Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Listopad 2010

Konečně i něco na čtení ^^

29. listopadu 2010 v 23:49 | reiko-chan |  Novinky
Dobře...dobře...já zase tak často do novinek nic nepřidávám...dobře...ještě NIKDY!! jsem sem nic nepřidala:3, ale mám prostě takovou obrovkou radost, že se o to musím s někým podělitXD

Nedávno jsem si v jistém internetovém objednala dvě knížky, které mě zaujaly a nyní je mám doma a mám z toho obrovskou radost! Jednu už mám rozečtenou a nemohu říct nic jiného, než že mé nadšení ani na okamžik nevyprchalo :3.....samozřejmě, že obě knihy mají co dočinění s Queer tématikou, jinak bych to zde ani nezveřejňovala...každopádně v nejbližší době, až si jí konečně dočtu tak vám sem hned hodím recenzi

Vaše zcela nadšená Reiko-chan ^^

Stačí kapka krve II-kapitola 20 (skutečně poslední díl)

29. listopadu 2010 v 18:43 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 20.....chci jen tvé dobro.....

    "Ryomou!!! Co to má znamenat?"

     "Poočkej Kin....zkus se nad tím zamyslet. Stala si se násilně upírem. Vstoupila si do světa, do kterého ani nemusíš patřit. Žádný pokousaný nemá na výběr....ty ano. Je to všechno má vina ted mám možnost to napravit. Nezáleží mi na tom, jestli budu zrůda nebo ne. Na mě mi vůbec nezáleží. Záleží mi jenom na tvém blahu....na tvém štěstí. Ano miluješ mě a ted mi budeš chtít říct, že chceš být hlavně se mnou a je ti jedno jestli budeš člověk nebo upír. Ale zamysli se nad tím....za pár let ti mohou vadit ty samé vraždy kolem tebe a nebudeš štastná. Milovat nestačí....musíš se cítit dobře i v prostředí, ve kterém jsi. Když se nebudeš cítit dobře v roli jaké jsi....nemůžeš být štastná. Mít pocit domova....mít dítě....chodit mezi lidi, mít práci. Tohle všechno ti já dát nemůžu, ale svět, který tam na tebe čeká, ti to dát může. Nad těmito věcmi uvažuj, Kin"

     Kin si sedne na zem, protože ty slova, které Ryomou řekla, mají něco do sebe. Mají smysl.

    "Ehm...Taro, Langu, Denile a Aiko....mohu mít alespon dvě hodiny na rozmyšlenou? Nechci reagovat ukvapeně. Musím si to pořádně promyslet"

     Lang řekne

    "Beze všeho...zas tak urputně nespěcháme."

     "Pořádně si to promysli"

     řekne Tara. Aiko se to vůbec nelíbí.

    "Kin! Co je to za hloupost? Přece Ryomou nade všechno miluješ ne? To se jí hodláš po tom všem vzdát? Kdyt je to kravina! To nesmíš!"

     "Ne Aiko......Nemůžeš to pochopit, protože si nikdy nebyla člověkem. Já mezi lidmi nějakou dobu žila a tak znám jejich potřeby a touhy"

    Řekne klidně Ryomou.

    "Já...musím být o samotě...nachvíli vás opustím"

     Promluví Kin nepřítomně a odebere se někam, kde může být o samotě. Tara hvízdne a pošeptá Denilovi.

    "Páni! Viděl si to někdy? Tohle musí být láska jako blázen. Ryomou se klidně vzdá svého štěstí. Klidně se vzdá někoho koho tak urputně miluje. A vše jen proto, aby mohla být štastná. To je....tak obětavé....tak, tak....láskyplné a nesobecké. V životě jsem nic takovýho neviděla"

     Denil jen kývne. Ryomou to všechno zaslechne, ale nevěnuje tomu pozornost.

    "Co budu dělat, když se rozhodne stát se člověkem? Je nadmíru jasné, že to bude znamenat konec. A to jsme ani nazačaly. Štěstí je ale nevídaně pomíjivá věc. Kam to jen se mnou povede? Už se touhle láskou k ní mučím takovou dobu. Nevím jestli to ještě vydržím. Zabijou mě moje vlastní emoce. No není tohle k smíchu? Neskolí mě Kein, ani Hameko a ani můj vlastní otec....a to jen díky lásce ke Kin a ted mě ta samá láska zabije!"

     Pomyslí si Ryomou a její vlastní myšlenky jí posadí na zadek.

    Mezitím Kin sedí několik metrů od nich a svůj pohled upíná na Ryomou.

    "Kdyt jí miluju, tak nad čím tady uvažuju? Nepřežiju bez ní už ani minutu. Jenže....možná má pravdu. co když budu za pár let neštastná kvůli tomu, že si stále pamatuji, jaké to bylo být člověkem? Co když opravdu budu po čase toužit po tom všem, co Ryomou říkala? Ona je napůl upír už od narození, takže je smířená se svým životem. Jenže já se s tím smiřovat nemusím. Bože...jsem tak hnusná a sobecká. Ryomou mě miluje tak nevídaně a silně a musí to být pravda, když to všichni říkají. A taky to pravda je.....obětovala pro mě vše, co jen mohla. Kvůli mě se snažila žít život člověka, kvůli mé ochraně se přede mnou ukrývala, abych nebyla v nebezpečí. Kvůli mě se stala krvelačnou bestií a dostala se na stranu svého otce. Podstoupila kvůli mě už tolik bolesti, jen aby mě ochránila. Ano...tolik bolesti....vlastně by jí beze mě bylo líp...nebo ne? Ona vše obětuje pro lásku a když najednou nebude, jak jí naplnit...co když jí to zničí? Správně bych jí měla dát tu šanci nebýt krvelačným upírem. Jsem tak...tak....lidská. Pořád mám v sobě ty hnusné lidské pudy a ty mě nustí uvažovat nad tím, abych byla zase člověk. Kdybych se rozhodla žít s ní a pak byla neštastná, vyčítala by si, že mě nějak nepřesvědčila o tom, že jsem měla zůstat člověkem.....ale....ale....Co mám sakra dělat?"

     Kin je bezmocná. Její myšlenky jí intenzivně proudí hlavou jedna přes druhou. Vyčerpává jí to, ale dokud nenajde nějaké východisko, nevzdá se. Vlastně ani nemůže. Za dvě hodiny musí být rozhodnutá. A že je to sakra důležité rozhodnutí. Nikdy jí neuvažovala nad variantou, být zase člověkem. Dvě hodiny je hodně málo pro něco tak zásadního.

    Ryomou není schopna jediného slova. Není schopná ani nad něčím uvažovat. Má strach....šílený strach. A z čeho? Vlastně z obou možností. Bolí jí představa, že Kin zase zmizí z jejího života....ale tentokrát nadobro. Bojí se i toho, že by mohla být potom Kin neštastná, kdyby se rozhodla pro život upíra. Je tak těžké vybrat možnost, která by byla lepší. Aiko vycítí tu špatnou atmosféru a přijde k Ryomou.

    "Ryomou...já vím, že nemohu říct nic, čím bych tě úplně uklidnila, přesto se o to pokusím. Kin je rozumná dívka....neznám jí tak dlouho jako ty, ale vím jedno. Určitě se rozhodne správně. Rozhodne se tak, jak sama uzná za vhodné. Nesmíš mít strach Ryomou a věř jí a toleruj její rozhodnutí at už bude jakékoli"

     Ryomou otočí hlavu k Aiko a upřímně se usměje.

    "Děkuji ti mockrát Aiko....ani nevíš jak mi tvá vřelá slova pomohla"

    Aiko se taky usměje a trochu zrudne. Nemůže si pomoci. Ryomou se dovede, tak upřímně a tak emocionálně usmát. Jeden by to do ní ani neřekl. Vůbec na to totiž nevypadá.

    Tara se rozzlobí a stoupne si před ně.

     "Vím, že ted prožíváš těžkou chvíli Ryomou a opravdu bych ti ráda řekla, že to chápu, ale nemohu, protože lásku tvých rozměrů neumím dávat. Ovšem milovat umím a tak nedělej cukrbliky na Aiko jasný?"

     Lang taky přijde k nim a do debaty se přidá.

    "Ty si nenapravitelná Taro!"

     Aiko vykulí oči na Taru.

    "Cože? Taro o čem to mluvíš? Nechceš mi říct, že patříš do klubu fandů milujeme Ryomou?"

     Tara se zamračí.

    "Nééé...Ryomou je sexy a charismatická, ale ne...mýlíš se Aiko"

     Ryomou drkne do Aiko a řekne.

    "Myslím, že tady milá Tara žárlí z jiného důvodu Aiko...."

     a mrkne na ní. Aiko konečně pochopí.

    "Já? To není moc vtipný"

     "A co je na tom nevtipnýho? Co je špatného na tom, že se mi líbíš Aiko?"

     Aiko zrudne jako rajče a stoupne si.

    "E....ty...ty si moc nebereš servítky co?"

     "Hehe....v rozpacích si ještě roztomilejší Aiko"

     A chytne jí za bradu. V tom se objeví Kin.

    "Už jsem připravená a plně rozhodnutá"

    Veškerý smích, který tu byl náhle zmizí a všichni zvážní. Nikdo není schopen promluvit, protože všichni čekají na Kinino rozhodnutí. Kin položí ruku na místo, kde je umístěno srdce a nadechne se. Její nádech je roztřesený, jak moc nervozní je.

    "Omlouvám se za to dlouhé zdržení, doufám, že mi to odpustíte. Je to důležté rozhodnutí a takové rozhodnutí vyžaduje nějaký čas. No...nebudu již nadále zdržovat. To, co Ryomou říkala měla obrovskou váhu a udělalo mi to v hlavě opravdu guláš. Je pravda, že si pořád pamatuju svůj život a někdy mi to chybí. Opravdu bych chtěla mít někdy místo, které by bylo mým domovem, mít psa, děti...prostě milující rodinu, práci a lidi okolo sebe. Otravné příbuzné, rodinné vánoce, přátelé, kteří s tebou zajdou na pokec a další ty lidské záležitosti. Ano...všechno to bych chtěla......"

     Kin si povzdychne a znovu se nadechne.

    "Ale.....Ryomou nadevše miluju a přijít o ní by znamenalo přijít o životní lásku. Nevím zda bych dovedla milovat ještě někoho jiného. Nemohla bych být tedy štastná s rodinou, která by nebyla vytvořená z lásky a domov se hlavně tvoří rodinou samotnou. Víte....obě dvě varianty vyžadují nějaké oběti a nedá se nic jiného dělat než se něčeho prostě vzdát. Říká se tomu kompromis. V životě to tak prostě je. Nikdy člověk nemůže mít všechno. Vždycky je jen mnohem lepší varianta, ale není úplně dokonalá. Chápete, co tím chci říct doufám. No...a proto to řeknu takhle. Ryomou....bohatě mi bude stačit, když mojí rodinou budeš ty. Miluju tě a nehodlám se tě vzdát. Nebude pro mě přežitek žít s tebou....stejně bych nemohla být úplně štastná a nemohla bych začít nic...momentálně tě miluju a pokud tuhle lásku nenaplním, tak se snad už zblázním. Prostě a jednoduše...chtít spokojený život jako člověk bych neměla, pokud bys jeho součástí nebyla ty Ryomou. A navíc....nemohla bych žít s myšlenkou, že jsem si vybrala možnost být člověk a tebe nechala pít lidskou krev. Takže chci, abyste Ryomou zbavily její chuti po lidské krvi."

     Denil, Lang i Tara se usmějí. Aiko se nakloní k sedící Ryomou a pošeptá.

    "Vidíš? Já jsem ti říkala, že si vybere jak uzná za vhodné"

     Ryomou jí nevnímá. Zvedne se a dojde až ke Kin. Chytne jí za ruce, podívá se jí do očí a řekne.

    "Jsi si tím jistá Kin? Nebudu ti to vymlouvat, protože je to tvoje rozhodnutí. Jenže....jsi si tím 100% jistá?"

    Kin jí taky pohlédne do očí a udělá na ní láskyplný pohled. To Ryomou bohatě stačí jako odpověd a otočí se k trojici rytířů

    "No...slyšely ste její rozhodnutí....dělejte, co musíte!"

     Tara okamžitě přiběhne k Aiko a chytne jí kolem ramen. Obě jsou zhruba stejně vysoké, tak si koukají do očí. Aiko se hrozně lekne a zrudne.

    "Co...co to děláš Taro?"

     Vyblekotá Aiko.

    "Soustřed se Aiko a neřeš ted emoce...i když mi to lichotí. Začneme tam kde si zkončila. Soustřed veškerou svou sílu do mozku Ryomou. Najdi tam to temnou skrvnu, která se jí v mozku zvětšuje a tu pomocí svého ohně spal. Stačí když zavřeš oči a představíš si to...živě si to představíš. Ryomou..."

     Otočí se k ní Lang.

    "Nelekni se toho, že tě začne bolet hlava. Bude tě to šíleně pálit. Tak to očekávej"

     Aiko se ze všech sil soustředí na temnou skvrnu, ale nejde jí to. Nakonec jí uvidí a udělá to. Začne jí spalovat. V ten okamžik Ryomou začne z očí a nosu vycházet oslnující světlo a jakmile otevře pusu bolestí zasvítí jí i ústa. Hrozně to bolí...jako kdyby jí někdo chtěl upálit hlavu zaživa.

    Nakonec po krátkých, ale šílených pěti minutách bolest ustoupí. Všichni si oddychnou, když Ryomou ukáže palec nahoru.

    "Tak co? Jak se cítíš? Co tvoje chutě?"

     Zeptá se okamžitě Aiko.

    "Děkuju Aiko....cítím se skvěle a necítím...žádná touha po lidský krvi už není"

     Tara jako obvykle naprosto překvapivě přelítne od Aiko až k Ryomou

    "Ale nezapomen....pokud někdy zase smočíš jazyk do lidský krve...jestli ti jen kapička potřísní tvá ústa....ta chut se ti vrátí, ale dvakrát tak horší. Ted je z tebe totiž upír abstinent. Tak na to nezapomen. No a jelikož už jsme se jednou rozloučily, tak už to zkrátíme. Ztratily jsme tu spoustu času. Aiko, Langu, Denile....KE MĚ!!!"

    Denil si cestou k Taře odplivne a neodpustí si poznámku

    "Diktátorka jedna zatracená"

     Všichni čtyři se nahromáždí vedle sebe. Aiko věnuje posledni pohled Ryomou a Kin.

    "Ach jo....taky bych někdy chtěla něco takovýho zažít"

    pomyslí si Aiko.

     "Myslíš lásku? V tom nevidím žádný problém Aiko"

     Aiko se lekne.

    "Já....já to řekla nahlas?"

     "Ano řekla Aiko, ale nelam si s tím hlavu"

     Chytne Aiko kolem pasu a Aiko se usměje. Zamává na Kin a Ryomou.

    "Děkuju vám holky....jen díky vám vím, kdo jsem"

    Ryomou s Kin zamávají na rozloučenou a Kin ještě zakřičí

    "A koukejte tam na ní být hodní"

     Rytíři společně s Aiko v záři světel zmizí. Kin a Ryomou zůstanou sami uprostřed bojiště. Ryomou se podrbe na hlavě

     "No....a co ted Kin?"

     "No....v první řadě...měli bysme těmhle upírům udělat nějaký pohřebiště...zaslouží si to"

     "Jak poznáme, kteří jsou krvelační a kteří ne"

     "Nezáleží na tom, kdo je zlý a kdo je hodný....všichni zde bojovali za své ideály. Sice lidosajci pod vlivem drogy, ale dalo by se říct, že bojovaly za svůj ideál. Navíc...i oni jsou upíři. Nebudme rasisti, Ryomou"

     Ryomou kývne a dají se do toho.

    "Hm....je sice hezký myslet na ostatní, ale raději bych ted dělala něco úplně jinýho"

    nadává Ryomou. Kin jí uslyší

    "A copak by si chtěla dělat Ryomou?"

     Ryomou se ke Kin otočí zády, aby nespatřila její náhlé zrudnutí. Nemá ráda, když jí někdo vidí v rozpacích. Zády k ní jí řekne

    "No....však víš....nějakej romantickej večer. Po takovejch letech si myslím, že by to přišlo vhod. Jako při prvním rande"

     Kin se začne smát.

    "V podstatě to bude naše první rande. Když jsme spolu začali chodit, byla jsem člověk a tebe jsem taky brala jako člověka. Byl to vztah plný tajemství. A ty jsi byla Rayla a já Yatsumi. Ted už nejsem člověk, nejsem Yatsumi a vím kdo jsi ty"

     "Taky to tak bude vypadat Kin...podívej se na ty krásný hvězdy. Celý zbytek dne nám zabralo pohřbívání. To je krása vid?"

     Kin se podívá na nebe...

    "To teda je"

     Ryomou vytáhne křídla a chytne Kin kolem pasu.

    "Ted to bude ještě větší krása"

     A vyletí s ní vzhůru k hvězdnému nebi. Nahoře se jí upřeně podívá do očí. Znovu se políbí.

    "No a co chceš dělat ted Ryomou?"

     ptá se Kin po polibku.

    "Poletíme domů....ale ne do tý hnusný skály, kde měl být náš nový domov a ani ne do podzemí. Pro dnešek půjdeme přespat někam do hotelu a pak.....pak to nechám na tobě. Sama vyber místo, kde budeš chtít žít"

     Kin Ryomou obejme a pošeptá jí do ucha

    "No a co chceš dělat v hotelu? Noc je ještě mladá"

     "Kin nikdy jsem nebyla nějaká perverzní a vždy jsem se snažila být....to nechtěla jsem se vtírat. Ale pokud se dneska nedotknu tvýho holýho těla tak se zbláznim!!!"

     Kin se zachichotá.

    "A co když dneska na to zrovna nemám náladu?"

     "Tak....tak to se nedá nic dělat...nechám so zajít chut. Zvládla jsem to dvanáct let, zvládnu to i ted"

     "Ryomou....to byla sranda....taky už bych to déle nevydržela.....ovšem...nejdřív bude horká vana plná bublinek, protože smrdíme jak koně"

     "A samozřejmě spolu"

     dodá Ryomou....

    "Miluju tě Ryomou"

    řekne zničehonic Kin a přitiskne se s ní ještě víc. Ryomou ten náhlý výbuch emocí překvapí

    "Hm? Já tebe taky Kin...já tebe taky"

     A odletí do nejbližšího hotelu, kde se ubytovali a užili si krásnou noc plnou lásky, vášně, romantiky a sexu samozřejměXD. No.....a tak končí (Už nadobro) příběh dvou dívek, které jen kvůli tomu, že k sobě nebyli úplně upřímné našli své štěstí až po velice dlouhé době(pro upíra nepatrná doba, ale to je jednoXD) Kin a Ryomou spolu žili ještě dlouho....vlastně do té doby dokud nezemřely....a že to bylo po opravdu HODNĚ dlouhé době. A jak se má Aiko? Dala to dohromady s Tarou? To už je zcela jiný příběh, milé dětiXD

A mi madre le gustan las mujeres (Španělsko 2002)

20. listopadu 2010 v 19:20 | Keiko-chan |  Lesbické filmy
,,Jsem zamilovaná."Když tuhle větu slyší od své matky tři sestry, Elvira, Sol a Jimena, nemohou se dočkat, koho jim máti přivede. Ale jaké je to překvapení, když se jim coby matčina přítelkyně představí žena jménem Eliška a ještě ke všemu Češka!

Celý film pojednává hlavně o tom, jak se tři sestry vyrovnávají s faktem, že jejich matka, která byla i vdaná, najednou chodí s ženou. Příběh se soustřeďuje hlavně na Elviru, která je nejcitlivější ze sester, není spokojená se svou prací, chodí k psychologovi a co může podojit, to podojí. Menší prostor se dává Sol, která se pořád chová jako puberťačka a Jimeně, svázané manželstvím s homofobním idiotem.

Drama, komedie, láska k člověku cizí národnosti, vyrovnávání se sexualitou, snaha o vyplnění svých snů...i když "A mi madre le gustan las mujeres" pojednává o tolika věcech, dělá to s vtipem a grácií. Navíc potěší i fakt, když veprostřed španělsky mluveného filmu zazní česká slova a objeví se záběry naší stověžaté matičky...:-)


Stačí kapka krve II-kapitola 19

20. listopadu 2010 v 14:09 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 19....nejsilnější cit....

    "Toleruju, když mi neřekneš, co cítíš k Ryomou. Ale tohle sme si nedomluvily. Sama si říkala, že mi to přeješ!!! Že doufáš, až se Ryomou vzpamatuje, tak nám to výjde narozdíl od vás. A jakmile se po válce probudím, tak vidím, jak se s ní obímáš? A to si říkáš kamarádka?"

     Aičina vlastní slova jí natolik rozzuří, že celé její tělo doslova hoří.

    Ryomou jemně odstrčí Kin ze svého náručí a přejde k Aiko.

    "I když.....to je jedno. Zpět k těm dvoum problémům. Jeden z nich je, že Ryomou se sice zbavila nadvlády jejího otce nad její myslí, ale pořád je to jen krvelačnej upír. Určitě ted netoužíš po ničem jiném než po lidský krvi....a pořádný dávce, že jo? Nuže.....MUSÍŠ ZEMŘÍT!!!! A ty Kin....přebrala si mi Ryomou...i když jsme nic nezačaly, ale dokud si se neobjevila, tak jsem byla u Ryomou JÁ středem světa. NENÁVIDÍM TĚ!!!!"

     Ryomou se zamračeným výrazem přijde až k Aiko.

     "Ano...v tom máš pravdu Aiko. Jsem pořád jen zrůda, kterou ovládá touha po krvi a ano...chci lidskou krev. A omlouvám se ti za nějaké naděje, pokud jsem ti nějaké dávala. Jo...zabij mě. Přece jsem tě o to sama žádala, až bude třeba. Snad budeš potom konečně spokojená. Ovšem....předtím než mě zabiješ měla bys vědět jedno. Jsi výjimečná holka, i když to už jsem ti řekla hodněkrát. Hledej místo, kam patříš a kde rozvineš své síly. Jo...a ještě jedno....mám tě ráda. Ne jako Kin...tu miluju, ale mám tě ráda jako kamarádku. A děkuju ti za tvou lásku. Je to od tebe hezký a lichotí mi to. Kdybych už nebyla zamilovaná do dívky, díky které můj život nabral nového směru. Kdybych už nemilovala někoho jiného určitě bysme to spolu někam dotáhly. Jsi moc hezká vampýrka a ne jen z toho povrchního pohledu. Jsi milá, hodná, obětavá, plná chuti do života a věřím, že někdy si najdeš někoho, kdo tě bude upřímně milovat. Co milovat....bude po tobě šílet."

     Ryomou po své řeči napřáhne ruku a pohladí Aiko po tváři. Jelikož z Aiko číší ohen, tak to Ryomou popálí. To je jí ale úplně jedno. V ten samý okamžik udělá něco, co nečekala ani Aiko a ani Kin. A Kin se to rozhodně vůbec nelíbí. Jenže to zajde ještě dál. Ryomou políbí Aiko na rty.

    "HEJ!!!"

     Okamžitě zažárlí Kin.

     Ryomou si silně popálí ústa a navzdory tomu se usměje. Aiko zrudne a vzápětí jí začnou téct slzy, protože si všimne, co se Ryomou stalo.

    "No...tak Aiko....ted už mě teda můžeš zabít. Jsem připravena. Jen jsem ti chtěla říct, co mám na srdci. Děkuju za vyslechnutí a trpělivost."

     A roztáhne ruce, aby Aiko mohla bez obtíží zasáhnout srdce.

    Aiko s klepáním rukou vyndá dýku a nasměruje jí proti Ryomou. Ryomou zavře oči a Kin se chystá na to, to zastavit. Aiko odhodí dýku

    "Já...tohle nemůžu udělat! Kdyt ty....záleží mi na tobě. Co bych to byla za zrůdu, kdybych zabila někoho, koho miluju. A máš před sebou celou budoucnost. Budoucnost z osobou, kterou miluješ. Tak dlouho ste museli procházet samotou a bolestí, abyste konečně dosáhli štěstí a já mám být ta, kdo vám to odepře? To nemůžu! I za cenu toho, že ty jsi ted tím, kým si. Já to nebudu! A kdybych tak mohla....mohla vám pomoci toho štěstí dosáhnout."

     Ryomou jí vřele poděkuje a vrátí se ke Kin.

    "No...není jiné východisko Aiko....prostě budu muset nějakým způsobem abstinovat"

     Aiko se usměje.

    "ale ty jim můžeš pomoci Aiko.....tvá moc přesahuje veškeré bariéry obyčejného upíra. Ovšem...to ti určitě vůbec nemusíme říkat, že?"

     Aiko, Ryomou i Kin se začnou rozhlížet, kdo to mluví. Nikde nikoho neuvidí.

    "K-Kdo to mluví?"

     Ozve se Aiko.

    "přece my.....tvoji přátelé. My tvoříme celek a jsme rádi, že jsme tě konečně našli, Aiko"

     V tom se objeví přímo za Aiko tři postavy. Dvě vyšší postavy a jedna drobnější. Po malé chvíli zjistí, že dvě vyšší postavy jsou dva muži s oblekem různých barev. Jeden má šedivý oblek a druhý modrý oblek a ještě přes své obleky mají přehozené dlouhé kabáty korespondující  s barvami obleků. Muž v šedém má vlasy černé jako úhel a bradku stejné barvy. Jeho oči jsou temně modré. Druhý má naopak blondaté vlasy a světle modré oči. Oba dva mají za opaskem opravdu krásný meč černé barvy.

    "Já se jmenuji Denil"

     Ozve se muž v šedivém.

    "A já jsem Lang"

    Ozve se druhý.

    "No a já se jmenuju Tara"

    vybafne poslední osoba, která je jedinou dívkou ve trojici. Má na sobě také oblek, akorát je ženského střihu a je temně zelený. Vlasy má černé s červenými melíry, dlouhé až po kolena, rovné a lesklé. Oči má žluté a pod očima dva ruměnce.

    "A co jste zač?"

    zeptá se Aiko.

    "my jsme ty a ty jsi my. Jsme ti, kteří navrací rovnováhu mezi dvěma nerovnovážnými světy. A ty jsi jednou z nás"

     Řeknou všichni naráz.

    Ryomou okamžitě dojde, kdo jsou zač.

    "Aiko...víš jak jsem ti jednou říkala ty zvláštní slova, kterým si nerozumněla?"

     Aiko kývne.

    "No tak to jsou oni....ti rytíři. Nejvyšší upíři, které převyšují schopnosti nás všech. A ty jsi ten ztracený rytíř. Ani si je nemusela hledat, oni našli tebe"

     Pak se otočí na ty tři a klekne na kolena. Kin, aniž by věděla, co se děje, jí následuje. Tara okamžitě natáhne ruku k Ryomou.

    "Ne....ty se před námi neklan. To my bysme se měli klanit před tebou. Dokázala si něco, co by žádný upír nezvládl. Dokázala si zvítězit nad svými vlastními démony. Víme o tom séru, které ovládá tvou mysl a donutí tě poslouchat toho, kdo ti ho vpraví do krve. Víme i to, že toto sérum na tebe nezareagovalo. Musel až použít elektrický výboj vpravený do tvé hlavy a páteře, aby tě donutil poslouchat. A přesto přeze všechno si se dokázala v nejdůležitější chvíli vzpamatovat."

     Lang pokračuje.

    "A to je naprosto nevýdané. Ani člověk by nedovedl takto pozoruhodně milovat. Kin měla bys být štastná....miluje tě více, než by kdokoli jiný dokázal"

     A vše dokončí Denil

    "Kdyby bylo místo mezi námi, vzali bysme tě k sobě. Dokázala si totiž lásku. Ovšem ne takovou jakou umí člověk. Ten miluje jen chvíli a pak už nenávidí. Ty jsi ukázala nový rozměr lásky. Tak ohromný, že překonal veškeré meze. Tvé činy budou pamatovat upíři ještě dlouhou dobu. O to už se postráme. Tak se neklan před svými přáteli"

     Ryomou se polichoceně zvedne.

    "Tohle není moje zásluha....kdybych nikdy nepoznala Kin, tak bych se nezamilovala"

     Tara se usměje.

    "My víme Ryomou....váš příběh je pozoruhodný. Ty si taky stoupni Kin....dívka, která vzbudila v hrdinovi opravdové hrdinství je také naším přítelem. Musíš být opravdu výjimečná dívka, když tě někdo až takto horoucně miluje"

     Kin zrudne a zvedne.

    "Já nejsem nijak výjimečná. Jsem jen taková jaká jsem"

     Řekne rozpačitě Kin a nechá se pevně obejmout od Ryomou.

    "Kin....nechci se hádat, ale pro mě budeš ta nevýjimečnější bytost na celém světě"

     Kin se usměje a přitiskne se víc. Aiko posmutní. Taky by chtěla poznat takovou lásku jako Kin a Ryomou. Musí být krásné držet v náručí někoho, kdo vás chce držet v náručí. Tara si jejích smutných očí všimne.

    "Přece nebudeš smutná Aiko. Všechno dobře dopadlo. Není důvod být smutná."

     Lang se usměje na malou Aiko a chytne jí z bradu.

    "Jo...nemusíš být smutná z toho, že se musíš rozloučit..."

     "Rozloučit? Proč?"

    Nechápe Aiko. Tara odstrčí Langa.

    "Uhni Langu a přestan flirtovat. Nejsi její typ"

     "Jak to můžeš sakra vědět? Jsem přece pohledný mladý upír, který má rád krásné mladé upírky a ona je krásná"

     "Jo to možná ano...."

     řekne Tara a přiloží ruce v bok

    "Ale jí prostě nedostaneš"

    Denil se začne smát

    "Langu ty nejsi zrovna mladík, když se to tak vezme...je ti osmsetlet prokrista. A co se týče tebe Taro....copak láska na první pohled?"

     Tara po Denilových slovech zčervená a očima si přeměří Aiko a nakonec se zase otočí na Denila

    "To si piš"

    řekne prostě.

     Aiko nechápe o co jde a tak jen zatřepe hlavou

    "Hej lidi? Pořád mi nikdo nevysvětlil, co myslíte tím rozloučit se"

    Ryomou nachvilku pustí Kin a přejde k Aiko.

    "Copak si nic nepochopila? Tyhle tři jsou tady kvůli tobě. Společně s nima se konečně stanete kompletní čtyřka. Denil je rytířem ovládající vzduch. Lang ovládá vodu, Tara zemi a ty ohen. Za ty tři to vypovídá jejich barva obleků. Dohromady ovládáte čtyři základní živly Země. Jsou to čtyři nejvýjimečnější zváštní schopnosti upíra. Ted musíš jít s nimi a udržovat rovnováhu mezi upíry a lidmi. Proto se musíš rozloučit."

     Aiko konečně pochopí.

    Takže je na čase dát sbohem. Slzy se jí kutálejí po tváři. Ryomou ji bez upozornění láskyplně a přátelsky obejme. Nahne se k jejímu uchu a pošeptá

    "Vidíš? Už od samého začátku jsem ti říkala, že nejsi budižkničemu...jen si stačí věřit. A dokud máš víru, máš moc, držet celý svět na dlani. Drž se moje žačko!"

     "Sbohem Ryomou....a děkuju"

     Přestoupí k ní Kin a rozpačitě jí podá ruku.

    "No...ráda jsem tě poznala Aiko...budeš mi chybět"

     Jenže Aiko se nenechá odbýt a obejme i jí.

    "Omlouvám se za to žárlivý šílenství Kin. Doufám, že mi to odpustíš....navždy budeš má kamarádka. A děkuju ti"

     "Za co?"

     "Za všechno Kin...za všechno"

    Tara přiběhne k Aiko a Kin...

    "No jo..to stačí hrličky....už bysme měli vyrazit Aiko"

    Kin se tedy odlepí od Aiko a přejde k Ryomou.

    "Taro!!!"

    zakříčí najednou Denil

    "Ty si tak nedočkavá až si zapomněla jednu důležitou věc"

     Tara ho to ani nenechá doříct a okamžitě se otočí na Kin a Ryomou.

    "Omlouvám se....já už sem prostě taková...kam vítr, tam plášt, znáte ne?"

     Kin nestačí její rychlé mluvě. Gestem poprosí Ryomou, aby se naklonila. Ryomou to udělá

    "Poslyš Ryomou, kolik tý Taře je asi let?"

     A začne se potichu smát. Ryomou na ní sykne. Tara se podívá na Kin a dá si ruce křížem

    "Je mi dvestě let.....to ovšem neznamená, že nepůjdu z dobou ne? Nemusím se přece chovat jako kdysi dávno....na samém počátku mého zrození. Jsem ráda, že už je ta doba pryč. Upíři, lidi a vůbec všechny bytosti se chovali tak přiškrceně. Miluju tuhle dobu plnou tolerance"

     Kin se zastydí. Zapomněla na dobrý upírský sluch. Omluví se se sklopenou hlavou.

    "Jéžiš Kin! Já sem splachovací. Nevadí mi to....oh..ale abych to zase nezakecala....normálně takové věci neděláme...nikdy se nemícháme mezi osudy lidí, upírů....čehokoli. Prostě to necháme být. U vás chceme udělat výjimku. Váš osud byl do dnešního dne, tak smutný a plný odloučení a počínaje dneškem by se to muselo stát znovu. Už kvůli Ryomou. Její čest je bezmezná stejně jako láska....a kdyby zůstala jako lidosajka, tak by jí to zničilo. Proto jsme se rozhodli, že vám pomůžeme. Prostě tě zbavíme té touhy po lidské krvi."

     Ryomou přiběhne k Taře a chytne jí za ramena.

    "Opravdu? DĚKUJU MOCKRÁT!!"

     Tara zrudne.

    "Sakra ty seš fakt k nakousnutí.....ehm...no neděkuj. Díky tobě jsme našli Aiko, takže to ber jako poděkování od nás"

    Tara přejde k Aiko.

    "Tak Aiko...je to na tobě. Soustřed svou sílu do Ryomou. A přitom si moc přej, aby jí z mozku zmizela ta chut po lidské krvi"

     Ryomou dostane nápad

    "Ehm....Taro, Langu a Denile...omlouvám se za rušení, ale dovedly byste udělat naprosto všechno? Umíte třeba udělat z někoho něco jiného než byl?"

     To začne zajímat především Denila

    "O čem to mluvíš? Zcela nevím jestli rozumím tomu, co to tu vykládáš"

     "No....dokázaly byste třeba udělat z koně žábu, kdyby si to přál?"

     Denil se začne zase smát.

    "Ne...to bysme nezvládli...nejsme žádní čarodějové. Jediné, co bysme jsme mohli udělat je třeba udělat z člověka upíra nebo naopak, kdyby se ovšem ten upír narodil jako člověk"

     Ryomou tedy neváhá už ani vteřinu.

    "To...to mi bohatě stačí....můžu vás tedy požádat o něco jiného?"

     Denil jen kývne. Ryomou se nadechne. Velmi zhluboka. Ví, že jí to bude mrzet. Jenže...tohle je jediná správná věc, kterou ted může udělat. I když to tak asi nebude vypadat...zprvu....

    "Tak prosím udělejte s Kin zase Yatsumi. Udělejte z Kin zase člověka!!!"


Akicon 2010

19. listopadu 2010 v 17:43 | Keiko-chan |  Novinky
Juch! Juch! A Akicon je za námi <^.^> (Byli jste tam někdo? O.O) Ani nevím, co bych tak napsala...okamžitě po návratu jsem dostala ohromnou chuť koukat se na anime... Viděla jsem krásné staré filmy (muhehe přeskakuju). Se shoujo ai moc zážitky nemám, tedy až na jeden asijský film, který by měl vyjít a na který se určitě podívám, pokud se mi dostane do paciček <^.^> Nyaa....to by bylo asi vše.

(A byla tam krásná černá kočička.)

Keiko

Anděl v převleku

12. listopadu 2010 v 18:55 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
Napsané za poslechu nádherné hudby od Smahing Pumpkins, bloudění ve vzpomínkách a vracení se do reality.......


Dlouhá zimní noc
Vločky padají na chladnou ulici
A končí ve tvých řasách
Kdy se to vlastně stalo?
Kdy jsem si uvědomila, že tě miluji?
Dvě princezny v růžích
A zlomená růže
Pod tíhou myšlenek
Na realitu
Utíká k mému náručí
A padá a stahuje mě dolů
Ale já ji držím
(Anděl v převleku)
Chtěla jsem abys
Byla šťastná
Jako sněhová vločka co ti spadne na řasy
Proto jsem tě musela nechat letět
Nebo bychom padaly obě
Sněhová vločka na řasách
A já chtěla být jen tvá
A já chtěla být ti vším
Ale teď vím, že to nejde
Musím tě nechat jít
Ze svých myšlenek
Nebo nikdy nevzlétnu
Nebo budu pořád zavřená ve vězení
Ze vzpomínek na tebe
Musím tě nechat jít abys
Poznala štěstí beze mne
Poznala krásu jara, léta, podzimu i zimy
Jsi jako sněhová vločka na mých řasách
Vždy budeš se mnou jako vzpomínka
Jako polibek na dobrou noc
Jako lehké opojení z včerejšího vína
Jako záblesk slunce na tváři
A budeš volná
Stejně jako já
Můj anděl v převleku

Na na na na...

12. listopadu 2010 v 16:01 | Keiko-chan |  Novinky
Keiko dnes není dobře a proto bude extrémně hnusná. Smazala jsem jeden komentář pod článkem (ty, kdož jsi ho psal víš který). A jestli příjdeš a budeš se ohánět svobodou názoru, já se zase oženu tím, že tohle je můj blog a můžu si mazat co chci. Jestli se ti to nelíbí, jdi do hajzlu.

Pro vás ostatní poslední věta samozřejmě neplatí
A jestli se vám zdám moc ošklivá, moc se omlouvám
Nemám náladu tu mít komentáře od kreténů
Zdar

Keiko (Julienn)

My life on the cemetery

6. listopadu 2010 v 14:00 | Keiko-chan |  Novinky
Tak jak jste si užili Halloween? Já jsem chtěla oslavovat, ale samozřejmě, nikdo neměl čas, anebo mě zasypali argumenty, že to není náš svátek *vraždit* a podobný hovadiny... Tak jsem vařila marshmallows, koukala se na horůrky, shlédla Paranormal Activity a teď mě po dlouhé době zase pronásledují noční můry *jaj!* Chtěla jsem jít na Olšany, ale jen jsem se tam mrkla a druhý den měli brzo zavřeno *s mojí školou si ani na ten hřbitov nemůžu zajít!!* Moje hřbitovní romance dorůstá nových rozměrů. Toužím po klidu. Chtěla bych být hřbitovní kočkou, kterou jsem viděla, jak skáče přes zídku Olšanského hřbitova. Mohla bych se procházet kudy bych chtěla, nezávislá, nezatížená domácími úkoly. A totálně roztomilá, takže by se vždycky našel někdo, kdo mi dá jídlo... Mňau...
No nic tímto končím a
Halloween
Veselý Halloween!!! *dodatečně*
And don´t stop trick or treating.

Keiko Julienn

D.E.B.S (USA 2004)

2. listopadu 2010 v 15:17 | reiko-chan |  Lesbické filmy
Tak jelikož jsem taky už pár filmů s lesbickou tématikou viděla (a není jich zrovna málo), tak jsem se rozhodla, že teda taky napíšu recenzi (abych taky nebyla jenom u povídekXD)

Tato roztomilá a romtantická komedie nás přináší do světa tajných agentek zvaných D.E.B.S. Hlavní hrdinkou je zde blondýnka Amy Bradshaw (Sara Foster). Její život se zdá jako z pohádky. Žije v krásném domě se zahradou, společně se svýma třema kamarádka (samzřejmě že taky špionky) a má přítele. Ano...její život vypadá skutečně jako z pohádky, jenže ona se necítí šťastná. Ovšem dokud nepozná krásnou a přitažlivou Lucy Diamond (Jordana Brewster). To by samozřejmě nebylo tak strašné, kdyby Lucy nebyla jedním z nejhledanějších zločinců, po kterém zrovna ona a její tým jdou.

Kdo má rád komedie u kterých se nasměje a samozřejmě taky filmy s touto tématikou (což je asi jasné...kdo by lezl na náš blog a hledal tu něco jiného:3 ,tak rozhodně doporučuju.

Kdo z vás raději kouká na filmy z dabingem a ne s titulkama, tak tenhle film je možný z dabingem sehnat. ;-)

P.s.: Pokud někoho z vás ten film chytne, tak jako se líbil mě, tak je prý v plánu i druhý díl :3

Reikooooo-chan

Stačí kapka krve II-kapitola 18

2. listopadu 2010 v 14:49 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Kapitola 18.......proč ona a ne já......

    "Tohle snad neni možný???? Já sem měla bejt ta kdo zemře né ona!!!"

     kříčí Ryomou.

    "Co se mnou ty tam nahoře zamýšlíš?"

     "Ryomou....já.."

     snaží se promluvit Arich, ale Ryomou ho nenechá.

    "Kin si tohle nezaslouží!!! Jen kvůli mé sobeckosti mě poznala! Jen kvůli mojí osobě se stala upírem! Nebejt mě tak má spokojený život s obyčejnou osobou! A co je to naprosto nejhorší, to naprosto nejskandálnější a naprosto neodpustitelné je fakt, že jsem ani nebyla schopná jí chránit a místo toho, jsem kvůli svý neschopnosti jí chtěla zabít a málem se to taky stalo. Tak proč! Ty tam nahoře jestli existuješ, tak proč tak toužíš po tom, abych byla živá? Kdyt si nezasloužím nic jiného než peklo nebo něco takovýho!"

     Arich si povzdychne a pokusí se znovu promluvit.

    "Ryomou...."

     "Ne...Arichu....já....víš, slíbila jsem si, že když půjdu mezi obyčejné lidi, nikdy se nebudu na nikoho z nich vázat. Jenže...pak se objevila ona. Nikdy dřív jsem nepocítila lásku a tak jsem dlouho nechápala, co se to se mnou děje. Jakmile jsem na to přišla a ještě k tomu zjistila, že cítí to samé, zachovala jsem se tak strašně sobecky. Místo toho, abych jí ochránila před nebezpečím a řekla, že jí nemiluju, začala jsem s ní chodit. Tolik jsem toužila po normálním životě a chtěla jsem tolik dělat to, co mě baví, že po škole jsem začala zpívat. Slíbila jsem si, že nikdy tuhle holku neohrozím a budu jí chránit, jak jen nejvíc budu schopná. A nakonec se objevil Kein a chtěl mě zabít. Což se mu nepovedlo. Rozhodla jsem se tedy zůstat v utajení a Kin nechala být. Bylo lepší, když myslela, že už nejsem mezi živými. Kein se bohužel rozhodl zabít Kin. Našel ji dříve než já a udělal z ní upíra. Jen mojí vinou! A tak mi nezbývalo nic jiného než ji učit, aby se z ní alespon nestal upír bez vlastní mysli. Nezbývalo mi nic jiného než zůstat v přestrojení abych jí zase nevystavila nebezpečí. Mým cílem bylo udělat z ní silného upíra a nechat jí at odejde aniž by poznala, kdo jsem a nedostala se do žádného nebezpečí. A stejně se do něj dostala. Tolik usilovala o to, aby mě našla. Bylo mi jasné, že se nevzdá a protože by po čase zjistila, že Ryomou je vlastně Rayla, přesvědčila jsem jí o tom, že jí pomohu, aby zjistila, že jí nikdy nenajde. A pak...."

     její slzy se promění v hrozný pláč.

    "A pak jsem zase zradila.....když mi byla odhalena tvář neodolala jsem a nechala jí, by mě viděla. Naštěstí utekla....sice nevím proč, ale bylo to dobře. Místo toho, abych byla ráda, že je v bezpečí, tak jsem umírala touhou jí zase vidět. Jsem tak patetická. No....a i po deseti letech, když se objeví tak se stane ta vůbec nejhorší věc, jakou jsem mohla udělat. Podlehla jsem náporu na svou mysl a nechala se svést na špatnou stranu a....A MÁLEM JÍ ZABILA!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ani nevím proč to říkám zrovna tobě Arichu....ty mě neznáš, já tě neznám....jen...chtěla jsem se někomu svěřit...nebo to jen vypustit ven. Já...JÁ....PROČ ONA A NE JÁ BOŽE PROČ!!!!!!!!!!"

     a záchvat breku se změní ve vztek.

    Arich už to nemůže vydržet a zakřičí na ní

    "RYOMOU....POSLOUCHEJ MĚ CHVÍLI"

    Ryomou se lekne a podívá se na něj.

    "Řekl jsem, že je to vážné, ale ne smrtelně vážné....kdybys mě nechala domluvit dozvěděla by ses, že má ošklivě poraněné ruce a že je zcela neuzdravím. Zůstanou jí ošklivé jizvy a...."

     "Dost Arichu....jsem ráda, že tě to nenechala doříci.....protože alespon poprvé za celou dobu co se známe, řekla, jak se doopravdy cítí, poprvé byla upřímná"

     Nenechá ho tentokrát domluvit Kin, která už je z mdlob docela dlouhou dobu.

    Ryomou překvapením ani nedýchá. Ještě před chvílí byla přesvědčená, že Kin umírá. A ted....ted na sebe řekla pravdu.

    "K-kin...já....No tim líp. Ted už víš proč....proč jsem se tak chovala...jsem slaboch  nechtěla jsem, abys to věděla. Ovšem to nic nemění na faktu, že spolu nemůžeme být. Už tolikrát jsem zachybovala a tebe už tolikrát málem stálo život. Jen se podívej. Deset let jsme byli odloučeni a tobě nic nehrozilo a jakmile si za mnou přišla zase tě to málem stálo život. Jen si to přiznej....beze mě jsi v bezpečí, štastnější. Musím odejít já...a takovým způsobem, abys mě už nikdy v životě nenašla"

    Kin se, jakmile jí Arich v rámci možností uzdravil ruce, se zvedne a přijde až k Ryomou, aby jí mohla koukat přímo do očí.

    "Dovol mi, abych se k tomu taky vyjádřila. Víš....ano vlastně máš pravdu. Bez tebe můj život byl zcela normální a obyčejný. Kdybych tě nikdy nepoznala, nepoznala bych ani tento skrytý svět upírů, elfů a dalších bytostí, který nám obyčejným lidem byl skrytý. V tom všem máš pravdu......"

     Ryomou sklopí hlavu

    "Ovšem....ve všem pravdu nemáš. Když jsem tě poznala bylo mi jasné, jak výjimečná osobnost jsi. A jestli si myslíš, že se tě vzdám jen proto, že mi tu povídáš něco o nebezpečí, tak se pleteš. A neříkej mi prosím, že tvojí chybou bylo se se mnou seznámit, protože to opravdu bolí..."

     "Ale tak jsem to..."

     "nepřerušuj mě Ryomou....."

     Zastaví Kin Ryomou zvihnutým ukazováčkem.

    "...prostě...miluju tě a milovat tě budu. Asi málokterý člověk je schopen takové lásky jakou cítím já a jestli se tato láska stane nenaplněnou, zemřu žalem. Těch deset let jsem byla rozzlobená. Jenže....pořád jsem tě milovala a bolela mě představa, že další den bude bez tebe. Kdykoli když jsem byla bez tebe, bylo mi smutno. A kdybych si tohle uvědomila v době, kdy si byla zahalená, tak bych okamžitě věděla, že ten kdo se skrývá pod maskou je Rayla. Poslední věcí, kterou ti chci říct je....Ryomou ty nejsi slaboch"

    Při těchto slovech chytne Ryomou za ruce a povzbudivě se na ní usměje. Ryomou při dotyku ucítí, ty ošklivé ještě čerstvé jizvy na rukou.

    "Ale tvoje ruce....to je moje vina"

     "Ryomou....to já tě žádala o tvou pomoc....no dobře byl v tom skrytý smysl. Chtěla jsem tě vidět a být s tebou, no to je ted jedno. To já zavinila tvou závislost na lidský krvi. Mít více odvahy, nestane se to. Ale nelituju toho a víš proč? Protože všechno co jsem udělala bylo z lásky. Z citu, který pocituji, jsem tohle všechno udělala...ty chyby, o kterých pořád mluvíš. A tys jednala stejně. To, že děláš chyby hned nemusí znamenat, že jsi slaboch Ryomou. Pouze si podlehla citu. Stejně tak dělal chyby i tvůj otec. Tolik věřil v tvou poslušnost, až tvrdě narazil a zemřel. Stejně tak Kein, Hameko a ještě bych mohla vyjmenovat tolik bytostí. Pokud jsi ty slaboch, pak jsme slaboši všichni. Tak....Ryomou....co mi ted povíš"

     A usměje se. Mile a vřele. Konečně si to všechno vyříkaly. Už bylo na čase.

    "Co...co chceš slyšet Kin...."

     "Co ke mě cítíš?"

    "Copak to není jasné? Miluju tě snad ještě víc než předtím"

     "Že by to dělaly ty špičatý zuby?"

     Ryomou se usměje nad Kininým vtipem. Náhle zvážní.....protože chce udělat něco, co už touží udělat takovou dobu. Políbit Kin. Ženu-ne to není to správné slovo, holku-ne to taky ne, upírku, kterou miluje už tak dlouho. Pohladí jí tvář, druhou ruku položí na rameno a přitáhne si jí blíž k sobě. Ještě se musí naklonit, protože Kin je o něco menší než Ryomou. Pomalu obě zavřou oči a dotknou se rty. Při dotknutí rtů vyjdou napovrch ty veškeré emoce tak dlouho uzavřené v srdci a je to taky znát na jejich jediném polibku. Jejich dotyk se okamžitě prohloubí a promění se to v polibek plný vášně. Dokonce oboum začnou skoro ve stejnou chvíli téct slzy. Deset let....tedy...vlastně dvanáct let, když se to vezme v úvahu, držely své city na úzdě. Déle už to ani upír nemůže zvládnout.

    Po dost dlouhé době se od sebe konečně odtrhnou a podívají se na sebe. Ryomou jí láskyplně obejme....konečně už jsou zase spolu.


    "Omlouvám se, že vás rušim z romantiky, ale jsou tu dva malé problémy"

    Kin a Ryomou se otočí a spatří žhnoucí rozzlobenou Aiko.