Jsou to naši nepřátelé a mě přece musíš poslouchat....jak si.."
Ryomou ho vyruší uprostřed věty.
"Ale otče....jen chci, aby přivolaly tu skupinu upírů, která se bude bouřit. Když se všichni sejdou..tak je všechny zabijeme a budeme to mít odbitý"
Otec je ohromen její chladnokrevností.
Mezitím Aiko a Kin vyběhnou ven. Běží daleko od jeskyně. V tom se Aiko zastaví.
"Proč si mi to neřekla? Že si něco měla s Ryomou? Já ti o sobě řekla, co k ní cítím...ale proč si mi to neřekla ty? Sakra tohle má být důvěra? Mezi přáteli"
Aiko se rozzlobeně posadí. Kin si sedne naprosti ní.
"Aiko...no...tak dobře...povím ti o sobě všechno. Když jsem ještě byla člověkem zamilovala jsem se do dívky, která uměla naprosto dokonale zpívat. Utápěla jsem se v depresi, protože jsem měla strach jí to říct. Nakonec jsem vzala veškerou odvahu a napsala jí dopis, ve kterém jsem jí vylila své srdce. Díky tomu jsme se sblížily a nakonec mi řekla, že mě taky miluje. Začaly jsme spolu chodit. Byly to nejkrásnější léta mýho života. Jenže celý tenhle vztah byl založen na lži. Žila jsem v představě, že Rayla je zcela obyčejný člověk, ale pak se objevil Kein a pořádně zamíchal s mým životem. Dva roky jsem žila v domnění, že Rayla byla zabita. Nebyl den, kdybych na to nemyslela. Po dvou letech si mě našel Kein, aby mě zabil, ale zachránila mě Ryomou. No...Kein do mě stihl ještě vpravit svojí krev, čehož si Ryomou nevšimla a tak se ze mě stal upír...a tak jsem se taky stala učněm Ryomou. No a abych tady nevyprávěla dlouho...trochu to zkrátím. Díky Ryomou jsem se postupně dozvídala tajnosti okolo Rayly a taky jsemsi začala uvědomovat, že mě Ryomou přitahuje. No a jak plynul čas došlo na poslední bitvu se sestřenicí Rayly Hameko. Ta byla poražena rukou Ryomou...a jak jsem taky v tu dobu zjistila rukou své vlastní sestřenice. Jak se totiž ukázalo...Ryomou byla vlastně Rayla. Celou tu dobu jsem jako idiot hledala někoho, kdo byl celou tu dobu po mém boku. Málem jsem navázala vztah se stejnou dívkou jako předtím a opět by to vlastně byl vztah ve lži.....já vím, já vím....chránila mě. Ale celou tu dobu, co jsem jí znala mi jen a jen lhala...nejde jen o lásku ve vztahu, ale taky o důvěru...a jak jsem mohla důvěřovat někomu, kdo mi lhal v podstatě pořád. Já....já...nikdy bych jí nezavrhla za to, že je upír a elf dohromady...kdyby mi to řekla, mohlo všechno dopadnout úplně jinak. A když k tomu pak měla druhou příležitost v podobě Ryomou...zase to neudělala....chápu, že mě chtěla chránit...ale...ale...to bych raději byla v nebezpečí než abych žila s někým, kdo mi o sobě lže. Já...proto jsem od ní odešla...."
Aiko přestane zuřit a Kin začne brečet.
"Tak...to je opravdu zajímavý příběh...."
"Ani nevíš jak ti závidím, že Raylu už od samého začátku znáš....že víš, co je ona zač..."
Aiko jí poděkuje a obejme jí.
"Kin...omlouvám se, že jsem na tebe vyjela...ted chápu proč si o tom nechtěla mluvit....ale..to už Ryomou ani trochu nemiluješ?"
Ale Kin neodpoví. Sotva je schopna nějakých slov, protože její pláč je natolik silný a intenzivní, že trvá ještě nějakou dobu. Navíc to přes svůj hysterický záchvat breku neuslyší. Nakonec jen lehce popotáhne.
"Ne...Aiko...to já děkuju tobě. Potřebovala jsem to dostat ven. Už dlouho v sobě dusím tyhle pocity a jsem ráda, že sis je vyslechla. Ale dost slz...musíme ted řešit jiné věci. Musíme shromáždit během dneška co nejvíc upírů, kteří se rozhodnou nám pomoci. Zajdeme za Arichem...on tu zprávu nechá poslat."
Aiko si náhle něco uvědomí.
"Kin...víš co musíme udělat vid?"
"Ted jsem to přeci řekla"
"Ne o to nemluvím Kin....sice se mi to příčí, ale nedá se nic dělat...mu...musíme Ryomou zabít...slíbily jsme jí to. Vidíš Kin? Ani mě není souzeno být s Ryomou....."
Kin se na ní podívá....
"Ano. To musíme udělat. Na památku staré dobré Ryomou"
Obě kývnou na souhlas a rozeběhnou se za Arichem. Jakmile se to Arich dozví rozešle zprávu svým známým a ti zase svým známým a tak dále.
Během dne a noci se začínají zbrojit Kin i Aiko. Převlékají se do brnění z lehkého a pevného kovu, by jim to nepřekáželo v pohybu. Kin se ozbrojí lukem a šípy, hvězdicemi a spoustou vrhacích nožů. Samozřejmě si vezme i meč. Sice s ním neumí zacházet, ale zbraně na dálku jednou dojdou a v ten moment chce být alespon připravená. Aiko se vyzbrojí mečem a dýkou. Dýkou, která patří jen jednomu srdci k probodnutí. Dýka, která je určena Ryomou. Je pevně rozhodnutá, že to musí být ona, kdo jí zabije.
Nejsou samozřejmě jediný, kdo se zbrojí. Mezi nimi je i Arich, který jim bude hodně užitečný, když je to léčitel. Dalšími známými je rodina Tamatzuki se svými sluhy. Ani oni nemohou dovolit, aby upíři vládly lidem. A v neposlední řadě je tu i dalších dva tisíce upírů, kteří nepatří mezi ty krvelačné bestie. Všichni tyto bytosti se připravují k boji. Vědí, že je jich málo, ale pokud se o něco nepokusí, budou si připadat jako srabi. Ke Kin náhle přistoupí jeden z členů Tamatzuki.
"Doslechli jsme se, že mezi nimi je i Rayla...je to pravda?"
Kin se otočí.
"Bohužel ano...a co hůř, ona je druhý velitel. Jejím nadřízeným je její vlastní otec"
Člen Tamatzuki klanu se zhrozí.
"Cože? Ale kdyt on je přece..."
"....mrtvý? Není...Rayla nám to sama řekla"
"Kin? Aiko? Můžete jít nachvíli se mnou?"
přeruší konverzaci Arich.
Dívky kývnou na souhlas a vydají se za ním.
"Holky...všichni jsme se dohodly na tom, aby tady Kin vedla tuhle armádu do poslední bitvy...co myslíš ty Aiko? Myslíš, že je to dobrý nápad?"
"Ne to není dobrý nápad...nemám žádné pořádné zkušenosti s válkami"
začne namítat Kin. Aiko se na Kin usměje.
"Kin...je to určitě nejrozumnější cesta. Ty z nás všech znáš Ryomou nejlépe. A ona je druhým velicím...."
Kin tedy nechotně kývne.
"Musíš ještě promluvit ke svým mužům Kin"
řekne záhy Arich. Kin jen polkne a odebere se na improvizované podium (stoupne si na střechu Arichova domu, kde si udělaly svou základnu).
"Milý upíří, elfové a další bytosti, kteří se nám pokoušíte pomoci...vím, že mě neznáte a vím, že neznáte ani jeden druhého, ale jedno máme společné. Chceme porazit krvežíznivé upíry, protože víme, že nadvláda upíra by znamela absolutní konec tohoto světa. Upřímně nemám žádné zkušenosti s bojem a válkami a taky se přiznávám k tomu, že mám strach, protože nás ani zdaleka není tolik, co jich...ale přecijen máme jednu výhodu. My máme svou hrdost a svou vlastní vůli. A to jim chybí. Převážná většina z nás, co tu ted stojíme, proti těmhle bytostem bojujeme každý den, takže víme jak na ně. Takže to řeknu takhle...nemohu vám zaručit výhru, ale mohu udělat cokoli proto, abysme se nezahanbily a ukázaly jim, že my jsme ti, kteří je umí porazit"
Obecenstvo jí zdvořile zatleská. A Kin díky tomu získá ztracené odhodlání.
Na druhém konci ostrova se připravuje druhý tábor. Všichni upíři se sytí lidskou krví a přitom se zbrojí. Hluboko uvnitř jeskyně sedí v temném pokoji na křesle Ryomou a pije svojí slíbenou dávku krve. Jakmile dopije opatrně se zvedne a pomalu se oblíkne do své zbroje a vezme si své zbraně. Ryomou má jediná trochu jinou zbroj než její muži či její otec. Kvůli křídlům má zcela neobrněná záda, aby je mohla kdykoli roztáhnout a vyrazit ze vzduchu.
"Tak...zítra nastává ten den....už se nemohu dočkat."
A začne se smát a její smích doléhá přes celou jeskyni až ven....každý, kdo by ten smích slyšel, tak by mu zamrazilo v zádech. Je to smích pravého vraha.
fakt moc pěkný ... těšim se na další díl ... snad bude brzo je tofak úúúúúžasný ...