Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Pravá láska IV

22. června 2013 v 16:23 | Keiko-chan |  Shoujo ai povídky

Ve škole jsem se jí raději vyhýbala. Všude jsem chodila s Lídou, Marcelou a Klárou a probíraly jsme spolu různé drby. Taky jsem se jim svěřila s naším sobotním plánem.



"Nechceš pučit nějaký sexy prádlo?"Nabídla Lída.



"Já nevím...myslím, že na to Dan není...



"Ale prosimtě...všichni kluci na to jsou! Nemůžu ti pučit tanga, ale určitě se u mě najde nějakej korzetík a košilka!"Lída byla tou myšlenkou tak nadšená, že se nedala zastavit. Klára mi nabídla, že mi třeba udělá vlasy. Marcela sehnala pár "odborných" časopisů s články, jak se na velký večer připravit. Všechny byly velice účastněné a hodné. Ale jejich opečovávání mé maličkosti mi pořád nemohlo z hlavy vyhnat myšlenky na jednu osobu. Osobu, která v mé hlavě neměla co dělat...



Týden přešel jako nic, až mě děsilo s jakou rychlostí se mi přehnal před očima. Najednou byla sobota večer a já se s Juniorem dívalav televizi na Šmouly.



"Celou tě Sešmoulovatím!"Zašišlal na mě skrz díru v zubech a já se musela smát, když do mě bušil svýma malýma pěstičkama. Symbolicky jsem ho plácla poltářem po zadku, aby se uklidnil. Je to raubíř, ale mám ho ráda, protože vím, že pod tou zlobivou skořápkou je malé dítě, pořád ještě nevinné a nezkažené kolotočem světa. Tu nezkaženost jsem obdivovala a snad mu ji i záviděla. Tu nevinnost...



"Tak děcka, já jdu oslavovat, jídlo je v ledničce a Junior půjde spát v devět..."Zpoza mě se ozval nesouhlasný brukot. "Bez osmlouvání! Tak pa!"Máma nám oběma poslala vzdušný oblek a už byla tatam i se svojí mini kabelčičkou, do které se sotva něco vešlo, i se svými nejdražšími černými střevíci a saténovými šaty, i se svým dlouhým hnědým pršipláštěm. Byla pryč a my osaměli s televizí.



"Že mě necháš jít spát dýl?"Zazubil se na mě Junior.



"V žádnym případě! Jestli nebudeš v devět v posteli, sežere Tě velká Andělská příšera!"Schovala jsem ruce do rukávů, takže vypadaly jako přísavky a začala jsem Juniora žďubat po břiše, až se mi pod rukama svíjel smíchy.



"Jak může být příšera andělská? Andělé jsou přece hodní!"Křičel na mě z pohovky, když se dochechtal, zatímco já jsem v kuchyni ohřívala jídlo.



"Ano, ale tenhle anděl má dvě tváře! Tu hodnou a tu zlou! A ty tu druhou nechceš poznat, věř mi!"Ušklíbla jsem se na něj z kuchyně a prsty jsem si dala podél hlavy jako rohy, aby mi dobře rozuměl. Asi jsem ho tím trochu vystrašila, protože už byl hodný a cestou do postele se mi vzpouzel jen deset minut. Po přečtení tří pohádek nakonec usnul, takže jsem mohla vklouznout do svého pokoje.



Bylo půldesáté a moje návštěva měla dorazit v deset. Zase jsem rozžala jen lampičku, ale pak mi intimnost jejího světla přišla nesnesitelná, tak jsem rozsvítila velké světlo, ale jeho přímost mě otravovala a pálily mě z něj oči, takže jsem opět ustoupila k lampičce.

Sedla jsem si na postel a přemítala. Přemítala jsem nad tím, jak to všechno vlastně začalo. Jak mě Daniel, podle všeobecného mínění nejhezčí kluk ve škole, prvně nesměle pozval na rande, když jsme se šly s holkama podívat na fotbalový trénink, protože Lída zrovna chodila s někým z družstva. A já v tom drsňákovi poznala něco víc. Poznala jsem jeho sladce něžnou romantickou stránku, kterou všichni (nebo alespoň většina) drsňáků má. Posílal mi psaníčka, smsky, dával mi růže...A naše první rande bylo nádherné. Vzal mě na otevření luna parku ve vedlejším městě. Projížděli jsme se po atrakcích a nakonec jsme šli do strašidelného hradu, kde jsem se ho chtě nechtě musela strachy držet. A když jsme vyšli, měla jsem pocit naprosté zamilovanosti. Jako lapená laň. Byl to od něj tehdy chytrý tah, vzít mě právě tam, protože tahle záležitost musela prolomit naše ledy, i kdyby byly velké a mrazivé.



Najednou mě z přemýšlení vytrhlo ťuknutí kamínku o okno. Můj budík mi ale tvrdil, že je teprve tři čtvrtě. Vykoukla jsem ven z okna a...



"Eriko! Co tady děláš? Takhle pozdě večer?"



"Já...přemýšlela jsem o tom a...celý týden jsem na Tebe nepřestala myslet. Musím se ti omluvit...Neměla jsem to dělat..."



"Eriko..."



"Já vím, že jsem byla blázen, když jsem si myslela, že holka jako ty...navíc když má kluka, by o mě snad mohla stát...Byla jsem na pivu s klukama a pak jsem se jen tak procházela a najednou stojím před tvým domem..."



"Eriko, promiň, ale...čekám návštěvu."Zabolelo mě u srdce, že ji takhle vyháním, ale své slovo Danovi jsem vzala jako závazek, který jsem musela splnit... Závazek? Má snad láska závazky?



"Aha...jeho viď? Chci se ti ještě jednou omluvit a chci, abys věděla, že už tě nebudu obtěžovat...že už o mě ani neuslyšíš...teda...budem se potkávat ve škole, to jo...Ale budu se ti vyhýbat. I kvůli sobě..."Poslední slova téměř zašeptala a sklopila při nich oči. V tu chvíli se z dálky vynořil kdosi další.



Ale ne! Co si bude Dan myslet, když mě tu uvidí mluvit s Erikou? Ale zůstal úplně klidný. Došel k oknu, pozdravil zdvořile Eriku a zažertoval "No aspoň nebudu muset hledat po zemi kamínky..."



Erika se s námi oběma rozloučila a odkráčela pryč. Dan rychle vyšplhal do mého okna.



"Co to bylo? Proč se vybavuješ z okna s někým jiným než se mnou?"Zasmál se Dan. Byl zřejmě v dobré náladě. Vzal mou hlavu do náručí a políbil mě. Ale já v tu chvíli pomyslela na Eriku. Na její horký, zoufalý, žádostivý polibek, do kterého se přenesla všechna touha dlouho utajované lásky.



Ale tohle byla najednou jiná touha. Sedli jsme si na postel a začali se pomalu svlékat. Nevím proč, ale namluvila jsem si, že tohle je jediný způsob, jak zjistit, jestli Dana opravdu miluju. Vzala jsem si za úkol mu úplně podlehnout. Celým tělem i myslí. Tělo se ovládalo snadno, ale mysl neustále utíkala. Viděla jsem Eriku. Její krátce střižené vlasy poletující kolem tváře v oranžové záři zapadajícího slunce. A když mne líbal, přála jsem si líbat Eriku. Ještě jednou. Ještě jednou. Jenom jednou. Jeho velké rty ale nebyly Eričiny. Jeho velké ruce také nebyly Eričiny. Přesto jsem se poddala. Jako poslušný beránek jsem odpovídala na výzvy jeho těla. Vždyť na ničem jinm nezáleželo, jen na tělech. Snažila jsem se uchopit ten plamen lásky, který jsem si myslela, že k němu cítím, ale jakkoliv jsem se snažila, pořád jsem byla jen jako beránek. Poslušný a klidný. Ale nikoliv vášnivý a chtivý jako byl Dan.



Po dlouhé předehře, při které moje myšlenky poletovaly všude jinde, jen ne právě v tom pokoji, ve kterém jsme byli si nandal kondom a vnikl do mě. Šlo to ztuha. Cítila jsem bolest, která se mi dostávala hluboko do těla a nelíbilo se mi to. Slabě jsem sykla. Dan byl na mě. Přichytil se polštáře a pomaličku do mě vnikl celý. Cítila jsem ho uvnitř, ale jako by ve mně byl vetřelec. Jako bych se milovala s plastovým panákem. Polibky jsem ani necítila. Tam a ven. Tam a ven. Slyšela jsem ho slabě vzdychat a bylo mi to až odporné. Chtěla jsem, aby to rychle skončilo, ale zdálo se to nekonečné. Když trochu zrychlel tempo, bolelo to ještě víc, ale já jsem ani nedutala. Jen jsem ležela na posteli jako přimražená. "Stojí to za pendrek."Slyšela jsem v hlavě kamarádčina slova. A pak jsem myslela na Eriku. Na Eriku, na Eriku...



Konečně se udělal a slezl s funěním ze mě. Převalila jsem se na bok. Přišla jsem si slizká, odporná. Ale on mě chytil kolem ramen a šeptal mi do ucha, že jsem byla úžasná a že příště to bude už lepší. Příště? Já ale nechci žádné příště! S hrozivou odporností jsem si uvědomila, že moje poprvé se nepovedlo. Nebylo to tak, jak jsem si vysnila. I když jsem se snažila...



Pohlédla jsem na erotické prádélko v koutě pokoje.



Po chvíli jsem řekla: "Měl bys jít. Abys tu neusnul a máma tě tu ráno nenašla."



Nic nenamítal. Na rozloučenou mě políbil a zase utekl oknem.



Jakmile jsem za ním zavřela, rozbrečela jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chrisy chrisy | 23. června 2013 v 19:24 | Reagovat

Wow, už se těším na další. Doufám, že se to parádně rozvine

2 Terežka Terežka | 2. července 2013 v 13:28 | Reagovat

*_*

3 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 6. července 2013 v 14:10 | Reagovat

Díky, jsem ráda, že se líbí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama