Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Pravá láska III

1. června 2013 v 10:56 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky

Daniel měl po škole trénink na fotbalový zápas, takže na mě před školou nečekal. Holky chtěly jít na nákupy, ale Kláru zavolala máma, že je navštíví příbuzní, takže jsme to odložily na příští den.



Proto jsem se rozhodla po škole začít šít ty nové šaty. Nemohla jsem se toho dočkat. Látka už uschla, takže stačilo udělat střih, což vzhledem ke střihu šatů nebyl až takový problém. Měla jsem doma pár časopisů Burda a v jednom jsem viděla podobný střih. Stačilo ho trochu tu a tam poupravit a prodloužit, což by mi nezabralo dlouho...



Ze svých úvah mě vyrušil míček hakisák, který mi nečekaně spadl do výstřihu.



"Dvěstě bodů!!"Hulákal výrostek na druhé straně ulice. Vyndala jsem si hakisák, který mi stačil zapadnout k břichu, zpod trička a mrštila ho po něm vší silou.



"Promiň, on je prostě omezenej."Ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a uviděla Eriku balancovat tam na obrubníku.



"Házej Béňo!"Křikla na kluka a ten jí hakisák přihrál. Pak s ním začala dělat různé triky. Házela si ho na nohu a z nohy na koleno druhé nohy a pak zas na nohu a pak do ruky až se mi z toho točila hlava. Pak mu hakisák zase hodila zpátky.



Už jsem se chystala přejít silnici, když v tom se za mnou ozvalo: "Hele...nechceš doprovod?"



Beze slova jsem přikývla, i když mě to poněkud vyvedlo z míry. To, že jsem se s Erikou tak často viděla, mi už nepřišlo náhodné. Erika zamávala svému kamarádovi a vydaly jsme se společně na cestu.



"Nemáš to ode mě trochu z ruky?"



"Ráda se procházím. A dneska je hezky."



"Hm. Nechtělas trénovat free running?"



"V tomhle?"Ukázala na svoje džíny s rozkrokem pomalu u kolen a dlouhé vytahané triko. Nepřišlo mi to o moc odlišné od toho, co na sobě měla posledně. "Půjdu se dom převlíct...a navíc tentokrát trénuju s kámošema a s těma se máme sejít až za hoďku...času dost.."Mávla rukou do vzduchu.



"Hm."



Protože jsem hovor už nějak více nerozvíjela, ani jsem se nezajímalo o podrobnosti o free runningu, zvolila Erika jinou taktiku.



"Hele...na cos měla ty látky? Ty něco šiješ nebo tak?"



"Jo. Šaty."



"Jaký šaty?"



"Budou trochu ve stylu padesátých let. Uplý živůtek a široká spodnička. Puntíkaté. A potom ještě budu šít sukni."



"Chce být jednou švadlena?"



"Hm...nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Baví mě to, ale myslím, že to nebudu dělat jako povolání. Chci, aby to zůstalo jako můj koníček. A navíc švadleny se dneska moc neuživí. Ale kdo ví..."Pohlédla jsem mysticky před sebe jako kdybych se dívala do kalného zrcadla budoucnosti. Ale neviděla jsem nic.



"Čím chceš být ty?"



"Já ti ani nevim. Možná trenérkou. Nebo soudkyní, ty vydělávaj hodně prachů...anebo prostitukou."Vyplázla při tom posledním slově chlípně jazyk. Ten nenadálý vtip mě pobavil. Když jsem si jí představila jako zmalovanou blondýnu na vysokých podpadkách a ve vyzývavé sukni, jak stopuje někde u silnice, musela jsem se při té představě smát. Její křivky byly téměř mužské, alespoň se to tak zdálo pod všemi těmi mikinami a dlouhými volnými triky, co nosila. Vlastně jsem nikdy neviděla její nohy...Začervenala jsem se.



"Klídek."Musela moje rozpaky postřehnout a vyložit si je jinak. "Já to fakt nebudu dělat, byl to jen hloupej vtípek!"Dalami ruku na rameno, aby mě utěšila, ale to mě ještě víc rozrušilo. I když to byla jen vteřinka, rameno mě pod jejím dotekem pálilo, jako kdyby mi na něj přitiskla konvičku s vařícím čajem. Srdce se mi roztlouklo a ruce roztřásly. Najednou jsem nevěděla, co říct. V krku mi vyschlo a vuších se ozýval jen ten ukrutný tlukot mého srdce.



Naštěstí se podívala jinam a vesele se o něčem rozpovídala. Stejně jsem ale měla pocit, že si těch rozpaků musela všimnout.



Při jejím povídání a mém zarputilém mlčení jsme došly skoro až před náš dům.



"Tady tě opustím..."Řekla jsem. Najednou jsem byla ráda, že jsem doma, ale zároveň mě naplňovala touha ji neopouštět.



"Počkej..."Chytla mě najednou za ruku, čímž zastavila můj krok směrem k domovu.



"Nechtěla bys...nechtěla by ses dneska podívat jak trénujeme? Možná by se ti to líbilo..."



"Ale jak...vždyť se přece pořád pohybujete?"



"Máme se sejít v pět na nádraží. Odtamtud bude báječný výhled na většinu naší trasy. Alespoň mi pak můžeš říct,v čem dělám chyby..."



"Pochybuju, že tvoje chyby poznám, ale klidně se půjdu podívat. Třeba dostanu úplně jiný pohled na free running, než že spočívá ve skákání na nevinné kolemjdoucí." Erika se mému vtipu zasmála.



"Tak domluveno."



Domluveno. Nádraží. Pět. Bušící srdce. Podívám se na ruku. Je pořád sevřená...





"Parto, představuju vám Andělu Uhlířovou. Bude nám dneska dělat diváka."



"Výborně, publikum!"Zvolal nejvyšší kluk z party, oblečený v červené mikině s velkým nápisem NY. Kromě Eriky a mě tam byli všichni kluci. A všichni měli přezdívku, dokonce i Erika. Nejvyšší kluk se představil jako CJ, druhý nejvyšší kluk byl Marty, pak tam byl Mike z rána a skrček, co po mě hodil hakisákem, Marty (Erika ho mlátila dokud se mi neomluvil). Jediná slečna tohoto osazenstva dostala přezdívku Fox. Prý podle jednoho filmu s Angelinou Jolie.



"Ta postava na ní sedí. Nepolapitelná lesba!"Zasmál se Marty a Erika do něj šťouchla. Takže je to pravda. Ta slova na mě dopadla jako studená sprcha. Ale co já s tím že je lesba? Je to její věc? Proč mě to rozrušuje? Ne, to není nějaké křesťanské dogma, těch jsem se už dávno zbavila. Vlastně se ani nepovažuju za křesťanku. Tak proč by mě ta skutečnost měla nějak trápit?



Nestačila jsem douvažovat, když CJ zavelel, že zahájí trénink. Parta se rozmístila po prostranství před nádražím a vyrazili. Já jsem mezitím zaujala místo na kopci nad nádražím, odkud byla vidět půlka našeho městečka. Za chvilku jsem uviděla městem pobíhat malé postavičky, které semi před chvílí vytratily z očí. Pak zaběhly za budovu a zase byly zpátky. Nějakou dobu se mi míhaly před očima až na posledních deset minut zmizely. Erika říkala, že to celé potrvá jen patnáct minut. Ujistila jsem se pohledem na mobil a došla znova na prostranství před nástupištěm. Tam se všichni sešli a probírali svoje chyby. A pak trasu opakovali znova a znova, až byli všichni dostatečně udýchaní na to, aby se svým tréninkem přestali.



"Byli jste super kluci!"



"Ty taky Fox! Nejlepší vyhraje!" Všichni si poplácali rukama a kluci nabídli, že půjdem do nedalekého rychlého občerstvení.



"Máš hlad?"Obrátila se na mě Erika.



"Hmm, já moc na rychlý občerstvení nejsem."



"Sorry kluci, doprovodim slečnu, zatím se mějte!"Zamávali jí a odešli.



"Jestli máš hlad, tady na nádraží je..."



"Co je to s tebou?"Najednou jsem se přestala ovládat. Ta slova mi vyletěla z pusy sama. A ven se drala další. "Chceš se se mnou kamarádit? Protože...já se do vaší bandy nehodím, já...neumím utíkat a už vůbec ne tak, jak to děláte vy. Já se přátelím s úplně jinýma lidma, nosím jiný oblečení, poslouchám jinou hudbu tak proč..."



Nestihla jsem už říct všechny důvody, proč se s Erikou nemůžu kamarádit, protože mě zarazila. A to tím nejneočekávanějším způsobem - polibkem. A já jsem jí ho stejně neočekávaně oplatila. V tu ránu to bylo jaklo výbuch. Lehce mě přitiskla k dřevěnému zábradlí. Vzala mě za ruce snad v zoufalé snaze předejít tomu, abych ji od sebe odstrčila. Ale já ji nechtěla odstrčit. Místo toho jsem ji objala. Ještě nikdy jsem nic takového při polibku necítila. Ani když mě líbal Daniel....



"Promiň..."Zašeptala posmutněle, když jsme se od sebe odlepily a položila mi hlavu oufale na rameno. Připadala jsem si najednou jako ochranář držící v náručí zraněnou laň.



"Já vím...že máš kluka. Vím, že nejsem ten typ holky, s kterou by ses bavila...ale něco...něco mě k tobě už dlouho přitahovalo. Ach, ani nevíš jak dlouho...Ale nemohla jsem se k tobě dostat...Bylo by to divný najednou přijít a něco říkat. Tehdy jsem na tebe spadla schválně. Bylo to drsný, já vím...ale byla jsem zoufalá a najednou jsem tě při tréninku uviděla a tak jsem měla najednou příležitost, záminku se s tebou bavit...Vím, že jsi jiná než já, ale taky vím, že jsi jiná než tvoje kamarádky...Nejsi tak povrchní...Ty..."



"Ty kamarádky mi řekly, že ses na nádraží líbala s nějakou holkou...V ten den, co jsi přepadla mě."



"Jo, na nádraží jsem byla. Ale nelíbaly jsme se. To si zas někdo přimyslel. Jen jsme se držely za ruku...Protože jsem chtěla Tebe a myslela jsem si, že tě nemůžu mít...I když asi stejně nemůžu...tak jsem si přes net našla holku...Chvilku jsme spolu byly, ona je z vesnice, co je od nás asi půl hodiny vlakem, tak jezdila sem za mnou...Ale nefungovalo to...Zjistila, že moje srdce patří jiné...Ale nezlobila se. Včera mě donutila jí to všechno říct a dala mi odvahu...Dala mi odvahu, abych to alespoň zkusila...Je to zlatá duše...Opustila mne, vím, že jsem jí zlomila srdce, ale ona mi nic nevyčítala...a pak...pak jsem viděla Tebe...a nemohla jsem Tě nechat odejít..."

Chvilku jsme se objímaly. Brečela. Chtěla jsem ji utěšovat. Chtěla jsem být s ní. Ale rozum mi bránil. Já přece miluju Daniela, ne jí! Nakonec jsem jí musela říct, že půjdu domů. Pochopila to a nesnažila se jít se mnou. Namířila si to na zastávku. Ale já na ni nedokázala přestat myslet...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kit kit | 17. června 2013 v 13:40 | Reagovat

Bomba. Chci se zeptat kdyby mohl bejt nový díl.

2 Terežka Terežka | 2. července 2013 v 13:18 | Reagovat

Zhjjdrzbkj !!! To je tak boží !!! ♡.♡ Aww pokračuj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama