Když mi kamarádka půjčovala tento nenápadný paperback s obrázkem neonově ozářené noční ulice a fotografií ženy na obalu, varovala mě: "Ale je to dost drsný." Zhltla jsem ji za dva dny a dnes se s vámi podělím o svoje dojmy.
Alexandra se narodila jako kluk s duší dívky. Nikdy nepochybovala o tom, že je skutečně holka. A taky se podle toho chovala, za což nejednou utržila pár ran od svého věčně opilého nebiologického otce, který se akorát věčně hádal s její matkou, se kterou si taky nikdy nerozuměla. Proč by, byla to přeci jen "nehoda", nechtěné dítě. Jedinou útěchu nacházela u babičky, která však byla moc naivní a hodná na to, aby zvládla Alexandřinu nezvladatelnou povahu. Už od čtrnácti let si Alexandra podávala ruce s drogami, nakonec jí "rodiče" vykopli z domu a ona si vydělávala krádežemi, později skončila na ulici jako prostitut. Celou dobu se musela vyrovnávat s nenávistí ke svému vlastnímu tělu, celou dobu toužila stát se ženou. Drogy jí ničily, hlavně heroin, díky kterému mohla alespoň na chvíli na všechno zapomenout a ponořit se do všeobjímající lhostejnosti. Kvůli tomu si ale taky několikrát prošla vězením, onemocněla Aids a ublížila i lidem, kterým na ní záleželo...
Knížka "Byla jsem mužem" je otevřená, drsná zpověď jedné transsexuálky, která se celý život hnala za téměř nedosažitelným snem. Je plná emocí jako je bezmoc, touha po lásce i vztek. Nedoporučuji to jako čtení na dobrou noc, ale pokud jste se ještě dostatečně nenasytili knížek o drogách (teď nemyslím všeobjímající brožury, které všehovšudy nenapíšou, jak se takový feťák cítí) nebo chcete zjistit jaký byl život takového transsexuála v Německu kolem osmdesátých let, přečtěte si tuhle zajímavou knížku.