Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Naara 3

25. prosince 2010 v 12:39 | reiko-chan |  Shoujo ai povídky
Omlouvám se, že mi to trvalo déle než sem slibovala, ale něco mi do toho vezlo....tak Vám teda dodatečně přeju příjemný prožití svátků a šťastný nový rok :-3




Kapitola 3. "....nemilosrdnost může stát život...."

Lovec se na ní takto koukal ještě přes dvě hodiny. Naara ho uchvátila. Nikdy ve své dlouholeté praxi nespatřil takovou bytost jako je právě Naara. Naara zase koukala na něj sedíc v tureckém sedu a nevěděla, co s ní ta obluda zamýšlí. Nikomu neublížila, nikoho neohozila. Přesto všichni křičeli strachy.

Po několika hodinách vzájemného pozorování si lovec uvědomil, že at je to, co je to, musí to mít hlad a tak Naaře přinesl něco k jídlu. Jelikož měl strach z reakce, toho individua, které chytil, raději tam ten kus masa hodil. Naařiny velké ostré zuby ho uchvacovaly, ale kvůli tomu nechtěl přijít o ruku. Neměl zapotřebí je zkoušet.

Naara jídlo očuchala jako nějaké zvíře a pak začala opatrně jíst. Jakmile zjistila, že kusu masa nic není, nebránila se svému hladu a jedla jako skutečné zvíře. Té obludě, která jí uvěznila nevěřila. Jak by taky mohla? Byla díky němu na místě, ze kterého nešlo uniknout.

Jakmile to snědla, sedla si co nejdál od lovce a sledovala, co se bude dít dál.

"Dneska už ti dám pokoj...musíš být unavená....ale zítra tě začnu pozorovat...takže tě vyndám na chvíli do výběhu mezi ostatní zvířata..."

Řekl lovec a šel si lehnout do postele. Ovšem neusnul. Naara ho tak uchvátila, že myšlence na ní věnoval ještě posledních pár minut než ho únava definitivně přemohla a on usnul.

Naara se po odchodu muže zvedla, chytla se dvou mříží a koukala na nedaleký les.

"Byla chyba vylézt ven. Bojím se do bude dít dál. Co když mě zabije? Proč by to dělal? Copak jsem mu něco udělala? NIC! Snad mu vadí má existence...Ale proč? Nijak ho neobtěžuju a ani neobtěžovala, kdyby mě nechal jít. Jídlo si umím obstrat i sama. Ach jo! Měla sem poslechnout mámin zákaz! Nebýt mojí touze po vědění, nikdy se nedostanu do takového srabu!"

Sotva si vzpomněla na matku tak jí zablesklo.

"Proč se mě bojí. Máma se mě nebála. Tak proč, ačkoli vypadají stejně, oni ano..?"

Touto myšlenkou ukončila své hlasité přemýšlení, lehla si na studenou zem a usnula. Ráno, velmi brzo ráno ji probudí rámus. Lovec asi nemohl dospat, kvůli svému prvotřídnímu objevu. Věděl, že za takový exemplář může vydělat miliony. A byl z toho více než nadšen.

Naara ještě nerušeně spala, když tam lovec přišel. Nebo si to aspon lovec myslel. Naara totiž spí jen napůl, stejně jako zvířata, kvůli bezpečnosti. Každý, kdo chce přežít v přírodě musí spát jen napůl a být neustále ve střehu.

Lovec začal nemilosrdně mlátit trubkou do klece, čímž Naaru nemilosrdně pobudil. Naara se vyděsila a vyskočila na nohy. Lovec se jen usmál.

"Tak pojď ty obludo. Uvidíme, jak si poradíš s tygry a lvy.."


Pustil Naaru ven. Ta okamžitě chtěla využít situace a snažila se utéct. Lovec samozřejmě věděl, že se o to pokusí a aktivoval její elektrický obojek, který jí dal, když spala a o kterém Naara doposud nevěděla. Naara dostala hroznou ránu. Leknutím spadla na kolena.

"Moje milá útěk je zbytečný, dokud máš ten obojek. Pokud se budeš snažit o útěk, tak tě to bude bolet, ale když budeš pěkně poslouchat, tak se ti nic nestane"

Naara pochopila a poslouchala ho na slovo. I když nerada. Odvedl ji do velkého výběhu plných lvů a tygrů. Naara na ně koukala s otevřenou pusou.

"Páni...taková mohutná a hrdá zvířata. Máma mi vyprávěla o zvířatech mnohem silnějších než jsou vlci, ale nikdy by mě nenapadlo, že je uvidím naživo. Pokud nepočítám medvědy, tak jsem nikdy neviděla tak velká zvířata."

Pomyslela si Naara a v tu chvíli jí vůbec nevadilo, že musí to monstrum (lovce) poslouchat. Chtěla ty zvířata vidět zblízka. Jakmile vběhla do výběhu, tak za ní zavřel lovec vrátka a pozoroval ji. Naara běžela směrem ke lvům. Lvi se nerušeně váleli, ale jakmile si samotný vůdce smečky všimnul Naary tak zařval tak, jak to umí jen král zvířat.

Naara se rázně zastavila. Ucítila nebezpečí a začala ustupovat. Ale pozdě. Asi pět lvic se rozeběhlo proti ní. Naara začala rychle utíkat, ale lvice jí dohonily a strhly k zemi. Naara zaskučela bolestí a snažila se zase vstát. Jenže to už ji lvice začaly kousat a drápat. Nechtěla na ně zaútočit, protože je jim narušila klid a vetřela se do jejich území, takže chápe vůdcovu rozzlobenost, ale když se vydala na ústup, neměly právo na ní začít útočit.

Naara se tedy naštvala a kousla jednu lvici do nohy a to pěkně ošklivě. Lvice rychle odběhla se skučením pryč. Jenže další čtyry pořát Naaru kousaly. Naara se rozzlobila ještě víc, vyskočila do výšky a skočila na jednu z lvic Zakousla se lvici do zad. Bezmocná lvice se jí ze sebe snažila setřást, ale bezvýsledně. Po chvíli jí Naara zabila. Skoro jí vzteky roztrhala.

Lovec koukajíc se z bezpečné vzdálenosti údivem hvízdl. Ta věc, kterou chytil ve městě měla víc síly a hbitosti než původně očakával. Naara se zvedla, olízla si rty od krve a rozeběhla se na další tři. Ty se ale strachy rozutekly pryč a přišel sám velký lev. Naara se na něj podívala těma svýma zvířecíma očima a čekala co bude dál.

Lev nic neudělal. Jen pořádně zařval, chtěl Naaru svým řevem odehnat pryč a ukázat jí, že on je tady vůdce. Naaru to ovšem nijak nevyděsilo, naopak více jí to rozvášnilo. Skočila na lva úplně stejným způsobem jako předtím na lvici. Lev měl ale víc síly a za nějakou dobu Naaru setřásl. Ovšem taky nedopadl dvákrát dobře. Měl roztrhlé ucho a celá pokousaná záda. Lev na Naaru koukal s respektem, přestal si jí všímat a raději odešel. Nechtěl skončit jako lvice z jeho smečky. Lvice se jí bály a tak raději zůstaly ležet.

V dáli to pozorovaly tygři a jakožto uhlavní nepřátelé lvů k sobě Naaru přijaly. Rozvášněná Naara měla ale stále chuť zabíjet. Lvice a lva chtěla nechat být a tygry, kteří ji přijaly zabíjet nemohla. Proto se rozeběhla ke vrátkům, kde to všechno pozoroval lovec. Rychle mu došlo, o co se Naara pokouší a znova aktivuje její obojek. Naara to ale ignoruje a běží dál. Lovec v klidu zvýší elektrický šok, ale ani to Naaru nezastavilo. Ze strachu to pustil na maximum. Jí už to začalo moc bolet a tak spadla na zem. Jenže touha po tom zabít ho byla přecijen silnější. Začaly se jí oči zbarvovat do červena a zuby se jí zvětšovaly. Náhle necítila elektrický proud. Zvedla se a vyskočila asi pět metrů nad zem. Skočila přímo na teď už bezmocného lovce a bez milosti ho rozrhala. Po smrti lovce se oklepala, olízla si rty a řekla
"Jestli se mě ještě někdo pokusí ublížit....tak ho zabiju...a dopadne ještě hůř než tenhle zmetek"
A s dábělským úsměvem odcházela z lovcova útočiště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama