Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Červenec 2011

I think I'm paranoid and complicated

31. července 2011 v 22:31 | Keiko<*.*> |  Novinky
Tk jsem se vrátila z Advu, fuf! Caffeine saved my life....just kiddingX) Takže po čtyřech dnech úporných front, crowded míst, zábavných přednášek prakticky o ničem a hodně poučných přednášek o všem možném, hraní DDR a jiných her, battlu v RPG naživo, nedostatku času na jídlo a hodinách strávených kecáním se všemi možnými lidmi...I´m back!! Nebudu tady fňukat nad vadami Advíku (třeba že jsem se sakra nedostala na všechno, co jsem chtěla, nebo že jsem si nenašla klidné nezaplněné místo), organizátoři se skutečně nadřeli (ano, byla potřeba spousta Redbullu). Sláva jim! XD Vzhůru za dalším rokem plným anime, mangy a mládeži nepřístupných filmů!!!

A nezapomínejte, za všechno může pedobear!!

I´m gonna spoil you guys...

Finding Kate (USA, 2004)

26. července 2011 v 1:40 | Keiko-chan |  Lesbické filmy
Finding Kate je experimentální krátkometrážní film (trvá jen kolem dvanácti minut), vyprávějící o lásce dvou sestřenic. Většinu filmu zabírá scéna v bazénu. Je součástí série nazvané "Virgin Memoirs", které vypráví o ženských "poprvé". Víc se o ději asi napsat nedá, takže jsem se rozhodla, že mu nakouknu trošku "pod kapotu":-)

Film režírovala Katherine Brooks, která má na svědomí i film Loving Anabelle. A rovněž je to jeden z mála filmů, kde se objevuje okouzlující hlavní představitelka z Loving Anabelle, Erin Kelly.Katherine Brooks podle tety wiki odešla z domu v šestnácti letech, aby se vydala do Hollywoodu za svým filmařským snem. Měla jen 150 dolarů, spala po hotelech a potom si koupila kameru na natáčení spousty krátkých filmů. Zároveň psala povídky a pracovala u koní. Kromě už zmíněných filmů pracovala na různých reality show, za čež si získala označení "královna skutečné reality". Za své snímky získala mnohá ocenění. Katherine se aktivně zasazuje o práva GLBT komunity, je přísná vegetariánka a praktikující buddhistka, která každý rok jezdí do Indie.

Finding Kate

Get Real (Velká Británie 1998)

20. července 2011 v 23:42 | Keiko-chan |  Gay filmy
Jaké je to být teenagerem na přelomu milénia? 16ti letý Steve o tom píše článek, ale nezmiňuje se v něm o tom nejpodstatnějším. Že je totiž gay. Téměř nikdo to o něm neví kromě jeho nejlepší kamarádky Lindy. Vše se zamotá, když Steve v parku, kde se scházejí homosexuálové, potká svého spolužáka, školního sex symbola Johna Dixona. Ač se to zdá jakkoliv snové, oba se do sebe zamilují a tak absolvují tajný románek, o kterém absolutně nikdo nesmí vědět. Ale Steve tuší, že takhle to nevydrží věčně...

Všechno je to o boji s předsudky, ano, zase. I když Stevovi nadávají ve škole do buzerantů, nechce si to dělat ještě horší a skutečně se přiznat. John je ovšem horší případ. Jeho role školního idola a hráče fotbalu přece jaksi nesedí k tomu, že by byl teplej... A věc je pro něj zřejmě mnohem těžší, než si myslel.

Pěkný film s příjemnou britskou angličtinou a tím nejlepším coming outem, jaký jsem dosud viděla:-)
Get Real

Loving Annabelle - Blasphemy

20. července 2011 v 11:08 | Keiko-chan |  Videa
Po několikahodinovém záchvatu tvořivosti a několikahodinovém úsilí přimět Movie maker, aby mi video alespoň jakž takž uložil, po úmorném hledání rad, jak přimět tenhle shitský program k rozumu, vznikl tento hudební klip...snad se vám bude líbit, ne valstně musí se vám líbit, když mi dal tolik práceXD Jo a pokud ten film neznáte, tak se na něj nejdřív podívejte, abych vám nespoilerovala.

Cinema Bizarre-Blasphemy

18. července 2011 v 16:08 | Keiko-chan |  Co nám cestou frnklo do nosu
Dnes přináším klip od německé kapely Cinema Bizarre, která se vyznačovala androgynním vzhledem a náklonností k japonské kultuře, ale už se rozpadla. Někteří ji milovali, někteří nenáviděli (pokud patříte do druhé skupiny, směle můj přízpěvek ignorujte a nenechte si kazit denXD). Mě ale zaujal text k jedné jejich písničce (dobře, zaujaly mě texty k více písničkám, ale sem dám jenom jednuXD). Její podtext je víceméně jasný. Já ji sem dávám v originále i s překladem.

God is dead
When someone fills your heart instead
Your soul's on fire all your needs
How can they call it blasphemy

Love is nature
So you're praying for salvation
For the hearts to understand

That is you
My new religion is you
They say this love is blasphemy
It is blasphemy-It is blasphemy
But my new religion is you

Faith is crime
When all you love is on the line
Your spirit's bleeding
Incomplete and blamed for immorality

Love is nature
So you're braking with tradition
In this godforsaken land

That is you
My new religion is you
They say this love is blasphemy
It is blasphemy-It is blasphemy
But my new religion is you
That is you

Blasphemy-god is dead-blasphemy
That is you
My new religion is you
They say this love is blasphemy
It is blasphemy-It is blasphemy
But my new religion is you
That is you

Překlad:
Bůh je mrtvý
Když někdo zaplní tvé srdce místo něj
Tvá duše hoří touhou
Jak tomu mohou říkat rouhání?

Láska je přirozená
Tak se modlíš za spasení
Pro srdce, aby rozumněla

Že jsi to ty
Mé nové náboženství jsi ty
Oni tvrdí, že tahle láska je rouhání
Je to rouhání, je to rouhání
Ale mé nové náboženství jsi ty

Víra je zločin
Když vše, co miluješ stojí v cestě
Tvůj duch krvácí
Neúplný, obviněný z nemorálnosti

Láska je přirozená
Tak porušuješ tradici
V téhle bohapusté zemi

Že jsi to ty
Mé nové náboženství jsi ty
Oni tvrdí, že tahle láska je rouhání
Je to hřích, je to rouhání
Ale mé nové náboženství jsi ty


The Incredibly True Adventure of Two Girls in Love (USA 1995)

11. července 2011 v 11:44 | Keiko-chan |  Lesbické filmy
Randy bydlí v domě společně se svojí tetou a její přítelkyní, sní o založení rockové kapely a nesnáší matematiku, angličtinu, dějepis...vlastně všechno učení. Občas se stýká s vdanou ženou, jejíž manžel kvůli takovým úletům vyšiluje. Za to Evie ve škole exceluje, je populární, má přítele a žije se svojí mámou v luxusním domě. Jednoho dne Evie přijede na pumpu, kde Randy pracuje, s prosbou, aby se někdo podíval na její auto. Když se Randy s Evie sblíží, už nic není jako předtím...

Musím přiznat, že snad jediné, co mi na filmu Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek nějak vadí, je ten otravně krkolomný název. Ale to je přeci jen detail... Sledujeme zde vývoj vztahu dvou naprosto odlišných slečen, občas trochu boj s předsudky, občas boj s rozzuřeným manželem nebo rozzuřenými rodiči, prostě slice of lifeX)

Shrnutí-je to hrozně miloučké, když se na to podíváte, neztratíte čas:-)



Plica (Amamiya Sae)

9. července 2011 v 13:14 | Keiko-chan |  Přeložená manga
Tak, jak by řekla "moje učitelka" švédštiny- It´s here people!! Finally, it´s heeeereee! XD
Plica je série komických i vážných stripů o životě lesbiček v Japonsku. Probírá témata od čištění zubů ve vaně až po měření vzdáleností mezi lidmi. Dočkala se i animované verze. Tak snad se vám bude líbit!

Upozorňuji, že některé ze stripů spadají do kategorie pro dospělé.

Prvních 25 stripů:




Lilli=♥

6. července 2011 v 22:09 | Keiko-chan |  Vaše povídky
Tak do kotle nám přibyl další odvážlivec! *Muuhuehehehe* (pokus o ďábelský smích). Tentokrát jím je autorka Lili. Děkujeme mockrát!:-)

Jdu hloučkem davu, znuděné tváře nevnímám. Cesta je ušlapaná tolika těžkými kroky, posetá tolika flusanci a žvýkačkami, které tu společně s kouskem svého ega zanechali beznadějné existence. Veškerou tuhle špínu podtrhávají rudé lodičky. Které kráčí nesebejistou chůzí sem a tam. Jejich majitelka v kožené bundičce a minisukní vyhlíží svou kořist s pohledem hyeny. Chtěla bych odsud pryč, přič od vzduchu kořeněným továrenským plynem, pryč od arogance a sebestřednosti.

Stavím si v sobě robůstní bariéry, které buď přelezu, nebo z nich spadnu a skončím s tímhle vším. Pokusím se, na to zapomenou a zapálím si už pátou cigaretu hned po ránu. Kouř se mi dostává do hlavy a tlumí nesrozumitelné věty davu. Maličké kapičky deště mi skvrní kabát, jako střelné rány. Ale mají opačný účinek, uvolňují ze mě napětí. Kroky se odlehčily a neviditelná zátěž z beder spadla. Malé kapky se mění po pěti minutách z euforie v lijavec. Tvoří se šedavé kaluže, které přeskakuji. Honem, honem. Něco ve mně mi říká, že se mám schovat než se promočím na kost. Malý přístřešek nedaleko dětského hřiště byl dokonalým útočištěm na přečkání. Cestou k němu se mi boty promáčely od studené trávy a já pocítila, jak mi po zádech přeběhl mráz.
Pod stříškou sem konečně v bezpečí. Sundavám si kapuci a prsty rozčesávám, promočené vlasy.

"Ty ale vypadáš ".

Ozval se za mnou slabí holčičí hlas. Rychle jsem se otočila a za mnou stála holka v mém věku. Mlčky jsem se na ní podívala. Nikdy bych to do sebe neřekla, ale musela jsem si sama pro sebe říct, že je nádherná. Vlnité černé sametové vlasy jí sahaly po ramena. Bílou tvář jí zdobily rudé rty a zelené kočičí oči. Nebyla vůbec nalíčená, ale přesto byla tak krásná.

Asi po minutě mi došlo, že na ní doslova zírám. Chtěla jsem to rychle napravit nějakou vhodnou větou, ale nic mě nenapadalo.

"Ehm, promiň, ale jen máš rozmazanou řasenku "

Přišla ke mně blíž a svou malou rukou mi začala otírat černé flíčky pod očima. Byla jsem prochladlá, ale její teplé dotyky mi pomalu zahřívali tělo i duši.

Vedle ní jsem vypadala jako šašek. Ale něco mi říkalo, že ona to tak nevnímá.

Sjela mi po tváři a já jsem se ponořila do těch krásných očí. Do těch očí, ve kterých nebyla skrytá žádná žárlivost, vztek ani nenávist. A všechny ty lidské vlastnosti, které mě tolik ničí. Byli tak upřímné a laskavé možná i trochu zamilované. To mě ale vyděsilo. Rychle jsem pohledem uhnula a podala jí ruku se slovy.

"No já jsem Hanka"

"Já Lili"

To jméno na ní sedělo, bylo stejně křehké jako ona sama. Lili, když se to vysloví, vybavím si květinu ve všech odstínech červeně. Po rudou až červánkově růžovou. Lili, to je květina s vůní jara, ve které cítím nejistotu svádějících se milenců na rozkvetlé louce. Lili, to je na poslech tak krásné jméno, jako když slyším zvonkohru hrát po dlouhé zimě.
Lili, stojí přede mnou.

"Ehm to je pěkné jméno. Hodí se k tobě je tak…. "
"No tak hezké"

Proč jsem řekla to hrozné slovo každodennosti?

Je to samé jako kdybych řekla, že je obyčejné! Dokázala bych pro to jméno napsat báseň a já řeknu, že je jen hezké. Překvapivě jí moje neoriginální pochvala rozveselila.(Usmála se možná i pro mě.)

"Smím, se kouknou? "

Ukázala jsem na hnědé desky, které svírala v ruce jak nejdražší poklad.
"Ano, koukni se, snad se ti něco bude i líbit"
"Dělala jsem skici dětí na hřišti, jsou ještě tak nevinné a nezkažené. "
"Stejně jako ty."

Vyklouzlo mi to z pusy, aniž bych o tom věděla. Tentokrát se mi to ale povedlo zakrýt.
Otevřela jsem hnědé desky svázané bílou krajkou.
"Dokonalé "

Postupně jsem listovala deníkem a každý z obrázků měla svou historii.

Lili se mi opřela o rameno a začala vyprávět o obrázkách tím něžným hlasem. Její vlasy se mě přitom lehce dotýkaly a šimraly mě. Pocítila jsem svůdnou vůni plnou nevinnosti jak z bílé růže.
Byla jsem uvolněná a nechtěla jsem, aby přestala mluvit. Každé její slovo mě pohladilo. Vytrácely se ze mě všechny křivdy, urážky a posměchy co na mě za posledních šestnáct let lidé házeli. Byla jsem tak šťastná jen z její přítomnosti.

Přála jsem si, aby se ke mně přitulila a já společně s ní mohla vnímat vítr, slunce, déšť a vše co jsem doposud neviděla. Už přestalo pršet, ale záměrně jsem jí to neřekla. Seděla jsem vedle ní a užívala si ten jedinečný okamžik.

Vždy mi řekla, proč to malovala a pak jsme se tomu obě zasmáli a koukli se na sebe. Už jsem to nevydržela a zůstala se na ní koukat nevnímajíc portréty na papíře se světem kolem mě. Oplatila mi dlouhý pohled. Po zádech mi znovu přeběhl mráz, i když už nepršelo. Jediným důkazem po velkém dešti byly jen zbylé kapičky na hrudi a ramenou od mokrých konečků vlasů. Naklonila jsem se k ní blíž a doufala, že to co jsem pocítila v uplynulé chvíli, bude vzájemné.. Když jsme u sebe byly až na dotek přizavřela jsem oči a přiložila své rty k jejím. Oplácela mi sladké polibky a jemně se mě přitom dotýkala. Seděli jsme tam spolu pod stříškou mimo okolní svět. V chladné trávě kolem nás se třpytily perly deště. Slunce vyhrálo svůj boj se šedavými mraky a vzduch měl téměř hmatatelnou chuť jara. Nevěděla jsem o ní nic, ale přesto se mi třepaly ruce, měla jsem mráz v zádech a v břiše mi poletovali motýlci.

Zamilovala jsem si Lili.
Zamilovala jsem si růži.
Zamilovala, jsem si vůni.
Zamilovala, jsem si okamžik štěstí.
Zamilovala, jsem si tebe.

Autorka: Lili

Povídka

6. července 2011 v 17:48 | Keiko-chan |  Vaše povídky
Tak konečně se našel odvážlivec, který mi poslal povídku k uveřejnění! Děkuji moc autorce (/wˆ), tvůj email mě moc potěšil:-)

Jména postav z této povídky jsou vymyšlená, z mých osobních důvodů. Je to moje první a asi i poslední povídka… Je z části reálná, a z části domyšlená. Snad se bude líbit, a pochopíte co cítím.

Já, 12ti letá holka. Ona.. 36ti letá učitelka. Ona… Ta, která je mým vzorem, Ta, kterou miluji. Co na ní miluji? Vše, Její krásnou postavu, Její příjemný hlas, Její povahu, Její vůni, ty vlasy, které Jí padají na ramena….

Ale teď se vrátíme na začátek, kdy jsem Ji potkala.
"Cože, novou angličtinářku? Proč, ta doteď byla dobrá…" Prohlásila jsem na truc. Pak ale vešla do dveří, měla fialový svetřík a tmavé třičtvrťáky. Pamatuju si, že když si všimla, že se na Ní dívám, usmála se. Řekla nám své jméno, a chtěla, aby jsme se taky představili. Byla řada na mně, ale já nevnímala, byla jsem pořád mimo z toho jak se na mě usmála.
Během těch 2 let, co nás učila jsme Ji všichni měli rádi (více nebo méně.. Já více..) a Ona nás. Byl den vysvědčení a já jí nesla květinu. Když mě uviděla usmála se "Ahoj Sarah, copak?" s koktáním jsem Jí předala kytku a Ona jakoby nic takového nečekala. Nedostávala totiž kytky, protože neměla vlastní třídu. Poděkovala mi a chytla mě za ruku a přála mi krásné prázdniny. Rozpačitě jsem poděkovala a radši už šla. Zase to bolí…. Vždy když od Ní odcházím, bolí to, vždy když na Ni myslím, bolí to, když Jí třeba 2 dny po sobě nevidím, bolí to tolik, když člověka kterého milujete vidíte jen hloupé 3 hodiny v týdnu… Na tu bolest jsem už zvyklá, cítím ji už přes 2 roky..

"… A zbytek třídy, který jsem nejmenovala, bude mít i letos na Angličtinu paní učitelku Trnadovou." "Jo!" řekla jsem si v duchu, a dost se mi ulevilo.. Na hodině nám potom řekla, že letos nám přibude jedna hodina s Ní. "hmm… úspěch", řekla jsem si. O pár týdnů později přišla, a v rukách měla nějaké papíry, jak jsme se potom dozvěděli, byly to přihlášky na týdenní zájezd do Anglie. "Tak měl by někdo zájem?" Má ruka vylítla nahoru. Už před rokem, kdy se zájezd pořádal ( a Ona jezdí jako doprovod, ani nevíte, jak mě to tehdy bolelo) jsme se s taťkou dohodli, že příští rok pojedu. Donesla ke mně papír a když odcházela dát další, ovanula mě Její vůně.

"Máš opravdu všechno? Oblečení, pas, peníze, kosmetiku?" "Joo mami, kontrolovala sem to už 2x. Neboj." "Tak jdem." Řekl taťka, měl mě odvézt před školu, kde byl sraz. Rozloučila jsem se teda s mamkou a bráchou a šli jsme. "Tak mi na ni dejte pozor." Zasmál se taťka. " Nemusíte se bát." Řekla a chytla mě kolem ramen, naštěstí si nevšimla jak rudnu. "Tak páá!" volala jsem ještě za taťkou. Čekala nás dlouhá cesta, cesta, na jejímž konci je můj sen…

Večerní Londýn, sedím a pozoruji krajinu. Uslyším za sebou kroky. Sedne si vedle mě, a chytne mě. Byla jsem šťastná… " Hej, Sarah, vstávej, už jsme skoro tu." "Uuh.. Co?" Vzbudila mě. "Už jsme skoro v Londýně!" usmála se a odešla probudit ostatní. Stopla jsem písničku od Robbieho Williamse, která právě dohrávala, a začala jsem si schovávat věci do batohu.

Stálo tam 9 lidí, 9 odlišných lidí, měli jsme být rozděleni do anglických rodin po 3, ale nás bylo 26 včetně Jí. Cože?? Moment, jakto, že já jediná nebyla k nikomu přiřazena?! "P-paní učitelko, jakto, že já nejsem zařazena k nikomu z ostatních?" "No, nějak jsme to špatně vypočetli a ty budeš muset bydlet se mnou. Támhle u té paní, nevypadá to tak zle, co myslíš?" smála se. Tak já budu bydlet s Ní!!! Měla jsem obrovskou radost. "Jo.. Bude to fajn."
Byly jsme tu. Bydlely jsme v malém typickém domku s hezkým výhledem. Nechala na mě, abych zjistila, kde budeme spát, udělala to naschvál, abych se rozmluvila. Pousmála jsem se. … " Tak tedy, náš pokoj je napravo, kousek od kuchyně." Vešly jsme dovnitř. Pokoj byl fajn, naproti dveřím bylo okno a pod ním 1 postel. Druhá byla u levé zdi a naproti byla velká skříň. Byl tu ještě stůl se 2 židlemi. Vymalován byl světle zelenou a na podlaze byl béžový koberec. "Tak si vyber postel." Řekla. Otočila jsem se na Ni "No.. tak tu pod oknem." Vybalily jsme se a šly na určené místo setkání, kde se máme domluvit na další den. " Takže, zítra je na plánu návštěva Stonehenge. Dnes se už vraťte do rodin, musíte být unaveni po té dlouhé cestě. Tak tedy nashle zítra." Vracely jsme se a bylo trapné ticho… "Tak co, jsi ráda, že jsi tu?" "Šťastnější, než kdy jindy.." odpověděla jsem. Obě jsme se s úsměvem vrátily do domu. Já šla rovnou do sprchy a vrátila jsem se v pyžamu do pokoje. Lehla jsem si do postele, když v tom přišla Ona a na sobě měla jen ručník. "Aaah, pardon..!!" otočila jsem se rychle a už zase jsem rudla. "He? To nic, už se můžeš zase otočit." Měla na sobě košilku. Je krásná. Lehla si a řekla dobrou noc, já taky. Neusla jsem. Když jsem si všimla že už spí šla, jsem Ji pozorovat. Vypadá jak spící anděl.. Je prostě úžasná, a já Ji tolik miluju, Ona se to nikdy nedozví. " Sakra!!" zanadávala jsem si v duchu. Proč? Proč jsem se musela zamilovat zrovna do Ní?! Musím se smát nad tím jak jsem hloupá! Vždyť Ona má manžela, dceru, a je mezi námi rozdíl 24 let!! Hůř už to dopadnout nemohlo. S bolestí a se slzami v očích jsem usla.

Seděla jsem na okně se sluchátkama v uších a poslouchala uklidňující hudbu od Enyi. Měla jsem na sobě mikinu. "Ty nespíš?" řekla, když se vyhrabala z pod 2 péřových peřin. " a jakto, že mám i tvou peřinu?" vyndala jsem sluchátka z uší a řekla "Noo, nad ránem když sem se vzbudila, tak jste se klepala, tak sem na Vás dala svou peřinu." "Aha.. Díky." Poprvé byla v rozpacích dřív než já. Usmála jsem se. Odešla do koupelny. Zhruba za hodinu jsme odcházely směr místo setkání.
Během doby výletu, jsem se snažila si s Ní povídat, vyptávat se, prostě Jí být nablízku. Ale nás bylo 25 a Ona 1… Ty dny plynuly rychleji než bych si přála.. Byl tu poslední den…
Ten výhled z okna je kouzelný. Každé ráno jsem vstávala dřív a sedávala v okně. Dnes se i Ona vzbudila dřív. Sedla si vedle mě a opřela se o mě. " Ten výhled je krásný co?" "Mmmm…." Odpověděla jsem a usmívala jsem se. "Pamatuju když já jsem tohle poprvé viděla, taky mě to uchvátilo." Řekla. Stiskla jsem Jí ruku a řekla "Děkuji." Nevěděla sice za co, ale taky se usmála. Děkovala jsem Jí, za tu dobu co jsem s Ní byla….

"Takže dnes na závěr máme na plánu prohlídku Londýna + závěrečné dokupování suvenýrů." Londýn je krásné město, Londýn je můj sen. "Kam jdeme teď ?" Zeptala se jedna holka ze skupiny. "Na Tower Bridge." Odpověděla.

Stála jsem na Tower Bridge a dívala se na tmavou hladinu Temže, připomínající sklo… Skočím.. Stála jsem u okraje a pomalu se nakláněla dolů. "Saraaaaaaaah!" někdo mě vší silou povalil na zem. Aha, tak přece si všimli, že jeden chybí. Při odchodu z Toweru jsem se schovala do davu lidí, a doufala, že si toho nikdo nevšimne, a vážně že ne, jeden z dozorů se přepočítal. Řekla jsem jen "Nechte mě." Ten kdo mě povalil byla Ona. "Co to děláš?! Jak vůbec můžeš *rozvzlykala se* Jak můžeš utéct, a chtít skočit!" ležela jsem tam pod Ní a dívala se Jí do očí. "To proto…" sbírala jsem každý kousíček své odvahy, Jí to říct.. "..že Vás miluji. Dlouho. Nevíte jaká je to bolest, teď tady, byla jsem šťastná, a chtěla tak i skončit…" Stisk povolil. Vymanila jsem se z pod Ní ač to bylo jakkoli příjemné. Vstala jsem, ale Ona mě chytla za ruku. "Nedělej to." Teď už brečela. Pohled na Ní mě ničil. Spadla jsem na kolena a rozbrečela se jak malé děcko. "Omlouvám se, ale já to říct musela…" přiklekla ke mně a objala mě. Objala mě a nepouštěla.
Začíná pršet……

Autor: (/wˆ)

Fucking Åmål (Švédsko/Dánsko 1998)

5. července 2011 v 17:59 | Keiko-chan |  Lesbické filmy
Děj se odehrává v ospalém švédském městečku Åmål. Tady bydlí Agnes, tichá introvertka, která tajně sní o nesrovnatelně populárnější spolužačce Elin. Elin má vše - kirásu, popularitu a dokonce i kluka, který je do ní zamilovaný. Ale v městečku, kde není co dělat, se nudí. Jednou se se svojí sestrou rozhodnou, že si udělají legraci z černé ovce Agnes a Elin za trochu peněz Agnes políbí. Pak ji ale začne hlodat svědomí a jde se Agnes omluvit. Postupem času zjišťuje, že ji ke zvláštní spolužačce cosi táhne...

Koukat se na Fucking Åmål bylo pro mě jako číst zajímavou knihu bez velkých dějových převratů. Není těžké se do filmu zakoukat, avšak na konci zjistíte, že tomu chybí trocha koření, které by děj mohlo ještě víc oživit. Film místo toho plyne jako čas ve Švédském městečku bez větší akce. I když to neznamená, že by byl nudný. Místo akce se soustředíme spíš na pocity hlavních hrdinek a jejich boj s dospíváním a uvědomováním si sama sebe.

Tím, že se podíváte na Fucking Åmål rozhodně nic nezkazíte, ale kdo hledá drama vášeň, hledá špatně. Mě se ten film líbil taky díky mé lásce ke švédštině, ale to jen tak mimochodemXD