Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Wrong Love

24. prosince 2010 v 20:00 | Keiko Julienn |  Shonen ai povídky
Tak tady je ta slibovaná "shounen ai" povídka, kterou jsem v potu tváře celý týden psala na papír a pak přepisovala s nějakými úpravami do počítače... Je to druh fanfiction, které se říká Wincest, což znamená incestní vztah mezi dvěma bratry, kteří vystupují jako hlavní postavy amerického seriálu Supernatural (ano ano má nynější posedlost...X))

Pro neznalé- Supernatural vypráví o dvou bratrech Samovi a Deanovi Winchesterových, kteří jdou ve šlépějích svého otce tím, že bojují s různými přízraky, duchy, poltergeisty, démony, pohanskými bohy a dalšími nadpřirozenými věcmi a zachraňují tak životy mnohdy na úkor svého osobního života.

*SPOILER*(k seriálu)

Malé vysvětlivky ohledně povídky: Lilith-první, tudíž nejmocnější démonka, Sam a Dean s ní bojovali potom, co se Dean vrátil z pekla, protože podepsal kontrakt, který jemu zaručoval jeden rok života a jeho bratrovi život celý; Bobby-starý přítel rodiny Winchesterů, pomáhá Sammymu a Deanovi...jo a ta blonďatá démonka, co se zjevila Bobbymu jim občas taky pomáhá; Castiel-anděl, co dostal Sama a Deana na povel (hehe to mi připomíná jednu písničkuXD)...no snad už nic k vysvětlování není

Here we go!

"Včera jsem zemřel,"říkal si Dean, když seděl v ponurém nemocničním pokoji a naslouchal zlověstnému přerušovanému pípání přístrojů, které prořezávalo ztěžklý vzduch jako kulky. Svůj zrak upíral ke sněhobílé posteli, na které ležel celý prohadičkovaný jeho bratr Sam. Ten, který za něj včera téměř položil život. Na zemi před postelí se válely dárky. Jeden od Bobbyho, druhý od Deana, pár jich tu nechaly i ty milé sestřičky. Zřejmě už si je nikdy nerozbalí. Byl štědrý den a v pokoji se zhaslými světly seděl osamělý muž a vedle něj jeho polomrtvý bratr. Roztomilý vánoční obrázek, ten by si asi nikdo za rámeček dát nechtěl.
"Ne…včera jsem MĚL zemřít,"opravil svou úvahu Dean, "Tak…proč?"

            Deanova víčka se zavírala proti jeho vůli, jako kdyby byla slitá z jednoho kusu olova. Ruce mu padly podél těla a hlava k ramenu. Ještě nechtěl usnout, co když se Sammy probudí, co když se ho bude dovolávat, co když… Ale několik dní bez spánku nemohla zvrátit ani hora kafe z nemocničního automatu. Už neměl žádnou sílu, připadal si jako nemotorný kus kamene. Ještě naposledy se pokusil otevřít oči, ale víčka držela jako sletovaná. Zanedlouho se jeho mysl přenesla daleko od tohoto strašného místa.

Najednou se ocitl venku. Tváře mu ovíval chladivý jižní vítr a nad jeho hlavou jasně svítily hvězd vzdálené tisíce světelných let. Živoucí obrazy z dávné minulosti. Viděl sám sebe, jak stojí na kopci před svým bratrem. Deanovi se na tváři zračila směsice zlosti, opovržení, překvapení a odmítnutí. Na Samovu tvář dost dobře neviděl, stál k němu zády, ale stačilo už to, že byl živý a zdravý.

"Tohle prostě nejde…Deane."Říká Sam.

Dean odvrátí svůj zrak do země, ale dál mlčí.

"Já…asi bych měl raději odejít…na chvíli."

"Ne Same!" Dean prudce zvedne hlavu. "To nejde. Jsme přeci bratři, musíme být pořád spolu. Víš, co se stane, když se rozdělíme. Jsou silnější, než kdy dřív! Oni tě dostanou, Same, musíme-"

"Přestaň Deane!"Zakřičel Sam. "Moc dobře víš, že to zvládnu sám."

"Ale jsme-"

"Bratři, já vím! A to je ten problém! Tohle je kurva špatný Deane!"

Dean už nic neříkal. Tma.

Objevila se další scéna.

"Říkal jsem, ať sem nechodíš! Nesahej na mě!"Sam bleskurychle odstrčil svého bratra. Jeho tělo ošklivily ještě čerstvé rány. Ta na ruce krvácela nejvíc.

"Nemůžu tě poslouchat, když jsi jak malej! Nech mě ti pomoct!"Namítl Dean a snažil se Sama popadnout za zdravou ruku a přitáhnout ho k sobě, ale ten znovu ucukl a odstoupil několik kroků dál. Hned na to vrhl pohled na svou nejhorší ránu a zasykl bolestí.

Té chvíle Dean využil, popadl bratra za rameno a zatlačil ho na postel. Potom rychle došel do koupelny a přinesl lékárničku.

"Teď to bude-"

"Aaarrrgh!"Zasyčel Sam, když mu Dean vytahoval z paže střepy.

"Neboj, já ti to pofoukám."Podotkl Dean ironicky, když vytáhl kus skla, a pokračoval s mučením a za vydatného hlasového doprovodu své oběti.

"Říkám ti, byli fakt silný!"

"Kdo, holky na hřišti?"Ušklíbl se Dean a začal s dezinfekcí. Sam znova zasyčel, ale už méně než předtím.

"Ty démoni! Dozvěděli se, že jsem sám a…arrghh….zaútočili…na mě…nebyl jsem…připravený…"

"Jasně, jasně. A dudlíka bys náhodou nechtěl?! Jaks mi to sakra moh udělat ty malej parchante?! Jen tak odejít, aniž bys mi řekl, kam jdeš. Víš kurva, jak sem se o tebe celou dobu bál? Mohli tě už dávno zabít!!"

Dean čekal něco jiného. Nějakou reakci, třeba jako 'Nech toho nejsem malej!' nebo 'Já se o sebe umím postarat.' Ale nic takového se nestalo. Místo toho tam Sam jen tak seděl a nic neříkal, dokonce ani neskučel bolestí, nesnažil se něco předstírat, prostě nic. Po chvíli se vzmohl na pár slov.

"Promiň…já si…myslel, že to tak bude lepší."

"Lepší? Jak by to mohlo bejt lepší?!"

Sam svěsil hlavu a pokrčil rameny.

"Promiň i mě…Měl jsem…Měl jsem něco udělat. Asi jsem tě…provokoval nebo tak něco…"

"Ty idiote!"Sam praštil svého bratra zdravou rukou do ramene a oba se tomu začali smát. Pak Dean začal beze slov bandážovat Samova zranění. Oba nic neříkali. Dean přemýšlel. Měl už tolik nádherných holek. Takové množství, které by mu kdekdo záviděl. A pak se stane tohle. Nevěřil tomu. Zatlačoval to hluboko do své mysli. Několik let. A potom se mu Sam svěřil s tím samým.

Když Dean svou práci dokončil, zahleděl se na Samého, jak tam tak bezmocně seděl. Jejich zraky se střetly na dlouhou chvíli. Věděli, že myslí na to samé, věděli, že by to neměli dělat, protože jsou bratři, protože jsou muži a protože by se našlo určitě tisíc dalších důvodů.

"K čertu s tim!"Zavyl Dean, rychle se předklonil a přitiskl se na Samovy rty.

Dean se probudil až když mu na víčka prudce dorážely ostré sluneční paprsky odrážející se od sněhu venku. Jeho zrak nejprve zabloudil k oknu. Viděl, jak se bílé hebké chomáčky ledového sněhu snáší na ulici. Působilo to zvláštním dojmem v kontrastu se starou oprýskanou budovou naproti, kterou jakýsi vánoční maniak vyzdobil levnými kýčovitými ozdůbkami, snad za vidinou lepšího zisku během svátků. Otočil se na budík. Už byl čas vstávat. Protřel si unavené oči a mírně zatřásl bratrem, který spokojeně spal vedle něj.
Přišlo mu to až směšné. Sammy vypadal tak nevinně, když spal. Úplně jako malý andílek. Ano, andílek se zlomenými křídly, který ještě nedávno chlemtal démonskou krev. Dnes v noci ale proměnil. Všechno se proměnilo, rozsypalo na prvočástice jako domky z písku a pak znovu poskládalo do nového obrazu. Už to nikdy nebude stejné. Oba to věděli. Překročili hráz, zbořili hranice, rozdupali předsudky, spálili zdi, stejně jako pálili kosti. Ano, posypali solí a potom spálili. A možná, že to tak bylo dobře. Nejspíš se to mělo stát. I když Dean nevěřil na osud.

Sam měl pořád oči zavřené, ale už nespal. Protíral si čelo a přitom mumlal něco o tom, že je ještě brzy a že by si dal kakao.

Najednou ospalé ticho prořízl zvuk Samova telefonu.

"Ahoj Bobby,"Řekl Dean bezstarostně, když si přiložil mobil k uchu.

"Deane! To jsem rád, že užs ho našel. Poslyš, dávejte si bacha, mám informace, že vás hledá Lilith. Nejspíš už ví, kde jste, tak byste měli zdrhat. Nesnažte si hrát na hrdiny a postavit se jí, má totiž nějakou novou zbraň…nevím, co to je, ale je to mocné."

"Ok, Bobby."Dean položil telefon a mrkl na bratra. Ten už seděl na posteli a protahoval se.

"Co Bobby říkal?"

"Že po nás jde Lilith. Dávám ti pět minut na balení, pak odjedeme pryč z města." Bratři Winchesterovi byli na rychlé útěky zvyklí. Neuběhly ji dvě minuty a už se řítili dolů po vratkých schodech levného hostelu.

Venku je ale čekalo nemilé překvapení. Všechny gumy u jejich milované Impaly někdo pečlivě prořezal.

"Sakra!"Zasyčel Dean.

"Do hajzlu!"Přitakal Sam. "Co teď?"

Dean otevřel kufr a hodil po Samovi jednu ze zbraní. "Na!"

"Počkej? Ty tu chceš zůstat? Ale co Lilith?"

"Jinou možnost nevidím, brácho. Nemůžeme jí utéct. Pěšky se z týhle díry nikam nedostaneme a navíc,"poklepal rukou na černou Impalu, "tady přece nenechám moji krásku."

Sam obrátil oči v sloup a už nic nenamítal.

Odešli zpátky do hostelu.
"Zítra budou Vánoce,"prohodil cestou Sam. Dean jenom kývnul.

Až do večera se nic významného nedělo. Sam s Deanem si povídali o čem neutrálním, třeba o pornu, nebo sledovali zápas na staré zaprcatělé televizi. Noc se přikradla tiše jako černá kočka a brzy je pohltila svým hebkým tělem.

Krátce po půlnoci se z přízemí hostelu ozvaly rány. Už pro všechny případy připravili pentagram a okna posypali solí. Pomalu scházeli po schodech. Sam kryl Deanovi záda. Jejich dech se rozplýval v hutné atmosféře téměř opuštěné budovy. Najednou uslyšeli pláč. Dětský pláč tak zoufalý a smutný, až z něj běhal mráz po zádech. Pár metrů od schodů v bělavém paprsku měsíce přerušovaném poničenými žaluziemi stála malá hubená blonďatá holčička v krátkých šatečkách s volánky. Její líce byly celé zmáčené od slz. Své dětské nevinné bledě modré oči hluboké jako dva oceány upírala na Deana.

"Prosím…pomozte mi…"Úpěla drobným hláskem.

"Pozor Deane. Může to být Lilith."Zašeptal mu Sam do ucha.

Ale ta holčička vypadala tak nevinně…

"Jak se jmenuješ?"Snažil se navázat konverzaci Dean."A co tu děláš?"

"Jsem…jsem Ashley…"Holčička nepřestávala vzlykat."Byla jsem doma a pak….pak se objevila ta…ta paní…a vzala mě sem…má černé oči, moc jsem se bála."

"Pojď sem Ashley…"

"Deane!"Zakřičel Sam.

"Podívej, ona je raněná!"

Z holčičky opravdu tekla krev. Odkapávala jí z konečků prstů, prosakovala mezi kořínky jejích vlasů, loudila se zpod očních víček, vytékala z uší. Rudá čerstvá krev, které bylo stále více a více.

"Co se to děje?""Sykl Dean, nevěřícně se dívajíc na holčičku.

"Prosím pomozte mi!"Žadonila Ashley, zatímco z ní krev lila celými proudy. Podlaha pod ní se v měsíčním světle zlověstně třpytila kaluží tvořenou vazkou tekutinou.

"Musíme něco udělat!""Vykřikl Dean.

"Ale co?"

Sam začal odříkávat latinské texty, ale bylo to k ničemu. Holčička bělala čím dál tím víc až nakonec upadla v bezvědomí na zem. Dean k ní přiskočil a chtěl ji zvednout, ale v tom něco popadlo Sama a táhlo ho to směrem nahoru.

"Deane!!!!!"

Dean se otočil a přeběhl schody rychlostí blesku. Ale síla, co táhla Sama, byla ještě rychlejší. Mrštila s ním o zeď v ložnici a nechala ho tam jako přibitého.

Když tam Dean dorazil, uviděl vprostřed místnosti stát hezkou vysokou blondýnu s kamenným výrazem na pečlivě nalíčené tváři.

"Lilith…"

"Líbilo se vám mé malé představení?"Ušklíbla se.

"Proč jsi jí zabila?"Řekl Dean.

Lilith naklonila hlavu a svraštila obočí.

"Co myslíš, byla to zlobivá holčička…"

"Pravdu!"

"Ach jo…tahle hra mě nebaví. Měla vás přeci odlákat vy hlupáci. A tohle-"Rychle pohlédla nahoru a pak zase zpět. "Nějaký hloupý pentáč? Myslíte, že mě tím zastavíte, nebo co? Hoši…přeci nejsme z mateřské školky."Hne nato pohla hlavou a poslala Sama ke druhé stěně. Ten zavil bolestí Deanovi ten zvuk zněl, jako kdyby mu někdo mlátil do mozku. Nesnášel ho stejně jako tyhlety habaďury.

"Tak dost Lilith, k věci. Co po nás chceš?"

"Co po vás chci?"Opakovala Lilith s hraným přihlouplým tónem.

"Musím otevřít pečeť a vy, bratři Winchesterovi, my s tím pomůžete!"

"Proč bychom měli?"

Lilith se pousmála a pohlédla na Sama visícího na stěně. Ten se najednou začal dusit. Celý zrudl a vydával jen zoufalé skučení. Potom Lilith trhla hlavou na druhou stranu a Samova raněná paže prudce narazila do stěny. Trhla hlavou znovu a Sam se řítil ke stropu.

"Přestaň!"Křičel Dean s těžkým srdcem pozorujíc Sama. Bolest jeho bratra byla i jeho bolest. "Sakra přestaň!!!"Vystřelil na Lilith, ale té to samozřejmě nic neudělalo. Jen zastavila Sama a dovolila mu dýchat.

"Co přesně po nás chceš?!"

Lilith luskla prsty a kolem ní se objevili čtyři další démoni.

"Dean půjde se mnou a vy budete hlídat Sama. Jestli neuděláš to, co po tobě chci, tak ho zabiju. A nemysli si, že vás zachrání Bobby. Obávám se, že ten má jiné věci na práci…."

Lilith zavedla Deana do tmavého zaprášeného skladiště páchnoucího zatuchlinou, čpavkem a mrtvými psy.

"Tohle místo se mi líbí."Prohlásila po chvíli. "Víš proč? Bývala to továrna na psí žrádlo, než ji zavřeli hygienici. Ale špatná hygiena nebyla to nejhorší, co se tu dělo. Zdejší ředitel byl naprostý magor, navenek působil seriózně, ale uvnitř byl zkažený a prohnilý. Týral zvířata. Vzrušovalo ho to. Zbožňoval to. Dělo se to za hospodářské krize, kdy byl každý rád za práci a tak to zpočátku mnozí přehlíželi, zlehčovali. Pak se přecijen pár zvedlo na protest, ale nedopadli dobře, ředitel měl dlouhé prsty. Nakonec všechny čestné lidi vyhodil a stáhli se sem jen ty nejzvrácenější živly. Kdyby nepřišlo to anonymní udání, jejich hrůzovláda by trvala celých deset let.
Deset let, Deane. Pořád cítím to zoufalství ve zdech…toto místo je jím přímo prorostlé."

"A jak dopadl…?"

Lilith se usmála. "Ředitel? Vždyť jsi ho sám znal! Jak se ti líbilo mučit ho v pekle?"

Deanovi zatrnulo. Jako kdyby do něj Lilith zasekla ostrý drát. Nechtěl na to vzpomínat. Nechtěl…

"Slyšet ho křičet…"

A tahala…

"Jsi stejný jako já…"

A tahala!

"Nejsem!"

"Tak dobře! Klídek! Klídek…"Lilith ustoupila jakoby do úctyhodné vzdálenosti. "Ale budeš, jestli chceš zachránit svého bratra-" Vtom Dean zpozoroval, jak z temného koutu vychází ta malá holčička. Byla strašně bledá. Vypadala jako zombie.

"Teď je v transu. Ubohá skořápka bez duše. Zabij ji Deane, zbij ji, protože ona je ta pečeť. Nebo já zabiji tvého bratra."


Stejný den, o několik hodin dříve…

Bobby už od rána věděl, že je všechno v háji. Nejen, že Sam z nějakého nepochopitelného důvodu utekl od Deana, ale navíc mu ta blonďatá démonka řekla o Lilith. Ale to nemělo být vše. Zrovna se balil na cestu za bratry, když vzduch zhoustl a začal být cítit sírou. Bobby vytáhl svou zbraň proti démonům a nabil. Ta zatracená ženská. Prozradila ho? Pomalu procházel všemi místnostmi a rozhlížel se po nezvaném hostu. Už je tady. Někde se schoval.

"Tak vylez!"Zakřičel vousatý muž.

"Ahoj Bobby…"Po jeho levém boku se náhle objevila pohledná černovláska oblečená ve fialových šatech. Než stačil cokoliv udělat, poslala ho svojí rukou s pečlivě nalakovanými nehty směrem ke stěně.

Sam přemýšlel. Pět minut od doby, co jeho bratr odešel s démonkou Lilith mu připadalo jako celá věčnost. V hlavě mu prudce pulzovala krev, bylo to jako kdyby mu permoníci bušili do stěny jeho lebky. Kolem něj stáli čtyři nekompromisní démoni. Musel nějak odlákat jejich pozornost. Chtěl nejdřív odříkávat v latině, ale jeho jazyk se ne a ne pohnout. Nohy a ruce měl jako přibité ke stěně. A pak mu hlavou proletěla myšlenka. Věděl, že to nesmí dělat. Věděl, že mu to Dean zakázal. Věděl, že ho to může zničit. Ale zdálo se mu to jako lepší varianta než tady jen tak viset a čekat, co se bude dít. Ze všech sil se tedy soustředil. Zavřel oči a cítil, jak se v něm shromažďuje síla. Ještěže si tajně loknul démonské krve, než Dean přijel.

"Co se to děje? Podívejte se! Teče mu krev z uší!!"Asi vteřinu po tom, co první démon tohle zpozoroval, zvrátil hlavu a s křikem vyletěl jako černý dým do vzduchu.

Na zemi zbyla čtyři ukradená těla. Když budou mít štěstí, probudí se s ukrutnou bolestí hlavy. Teď jen najít Deana. Ale to už nebyl žádný problém. Všechny Samovy smysly se proměnily a on cítil stopu, která se táhla hlavním vchodem směrem ven, pryč z téhle vesnice. Když se vydával na cestu, už se v duchu těšil, jak jí ublíží. Téměř slyšel její zděšený křik a viděl ji svíjet se.

Dorazil tam rychlým během ani ne za dvacet minut. Deana s Lilith našel okamžitě. Stáli před holčičkou, položenou na stolku uprostřed tmavé ponuré místnosti osvětlené slabým světlem.

"No tak, na co čekáš! Vždyť už ani nemá duši, když ji nezabiješ, bude nekonečně trpět!"Pobízela Deana Lilith.

"To nikdy neudělám!"

"Zklamals mě, Deane. Asi vás budu muset zabít oba."Pronesla se zvláštním důrazem na posledním slově a pak dala Deanovi ruku na rameno. Sam si byl jistý, že mu chce něco udělat, proto neváhal a odhodil ji pomocí své síly ke zdi.

"Sa…Sa…"Snažila se ze sebe vydat nějaký zvuk, ale nedařilo se jí to, protože ji Sam začal škrtit. Čím víc jí mučil, tím větší potěšení mu to způsobovalo. Chtěl, aby trpěla za něj i za bratra, než vyžene její zpropadenou duši z tohoto těla.

"D…Dea…"

"Přesně tak. Pojď sem, Deane! Už brzo ji zabiju, já ji dostanu!"

"Ano bráško, ano!"

"A pak budem…spolu…!!!"Sam vykřikl a obrátil svou sílu na druhou stranu.

"Ty nejsi Dean! Nevím, jaks to udělal, ale ty jsi Lilith!!"Držel Deanovo tělo nad zemí.

"Co to povídáš brácho! Já jsem Dean!"

"Dean by mi nikdy nedovolil používat tyhle schopnosti, protože ví, že je to pro mě nebezpečné a už vůbec by mě v tom nepodporoval! A teď mi vrať mého bratra, nebo tě zabiju!"

Lilith ukrytá v Deanově tělese zasmála, otevřela pusu a vylétl z ní černý dým. Pak její Deanovo tělo spadlo na zem. Sam se opřel o kolena a prudce dýchal. Dean za ním už se vzpamatoval a přistoupil k tělu Lilith.

"Ten kámen, to ten kámen! Nějak nám vyměnil těla. I když-prsa mám pěkný-no nevadí."Dean se dotkl kamene spadlého na zem a pak vstal ze země, tentokrát už ve svém vlastním těle.

"Chtěla, abys mě zabil.."Špitl Dean a pak se otočil na bratra, K jeho zděšení uviděl, jak Sam leží na zemi a svíjí se bolestí.

"Same!!!"Okamžitě k němu přiskočil. Než se Samův svět ponořil do temnoty, stačilo z jeho úst vyjít. "Můj batoh…"

Dean otevřel oči. Na víčka mu doráželo skrz žaluzie ostré ranní světlo. Podíval se na Sama. Říkají, že už mu moc času nezbývá, jen si nedokážou vysvětlit, co se mu stalo. Dean jim nakecal, že ho našel u něj doma ležet na zemi. Ale oni přece lžou! Sam se probudí! Musí se probudit, nesmí ho tu přece nechat samotného! Nesmí!

Sklonil se nad postelí a pozoroval Samovu klidnou tvář.

"Ne! Nevezmeš mi ho! Jestli tam nahoře někde jsi, tak mě dobře poslouchej! Nikdy mi ho nevezmeš!!"V slzách se obrátil k Samovi a políbil ho na chladné rty. Cítil stejnou vůni, jako tenkrát, na tváři ho lechtaly stejné vlasy a cítil stejnou vůni, ale už to nebylo stejné. Možná že už nikdy nebude…Ne!

Na zemi cosi leželo. Zvedl to. Matně si pamatoval, že to vytáhl ze Samova batohu. Byl to dárek. Malý červený neumě zabalený dárek. Zatáhl za zelenou lesklou nakroucenou mašličku, ke které byla připojená cedulka "Pro Deana"

Vevnitř našel obálku s dopisem.

Drahý Deane,
Jestli tohle čteš, možná se vyplnily mé sny (jestli ne, dej mi ten dopis, musím ho hodit do koše!) Jde o to, že se mi už pár nocí zdál stejný sen. A pamatuješ, jak jsem tehdy předpověděl smrt Jesssicy? Na tom snu ležím na nemocniční posteli. Ty sedíš nade mnou a…pláčeš. Je tam taky Castiel. Můj dojem z toho snu je, že se stane něco špatného, ale že to tak má být. Proto prosím, jestli se mi něco stane, nesmutni, mysli na sebe. Mysli na mě, ale nebuď smutný.

Tvůj Sam

Než to Dean dočetl, po obličeji se mu kutálely slzy. U dopisu bylo ještě něco. Těžítko. Vevnitř s veselým Santa Klausem a soby a sáněmi před nějakým domem, který přetékal dárky. Bezmyšlenkovitě jím zatřásl a pak sledoval, jak na celou scenérii padají drobné vločky. Představil si tam Sama a sebe. Spolu, šťastné…

Náhle se ozval šum andělských křídel.

"Castieli…"

Přístroj přestal pípat. Dech ustal. V místnosti zbyl jeden anděl a muž se zlomeným srdcem…

KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama