close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Stačí kapka krve II-kapitola 16

20. října 2010 v 19:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Předem se chci předem všem omluvit za to, jak dlouho trvalo. Internet mi vypověděl službu na delší dobu....a já z toho už málem kolabovala taky:3

Ještě se chci předem omluvit za to, kdyby některá nová kapitola tu byla po každé po dlouhé době.....víte...nyní jsem ve čvrťáku a jelikož (jak jste jistě pochopiliXD) jsem maturitní ročník a musím se soustředit hlavně na to....tak se prosím nezlobte:3

Kapitola 16....nastává den D...

    Kin ani Aiko nedospaly. Celou noc si povídaly o všem možném, aby jedna druhou konečně pořádně poznaly. Po této noci se staly opravdovými kamarádkami. Jakmile nastalo ráno všichni už byli připraveni. Ani Ryomou nespala. Celou noc létala po noční obloze a prohlížela si místo střetnutí. Na malý zlomek vteřiny se přistihla přitom, jak se sama sebe ptá proč to vlastně dělá? Ale tuto hloupou myšlenku okamžitě zahnala. Až k ránu se vrátila zpátky, v době, kdy se všichni už připravovaly.

    Ryomou si vezme ještě pár dalších zbraní a začne trochu trénovat. Křídla si už pořádně protáhla, ale ted ještě musí vyzkoušet svoji rychlost. Jde jí to skvěle. Samu sebe pochválí.

    "Super...není lepší léčba než pořádná dávka spánku a lidské krve"

    Kin nervozně chodí sem a tam a propadá se do hlubin svých myšlenek. Aiko je také nervozní, protože jí čeká nejtěžší úkol ze všech. Samu sebe postavila před tu vůbec nejtěžší zkoušku v životě. Musí zabít člověka, kterého miluje.

     "Musím to udělat!!! Je to pro její dobro...žádala nás o to a po Kin to chtít nemůžu. Zná jí déle než já, takže jejich pouto, i když jen přátelské, je mnohem silnější. Pro ní by to bylo logicky mnohem těžší. Pro mě je to sice taky těžké, ale udělám to...pro dobro všech. Ryomou si zaslouží, aby si jí lidé pamatovali jako hrdinku a ne jako zběha. Přitom za to nemůže."

     Aiko steče jedna osamocená slza po tváři. Kin zrovna v tu chvíli přijde a všimne si, jak je Aiko smutná. Poplácá jí po zádech.

    "Aiko...já vím, že je to težký. Nějaká houpá válka a ještě k tomu, když Ryomou....když je Ryomou nenávratně pryč. S ní by to bylo všechno mnohem jednoduší. Bohužel osud chce, abysme bojovali proti ní...ted musí emoce stranou"

     A odejde pryč. Aiko to malilinkato povzbudí a začne si brousit meč.

    Ryomou se zhluboka nadechuje.

    "Není nic krásnějšího než předválečný napětí, který se rozprostírá ve vzduchu...Takovýho vzrušení, strachu, odhodlání, čekání...takováhle atmosféra by se dala krájet a podávat k obědu"

    Usměje se Ryomou.

    Její otec zrovna v tu samou chvíli stojí na kopci, kde předpokládá, že se bitva bude konat. Též nasává ten zvláštní předválečný vzduch a stejně jako jeho dcera si nad ním libuje.

    "Takže...už dnes"

    těchto pár slov, vytrousí z úst a na ústech se mu vyrýsuje úsměv.

    Kin už je připravena.

    "Takže mojí milý spoubojovníci....pokud jste připraveni, jdeme....nebudeme zbytečně oddalovat nevyhnutelné. POKUD JSTE PŘIPRAVENI, ZAKŘIČTE!!"

     A všichni odhodlaně zakřičí.

    Kin, Aiko a Arich jdou v čele jejich malé čety. Celou cestu je každý z nich zabrán do svých myšlenek a ani jeden z nich nemá odvahu cokoli ze sých myšlenek vyřknout nahlas.

    Dostanou se až na zablácené prostranství, kde už stojí a čekají legie krvelačných úpírů.

    "Tak přecijen ste našli nějaký blázny, kteří mají tolik odvahy, aby zemřeli? To je schvályhodné....Kin....opravdu si vedeš dobře. Vždycky jsem věděla, že máš v sobě skrytý potenciál"

     Aiko se rozhlíží kolem sebe, protože neví odkud se ten hlas ozývá. Kin se ale bez výrazu podívá nahoru, protože je jí naprosto jasné, že Ryomou to vzala vzduchem.

    "Přestan Ryomou a zaujmi svou pozici, at už konečně můžeme začít!"

    Ryomou to trochu vyvede z míry, ale vzápětí se vzpamatuje a udělá co se po ní chce.

    Chvíli se nic neděje. Pak se ale Kin otočí ke svým mužům.

    "No....Ryomou určitě chce, aby sme začaly jako první....nuže dobrá...uděláme jí tu radost. Ale předtím než se vydáte vstříc nejasnému osudu...pamatujte, že my máme šanci vyhrát. Jich je víc, ale my jsme elita!!! Tak ze sebe vydejte co nejvíc a ukažte těm zrůdám, co ve vás je!!!! DO ÚTOKŮŮŮŮ!!!"

     Zakřičí ze všech sil Kin a společně se svými muži se rozeběhne.

    Ryomou se usměje.

    "Proč se smeješ,dítě moje"

     Zeptá se otec.

    "Ale...to nic....tak vojíni....ukažte těm elitám, že ted už na vás nemají"

     a s křikem se rozeběhne i krvelačná strana upírů. Za pár chvil se všichni střetnou. Kin střílí jeden šíp za druhým a tím šikovně odráží veškeré údery, které by jí mohli jakkoli ublížit. Aiko převážně užívá pěsti, ale pokud není jiná možnost seká kolem sebe jako smyslů zbavená.

     Ryomou se do boje zapojí až po nějaké době. Díky své superrychlosti bez problémů zabíjí jednoho upíra za druhým. Aiko si všimne Ryomou, která se k ní pomalu blíží.

    "Tak...možná je to moje poslední šance, jak se k ní dostat!!! Bud ted a nebo nikdy"

     A prosekává si cestu k Ryomou.

    Ryomou si jí nějak nevšímá, je plně zabraná do zabíjení. I Kin v ten okamžik zdvihne hlavu a rozhlídne se kolem sebe. Vidí, co se Aiko pokouší udělat a rozeběhne se za ní. Všichni, co se jí připletou do cesty, odrazí jejich útoky svým štítem, který si vytvořila. Aiko je už přímo za Ryomou, která si jí stále ještě nevšimla. Pomalu vyndá dýku a s roztřesenýma rukama jí nasměruje na Ryomou.

    "NE!!!"

     Zakřičí Kin a vyskočí do výšky. Skočí přímo do rány, která původně měla zasáhnout Ryomou. Aiko vyděšeně vykulí oči.

    "Kin....co...co to má znamenat?"

     V tu samou chvíli se otočí i Ryomou a trochu ji překvapí, co se to za jejími zády vlastně dělo. Kin začne vykašlávat krev. Dýka jí zasáhla oblast břicha. Podívá se na Aiko s lítostivým výrazem.

    "Promin Aiko....ale...tohle prostě nemůžu dopustit."

     Ryomou se začne smát a bez upozornění chytne Kin a vyletí s ní do vzduchu.

    "Sice nevím, proč si to udělala, ale tohle je tvůj konec Kin!"       
   
     "To je dobře!"

    řekne Kin.

    Ryomou nechápavě zakroutí hlavou.

    "Co je dobře? Že umřeš?"

     "Ne...ale je dobře, že ten kdo mě zabije budeš ty. Prosím tě...nech mě ted mluvit než mě shodíš dolů"

     Ryomou tedy povolí a odletí s ní někam, kde by je nikdo nerušil.

    Aiko je naprosto vzteky bez sebe. Zůstane stát na místě a přemýšlet nahlas

    "Kin.....co...tys nás zradila?"

     Pomocí toho vzteku probudí v sobě své zvláštní schopnosti a všechny v blízkosti pěti metrů, smrtelně popálí. Vzteky bez sebe začne procházet přes bitevní pole. Kdokoli, kdo se pokusí zastavit je spálen mocnými plameny. Všude se snaží najít Kin a Ryomou.

    "Když i ty KIN....TAK SMRT BUDE ČEKAT I TEBE!!!!!!!"

     Mezitím.....

    "Ryomou.....dokud budu živá, tak nebudu mít odvahu tě zabít a nebo koukat na to, jak se to někdo pokouší udělat. Já...měla jsem ti to říct už když si mě o to žádala. Možná, že ted jsi ovládaná svým otcem....ale...tohle nejsi ty a ty to víš. Podvědomě to víš. Omlouvám se ti Ryomou....všechno je to moje vina. Kdybych měla větší odvahu, tak se ti tohle nikdy nestane."

     Při těchto slovech jí začnou téct slzy. Opatrně přitom přiloží svou ruku na tvář vyjevené Ryomou.

    "Ryomou....já..."

     "KIN!!!!!!!!!!!!!!"

     vyruší konverzaci Aiko.

    "Omlouvám se, že vás rušim, ale je tu malý problém, který je třeba vyřídit!!! Sakra Kin daly jsme slib!!!! Ryomou tušila, že nebudeš mít sílu to udělat a v tom případě pověřila mě tímto úkolem. Taky to nechci udělat, ale pokud to neudělám, pokazím tím čest Ryomou. Tak ustup"

     "Ne Aiko.....omlouvám se, ale to prostě nemůžu dopustit! Pokud jí chceš zabít, musíš nejdřív zabít mě!"

    Aiko se rozčílí ještě víc.

    "Proč to sakra děláš?"

     zeptá se Aiko.

    "Jo! Proč? Tohle je blbina. Nevím, co chceš dělat Kin, ale to už ti Ryomou nijak nevrátí"

     Kin se otočí zpátky na Ryomou....

    "DOKUD BUDU ŽIVÁ NEDOPUSTÍM ABY TĚ NĚKDO ZABIL!!!! A proč? Protože....PROTOŽE TĚ POŘÁD MILUJU RYOMOU.....at jsem dělala, co jsem dělala....at jsem byla sebevíc naštvaná, pořád si byla jsi a budeš v mém srdci. Jsi moje zpěvačka...a navždy jí budeš"

    Aiko nevěří svým uším.

    "Takže ty si mi zase lhala?"
   
     "Nelhala Aiko....pokud vím, nikdy jsem ti na tu otázku neodpověděla"

    Ryomou se vzpamatuje

    "Myslíš, že to cos právě řekla něco změní na tom, kým ted jsem?"

     "Ne.....vím, že už není návratu....a za to se ti omlouvám.....je to jen a jen moje vina, že jsi na tom takto"

     Ryomou zničehnic začnou téct slzy. Zatřese hlavou a odletí pryč. Nechá tam Kin i Aiko napospas osudu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama