Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Prosinec 2010

It´s okay to be gay

31. prosince 2010 v 20:10 | Keiko-chan |  Novinky
Uvědomuju si, že tohle bude můj poslední článek v roce, tak doufám, že mě můzy nezklamou:-)
Nepředpokládám, že tenhle článek bude číst někdo, kdo neví, co to je, protože všichni umíte googlit a wikina mluví jasně.

"Yaoi"-kolik článků, recenzí, fanvideí, povídek, obrázků, či přednášek bylo vytvořeno na toto téma. V současné době, nestydím se napsat, je mezi lidmi zainteresovanými do anime (čtěte dívkami otaku a možná i několika kluky) yaoi prostě "in". Ale jak se to stalo? Možnou odpověď hledám ve svém vlastním vtažení do yaoi světa. Stačilo jedno anime a to ďábelské yaoi monstrum ve mně, pracovně pojmenované Julienn už před lety, vyžadovalo víc a víc. (Pod pojmem "yaoi" u mě rozumějte i "shounen ai", nebudu to rozlišovat.) Spousta bishounenů a zábava, když ten jeden neví, jak druhého dostat. Kulantně přejdu nevhodné scény. Jsme přeci všechny hodné dětičky, chodíme spát před desátou (předtím se pomodlíme k Buddhovi), nechlastáme a neděláme výtržnosti, jsme přeci mladí blogaři na blog.cz... *americký úsměv* Teď už jen schází, aby hlavním tématem bylo Yuri. Ano, teď si rýpnu. Jakkoliv Yaoi miluji, někdy mě prostě mrzí, jak je opomíjená jeho nevinná sestřička Yuri. Víte, ta, co se obléká do liliových závojíčků a tiše přihlíží yaoi epidemii.

Protože existuje Yaoi. Tak existují i Yaoi fanynky. A s těmi už musíte mít trpělivost. Stručný návod, jak si udržet dobré vztahy s Yaoi fanynkou (samozřejmě je jen pro pobavení a nenesu žádnou zodpovědnost za jeho případný nezdar):

1)Jakmile Yaoi fanynka vidí po ulici jít dva kluky a začne vřeštět, jak je to "kawaii", máte hned několik možností - přidat se, nedělat nic, nebo zabít se. Ne, argumenty jsou také prakticky sebevražda.

2)Yaoi fanynky mají své oblíbené pairingy. Raději se nehádejte, který je lepší.

3)Když se vás Yaoi fanynka zeptá, kdo se vám v anime nejvíc líbí (zatímco ona má svého favorita bishounena), nezačněte mluvit o bishoujo. Pokud jste kluk a nechcete být zaměněn za gaye, můžete prohlásit, že všichni.

4)Mějte rádi gaye. Ne...ne takhle, pánové, to by se za vámi každou chvíli hnaly fanynky s fotoaparáty. Prostě nevzbuzujte ani náznaky toho, že byste snad ve fanynčiných očích mohli být homofóbní. Jinak jste skončili.

5)Pokud nejste fanoušci Yaoi, nedívejte se proboha fanynce do mobilu!! Pokud možno ani na obrazovku počítače, ani na plákáty po stěnách. Je tu určitá možnost, že byste z přemíry tělové barvy nejlépe utržili těžký šok.

6)V ničem Yaoi fanynce neodporujte. Nebo jste mrtví.

7)Držte se dál od fanynčina pádla. Nebo jste mrtví.

8)Nesahejte fanynce na její sbírky Yaoi! Nebo jste mrtví.

9)Pamatujte, že Yaoi udělá Yaoi fanynce vždycky radost jako dárek.

10)Mějte je rádi. Yaoi fanynky jsou zajímavá rasa, která se stále zkoumá a podle neověřených teorií má i spoustu výhod!

Tak, když už jste vydrželi debaty o bishounenech, občasný záblesk tělové barvy, nebezpečné pádlo, zasněný pohled, nosebleeding, waponštinu, zúchylnělost a Yaoi goggles, řekla bych, že jste prošli dalším stádiem přátelství s Yaoi fanynkou (nebo snad ochočování?)

A vám všem, co jste můj článek vydrželi číst až do konce

Přeji Krásný Nový Rok

Řetězáček

27. prosince 2010 v 23:05 | Keiko-chan |  Něco o nás
Tohle je taková malá vyjímka, obvykle řetězáky nesnáším, ale měla jsem napsat něco o sobě a když píšu odpovědi, líp se mi myslí:-)

Važte si toho!

1)Co má znamenat tvá přezdívka?

Byla to postava z mojí povídky. Na povrchu velice chladná, tak, že byste věřili, že pláče ledové slzy a zmrazí pouhým pohledem vodu ve sklenici. Ačkoliv byla jedna z hlavních záporáků, na konci se zjistilo, že i ona má srdce a všechny zločiny konala z lásky...Velmi jsem si její charakter oblíbila. Jo a taky to japonsky znamená "šťastné dítě"
Taky k tomu přidávám druhé jméno "Julienn", což je moje fiktivní alterego, cynický gay, kterého jsem vymyslela už před lety (podle Romea a Julie). A příjmení Sumiregawa, což je moje oblíbená anime postava-spisovatelka z prvního anime, které jsem sledovala (ano, já se nedívala na Pokémony!), R.O.D. the Tv.

2)Vzpomeneš si, co tě přivedlo k blogování?
Nudila jsem se...

3)Jaké jsou tvé oblíbené knihy?
Inkoustové srdce od Cornelie Funkeové, knihy Jaqueline Wilsonové (nejradši mám Lola Rose, Holka z popelnice a Ilustrovaná máma), knihy Franka P. Jonese, knihy Pro potěchu duše od Bruna Ferrera, Šikovnej kluk a Stíny v zrcadle od Inger Edelfeldtové

4)Událost, která definitivně změnila tvůj pohled na svět?
To je přísně tajné. Ale vděčíte jí za existenci tohohle blogu. I mě.

5)Oblíbená barva. Popřípadě uveď co na ní vidíš.
Černá, od osmé třídy mě tak nějak fascinuje, uklidňuje a v žádném případě nedeprimuje. Před ní byla růžová, kterou mám taky ráda, ale jen určité odstíny. Nejlépe v kombinaci s černou.

6)Jaké je tvé astrologické znamení a jak moc se ztotožňuješ s jeho vlastnostmi? Můžeš i říct, které vlastnosti na tebe vůbec nesedí, i když by ti měly být dány do vínku.
Panna. No, rozhodně nejsem pořádkumilovná, jak bych měla zajisté být... Ale Panna je nudné znamení, podle mě nejnudnější v horoskopu (bez urážky, kolegyně panny). Radši bych byla Váhy. Ale mám ascendent Váhy, takže vlastně jsem jimi ovlivněná...ale to bych asi musela být společenská...hmmm...

7)Filmy, ke kterým se vracíš.
Donnie Darko, Zkrocená Hora, Bílý Oleandr, Vrána, Requiem pro sen (k tomu se vrátím hned jak se z něj vzpamatuju)

8)Co si myslíš o nadpřirozených silách, magii a věštění budoucnosti? Máš s tím nějaké zkušenosti?
O tohle jsem se vždy velmi zajímala, četla stohy knih, viděla mraky pořadů a dokumentů, zkoumala fotografie....tedy myslím to nadřpirozeno. Magie a věštění jsou mi sympatické, ale nezabývala jsem se jimi zatím do hloubky. Jen věštění pro srandu, nic vážného. Oh, vlastně právě čtu knihu od Darrena Browna "Magie a manipulace mysli", ale on nepíše o magii typu "čárymáry fuk", vlastně jsou tam dost zajímavé postupy, které se hodí i v běžném životě a není v nich žádná magie...ale každý si to přebere jak chce. A občas se taky směju věštkyním v televizi, nebo lidem, co říkají neurčité věci, aby si je věštbychtiví mohli vyložit jakkoliv a zobat jim z ruky.
Což mi připomíná historku. Zase jsem ponocovala a dávali v telce to věštění. Zavolala tam paní, podle hlasu už dost starší, že chce vědět, jestli jí je manžel nevěrný. Větkyně důležitě prohlásila, že ne, že se paní nemusí bát. A paní povídá:,,Víte, já jsem si vás jen zkoušela. Můj manžel je už po smrti." Měli jste vidět výraz na tváři televizní věštkyně!!XD

9)Existuje lahůdka, pro kterou klidně zabiješ?
Jahody se šlehačkou...jahody...jahody.....wuuuurrhhhhh

10)Tvůj názor na Lady Gaga.
Nelíbí se mi ani její hudba, ani ona jak vypadá, ani jak se prezentuje. Nelíbí se mi ženy, které ze sebe dělají děvky. Prostě to tak je... Ale nemůžu toho říct víc o člověku, kterého osobně neznám.

Tak to je asi všeXD

Už další nebude...slibujuXD

Naara 3

25. prosince 2010 v 12:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Omlouvám se, že mi to trvalo déle než sem slibovala, ale něco mi do toho vezlo....tak Vám teda dodatečně přeju příjemný prožití svátků a šťastný nový rok :-3




Kapitola 3. "....nemilosrdnost může stát život...."

Lovec se na ní takto koukal ještě přes dvě hodiny. Naara ho uchvátila. Nikdy ve své dlouholeté praxi nespatřil takovou bytost jako je právě Naara. Naara zase koukala na něj sedíc v tureckém sedu a nevěděla, co s ní ta obluda zamýšlí. Nikomu neublížila, nikoho neohozila. Přesto všichni křičeli strachy.

Po několika hodinách vzájemného pozorování si lovec uvědomil, že at je to, co je to, musí to mít hlad a tak Naaře přinesl něco k jídlu. Jelikož měl strach z reakce, toho individua, které chytil, raději tam ten kus masa hodil. Naařiny velké ostré zuby ho uchvacovaly, ale kvůli tomu nechtěl přijít o ruku. Neměl zapotřebí je zkoušet.

Naara jídlo očuchala jako nějaké zvíře a pak začala opatrně jíst. Jakmile zjistila, že kusu masa nic není, nebránila se svému hladu a jedla jako skutečné zvíře. Té obludě, která jí uvěznila nevěřila. Jak by taky mohla? Byla díky němu na místě, ze kterého nešlo uniknout.

Jakmile to snědla, sedla si co nejdál od lovce a sledovala, co se bude dít dál.

"Dneska už ti dám pokoj...musíš být unavená....ale zítra tě začnu pozorovat...takže tě vyndám na chvíli do výběhu mezi ostatní zvířata..."

Řekl lovec a šel si lehnout do postele. Ovšem neusnul. Naara ho tak uchvátila, že myšlence na ní věnoval ještě posledních pár minut než ho únava definitivně přemohla a on usnul.

Naara se po odchodu muže zvedla, chytla se dvou mříží a koukala na nedaleký les.

"Byla chyba vylézt ven. Bojím se do bude dít dál. Co když mě zabije? Proč by to dělal? Copak jsem mu něco udělala? NIC! Snad mu vadí má existence...Ale proč? Nijak ho neobtěžuju a ani neobtěžovala, kdyby mě nechal jít. Jídlo si umím obstrat i sama. Ach jo! Měla sem poslechnout mámin zákaz! Nebýt mojí touze po vědění, nikdy se nedostanu do takového srabu!"

Sotva si vzpomněla na matku tak jí zablesklo.

"Proč se mě bojí. Máma se mě nebála. Tak proč, ačkoli vypadají stejně, oni ano..?"

Touto myšlenkou ukončila své hlasité přemýšlení, lehla si na studenou zem a usnula. Ráno, velmi brzo ráno ji probudí rámus. Lovec asi nemohl dospat, kvůli svému prvotřídnímu objevu. Věděl, že za takový exemplář může vydělat miliony. A byl z toho více než nadšen.

Naara ještě nerušeně spala, když tam lovec přišel. Nebo si to aspon lovec myslel. Naara totiž spí jen napůl, stejně jako zvířata, kvůli bezpečnosti. Každý, kdo chce přežít v přírodě musí spát jen napůl a být neustále ve střehu.

Lovec začal nemilosrdně mlátit trubkou do klece, čímž Naaru nemilosrdně pobudil. Naara se vyděsila a vyskočila na nohy. Lovec se jen usmál.

"Tak pojď ty obludo. Uvidíme, jak si poradíš s tygry a lvy.."


Pustil Naaru ven. Ta okamžitě chtěla využít situace a snažila se utéct. Lovec samozřejmě věděl, že se o to pokusí a aktivoval její elektrický obojek, který jí dal, když spala a o kterém Naara doposud nevěděla. Naara dostala hroznou ránu. Leknutím spadla na kolena.

"Moje milá útěk je zbytečný, dokud máš ten obojek. Pokud se budeš snažit o útěk, tak tě to bude bolet, ale když budeš pěkně poslouchat, tak se ti nic nestane"

Naara pochopila a poslouchala ho na slovo. I když nerada. Odvedl ji do velkého výběhu plných lvů a tygrů. Naara na ně koukala s otevřenou pusou.

"Páni...taková mohutná a hrdá zvířata. Máma mi vyprávěla o zvířatech mnohem silnějších než jsou vlci, ale nikdy by mě nenapadlo, že je uvidím naživo. Pokud nepočítám medvědy, tak jsem nikdy neviděla tak velká zvířata."

Pomyslela si Naara a v tu chvíli jí vůbec nevadilo, že musí to monstrum (lovce) poslouchat. Chtěla ty zvířata vidět zblízka. Jakmile vběhla do výběhu, tak za ní zavřel lovec vrátka a pozoroval ji. Naara běžela směrem ke lvům. Lvi se nerušeně váleli, ale jakmile si samotný vůdce smečky všimnul Naary tak zařval tak, jak to umí jen král zvířat.

Naara se rázně zastavila. Ucítila nebezpečí a začala ustupovat. Ale pozdě. Asi pět lvic se rozeběhlo proti ní. Naara začala rychle utíkat, ale lvice jí dohonily a strhly k zemi. Naara zaskučela bolestí a snažila se zase vstát. Jenže to už ji lvice začaly kousat a drápat. Nechtěla na ně zaútočit, protože je jim narušila klid a vetřela se do jejich území, takže chápe vůdcovu rozzlobenost, ale když se vydala na ústup, neměly právo na ní začít útočit.

Naara se tedy naštvala a kousla jednu lvici do nohy a to pěkně ošklivě. Lvice rychle odběhla se skučením pryč. Jenže další čtyry pořát Naaru kousaly. Naara se rozzlobila ještě víc, vyskočila do výšky a skočila na jednu z lvic Zakousla se lvici do zad. Bezmocná lvice se jí ze sebe snažila setřást, ale bezvýsledně. Po chvíli jí Naara zabila. Skoro jí vzteky roztrhala.

Lovec koukajíc se z bezpečné vzdálenosti údivem hvízdl. Ta věc, kterou chytil ve městě měla víc síly a hbitosti než původně očakával. Naara se zvedla, olízla si rty od krve a rozeběhla se na další tři. Ty se ale strachy rozutekly pryč a přišel sám velký lev. Naara se na něj podívala těma svýma zvířecíma očima a čekala co bude dál.

Lev nic neudělal. Jen pořádně zařval, chtěl Naaru svým řevem odehnat pryč a ukázat jí, že on je tady vůdce. Naaru to ovšem nijak nevyděsilo, naopak více jí to rozvášnilo. Skočila na lva úplně stejným způsobem jako předtím na lvici. Lev měl ale víc síly a za nějakou dobu Naaru setřásl. Ovšem taky nedopadl dvákrát dobře. Měl roztrhlé ucho a celá pokousaná záda. Lev na Naaru koukal s respektem, přestal si jí všímat a raději odešel. Nechtěl skončit jako lvice z jeho smečky. Lvice se jí bály a tak raději zůstaly ležet.

V dáli to pozorovaly tygři a jakožto uhlavní nepřátelé lvů k sobě Naaru přijaly. Rozvášněná Naara měla ale stále chuť zabíjet. Lvice a lva chtěla nechat být a tygry, kteří ji přijaly zabíjet nemohla. Proto se rozeběhla ke vrátkům, kde to všechno pozoroval lovec. Rychle mu došlo, o co se Naara pokouší a znova aktivuje její obojek. Naara to ale ignoruje a běží dál. Lovec v klidu zvýší elektrický šok, ale ani to Naaru nezastavilo. Ze strachu to pustil na maximum. Jí už to začalo moc bolet a tak spadla na zem. Jenže touha po tom zabít ho byla přecijen silnější. Začaly se jí oči zbarvovat do červena a zuby se jí zvětšovaly. Náhle necítila elektrický proud. Zvedla se a vyskočila asi pět metrů nad zem. Skočila přímo na teď už bezmocného lovce a bez milosti ho rozrhala. Po smrti lovce se oklepala, olízla si rty a řekla
"Jestli se mě ještě někdo pokusí ublížit....tak ho zabiju...a dopadne ještě hůř než tenhle zmetek"
A s dábělským úsměvem odcházela z lovcova útočiště.

Wrong Love

24. prosince 2010 v 20:00 | Keiko Julienn |  Shonen ai povídky
Tak tady je ta slibovaná "shounen ai" povídka, kterou jsem v potu tváře celý týden psala na papír a pak přepisovala s nějakými úpravami do počítače... Je to druh fanfiction, které se říká Wincest, což znamená incestní vztah mezi dvěma bratry, kteří vystupují jako hlavní postavy amerického seriálu Supernatural (ano ano má nynější posedlost...X))

Pro neznalé- Supernatural vypráví o dvou bratrech Samovi a Deanovi Winchesterových, kteří jdou ve šlépějích svého otce tím, že bojují s různými přízraky, duchy, poltergeisty, démony, pohanskými bohy a dalšími nadpřirozenými věcmi a zachraňují tak životy mnohdy na úkor svého osobního života.

*SPOILER*(k seriálu)

Malé vysvětlivky ohledně povídky: Lilith-první, tudíž nejmocnější démonka, Sam a Dean s ní bojovali potom, co se Dean vrátil z pekla, protože podepsal kontrakt, který jemu zaručoval jeden rok života a jeho bratrovi život celý; Bobby-starý přítel rodiny Winchesterů, pomáhá Sammymu a Deanovi...jo a ta blonďatá démonka, co se zjevila Bobbymu jim občas taky pomáhá; Castiel-anděl, co dostal Sama a Deana na povel (hehe to mi připomíná jednu písničkuXD)...no snad už nic k vysvětlování není

Here we go!

"Včera jsem zemřel,"říkal si Dean, když seděl v ponurém nemocničním pokoji a naslouchal zlověstnému přerušovanému pípání přístrojů, které prořezávalo ztěžklý vzduch jako kulky. Svůj zrak upíral ke sněhobílé posteli, na které ležel celý prohadičkovaný jeho bratr Sam. Ten, který za něj včera téměř položil život. Na zemi před postelí se válely dárky. Jeden od Bobbyho, druhý od Deana, pár jich tu nechaly i ty milé sestřičky. Zřejmě už si je nikdy nerozbalí. Byl štědrý den a v pokoji se zhaslými světly seděl osamělý muž a vedle něj jeho polomrtvý bratr. Roztomilý vánoční obrázek, ten by si asi nikdo za rámeček dát nechtěl.
"Ne…včera jsem MĚL zemřít,"opravil svou úvahu Dean, "Tak…proč?"

            Deanova víčka se zavírala proti jeho vůli, jako kdyby byla slitá z jednoho kusu olova. Ruce mu padly podél těla a hlava k ramenu. Ještě nechtěl usnout, co když se Sammy probudí, co když se ho bude dovolávat, co když… Ale několik dní bez spánku nemohla zvrátit ani hora kafe z nemocničního automatu. Už neměl žádnou sílu, připadal si jako nemotorný kus kamene. Ještě naposledy se pokusil otevřít oči, ale víčka držela jako sletovaná. Zanedlouho se jeho mysl přenesla daleko od tohoto strašného místa.

Najednou se ocitl venku. Tváře mu ovíval chladivý jižní vítr a nad jeho hlavou jasně svítily hvězd vzdálené tisíce světelných let. Živoucí obrazy z dávné minulosti. Viděl sám sebe, jak stojí na kopci před svým bratrem. Deanovi se na tváři zračila směsice zlosti, opovržení, překvapení a odmítnutí. Na Samovu tvář dost dobře neviděl, stál k němu zády, ale stačilo už to, že byl živý a zdravý.

"Tohle prostě nejde…Deane."Říká Sam.

Dean odvrátí svůj zrak do země, ale dál mlčí.

"Já…asi bych měl raději odejít…na chvíli."

"Ne Same!" Dean prudce zvedne hlavu. "To nejde. Jsme přeci bratři, musíme být pořád spolu. Víš, co se stane, když se rozdělíme. Jsou silnější, než kdy dřív! Oni tě dostanou, Same, musíme-"

"Přestaň Deane!"Zakřičel Sam. "Moc dobře víš, že to zvládnu sám."

"Ale jsme-"

"Bratři, já vím! A to je ten problém! Tohle je kurva špatný Deane!"

Dean už nic neříkal. Tma.

Objevila se další scéna.

"Říkal jsem, ať sem nechodíš! Nesahej na mě!"Sam bleskurychle odstrčil svého bratra. Jeho tělo ošklivily ještě čerstvé rány. Ta na ruce krvácela nejvíc.

"Nemůžu tě poslouchat, když jsi jak malej! Nech mě ti pomoct!"Namítl Dean a snažil se Sama popadnout za zdravou ruku a přitáhnout ho k sobě, ale ten znovu ucukl a odstoupil několik kroků dál. Hned na to vrhl pohled na svou nejhorší ránu a zasykl bolestí.

Té chvíle Dean využil, popadl bratra za rameno a zatlačil ho na postel. Potom rychle došel do koupelny a přinesl lékárničku.

"Teď to bude-"

"Aaarrrgh!"Zasyčel Sam, když mu Dean vytahoval z paže střepy.

"Neboj, já ti to pofoukám."Podotkl Dean ironicky, když vytáhl kus skla, a pokračoval s mučením a za vydatného hlasového doprovodu své oběti.

"Říkám ti, byli fakt silný!"

"Kdo, holky na hřišti?"Ušklíbl se Dean a začal s dezinfekcí. Sam znova zasyčel, ale už méně než předtím.

"Ty démoni! Dozvěděli se, že jsem sám a…arrghh….zaútočili…na mě…nebyl jsem…připravený…"

"Jasně, jasně. A dudlíka bys náhodou nechtěl?! Jaks mi to sakra moh udělat ty malej parchante?! Jen tak odejít, aniž bys mi řekl, kam jdeš. Víš kurva, jak sem se o tebe celou dobu bál? Mohli tě už dávno zabít!!"

Dean čekal něco jiného. Nějakou reakci, třeba jako 'Nech toho nejsem malej!' nebo 'Já se o sebe umím postarat.' Ale nic takového se nestalo. Místo toho tam Sam jen tak seděl a nic neříkal, dokonce ani neskučel bolestí, nesnažil se něco předstírat, prostě nic. Po chvíli se vzmohl na pár slov.

"Promiň…já si…myslel, že to tak bude lepší."

"Lepší? Jak by to mohlo bejt lepší?!"

Sam svěsil hlavu a pokrčil rameny.

"Promiň i mě…Měl jsem…Měl jsem něco udělat. Asi jsem tě…provokoval nebo tak něco…"

"Ty idiote!"Sam praštil svého bratra zdravou rukou do ramene a oba se tomu začali smát. Pak Dean začal beze slov bandážovat Samova zranění. Oba nic neříkali. Dean přemýšlel. Měl už tolik nádherných holek. Takové množství, které by mu kdekdo záviděl. A pak se stane tohle. Nevěřil tomu. Zatlačoval to hluboko do své mysli. Několik let. A potom se mu Sam svěřil s tím samým.

Když Dean svou práci dokončil, zahleděl se na Samého, jak tam tak bezmocně seděl. Jejich zraky se střetly na dlouhou chvíli. Věděli, že myslí na to samé, věděli, že by to neměli dělat, protože jsou bratři, protože jsou muži a protože by se našlo určitě tisíc dalších důvodů.

"K čertu s tim!"Zavyl Dean, rychle se předklonil a přitiskl se na Samovy rty.

Dean se probudil až když mu na víčka prudce dorážely ostré sluneční paprsky odrážející se od sněhu venku. Jeho zrak nejprve zabloudil k oknu. Viděl, jak se bílé hebké chomáčky ledového sněhu snáší na ulici. Působilo to zvláštním dojmem v kontrastu se starou oprýskanou budovou naproti, kterou jakýsi vánoční maniak vyzdobil levnými kýčovitými ozdůbkami, snad za vidinou lepšího zisku během svátků. Otočil se na budík. Už byl čas vstávat. Protřel si unavené oči a mírně zatřásl bratrem, který spokojeně spal vedle něj.
Přišlo mu to až směšné. Sammy vypadal tak nevinně, když spal. Úplně jako malý andílek. Ano, andílek se zlomenými křídly, který ještě nedávno chlemtal démonskou krev. Dnes v noci ale proměnil. Všechno se proměnilo, rozsypalo na prvočástice jako domky z písku a pak znovu poskládalo do nového obrazu. Už to nikdy nebude stejné. Oba to věděli. Překročili hráz, zbořili hranice, rozdupali předsudky, spálili zdi, stejně jako pálili kosti. Ano, posypali solí a potom spálili. A možná, že to tak bylo dobře. Nejspíš se to mělo stát. I když Dean nevěřil na osud.

Sam měl pořád oči zavřené, ale už nespal. Protíral si čelo a přitom mumlal něco o tom, že je ještě brzy a že by si dal kakao.

Najednou ospalé ticho prořízl zvuk Samova telefonu.

"Ahoj Bobby,"Řekl Dean bezstarostně, když si přiložil mobil k uchu.

"Deane! To jsem rád, že užs ho našel. Poslyš, dávejte si bacha, mám informace, že vás hledá Lilith. Nejspíš už ví, kde jste, tak byste měli zdrhat. Nesnažte si hrát na hrdiny a postavit se jí, má totiž nějakou novou zbraň…nevím, co to je, ale je to mocné."

"Ok, Bobby."Dean položil telefon a mrkl na bratra. Ten už seděl na posteli a protahoval se.

"Co Bobby říkal?"

"Že po nás jde Lilith. Dávám ti pět minut na balení, pak odjedeme pryč z města." Bratři Winchesterovi byli na rychlé útěky zvyklí. Neuběhly ji dvě minuty a už se řítili dolů po vratkých schodech levného hostelu.

Venku je ale čekalo nemilé překvapení. Všechny gumy u jejich milované Impaly někdo pečlivě prořezal.

"Sakra!"Zasyčel Dean.

"Do hajzlu!"Přitakal Sam. "Co teď?"

Dean otevřel kufr a hodil po Samovi jednu ze zbraní. "Na!"

"Počkej? Ty tu chceš zůstat? Ale co Lilith?"

"Jinou možnost nevidím, brácho. Nemůžeme jí utéct. Pěšky se z týhle díry nikam nedostaneme a navíc,"poklepal rukou na černou Impalu, "tady přece nenechám moji krásku."

Sam obrátil oči v sloup a už nic nenamítal.

Odešli zpátky do hostelu.
"Zítra budou Vánoce,"prohodil cestou Sam. Dean jenom kývnul.

Až do večera se nic významného nedělo. Sam s Deanem si povídali o čem neutrálním, třeba o pornu, nebo sledovali zápas na staré zaprcatělé televizi. Noc se přikradla tiše jako černá kočka a brzy je pohltila svým hebkým tělem.

Krátce po půlnoci se z přízemí hostelu ozvaly rány. Už pro všechny případy připravili pentagram a okna posypali solí. Pomalu scházeli po schodech. Sam kryl Deanovi záda. Jejich dech se rozplýval v hutné atmosféře téměř opuštěné budovy. Najednou uslyšeli pláč. Dětský pláč tak zoufalý a smutný, až z něj běhal mráz po zádech. Pár metrů od schodů v bělavém paprsku měsíce přerušovaném poničenými žaluziemi stála malá hubená blonďatá holčička v krátkých šatečkách s volánky. Její líce byly celé zmáčené od slz. Své dětské nevinné bledě modré oči hluboké jako dva oceány upírala na Deana.

"Prosím…pomozte mi…"Úpěla drobným hláskem.

"Pozor Deane. Může to být Lilith."Zašeptal mu Sam do ucha.

Ale ta holčička vypadala tak nevinně…

"Jak se jmenuješ?"Snažil se navázat konverzaci Dean."A co tu děláš?"

"Jsem…jsem Ashley…"Holčička nepřestávala vzlykat."Byla jsem doma a pak….pak se objevila ta…ta paní…a vzala mě sem…má černé oči, moc jsem se bála."

"Pojď sem Ashley…"

"Deane!"Zakřičel Sam.

"Podívej, ona je raněná!"

Z holčičky opravdu tekla krev. Odkapávala jí z konečků prstů, prosakovala mezi kořínky jejích vlasů, loudila se zpod očních víček, vytékala z uší. Rudá čerstvá krev, které bylo stále více a více.

"Co se to děje?""Sykl Dean, nevěřícně se dívajíc na holčičku.

"Prosím pomozte mi!"Žadonila Ashley, zatímco z ní krev lila celými proudy. Podlaha pod ní se v měsíčním světle zlověstně třpytila kaluží tvořenou vazkou tekutinou.

"Musíme něco udělat!""Vykřikl Dean.

"Ale co?"

Sam začal odříkávat latinské texty, ale bylo to k ničemu. Holčička bělala čím dál tím víc až nakonec upadla v bezvědomí na zem. Dean k ní přiskočil a chtěl ji zvednout, ale v tom něco popadlo Sama a táhlo ho to směrem nahoru.

"Deane!!!!!"

Dean se otočil a přeběhl schody rychlostí blesku. Ale síla, co táhla Sama, byla ještě rychlejší. Mrštila s ním o zeď v ložnici a nechala ho tam jako přibitého.

Když tam Dean dorazil, uviděl vprostřed místnosti stát hezkou vysokou blondýnu s kamenným výrazem na pečlivě nalíčené tváři.

"Lilith…"

"Líbilo se vám mé malé představení?"Ušklíbla se.

"Proč jsi jí zabila?"Řekl Dean.

Lilith naklonila hlavu a svraštila obočí.

"Co myslíš, byla to zlobivá holčička…"

"Pravdu!"

"Ach jo…tahle hra mě nebaví. Měla vás přeci odlákat vy hlupáci. A tohle-"Rychle pohlédla nahoru a pak zase zpět. "Nějaký hloupý pentáč? Myslíte, že mě tím zastavíte, nebo co? Hoši…přeci nejsme z mateřské školky."Hne nato pohla hlavou a poslala Sama ke druhé stěně. Ten zavil bolestí Deanovi ten zvuk zněl, jako kdyby mu někdo mlátil do mozku. Nesnášel ho stejně jako tyhlety habaďury.

"Tak dost Lilith, k věci. Co po nás chceš?"

"Co po vás chci?"Opakovala Lilith s hraným přihlouplým tónem.

"Musím otevřít pečeť a vy, bratři Winchesterovi, my s tím pomůžete!"

"Proč bychom měli?"

Lilith se pousmála a pohlédla na Sama visícího na stěně. Ten se najednou začal dusit. Celý zrudl a vydával jen zoufalé skučení. Potom Lilith trhla hlavou na druhou stranu a Samova raněná paže prudce narazila do stěny. Trhla hlavou znovu a Sam se řítil ke stropu.

"Přestaň!"Křičel Dean s těžkým srdcem pozorujíc Sama. Bolest jeho bratra byla i jeho bolest. "Sakra přestaň!!!"Vystřelil na Lilith, ale té to samozřejmě nic neudělalo. Jen zastavila Sama a dovolila mu dýchat.

"Co přesně po nás chceš?!"

Lilith luskla prsty a kolem ní se objevili čtyři další démoni.

"Dean půjde se mnou a vy budete hlídat Sama. Jestli neuděláš to, co po tobě chci, tak ho zabiju. A nemysli si, že vás zachrání Bobby. Obávám se, že ten má jiné věci na práci…."

Lilith zavedla Deana do tmavého zaprášeného skladiště páchnoucího zatuchlinou, čpavkem a mrtvými psy.

"Tohle místo se mi líbí."Prohlásila po chvíli. "Víš proč? Bývala to továrna na psí žrádlo, než ji zavřeli hygienici. Ale špatná hygiena nebyla to nejhorší, co se tu dělo. Zdejší ředitel byl naprostý magor, navenek působil seriózně, ale uvnitř byl zkažený a prohnilý. Týral zvířata. Vzrušovalo ho to. Zbožňoval to. Dělo se to za hospodářské krize, kdy byl každý rád za práci a tak to zpočátku mnozí přehlíželi, zlehčovali. Pak se přecijen pár zvedlo na protest, ale nedopadli dobře, ředitel měl dlouhé prsty. Nakonec všechny čestné lidi vyhodil a stáhli se sem jen ty nejzvrácenější živly. Kdyby nepřišlo to anonymní udání, jejich hrůzovláda by trvala celých deset let.
Deset let, Deane. Pořád cítím to zoufalství ve zdech…toto místo je jím přímo prorostlé."

"A jak dopadl…?"

Lilith se usmála. "Ředitel? Vždyť jsi ho sám znal! Jak se ti líbilo mučit ho v pekle?"

Deanovi zatrnulo. Jako kdyby do něj Lilith zasekla ostrý drát. Nechtěl na to vzpomínat. Nechtěl…

"Slyšet ho křičet…"

A tahala…

"Jsi stejný jako já…"

A tahala!

"Nejsem!"

"Tak dobře! Klídek! Klídek…"Lilith ustoupila jakoby do úctyhodné vzdálenosti. "Ale budeš, jestli chceš zachránit svého bratra-" Vtom Dean zpozoroval, jak z temného koutu vychází ta malá holčička. Byla strašně bledá. Vypadala jako zombie.

"Teď je v transu. Ubohá skořápka bez duše. Zabij ji Deane, zbij ji, protože ona je ta pečeť. Nebo já zabiji tvého bratra."


Stejný den, o několik hodin dříve…

Bobby už od rána věděl, že je všechno v háji. Nejen, že Sam z nějakého nepochopitelného důvodu utekl od Deana, ale navíc mu ta blonďatá démonka řekla o Lilith. Ale to nemělo být vše. Zrovna se balil na cestu za bratry, když vzduch zhoustl a začal být cítit sírou. Bobby vytáhl svou zbraň proti démonům a nabil. Ta zatracená ženská. Prozradila ho? Pomalu procházel všemi místnostmi a rozhlížel se po nezvaném hostu. Už je tady. Někde se schoval.

"Tak vylez!"Zakřičel vousatý muž.

"Ahoj Bobby…"Po jeho levém boku se náhle objevila pohledná černovláska oblečená ve fialových šatech. Než stačil cokoliv udělat, poslala ho svojí rukou s pečlivě nalakovanými nehty směrem ke stěně.

Sam přemýšlel. Pět minut od doby, co jeho bratr odešel s démonkou Lilith mu připadalo jako celá věčnost. V hlavě mu prudce pulzovala krev, bylo to jako kdyby mu permoníci bušili do stěny jeho lebky. Kolem něj stáli čtyři nekompromisní démoni. Musel nějak odlákat jejich pozornost. Chtěl nejdřív odříkávat v latině, ale jeho jazyk se ne a ne pohnout. Nohy a ruce měl jako přibité ke stěně. A pak mu hlavou proletěla myšlenka. Věděl, že to nesmí dělat. Věděl, že mu to Dean zakázal. Věděl, že ho to může zničit. Ale zdálo se mu to jako lepší varianta než tady jen tak viset a čekat, co se bude dít. Ze všech sil se tedy soustředil. Zavřel oči a cítil, jak se v něm shromažďuje síla. Ještěže si tajně loknul démonské krve, než Dean přijel.

"Co se to děje? Podívejte se! Teče mu krev z uší!!"Asi vteřinu po tom, co první démon tohle zpozoroval, zvrátil hlavu a s křikem vyletěl jako černý dým do vzduchu.

Na zemi zbyla čtyři ukradená těla. Když budou mít štěstí, probudí se s ukrutnou bolestí hlavy. Teď jen najít Deana. Ale to už nebyl žádný problém. Všechny Samovy smysly se proměnily a on cítil stopu, která se táhla hlavním vchodem směrem ven, pryč z téhle vesnice. Když se vydával na cestu, už se v duchu těšil, jak jí ublíží. Téměř slyšel její zděšený křik a viděl ji svíjet se.

Dorazil tam rychlým během ani ne za dvacet minut. Deana s Lilith našel okamžitě. Stáli před holčičkou, položenou na stolku uprostřed tmavé ponuré místnosti osvětlené slabým světlem.

"No tak, na co čekáš! Vždyť už ani nemá duši, když ji nezabiješ, bude nekonečně trpět!"Pobízela Deana Lilith.

"To nikdy neudělám!"

"Zklamals mě, Deane. Asi vás budu muset zabít oba."Pronesla se zvláštním důrazem na posledním slově a pak dala Deanovi ruku na rameno. Sam si byl jistý, že mu chce něco udělat, proto neváhal a odhodil ji pomocí své síly ke zdi.

"Sa…Sa…"Snažila se ze sebe vydat nějaký zvuk, ale nedařilo se jí to, protože ji Sam začal škrtit. Čím víc jí mučil, tím větší potěšení mu to způsobovalo. Chtěl, aby trpěla za něj i za bratra, než vyžene její zpropadenou duši z tohoto těla.

"D…Dea…"

"Přesně tak. Pojď sem, Deane! Už brzo ji zabiju, já ji dostanu!"

"Ano bráško, ano!"

"A pak budem…spolu…!!!"Sam vykřikl a obrátil svou sílu na druhou stranu.

"Ty nejsi Dean! Nevím, jaks to udělal, ale ty jsi Lilith!!"Držel Deanovo tělo nad zemí.

"Co to povídáš brácho! Já jsem Dean!"

"Dean by mi nikdy nedovolil používat tyhle schopnosti, protože ví, že je to pro mě nebezpečné a už vůbec by mě v tom nepodporoval! A teď mi vrať mého bratra, nebo tě zabiju!"

Lilith ukrytá v Deanově tělese zasmála, otevřela pusu a vylétl z ní černý dým. Pak její Deanovo tělo spadlo na zem. Sam se opřel o kolena a prudce dýchal. Dean za ním už se vzpamatoval a přistoupil k tělu Lilith.

"Ten kámen, to ten kámen! Nějak nám vyměnil těla. I když-prsa mám pěkný-no nevadí."Dean se dotkl kamene spadlého na zem a pak vstal ze země, tentokrát už ve svém vlastním těle.

"Chtěla, abys mě zabil.."Špitl Dean a pak se otočil na bratra, K jeho zděšení uviděl, jak Sam leží na zemi a svíjí se bolestí.

"Same!!!"Okamžitě k němu přiskočil. Než se Samův svět ponořil do temnoty, stačilo z jeho úst vyjít. "Můj batoh…"

Dean otevřel oči. Na víčka mu doráželo skrz žaluzie ostré ranní světlo. Podíval se na Sama. Říkají, že už mu moc času nezbývá, jen si nedokážou vysvětlit, co se mu stalo. Dean jim nakecal, že ho našel u něj doma ležet na zemi. Ale oni přece lžou! Sam se probudí! Musí se probudit, nesmí ho tu přece nechat samotného! Nesmí!

Sklonil se nad postelí a pozoroval Samovu klidnou tvář.

"Ne! Nevezmeš mi ho! Jestli tam nahoře někde jsi, tak mě dobře poslouchej! Nikdy mi ho nevezmeš!!"V slzách se obrátil k Samovi a políbil ho na chladné rty. Cítil stejnou vůni, jako tenkrát, na tváři ho lechtaly stejné vlasy a cítil stejnou vůni, ale už to nebylo stejné. Možná že už nikdy nebude…Ne!

Na zemi cosi leželo. Zvedl to. Matně si pamatoval, že to vytáhl ze Samova batohu. Byl to dárek. Malý červený neumě zabalený dárek. Zatáhl za zelenou lesklou nakroucenou mašličku, ke které byla připojená cedulka "Pro Deana"

Vevnitř našel obálku s dopisem.

Drahý Deane,
Jestli tohle čteš, možná se vyplnily mé sny (jestli ne, dej mi ten dopis, musím ho hodit do koše!) Jde o to, že se mi už pár nocí zdál stejný sen. A pamatuješ, jak jsem tehdy předpověděl smrt Jesssicy? Na tom snu ležím na nemocniční posteli. Ty sedíš nade mnou a…pláčeš. Je tam taky Castiel. Můj dojem z toho snu je, že se stane něco špatného, ale že to tak má být. Proto prosím, jestli se mi něco stane, nesmutni, mysli na sebe. Mysli na mě, ale nebuď smutný.

Tvůj Sam

Než to Dean dočetl, po obličeji se mu kutálely slzy. U dopisu bylo ještě něco. Těžítko. Vevnitř s veselým Santa Klausem a soby a sáněmi před nějakým domem, který přetékal dárky. Bezmyšlenkovitě jím zatřásl a pak sledoval, jak na celou scenérii padají drobné vločky. Představil si tam Sama a sebe. Spolu, šťastné…

Náhle se ozval šum andělských křídel.

"Castieli…"

Přístroj přestal pípat. Dech ustal. V místnosti zbyl jeden anděl a muž se zlomeným srdcem…

KONEC

Maggieiny Vánoce

24. prosince 2010 v 20:00 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky
Tuhle shoujo ai povídku jsem přeložila z angličtiny ze stránky shoujoai.com (originál- http://www.shoujoai.com/fanfics/?series=rod&fanfic=maggiexmas&parte=1) Povídka je od autorky ShaneJayell a je přeložena s jejím laskavým svolením:-)

Je to fanfiction na anime Read or die o třech sestrách Michelle, Maggie a Anitě, které mají zvláštní schopnosti ovládat papír (například s ním cokoliv uříznout, udělat draka, na kterém se dá letět, nebo z něj udělat šípy). Michelle i Maggie zbožňují knihy a proto je velmi nadchne, když dostanou za práci dělat bodyguardy jejich oblíbené autorce Nenene Sumiregawě.


mm
A teď už povídka...:-)


Read or die fanfiction pro pairing Maggie/Nenene

ggg


hhh


















Sníh se třpytil jak padal dolů z nebe, její dech mlžil okno, když ho sledovala. Bez varování se zezadu vynořily jemné ruce a zakryly Maggieiny oči.
"Kdo je to?" zamumlala, její hlas laskal uši vyšší černovlásky.

Maggie ztuhla a potom se tiše zeptala: "Sumiregawa-sensei?"

"Aww,"prohodila Nenene měkce, když jí pouštěla. Její polodlouhé vlasy jí škádlily obličej, její oči se skrývaly pod hranatými brýlemi. "Jaks to věděla?" zeptala se s něžným úsměvem na rtech.

Pod vytrvalým pohledem Nenene Maggieiny tváře vzplály, jak tam tak obě stály samy uprostřed obývacího pokoje. Michelle a Anita byly obě pryč z různých důvodů, Anita přespávala u Hisami a Michelle utrácela ve všemožných obchodech s knihami víc, než si opravdu mohly dovolit.

Oči Nenene radostně zářily, "No?"

"Ty…hezky voníš,"připustila Maggie neochotně s obláčky ruměnce na svých tvářích, "Poznala jsem tě podle vůně."

"Vážně? Díky,"řekla Nenene vřele s pozorným pohledem na Maggie, čímž způsobila, že vyšší dívka zčervenala ještě více.

"Asi bych měla začít s večeří."Řekla Maggie s ošíváním.

"Myslím, že Anita bude pryč celou noc."Připomněla jí Nenene, "A Michelle se o sebe umí postarat sama, znáš ji."Když se na ní Maggie nechápavě podívala, pokračovala. "Jen jsem přemýšlela o tom, že bychom mohly zajít ven na večeři spolu."

"Ehhhh?"Vyhrkla Maggie.

"A neprotestuj," pokračovala Nenene neústupně, "Vlastně jsem si nikam nevyšla od doby, co jste mě začaly chránit…"

"Ale chodíš s Lee-san,"protestovala Maggie.

"To je práce,"zatřásla hlavou Nenene.

"A tvoje školní sešlost?"Nabídla Maggie, když následovala Nenene dolů halou směrem k ložnicím a její pracovně.

"Sensei…"vykrucovala se Maggie.

"Prosím?"Nenene na ni pohlédla tím nejroztomilejším štěněčím pohledem, jaký dovedla a že v tom byla dobrá.

"Dobře,"Maggie se vzdala nevyhnutelnému.

"Něco si obleč,"řekla Nenene triumfálně, když vcházela do pracovny, "Dnes jdeme na pěkné místo."

Maggie smála sama sobě a mírně při tom potřásala hlavou, když vcházela do pokoje Anity a Michelle, směrem ke skříni, kde čekaly její šaty. Obvykle spala v přístěnku u prádelny, ale ačkoliv jí to bylo dost pohodlné, nedostávalo se tam místo i pro její šaty.

Na druhé straně převléct se jí činilo docela problém. Probrala se přes oblečení a potom konečně vytáhla hromadu zabalenou v papíru, který jedinou myšlenkou sundala. Černý oblek byl pozůstatkem po jednom vyšetřování Papírových sester a ona ho jednou okopírovala na papír pro večeři s překvapením pro Nenene.

'Která skončila jako totální fiasko,'vzpomněla si. Při svém entusiastickém úklidu nechtěně vyhodila všechny věci Nenene, Michelle spálila večeři a nakonec musela objednat donášku a při jejich malém podvůdku se Anita rozplácla na obličej. 'Naštěstí Nenene umí odpouštět,' pomyslela si Maggie.

Potom si svlékla svetr a tričko a hladce vklouzla do kalhot, bílého nátělníku, vesty a nakonec do sáčka. Kravata jí dělala trochu problémy, zdálo se, že nedonutí černý oblek, aby se choval tak, jak ona chce…ale po troše námahy se jí zadařilo.

"Maggie, jsi hotová?"Zeptala se Nenene z haly.

"Ano, sensei,"Maggie se vynořila z ložnice a zamrkala, jakmile spatřila Nenene.

Povšimla si, že Nenene Sumiregawa byla něco jako chameleon. Její obvyklý outfit na psaní se skládal z kalhot a trička, jednoduchý a pohodlný, zatímco její obchodní obleky vypadaly upraveně a elegantně a ona se vždy oblékala správně podle příležitosti, ale takhle ji ještě neviděla. Šaty objímající ženinu štíhlou postavu do modré vypadaly zdánlivě jednoduše, spadaly z ramen a končily lemem přímo nad jejími koleny. Pohled na ni byl natolik ohromující, že Maggie ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku.

Nenene nadzvedla své brýle, "Buďto vypadám lépe, než jsem si myslela, nebo bych se měla hned vrátit a převléct se.

"Vypadáš…"Maggie zoufale tápala po správných slovech a nakonec se musela spokojit s tím nejobyčejnějším, "nádherně."

"Díky,"Nenene pohodila smělým úsměvem. Oči jí bloudily po vysoké dívce, když jí brala za ruku, "A ty jsi dnes večer velmi pohledná."

"Sensei,"Maggie znovu zčervenala s odvrátila se od těch pátravých očí.

Nenene s měkkým smíchem zatáhla za Maggieinu ruku, "No tak, pojďme."

Vrátili se zpátky k obývacímu pokoji, Nenene stále držela Maggie za ruku a pustila ji jen na krátkou chvilku, aby mohla zamknout dveře. Venku čekalo taxi, které zřejmě Nenene zavolala dopředu, ale Maggie jí reflexně otevřela dveře, jak by to měl udělat správný bodyguard.
"Díky,"zamumlala Nenene, zatímco se dostávala dovnitř a ukazovala Maggie dost ze svojí nohy.

Maggie cítila, že se znovu bude červenat a přitom si všimla mírně pobaveného řidičky. Rozjeli se beze slova, žena s jistotou proplouvala mezi sněhem pokrytými ulicemi dokud nedorazili do centra a k blyštivé ocelové věži.

Maggie vypadala trochu zmateně, když pomáhala Nenene z auta, "Tohle je…?"

"Počkej a uvidíš,"odpověděla Nenene měkce.

Výtah se vznesl nad městská světla a nakonec je zanechal u restaurační recepce, která vzhlížela nad ostrovním panoramatem. "Vítejte v Růži,"usmála se krásná mladá černovlasá žena když kráčely k pultu, "Máte rezervaci, slečno?"

"Sumiregawa a společnost,"řekla promptně Nenene.

"Samozřejmě,"zasmála se hladce, na její cedulce stálo 'Tendo Nabiki,' "Číšník tu hned bude, aby vás usadil."

Jakoby na rozkaz se objevila žena ve stylovém smokingu, své rudé vlasy měla svázané do copu, který jí spadal přes záda. "Jmenuji se Ranko,"usmála se žena, "Odvedu vás na vaše místa, dámy."

Stůl v rohu nabízel úžasný výhled na městská světla rozkládající se v dálce a třpytící se vody v zátoce. Po tom, co jim předala menu, se Ranko vytratila a nechala je v příjemném tichu.

"Neuvěřitelné,"konečně zašeptala Maggie.

Nenene se zlehka zasmála. "Slyšela jsem o tomhle místě od Shane-san,"připustila, "Když jsem se ho zeptala na místo kde…mohou dvě ženy v klidu jíst."

Maggie se kvůli úsměvu Nenene slabě začervenala, potom se odhodlala jemně jí stisknout ruku. "Díky," řekla měkce, doufajíc, že druhá žena bude rozumět tomu, co jí nedokáže říct.

Ranko se objevila o chvíli později, aby si zapsala objednávku, potom se znovu vytratila do kuchyně.
Nedlouho potom prsatá mladá žena oblečená v šatech čínského stylu donesla ozdobně naaranžované jídlo, "Jestli potřebujete ještě něco, ptejte se na Shampoo."

Později se rozezněla uklidňující hudba a dvojice zákazníků se zvedaly, aby se mohly zavlnit do rytmu. Nenene hodila po Maggie žádavým pohledem a Maggie se nesměle zasmála, zvedajíc se, když jí Nenene nabízela ruku, "Smím prosit?"

"Určitě,"Nenene ji vzala za ruku a odkráčela s ní na parket. Maggie ji vzala za ruce, ale Nenene sklouzla blíž a přitiskla se k postavě vysoké dívky.

,,Sensei,"Maggie se začervenala, ale její ruce se kolébaly s Nenene, když se společně houpaly do rytmu muziky. Nevědomky vedla a Nenene jí s grácií následovala, a obě si to náramně užívaly.

"Veselé Vánoce Maggie,"zašeptala Nenene a políbila ji na tvář. Odpočinek v jejím náručí sváděl k tomu zajít dál, ale nakonec převážil rozum. 'Mimoto,'pomyslela si, když se otáčely, 'Jsou i jiné noci.'

KONEC

Šťastné a veselé!!

24. prosince 2010 v 20:00 | Keiko |  Novinky
Tak rozbalujte si své dárečky dětičky!!!:-*

ggg

But I'm a Cheerleader (USA 1999)

24. prosince 2010 v 13:55 | Keiko-chan |  Lesbické filmy
Roztleskávačka Megan vede "spořádaný" život. Má kluka, přátele, chodí na střední, její rodiče jsou velmi věřící... Ale jednoho dne její přátelé pojmou podezření, že je na holky. Proto ji rodiče přihlásí do programu "Správný směr", aby ji z toho "vyléčili". Zde Megan potká několik gayů a lesbiček a v růžovoučkých šatičkách se učí, jak být správnou ženou...

Navzdory námětu je tento film podařenou komedií, která podává předělávání na heterosexuálku dost komickou formou a přitom Megan řeší nejeden problém a k tomu všemu se ještě zamiluje...

Pokud trpíte odporem k zářivě růžové barvě, buď to překousněte, nebo se nedívejte vůbec, protože tady si jí užijete až až...:-D


Chloe (USA/Kanada/Francie 2009)

23. prosince 2010 v 22:08 | Keiko-chan |  Lesbické filmy
Catherine Stewartová má zdá se, dokonalý život. Pracuje jako gynekoložka, její manžel David je oblíbeným profesorem na univerzitě, mají spolu talentovaného syna, krásný dům... Ale ve vztahu Catherine a Davida se s přibývajícími léty vytrácí vášeň a když Catherine najde v Davidově mobilu podezřelou zprávu od jisté ženy, pojme podezření, že ji manžel podvádí. Rozhodne se tedy najmout prostitutku Chloe, aby zjistila pravdu. Tehdy ještě netuší, že Chloe změní život i jí samotné...

Chloe je zajímavé drama, které nás provádí rozpadajícím se vztahem Catherine a jejího manžela a vzrůstajícího nepochopení mezi matkou a jejím dospívajícím synem. Když do toho všeho navíc vkročí tato nádherná žena, věci se mnohem více zkomplikují. Pokud jste viděli Mamma Mia! Hádejte kdo hraje roli Chloe?:-)

Shrnutí? Je to rozhodně zajímavý film, který stojí za to vidět a navíc mrazivá krása představitelky Chloe vás nebude vyvádět z údivu...*tedy pokud jste jako já*


Scotty doesn´t know!

12. prosince 2010 v 14:20 | Keiko-chan |  Novinky
Ooooh, jen jsem přišla říct něco jako "čau, jsem tady! ještě pořád žiju!" Ano, žiju...XD Během týdne jsem napsala jednu povídku, zabralo to asi 14 stránek A4 a docela mě to deprimovalo, protože jsem nesvá, když nepíšu na počítači a pak to nemůžu kdykoliv úplně překopat a pak tam hrozně škrtám a pak se v tom nevyznám nehledě na to, že to po sobě sotva přečtu heheXD I když na druhou stranu je někdy sranda, když některé slovo přečtu úplně jinak, takže celá věta dostane netušený významXD Chtěla jsem to přepsat, ale včera jsem se nějak sekla a nic jsem neudělala a dneska toho mám tolik s všemi těmi dárky...ufff...Tak snad příštěXD A je to yaoi. Víc nevyzradím. A taky už vím, co vám dám k Vánocům, tedy za předpokladu, že mě nebudete moc zlobit *evil smile* Taky jsem včera začala s pomocí superwiki a obyčejné wiki pracovat na malém slovníčku, který se hodí při prohrabávání se anglickými fanfiction, anime a mangou...Takže pokud vás napadá nějaký termín, který bych tam mohla dát, sem s ním do komentářů! Třeba tam ještě není...X) Budu slovník publikovat teprve až těch termínů bude...hodně...X)

S přáním spousty yaoi a yuri
Vaše
Keiiiiiikoooooo

staronová povídka:D

7. prosince 2010 v 14:56 | reiko-chan |  Novinky
Moji drazí čtenáři...takže Stačí kapka krve nám skončilo nadobro...ale nebojte nezahálela sem...mám ještě co nabídnout:D.....před několika měsíci..(skoro se dá říct lety:D sem tu naspala pár kapitol Naary....a nedočkala se dalšího pokráčka, protože sem tu pak rok nebyla a pak sem jí neměla dokončenou atak....takže vám asi můžu doporučit, abyste si znovu ty kapitoly (sou tu snad dvě) přečetly....;-)abyste věděli jak to navazuje....jinak další kapitolu dodám do konce týdne

Vaše Reiko-chan:3

Rest in peace

5. prosince 2010 v 0:52 | Keiko-chan |  Novinky
Už jsem tu dlouho nebyla. Možná si říkáte, jestli vám něco nesu, ale nenesu. Spíš jdu s prosbou. Vím, že už to píšu ve sloupku, ale potřebovala bych někoho, kdo by mi editoval Hana-Kimi. Nerada se něčeho vzdávám a bohužel, znovu to s touto mangou vypadá bledě. Tak kdybyste někdo chtěli...

Angelina9@seznam.cz je můj email
Musela jsem to zkusit.

fff
Hana Kimi je komediální shoujo manga o dívce, která se převléká za kluka, aby mohla být na chlapecké škole se svým idolem. Způsobí tak například to, že si její kamarád (který neví, že je holka) začne myslet, že je gay...